VÝCHOVA KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ

VÝCHOVA KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ Education of Critical Thinking

Eva Švarcová

Abstract

Critical thinking is the ideal way of working with information and can be nowadays seen as one of the key abilities that are needed to succeed in many disciplines. Evaluating the quality of information is not only easier while using the means of critical thinking, but also it is able to make learning processes far more effective. In addition, the better the critical thinking ability of individuals, the better the society as a whole in all its aspects. It is therefore necessary to start with education of critical thinking in children’s age already. However, as the learning of this kind of thinking is a long-term issue and in some way in fact a neverending process, there is a need to include critical thinking also in programs of lifelong learning. Keywords

Critical thinking, Education, Information Literacy, Information Quality Klíčová slova

kritické myšlení, výchova, informační gramotnost, kvalita informací

Úvod

Orientace v současném světě vyžaduje od lidí nové způsoby uvažování. Základním kamenem je kritické hodnocení kvality informací, se kterými jsme dennodenně obklopeni. Informační gramotnost je nezbytná ne jen pro praktické činnosti, ale i pro učení. Jako optimální se jeví cesta kritického myšlení, která je ale nekonečná, a proto nemá takovou oblibu jako jiné méně náročné koncepty uvažování. Kvalita informací

Člověk ke svému životu nezbytně potřebuje informace. Individuální informační potřeba je tvořena pocity nedostatku určitých informací. Tato potřeba může i nemusí být explicitně vyjádřena. Ovšem pro rozhodnutí, zda získaným informacím přizpůsobit své chování je nutné posoudit kvalitu těchto informací. Kvalita informací je velice obtížně definovatelná, musí být totiž vždy vztažena ke kontextu získání, kontextu použití a v neposlední řadě ke znalostem jednotlivce. Jiné nároky bude mít laik a odborník, jiné nároky jsou při rychlé orientaci v oboru a při psaní diplomové práce. Nejčastěji se kvalitou informací rozumí souhrn vlastností, které by kvalitní informace měla mít:  přesnost (ang. accuracy),  aktuálnost (ang. up-to-dateness),  relevanci (ang. relevance), 1

 původ (ang. origin),  významnost (ang. importance),  použitelnost (ang. usableness),  důvěryhodnost (ang. trustworthiness),  odbornost (ang. competence),  uvěřitelnost (ang. believability),  zaujatost (ang. bias),  cílová skupina (ang. target group),  atraktivita (ang. atractiveness),  motiv (ang. motive),  podobnost (ang. similarity). Hodnocení kvality informací je základem informační gramotnosti, které bude věnována následující sekce. Zde je na místě poukázat na zásadní rozdíl mezi počítačovou a informační gramotností. Počítačová gramotnost odpovídá obecné schopnosti využívat počítač a nejběžnější aplikace (e-mail, prohlížení internetových stránek, tvorba dokumentů v MS Word a nyní se přidává i práce s digitálními fotografiemi). Tento typ gramotnosti je pro informační gramotnost nezbytný (zejména kvůli Internetu), ale sám o sobě je naprosto nedostatečný. Informační gramotnost

Informační gramotnost vyjadřuje schopnost práce s informacemi obecně. Nároky na tento typ gramotnosti dramaticky vzrostly s rozšířením internetu do všech oblastí lidského života. První vlnu nadšení z přístupu k enormnímu množství informací postupně střídá rozčarování z informačního zahlcení, tedy ze stavu, kdy člověk (viz Sklenák, str. 5-6):  nedokáže porozumět dostupným informacím,  cítí se zavalen množstvím informací, které má vstřebat,  nemá tušení, zda určité informace existují,  nemá tušení, kde informace hledat,  ví, kde má informace hledat, ale neví, jak se k nim dostat. Základním způsobem, jak se s informačním zahlcením vyrovnat je právě informační gramotnost. Ta má tyto základní aspekty: 1. rozpoznání a definování problému 2. pojmenování informační potřeby 3. hledání informací 4. hodnocení nalezených informací z pohledu platnosti, relevance, přesnosti, kredibility, atd. 5. užití informace 6. učení se z řešení problému. Přesto by pro úspěšnou aplikaci měly být zahrnuty i následující dovednosti (viz Sklenák, str. 8):  sdílení a komunikaci relevantních a významných informací,  organizace vlastních informací,  filtrování informací,  schopnosti efektivního vytváření psaných dokumentů,  prezentační schopnosti,  zachování informační a profesionální etiky.

2

Informační gramotnost je základem kritického myšlení, sama od sebe je dostatečná pro přežití v moderním světě, ovšem s rizikem závažných dopadů při nekritickém hodnocení kvality informace. Jedná se o schopnost, kterou je ale nutné neustále zdokonalovat. Kritické myšlení

Kritické myšlení je obvykle v literatuře velice vágně formulované, pro účely tohoto příspěvku se jako nejvhodnější jeví definice Paula a Eldera (2007, str. 7): „Kritické myšlení je proces analyzování a hodnocení myšlení s cílem zlepšit ho. Kritické myšlení předpokládá znalost základních struktur myšlení (elementů myšlenek) a základní intelektuální standardy pro myšlení (obecné intelektuální standardy). Klíč ke kreativní stránce kritického myšlení (skutečné zlepšení myšlenek) je v přeorganizování myšlení jako výsledku analyzování a jeho efektivního hodnocení.“ Kratší a možná i líbivější definici nabízí například Robert Ennis: „rozumné rozhodování o tom, co dělat a čemu věřit”. (citováno podle Johnsona, str.1), ale v tomto případě je nutné brát tuto definici s určitým nadhledem. Na cestě ke kritickému myšlení hraje hlavní roli učení se. Správně myslící člověk se dokáže mnohem lépe učit. A díky tomu je mnohem úspěšnější v mnoha aspektech pracovního i osobního života. Je ovšem důležité upozornit na skutečnost, že kritické myšlení není přímo závislé na inteligenci – ani sebe inteligentnější a vzdělaný člověk, který bude nekriticky přijímat nové informace, se nevyhne neúspěchu a zklamání. Na druhou stranu ale kritické myšlení vyžaduje mnohem náročnější mentální aktivitu než běžný způsob uvažování. Je i časově náročnější. Na rozdíl od rychlého nekritického přijímání informací, kritické myšlení vyžaduje určitou dobu na ověření informací, zhodnocení atd. Odměnou za kritického myšlení je kromě lepšího učení a úspěchů v životě svoboda myšlení. Kriticky myslící osobu zkrátka není možné „opít rohlíkem“. Výchova ke kritickému myšlení

Kritické myšlení je více než jiný způsob uvažování spíše životní styl. Proto by se k němu mělo spíše vést než ho vyučovat. Proto je vhodnější termín výchova než vzdělávání, které je často, ne příliš šťastně, v tomto kontextu používáno. Výchova ke kritickému myšlení by měla být hlavním stavebním kamenem základního školství. Jak již bylo řečeno, kriticky myslící žáci se učí lépe a navíc si udržují do dospělého věku přirozenou zvědavost nezbytnou pro rozvoj vědy. Ovšem ani klasické vyučování založené na memorování nesmí být zcela vynecháno. Je ale nutné použít memorování společně s porozuměním pojmů jako odrazový můstek pro aktivity kritického myšlení. Klooster uvádí pět základních principů, které odlišují kritické myšlení: 1. Kritické myšlení má za hlavní znak nezávislost myšlení. – To ale neznamená odmítání všeho vyřčeného učitelem, naopak, často dochází k přijmutí jeho názorů. Toto přijetí ale musí být založena na vlastním úsudku, nikoli na respektování autority. 2. Získání informace je pouze východisko, nikoli cíl kritického myšlení. – Nicméně již ve fázi získávání a hodnocení informací se kritické myšlení významně uplatňuje. 3. V kritickém myšlení se vše odvíjí od řešených problémů a položených otázek. – Kritické myšlení si klade za cíl udržet celoživotní touhu po nových informacích a znalostech. To, že se v průběhu života přirozená zvídavost ztrácí je možné přičítat tradičnímu způsobu vzdělávání, které kritické myšlení nepodporuje, dokonce ho i 3

někdy cíleně potlačuje. Deweve k tomu dodává (str. 188): „Jen při tom, když žák zápasí s okolnostmi daného problému a když hledá cesty řešení, žák myslí.” Proto by měl vyučující vystupovat spíše v roli mentora, který žákům pomáhá problémy formulovat. V tomto kontextu je třeba zdůraznit i roli technik jako je brainstorming, hraní rolí apod. 4. Kritické myšlení hledá rozumné argumenty. – Základem je přesvědčení, že žádný problém nemá jediné správné řešení. Ovšem jednotlivá řešení musí jejich tvůrci být schopni popsat, porovnat s jinými řešeními, obhájit a případně i zavrhnout jako nefunkční. Hledaná řešení by měla být praktická i logická zároveň. To ale může být v rozporu s kreativitou, která není kritickým myšlením podporována. Zároveň ale kritické myšlení kreativitu uznává jako rovnocenný způsob myšlení, ovšem s poukazem na vhodnost kontextu. 5. Kritické myšlení je společenské myšlení. – Kriticky myslící osoba potřebuje pro cizelování svých myšlenek reakce svého okolí, argumenty ostatních a zároveň vlastní argumentaci vůči možným námitkám. Tím také upevňuje své postoje a názory. Z didaktického hlediska se jako podpora výchovy ke kritickému myšlení jeví nejvhodnější dvě cesty. Na jedné straně kritické čtení jako zdroj nových poznatků a možných hodnocení a kritické psaní na straně druhé. Psaní vyžaduje od pisatele přesnou formulaci jeho vlastních myšlenek a zároveň bere na vědomí přítomnost potenciálních čtenářů, vůči kterým vymezuje své argumenty. V obou případech hraje významnou roli jazyk. Proto by výuka sémantiky a sémiotiky měla také získávat na významu. Ovšem pojednání na toto téma by přesáhlo rozsah tohoto příspěvku. Ačkoli je kritické myšlení nezbytnou součástí výuky na základních školách, pro rozvoj lidského kapitálu je zapotřebí v takové výchově pokračovat celý život. S vývojem společnosti se mění i pohled na mnohá fakta, vše je zpřesňováno, zamítáno, mnohé objevováno a pro „udržení kroku s dobou“ je nutné tyto nové poznatky kriticky hodnotit. Proto by výchova ke kritickému myšlení měla být součástí celoživotního vzdělávání. Významnou inspirací by mohly být aktivity občanského sdružení Kritické myšlení (www.kritickemysleni.cz) a zejména příručky a kurzy připravované Nadací pro kritické myšlení (The Foundation for Critical Thinking) dostupné z www.criticalthinking.org. Cílem výchovy ke kritickému myšlení by měla být osobnost, která se dokáže komplexně orientovat ve světě i ve společnosti, dokáže najít pro sebe potřebné informace, kriticky zhodnotit jejich kvalitu a účelně a účinně tyto informace využít pro vyřešení problému. O souhrn takových k tomu potřebných schopností se snaží tzv. 39 evropských dovedností: 1. Být schopen vzít v úvahu zkušenost 2. Dávat věci do souvislosti a organizovat poznatky různého druhu 3. Organizovat svůj učební proces 4. Být schopen řešit problémy 5. Být zodpovědný za své učení 6. Zvažovat různé zdroje dat 7. Radit se s lidmi ve svém okolí 8. Konzultovat s experty 9. Získávat informace 10. Vytvářet a uspořádávat dokumentaci 11. Chápat kontinuitu minulosti a současnosti 12. Nahlížet aspekty rozvoje společnosti kriticky 4

13. Být schopen vyrovnávat se s nejistotou a komplexností situací 14. Účastnit se diskusí a vyjadřovat vlastní názor 15. Vnímat politický a ekonomický kontext ve vzdělávacích a pracovních situacích 16. Hodnotit sociální chování související se zdravím, spotřebou a prostředím 17. Vážit si umění a literatury 18. Rozumět a hovořit více jazyky 19. Být schopen číst a psát ve více jazycích 20. Být schopen mluvit na veřejnosti 21. Obhajovat vlastní názor a argumentovat 22. Poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí 23. Vyjadřovat se písemně 24. Rozumět grafům, diagramům a tabulkám 25. Být schopen spolupráce a práce v týmu 26. Činit rozhodnutí 27. Řešit konflikty 28. Posuzovat a hodnotit 29. Navazovat a udržovat kontakty 30. Vytvářet projekty 31. Brát na sebe zodpovědnost 32. Přispívat k práci skupiny a společnosti 33. Organizovat svou vlastní práci 34. Projevovat solidaritu 35. Ovládat matematické a modelové nástroje 36. Využívat informační a komunikační technologie 37. Být flexibilní při rychlých změnách 38. Nalézat nová řešení 39. Být houževnatý v případě obtíží Závěr

Kritické myšlení je sice náročné, ale pokud se stane běžnou součástí života, může rozhodování výrazně ulehčit. S výchovou k němu je nutné začít v rodině již v dětství a neustat až do stáří. Kriticky myslící jedinci zlepšují život ne jen svůj, ale i život celé společnosti. Proto by se vzdělávací instituce měly na tuto oblast významně zaměřit více než na úspěchy ve srovnávacích studiích PISA. Literatura

BOARINI, R., JOHANSSON, A., & d’ERCOLE, M. M. 2006. Alternative Measures of WellBeing. OECD, OECD Social, Employment and Migration Working Papers. Dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/13/38/36165332.pdf (2010-07-12) CARROLL, R. T. 2004. Become a Critical Thinker. Chapter – One: Critical Thinking. Dostupné z http://www.skepdic.com/refuge/ctlessons/ch1.pdf (2010-05-15) COHEN, M. S., SALAS, E., & RIEDEL, S. L. 2002. Critical thinking: Challenges, possibilities, and purpose. Arlington, VA: Cognitive Technologies, Inc. Dostupné z http://www.cog tech.com/papers/CriticalThinking/Phase_I_%20Report.pdf (2010-05-15) DEWEY, J.1948. Education and Democracy. Plain Label Books, 1948. 434 s. Dostupné z http://books.google.cz/books?id=UkxjpfiY4nIC&printsec=frontcover&source=gbs_ge_su mmary_r&cad=0# (2010-11-10) 5

HEALY, T., & CÔTÉ, S. 2001. The Well-being of Nations. The role of human and social capital. OECD, Centre for Educational Research and Innovation. Dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/36/40/33703702.pdf (2010-07-12) HIRSCHMAN, A. O. 1989. Having Opinions--One Of The Elements Of Well-Being? In: The American Economic Review, č. 79(2), str. 75-79. JOHNSON, R. H.1985. Some Observations about Teaching Critical Thinking. In: CT News, Critical Thinking Project, California State University, Sacremento, 1985, roč. 4, č. 1, str. 56. KLOOSTER, D. 2000. Co je kritické myšlení. In: Kritické listy, 2000, č. 1-2. Dostupné z http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty2_cojeKM. Dostupné z (2010-11-10) PASSERINI, K., & WU, D. 2008 The new dimensions of collaboration: mega and intelligent communities, ICT and wellbeing. In: Journal of Knowledge Management, 2008, č. 12(5), str. 79-90. PAUL, R., & ELDER, L. 2005. The Miniature to Understanding the Foundations of Ethical Reasoning. Foundation for Critical Thinking Press. Dostupné z http://www.criticalthinking.org/files/SAM-EthicalReasoning20051.pdf (2010-05-15) PAUL, R., & ELDER, L. 2007. A Guide for Educators to Critical Thinking Competency Standards: Standards, Principles, Performance, Indicators, and Outcomes With a Critical Thinking Master Rubric. Foundation for Critical Thinking Press. ISBN 0-944583-30-X. Dostupné z http://www.criticalthinking.org/files/CTcompetencies2005-DC.pdf (2010-0515) RYFF, C. D. 1989 Beyond Ponce de Leon and life satisfaction: New directions in quest of successful aging. In: International Journal of Behavioral Development, 1989, č. 12(1), str. 35-55. SKLENÁK, V. a kol. 2001. Data, informace, znalosti a Internet. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001. 507s. ISBN 80-7179-409-0. ŠVARCOVÁ, E. 2010. The Role of Critical Thinking for Well-being of Individual and Society. Jindřichův Hradec 8. 9. 2010 – 10. 9. 2010. In: IDIMT-2010. Linz : Trauner Druck GmbH&Co KG, 2010, 414 s. 323–332. ISBN 978-3-85499-760. THOMPSON, S., & MARKS, N. 2008. Measuring well-being in policy: issues and applications. London, nef. Dostupné z http://www.neweconomics.org/sites/neweconomics.org/files/Measuring_well-being_in_policy.pdf

(2010-07-12) Adresa autora:

Eva Švarcová, Ing., MBA VŠE v Praze – Katedra systémové analýzy nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 [email protected]

6