Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Vyhodnocení pilotní výzvy projektu inovační vouchery v Jihomoravském kraji Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Zpracovala:
Ing. Mgr. Jan Přenosil, Ph.D.
Eva Weissová
Brno 2010
Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Mgr. Janu Přenosilovi, Ph.D. za vedení práce a cenné rady při jejím zpracování. Dále bych ráda poděkovala svému bratru Mgr. Jindřichu Weissovi (projektový manažer inovačních voucherů), který mi projekt inovační vouchery důkladně vysvětlil, poskytl materiály na zpracování práce, ochotně se mnou konzultoval všechny části práce a kontroloval průběžně obsah práce. Také bych ráda poděkovala mé mamce Ing. Evě Weissové za zkontrolování formální stránky práce a za její podporu při tvorbě práce.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Vyhodnocení pilotní výzvy projektu inovační vouchery napsala samostatně s pomocí literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury. V Brně dne 17.5.2010
__________________
Abstract Weissová, E. The evaluation of the pilot call of the project of innovation vouchers in South Moravian region. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2010. This bachelor thesis deals with the pilot call of the project of innovation vouchers. The town Brno realized this project in cooperation with South Moravian Innovation Centre in South Moravian region in 2009. The thesis is focused on the explanation of the reasons of project realization, the description of its resources and the analysis of the mechanism of the pilot call. According to the conditions of the pilot call and the way of its realization, contribution of the project is evaluated for all participants. Limitations of the pilot call are identified as well. Finally, the changes that could improve the project-targetting and the project in general are proposed. Keywords Regional innovation policy, innovation, public grant, small and middle enterprises, research and development at universities, transfer of technology.
Abstrakt Weissová, E. Vyhodnocení pilotní výzvy projektu inovační vouchery v Jihomoravském kraji. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. Předkládaná bakalářská práce se zabývá pilotní výzvou projektu inovačních voucherů realizovaných městem Brnem prostřednictvím Jihomoravského inovačního centra v roce 2009 v Jihomoravském kraji. Práce je zaměřena na vysvětlení důvodů realizace projektu v Jihomoravském kraji, popsání jeho východisek a analýzu mechanismu pilotní výzvy. Podle podmínek a způsobu realizace pilotní výzvy je vyhodnocena výhodnost uskutečnění projektu pro všechny jeho aktéry a oblasti. Závěrem jsou uvedena omezení pilotní výzvy a navrženy změny, které se jeví na základě vyhodnocení výsledků, nejvhodnější k lepšímu zacílení a využití projektu v další výzvě. Klíčová slova Regionální inovační politika, inovace, veřejná dotace, malí a střední podnikatelé, výzkum a vývoj na vysokých školách, transfer technologií.
Obsah
Obsah 1
Úvod
1
2
Cíl práce a metodika
2
3
2.1
Cíl práce .................................................................................................... 2
2.2
Metodika ................................................................................................... 2
Teoretická část 3.1
Vymezení pojmů týkajících se dané problematiky................................... 4
3.1.1
Inovační politika ............................................................................... 4
3.1.2
Inovace a inovační podnikání ........................................................... 4
3.2
Inovační politika na regionální úrovni ..................................................... 5
3.2.1
Teoretická východiska regionálního rozvoje .................................... 5
3.2.2
Důvody podpory inovačního podnikání na regionální úrovni ......... 6
3.2.3
Podmínky pro realizaci inovačního podnikání na regionální úrovni a pro zvýšení inovativnosti regionu .................................................. 6
3.3
Východiska projektu inovační vouchery v JMK ....................................... 8
3.3.1
Regionální inovační strategie JMK 3................................................ 8
3.3.2
Inspirace zahraničními zkušenostmi...............................................10
3.4 4
4
Význam a cíle pilotní výzvy projektu....................................................... 11
Praktická část 4.1
13
Popis mechanismu pilotní výzvy projektu ..............................................13
4.1.1
Zúčastněné subjekty ........................................................................14
4.1.2
Žádost o poskytnutí voucheru (aplikační fáze) ...............................16
4.1.3
Výběr příjemců voucherů.................................................................19
4.1.4
Použití voucheru (realizační fáze) .................................................. 20
4.2
Výsledky pilotní výzvy .............................................................................21
4.2.1
Z hlediska žadatele...........................................................................21
4.2.2
Z hlediska příjemce ......................................................................... 27
4.2.3
Z hlediska univerzity....................................................................... 29
4.2.4
Z hlediska JIC ................................................................................. 30
Obsah
4.2.5
Z hlediska JMK ................................................................................ 31
4.2.6
Z hlediska rozvoje TT.......................................................................32
4.3
Zhodnocení pilotní výzvy z hlediska nákladů a přínosů .........................36
5
Diskuze
39
6
Závěr
41
7
Seznam použitých zdrojů
42
8
Seznam obrázků, grafů a tabulek
44
9
Seznam zkratek
45
Úvod
1
1 Úvod Po pádu komunistického režimu v tehdejším Československu v roce 1989 se začal výrazně měnit systém české ekonomiky. Stala se především více otevřenou vůči ostatním zemím. Přispěl k tomu vznik České republiky (dále jen ČR) v roce 1993 a 11 let poté vstup ČR do Evropské unie (dále jen EU). Nyní je ČR napojena na globální ekonomiku, která s sebou přinesla mnohá pozitiva, ale i negativa. Jedním z negativ je skutečnost, že ČR musí čelit velmi silnému konkurenčnímu prostředí na mezinárodním trhu. Pro obstání a zachování si své konkurenční výhody se jeví jako nejúčinnější opatření budování inovačního podnikání a vytvoření inovační infrastruktury, což naplňuje podstatu inovační politiky. Důraz by měl být přitom kladen na rozvoj transferu technologií (dále jen TT), který výrazně přispívá k tvorbě inovací. Ačkoliv ČR patří mezi země s vysokým zastoupením terciárně vzděláných lidí a vysokou intenzitou výzkumu a vývoje, přenos znalostí z výzkumu do praxe téměř nefunguje. Podpora TT formou veřejných intervencí je tedy v této fázi české ekonomiky velmi důležitá. Jedině tak je možné nastartovat správné fungování inovační politiky. Jihomoravský kraj (dále jen JMK) jako jeden z prvních v ČR se začal systematicky inovační politice věnovat a implementovat inovační strategii ve svém regionu. Jeden z nástrojů, který se JMK pilotní výzvou pokusil otestovat, byl projekt inovační vouchery. Bakalářská práce se věnuje pilotní výzvě tohoto projektu.
2
Cíl práce a metodika
2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem práce bude vyhodnotit náklady a přínosy projektu podpory inovačního podnikání v JMK, tzv. inovačních voucherů - pro podnikatelské subjekty, poskytovatele znalostí a pro aktéry TT obecně. Prováděné vyhodnocení bude vycházet zejména z podmínek a způsobu uskutečnění projektu a dále z veškerých náležitostí týkajících se jeho celé realizace. Sledovány přitom budou zejména charakteristiky žadatelů o inovační voucher, a to počet zaměstnanců, právní forma, geografické rozmístění a oborové zaměření. Dále pak bude zhodnocena náročnost aplikační procedury, motivace žadatelů získat inovační voucher a skutečnost, zda již dříve spolupracovali s veřejnou výzkumnou institucí či nikoliv. Zároveň bude vyhodnocen přínos projektu pro poskytovatele znalostí (brněnské
univerzity)
z hlediska
získání
nových
komerčních
partnerů
pro aplikovaný výzkum. V neposlední řadě bude provedena evaluace pilotní výzvy jako nástroje podpory inovačního podnikání a rozvoje systému TT a zváženo případné zopakování projektu v budoucnosti. Na závěr vyhodnocená data budou sloužit k určení, zda došlo k potvrzení či vyvrácení hypotézy práce, která zní: „Pilotní výzva projektu inovační vouchery byla z hlediska rozvoje systému transferu technologií v Jihomoravském kraji přínosná.“
2.2 Metodika Základem pro vypracování bakalářské práce bylo prostudování odborných textů od více autorů, obsahujících problematiku týkající se inovativního podnikání, rozvoje TT a projektu inovační vouchery. Jednalo se zejména o knižní publikace a internetové stránky. Dalšími podklady byly interní dokumenty implementační agentury projektu, kterou je Jihomoravské inovační centrum. Získány byly díky odborné stáži absolvované v tomto centru. Všechny využité informační zdroje
Cíl práce a metodika
3
jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Poté byla vytvořena koncepce práce, následovalo její sepsání, korektury a finální úpravy. Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá vysvětlením důvodů podpory inovačního podnikání a vzniku inovativních firem. Konkrétně se pak zaměřuje na důvody realizace projektu v JMK a na popsání jeho východisek. Praktická část bakalářské práce analyzuje systém mechanismu pilotní výzvy projektu inovačních voucherů. Podle jeho podmínek a způsobu realizace je poté vyhodnocena výhodnost uskutečnění projektu pro všechny jeho aktéry a oblasti. Závěrem jsou uvedeny návrhy na vylepšení projektu, které se jeví, na základě vyhodnocení výsledků, nejvhodnější k lepšímu zacílení a využití projektu.
4
Teoretická část
3 Teoretická část 3.1 Vymezení pojmů týkajících se dané problematiky 3.1.1 Inovační politika Inovační
politika
je
politikou
realizovanou
nejčastěji
na
národních
či regionálních úrovních a slouží k podpoře tvorby inovací a proinovačního prostředí. Svým zaměřením je vázána i na jiné politiky jako je výzkumná, průmyslová či sociální a další, přičemž musí zohledňovat podmínky daného státu, respektive regionu. Inovačním podmínek
pro
procesům inovační
napomáhá podnikání
především a
utvářením
snižováním
příznivých
legislativních
nebo
institucionálních bariér. [1] Přílišná složitost správy či dokonce nepodporování proinovačního klimatu by podniky od tvorby inovací jen odrazovalo. 3.1.2 Inovace a inovační podnikání Inovační politika je naplňována především tvorbou inovací a podporou inovačního podnikání. Pojmu inovace je možné rozumět různě. Z hlediska zvýšení inovativnosti regionu je zásadní inovace v podnikání. Jde o proces, jenž má určitý vývoj. Na začátku musí být nápad neboli invence, která dá k inovaci podnět. Poté následují určité fáze vývoje, které přesně určí charakteristiku inovace a v případě jejího úspěšného vytvoření dojde na konci k její implementaci. Jedná se o jedinečný a težko napodobitelný proces, který musí přinášet něco nového, co firmu, která inovaci provádí, postaví do konkurenční výhody na trhu. Většinou je přitom inovace zaměřena na změnu výrobku či služby. [2] Inovace zpravidla neprobíhají izolovaně v jedné firmě či laboratoři, ale závisí i na formě vztahů mezi firmou a okolním prostředím. [3] Tuto skutečnost lze definovat jako inovační infrastrukturu, která je podmínkou pro rozvoj inovačního podnikání. Inovační podnikání lze pak definovat jako soubor
Teoretická část
5
podnikatelských aktivit, které se zaměřují na neustálé uskutečňování inovací. [2]
3.2 Inovační politika na regionální úrovni 3.2.1 Teoretická východiska regionálního rozvoje Problematikou regionálního rozvoje se již zabývalo mnoho vědců, přičemž na základě jejich odlišných názorů vznikly různé teorie regionálního rozvoje snažící se přispět do diskuze o tom, jak nejlépe intervenovat ze strany veřejného sektoru. Mezi nejvýznamnější přístupy k problematice rozvoje regionů patří neoklasický (1920 až 1940), keynesiánský (1950 až 1975), neomarxistický (1970 až
1985),
neoliberální
(1975
až
do
současnosti)
a
institucionální
(1980 až do současnosti). [4] Současná
vývojová
tendence
se
opírá
především
o
myšlenky
institucionálních směrů, ke kterým patří zejména Teorie učících se regionů a Teorie výrobních okrsků a flexibilní specializace. Tyto teorie definují způsoby, díky kterým může být dosaženo mnoha pozitivních výsledků v rozvoji regionu, např. zlepšení jeho přizpůsobivosti různým podnětům, zefektivnění využívání jeho zdrojů, zvýšení kapacit výzkumných center a další. Přitom určuje nejvýznamnější “suroviny” regionu či státu, kterými nejsou fyzické suroviny, nýbrž abstraktní znalosti a vědomosti. Toto tvrzení vychází ze skutečnosti, že dnešní globální ekonomika značně snižuje výhody získané z přenositelných zdrojů např. odstraňováním překážek mezinárodního obchodu nebo snižováním přepravních nákladů. Proto jen málo faktorů je unikátních a nemobilních pro danou oblast. Mezi nejvýznamnější znalosti lokálního charakteru patří především jedinečná znalost trhu, zvláštní vztahy k dodavatelům a zákazníkům, speciální přístup k místním technologiím nebo znalost výhod, možností, norem a hodnot regionu. Přitom nositeli znalostí nejsou jen inovační firmy, ale také zaměstnanci, dodavatelé, zákazníci, konkurence, univerzity a další regionální aktéři. [4]
6
Teoretická část
3.2.2 Důvody podpory inovačního podnikání na regionální úrovni Nejdůležitějším jevem globalizovaného
světa, ve kterém nyní žijeme,
a největším důvodem potřeby podpory inovačního podnikání je zvyšující se a zostřující se konkurence v tržním prostředí. Efektivní inovační politika se jeví jako jedna z možností, jak v ní obstát. [1] Nejefektivněji lze inovační politiku uskutečňovat na regionální úrovni, neboť právě v tomto prostředí lze maximalizovat přínos lokálních nemobilních znalostí. Je to dáno zejména jejich přímou vazbou na místní aktéry veřejného i podnikatelského sektoru, kteří potenciálu regionálních faktorů dokáží nejlépe využít. [3] Sílu konkurenceschopnosti regionu pak určují zejména malé a střední podniky, jejichž konkurenční výhoda je založená na schopnosti přizpůsobit se. Jejich vysoká flexibilita umožňuje rychlou reakci na změny na trhu, čímž mohou pružně měnit podnikatelské klima regionu v závislosti na globálním trendu. Eliminují tak zaostávání regionu a naopak mu pomáhají k jeho trvale udržitelnému rozvoji. [4] 3.2.3 Podmínky pro realizaci inovačního podnikání na regionální úrovni a pro zvýšení inovativnosti regionu Prostředí, ve kterém se firmy nachází, musí být pro inovace příznivé. To ve velké míře závisí na historickém vývoji regionu a na jeho dalších faktorech, jako je sociální, ekonomické, kulturní a životní prostředí. Kvalitní inovace lze totiž tvořit nejlépe a nejefektivněji ve vyspělých post-industriálních ekonomikách, přičemž inovační schopnost firem je pak silně ovlivněna typem znalostní základny daného regionu. Záleží především na osobnostech, talentech, atraktivitě regionu pro investory, kvalitě vzdělávacích institutů, formě podpory vědy a výzkumu, pracovních příležitostech, institucionálním rámci aj. Inovační proces proto může mít v každém regionu dosti odlišnou povahu. Důležitá je také míra důvěry v podnikatelském sektoru a vztahy mezi jednotlivými firmami. Každý subjekt by se měl snažit více či méně navázat
Teoretická část
7
a udržet kontakt s ostatními tržními subjekty, neboť to významně podporuje šíření inovací. Je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak si předávat hodnotné informace o různých možnostech vylepšení stávajících produktů či služeb a díky důvěře se nebát kooperovat na různých inovačních projektech. Pro dlouhodobou realizaci inovačního podnikání je pak nutný trvale udržitelný rozvoj regionu. Ten spatřují institucionální teorie ve schopnosti učit se a vytvářet kulturní klima. Učení pak musí probíhat ve všech oborech, ne jen ve vyspělých s vývojem nových technologií, ale i tradičních. Také musí být kladen důraz na propojení soukromého sektoru s veřejným, aby oba sektory znaly možnosti, kapacity a schopnosti toho druhého. Musí docházet ke vzájemné propojenosti všech firem na trhu a utvoření pevných vazeb mezi nimi. Tyto vazby je pak nutné rozvinout dvojím směřem, jednak horizontálním mezi aktéry v rámci regionu a jednak vertikálním, směrem ven, který zajistí propojení na globální znalosti. Jedině tak jsou inovační firmy schopné své inovace efektivně a správně realizovat a přispět k maximalizaci využití schopností a potenciálu regionu. Navázání vazeb vertikálním směrem a schopnosti učit se navíc eliminují možnost zakrnění regionu a neschopnost přizpůsobit se změně přicházející z vnějšku. Je žádoucí, aby region byl schopný pružně a flexibilně reagovat na trend okolního světa, aby neztratil svou konkurenční výhodu a nezačal tak zaostávat za ostatními, i přesto, že předtím patřil mezi prosperující a inovativní. [4] Nejdůležitější podmínkou pro zvýšení inovativnosti regionu je vytvořit inovační prostředí a jeho komplexní infrastrukturu. To je velice těžký úkol, který lze splnit až po mnohaletém úsilí, jež vyžaduje mnoho změn ve fungování stávajících systémů. K dosažení výrazného zlepšení směrem k budování inovativnosti regionu je potřeba odstranit překážky, které brání zvýšení konkurenceschopnosti regionu. Bariéry byly identifikovány ve veřejném i soukromém sektoru. Patří mezi ně zejména málo kvalitně vzdělaných lidí pracujících ve výzkumných a vývojových
8
Teoretická část
institucích. S tím souvisí skutečnost, že je nedostatečně rozvinutá výzkumná a vývojová infrastruktura v regionu. Dále absolventi univerzit nejsou schopni své teoretické vědomosti využít v praxi, proto nejsou připraveni na požadavky pracovního trhu. Lze díky tomu tvrdit, že výzkumná a podnikatelská sféra není dostatečně propojená. Poté je možné jako překážku uvést malou legislativní podporu státu v oblasti TT, což má za důsledek vysokou náročnost administrativy pro získání veřejné podpory, aj. [5] Jedině tím, že se podaří odstranit tyto a další bariéry, je region schopen maximálně využít svůj potenciál a stát se vysoce inovativním.
3.3 Východiska projektu inovační vouchery v JMK 3.3.1 Regionální inovační strategie JMK 3 Projekt inovační vouchery je definován v rámci Regionální inovační strategie JMK 3 (dále jen RIS JMK 3). Vychází proto z jejích cílů a principů. Regionální inovační strategie je dokument, který slouží jako efektivní nástroj k vytváření inovační infrastruktury v regionu. JMK vytvořil již v pořadí třetí strategii na roky 2009 – 2013, přičemž do její tvorby se zapojilo mnoho významných regionálních aktérů. K vytvoření přispěl i prováděný průzkum podnikatelské a vědeckovýzkumné sféry, díky kterému bylo možné identifikovat problémy a potřeby regionu. [6] RIS JMK 3 je tedy střednědobým plánem veřejných intervencí a obsahuje soubor opatření, díky nimž je možné zaměřit se na nejproblematičtější oblasti, odstranit jejich nedostatky a přispět tak k podpoře inovací a výzkumu v JMK. Nejvýznamnějším cílem RIS JMK 3 a zároveň jejím posláním je zvýšit konkurenceschopnost JMK a přispět k jeho trvale udržitelnému rozvoji. Toho se má dosáhnout zejména podporou vědeckovýzkumných pracovišť, univerzit, firem a veřejné správy a jejich vzájemného propojení. Takto vytvořené proinovační klima v regionu by pak mělo JMK posunout na první místo v ČR a do první padesátky nejinovativnějších regionů EU. To je vizí této strategie.
Teoretická část
9
Cíle a opatření RIS JMK 3 jsou plně v souladu s ostatními nadřazenými strategickými dokumenty JMK a statutárního města Brna, kterými jsou Lisabonská strategie, Strategie hospodářského růstu ČR, Program rozvoje kraje a Strategie pro Brno. [7] V rámci RIS JMK 3 byly stanoveny čtyři základní osy podpory, a to Transfer technologií, Poradenství a služby, Lidské zdroje a Internacionalizace. V každé z prioritních os se realizují určité projekty, které věcně zapadají do aktivit prioritních os a naplňují tak jejich strategické cíle. [7] Akční plán Projekty se definují na dva roky dopředu v tzv. Akčním plánu. Ten se každý rok aktualizuje a je rozdělen do tří skupin podle finanční odpovědnosti. Proto existuje Akční plán pro JMK, Akční plán pro statutární město Brno a Akční plán pro ostatní projekty, které jsou financovány ze 100 % z jiných zdrojů. Projekt inovační vouchery spadá do Akčním plánu pro statutární město Brno vytvořený na roky 2009 a 2010, což znamená, že v těchto letech má začít i jeho realizace. Město Brno splnilo tento závazek poskytnutím finančních prostředků na pilotní výzvu projektu. [7] Prioritní osa RIS JMK 3: Transfer technologií Projekt inovační vouchery obsahově patří pod prioritní osu Transfer technologií. TT lze chápat jako obousměrný přenos vědeckých znalostí mezi vědeckovýzkumnými organizacemi a komerční sférou. I přesto, že se v ČR nachází mnoho institucí terciárního vzdělání a vědeckovýzkumných organizací, TT téměř nefunguje. Tento fakt je označován jako „znalostní paradox“. Podniky by mohly využívat výsledků výzkumu a vývoje, ale bohužel veřejným institucím nedůvěřují, nepovažují je za dostatečně kvalitní obchodní partnery. Na základě identifikování této skutečnosti byla vytvořena prioritní osa Transfer technologií, která má za cíl právě tento závažný problém odstranit. Pro podporu TT v rámci RIS JMK 3 mají být proto zřizována centra TT nebo inovační centra. Ta mají přenos poznatků zprostředkovávat a napomáhat jeho
10
Teoretická část
rozvoji v JMK, vyškolit pracovníky v této oblasti a mít tak odborníky věnující se pouze této problematice. V RIS JMK 3 v rámci osy Transferu technologií jsou definovány dva strategické cíle a tři aktivity. Ke každé aktivitě je pak navržen jeden projekt, který ji obsahově naplňuje. [7] Názorně je možné shlédnout v následující tabulce. Tab. 1
Cíle, aktivity a projekty v rámci prioritní osy Transferu technologií
Cíl
Aktivita
Projekt
Nastavit a rozvíjet systém na podporu TT.
Vytvoření funkčního institucionálního rámce v oblasti TT v regionu.
TT point.
Podpora kontrahovaného výzkumu.
Inovační vouchery.
Podpora prověřování komercializovatelnosti výstupů výzkumu a vývoje na vědecko-výzkumné činnosti.
Fond pro ověření technologie.
Rozvíjet TT.
Zdroj: RIS JMK 3
3.3.2 Inspirace zahraničními zkušenostmi Projekt inovační vouchery se v zahraničí ukázal být jedním z nejúčinnějších v podpoře TT. Byl poprvé uskutečněn před více než deseti lety v roce 1997 v Holandsku v provincii Limburg, odkud se rozšířil do dalších zemí především západní Evropy. Byl implementován buď na regionální, nebo národní úrovni. V současnosti se uplatňuje s menšími rozdíly v Irsku, Velké Británii, Německu, Rakousku, Finsku nebo třeba v Kanadě. [8] Z výsledků v zahraničí bylo zjištěno, že až 80 % podnikatelů, kteří voucher získali, by bez něj svůj projektový záměr nerealizalizovali a skoro 30 % z nich pokračuje ve spolupráci s výzkumným pracovištěm. Proto myšlenky uskutečnit projekt i v ČR v zásadě vychází zejména z nadmíru pozitivních zkušeností v zahraničí a faktu, že lze tímto finančním nástrojem odbourat bariéru
Teoretická část
11
mezi podnikatelskou a vědeckovýzkumnou sférou, překonat značnou oddělenost a vzájemnou nedůvěru těchto dvou světů a naopak navázat dlouhodobou spolupráci mezi sebou. Statutární město Brno, které podporu přenosu vědeckých poznatků do praxe má jako dlouhodobou prioritu, se pokusilo na tyto skutečnosti reagovat realizací pilotní výzvy projektu v JMK, a to konkrétně v předešlém roce (na podzim 2009). Pilotní výzva měla za cíl zejména otestovat funkčnost projektu a navrhnout změny na zlepšení systému pro případné další výzvy. [9]
3.4 Význam a cíle pilotní výzvy projektu Inovační vouchery jsou nástrojem na podporu TT, přičemž cílem je propojit firmy s univerzitami formou dotací jejich spolupráce na vývoji a řešení problémů v oblasti inovací. Jedná se o veřejnou podporu podnikateli ve výši až 150 000 Kč bez nutné finanční spoluúčasti, která je poskytnuta jednorázově ve formě šeku. Díky němu si jeho příjemce má koupit od poskytovatele znalostí (vysoké školy) službu, na základě které je mu vytvořena inovace jeho vlastního produktu, procesu nebo služby. Inovační vouchery tak dávají šanci i projektům, které by bez přispění této finanční dotace s největší pravděpodobností nevznikly. Tento nástroj má proto usnadnit cestu podnikatelům k univerzitám a snahou je, aby na tyto pilotní projekty zúčastněné subjekty navázaly dlouhodobějším
vztahem
a
spolupracovaly
na
inovačních
projektech
i v budoucnosti. Tento nástroj by měl zejména motivovat firmy k navázání kontaktu s výzkumníkem z vysoké školy, ke kterému by jinak asi nedošlo. Případně, jestli podnikatel přemýšlel oslovit vysokou školu, pravděpodobnost zrealizování spolupráce mezi těmito subjekty by se díky voucheru měla zvýšit. [7] Inovační vouchery jsou zaměřeny na vyřešení podnikatelova problému. Spolupráce není založena na nabídce poskytovatele znalostí, ale na určitém nedostatku podnikatele, který je nutné odstranit. Uzavřený obchod tedy vychází ze skutečné poptávky podniků. [9]
12
Teoretická část
Systém je navíc nastaven tak, aby byl co nejméně administrativně náročný. Záměrem je neodradit firmy a ani vysoké školy od zapojení se do projektu. [7] I pro vysoké školy má být projekt inovační vouchery zajímavý, neboť výše finančních prostředků, které z něj může získat, by pro ně měla být nezanedbatelná. Výzkumníci i kontaktní osoby na vysokých školách by se proto měli snažit vyhovět požadavkům podnikatelů, aby došlo k
uskutečnění
co největšího počtu zakázek. Proto by měly vysoké školy posilovat i role svých center
TT,
které
by
měly
komunikaci
a
zprostředkování
zakázky
mezi výzkumníkem a podnikatelem usnadnit. Inovační vouchery mají napomáhat na jedné straně malým a středním podnikatelům v tvorbě inovací a získání tak konkurenční výhody, na straně druhé podpořit výzkum a vývoj na vysokých školách a jeho komercializaci. Propojenost těchto dvou světů tak má přispět k přenosu výsledků výzkumu do praxe a vytvoření inovační infrastruktury v JMK. [7]
Praktická část
13
4 Praktická část 4.1 Popis mechanismu pilotní výzvy projektu Obr. 1
Schéma mechanismu pilotní výzvy inovačních voucherů
Zdroj: RIS JMK 3
Pilotní výzvu projektu inovační vouchery lze detailně popsat a rozdělit na jednotlivé kroky, které musely při její realizaci nutně následovat za sebou. Musely být provedeny všechny, nešlo je jakkoliv přeskakovat či vynechat. Jednotlivé kroky jsou vysvětleny v následujícím textu.
14
Praktická část
4.1.1 Zúčastněné subjekty Finanční a organizační zabezpečení První krok vystihuje finanční zabezpečení projektu, a to poskytnutí dostatečného množství peněz k jeho samotné realizaci. Finančním garantem bylo statutární město Brno, které do celého systému vstupovalo pouze jako poskytovatel finančních prostředků. [10] Pro pilotní výzvu město vyhradilo ze svého rozpočtu 5,7 milionu Kč. Z této částky lze rozdělit až 38 voucherů po 150 000 Kč. [7] Mohlo však být rozdáno pouze 36 voucherů, neboť dva již byly vydány dříve jako bonusové za vítězství v určitých soutěžích1. Vítězné společnosti nemusely podstoupit aplikační proces o inovační voucher, zato však udělení bonusových voucherů výrazně pomohlo zviditelnit projekt jako celek. [9] Navíc město Brno hradilo náklady na informační kampaň, která vzhledem k pilotní výzvě musela být provedena důkladně s cílem oslovit a zaujmout co nejvíce podnikatelských subjektů z celé ČR. Kampaň vycházela z toho, že čím více podnikatelů se zapojí, tím lepší bude zajištěná funkčnost projektu. [8] Implementační agenturou pilotní výzvy bylo Jihomoravské inovační centrum (dále jen JIC), které bylo pro funkčnost projektu nezastupitelné. Mezi jeho hlavní úkoly patřilo totiž navrhnout koncepci a implementaci systému, uskutečnit sběr žádostí o poskytnutí voucherů, vybrat příjemce voucherů, koordinovat a kontrolovat realizaci celého projektu, proplatit dotace a následně provést evaluaci pilotní výzvy. Důvodem, proč se implementační agenturou stalo právě JIC, je fakt, že mezi cíle tohoto centra patří vytvářet komplexní infrastrukturu pro podporu
První soutěž, Zlatá medaile Mezinárodního strojírenského veletrhu pro inovační exponát, která je výsledkem spolupráce firem s tuzemskými výzkumnými organizacemi. Voucher obdržela společnost Škoda Transportation, a. s. Druhá soutěž, kategorie TOP profesionál v rámci akce TOP Program, která doprovázela veletrh Invex Forum 2009. Voucher obdržela společnost Siemens IT Solutions and Services, s.r.o. 1
Praktická část
15
inovačního podnikání, podporovat inovativní firmy a jejich spolupráci s odborníky z výzkumných pracovišť a zajišťovat pomoc při přenosu vědeckých poznatků do praxe. JIC bylo proto tou nejvhodnější agenturou pro realizování inovačních voucherů v JMK. [11] Poskytovatelé znalostí Poskytovatelé znalostí v pilotní výzvě byly vybrané brněnské vysoké školy, které souhlasily s participací na programu. Mezi ně patřily: •
Masarykova univerzita (dále jen MU),
•
Vysoké učení technické (dále jen VUT),
•
Mendelova univerzita v Brně (dále jen MENDELU),
•
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (dále jen VFU). [10]
MU a VUT měly již při realizaci výzvy své centrum TT, ve druhých dvou univerzitách se stále čeká na jejich vytvoření, jež by značně přispělo k usnadnění TT i s těmito univerzitami. [8] Příjemci voucheru Způsobilými příjemci voucheru se mohli stát malí a střední podnikatelé2 s místem podnikání v ČR. [10] Vycházelo se ze skutečnosti, že tito podnikatelé většinou nedisponují na rozdíl od velkých firem svým vlastním výzkumným nebo vývojovým pracovištěm z důvodu příliš vysokých nákladů. Inovace jejich produktu, procesu nebo služby, která se na takovém pracovišti dá vytvořit a která je v dnešní době nadmíru důležitá k tomu, aby firma obstála v konkurenci na trhu, je pro ně značně složitá. Řešením pro ně mohlo být získání inovačního voucheru. Záměrem pilotní výzvy bylo tedy ukázat způsobilým příjemcům, jakým způsobem mohou vyřešit svůj dosavadní problém s inovací svého produktu, procesu nebo služby, a to tedy přestat být nedůvěřiví vůči veřejným výzkumným institucím a koupit si od nich službu potřebnou pro svou inovaci.
2 Podrobnou definici MSP lze najít na internetových stránkách agentury Czechinvest (http://www.czechinvest.org/definice-msp).
16
Praktická část
Voucher získaly ty firmy, které dodržely nastavená pravidla systému projektu a byly vylosovány. [10] 4.1.2 Žádost o poskytnutí voucheru (aplikační fáze) Podmínky účasti Malý nebo střední podnikatel, který potřeboval inovovat svůj produkt a rozhodl se pro využití inovačního voucheru, zkontaktoval vysokou školu, která byla schopná jeho požadavky na inovaci produktu splnit a domluvil se s ní na spolupráci (krok 2 mechanismu projektu). V případě, že žadatel nevěděl na jakou školu, resp. na jaké výzkumné pracoviště se se svým záměrem obrátit, měl možnost spojit se s kontaktní osobou. Na každé vysoké škole byly pověřeny dvě kontaktní osoby, které žadatelovi mohly pomoci s vyhledáváním vhodného výzkumného pracoviště. Krok 3 byla pak samotná nabídka zakázky vypracovaná poskytovatelem znalostí. Obsahovala specifikaci plánované zakázky, informaci o tom, kdo ji zrealizuje a její předpokládanou cenu. Obsah nabídky posloužil k posouzení, zda je plánovaná zakázka způsobilá. Podnikatel poté vyplnil žádost o poskytnutí voucheru (krok 4) elektronicky na internetové stránce www.inovacnivouchery.cz. Formulář k vyplnění byl jednoduchý, aby firmy nebyly zatíženy nadbytečnou administrativou. Otázky byly zaměřeny zejména na základní charakteristiku podniku. Ten mimo jiné v rámci formuláře musel prohlásit, že není personálně propojen s výzkumným pracovištěm, se kterým se domluvil na zakázce, aby nevznikl střet zájmů. Mohl by totiž ovlivnit podmínky plánované zakázky a to bylo nežádoucí. Hlavní součástí
žádosti
o poskytnutí
voucheru
byla
pak
přiložená
nabídka
poskytovatele znalostí. V rámci pilotní výzvy byla povolena pouze jedna žádost na jednoho podnikatele. Tím pádem se firmy nesměly sdružovat a žádat hromadně o jeden voucher. [10]
Praktická část
17
Inovační vouchery nebyly v pilotní výzvě tematicky resp. oborově vymezeny (tak, jak to je běžné v některých zahraničních programech) z toho důvodu, že nebylo možné přesně odhadnout, kolik podnikatelů a z jakých sektorů se přihlásí. Přihlášku proto mohla podat kterákoliv firma, která měla o inovaci zájem. Navíc se muselo jednat o firmu, která disponovala volnými finančními prostředky na realizaci zakázky, neboť ji bylo nutné předfinancovat ze strany podnikatele. Dotace byla proplacena zpětně. Ve většině zahraničních programů inovačních voucherů slouží voucher totiž jako cenina, kterou podnikatel použije ve vztahu s vysokou školou jako platidlo a vysoká škola si pak tento „cenný papír“ nechá proplatit od pořádající agentury. Tento mechanismus se ukázal v českých podmínkách jako obtížně realizovatelný. Důvodem byla zejména neochota vysokých škol přijímat dotace. Mnohem více upřednostňují příjmy z komerčního výzkumu. Na straně podnikatelů to mohlo znamenat snížení atraktivity inovačních voucherů, avšak voucher primárně neslouží na pokrytí všech nákladů spojených s plánovanou inovací, má zejména motivovat podnikatele k uskutečnění nákupu znalostí od veřejných výzkumných pracovišť. Navíc JIC garantovalo podnikateli velmi rychlé proplacení voucheru (21 pracovních dnů), a to v případě, že splní podmínky projektu. Pozitivem tohoto řešení bylo rovněž to, že i v rámci budoucí spolupráce budou podnikatelé platit vysoké škole penězi, nikoliv voucherem. Zvolený systém se tedy blížil více realitě. Tato veřejná podpora byla navíc poskytnuta jako dotace „de minimis“3. [10]
Podpora de minimis se vztahovala pouze na příjemce voucheru. Ten musel přitom dodržet hlavní pravidlo de minimis, a to, že inovační voucher spolu s dalšími veřejnými dotacemi, které případně příjemce získal za období tří po sobě jdoucích účetních let, nesměl přesáhnout částku 200.000 €. Platbou za realizaci zakázky nedocházelo k přenosu podpory „de minimis“ na poskytovatele znalostí, pro něj to byla jen komerční činnost. 3
18
Praktická část
Způsobilé aktivity Spolupráce poskytovatele znalostí a žadatele se musela týkat pouze přenosu vědeckých poznatků, které sloužily k inovaci podnikatelova produktového portfolia, procesu nebo služby. Většinou bylo možné utratit voucher za (demonstrativní výčet): •
vývoj produktu, procesu nebo služby,
•
testování a měření,
•
školení v inovačním managementu,
•
studie proveditelnosti,
•
navrhování prototypů,
•
design produktu,
•
analýzu trhu/marketingovou strategii
•
a další. [10]
Konkrétně v pilotní výzvě podnikatelé s univerzitami uzavírali zakázky především na měření nebo testování svých výrobků. Často též poptávali vytvoření prototypů nebo návrhů nových konstrukčních řešení. [9] Nezpůsobilé aktivity Oproti způsobilým aktivitám existovaly však i nezpůsobilé aktivity, které prostřednictvím tohoto finančního nástroje podpořit nešlo. Jejich vymezení bylo nutné, aby nedocházelo ke zneužití tohoto nástroje. Patřilo mezi ně (taxativní výčet): •
koupě softwaru,
•
stáže pro studenty,
•
prodejní aktivity,
•
právní služby,
•
podpora exportu
•
standardní tréninkové a školící kurzy,
•
reklamní materiály,
•
prodejní aktivity,
Praktická část •
dotační poradenství,
•
standardní opakující se služby (např. auditorské služby, účetnictví apod.),
•
nákup materiálu. [10]
19
Podpořeny také nemohly být již probíhající projekty (zakázky) spolupráce mezi žadatelem a poskytovatelem znalostí4. [10] 4.1.3 Výběr příjemců voucherů Podat žádost o inovační voucher bylo časově vymezené5. [9] Po ukončení sběru žádostí došlo k výběru příjemců voucherů výběrovým procesem. Nejdříve byla zkontrolovaná formální stránka žádostí. Tu vykonávalo JIC. Kontrolovalo zejména dodržení všech formálních náležitostí6. Dále byla provedena věcná kontrola, kterou prováděla odborná komise složená z expertů na danou problematiku7. Ze 199 žadatelů postoupilo proto do dalšího výběru pouze 162 zúčastněných. V pilotní výzvě počet způsobilých žádostí značně převyšoval počet voucherů, proto konečný výběr příjemců voucherů a případných náhradníků proběhl náhodným výběrem - veřejným losováním. [9] Pro funkčnost projektu to byl ten nejméně náročný a nejrychlejší způsob. Výhodami tohoto výběru byly skutečnosti, že bylo zajištěno spravedlivé rozdělení a zamezeno nefér ovlivňování organizátorů. Naopak nevýhodou mohlo být, že los nikterak nezohledňoval kvalitu jednotlivých záměrů.
To však neznamenalo vyloučení nových projektů firem, které již s vysokou školou spolupracovaly. Podmínkou bylo, aby smlouva o poskytnutí znalosti byla uzavřena a znalost poskytnuta až po získání voucheru. 5 V pilotní výzvě JMK se jednalo o období od 4. 8. 2009 do 25. 9. 2009. 6 JIC tak vyloučilo kvůli formálním nedostatkům 14 žadatelů. 7 Komise vyloučila dalších 23 žádostí. 4
20
Praktická část
4.1.4 Použití voucheru (realizační fáze) Vybraným příjemcům předal JIC vouchery. Ty měly formu smlouvy mezi příjemcem voucheru a implementační agenturou (krok 5), přičemž voucher se vztahoval pouze na předmět zakázky specifikované v žádosti8. [10] Po
obdržení
voucheru
uzavřel
příjemce
voucheru
smlouvu
s poskytovatelem znalostí (krok 6) [10] a její kopii musel zaslat podnikatel JICu do tří měsíců od jejího uzavření, aby tak byl splněn krok 7 mechanismu projektu. Bylo tím zajištěno, že podnikatel začal aktivně realizovat svůj záměr. V případě, že se tak nestalo, ztratil podnikatel nárok na získání dotace. Implementační agentura tak poskytla voucher náhradníkovi. Toto opatření sloužilo zejména k minimalizaci počtu nevyužitých inovačních voucherů. Neuplatnění jakéhokoliv voucheru by znamenalo ztrátu z hlediska TT. Pokud nenastaly žádné komplikace, poskytovatel znalostí zhotovil příjemci voucheru domluvenou zakázku a příjemce voucheru mu zaplatil dohodnutou cenu (krok 8 a 9)9. [10] Po realizaci zakázky podal příjemce voucheru implementační agentuře žádost o proplacení dotace (krok 10). K této žádosti přidal dokumentaci o celé zakázce, aby si JIC mohlo bez problému ověřit, zda se shoduje dohodnutá částka zakázky s konečnou. Implementační agentura si po obdržení všech náležitých dokumentů ověřila realizaci zakázky u poskytovatele znalostí (krok 11) a proplatila příjemci
Posouzení přípustnosti případných zásadních změn v obsahu projektu spolupráce s poskytovatelem znalostí (nesoulad zakázky plánované a zakázky realizované) bylo plně v kompetenci implementační agentury. Ta mohla povolit pouze ty změny, které korespondovaly se základními principy a veškerými pravidly projektu, aby nedošlo ke zneužití inovačního voucheru k jiným účelům. 9 Nejzazší termín ukončení projektu je 31. 8. 2010. Tudíž na realizaci mají zúčastněné subjekty jeden celý rok. [7 výzva ke sběru žádostí – TZ] 8
Praktická část
21
voucheru do 21 pracovních dnů dotaci až do výše 150 000,- Kč bez DPH (krok 12)10. [10]
4.2 Výsledky pilotní výzvy Po ukončení sběru žádostí a vybrání příjemců voucherů bylo možné vytvořit pomocí grafů určité statistiky, dospět k určitých dílčím výsledkům a vyhodnotit vliv projektu na rozvoj systému TT z krátkodobého hlediska. Z dlouhodobého hlediska to bude možné až po několika letech. Evaluace spolu s vyúčtováním celého projektu finančnímu garantovi naplňovala krok 13 mechanismu projektu, který byl zároveň i posledním. Tímto krokem a odsouhlasením čerpání dotace městem Brnem pilotní výzva projektu končí. Eventuelní zopakování závisí na jejích výsledcích. 4.2.1 Z hlediska žadatele Žadatel byl podnikatel, který se ucházel o inovační voucher. Neznamenalo to zatím, že bude i příjemcem. K tomu, aby se stal příjemcem, musel dodržet všechna pravidla projektu a být řádně vylosován. Žadatelé museli pro zapojení se do projektu vyplnit přihlašovací formulář a vypracovat nabídku poskytnutí znalostí s výzkumníkem určitého výzkumného pracoviště na vysoké škole. Nejvíce času většinou zabralo spojit se s kontaktní osobou na univerzitě a předjednat konkrétní projektový záměr. Online formulář pak na internetových stránkách inovačních voucherů byl jednoduchý a krátký.
DPH šlo do uznatelných nákladů příjemce voucheru zahrnout pouze v případě, že příjemce nebyl plátcem DPH.
10
22
Praktická část
Graf č. 1: Člověkodny spotřebované administrací žádosti.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Měření náročnosti administrativy spojené se zapojením se do projektu jako žadatel bylo možné vyčíslit v člověkodnech11. Z grafu číslo jedna vyplývá, že v drtivé většině případů spotřebovaly firmy na aplikační fázi projektu méně než dva člověkodny. Na základě této skutečnosti lze tvrdit, že pokusit se získat inovační voucher v pilotní výzvě bylo časově nenáročné. Avšak jednoduchost žádosti mohla mít za důsledek složitější výběr pro odbornou výběrovou komisi a JIC. Otázky ve formuláři byly položené obecněji a zakázka mezi žadatelem a poskytovatelem znalostí vyžadovala pouze krátkou charakteristiku, která mohla být proto nejasná. Komise pak těžce identifikovala, zda se jednalo opravdu o způsobilou aktivitu.
Tento údaj žadatelé vypočítali a vyplnili přímo do přihlašovacího formuláře o inovační voucher. Jedná se o čas odpovídající práci jedné osoby po dobu jednoho pracovního dne. 11
Praktická část
23
Graf č. 2: Složení žadatelů dle počtu zaměstnanců.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Z grafu číslo dva lze zřetelně vypozorovat, že více než polovinu žadatelů představovali drobní podnikatelé do deseti zaměstnanců. Lze z toho soudit, že ti mají nejméně možností své produkty či služby inovovat, chybí jim interní kapacity pro výzkum a vývoj. I kdyby si vědeckovýzkumné pracoviště vytvořili, vydržovat jej by pro ně bylo příliš nákladné. Tito žadatelé měli proto největší motivaci se výzvy zúčastnit. Pro univerzity je možnost dlouhodobé spolupráce s těmito podnikateli na jednu stranu kladem, ale na druhou stranu finanční přínos pravděpodobně nebude tak vysoký jako by byl od větších firem. Z toho tedy vyplývá, že komercializace výzkumu pro vysoké školy bude pozitivní, ale nepřinese pravděpodobně tolik peněz, kolik by si vysoká škola představovala. Zakázky od drobných podniků nemohou být tak rozsáhlé, proto by asi univerzity uvítaly, kdyby se do projektu mohly zapojit i velké firmy.
24
Praktická část
Graf č. 3: Spolupráce podnikatelů s univerzitou před podáním žádosti o poskytnutí voucheru.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Z grafu číslo tři je patrné, že většina podnikatelů ještě nikdy nespolupracovala s vysokou školou. Tento fakt lze díky inovačním voucherům výrazně zlepšit, a to přesvědčením podnikatelů, že odborníci vysokých škol jim jejich potenciální problémy umí vyřešit. Z odpovědí ano/ne na tuto otázku se nezjistí, o jakou spolupráci se jednalo, proto nemusela být nutně založena na inovaci, mohlo jít pouze o konzultaci, o zpracování nějaké obyčejné zakázky apod. Je tedy možné, že i mezi těmi, kteří se v minulosti s vysokou školou spojili, existují ti, kteří požádali univerzitu o inovaci výrobku poprvé. Na jednu stranu teď již není dohledatelné, o co konkrétně šlo, na stranu druhou pro TT je pozitivní, že více než polovina žadatelů nespolupracovala s univerzitou vůbec žádným způsobem. Pro ty, kteří univerzitu jako obchodního partnera již vyzkoušeli, neměl projekt inovační vouchery v zásadě žádný jiný přínos než finanční. Proto by se
Praktická část
25
mělo stát stěžejním oslovit zejména ty, kteří ještě podobný obchod nikdy neuzavřeli. Na jednu stranu by se dalo polemizovat o tom, zda rovnou firmy znalé kapacit vysokých škol nevyloučit jako nezpůsobilé k tomuto projektu, neboť je žádoucí ukázat tuto možnost co nejvíce podnikatelským subjektům. Na druhou stranu kdyby se tak stalo, všichni by dřívější kooperaci zapřeli, a to nemá smysl. Je lepší znát přibližný počet firem, pro které spojení s veřejným sektorem není novinkou. Nevyřazení těchto firem podporuje skutečnost vyplývající z následujícího grafu číslo čtyři, a to, že až 52 % zúčastněných by se s univerzitou nespojilo z finančních důvodů. Lze z toho tedy soudit, že většina se podílela na projektu kvůli možnosti získat určitou dotaci, takže ti, kteří již tento způsob obchodování znali, potřebovali pouze finančně podpořit další kooperaci. Graf č. 4: Navázání spolupráce podnikatele s vysokou školou bez možnosti získat inovační voucher.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
26
Praktická část
Až 70 % podnikatelů by podle grafu čtyři s univerzitou bez získání inovačního voucheru nezačalo spolupracovat. [9] Je z toho tedy jasné, že přenos vědeckých poznatků z veřejného sektoru do soukromého nefunguje dobře. 21 % firem veřejným institucím vůbec nedůvěřuje. Předjednání projektového záměru s poskytovatelem znalostí se ukázalo tedy jako velmi pozitivní. Všichni žadatelé i v případě nevylosování mohli totiž svůj projektový záměr s vysokou školou uskutečnit, pokud se jim nabídka od univerzity líbila natolik, že i bez získání inovačního voucheru zaplatili zakázku z vlastních zdrojů. Měli tak možnost vyzkoušet si tento způsob obchodu, prověřit znalosti odborníků veřejných výzkumných pracovišť a odbourat případnou nedůvěru vůči veřejným výzkumným institucím. Zachování spolupráce do budoucna pak záleží na tom, zda zkušenosti podnikatelů byly dobré nebo naopak špatné. K tomu je nutné dodat, že navázání kontaktu s vysokou školou je sice pozitivní záležitost, ale pokud malé a střední firmy nedisponují dostatečnou finanční kapacitou a neseženou finanční prostředky na realizaci zakázky jinde, asi nejspíš bez získání voucheru zakázku nezrealizují. Proto se východiskem pro další výzvu inovačních voucherů může stát umožnění participace i velkým firmám, které hledají zejména kvalitní inovaci a peníze pro ně až tak zásadní nejsou. Kdyby se jim nabídka od univerzity zalíbila, pravděpodobně by ji zrealizovali i bez obdržení dotace. Tak by se i dosáhlo cíle tohoto nástroje, a to, že by se co nejvíce soukromých firem spojilo s veřejnými institucemi a došlo by k trvalému propojení těchto dvou světů.
Praktická část
27
4.2.2 Z hlediska příjemce Tab. 2
Žádosti, jejich vyhodnocení a vylosování.
Podané žádosti celkem
199
Vyřazené kvůli formálním nezpůsobilosti
14
Vyřazené kvůli věcné nezpůsobilosti
23
Konečný počet způsobilých žádostí
162
Vylosovaní jistí příjemci voucheru
36
Vylosovaní náhradníci
14
Kolik náhradníků dostalo voucher
5
Celkem rozdaných voucherů (včetně dvou bonusových) ke dni 16. 05. 2010
40
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Příjemce byl ten, který správně vyplnil žádost o inovační voucher, jeho předjednaná zakázka měla inovativní charakter a byl řádně vylosován. Vyplývalo z toho, že měl nárok na dotaci, ne však, že mu bude jistě poskytnuta. K tomu bylo třeba, aby dodržoval všechna pravidla a kriteria nastaveného systému. Až po jejich dodržení byl příjemci stoprocentně vyplacen voucher v hodnotě realizované zakázky. Finanční podpora měla příjemci usnadnit boj s konkurencí na trhu a překonat i eventuelní úpadek či krizi, přičemž inovace výrobku měla přinést odlišení se od ostatních a získání konkurenční výhody. Zda se tak stalo, zatím nelze zjistit. Jedno je však jasné, a to, že jestli příjemce byl spokojen s vysokou školou jako kvalitním obchodním partnerem, naváže s ní pravděpodobně dlouhodobou spolupráci, což je záměrem inovačních voucherů. TT se tak začne rozvíjet tím správným směrem. V případě opačném, pokud podnik měl špatné zkušenosti s konkrétní univerzitou, začne obchodovat s jinou nebo své zakázky veřejným vědeckovýzkumným institucím vůbec zadávat nebude. Záleží na tom,
28
Praktická část
o jaké neshody se jednalo. Je snahou tomuto stavu předejít, a tak je v plánu vytvořit centra TT i na zbylých dvou univerzitách, na MENDELU a na VFU. Tato centra totiž do značné míry garantují správné a včasné vyhotovení zakázky. V případě pilotní výzvy výběr příjemců probíhal losováním, které se zdá na jednu stranu naprosto spravedlivé, ale na druhou stranu nikterak nezohledňuje kvalitu požadované inovace. Došlo k tomu, že některé z velmi kvalitních zakázek zůstaly nepodpořeny. Oproti tomu dostali dotaci podnikatelé s méně kvalitními inovacemi. Řešením by se mohlo stát umožnění výběrové komisi vybrat např. tři projektové záměry s nejvyšším inovačním potenciálem a těm dát inovační voucher bez losování. V pilotní výzvě bylo navíc velmi těžké stát se příjemcem, neboť se přihlásilo příliš mnoho firem na poskytovaný počet voucherů. Další šance, jak také získat voucher, se pro nevylosované zvýšila tím, že byli vybráni alespoň jako náhradníci. Existují tři způsoby, díky kterým je možné, aby náhradníkovi byla udělena dotace. V pilotní výzvě nastaly již všechny tři. První je ten, že zbudou finance (ne všichni uplatní celých 150 000 Kč). Takto již získali voucher dva náhradníci. Druhý ze způsobů je ten, že se některý účastník dobrovolně voucheru vzdá. To se stalo ve dvou případech. Třetí z možností je, že JIC vyřadí účastníka kvůli nedodržení podmínek a nastavených pravidel projektu. To se stalo také jednomu účastníkovi. Momentálně je tedy z pilotní výzvy rozdáno 38 voucherů. [9]
Praktická část
29
4.2.3 Z hlediska univerzity Graf č. 5: Počet žádostí a počet vylosovaných dle jednotlivých univerzit.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Nejvíce žádostí mířilo, jak je vidět v grafu číslo pět, na VUT (97 žádostí), dále na MENDELU (54), MU (46) a nejméně VFU (2). VUT tím potvrdilo svou pověst, že je vysokou školou nejvíce orientovanou na praxi. Může proto nejlépe vyhovět podnikům a jejich potřebám. [9] Otázkou však zůstává, jestli tato skutečnost není pouze přežitý fenomén a jestli jsou si podnikatelé vědomi, co umí nabídnout ostatní vysoké školy v Brně. Pravděpodobně by tuto situaci vyřešila správně fungující centra TT na univerzitách, která mají za cíl komerčně propagovat svou univerzitu. Pro všechny poskytovatele znalostí proto platí, že je třeba, aby před další výzvou dostatečně informovali podnikatele, co mohou nabídnout. Jedině tak přilákají nejvíce žadatelů na svá výzkumná pracoviště. Také se jim naskýtá možnost, že když zaujmou svou nabídkou, podnikatel uskuteční projektový
30
Praktická část
záměr i bez získání voucheru. Získají tak potenciálně větší možnost uskutečnit více projektových záměrů než kolik bude podpořeno inovačními vouchery a tím i větší finanční nezávislost a více kontaktů na průmysl. Pro další zvýšení příjmů veřejných institucí plynoucích z inovačních voucherů by mohlo přispět zavedení kofinancování projektových záměrů v další výzvě např. tak, že podnikatel uhradí např. 20 % ze svého rozpočtu a 80 % pokryje získaný voucher. Zůstaly by tak finance na podporu většího množství zakázek, což by pro univerzity znamenalo získání většího obnosu finančních prostředků z celého projektu. Finance by jim pak umožnily svá stávající výzkumná pracoviště vylepšovat. Dále z grafu číslo pět vyplývá, že nejvíce vylosovaných příjemců zrealizuje svou zakázku na VUT (25). Sedm objednávek vyhotoví MU a pět MENDELU. Na VFU se v rámci pilotní výzvy nedostalo. Bohužel ani jeden z vylosovaných náhradníků nemá předjednanou spolupráci s VFU, proto v rámci pilotní výzvy neproběhne žádná spolupráce s touto univerzitou. [9] Univerzity, kde jsou všechny vybrané zakázky zrealizovány, se musí zachovat jako spolehlivý obchodní partner. Zejména je třeba, aby výzkumník, kterému zakázka byla zadána, spolupracoval s firmou, konzultoval s ní potenciální problémy a zakázku vyhotovil řádně a včas. V opačném případě přenos vědeckých poznatků z vědeckovýzkumné sféry do podnikatelské nebude fungovat, podnikatelé nebudou chtít využívat tohoto způsobu obchodování a univerzity tak nesníží svou finanční závislost na státní podpoře. 4.2.4 Z hlediska JIC Zaměstnanci JIC uskutečňovali projekt, nastavovali mechanismus, vedli projekt, zpracovávali veškerou administrativu, spolupracovali se všemi zapojenými subjekty a vykonávali další podstatné činnosti pro projekt. Tím dělali reklamu svému středisku a zároveň zjišťovali nedostatky systému TT v JMK. Díky identifikaci nedostatků jsou pak schopni lépe napomáhat rozvoji TT a vylepšit pravidla pro případnou další výzvu projektu tak, aby bylo dosaženo
Praktická část
31
jeho stanovených cílů. Zejména se jedná o to, aby podnikatelé často využívali služeb vysokých škol, aby přenos vědeckých poznatků z veřejného sektoru do soukromého byl prováděn soustavně a na oba sektory měl pozitivní efekt. Jedině tak se docílí maximálního rozvoje TT v JMK. 4.2.5 Z hlediska JMK Graf č. 6: Počet žádostí a počet vylosovaných podle geografického původu.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Do projektu se zapojilo 199 firem, což je velmi úctyhodný počet. Je vidět, že zájem spolupracovat s výzkumnými pracovišti brněnských univerzit je velký. Z grafu číslo 6 lze vidět, že téměř polovina zúčastněných pocházela z jiného kraje než
Jihomoravského12.
[9]
Tato
skutečnost
potvrzuje
vysokou
konkurenceschopnost brněnských univerzit.
Většina vylosovaných (21) podniká na jižní Moravě, z toho 18 přímo v Brně. Zbytek sídlí mimo JMK. 12
32
Praktická část
Tím, že bylo umožněno zapojení do projektu podnikatelům z celé ČR, propagovaly se brněnské inovační vouchery i v jiných regionech a lákaly tak firmy sídlící i v jiných částech republiky. Na jednu stranu zde vyvstává otázka, jestli nepodporovat pouze ty podnikatele, kteří pocházejí z JMK, neboť by mělo být snahou maximalizovat inovační potenciál tohoto kraje a ne i všech ostatních, na druhou stranu pro JMK to má význam finanční. Do JMK mohou tak téci peníze i z jiných regionů, což je důležité nejen pro celý kraj, ale i pro statutární město Brno, které vložilo do projektu ze svého rozpočtu 5,7 milionu Kč. Tím, že se opravdu přihlásilo hodně firem z jiných krajů, se mohou vložené finance vrátit, i dokonce převýšit počáteční vklad, a to především v podobě silného konkurenčního prostředí na trhu a ve finanční nezávislosti univerzit. 4.2.6 Z hlediska rozvoje TT I když pilotní výzva neměla žádné oborové omezení (byly vymezeny pouze nezpůsobilé aktivity), nejvíce atraktivní podle následujícího grafu číslo sedm v konečné fázi byla pro obory informační a komunikační technologie (dále jen ICT) a strojírenství.
Pozadu však nezůstaly ani stavebnictví,
zemědělství nebo tzv. life-sciences. [9]
Praktická část
33
Graf č. 7: Orientace žadatelů podle oboru podnikání.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Na jednu stranu by možná stálo za to se zamyslet, zda tento projekt v další výzvě oborově nevymezit, aby měli větší šanci na vybrání i žadatelé z jiných oborů, neboť nejvíce zakázek bylo podpořeno právě ze strojírenství a ICT, na stranu druhou je pravda, že obory ve skutečnosti nelze jednoznačně vymezit. To znamená, že kdyby se výzva omezila jen například na strojírenství a ICT, tak by firma podnikající např. ve stavebnictví stejně vyplnila v žádosti, že je například z ICT. Je to těžko doložitelné, takže i kdyby si zaměstnanci JICu tuto stránku důkladně prověřovali, pravděpodobně by na tyto nesprávně vyplněné údaje nepřišli. Obory se hodně prolínají. Navíc podnikatelé ze strojírenství a ICT většinou spolupracují pouze s těmi výzkumnými centry, které věcně pod tyto obory spadají. TT by se proto rozvíjel pouze v těchto sektorech a jen s určitými výzkumnými pracovišti, nikoliv se všemi a ve všech oborech.
34
Praktická část
Graf č. 8: Co žadatelé chtějí zejména využít od poskytovatelů znalostí.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
Z grafu číslo osm lze vyčíst, že více než 60 % zúčastněných má zájem využít expertní znalosti konkrétních výzkumníků, což naznačuje, že na vysokých školách se nacházejí vysoce odborně vzdělaní pracovníci. Oproti tomu jen malý počet žadatelů chce využít jen unikátní vybavení univerzity. S tím souvisí i další graf číslo devět, na kterém je jasně znázorněno, že v drtivé většině případů lze požadovanou službu získat pouze na daném výzkumném pracovišti nebo na jiné univerzitě. Z toho tedy vyplývá, že spolupráce s vysokými školami je pro soukromý sektor nadmíru důležitá a podle statistiky témeř nezastupitelná. Pro rozvoj TT je tato informace velmi zásadní, neboť říká, že je třeba přenos vědeckých poznatků do praxe rozvíjet, je třeba se jím zabývat a zkvalitňovat jej.
Praktická část Graf č. 9: Lze požadovanou službu získat jinde než na předem domluveném výzkumném pracovišti.
Zdroj: www.inovacnivouchery.cz
35
36
Praktická část
4.3 Zhodnocení pilotní výzvy z hlediska nákladů a přínosů Tab. 3
Zhodnocení pilotní výzvy z hlediska nákladů a přínosů
Aktér/oblast
Zápory/náklady
Klady/přínosy
Aplikační procedura cca 2 člověkodny.
Možnost získání 150 000 Kč.
Předjednání zakázky.
Navázání kontaktu s vysokou školou.
Omezení projektu pouze pro MSP.
Podpora MSP.
Zakázka se musela týkat pouze určitého problému podnikatele.
Vyřešení podnikatelova problému.
Kooperace s výzkumníkem.
Získání inovace výrobku, prověření výzkumného pracoviště na vysoké škole a znalostí odborníků.
Vyplňování potřebné administrativy s JIC a vysokou školou a dodržení všech pravidel projektu.
Finanční přínos, 100 % dotace až do 150 000 Kč.
Žadatel
Příjemce
Závěr/zhodnocení Pozitivní. Výše částky výrazně převyšovala náklady, proto bylo výhodné zapojit se do projektu. Pozitivní. Napojení se na výzkumnou sféru a v případě nevybrání možnost uskutečnit projektový záměr i bez voucheru. Neutrální. Výhodné pro MSP na úkor velkých firem, které se nemohly do projektu vůbec zapojit. Pozitivní. Uskutečněním projektového záměru se vyřešil konkrétní podnikatelův problém. Pozitivní. V případě pozitivních zkušeností odbourání podnikatelovy nedůvěry vůči výzkumné sféře a možnost navázání dlouhodobé spolupráce. Díky inovaci výrobku získání konkurenční výhody na trhu. Pozitivní. Finanční přínos byl natolik vysoký, že se vyplatilo dodržet všechny podmínky nastaveného systému.
Praktická část
Univerzita
JIC
SMB (JMK)
37
Propagace univerzitního výzkumu a vývoje podnikatelské sféře před zahájením projektu.
Přilákání co nejvíce firem a navázání kontaktu s nimi.
Předjednání nabídky s podnikateli.
Napojení se na podnikatelský sektor.
Práce výzkumníka, jeho mzda. Administrace.
Finanční přínos univerzitě podle dohodnuté částky za zakázku.
Mzdy pracovníků, kteří vykonávali všechny podstatné činnosti týkající se projektu.
Poznání prostředí TT v JMK a zjištění jeho nedostatků.
Uskutečnění projektu.
Navázání kontaktu s výukumnou a podnikatelskou sférou.
Poskytnutí 5,7 milionu Kč ze svého rozpočtu, administrace.
Podpora TT v kraji.
Podpora regionálních MSP.
Diverzifikace ekonomiky v JMK.
Pozitivní. Získání co nejvíce kontaktů na průmysl a žadatelů o inovační voucher na svou univerzitu. Posílení role centra TT, pokud ho univerzita měla již vytvořené. Pozitivní. Nalákat podnikatele kvalitně a zajímavě vypracovanou nabídkou na inovaci jeho produktu, aby uskutečnil projektový záměr případně i bez získání voucheru. Pozitivní. Komercializace výzkumu a vývoje na univerzitě. Díky financím možnost výzkumná pracoviště vylepšovat. Pozitivní. Poznáním prostředí TT v JMK lépe nastavit pravidla projektu, aby jeho využití pro rozvoj TT byl v JMK co největší. Pozitivní. Propagace organizace. Pozitivní. Ekonomický rozvoj a hospodářský růst regionu, zvýšení jeho inovativnosti a konkurenceschopnosti a zpropagování města Brna. Pozitivní. JMK díky podpoře regionálních MSP je schopen pružněji reagovat na změny na trhu.
38
TT v JMK
Praktická část
Pozitivní. Propagace projektu byla velmi důležitá, neboť se jednalo o něco zcela nového. Snahou bylo, aby se přihlásilo co nejvíce žadatelů, aby byla zajištěna funkčnost projektu. Neutrální. Na jednu stranu to má pro JMK finanční přínos, neboť do tohoto kraje se tak dostávají finanční prostředky i z jiných regionů. Na druhou stranu ale tím, že nedošlo k podpoře jen regionálních, ale i mimoregionálních podnikatelů, inovativnost JMK nemohla dosáhnout maximální úrovně.
Úhrada nákladů na informační kampaň před zahájením projektu.
Do projektu se zapojil velký počet podnikatelů.
Podnikatelé mohou být z celé ČR.
Propagace brněnských inovačních voucherů v jiných regionech a přilákání firem i z jiných částí republiky.
Poskytovatelé znalostí veřejné instituce a příjemci podnikatelské subjekty.
Propojení vědecké a podnikatelské sféry.
Pozitivní. Přenos výsledků výzkumu do praxe a rozvoj TT.
Poskytovatelé znalostí pouze čtyři veřejné vysoké školy v Brně a příjemci jen MSP.
Podpoření výzkumu a vývoje jihomoravských univerzit a těch podnikatelů, kteří bez tvorby inovací v silném konkurenčním prostředí snadněji krachují.
Negativní. TT neprobíhá ve všech regionálních veřejných výzkumných centrech a velkých firmách.
Možnost zapojení do projektu jen brněnským univerzitám.
Podpora regionálního výzkumu a vývoje.
Pozitivní. Maximalizace využití lokálních znalostí.
Žádné oborové omezení.
Žadatelé ze všech oborů.
Pozitivní. Možnost rozvoje TT ve všech oborech.
Zdroj: Autor. Dne 27. 4. 2010.
Diskuze
39
5 Diskuze Praktická část práce se věnovala popisu mechanismu a vyhodnocení pilotní výzvy projektu inovační vouchery v JMK. Nejen z výsledků, ale i ze zhodnocení nákladů a přínosů pro jednotlivé aktéry, kteří do projektu byli zapojeni, vyplývají následující souvislosti: • Podání žádosti o inovační voucher je pro žadatele administrativně jednoduché, avšak znesnadňuje identifikaci projektového záměru výběrové komisi. • Výběr příjemců proběhl losováním za přítomnosti notáře, což je naprosto spravedlivé, avšak stalo se, že některé z vysoce kvalitních projektových záměrů
nebyly
podpořeny.
Losování
totiž
nezohledňuje
kvalitu
inovačních zakázek. • Pro JMK je podpora MSP jako příjemců voucherů velmi pozitivní, pro univerzity to znamená spíše nižší příjem z realizovaných zakázek, než jaký by byl možný od velkých firem. • Nezískání voucheru znamená pro univerzity pravděpodobně nerealizaci předem domluvené zakázky s MSP, a to především z finančních důvodů. Znamená to ztrátu z hlediska TT a pro univerzitu nezískání žádných financí. • Realizace projektového záměru je pro TT velice důležitá, avšak vyvstává tu riziko, že jedna ze zúčastněných stran nebude s uskutečněním zakázky spokojená a dlouhodobá spolupráce nenastane. • Ačkoliv inovace poskytovaly čtyři brněnské univerzity, z hlediska TT to neznamená rozvoj na všech významných výzkumných centrech kraje. Dochází k propojení se soukromým sektorem pouze u většiny důležitých výzkumných institucí, ne však u všech.
40
Diskuze
• Je velice pozitivní, že město Brno vyhradilo na realizaci pilotní výzvy 5,7 milionu Kč ze svého rozpočtu, bohužel ale z této částky šlo podpořit pouze zlomek žadatelů.
Závěr
41
6 Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou inovačního podnikání a rozvojem TT v JMK. Cílem práce bylo vyhodnocení pilotní výzvy projektu inovační vouchery jako nástroje na podporu rozvoje TT. Jedná se zcela o nový projekt a pilotní výzvou mělo dojít k otestování funkčnosti nastaveného systému projektu a ke zvážení jeho případného zopakování v budoucnosti. V práci jsou vysvětleny důvody podpory inovačního podnikání, uvedena východiska pro uskutečnění projektu inovační vouchery v JMK, popsán mechanismus projektu a poté vyhodnoceny výsledky pilotní výzvy. Z výsledků a zhodnocení nákladů a přínosů pro všechny zapojené aktéry došlo k potvrzení na začátku stanovené hypotézy, a to, že projekt inovační vouchery je z hlediska rozvoje systému TT v JMK přínosný. Potvrzuje to i skutečnost, že bylo rozhodnuto v projektu pokračovat. Již se připravuje jeho další výzva, na kterou statutární město Brno vyhradilo ještě více finančních prostředků než na pilotní. Po vyhodnocení pilotní výzvy lze navrhnout určitá doporučení na zlepšení využití inovačních voucherů pro další výzvy, aby rozvoj systému TT byl ještě větší. Patří mezi ně zejména zohlednění kvality inovačních záměrů, zkonkretizování zakázky, vytvoření center TT u všech poskytovatelů znalostí, zapojení do projektu další významné výzkumné instituce, kterou je Akademie věd ČR, zahrnutí finanční spoluúčasti na projektu, vyhrazení většího obnosu finančních prostředků finančním garantem projektu a umožnění velkým firmám zapojit se do projektu jako způsobilí příjemci.
42
Seznam použitých zdrojů
7 Seznam použitých zdrojů [1]
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Národní inovační politika na léta 2005 – 2010 [online]. 2006. [cit. 2010-03-27]. Dostupný z WWW:
.
[2]
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Národní inovační strategie [online]. 2006. [cit. 2010-03-27]. Dostupný z WWW: .
[3]
ADÁMEK, PETR; CSANK, PAVEL; ŽÍŽALOVÁ, PAVLA. Regionální inovační systémy a jejich veřejná podpora [online]. 2007, s. 33 [cit. 2010-03-27]. „Working Paper CES VŠEM“, číslo 7. Dostupný ve formátu PDF z WWW: .
[4]
BLAŽEK, JIŘÍ; UHLÍŘ DAVID. Teorie regionálního rozvoje. Praha: Karolinum, 2002. 221 s. ISBN: 80-246-0384-5.
[5]
KLUSÁČEK, KAREL. Bariéry využívání znalostí pro růst konkurenceschopnosti České republiky. Ergo [online]. Listopad 2006, č. 01 [cit. 2010-03-27], s. 10-12. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-2170.
[6]
ADÁMEK, PETR; CSANK, PAVEL. Závěrečná zpráva z terénního průzkumu firem pro formulaci Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3 [online]. 2008. [cit. 2010-03-27]. Dostupný ve formátu PDF z WWW: .
[7]
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE. Regionální inovační strategie. [online]. 2008 [cit. 2010-04-10]. Dostupné z WWW: .
[8]
JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Průběžná zpráva o plnění zadaných činností JIC, z.s.p.o. v projektu inovační vouchery za období 1. 11. 2008
Seznam použitých zdrojů až 30. 9. 2009. 2009. Interní dokument Jihomoravského inovačního centra. [9]
JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. JIC inovační vouchery. [online]. 2009. [cit. 2010-04-10]. Dostupné z WWW: .
[10]
JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Rámcový dokument – inovační vouchery. 2009. Interní dokument Jihomoravského inovačního centra.
[11]
JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Základní informace o JIC [online]. 2009. [cit. 2010-03-27]. Dostupný z WWW: .
43
44
Seznam obrázků, grafů a tabulek
8 Seznam obrázků, grafů a tabulek Tab. 1:
Cíle, aktivity a projekty v rámci prioritní osy Transferu technologií….10
Tab. 2:
Žádosti a jejich vyhodnocení a vylosování……………………………………. 27
Tab. 3:
Zhodnocení pilotní výzvy z hlediska nákladů a přínosů…………………. 36
Obr. 1: Schéma mechanismu pilotní výzvy inovačních voucherů…………………13 Graf 1:
Člověkodny spotřebované administrací žádosti…………………………….. 22
Graf 2: Složení žadatelů dle počtu zaměstnanců………………………………………. 23 Graf 3:
Spolupráce podnikatelů s univerzitou před podáním žádosti o poskytnutí voucheru………………………………………………………………… 24
Graf 4:
Navázání spolupráce podnikatele s vysokou školou bez možnosti získat inovační voucher……………………………………………………………………….. 25
Graf 5:
Počet žádostí a počet vylosovaných dle jednotlivých univerzit………… 29
Graf 6:
Počet žádostí a počet vylosovaných podle geografického původu……..31
Graf 7:
Orientace žadatelů podle oboru podnikání…………………………………….33
Graf 8:
Co žadatelé chtějí zejména využít od poskytovatelů znalostí……………34
Graf 9:
Lze požadovanou službu získat jinde než na předem domluveném výzkumném pracovišti…………………………………………………………………35
Seznam zkratek
45
9 Seznam zkratek ČR
Česká republika
EU
Evropská komise
JMK
Jihomoravský kraj
TT
Transfer technologií
JIC
Jihomoravské inovační centrum
RIS JMK 3
Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3
VUT
Vysoké učení technické v Brně
MU
Masarykova univerzita v Brně
MENDELU
Mendelova univerzita v Brně
VFU
Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně
ICT
Informační a komunikační technologie
