Vyhodnocení vztahu mezi působením jezdce a získanou známkou za daný cvik v drezuře

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Vyhodnocení vztahu mezi působením jezdce a získanou známkou za daný cvik v drezuře Diplomová práce

Ing. Eva Sobotková, Ph.D.

Bc. Aneta Nosková

vedoucí práce

autorka práce

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Vyhodnocení vztahu mezi působením jezdce a získanou známkou za daný cvik v drezuře“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne .......................................

..............................................................

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí své diplomové práce Ing. Evě Sobotkové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a ochotu, své rodině za podporu po dobu celého studia a také všem, kteří mi jakkoli pomáhali při zpracování této práce.

Vyhodnocení vztahu mezi působením jezdce a získanou známkou za daný cvik v drezuře ABSTRAKT

V této práci jsou popsány cviky na dvou stopách z dostupných literárních zdrojů s největším zaměřením na překrok. Dále bylo zjišťováno, jaký je vztah mezi působením jezdce pomůckou sedem a holení a hodnocením rozhodčími za tento cvik a jaké další faktory mají na provedení vliv. V závodní sezoně 2012 byly natáčeny dvojice v překroku z vnější strany, z těchto videozáznamů byly zachyceny fotografie, ze kterých byly následně měřeny úhly – úhel tělo-stehno a stehno-holeň. Toto bylo statisticky analyzováno a porovnáno se získanými známkami za sed a známkou za překrok od rozhodčího z pohledu záběru. Bylo zjištěno, že je velká variabilita v sedu (rozpětí 44°) i holeni (42°). Tyto veličiny spolu středně korelují, ale analýza prozradila, že poloha holeně na ohodnocení cviku vliv nemá. Lepší hodnocení bylo uděleno více zakloněným jezdcům a průměrně lepší známky udělovali rozhodčí při překroku vlevo, kde byli jezdci ještě více v záklonu. Prokázalo se, že nejlepší výsledky měli nejzkušenější dvojice z drezurních úloh od stupňů ST do TT, většinou dvojice zahraniční. Klíčová slova: kůň, drezura, překrok, drezurní hodnocení

Evaluation of relationship between rider’s impingement and received mark for given dressage skill

ABSTRACT

In this work are described lateral movements according to accesible

book

resources, mostly half pass. Also there is a research about relationship between rider’s impingement with his seat, the marks from jury which they give for it and what other factors have effect on it. In 2012 some of competitors were video recorded during half pass from outer side. From these tapes photographs were taken and in those these angles measured: angle body – thigh, thigh – shin. The measurements were statistically analyzed and compared with the marks for rider’s seat and the mark for half pass from jury. It was discovered that there is a great variability between rider’s seat (expansion 44*) and shin (42*). The values correlate very closely but the analysis reveals that rider’s shin have no effect on jury´s rating. Riders who were more backswept had better marks and on average better marks were given from the jury to riders who were even more backswept. This study approved that competitors in dressage from ST to TT with the best results were from abroad. Key words: horse, dressage, half pass, dressage rating

Obsah 1.

Úvod .............................................................................................. 8

2.

Cíl práce ........................................................................................ 9

3.

Literární přehled ......................................................................... 10 3.1

Historie drezurního ježdění ................................................................... 10

3.2

Účelnost cviků na dvou stopách a všeobecné zásady drezury .............. 12

3.2.1 Účel laterálních cviků ..................................................................... 12 3.2.2 Cíle a požadavky ............................................................................ 13 3.3

Rozdělení cviků na dvou stopách .......................................................... 16

3.4

Ustupování na holeň .............................................................................. 17

3.4.1 Obecně ............................................................................................ 17 3.4.2 Správné provedení .......................................................................... 18 3.4.3 Pomůcky jezdce .............................................................................. 18 3.4.4 Tréninkové tipy .............................................................................. 19 3.4.5 Nejčastější problémy a návrh řešení pro jezdce ............................. 21 3.5

Dovnitř plec ........................................................................................... 22

3.5.1 Obecně ............................................................................................ 22 3.5.2 Správné provedení .......................................................................... 24 3.5.3 Pomůcky jezdce .............................................................................. 25 3.5.4 Dovnitř plec na třech nebo čtyřech stopách? .................................. 25 3.5.5 Tréninkové tipy .............................................................................. 27 3.5.6 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce .................... 29 3.6

Dovnitř záď (traverz) ............................................................................ 30

3.6.1 Obecně ............................................................................................ 30 3.6.2 Správné provedení .......................................................................... 31 3.6.3 Pomůcky jezdce .............................................................................. 31 3.6.4 Tréninkové tipy .............................................................................. 32 3.6.5 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce .................... 34 3.7

Překrok (traverzála) ............................................................................... 35

3.7.1 Obecně ............................................................................................ 35 3.7.2 Správné provedení .......................................................................... 36 3.7.3 Pomůcky jezdce .............................................................................. 36 3.7.4 Tréninkové tipy .............................................................................. 37

3.7.5 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce .................... 38 3.7.6 Změny figur na dvou stopách ......................................................... 39 3.8

Hodnocení rozhodčími .......................................................................... 41

3.8.1 Známky a jejich významy .............................................................. 42 Materiál a metodika .................................................................... 44

4. 4.1

Způsob sběru hodnot ............................................................................. 44

4.2

Počet nasbíraných dat ............................................................................ 45

4.2.1 Natáčené závody............................................................................. 45 4.2.2 Data ................................................................................................ 45 4.3

Způsob zpracování ................................................................................ 46

4.3.1 Úhly ................................................................................................ 46 4.3.2 Známky ........................................................................................... 48 4.4

Statistické zpracování............................................................................ 48 Výsledky a diskuze ..................................................................... 49

5. 5.1

Porovnání počtu startů........................................................................... 49

5.2

Souhrnná charakteristika a korelace...................................................... 50

5.2.1 Známka 1 – od rozhodčího za daný cvik ........................................ 50 5.2.2 Známka 2 – za sed .......................................................................... 51 5.2.3 Korelace mezi známkou 1 a známkou 2 ......................................... 51 5.2.4 Úhel 1 – tělo ................................................................................... 52 5.2.5 Úhel 2 – noha ................................................................................. 53 5.2.6 Korelace mezi úhly 1 - tělo a 2 - noha ........................................... 54 5.3

Analýza rozptylu a mnohonásobné porovnávání .................................. 55

5.3.1 Statistická analýza znaku ................................................................ 56 6.

Závěr ............................................................................................ 62

7.

Použité zdroje ............................................................................. 64

Seznam literatury ................................................................................. 64 Seznam obrázků .................................................................................. 67 Seznam grafů ....................................................................................... 68 Seznam tabulek ................................................................................... 68 Seznam příloh ...................................................................................... 68

1. ÚVOD Drezura je jezdeckou sportovní disciplínou, oficiálně zaregistrovanou pod ČJF i pod FEI, která se s velkým úspěchem jezdí od roku 1912 i na olympijských hrách. Hned po skokovém ježdění se těší největšímu úspěchu. Jezdci předvádí v drezurních úlohách předepsané cviky v co nejlepší kvalitě, přičemž jejich kůň musí působit spokojeným a důvěřivým dojmem a ochotně následovat pomůcky jezdce. Laik se potom při pohledu na tuto harmonii nemůže zbavit dojmu, že vše dělá kůň dobrovolně a „na myšlenku“. Za touto krásou se ale skrývají roky tvrdé práce a nespočet proher. Jezdec chce mít svého koně zdravého, spokojeného, pružného a ochotného předvádět uvolněný pohyb vpřed, to vše při shromáždění. Kůň se ale často snaží docílit něčeho jiného. Z historického vývoje je pro koně přirozené držet se stáda a poslechnout svůj instinkt, který mu velí, že při zaregistrování něčeho neobvyklého, co nemusí být bezpečné, má okamžitě utéct. Pokud kůň, pohybující se v drezurním obdélníku, zaslechne třeba fanfáru, na úprk se dát nesmí. Musí stále svou soustředěnost zaměřovat na pomůcky jezdce. Této harmonie se dá docílit pouze pravidelnou prací a vhodným tréninkem. Nejlepších výsledků se může dosáhnout, pokud mladého koně učí novým dovednostem zkušený jezdec a pokud se tento mladý jezdec naučil na zkušeném koni, to vše pod kontrolou třetí osoby ze země. Kůň potom krůček po krůčku získává důvěru k jezdci, jejich vzájemná komunikace se zjemňuje, až se pomůcky stanou téměř neviditelnými a výkon nabude na lehkosti. Drezura není pouze jen jednou z osmi jezdeckých disciplín, drezurní přípravou by měl projít každý kůň, který je jezdecky využíván. Kůň se stává proježděnějším, spolehlivějším a tedy i bezpečnějším. I pro rekreační jezdce je důležité, aby se kůň na pomůcku dokázal vydat požadovaným směrem a vždy, když si to jezdec vyžádá, zastavil. Je známo, že ve skocích dosahují lepších výsledků koně, kteří jsou pravidelně drezurně přiježďováni a dokáží se ohýbat a shromáždit. Ve zkoušce všestrannosti musí kůň prokázat schopnosti z proježděnosti, obratnosti na parkuru a vytrvalosti v krosové části.

8

Do drezurních úloh stupně Z a L se často přihlašují vedle začínajících jezdců a mladých koní, kteří se připravují, i jezdci, jenž chtějí občas okusit závodní atmosféru. A ti vyrážejí na závody z radosti a nemají ambice postupovat dál a výš. Drezurní úlohy od stupně S, přes středně těžké ST do nejtěžších T a TT jsou určené už pro ambiciózní jezdecké dvojice, které se přípravě věnují pravidelně. S rostoucí obtížností rostou i požadavky na čistotu provedení a zkvalitnění i těch nejobtížnějších cviků. Proto jsou všechny části pilovány do detailů a jezdci jsou nuceni své pomůcky dávat velmi přesně, věcně a konkrétně.

2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je:  stručně shrnout

a charakterizovat

nejdůležitější

body z historie

drezurního ježdění  popsat z dostupných literárních zdrojů cviky na dvou stopách, jejich účel, způsob provedení, pomůcky jezdce a další důležité informace jako přípravu pro cvik, na který je tato práce zaměřená – překrok  co nejobsáhlejším způsobem popsat cvik překrok jako vrcholový cvik laterálních pohybů  přiblížit zásady hodnocení rozhodčími  vyhodnotit a popsat základní zjištěná fakta o překroku z praxe a statisticky posoudit, jaké faktory mají na provedení a ohodnocení cviku vliv a jaký vliv mají na hodnocení námi změřené znaky působení jezdce

9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie drezurního ježdění Základním kamenem dnešního jezdeckého umění je dílo řeckého Xenophona (4. stol. př. n. l.). Vůdčí myšlenky jeho děl „O jezdeckém umění“ a „Plukovník jezdectví“ si dodnes zachovaly praktický význam. Xenophon prosazuje pružný nezávislý sed, tak jak jej požadujeme dnes my, zná chody vysoké školy, které podtrhovaly patřičnou hrdost aténské mládeže při slavnostech, nezapomíná ani na ježdění v terénu, jako přípravu pro hon i válečnou službu (ČJF, 2000). Podle Záliše (2000) ale u Xenophona s potěšením nacházíme vedle banálních pravd i rozumné myšlenky, nikde nepřekračuje výcvikovou politiku „cukru a biče“. Jedním z představitelů renesance je Frederico Griso, který v roce 1532 zakládá v Neapoli jezdeckou akademii. On sám ve svých „Ordini di Cavalcare“ říká: „koně jako člověka učit tančit po strun hře“, a volí k tomu metody opravdu drsné. Patří mu ale zásluha za stavbu a zaznamenání základního systému. Jeho názory byly donekonečna opakovány a rozmělňovány druhořadými autory, až Antoine Pluvinel de la Baume (1552 – 1620 dle www7) přinesl novou kvalitu požadavkem, že jezdectví má koně těšit. Pluvinel se proslavil svým laskavým přístupem ke koni a je také vynálezcem pilárové práce. William Cavendish Duke of Newcastle neboli Vévoda z Newcastlu (1592 – 1676) se podle pana Záliše (2000) zabývá především technickou stránkou jezdectví a průvlečná otěž je jeho dítkem. Přesto ji, stejně jako uzdečku a obnosek, umí používat správně. Odmítá práci mezi pilárami s tím, že se tím mnoho koní pokazí, přesto využívá jednu piláru jako pevný bod, okolo kterého pracuje mladý kůň na kruhu. Tato „Hlava do malého kruhu“ nebo „Obrat okolo předku v pohybu“ je prvním náznakem našich uvolňovacích lekcí a také předstupínkem Guérinièrova „Ramena dovnitř“. Vévoda ale ještě stále neznal možnosti přesného a jemného působení našeho dnešního vyváženého sedu s elasticky ohnutým kolenem a holení přiloženou ke koni. Až skoro o 70 let později se povedlo nahradit těžká školní sedla, která měla vpředu i vzadu výplně držící nohy v nepřirozené poloze, plochými sedly (ČJF, 2000). 10

První historický autor, podle kterého se už jezdit dá, je výše zmíněný François Robichon de la Guérinière (1688 – 1751 podle www8). Jeho kniha „Ecole de Cavalerie“ je rozdělena do tří částí tak, že vlastní nauka o přípravě koně je rámována hipologií a hipiatrií. Jak uvádí ČJF (2000), toto dílo korunuje tvůrčí poznatky této epochy a vytváří ještě dnes základ systému, který je směrodatný pro vzdělávací postup Vídeňské španělské školy. Jak bylo již zmíněno, Guérinière zavedl sedlo, díky kterému bylo možno jezdit v sedu vyváženém mezi sedacími a stydkými kostmi odpovídající našemu dnešnímu sedu, a to na koních, které již rozděloval mezi krátké kompaktní koně školní a velké delší koně lovecké a pro zápřež. Svou práci chápal jako návod k předcházení nemoci, úrazu a předčasné smrti koně za pomoci přiježďování, tedy gymnastiky. Guérinièrovou největší zásluhou je to, že zavedl a popsal dovnitř plec – prvek, na němž stojí celá příprava školního a drezurního koně dnes. Sotvaže vyvrcholila éra barokního školního jezdectví, náhle a drsně skončila Velkou francouzskou revolucí (1789). Na místo definitivně zaniklého rytířství nastoupila kavalerie a terénní jezdectví začíná nabývat na významu. Mění se vkus ve prospěch koně anglického (Záliš, 2000). Je potřeba obohatit jezdecké umění kontinentu – vznik tzv. „kampanního ježdění“. Co je vlastně kampanní kůň? Je to, co dnes nazýváme koněm pro všestrannost. V 19. století, době technických vymožeností, se jezdecké umění podle Záliše (2000) dělí na školu německou a francouzskou. Německá škola se, s centrem na univerzitě v Göttingenu, formuje podle učení Gustava Steinbrechta (1808 – 1885) a jeho celoživotního díla „Gymnasium koně“. Steinbrecht velmi často pracuje na ohnutí koně a při vysvětlování postranních chodů zdůrazňuje, že narovnání se ztrácí v okamžiku čistého ohnutí a zároveň se vyvíjí kmih a výraz, když rovnoměrně ohnuté zadní končetiny směřují pod těžiště. Francouzská škola je reprezentovaná Francois Baucherem (1796 – 1873 podle www9), který postavil neuvěřitelný systém o pěti kategoriích a celkové délce 58 dnů, během kterých přijezdil remontu do vysoké školy včetně přeskoků, piruet, pasáže i piafy. Vždy přivedl koně přímo do výsledného sestavení, což kladlo obrovské nároky na koně i dovednost jezdce odolávat a snášet odpor koně proti takové zátěži. Baucher si prý kvůli takovému náporu bandážoval vlastní nohy až k rozkroku (Záliš, 2000).

11

Ač se to zdá neuvěřitelné, vzešel z toho žák, znalec a milovník koní, autor nezapomenutelných „Jezdeckých otázek“, general Alexis l´Hotte (1825 – 1904). Vybral si od svých učitelů to zdravé a vyvinul vlastní metodu. Dokázal se vcítit do koně a pomocí velmi jemných pomůcek jej připravit tak, že sám od sebe vyvinul a rozvinul maximum kmihu, lehkosti a prostupnosti (ČJF, 2000). Do dnešní doby podle Záliše (2000) stále přetrvává jakási rozdílnost obou těchto škol. Ve francouzské dominuje taneční lehkost předvedení na úkor přesnosti oproti gymnastickému a trochu přísnému projevu školy německé. Nadzemní cviky jsou v dnešní době k vidění v barokní podobě pouze v Španělské jezdecké škole ve Vídni (www10) nebo v ukázkách klasické vojenské jízdy ve francouzském Saumuru (www11).

3.2 Účelnost cviků na dvou stopách a všeobecné zásady drezury 3.2.1 Účel laterálních cviků Pokud je kůň narovnaný, pohybuje se po přímé linii čistě a rovně. Podobně se pohybuje i kůň ohnutý po linii oblé. Když ohnutému koni umožníme přešlapovat předními nebo zadními končetinami, může se v takovém postavení pohybovat i po přímé linii. Toto je základní princip všech chodů do strany, ať už mají název jakýkoli. Cviky na dvou stopách jsou nepostradatelným prostředkem při výcviku drezurního koně. Účelnost těchto cviků je vícenásobná a použití tak významné, že se musí od jistého stadia vzdělání procvičovat téměř denně, stejně jako pravidelnost v tréninku gymnastky nebo tanečníka. Při laterálních pohybech si kůň nejprve přivykne na větší tělesné ohnutí. Aby vznikl radikální gymnastický efekt, musí se každý ze cviků procvičit vždy na obě strany. Dalším přínosem je usnadnění shromáždění, a to tak, že pokud odrazová síla, která vycházející ze zadních končetin, nepůsobí přesně do směru pohybu vpřed, je omezena posouváním blíže pod těžiště, a to přinutí koně, aby se nechal více sebrat. A to nejen u koní ve vyšším stádiu výcviku, ale i u koní majících hůře kontrolovatelnou chuť k pohybu, u nichž se posuvná síla na jedné stopě špatně reguluje.

12

Důležitým efektem je prohlubování prostupnosti, zvyšování reakce na pomůcky a díky přešlapování předních nebo zadních končetin i upevňování pohybových schopností koně (Knopfhart, 2003). Na zadní končetiny je při všech správně provedených chodech do strany přenášeno více váhy, a proto více rozvinou ohnutí v kloubech, jsou tedy pružnější se silnějším odrazem. Benefitem tohoto je energičtější a prostornější prodloužení (ČJF, 2000). Výše zmíněné je pouze souhrnné pojednání, každý cvik má ale svůj speciální efekt, který bude popsán podrobněji dále. Očekávaný výsledek může přijít pouze tehdy, jsou-li cviky na dvou stopách prováděny skutečně podle pravidel a dokonale (Knopfhart, 2003).

3.2.2 Cíle a požadavky (zpracováno podle www1) Cílem drezúry je rozvoj koně ve „spokojeného atleta“ jeho harmonickým výcvikem. Výsledkem je kůň klidný a vyrovnaný, pružný, uvolněný a obratný, ale také důvěřivý, pozorný a bystrý, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem. Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše, co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a zahnutých liniích. Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný a živý. Cval je plynulý, lehký a vyvážený. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce, a tak oživuje a vnáší energii do všech částí svého těla. V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů, bez paralyzujícího účinku odporu, se kůň podřizuje bez váhání jezdci a reaguje na různé pobídky klidně v přirozené harmonické rovnováze jak fyzické, tak duševní. Při veškeré práci dokonce i při zastavení, musí být kůň „na přilnutí“ což znamená, že krk je více nebo méně zvednutý a vyklenutý podle stupně výcviku a podle prodloužení nebo shromáždění chodu, přijímá udidlo s lehkým a měkkým kontaktem a stálou poslušností. Hlava musí zůstat v ustálené poloze, zpravidla nepatrně před kolmicí, s pružným týlem jako nejvyšším bodem šíje a bez odporu k jezdci. Kadence se projevuje v klusu a ve cvalu a je výsledkem správné harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech

13

cvicích v klusu a cvalu a ve všech variantách těchto chodů. Pravidelné chody jsou základem drezury.

3.2.2.1 Ustupování na holeň Záměrem ustupování na holeň je ukázat poddajnost koně a jeho odpověď na stranové pobídky. Cvik je prováděn v pracovním klusu. Kůň je téměř rovný, kromě nepatrného postavení hlavy proti pohybu tak, že jezdec má vidět vnitřní očnicový oblouk a vnitřní nozdru. Obě vnitřní nohy překračují (a křižují) předem vnější nohy. Ustupování na holeň se může provádět na diagonále, kdy kůň má být pokud možno rovnoběžný s dlouhou stěnou obdélníku, ale předek má být nepatrně před zádí. Může se také provádět na stěně, kdy kůň má být v úhlu asi 35 stupňů ke směru, kterým se pohybuje.

3.2.2.2 Práce na dvou stopách – stranové pohyby Cílem práce na dvou stopách je rozvoj a zvýšení angažovanosti zádě a tím také shromáždění. Kůň je nepatrně ohnut a pohybuje se předníma a zadníma nohama po dvou různých stopách. Při práci na dvou stopách má chod zůstat uvolněný a pravidelný, má být kadencovaný a vyvážený. Dovnitř plec Cvik se provádí ve shromážděném klusu. Kůň je lehce a stejnoměrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce a udržuje úhel přibližně 30° ke stěně. Vnitřní přední noha koně překračuje a křižuje před vnější přední nohou. Vnitřní zadní noha se podsazuje pod těžiště koně se snížením vnitřní kyčle a jde ve stejné stopě jako vnější přední noha. Kůň je ohnut proti směru, ve kterém se pohybuje. Dovnitř záď (traverz) Cvik se může provádět ve shromážděném klusu nebo ve shromážděném cvalu. Kůň je ohnut okolo vnitřní nohy jezdce poněkud více než při dovnitř plec. Úhel ke dlouhé stěně by měl být 35°, zezadu i zepředu bychom měli vidět čtyři stopy. Přední nohy jdou na stěně a zadní od stěny. Vnější nohy koně překračují a křižují vnitřní nohy. Kůň je ohnut ve směru, ve kterém se pohybuje. Na začátku traversu záď koně musí jít od stěny nebo po projetí rohu či kruhu zůstává od stěny. Na konci traversu se záď vrátí na stěnu, aniž by došlo přistavení ke druhé ruce. 14

Renverz Renverz je cvik obrácený k traverzu. Záď zůstává na stěně, zatímco předek koně je od stěny. Kůň je ohnut ve směru, ve kterém se pohybuje. Při dokončení renverzu se předek koně vrátí zpět na stěnu. Jinak platí stejné principy a podmínky jako u traverzu. Poloviční překrok Překrok je obměna traversu, prováděná na diagonále místo na stěně. Může být předváděn ve shromážděném klusu, ve shromážděném cvalu nebo v pasáži při volné sestavě. Kůň má být mírně ohnutý ve směru, ve kterém se pohybuje okolo vnitřní nohy jezdce. Má udržovat stejnou kadenci a rovnováhu během celého cviku. Pro docílení větší uvolněnosti a pohyblivosti plece je velmi důležité, aby byl udržen kmih a zejména angažovanost vnitřní zadní nohy. Koňské tělo je téměř rovnoběžné s dlouhou stěnou, přičemž předek mírně předchází záď. V klusu vnější nohy překračují a křižují nohy vnitřní. Ve cvalu se jedná o sérii dopředu do strany prováděných skoků.

3.2.2.3 Obrat kolem zádě, piruety a poloviční piruety 

Obrat kolem zádě přechodem ze zastavení a do zastavení (180°) - v zájmu zachování tendence pohybu vpřed je na začátku obratu povolen jeden nebo dva kroky dopředu. Během obratu se kůň otáčí kolem bodu tak, že vnitřní zadní noha zůstává blízko tohoto bodu, při zachovaní jasného čtyřtaktu. Přední nohy a vnější zadní noha se pohybují kolem vnitřní zadní nohy, která se zvedá a pokládá čistě v rytmu ve směru těžiště a dotýká se země ve stejném bodě, nebo mírně vpřed. Po skončení obratu před druhým zastavením se kůň vrátí na stopu kráčejíc šikmo vpřed bez křížení zadních nohou. Při obratu je kůň ohnut ve směru obratu.



Obrat kolem zádě z kroku (180°) - platí stejná kriteria jako pro obrat kolem zádě s přechodem ze zastavení a do zastavení. Rozdíl je jen v tom, že kůň nepřejde do zastavení před obratem a po obratu. Před obratem se délka kroků zkrátí.



Pirueta (poloviční pirueta) - je obrat o 360° (180°) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy. Ta tvoří střed otáčení a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu 15

pokaždé,

když

se

zvedne.

Při provádění

piruety

(poloviční

piruety)

v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce „na přilnutí“, otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Nedílnou součástí cviku je kvalita cvalových skoků před a po piruetě. Ve cvalové piruetě má být zřetelný nohosled cvalového skoku, i když diagonální vnitřní zadní a vnější přední noha nemusí došlápnout současně. Celá pirueta ve cvalu má být provedena v šesti až osmi cvalových skocích, poloviční pirueta ve třech až čtyřech skocích. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle uvolněnosti, lehkosti, přesnosti a plynulosti předvedení. Před předvedením vlastní piruety je požadováno zvýšení aktivity, srovnání koně a vyšší shromáždění. Při výjezdu z piruety musí být zachována rovnováha.

3.3 Rozdělení cviků na dvou stopách Rozdělení cviků podle Černače (2006) je: Jednodimenzionální cviky na dvou stopách 1. obrat okolo předku 2. obrat okolo zádě 3. pirueta v kroku a cvalová pirueta Dvojdimenzionální cviky na dvou stopách 1. dovnitř plec 2. travers 3. renverz 4. traverzála Drezurní pravidla ČJF (www1) v předchozí kapitole uvádí, že cvik „ustupování na holeň“ není klasickým cvikem na dvou stopách. Protože nesplňuje stanovené

16

požadavky laterálních cviků – ohnutí do směru pohybu a potřebu velkého shromáždění, velká část autorů tento cvik ani neuvádí a v následujícím rozdělení také není zařazen. O ustupování na holeň bude v této práci ale pojednáno jednak z důvodu uváděného podle Weeks (2009), a to proto, že je tento cvik prvním z pohybů do strany a učebním prostředkem pro návyk mladého koně ustupovat od holeně a seznámit ho se samotným pohybem do strany. Dalším důvodem, proč je sem zařazen, je mé vlastní přesvědčení o důležitosti tohoto cviku.

3.4 Ustupování na holeň 3.4.1 Obecně Mohou se vést rozsáhlé diskuze, i podle tvrzení Knopfhart (2003), zda-li je zařazení ustupování na holeň do práce na dvou stopách vhodné. Převažujícím názorem ve střední Evropě je, že tento cvik není skutečným chodem do strany, protože znakem tohoto chodu je vždy ohnutí a shromáždění, k jehož upevnění také slouží. S klasickými cviky na dvou stopách má společné pouze to, že kůň kráčí vpřed–do strany. Protože dnes už není pouze tréninkovým prvkem a začíná být součástí i některých drezurních úloh, např. DD/2003 (www2), začíná se přikládat tomuto cviku značný význam. Weeks (2009) doporučuje jako první z pohybů do strany pro výcvik mladého koně právě ustupování na holeň, a společně s Paalmanem (2009) praví, že může být zařazován ve chvíli, kdy kůň pochopil rozdíly mezi pomůckami holení – na podbřišníku pobízející vpřed a za podbřišníkem pobízející stranou, a je-li při přechodech poslušný a vždy na pokyn ustoupí zadkem. Navození uvolněnosti, rozvoj koordinace, zlepšení poddajnosti a zvýšení citlivosti na pobídku holení a otěží, přivedení na vnější pomůcky – toto jsou hlavní benefity spojené s korektním prováděním tohoto cviku. Dalším je například i rozvoj a posílení diagonálních párů končetin. To může být dobře užito například v momentě, kdy zjistíme, že pravá vnější končetina je méně aktivní než vnitřní (Beran, 2009; Knopfhart, 2003).

17

Weeks (2009) radí, že ustupování na holeň může pomoci i při projíždění rohů, protože takový pocit, jako je u ustupování na holeň, se odehrává i při správném projetí rohu. Obrázek 1 - Ustupování na holeň

Zdroj: http://www.equichannel.cz/vychodocesky-servis-po-dvanacte-na-slovicko-s-davidem-dewispelaere?order=1

3.4.2 Správné provedení Podle Www1 se cvik provádí podél stěny nebo po diagonále a vypadá tak, jak popisuje ČJF (1998): „Při ustupování na holeň se pohybuje kůň dopředu a do strany na dvou stopách pouze s mírným přistavením, bez většího podélného ohnutí. Přitom vnitřní nohy koně vyšlapují pravidelně před a přes vnější nohy. Kůň je přistaven vždy na tu stranu, kde působí do strany pobízející holeň, která se takto stává holení vnitřní, a to i tehdy, je-li obrácena ke stěně.“ Jak z tohoto vyplývá a jak je vyobrazeno na obrázku č. 1, kůň je mírně přistaven proti směru pohybu (Weeks, 2009).

3.4.3 Pomůcky jezdce Jezdec přenáší více své váhy do vnějšího třmenu, ale ramena a kyčle drží v rovnoběžné ose s osou koně (Weeks, 2009). Vnitřní holeň, působící na posun do strany, ohýbá koně a uvolňuje tím svalstvo v oblasti žeber. Z vnější strany sestavuje 18

vnější (tedy vedoucí) otěží hlavu dovnitř a uvolňuje ji v zátylku (Knopfhart, 2003). Jak vysvětlují Higgins a kol. (2009), uvolnění zátylku je velmi důležité pro správné otočení hlavy do strany. To je umožněno kladkovým kloubním spojením mezi lebkou a nosičem (atlasem) – hlavovým kloubem. Pokud je tento kloub laterálně znehybněný, například nesením hlavy nahoře a vpředu, nebo svalovou ztuhlostí, nemůže dojít v zátylku k žádnému laterálnímu ohnutí, tedy k otáčení hlavou do strany. To způsobuje asymetricky vyvinuté svalstvo po obou stranách i v horní části krku. Poddajného ohnutí lze dosáhnout jedině jemným ježděním koně.

3.4.4 Tréninkové tipy 3.4.4.1 Obrat kolem předku na ruce Podle Beran (2009) můžeme konstatovat, že vhodnou přípravou pro ustupování na holeň a ostatní cviky je „obrat kolem předku na ruce“. Kůň má uzdečku nebo obnosek a sami se vybavíme tušírkou. Ta je použita na stehně (případně na holeni) podle citlivosti koně – jemným vedeným tlakem u citlivého, v případě netečných a lenivých koní v kratších a energičtějších poklepech. Vždy je potřeba stát klidně na místě a žádat po koni reakci v podobě ustupování kolem a překračování zadními končetinami. Reaguje-li kůň ochotně, přestaneme a velkoryse ho pochválíme. Samozřejmostí je provádění na obě strany.

3.4.4.2 Obrat kolem předku ze sedla Drezurní hodnota tohoto cviku je nicotná, protože, jak je vidět na obrázku 2, kůň se při něm musí podepřít předními končetinami a plecemi tak, aby mohl volně pohybovat končetinami zadními. Drezurní práce ale spočívá nejdříve v přivedení do rovnováhy a pak v převedení těžiště k zadní části těla koně. Proto se cvik používá pouze v přípravné fázi a nácviku pochopení pomůcek a necvičí se déle, než je nezbytně nutné (Knopfhart, 2003). Obrat kolem předku se provádí vždy v kroku, na jízdárně ve druhé stopě a předcházet by mu měla poloviční zádrž (Paalman, 2006).

19

Obrázek 2 - Obrat kolem předku

Zdroj: http://jezdectvi.ic.cz/cl-vycvik-obraty.html

3.4.4.3 První ustupování Na nácvik ustupování na holeň můžeme přejít v době, kdy kůň dobře pochopil posun do strany při obratu kolem předku. Prvně se jezdí ustupování v rámci nácviku v kroku, po zvládnutí v klusu, to je také oficiálně požadováno ČJF, ale může být i využito možnosti ustupovat na holeň ve cvalu. Ustupování na holeň se může nacvičit více způsoby: 1. podle Weeks (2009) První ustupování započneme jízdou po linii vzdálené tři čtvrtiny šířky jízdárny od dlouhé stěny nebo cvikem „středem jízdárny“ a ustupujeme směrem zpět ke stěně. V tomto případě je využito přirozené touhy koně držet se u stěny. Kůň je s minimálním ohnutím při pohybu rovnoběžně s dlouhou stěnou. 2. podle Beran (2009) Zkrátíme průjezd rohem jízdárny směrem k dlouhé stěně a přiblížíme se k ní rovně šikmo. Pokud jedeme například zleva doprava, je naše levá holeň, pobízející k pohybu stranou, posunuta více vzad. Levá ruka je otevřena doleva a umožňuje tím koni mírné ohnutí vlevo a ochotnější povolení k pohybu vpravo. Vnější otěž, tedy v tomto případě ta pravá, je uklidněna na krku a omezuje míru ohnutí. Váha je přenesena do směru pohybu. Učiní-li kůň tři až čtyři kroky stranou, je pochválen a odměněn povolením otěží.

20

Obrázek 3 - Ustupování na holeň podél stěny

Zdroj: www1 Obrázek 4 - Ustupování na holeň na diagonále

Zdroj: www1

3.4.5 Nejčastější problémy a návrh řešení pro jezdce  Zkracování kroků – pokud má kůň nedostatek pohybu vpřed nebo příliš málo pohybu do strany, se stávají jeho kroky kratšími a napjatými. Vždy je potřeba započít nebo pokračovat ustupování s pozitivním a chodivým krokem a snažit se tyto aktivnější kroky uchovat.  Kůň nechce jít do strany – v první řadě je potřeba zjistit, zda-li kůň správně rozumí pomůckám. Uvědomit si, jestli není jezdec napjatý, jeho tělo a váha nejsou na špatném místě. Je nutné vše zkusit znovu a s mnohem větším klidem, například na stěně. Pokud kůň rozumí, ale nereaguje na pobídku holení, je zdůrazněna dotykem biče – nadměrným užíváním pomůcek holení se ztrácí vliv na koně. 21

 Naklánění hlavy – někdy se stává, že kůň k jedné straně naklání hlavu. Pro zlepšení tohoto stavu pomůže přizvednutí vnitřní otěže, tím je zjemněno přilnutí a navozeno lepšího ohnutí na vnější straně jeho těla.  Vypadávání plece ven – pokud je nedůsledná nebo až povolená vnější otěž, kůň směřuje více ven na tuto stranu plecí na místo, aby udržel stejný úhel ve směru vpřed i do strany. Nápravou je zlepšení kontaktu na vnější otěži (Weeks, 2009).

3.5 Dovnitř plec 3.5.1 Obecně Prvním cvikem kvůli přirozenému sestavení koně, ale nejtěžší lekcí ze všech stranových pohybů, je prohlašován cvik dovnitř plec, který byl důmyslně promyšlen a užíván již od 18. století la Guériniérem (ČJF, 2000). Jako důležitý nástroj ke zlepšení narovnání a shromáždění se řadí do systému vzdělání koně jako „poslední lekce“ (Karl, 2008). Nedokáže-li kůň provést dovnitř plec, nedokáže v zásadě nic (Beran, 2009). Obrázek 5 - Dovnitř plec

Zdroj: http://www.yourhorse.co.uk/Improve-your-riding/Search-Results/Riding-advice/Dressage/5lateral-movements-explained-Part-3---Shoulder-in/

Zde je nejdůležitější výčet toho, co je vlastně tímto tolik doporučovaným, vyzdvihovaným a všemi milovaným cvikem přinášeno:

22

1. Dovnitř plec stimuluje koně k tomu, aby více váhy přenesl na svou vnitřní zadní končetinu, což ve výsledku znamená odlehčení končetiny přední. V okamžiku, kdy je zadní noha aktivní, je kůň více prostupný a lépe jezditelný (Weeks, 2009). 2. Patří proto mezi lekce navozující shromáždění, kmih a výraz koně díky podsouvání vnitřní zadní nohy (Schöffmann, 2006). 3. Podle Záliše (2001) poslouží cvik dovnitř plec i k uvolnění, ale v méně výrazné podobě, s menším odstavením a „pohodlněji“ pojatá. 4. Dovnitř plec je vynikající úloha nejen pro koně, ale i pro jezdce. Je učitelem korektního a nezávislého používání pomůcek. Jezdec musí ovládnout, kdy, v jaký moment a v jakém časovém sledu má kterou pomůcku použít (Černač, 2006). 5. Velmi vhodným pomocníkem je tento cvik při nápravě taktu v kroku (Schöffmann, 2006). 6. Protože v dovnitř plec je požadováno podélné ohnutí, tedy ohnutí celého těla, je správným prováděním kůň přiveden k narovnání, tedy ke srovnání jeho přirozené křivosti (Schöffmann, 2006). Beru za svou povinnost zmínit zde i základní pravdy o tom, jak se vlastně kůň ohýbá (obrázek 6). Při tvrzení o podélném ohnutí koně nemůže být doslovně myšleno rovnoměrné ohnutí koně od zátylku až po ocasní obratle, protože dle Higgins a kol. (2009) toto není možné kvůli jeho anatomickým proporcím. K největšímu ohnutí dochází v krku a v kloubním spojení mezi krčními a hrudními obratli. Zde se také kůň ohýbá většinou poměrně snadno a lehce, a proto spousta jezdců mylně věří v dostatečné a dobré ohnutí svého koně, který je ale ve skutečnosti v těle rovný (Karl, 2008). Na tento fakt se musí brát velký zřetel i u provádění všech laterálních pohybů – nesmí být požadováno velké ohnutí v krku a malé v těle, kůň má být ohnutý po celé délce zhruba stejně. Jen velmi malé laterální ohnutí je umožněno mezi klouby hrudních a bederních obratlů. Bederní páteř se pak vzhledem ke spojení obratlů s křížovou kostí nemůže do stran ohnout vůbec. Poslední, ohebná část, jsou pak až obratle ocasní. Nedílnou součástí ohýbání jsou samozřejmě také svaly. Skupina svalů, nazývané agonisté, se na jedné straně smrští, aby pohnula klouby nebo ohnula krk či hrudník a skupina antagonistických (uvolňujících) svalů se natáhne a umožní tak ohnutí. Tyto svaly je

23

nutné posílit a zvýšit jejich pružnost a tím určitým způsobem ovlivnit i pružnost ohýbání. Naopak svalové napětí schopnost ohnutí značně snižuje. Obrázek 6 - Podélné ohnutí koně

Zdroj: http://www.equichannel.cz/biomechanika-jezdeni-a-drezury-atlas-jezdce-cast-8-nektere-pohybykonskeho-hrbetu

3.5.2 Správné provedení Jak je vyobrazeno na obrázku 7, při tomto cviku jsou přední nohy předsazeny do vnitřní stopy před nohy zadní, vnější rameno je postaveno před vnitřní kyčel. Vnější nohy jsou překračovány vnitřními, vnitřní zadní kráčí do směru vnější přední. Ohnutí koně je pravidelné a sestavení (dle jeho anatomických možností) je proti směru pohybu. V důsledku šikmého postavení, shromáždění a ohnutí koně je vnitřní zadní noha nucena přebrat více zátěže a vykračovat směrem k těžišti (ČJF, 2000).

24

Obrázek 7 - Dovnitř plec

Zdroj: www1

3.5.3 Pomůcky jezdce Dle Dobeše (1997) se tento cvik začíná stejně, jako se začíná malý kruh, ale opakujícími se polovičními zádržemi vnější otěží se brání koni pokračovat v kruhu. Vnitřní holeň na podbřišníku pobízí vnitřní zadní nohu a spolu s vnější otěží vede koně po dvou stopách. Vnitřní otěží je ohýbán proti směru pohybu a vnější holeň za podbřišníkem spolu s vnější otěží určuje směr pohybu a stupeň jeho ohnutí. V tomto cviku je vyvrácena teorie, jak praví Karl (2008), že jezdcova váha vždy spočívá na vnitřní straně koně dle jeho ohnutí. Při dovnitř plec musí jezdec zatížit více svou vnější sedací kost, tedy sedět ve směru pohybu koně, což je jeho vnější strana.

3.5.4 Dovnitř plec na třech nebo čtyřech stopách? Pojmem „stopa“ je zde myšlena dráha pohybu končetin, ne otisk v písku. Jak praví Knopfhart (2003), dovnitř plec má jako většina drezurních cviků více stupňů. V tomto případě to přímo souvisí s dosaženým stupněm podélného ohnutí. Dovnitř plec na třech stopách je ten nejnižší stupeň, který je požadován v dnešní sportovní drezúře. Spočívá v tom, že je předek koně postaven dovnitř natolik, aby šla vnější přední končetina na stejné dráze jako vnitřní zadní, záď přitom nesmí v žádném případě vypadnout. Při pohledu zepředu, vyobrazeno na obrázku 8, nebo zezadu jsou vidět tři dráhy kopyt (Obrázek 10). Stejnou měrou, jakou se postupně stupňuje podélné ohnutí koně, se také zvětšuje odstavení koně na dvou stopách, až nakonec hotový vzdělaný drezurní kůň umí dovnitř plec s největším možným ohnutím a odstavením na 25

čtyřech drahách kopyt. V tomto postavení je důležité, aby vzdálenost vnitřní přední končetiny do dráhy vnitřní zadní končetiny byla asi jeden krok (Obrázek 9). Obrázek 8 - Dovnitř plec na třech stopách - pohled zepředu

Zdroj: http://www.dominika-svehlova.cz/zetkar8.asp

Toto provedení je dnes viděno zřídka, protože stupeň podélného ohnutí koně odpovídá malému kruhu na jedné stopě o průměru šest kroků, což odpovídá průměru asi 5 m. Přitom je dnes nejmenší rozměr kruhu stanoven podle Drezurních pravidel ČJF (www1) na 6 metrů. Málokteří jezdci obětují tolik času, aby koně vzdělali k tak dokonalému ohnutí. Fakt, že sportovní drezurní jezdci v České republice trénují své koně pouze do provedení dovnitř plec do nižší úrovně, tedy provedení na třech stopách, potvrzuje i Nosková (2011). Jezdci se drží pouze stanovené úrovně a nad míru pravidel své koně netrénují.

26

Obrázek 9 - Dovnitř plec na čtyřech stopách Obrázek 10 - Dovnitř plec na třech stopách

Zdroj: http://www.cheval-haute-ecole.com/indexA306.html

3.5.5 Tréninkové tipy Pokud je dostatečně propracováno podélné ohnutí koně na jednoduché stopě pomocí oblých linií, rohů, obratů, malých kruhů, atd., je na čase přejít k lekci „dovnitř plec“ (Knopfhart, 2003). Jinými slovy, jak říkají Kyrklund a Lemkow (2009), může se tento cvik zařazovat už ve čtyřech letech koně. Nesmí se ale zprvu žádat dokonalé provedení, musí nám zatím stačit mírné ohnutí a mírný odsazující úhel. Samozřejmě ale už musí být u mladého koně hlídána dráha pohybu předních a zadních nohou.

3.5.5.1 Plec vpřed Pro mladého, ještě plně nesrovnaného koně může cvik dovnitř plec přinášet nepřekonatelné potíže. Jako dobrá příprava zde může posloužit cvik, který je znázorněn na obrázku 11, plec vpřed. Podle Beran (2009) je cvikem dovnitř plec ježděným v co nejmenším úhlu ohnutí. Již plecí vpřed se kůň narovnává a jak udává Weeks (2009), je vhodný pro použití ve všech chodech, tedy i ve cvalu, v kterém se dovnitř plec provádí jen velmi složitě.

27

Obrázek 11 - Předsazení plece - plec vpřed

Zdroj: Foto Tomáš Rosa

3.5.5.2 Samotná dovnitř plec Nejjednodušší cesta, jak jezdci i koni vysvětlit dovnitř plec, je při projíždění rohu. Kůň je v rohu připraven v dobrém ohnutí. Plece jsou vnější poloviční zádrží připraveny tak, aby vnitřní zadní noha kráčela ve směru vnější přední nohy (Černač, 2006). Dobrou pomůckou je i využití kruhu o průměru 10 m v rohu jízdárny, kdy při příjezdu z kruhu na dlouhou stěnu je ohnutí zachováno a v tomto postavení je kůň vnitřní holení a vnější otěží usměrněn k pohybu po stěně. Opravou ztuhnutí nebo ztráty ohnutí je vložení dalšího kruhu (Weeks, 2009). Záliš (2001) doporučuje jako další způsob pro objasnění tohoto cviku koni odbočení před rohem o jeden dva kroky dříve. Jakmile je dosaženo postavení dovnitř plec, pokračuje se v takto podle stěny do rohu, který vyvede koně z dovnitř plec na jednu stopu. Jezdec si v tomto případě sám může určit počet kroků, které ve cviku provede. Pro využití maximální potence je nutné dovnitř plec také dobře a v kmihu ukončit, tomu bude oporou projetí rohu.

3.5.5.3 Kontra dovnitř plec Při tomto cviku se stěna nachází před koněm, jinak je totožný s dovnitř plecí (Karl, 2008). Podle Knopfharta (2003) je doplňující lekcí a její výhoda spočívá v tom, že umožňuje působení zvláště vnější holení a kůň přitom nemůže utéct dopředu 28

(Obrázek 12). Proto je v tomto cviku možnost dosažení lepšího ohnutí a dříve, než u dovnitř plec. Obrázek 12 - Kontra dovnitř plec

Zdroj: : http://www.dominika-svehlova.cz/zetkar8.asp

3.5.6 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce 

Záď ke stěně – pokud záď koně naráží do stěny, je to pravděpodobně důsledek toho, že přední nohy nejdou po vnitřní stopě. Nápravou je přerušení, jezdec vyžádá projetí kruhu a poté nechá plece vstoupit na vnitřní stopu a dále pokračuje po stěně. Je potřeba žádat pohyb vnější přední nohy na vnitřní stopu – to dovolí zadním nohám zůstat na vnější stopě.



Nadměrné ohnutí – pokud je žádána dovnitř plec s nadměrným působením vnitřní otěže, zadní nohy koně následují přední nohy, místo aby zůstaly na odlišné stopě, a hlava koně je ohnuta dovnitř. Jako opravu je vhodné použít více vnitřní holeň a ohnout tak celé tělo koně a kontrolovat pohyb vnější otěží.



Vypadávání plece – toto je pravděpodobně nejčastější chybou při provádění dovnitř plec. Obecně vzniká chyba v důsledku nadměrného použití vnitřní otěže za účelem ohnutí koně a slabé pobídky vnitřní holení k podpoře ohnutí. Dalším důvodem bývá špatný kontakt vnější otěže s hubou koně. Dokud není kůň na příslušné otěži vybalancován, musí se žádat méně ohnutí, ale zachovávat setrvalý kontakt na vnější otěži, aby bylo docíleno stejného stupně ohnutí v průběhu celého pohybu.

29



Kroky se zkracují – pokud je kůň napjatý nebo nemá dostatek kmihu, kroky se stanou krátkými a nepravidelnými. Je potřeba okamžité reakce, koně narovnat a jet

svižně

kupředu.

Cvik

žádat

znovu

až

tehdy,

je-li

pohyb

vyrovnaný. V případě, že kůň ztrácí kmih při dovnitř plec často, je nutné jezdit cvik pouze po krátkou dobu a s menším ohnutím, než si na ně dostatečně zvykne. Také je velmi vhodné se vrátit k ustupování na holeň a lehkým klusem podporovat uvolnění hřbetu (Weeks, 2009).

3.6 Dovnitř záď (traverz) 3.6.1 Obecně Traverz (i travers) je podle Černače (2006) pohyb do strany a dopředu na čtyřech stopách podél stěny, kdy zadní nohy nejdou po stěně, ale od stěny (Obrázek 13). Tento cvik stimuluje ho k zapojení zadních nohou a zlepšuje ohnutí koně a jeho prostupnost (Weeks, 2009). Je tomu tak právě díky tomu, že, jak praví Knopfhart (2003), největší zátěž přebírá vnitřní zadní končetina, tím se musí více ohnout, vykonat většinu práce a navodit shromáždění. Vnější zadní končetina ji překračuje. V obratech a na oblých liniích v traverzu se zadní končetiny pohybují po kratší dráze, jsou zatíženy ještě více a jsou tedy pro koně namáhavější než při dovnitř plec, vyžadují větší shromáždění. Obrázek 13 - Dovnitř záď - pohled zepředu

Zdroj: http://www.dominika-svehlova.cz/zetkar8.asp

30

Dle Černače (2006) je traverz ve cvalu jediným cvikem, který nás, jak je ukázáno na obrázku 14 postupně přivede ke cvalové piruetě. Ta začíná v rohu, na velkém nebo malém kruhu a dělá se při traverzu s postupným zmenšením. Obrázek 14 - Příprava na piruetu

Zdroj: http://www.flickr.com/photos/rockandracehorses/20537754/

3.6.2 Správné provedení Při tomto cviku na dvou stopách je, jak je vidět na obrázku 15, kůň ohnutý a přistavený do směru pohybu. Zadní část koně je postavená natolik dovnitř jízdárny, že vnější kyčel koně je přibližně v jedné linii jako vnitřní rameno.

3.6.3 Pomůcky jezdce Vnější jezdcova ruka vede koně do strany a ovlivňuje stupeň ohnutí v krku, vnitřní otěží je jemně přistavena hlava dovnitř do směru pohybu. Vnitřní holeň setrvává na podbřišníku, kolem ní se kůň ohýbá, obstarává pohyb vpřed a aktivitu vnitřní zadní končetiny. Tato holeň spolu s vnitřní otěží zaručí převedení do správného ohnutí a jeho udržení. Vnější holeň se posune dozadu a zapříčiní, že záď koně ustoupí dovnitř (Beran, 2009, ČJF, 2000, Weeks, 2009).

31

Dle studie vedené De Cocq, et al. (2010) se ukázalo, že pozice nohou je téměř vždy zachována podle výše uvedených doporučení, ale použití holení se u jednotlivých jezdců liší frekvencí a mírou tlaku. Tato skutečnost ale nic nezměnila na faktu, že provedení cviku testovaných jezdců bylo v rámci norem. Obrázek 15 - Traverz

Zdroj: www1

Nevědomou chybou velkého množství jezdců je přílišné ohnutí koně v krku pomocí vnitřní otěže. Způsobuje to blokaci vnitřní plece a omezuje to koně ve volném a prostorném pohybu vpřed – do strany. Vnitřní otěží se kůň ohne v první moment, ale v dalším průběhu cviku se ohnutí udržuje pouze pomocí vnější otěže a vnitřní se ohnutí podle potřeby navrátí nebo opraví (Kyrklund a Lemkow, 2009). Protože se kůň pohybuje vždy do směru, do kterého je ohnutý, Karl (2008) udává, že jezdcova váha musí být vždy na vnitřní straně, tedy na straně ve směru pohybu. Traverz je ježděn vždy podél stěny nebo paralelně se stěnou, například na střední čáře (Knopfhart, 2003).

3.6.4 Tréninkové tipy Cvik dovnitř záď je podle Drezurních pravidel (www1) požadován ve shromážděném klusu a shromážděném cvalu, ale prvotní fází pro pochopení pomůcek ze strany jezdce i koně, je provádění v kroku (ČJF, 2000). Někdy ale bývá viděn jistý ostych před nácvikem dovnitř záď ve cvalu, protože se kůň může ve cvalu při postavení zádě dovnitř znovu zkřivit a tím zničit předchozí dlouhou cestu k dosažení rovného 32

koně, který se podle Higgins a kol. (2009) projevuje tím, že jde zadními končetinami ve stopách předních a jeho podélná osa je shodná se směrem, přímým nebo obloukovým, kterým se kůň pohybuje. Proto se musí začít s nácvikem traverzu až u opravdu narovnaného koně, což by mělo být při dosažení úrovně „L“. Zde je již požadován narovnaný kůň.

3.6.4.1 Poprvé dovnitř záď Jak je výše zmíněno, s výukou dovnitř záď se začíná v kroku a do klusu se přejde v okamžiku, kdy jsou si i jezdec i kůň zcela jisti pomůckami. Samotné započetí cviku začíná projetím rohu nebo provedením 10 m kruhu v rohu jízdárny před vyjetím na dlouhou stěnu, kdy je kůň ohnut okolo vnitřní holeně. Před ukončením rohu přijde vnější rukou poloviční zádrž, která fixuje plece na stopě na stěně, položení vnější holeně za podbřišník a pobídka k přesunutí zádě dovnitř. Čelo koně směřuje do protějšího rohu, jeho nohy se kříží. Nejdříve jde pouze o to, aby vnější zadní noha šla aktivně tři až pět kroků směrem pod břicho, na začátku se nesmí požadovat traverz dlouhou dobu (Černač, 2006, Weeks, 2009). Neustoupí-li kůň dostatečně zádí do strany, Beran (2009) radí, že může pomoci mírné oddálení vnější otěže od krku.

3.6.4.2 Renverz Renverz, neboli záď ven, je opakem traverzu. Zde směřuje ke stěně místo hlavy záď (obrázek 16), jinak pro tento cvik platí stejné zásady a podmínky jako u traverzu (www1). Kůň je tedy ohnut do směru pohybu a jak je vidět na obrázku 17, pohybuje se po čtyřech stopách. Obrázek 16 – Renverz

Zdroj: www1

33

Obrázek 17 - Renverz – pohled zepředu

Zdroj: http://myhorses.bloger.cz/Drezura/Drezurni-jezdeni?km=c

Pokud je ježděn renverz na přímé linii, jsou pomůcky stejné, jako pro dovnitř záď, ale velký rozdíl bude u projíždění obratů a oblouků. V obratu musí při renverzu opsat záď koně delší dráhu než přední končetiny, a to vyžaduje jak důraznější působení jezdce, tak energičtější práci koně, hlavní zadními končetinami. A protože přední končetiny opisují uvnitř menší kruh, musí být udržovány hlavně vnější otěží. Obecně tedy tento cvik, stejně jako ostatní kontra lekce, zvyšuje přivedení koně na vnější otěž (Knopfhart, 2003).

3.6.5 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce 

Ztráta kmihu – zde je na vině většinou jezdec. Důvodem může být nedostatečný kmih na začátku cviku, příliš časté a dlouhé opakování tohoto cviku nebo s traverzem začal jezdec příliš brzy s koněm, který na to ještě nebyl připravený.



Malý úhel, kůň je příliš rovný nebo má nesprávné ohnutí – způsobeno tím, že jezdec začal ve chvíli, kdy kůň neměl dostatečné ohnutí nebo mu ho neumožnil. Zde je vhodné použít menší malé kruhy.



Kůň nejde po stěně – může být způsobeno přehnanou reakcí koně na vnější holeň nebo nedostatkem kmihu. Zde musí dbát jezdec zvýšené pozornosti při používání vnější holeně a současně zesílit holeň vnitřní. 34



Kůň je zkroucený v krku nebo v zátylku – způsobeno snahou jezdce rychle dosáhnout cíle. Je potřeba zvolnit na náročnosti a tempu, dbát zřetel na to, jak rychle to kůň pochopí (Černač, 2006).

3.7 Překrok (traverzála) 3.7.1 Obecně Překroky, nejvrcholovější z dvojdimenzionálních cviků na dvou stopách, jsou posuny koně dopředu – do strany na liniích vedoucích uvnitř jízdárny (ČJF, 2000). Podle Weeks (2009) je traverzála užitečný cvik pro koně, kteří mají tendenci spěchat kupředu. Umožňuje koně pobízet, ale usměrní jeho pohyb do strany a vpřed a tím mu znesnadní uplatnit svou sílu a řítit se dopředu. Účelem traverzál je také gymnastika (stejně jako u dovnitř záď) a prověření pravidelného procvičení koně a rovněž shromáždění, dosažené zvýšeným zatížením vnitřní zadní nohy (ČJF, 2000). Překroky jsou podle Drezurních úloh ČJF (www2) požadovány od „L“ stupně, tedy od lehké drezurní zátěže a objevují s v úlohách až do nejtěžších „TT“ stupňů. V „L“ a „S“ drezurách jsou v lehčí formě, to je podle ČJF (2000) ve formě polovičního překroku, kdy se kůň pohybuje v traverzálním pohybu pouze od/do středové linie. Ve většině lehkých a středních drezurních úloh je překrok požadován v klusu (obrázek 19). S přibývající náročností jsou v úlohách viděny překroky cvalové (obrázek 20), cikcak překroky, které zahrnují podle Weeks (2009) střídavou traverzálu doprava, doleva a zpět okolo střední čáry jízdárny. U tohoto typu překroků je kladen zvýšený důraz na pružnost a zajištění poslušnosti na pomůcky jezdce (ČJF, 2000). V SG/2009, neboli drezurní úloze nazvané Svatý Jiří, jsou překroky klusové i cik-cak poloviční překrok ve cvalu v X s přeskokem. Takto se stupňuje obtížnost provedení traverzály i úhlem pohybu do strany, kdy například v Grand Prix (výkonnostní stupeň „TT“) jsou cik-cak překroky v písmenech K-B-H, tedy dvě po sobě následující krátké diagonály. V této úloze je i velmi složitý cvik prováděný mezi písmeny D a G, kdy je požadováno ve cvalu 5 překroků na každou stranu od střední čáry s přeskoky při každé změně směru (www2). Jak z tohoto textu vyplývá a jak udává ČJF (2000), vzdálenost od střední čáry je udávána v klusu v metrech, ve cvalu určitým počtem cvalových skoků. Počítáno je to 35

došlapem předních končetin. Správné provedení dvojité celé traverzály je možné pouze na odpovídajícím velkém drezurním obdélníku 20x60 m.

3.7.2 Správné provedení V překrocích jde kůň dopředu a do strany, obě vnější končetiny překračují končetiny vnitřní. Traverzální posun probíhá tak, že podélná osa koně je neustále paralelně se stěnou. Při mírném ohnutí kolem vnitřní holeně a v postavení ve směru překroku předek mírně předchází záď (Dobeš, 1997). Podle ČJF (2000) nesmí záď koně ani na okamžik napřed. Předek koně, užší než zadní část, jde maličko napřed tak, aby paralelnost zůstala zachována.

3.7.3 Pomůcky jezdce Vnější holeň leží za podbřišníkem v poloze pobízející do strany a udržuje společně s vnitřní otěží pohyb do strany. Ohnutí a shromáždění se dosáhne převažujícím působením vnitřní holeně. Předpokladem je bezpodmínečná poslušnost na vnější pomůcky (ČJF, 2000). Pomůcky jsou tedy stejné jako pro dovnitř záď a jak praví Karl (2008), váha jezdce spočívá ve směru jízdy, kde sedí po celou dobu překroku v klidu a skoro nehybně (Beran, 2009). Důležité je sestavení koně vzhledem k dlouhé stěně. Musí být paralelní a čelo koně přitom musí držet směr pohybu, jak ukazuje obrázek 18. Jezdec musí zajistit pohyb koně dopředu a kmih. Celá traverzála musí vypadat živě a tanečně, nikoli bez života (Černač, 2006). Obrázek 18 - Překrok

Zdroj: www1

36

3.7.4 Tréninkové tipy 3.7.4.1 První překrok Pokud je kůň schopen klusat vpřed stejnoměrně a v aktivním rytmu na rovné linii i do stran (dovnitř plec, traverz), je v rovnováze ve všech chodech, přijímá působení otěžemi a je schopen ohnutí na obě strany, Weeks (2009) praví, že můžeme začít s překrokem. Traverzála se započíná několika kroky dovnitř plec, aby se zlepšilo ohnutí. Zpočátku se může záď nechat lehce opožďovat, aby zůstala zachována kvalita chodu. Cvik započne dobře projetým rohem, po projetí zůstane kůň ohnutý, vnější poloviční zádrž brzdí plec a hned následuje vnější holeň, která posunuje záď a tělo koně paralelně k dlouhé stěně. Jezdec může pro začátek použít i oblouk při změně směru. Postupem času se přidává projetí ze středové čáry. Pokud byla příprava správná, půjde to bez větší námahy. Dalším krokem pak bude celý překrok, který se nejdříve jezdí po celé diagonále a teprve potom po krátké diagonále (Čeranč, 2006).

Obrázek 19 - Překrok po diagonále v klusu

Zdroj: http://www.ksoft.cz/kone/s_drezura.htm

37

Obrázek 20 - Překrok po diagonále ve cvalu Zdroj: http://www.ksoft.cz/kone/s_drezura.htm

3.7.4.2 Cik-cak traverzála Při každé změně směru překroku, tedy cik-cak traverzále, je nutné koně přivedením na jednu stopu nejdříve srovnat a teprve potom změnit jeho postavení a směr překroku. Míra pomůcek sedem a vnější holení se řídí podle směru požadovaného překroku. Vždy je potřeba při přestavování nespěchat, protože uspěchané přestavění při změně směru překroku vede k odporu koně, ke ztrátě kmihu a taktu pohybu. Oboustranně správné a stejně prováděné překroky jsou známkou prostupnosti, poslušnosti a srovnání koně (Dobeš, 1997).

3.7.5 Nejčastější problémy a doporučení řešení pro jezdce 

Záď předchází předek – kůň má v tomto případě chybnou rovnováhu, na začátku bylo málo kmihu, je použita příliš silná vnější poloviční zádrž nebo příliš mnoho holeně ve vztahu k pomůckám otěžemi (Černač, 2006). V případě tohoto problému je dobré střídat traverzály s dovnitř plec. Započne se v dovnitř plec, po několika krocích se vnější holení kůň posune do traverzály, po několika metrech opět do dovnitř plec a tak dále (Knopfhart, 2003).



Ztráta přilnutí na vnější otěži a chyba ohnutí – pokud kůň není dostatečně progymnastikován, mívá tendenci po několika krocích ztrácet ohnutí a dostávat se do vnitřní otěže. Vždy se musí započít dobře projetým rohem, kde se kůň 38

zřetelně ohne a přistaví se k vnější otěži, vyvede se do překroku a v moment, kdy začne tlačit do vnitřních pomůcek, přivede se v pozici ustupování na holeň zpět ke stěně jízdárny. Takto se dostane zpět do vnějších pomůcek (Beran, 2009). 

Ztráta kmihu – kůň má dříve, než začne cvik, málo kmihu a při začátku cviku ho ztratí úplně. Základní příčinou bývá příliš časté opakování, brzký počátek, kdy kůň nebyl ještě výcvikově připraven.



Měnící se postavení koně ve vztahu k dlouhé stěně – způsobeno tím, že kůň nezůstane v kmihu, na pomůcky nereaguje po celou dobu cviku stejnoměrně a správně nebo je prostě přetížen délkou. Je důležité dávat pozor na reakce koně a přizpůsobit tomu trénink.



Neaktivní záď – v tomto případě reaguje kůň na jezdcovu holeň málo nebo neochotně. Do cviku se musí vrátit kmih (Černač, 2006).

3.7.6 Změny figur na dvou stopách Propojení různých laterálních pohybů přivádí koně k vysokému stupni uvolnění a pozornosti (Beran, 2009) a podle ČJF (2000) podporuje prostupnost a poslušnost na pomůcky. V této oblasti se meze jezdcově fantazii nekladou, cviky se mohou propojovat, navazovat na sebe různě a provádět na různých místech jízdárny. Zde jsou uvedeny alespoň tipy na změny figur podle dostupné literatury.  Figury podle ČJF (2000) 

dovnitř plec



malý kruh



traverz Ohnutí páteře zůstává v přechodech mezi těmito cviky stejné. Pozor musí dbát

jezdec na rozložení své váhy, protože ve cviku dovnitř plec má mít více zatíženou sedací kost na vnější straně, ale u malého kruhu a dovnitř záď je tomu naopak (Karl, 2008).  Figury podle Kyrklund a Lemkow (2009) provádí se na středové linii 39

v tomto případě se může provádět na obě strany 

přímo



malý kruh



narovnání



malý kruh



dovnitř záď

 Figury II. podle Kyrklund a Lemkow (2009) na jízdárně na druhé stopě v kroku i v klusu 

dovnitř plec vlevo



narovnání se zachováním odsazeného úhlu



renverz

 Figury III. podle Kyrklund a Lemkow (2009) na jízdárně na druhé stopě v kroku i v klusu 

traverz vlevo



narovnání



traverz vpravo

 Figury podle Záliše (2001) na dlouhé stěně 

traverz



dovnitř plec



renverz



kontra dovnitř plec

změna směru a to samé na druhou stranu  Figury II. podle Záliše (2001) 

obrat



kruh



dovnitř plec



traverzála



dovnitř plec

40

Nároky na figury se musí stupňovat pozvolna. Stačí vždy několik kroků a po ucelených etudách se nesmí zapomenout na pauzy, obnovení uvolněnosti například cvikem nechat vytáhnout otěž a jet přímo vpřed (Záliš, 2001).

3.8 Hodnocení rozhodčími Sportovní drezura je hodnocena sborem školených rozhodčích, který hodnotí všechny cviky a přechody z jednoho cviku do druhého. Tyto cviky jsou očíslovány v listinách rozhodčích. Hodnocení probíhá známkami od 0 do 10 u každého z rozhodčích. Známky mohou být uděleny na mezinárodních i národních závodech i v půl bodech od 0,5 – 9,5 jak při posouzení cviků a chodů, tak i u společných známek dle rozhodnutí rozhodčího. Souhrnné známky zobrazují všechny stupně stupnice výcviku, proto jim musí rozhodčí věnovat pozornost a posoudit míru jejich naplnění před tím, než je udělí. Společné známky jsou uděleny po skončení předvedení úlohy, a to za: 1. Chody 2. Kmih 3. Poslušnost 4. Pozice a sed jezdce, správnost a účinnost pomůcek Tyto společné známky mohou mít, stejně jako některé obtížné cviky, koeficient, který je určen Drezurní komisí FEI (www1). Drezurní rozhodčí se drží textů vydaných Českou jezdeckou federací (www4), které udávají kritéria pro hodnocení. Musí brát v úvahu formální přesnost a poslušnost. Všichni rozhodčí jsou zavázáni mít znalosti o jednotlivých stupních ze stupnice výcviku koně, kterými jsou takt, uvolnění, přilnutí, kmih, srovnání a shromáždění, a tuto stupnici při hodnocení respektovat. Za žádných okolností nesmí nahlížet na jednotlivé stupně samostatně a bez souvislosti s ostatními. Dále musí brát v úvahu, co jsou běžné (malé) chyby a co chyby základní (závažné). Mezi malé chyby se počítá:  provedení cviku mimo písmeno  nepřesné provedení jednotlivých cviků  ojedinělé chybné postavení a ohnutí koně 41

 krátkodobé napětí  jednotlivé chyby v taktu Základní, neboli závažné chyby jsou:  nepravidelný takt  kůň stále visí v otěžích  kůň nad otěží/za otěží  kůň za kolmicí  kůň není srovnán  kůň má jazyk přes udidlo nebo ho má vyvěšený (pod udidlem)  nedostatečná angažovanost (aktivita) zádě  kůň jde stále s křivě neseným ocasem  kůň více než jednou projeví neposlušnost

3.8.1 Známky a jejich významy (zpracováno podle www4) Jak bylo již výše zmíněno, hodnocení jednotlivých cviků v drezurních úlohách probíhá známkami 0 až 10. Každá známka má svůj význam a může být použita v konkrétním případě kvality předvedení cviku. Všichni rozhodčí jsou povinni se touto škálou řídit podle předepsaných kritérií a používat celý rozsah stupnice hodnocení. Protože bude v dalším textu počítáno se známkami od rozhodčích, bude zde uvedena celá stupnice hodnocení i s konkrétními významy. Známka: 10 – vynikající Daný cvik nelze předvést lépe. Toto ohodnocení se používá výjimečně v odůvodněných případech, nelze ji udělovat příliš lehce, aby neztratila svůj význam. 9 – velmi dobrý Provedení cviku bylo velmi dobré, většina cviku byla až vynikající. 8 – dobrý Cvik byl proveden řádně bez závažných chyb, ale například shromáždění po velmi dobrém prodloužení nebylo dostatečně dobré. 7 – dosti dobrý Provedenému cviku není co vytknout. Je potřeba ale o něco více kmihu, uvolněnosti, výrazu či kadence. 42

6 – uspokojivý Cvik byl proveden správě, postrádal však kvalitu – nedostatečné uvolnění, malé zapojení zádě a nedostatečná rovnováha či lepší přilnutí. Tuto známku lze také použít pro velice kvalitní cvik s drobnou chybou nebo nepřesností. Tato známka se používá i při potížích se srovnáním koně. 5 – dostatečný Cvik byl proveden dostatečně přesně a v pravidelném chodu, ale pohyb koně je jakkoli omezen, je například bez uvolněnosti a kmihu. Použije se také, pokud je kvalita samotného provedení dobrá, ale obsahuje závažnou chybu. 4 – nedostatečný Zde je důležitý pocit rozhodčího, že bylo provedení cviku nedostatečné. V příkladech je uváděno – ztráta pravidelnosti v celém cviku v důsledku ztuhnutí nebo odporu, přeskok v piruetě nebo kontracvalu, přerušení chodu, vypadnutí ze cvalu, klus v krokové pasáži, neprovedení kroku v jednoduché změně cvalu. 3 – téměř špatný Známka se použije v případech výrazného odporu vůči působení jezdce či odporu koně spojeného s nedostatečnou kvalitou provedení, anebo dalšími chybami. 2 – špatný 1 – velmi špatný Tyto známky se používají v případě značné neposlušnosti – kůň se zastaví, začne sám couvat nebo odpírá pohyb. Odepření pohybu trvajícího déle než 20 sekund znamená vyloučení. 0 – nebyl předveden Tato známka se použije v případě, že cvik nebyl vůbec proveden. Obvykle je však alespoň část cviku provedena.

43

4. MATERIÁL A METODIKA V této práci bylo statisticky vyhodnoceno, jaký vliv má jezdec svým sedem a svou vnější holení na hodnocení rozhodčími a jaké další faktory ještě mohou mít na ohodnocení klusových překroků vliv.

4.1 Způsob sběru hodnot V závodní sezoně 2012 byly videokamerou Sony DRC-SR55 (3Mbps) zachycovány klusové překroky z bočního úhlu pohledu z vnější strany koně a jezdce. Natáčeno bylo vždy z úhlu pohledu rozhodčího v písmeni B nebo E. Veškerý sběr dat, zpracovávání a vyhodnocování provedla jedna osoba. Tímto byla minimalizována subjektivní chyba, která by mohla nastat při vyhodnocování větším počtem osob. Poté byly z natočených záběrů zachyceny fotografie v kolmém pohledu na jezdce a v došlapové fázi přední končetiny bližší k objektivu. Ukázková fotografie je zobrazena na obrázku 21. Obrázek 21 - Michal Košťál a Arhodium

Zdroj: Foto autorka

Kvalita zobrazení fotografie odpovídá kvalitě videokamery a následnému zachycení v počítačovém programu. 44

4.2 Počet nasbíraných dat 4.2.1 Natáčené závody Videozáznamy byly natáčeny na třech drezurních závodech národní i mezinárodní úrovně. Byly to závody:  CDI – Panská Lícha Tyto mezinárodní závody probíhaly od 22. – 24. 6. 2012. Natáčeny byly drezurní úlohy o SG/2000 – úloha „Svatý Jiří“, ST obtížnost o GPB/2009 – „Grand Prix“, verze B, TT obtížnost o OGPS/2011 – olympijská verze „Grand Prix special“, TT  ČDP – Praha, Hradišťko Finále seriálu drezurních závodů konané ve dnech 28. – 30. 9. 2012 o L5/2009 – národní úloha úrovně L, ve které už jsou předváděny překroky v klusu o JD/2009 – drezurní úloha pro družstva juniorů, stupeň S o JJ/2009 – úloha pro juniory jednotlivce, S o IM1/2009 – „Intermediate I“ vypsaná Mezinárodní jezdeckou federací pro stupeň T  Drezurní závody Vondrov Národní závody konané 14. 10. 2012 mající soutěže o JU/2009 – mezinárodní úvodní úloha pro juniory, S o SG/2009 – úloha vydaná FEI a vycházející ze stejnojmenné úlohy, která byla na CDI na Panské Líše, ST o IM1/2009 – úloha shodná s úlohou předváděnou na předchozích závodech, T stupeň

4.2.2 Data Celkem bylo natočeno 112 záznamů, na nichž bylo 61 jezdců na 67 koních. Část soutěží byla zabírána z pravé strany, část z levé. Tento fakt je v následujícím vyhodnocování zohledněn. Na závodech CDI bylo natočeno celkem 29 záběrů, na Českém drezurním poháru 52 a na drezurních závodech na Vondrově 31 jezdeckých

45

dvojic. Pro lepší přehlednost jsme počty naměřených údajů umístili do tabulky 1 i s podrobnějším rozdělením k jednotlivým soutěžím. Tabulka 1 - Počty nasbíraných dat

Závody

Úloha

14

GPB/2009

L

6

L

5

P

4

L5/2009

P

4

JD/2009

P

13

JJ/2009

P

6

P

14

L

15

SG/2009

P

9

JU/2009

P

8

P

7

L

7

-

112

IM1/2009

IM1/2009 Celkem

počty

L

OGPS/2011

Vondrov

/vpravo (P)

SG/2000 CDI

ČDP

vlevo (L)

-

Součet

29

52

31

112

4.3 Způsob zpracování 4.3.1 Úhly Z fotografií byly v dalším kroku měřeny v počítačovém programu AutoCAD, verze 2010, úhly. Ukázka měření je vyobrazena na obrázcích 22 a 23.

46

Obrázek 22 - Minářová Petra a Dumont

Zdroj: Foto autorka

Obrázek 23 – Jančářová Ema a Athos

Zdroj: Foto autorka

47

Byly zvoleny a měřeny dva úhly: a) úhel č. 1 – sevřený úhel mezi linií rameno-kyčel a linií kyčel-koleno, tedy tělo a stehno. Tento úhel byl vybrán z důvodu zjištění, jaký vliv má na provedení a ohodnocení překroku případné zaklonění nebo předklonění jezdce. b) úhel č. 2 – úhel mezi linií kyčel-koleno a koleno-pata. Úhel mezi stehnem a holení byl vybrán kvůli vyhodnocení, v jaké poloze konkrétní jezdec holeň při cviku měl, zdali na podbřišníku nebo naopak posunutější více za podbřišník.

4.3.2 Známky Do celkového vyhodnocování byly použity dvě známky, které byly zpracovány pořadately závodů v programu ACE Gallop. Známky byly vybrány u každé jezdecké dvojice dílčí, a to tyto: 1. známku za konkrétní cvik od rozhodčího ze stejného úhlu pohledu jako videokamera kvůli totožnosti pohledu na cvik 2. známku od výše zmíněného rozhodčího za sed.

4.4 Statistické zpracování Všechny naměřené a zjištěné údaje byly zpracovány do souhrnné tabulky, ze které bylo vycházeno při statistických výpočtech v programu Unistat 5.1. Programem byly statisticky vypočítány:  Souhrnné charakteristiky  Pearsonova korelace  Analýza rozptylu  Mnohonásobné porovnávání – Tukey-B test V souhrnných charakteristikách byly zjišťovány minimální a maximální naměřené hodnoty jednotlivých proměnných, střední hodnoty a jejich odchylky. Dále byla použita Pearsonova korelace, která udává vzájemný vztah mezi dvěma veličinami. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, jedna z nich se mění, a tím se 48

mění korelativně i druhá a naopak. Při zjištění korelace je pravděpodobné, že na sobě dvě testované veličiny závisejí, ale nelze z toho vyvozovat závěr, že jedna z nich musí být příčinou a druhá následkem (www5). Analýza rozptylu, neboli ANOVA, stanovuje, jestli mají na závisle proměnné (úhly a známky) statisticky významný vliv další faktory (www6), kterými jsou námi stanovené:  jezdec (n=61)  pohlaví jezdce (n=2)  kůň (n=67)  pohlaví koně (n=3)  úloha (n=10)  směr překroku – vpravo nebo vlevo (n=2)

5. VÝSLEDKY A DISKUZE Výsledková část je rozdělena na dvě části. První pojednává o obecné souhrnné statistice z naměřených údajů, tedy o úhlu 1 – tělo a úhlu 2 – noha a známkách 1 – za daný cvik od rozhodčího a 2 – za sed a jejich vzájemných korelacích. V druhé části je zpracováno vyhodnocení obecným lineárním modelem a mnohonásobným porovnáváním.

5.1 Porovnání počtu startů Pro názornou ukázku, jaké postavení má drezurní sport v České republice, je zde přiložena i statistika počtu startů a sportovních koní z roku 2012 (www3).

49

Tabulka 2 – Porovnání počtu startů v roce 2012 s počtem námi naměřených hodnot

Disciplína

Počet všech soutěží

Počet soutěží S-TT

Podíl (%)

Námi hodnocené starty

Podíl námi hodnocených startů vůči stejné úrovni (%)

Skoky

40923

8396

20,5

-

-

Drezura

5837

712

12,2

110

15,7

V tabulce 1 jsou uvedeny počty zpracovaných startů drezurních a pro porovnání i skokových soutěží ze statistiky ČJF. Skokové soutěže jsou zde jako zastupitel jezdecké disciplíny, která se drží v České republice v dnešní době největší oblibě. Z uvedených počtů ze zdroje www3 vyplývá, že drezurní ježdění je po skokových soutěžích druhou nejoblíbenější jezdeckou disciplínou. Třetí je všestrannost, ve které bylo za rok 2012 zpracováno 1204 startů. Porovnávány byly podíly startů drezurních i skokových soutěží od středních stupňů obtížnosti (S, ST) do nejvyšších (T a TT) s celkovým počtem startů v roce 2012. U skokových soutěží byly započítány i starty stejných obtížností s rozšířením o soutěže s dvěma hvězdami, které se u nás v drezuře nepoužívají. Tyto stupně obtížnosti byly zvoleny kvůli vyšším nárokům na kvalitu drezurního umu jezdce i koně. Stupně Z a L jsou brány jako přípravné fáze pro drezurní dvojici. Z tohoto důvodu je podíl startů úrovní S – TT oproti skokovým soutěžím nižší, tedy 12,2 %, protože tyto soutěže jsou pro jezdce i koně technicky náročnější a vyžadují od drezurní sportující dvojice pravidelný soustředěný trénink pod dohledem zkušené osoby nebo trenéra. Stupňů Z a L se mohou účastnit i jezdci s menšími sportovními ambicemi. V tabulce je znázorněn podíl námi vyhodnocovaných drezurních startů v porovnání s počtem startů stupňů S – TT. Bylo měřeno a hodnoceno 15,7 % jezdců z jezdců středních a nejvyšších úrovní.

5.2 Souhrnná charakteristika a korelace 5.2.1 Známka 1 – od rozhodčího za daný cvik Tato známka se v celém souboru naměřených hodnot pohybovala v rozmezí od 4,0 do 7,5, kdy nejvyšší obdrženou známku dostala trojice jezdců soutěžících na CDI – 50

Sabine Durrheim na Hans Im Glück a Fabrizio Sigismondi na Apropos v soutěži SG/2000 a Elena Sidněva na Romeo Star v OGPS/2011. V tomto mezinárodním závodě byl i vyšší průměr známky 1 oproti průměru celého souboru. Všichni jezdci dohromady dosáhli průměru 6,4 ± 0,6, zatímco na CDI byl průměr ve všech třech soutěžích 6,6.

5.2.2 Známka 2 – za sed Známka za sed byla udělena stejným rozhodčím, jak v předchozím bodě. Zde dosahovaly známky hodnot od 5,0 – 8,0 s průměrnou hodnotou 6,7 ± 0,6. Střední a nejčastěji se vyskytující známkou byla známka 7. Nejnižší známka byla udělena vždy v soutěži stupně S a ve všech případech to byli jezdci startující za juniory, kteří sbírají závodní zkušenosti. Naopak nejvyšší známka 8 byla rozhodčími udělována sporadicky. Dosáhli na ni jezdci od stupně ST výš, jež mají, podle dosažených úspěchů, bohaté zkušenosti.

5.2.3 Korelace mezi známkou 1 a známkou 2 Pearsonovou korelací byla zjištěna hodnota 0,42. Tato hodnota reprezentuje střední korelaci závislosti známky 1 za cvik a známky 2 za sed, jak je znázorněno v grafu 1. Graf 1 - Korelace mezi známkami 1 za cvik a 2 za sed

51

5.2.4 Úhel 1 – tělo Tento úhel udává míru zaklonění, narovnání nebo předklonění jezdce. Čím je úhel větší, tím byl jezdec zakloněnější a naopak. Hodnoty úhlů se pohybovaly od 131° do 175°, tedy s rozptylem 44°. Nejvíce vzpřímeně sedícím jezdcem byl v soutěži SG/2000 na závodech CDI maďarský jezdec Németh Gábor na Anette. Ukázka je na obrázku 24. Obrázek 25 zase zobrazuje nejvíce zakloněnou jezdkyni – Natalii Baduru na Marco z Polska. Průměrná hodnota úhlu 1 byla 148,5° ± 8,3°. Tato variabilita se dá vysvětlit snahou jezdce zdůraznit při cviku svou váhu, kdy na ni každý kůň reaguje jinou měrou.

Obrázek 24 - Németh Gábor a Anette

Zdroj: Foto autorka

52

Obrázek 25 - Natalia Badura na Marco

Zdroj: Foto autorka

5.2.5 Úhel 2 – noha Hodnoty tohoto úhlu, který vystihuje polohu jezdcovy vnější holeně, se pohybovaly v rozmezí od 89° - 131° s rozpětím 42°. Průměr nabyl hodnoty 109,5° ± 9,5°. Minimum, hodnotu 89°, tedy holeň nejvíce posunutou za podbřišník, vykázala domácí jezdkyně Ida Jančářová na Lancelotovi v soutěži SG/2000 na CDI. Naopak holeň nejvíce na podbřišníku měla jezdkyně Knitlová Stanislava s Homérem na závodech ve Vondrově. Obě krajní hodnoty jsou vidět na obrázcích 26 a 27. Obrázek 26 - Ida Jančářová a Lancelot

Zdroj: Foto autorka

53

Obrázek 27 - Knitlová Stanislava a Homér

Zdroj: Foto autorka

5.2.6 Korelace mezi úhly 1 - tělo a 2 - noha Pearsonovou korelací byl zjištěn korelační koeficient o hodnotě 0,31. Tato hodnota určuje střední korelaci mezi dvěma veličinami. V tomto případě to znamená, že úhel 1 a úhel 2 jsou na sobě středně závislé, jinými slovy můžeme říci, že pokud se jeden úhel zvětší, je středně pravděpodobné, že se zvětší i druhý a naopak. Korelaci mezi úhly zobrazuje graf 2. Graf 2 - Korelace mezi úhlem 1 - tělo a úhlem 2 - noha

54

Tento výsledek vypovídá o střední závislosti holeně na sedu a opačně. Pokud dá jezdec svou vnější holeň dál za podbřišník, záklonem srovná rovnováhu svého těla. Dalším důvodem tohoto faktu je nutnost zdůraznění pomůcek potřebných pro správné provedení překroku u určitých koní. Koně tupěji reagující na pomůcky potřebují zvýraznit váhu jezdce do směru pohybu a vnější holeň za podbřišníkem. V některých případech zdůrazňují jezdci pomůcku holení větším tlakem na pozici holeně doporučené literaturou, jiní jezdci zdůrazňují svou holeň polohou vzdálenější podbřišníku.

5.3 Analýza rozptylu a mnohonásobné porovnávání V této části bylo zjišťováno, jaké faktory mají vliv na znaky. Znaky (závisle proměnné) byly naměřené úhly 1 - tělo a 2 - noha a známky 1 za cvik a 2 za sed. Analýzou rozptylu (ANOVA) byly zjištěny hladiny významnosti p. Stav statistické významnosti byl určen podle hodnoty:  p ≤ 0,01 – vysoce statisticky významný  p ≤ 0,05 – statisticky významný V tabulce jsou zpracované výsledky podle významnosti a určeny vlivy faktorů na znaky. Vysoce statisticky významné vlivy jsou označeny **, statisticky významné mají jednu hvězdu (*). Faktory bez významnosti mají pole prázdné. Tabulka 3 - Určení statisticky významných vlivů faktorů na znaky

Faktor

Znak Úhel 1 (tělo)

Úhel 2 (noha)

Známka 1 (cvik)

Známka 2 (sed)

Jezdec

**

*

**

**

Pohlaví jezdec

*

Kůň

**

**

**

*

**

Pohlaví kůň Úloha Vlevo/vpravo

**

**

55

Na základě této tabulky byly jednotlivé vlivy posouzeny a bylo provedeno mnohonásobné porovnávání (Tukey-B test). Veškeré zhodnocení je popsáno v následující kapitole.

5.3.1 Statistická analýza znaku 5.3.1.1 Úhel 1 – tělo Na míru zaúhlení těla, tedy na zaklonění či vzpřímení jezdce, měly vysoce statisticky významný vliv faktory:  jezdec  kůň  směr překroku – vpravo/vlevo Faktor jezdce měl velmi významný vliv na úhel těla. Tento fakt vychází z logického předpokladu, že každý jezdec dokáže ovlivňovat vlastní sed a přizpůsobovat ho daným situacím. V mnohonásobném porovnávání bylo potvrzeno, že u některých jezdců se velikosti tohoto úhlu větší měrou odlišovaly od ostatních jezdců. Byl tak ku příkladu potvrzen rozdíl mezi představiteli největšího a nejmenšího úhlu – jezdci Badura a Németh, kteří byli zmíněni v předchozí kapitole. Jezdkyně Badura se ale svým záklonem statisticky významně odlišovala od dalších 14 jezdců. Dalším velmi významným faktorem, ovlivňujícím úhel 1, byl kůň. Kůň vyniká značnou variabilitou – po fyzické i psychické stránce těla a těmto rozdílům mezi jednotlivými zvířaty se zkušený jezdec svým přístupem a svými pomůckami přizpůsobuje. V mnohonásobném porovnávání byly potvrzeny rozdíly mezi stejnými dvojicemi, které byly statisticky odlišné i mezi jezdci. Klusové překroky se musí provádět vždy rovnoměrně na obě strany, kůň i jezdec si potřebují zautomatizovat pomůcky pro překrok vpravo i vlevo, neumí si je zrcadlově otočit z jedné strany na druhou, proto není cvik oboustranně úplně totožný. Toto potvrdila i statistická analýza přiznávající vliv strany provedení na zaúhlení jezdcova těla. Bylo potvrzeno, že průměrný úhel těla na pravou stranu byl 146° a na stranu levou 152°. Na obrázku 28 je vidět jezdec Roman Bravenec na Dr. Shiwago, který na ČDP v soutěži IM1/2009 předvedl právě tyto průměry. Zajímavý fakt odhalila i další studie, která potvrdila, že levá nebo pravá strana má vliv i na známku 1 za cvik. Toto bude zmíněno v příslušné kapitole. 56

Vliv na narovnání nebo zaklonění mělo i pohlaví jezdce. Muži byli s průměrnými 144° mírněji narovnanější než ženy, které měly 149°.

Obrázek 28 - Bravenec a Dr.Shiwago - vlevo 152°, vpravo 146°

Zdroj: Foto autorka

5.3.1.2 Úhel 2 – noha Dalším zkoumaným znakem byl úhel poměřující polohu vnější holeně. Analýzou rozptylu byl zjištěn vliv jezdce na tento úhel. Žádné další faktory vliv podle statistického vyhodnocení neměly. Vnější holeň je jednou z nejdůležitějších pomůcek jezdce pro správné provedení překroku. Podle ČJF (1998) je její polohou asi o dlaň za podbřišníkem koni dáván pokyn k pohybu stranou. Při této poloze nesmí být holeň v žádném případě vytažená nahoru a pomůcka se použije vždy v okamžiku, kdy příslušná zadní noha vykračuje. Při komplexním pohledu na statistická zhodnocení tohoto úhlu je ale vidět, že každý jezdec používá holeň na jiném místě i jiným způsobem. Ve videozáběrech byla vidět velká variabilita v použití holeně. Někteří jezdci dávali pomůcku souvislým tlakem v jedné pozici, u jiných byl pozorován přerušovaný kontakt v místě pobízení bokem. Z natočených záběrů bohužel nebylo možné zjistit, jakou sílu v pomůcce jezdci používali.

57

Velké rozpětí hodnot minima a maxima (42°) potvrzuje, že interpretace pojmu „za podbřišníkem“ se v jezdecké veřejnosti České republiky i zahraničí značně liší. Drezurní rozhodčí tento fakt nezohledňují. Známka 2 za sed s úhlem 2 za nohu nekorelují. Téměř žádná korelace se neobjevila ani mezi úhlem 2 a známkou 1 za cvik.

5.3.1.3 Známka 1 za cvik Známku od rozhodčího za cvik velmi významně ovlivňovaly faktory:  jezdec  kůň  vlevo/vpravo Analýzou variace bylo potvrzeno, že jezdec je nejvýznamnějším faktorem, který má vliv na všechny 4 znaky. Má tedy i velmi významný vliv na známku za cvik. Můžeme konstatovat, že jezdec, který, za předpokladu dostatečné sehranosti s koněm a dosažné náležité výcvikové úrovně koně, správně použije pomůcky, bude lépe hodnocen za provedení cviku. Další z výsledků statistické analýzy také potvrzuje, že to, jaké bude ohodnocení cviku, nezávisí pouze na jezdci, ale stejnou měrou i na vlivu koně. Každý kůň má jiné vrozené i získané předpoklady a jiné zkušenosti. Jezdec i kůň jsou samostatně myslící bytosti, které tvoří tým a spolupodílí se na výsledném provedení cviku. V kapitole 4.3.1.1 Úhel 1 – tělo jsme zmínili, že se statisticky lišil úhel těla při provedení na levou nebo na pravou stranu. Na levou stranu byla většina jezdců zakloněnější, než na stranu pravou a mnohonásobným porovnáváním bylo zjištěno, že na levou stranu dostávali průměrně vyšší známku. Byla to známka 6,68 ± 0,12, kdežto při předvedení překroku vpravo dostávali jezdci průměrnou známku 6,21 ± 0,12. Tento fakt vede k zamyšlení nad lateralitou koně i jezdce. Jak praví Murphy et al. (2005), lateralita je preference jedné strany, kdy je tato dominantní strana řízena opačnou hemisférou. V lidské populaci je 87 % praváků a 13 % leváků, to je poměr 6,7 : 1 (Hrnčířová, 2009). Podle Mc Greevy et al. (2006) u koní záleží na plemeni a věku, jsou velmi často stranově nevyhraněni, ale plnokrevná a teplokrevná plemena mají více dominantní stranu levou. V našem případě to může znamenat, že testovaným koním více seděl klusový překrok vlevo z tohoto důvodu. Jezdec navíc při překroku vlevo používá svou pravou ruku na vnější – vedoucí otěži a pravou vnější holeň jako pomůcku

58

pobízející stranou. Při této více vyhovující straně tedy jezdecké dvojice provedly podle hodnocení rozhodčích cvik kvalitněji. Posledním faktorem, který měl vliv na známku od rozhodčího za cvik, byla úloha. Bylo testováno 10 drezurních úloh, u nichž se průměrné známky 1 za cvik pohybovaly v rozmezí od 6,00 do 6,83, tedy s rozdílem 0,83. Výsledky tohoto testu jsou zobrazeny v tabulce 4. Úlohou s nejlepším hodnocením – tedy průměrně 6,83, byla úloha na mezinárodních závodech CDI - OGPS/2011. Podle tabulky 5 je také vidět, že na CDI dosáhli jezdci celkově nejlepšího průměrného hodnocení za provedené překroky v klusu. Byla to známka 6,5. Na těchto závodech rozhodcovali mezinárodní rozhodčí a byla požadována vysoká úroveň předvedení. Mezinárodní drezurní jezdci, kteří se účastnili, patří ke světové špičce a zjištěné výsledky potvrzují kvality, zkušenosti a dosaženou úroveň jezdců. Tabulka 4 - Průměrné známky 1 za cvik v jednotlivých úlohách

Úloha (závody)

Známka 1

SG/2009 (Vondrov)

6,00

GPB/2009 (CDI)

6,08

JU/2009 (Vondrov)

6,11

JD/2009 (ČDP)

6,15

L5/2009 (ČDP)

6,25

IM1/2009 (ČDP)

6,38

JJ/2009 (ČDP)

6,50

SG/2000 (CDI)

6,60

IM1/2009 (Vondrov)

6,78

OGPS/2011 (CDI)

6,83

Úloha s nejnižší průměrnou známkou je úlohou středně těžké (ST) obtížnosti, které se zúčastnilo 8 jezdců, z nichž 5 byli jezdci junioři, ti, jež se účastnili ST soutěží prvním rokem nebo jezdci zkušení na méně zkušených koních.

59

Tabulka 5 - Průměrné známky 1 za cvik v jednotlivých závodech

Závody

Známka 1

CDI

6,5

ČDP

6,32

Vondrov

6,29

5.3.1.4 Známka 2 za sed Faktory, které měly vysoce statisticky významný vliv na ohodnocení sedu, byly:  jezdec  kůň  úloha Od samého počátku výcviku jezdce se dbá na to, aby si osvojil dobře vyvážený, pružný a hluboký sed, díky kterému bude schopen plynule sledovat rytmus pohybu koně s uvolněnými bedry i kyčlemi a s klidnými stehny i nohama protaženýma dolů. Je požadováno, aby vrchní část těla byla nenucená, uvolněná a vzpřímená. Účinnost pomůcek jezdce určuje přesné provedení požadovaných cviků v úloze (www1). Toto bylo potvrzeno i námi vypracovanou analýzou variace a následným Tukey-B testem, kdy jezdci s nejhorším hodnocením za sed (známka 5) byli průměrně více předkloněni (úhel 1 dosahoval průměru 146°). Tito jezdci byli ohodnoceni za předvedení cviku ve všech případech známkou 5. Všichni jezdci s nejhorším hodnocením za sed závodili za kategorii „junior“, nemají tedy tolik zkušeností, jako skupina jezdců nejlepších, kteří dostali známku za sed 8. Průměrné úhly těchto jezdců byli v těle 154°, u nohy 109°. Jejich známky za překrok byly v rozmezí mezi 6 – 7,5. Stejně jako se jezdec přizpůsobuje situaci, je nucen k přizpůsobení svého sedu koni, jeho mechanice pohybu, tvaru těla a uzpůsobení svých pomůcek reakcím koně. V tomto případě vyšly statistické výsledky stejně, jako u porovnání vlivu jezdce ke známce 2. Všechny nejlepší dvojice se známkami 8 byly účastníci T a TT drezurních úloh. Analýzy také potvrdily, že jednotlivé úlohy vykazovaly jiné průměrné hodnocení sedu. Toto hodnocení středně korelovalo se známkami za provedení cviku – nejlepší známky byly na závodech CDI, konkrétně v úloze OGPS/2011, nejhorší, s hodnocením 6,00, naopak na Vondrově v úloze JU/2009. 60

Drezurní úlohy jsou řazeny podle stupňů obtížnosti a jednotlivé úlohy se ještě liší obtížností ve skladbě a posloupnosti cviků a podle jejich požadované náročnosti. Rozhodčí při hodnocení přihlíží, jak již bylo zmíněno výše, ke stupnici výcviku koně a s tím i spojenému stupni obtížnosti. Jezdec proto musí objektivně ohodnotit úroveň projevu svého i svého koně a podle toho se účastnit drezurní soutěže vhodného stupně. Podle našich výsledků se ukázalo, že jezdci, kteří se zúčastnili závodů CDI, měli velmi kvalitní sed, který ocenili známkami i rozhodčí. Jak je z předchozích kapitol napovězeno, tito jezdci se zúčastnili soutěže, ve které dokázali svým dobrým sedem dovést koně k předvedení vysoce ohodnoceného překroku. Tyto dvě známky spolu korelují. Tabulka 6 - Průměrné známky 2 za sed v jednotlivých úlohách

Úloha (závody)

Známka 2

JU/2009 (Vondrov)

6,00

JD/2009 (ČDP)

6,46

L5/2009 (ČDP)

6,50

GPB/2009 (CDI)

6,58

SG/2009 (Vondrov)

6,62

JJ/2009 (ČDP)

6,66

IM1/2009 (Vondrov)

6,71

SG/2000 (CDI)

6,92

IM1/2009 (ČDP)

6,93

OGPS/2011 (CDI)

7,44

Tabulka 7 - Průměrné známky 2 za sed v jednotlivých závodech

Závody

Známka 2

CDI

6,98

ČDP

6,63

Vondrov

6,44

61

6. ZÁVĚR Jezdec musí při předvádění drezurní úlohy myslet na velké množství úkonů, detailů a rychle reagovat na nově vzniklé situace, kterým ho vystavuje okolí i jeho kůň. Pouze zkušenostmi a praxí lze minimalizovat chyby a nečekané situace, se kterými si nebude vědět rady. Je nutné, aby si byl jezdec vědom důsledků všech svých činů a aby měl zmapováno, které pomůcky a další aspekty, mají vliv na jeho koně. Cvik překrok je nejvrcholovějším ze cviků na dvou stopách, který se začíná objevovat už v lehkých L drezurách a je součástí všech drezurních úloh od stupně obtížnosti S, přes ST, T až do nejtěžších TT drezur. S nadsázkou řečeno se může zdát, že tento cvik musí mít drezurní dvojice, které projdou všemi stupni obtížnosti, zautomatizovaný a předvádět ho s lehkostí a bez chyb. V praxi je ale podle hodnocení vidět, že překrok není jednoduchý a na jeho provedení má vliv spousta aspektů. Z desetibodové hodnotící stupnice byla v testovaném souboru průměrná známka za překrok v klusu 6,4 ± 0,6. Cílem této práce bylo objektivně měřením vyhodnotit, jaký vliv měl jezdec na výsledné provedení cviku a jaké důsledky to mělo na známku. Také byly statisticky analyzovány další faktory, které by na překrok mohly mít vliv. Jezdec při provedení překroku použije pomůcku otěží, holení a sedem. Pomůcky vnější holení a sedem, jako předpokládané zastupitele pomůcek nejdominantnějších, byly blíže statisticky vyhodnocovány. Sed byl charakterizován úhlem značícím předklon nebo záklon a holeň úhlem, který vypovídal o poloze za podbřišníkem. Analýza prokázala velkou variabilitu v polohách obou pomůcek, přičemž sed měl na ohodnocení cviku vliv, ale poloha holeně ne. Tyto pomůcky spolu ale středně korelovaly. Lepších výsledků dosahovali jezdci, kteří byli průměrně více zakloněni, než jezdci v předklonu nebo ve vzpřímené pozici těla. Záklonem jezdci zdůrazňovali svou váhu a pomůcku sedem, kůň poté předvedl překrok v lepší kvalitě. Ženy vykazovaly ještě větší záklon, než muži – svou váhu zdůrazňovaly ještě o poznání více. Celkově lepší výsledky byly zpracovány při provádění překroků vlevo, kdy se koním – z větší části levákům, prováděl překrok lépe a kdy byli jezdci – z 87 % praváci používající v tomto směru hlavně svou pravou holeň za podbřišníkem a pravou ruku na vnější otěži, nepatrně více zakloněni než při provedení vpravo.

62

Poloha vnější holeně za podbřišníkem neměla vliv ani na známku za provedený cvik ani za ohodnocení sedu. Literatura praví, že správou pozicí holeně „za podbřišníkem“, je místo asi dlaň od pozice „na podbřišníku“. Podle naší analýzy ale vyšlo, že jezdci s holení v této doporučené pozici neměli výrazně odlišné nebo lepší výsledky oproti jezdcům s holení více za podbřišníkem, ale ani tito jezdci nevykazovali lepší výsledky. Síla, jakou jezdci holeň používali, měřena nebyla. Vliv na provedení nebo hodnocení cviku nemělo ani pohlaví koně ani pohlaví jezdce. Jezdec spolu s koněm je nejdůležitějším faktorem, který měl vliv na hodnocení rozhodčími za provedený překrok. Nejlepších výsledků dosahovali jezdci v nejvyšších stupních drezury a ve většině případů to byli jezdci ze zahraničí. Tito jezdci svou praxí a svými zkušenostmi dokáží použít lépe všechny své pomůcky a při sehranosti se svým koněm tak dokáží předvést překrok kvalitněji. Mezi drezurní dvojicí jezdce a koně vzniká vzájemnou spoluprací a pravidelným trpělivým tréninkem úzký vztah, díky kterému je dvojice schopna pomocí minimálních a téměř neviditelných pomůcek docílit spolupráce, ve které bude kůň napojen na svého jezdce a bude ochotně následovat jeho pomůcky při provádění nejrůznějších cviků. Stejně jako se kůň musí soustředit na svého jezdce, musí se i jezdec soustředit na svého koně a zodpovědně rozmýšlet nad použitím svých pomůcek.

63

7. POUŽITÉ ZDROJE Seznam literatury 1. Beran, A., 2009, S respektem, Brázda s.r.o., Praha, 192 s., ISBN: 978-80-2090370-9 2. Černač, M. D., 2006, Drezúra – perfektní technika, chody a cviky, MONTANEX, a. s., Ostrava – Mariánské Hory, 149 s., ISBN:80-7225-211-9 3. ČJF, 1998, Učebnice jezdectví a vozatajství, díl I.- Základní výcvik jezdce a koně, SAGA spol. s r.o., Praha, 196 s. 4. ČJF, 2000, Učebnice jezdectví, díl II.- Vzdělání pro pokročilé, VÚSTE ENVIS s.r.o., Praha, 76 s. 80-238-4953-0 5. De Cocq, P., Mooren, M., Dortman, S., Van Weeren, P. R., Timmerman, M., Muller, M., Van Leeuwen, J. L., 2010, Saddle and leg forces during lateral movements in dressage, Equine Veterinary Journal, 42 (38), 644-649 6. Dobeš, J., 1997, Jízda na koni, Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, 200 s., ISBN: 80-7181-169-6 7. Higgins, G., Martin, S., 2009, Koně a jejich pohyb, Metafora spol. s r. o., Praha, 153 s., ISBN: 978-80-7359-217-2 8. Hrnčířová, K., 2009, Lateralita, České Budějovice, Diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky a psychologie, vedoucí práce Renata Jandová 9. Karl, P., 2008, Omyly moderní drezury, Brázda s.r.o., Praha, 160 s., ISBN: 97880-209-0365-5 10. Knopfhart, A., 2003, Drezura od stupně Z do stupně T, Brázda s.r.o., Praha, 156 s., ISBN: 802090322-4 11. Kyrklund, K., Lemkow, J., 2009, Dressage with Kyra, Kenilworth Press, China, 184 s., ISBN: 978-1-905693-24-5 12. McGreevy, P. D., Thomson, P. C., 2006, Difference in motor laterality between breeds of performance horse, Applied Animal Behaviour Science, 99, 183-190 13. Murphy, J., Sutherland, A., Arkins, S., 2005, Idiosyncratic motor laterality in the horse, Applied Animal Behaviour Science, 91, 297-310 64

14. Nosková, A., 2011, Cviky na dvou stopách a jejich využití v praxi, Praha, Bakalářská práce, Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra speciální zootechniky, vedoucí práce Martina Krejčí 15. Paalman, A., 2006, Skokové ježdění, Brázda s.r.o., Praha, 360 s. 16. Schöffmann, B., 2006, Stupnice vzdělání koně, Brázda s.r.o., Praha, 172 s., ISBN: 80-209-0343-7 17. Weeks, J., 2009, Mistrovské lekce jezdeckého umění, Metafora, spol. s r. o., Praha, 153 s., ISBN: 978-80-7359-200-4 18. Záliš, N., 2000, Hovory o drezuře, Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, 78 s. 19. Záliš, N., 2001, Jezdectví pro vzdělance, Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, 112 s.

Elektronické zdroje Internetové dokumenty www1: Česká jezdecká federace: Drezurní pravidla [online]. 2013 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z www: . www2: Česká jezdecká federace: Drezurní úlohy [online]. 2009 [cit. 2011-03-11]. Dostupné z www: . www3: Česká jezdecká federace: Přehled o sportovních koních ČR 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z www: www4: Česká jezdecká federace: Texty pro drezurní rozhodčí [online]. 2010 [cit. 201304-16]. Dostupné z www:

65

Internetové odkazy www5: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 10. 3. 2013 [cit. 2013-04-22]. Korelace. Dostupné z www: www6: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 10. 3. 2013 [cit. 2013-04-22]. Analýza rozptylu. Dostupné z www: www7: Wikipedie: The Free Encyclopedia [online]. 15. 3. 2013 [cit. 2013-04-27]. Antoine de Pluvinel. Dostupné z www: www8: Wikipedie: The Free Encyclopedia [online]. 12. 4. 2013 [cit. 2013-04-27]. François Robichon de La Guérinière. Dostupné z www: www9: Wikipedie: The Free Encyclopedia [online]. 2. 3. 2013 [cit. 2013-04-27]. François Baucher. Dostupné z www: www10: Vídeň, WienTourismus [online]. 2009 [cit. 2013-04-27]. Španělská dvorní jízdárna. Dostupné z www: www11: Cadre Noir [online]. 2010 [cit. 2013-04-27]. L´Ecole Nationale d´Equitation. Dostupné z www:

66

Seznam obrázků Obrázek 1 - Ustupování na holeň Obrázek 2 - Obrat kolem předku Obrázek 3 - Ustupování na holeň podél stěny Obrázek 4 - Ustupování na holeň na diagonále Obrázek 5 - Dovnitř plec Obrázek 6 - Podélné ohnutí koně Obrázek 7 - Dovnitř plec Obrázek 8 - Dovnitř plec na třech stopách - pohled zepředu Obrázek 10 - Dovnitř plec na třech stopách Obrázek 9 - Dovnitř plec na čtyřech stopách Obrázek 11 - Předsazení plece - plec vpřed Obrázek 12 - Kontra dovnitř plec Obrázek 13 - Dovnitř záď - pohled zepředu Obrázek 14 - Příprava na piruetu Obrázek 15 - Traverz Obrázek 16 - Renverz Obrázek 17 - Renverz – pohled zepředu Obrázek 18 - Překrok Obrázek 19 - Překrok po diagonále v klusu Obrázek 20 - Překrok po diagonále ve cvalu Obrázek 21 - Michal Košťák a Arhodium Obrázek 22 - Minářová Petra a Dumont Obrázek 23 – Jančářová Ema a Athos Obrázek 24 - Németh Gábor a Anette Obrázek 25 - Natalia Badura na Marco Obrázek 26 - Ida Jančářová a Lancelot Obrázek 27 - Knitlová Stanislava a Homér Obrázek 28 - Bravenec a Dr.Shiwago - vlevo 152°, vpravo 146°

67

Seznam grafů Graf 1 - Korelace mezi známkami 1 za cvik a 2 za sed Graf 2 - Korelace mezi úhlem 1 - tělo a úhlem 2 - noha

Seznam tabulek Tabulka 1 - Počty nasbíraných dat Tabulka 2 – Porovnání počtu startů v roce 2012 s počtem námi naměřených hodnot Tabulka 3 - Určení statisticky významných vlivů faktorů na znaky Tabulka 4 - Průměrné známky 1 za cvik v jednotlivých úlohách Tabulka 5 - Průměrné známky 1 za cvik v jednotlivých závodech Tabulka 6 - Průměrné známky 2 za sed v jednotlivých úlohách Tabulka 7 - Průměrné známky 2 za sed v jednotlivých závodech

Seznam příloh Příloha 1 - Drezurní obdélník 20x40 m Příloha 2 - Drezurní obdélník 20x60 m Příloha 3 - Drezurní úloha L5/2009 Příloha 4 - Drezurní úloha JU/2009 Příloha 5 - Drezurní úloha JJ/2009 Příloha 6 - Drezurní úloha JD/2009 Příloha 7 - Drezurní úloha SG/2009 Příloha 8 - Drezurní úloha SG/2000 Příloha 9 - Drezurní úloha IM1/2009 Příloha 10 - Drezurní úloha GP/2009 Příloha 11 - Drezurní úloha OGPS/2011

68

PŘÍLOHY

69

Příloha 1 - Drezurní obdélník 20x40 m

70

Příloha 2 - Drezurní obdélník 20x60 m

71

Příloha 3 - Drezurní úloha L5/2009

72

Příloha 4 - Drezurní úloha JU/2009

73

74

Příloha 5 - Drezurní úloha JJ/2009

75

76

Příloha 6 - Drezurní úloha JD/2009

77

78

Příloha 7 - Drezurní úloha SG/2009

79

80

Příloha 8 - Drezurní úloha SG/2000

81

82

Příloha 9 - Drezurní úloha IM1/2009

83

84

Příloha 10 - Drezurní úloha GP/2009

85

86

87

Příloha 11 - Drezurní úloha OGPS/2011

88

89