Výchova k udržitelnému rozvoji v geografii

Výchova k udržitelnému rozvoji v geografii na gymnáziu a ve všeobecném vzdělání středních odborných škol Josef Herink

Klub ekologické výchovy, o. s. Praha 2007

PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY a ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

OBSAH ELEKTRONICKÉ ČÁSTI 2. 2.1 2.2

PRAKTICKÁ ČÁST

3

Jeden z příkladů zpracování tematického okruhu Životní prostředí 3 v učebních osnovách vyučovacího předmětu: GEOGRAFIE (ZEMĚPIS) v ŠVP G. Příklady vhodných postupů vyučování ve vztahu k tematickému okruhu 7 Životní prostředí v RVP G a k jeho vzdělávacímu obsahu ve vyučovacím předmětu Geografie (Zeměpis) v ŠVP

2

2. PRAKTICKÁ ČÁST 2.1 Jeden z příkladů zpracování tematického okruhu Životní prostředí v učebních osnovách vyučovacího předmětu: GEOGRAFIE (ZEMĚPIS) v ŠVP G. Název tematického okruhu v RVP G: ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Očekávané výstupy z RVP G: žák ¾ zhodnotí na příkladech různé krajiny jako systém pevninské části krajinné sféry se specifickými znaky, určitými složkami, strukturou, okolím a funkcemi ¾ analyzuje na konkrétních příkladech přírodní a kulturní (společenské) krajinné složky a prvky krajiny ¾ zhodnotí některá rizika působení přírodních a společenských faktorů na životní prostředí v lokální, regionální a globální úrovni Učivo z RVP G: • krajina – vývoj krajiny, přírodní prostředí, společenské prostředí, vývoj ve využívání půdy, kulturní krajina, environmentalistika, krajinná (geografická) ekologie, typy krajiny, krajinný potenciál • interakce příroda – společnost – prostorová koexistence, udržitelný rozvoj (život), limity přírodního prostředí, globální problémy lidstva, výchovné, hospodářské a právní nástroje ochrany přírody a životního prostředí Uváděný příklad náplně a grafického uspořádání struktury vzdělávacího obsahu tematického okruhu vyučovacího předmětu Geografie (Zeměpis) v ŠVP (rozpracované školní výstupy, školní učivo rozpracované v tématech, konkretizovaná průřezová témata a další složky) představuje pouze jeden z možných přístupů a vzorů. Vlastní obsah se logicky odvíjí od časové dotace, která je vyučovacímu předmětu dána ve školním učebním plánu. V použitém grafickém (tabulkovém) zpracování jednoho z příkladů vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu Geografie (Zeměpis) se jeví opticky zcela názorně veškeré interakce, které je možno odvodit pro geografickou výuku v souvislosti s konkretizovanými průřezovými tématy a mezioborovými a mezipředmětovými souvislostmi, vazbami a přesahy. Právě v nich je možno spatřovat a odhalovat i časové rezervy v jednotlivých tématech, které může využívat učitel ve svých hodinách Zeměpisu při úzké vzájemné koordinaci s ostatními vyučovacími předměty. Pro složku Konkretizovaná průřezová témata z RVP G byly v tabulce použity některé ze systému zkratek pro tabulkovou podobu učebních osnov v ŠVP: EGS = Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech; EV = Environmentální výchova; MdV = Mediální výchova Pro složku Mezioborové a mezipředmětové souvislosti, vazby a přesahy byly v tabulce použity některé ze systému zkratek pro tabulkovou podobu učebních osnov v ŠVP: VO = Výchova k občanství; F = Fyzika; CH = Chemie; PŘ = Přírodopis; VV = Výtvarná výchova; VZ = Výchova ke zdraví 3

(Rozpracované) školní výstupy

žák - používá s porozuměním pojem krajinná sféra ve vztahu k celému zemskému povrchu (pevniny, oceány, moře), ve vztahu k přírodě (přírodní sféra) a ve vztahu k lidské společnosti (společenská a hospodářská sféra) - rozlišuje krajiny jako různě velké části pevniny (souše) s určitými znaky - rozlišuje vzhled a znaky přírodních krajin a kulturních krajin - uvádí a rozlišuje na konkrétních příkladech základní složky a prvky krajiny: přírodní krajinné složky a prvky, kulturní krajinné složky a prvky; ekosystémy, biomy - uvádí a popisuje na příkladech v místní krajině (okolí školy nebo bydliště) vztahy mezi jednotlivými složkami přírodní krajiny. - posoudí vliv lidí na rozšíření rostlinstva a živočišstva na Zemi, uvede příklady - zhodnotí výhody a nevýhody života lidí v konkrétních přírodních podmínkách - posuzuje vzhled a funkci krajin jako výsledek složitého působení přírodních procesů a působení lidí - popíše činnost lidí v jednotlivých typech přírodních krajin - objasní pojmy: kulturní krajina, kulturní krajinné složky a prvky; - pojmenuje a porovná přírodní a kulturní složky krajiny v okolí školy při terénní a exkurzní praxi

(Rozpracované) školní učivo

Konkretizovaná průřezová témata

Krajina Krajinná sféra, přírodní (fyzickogeografická sféra), příroda, socioekonomická sféra

EV – Základní podmínky života; Ekosystémy; Lidské aktivity a problémy životního prostředí; Vztah člověka k prostředí

Krajinné složky, prvky, struktura, okolí, funkce a role, vzhled krajiny

4

PŘ – Základy ekologie: organismy a prostředí

PŘ – Neživá příroda

MdV – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení EGS – Objevujeme Evropu a svět: evropské krajiny

Vybrané postupy, metody a formy výuky, učební pomůcky, materiály atd. Využití videosnímků: sekvence k tématu krajina

PŘ – Praktické poznávání přírody

Krajina jako určitá část krajinné sféry, místní krajina Přírodní a kulturní krajinné složky a prvky přírodní, společenské a životní prostředí Krajinotvorní činitelé a procesy Revoluční a evoluční změny krajiny Typy krajin: přírodní krajiny, kulturní krajiny

Mezioborové a mezipředmětové souvislosti, vazby a přesahy

VV – Rozvíjení smyslové citlivosti: prvky vizuálně obrazného vyjádření krajiny: linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality, vztahy; uspořádání prvků v ploše, objemu, prostoru a v časovém průběhu

Krátkodobý školní projekt, projektový den: Krajina mého domova. Skupiny žáků vyhledávají a přiměřeně analyzují témata s využitím materiálů a podkladů (internet, mapy, literatura, statistická data): - mapy a geografická poloha místní krajiny, - přírodní poměry místní krajiny, - historické a kulturní památky místní krajiny, - obyvatelstvo, sídelní poměry, bydlení, životní styl v místní krajině, - přírodní zdroje, energetika a


- objasní složky a aspekty společenského prostředí a posoudí globální vztahy mezi společenským a přírodním prostředím - posoudí na konkrétních příkladech, jak přírodní prostředí a zásahy do něj ovlivňují způsob života lidí na Zemi - objasní komplexnost a globálnost působení antropogenních vlivů na krajinu a na životní prostředí a lokalizuje na příkladech poškozování složek krajiny ve světovém, kontinentálním či v lokálním měřítku i poškozování životního prostředí podle jednotlivých aktivit v hospodářských sektorech a odvětvích - zhodnotí přírodní zdroje z hlediska jejich vyčerpatelnosti a obnovitelnosti - objasní nerovnoměrné rozmístění a využívání přírodních zdrojů a energií ve světě a posoudí nebezpečí nedostatku přírodních zdrojů s ohledem na další vývoj a rozvoj potřeb lidské společnosti - zhodnotí na příkladech vliv kvality přírodního prostředí na zdravotní stav obyvatelstva, na tvorbu životního stylu i na celospolečenské klima - objasní na příkladech narušení společenského prostředí, jejich příčiny v lokálním, regionálním a v globálním měřítku a posoudí vliv složení a struktury společenského prostředí na chování lidí - vyhodnotí společné a rozdílné aspekty v životním prostředí měst a venkova - posoudí příčiny a následky globálního poškozování životního prostředí



Interakce příroda – společnost Společenské (sociální) prostředí a jeho vztah k přírodnímu prostředí

EV – Lidské aktivity a problémy životního prostředí: udržitelný život (rozvoj) společnosti; Vztah člověka k prostředí: životní styl, prostředí a zdraví, možnosti a způsoby ochrany zdraví

Složky a aspekty společenského prostředí: lidé, lidská kultura, jazyk, tradice, hodnotové orientace, morální, náboženské, právní a politické normy lidské společnosti


Vybrané postupy, metody a formy výuky, učební pomůcky, materiály atd.

VZ – Zdravý způsob života a péče o zdraví; Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence: Ochrana člověka za mimořádných událostí (živelní pohromy)

zemědělství, - materiální a průmyslová výroba, - doprava, - služby, vybavenost, cestovní ruch, rekreace v regionu, - ochrana přírody a životního prostředí v regionu

F – Energie CH – Bezpečnost práce: mimořádné události ; Chemie a společnost

Využívání přírodních zdrojů a energií Globální civilizační, environmentální a ekologické problémy lidstva

5

EGS – Objevujeme Evropu a svět: globální problémy lidstva

PŘ – Základy ekologie: Ochrana přírody a životní ho prostředí: globální problémy a jejich řešení

Žákovská konference nebo krátkodobý školní projekt na téma: Jak si představuji prostředí, kde chci pracovat a žít aneb snaha více poznat a porozumět chování člověka v prostoru a v čase Žáci formulují své představy, vytvářejí individuální myšlenkové (mentální) mapy preferencí (předností)


- osvětlí faktory udržitelného života, resp. rozvoje lidské společnosti a hlavní zásady ochrany přírody a životního prostředí platné pro každého člověka - posoudí výchovné, hospodářské, právní a technologické prostředky resp. nástroje ochrany přírodního resp. životního prostředí - objasní na konkrétních příkladech funkce a role velkoplošných chráněných území přírody v Česku, v Evropě i v mimoevropských regionech a lokalizuje je na mapách - objasní funkce a role maloplošných chráněných území přírody, biosférických rezervací a evropské mezinárodní soustavy NATURA 2000 - vyjádřit svými slovy, co každý občan může udělat pro zlepšení a rozvoj životního prostředí



Udržitelnost života celosvětový mezinárodní environmentální program a politika Ochrana životního prostředí: ochrana přírody, chráněná území přírody, nástroje ochrany přírody a životního prostředí, instituce a organizace ochrany přírody a životního prostředí

EV – Lidské aktivity a problémy životního prostředí: udržitelný život (rozvoj) společnosti

6

EV – Lidské aktivity a problémy životního prostředí: ochrana přírody MdV – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení v oblasti životního prostředí


VO – Stát a hospodářství; Stát a právo; Mezinárodní vztahy, globální svět PŘ – Základy ekologie: Ochrana přírody a životního prostředí, chráněná území; Praktické poznávání přírody

Vybrané postupy, metody a formy výuky, učební pomůcky, materiály atd. a nepreferencí v prostředí, rozlišují pozitivní a negativní objekty a jevy v okolí bydliště nebo školy Komplexní nebo zeměpisná exkurze na lokalitu blízkého reprezentativního chráněného území přírody Využití videosnímků: sekvence k tématu ochrana přírody a životního prostředí

2.2 Příklady vhodných postupů vyučování ve vztahu k tematickému okruhu Životní prostředí v RVP G a k jeho vzdělávacímu obsahu ve vyučovacím předmětu Geografie (Zeměpis) v ŠVP Bylo by dosti závažným omylem se domnívat, že do skupiny environmentálních témat ve vyučovacím předmětu Geografie (Zeměpis) patří pouze fyzickogeografická témata, jako změny klimatu, živelní pohromy a pod. Patří sem jednoznačně také témata ryze společenská, hospodářská a politická, jako například populační růst nebo živelná urbanizace v hospodářsky málo rozvinutých státech světa, společenské, hospodářské a politické příčiny „perifernosti“ některých regionů světa, geografická problematika rozmístění a šíření civilizačních a exotických (tropických) nemocí, problematika pracovního, obytného a dopravního prostředí atd. Kvalita společenského prostředí ovlivňuje bezprostředně lidský život, zejména životní styl, spotřební zvyky, společenské a politické postoje, způsoby a pravidla společenského chování. Působí i na vytváření národních, náboženských a kulturních tradic jednotlivých lidských komunit. Podstatná role environmentální geografie ve školní praxi spočívá ve skutečnosti, že jedním z hlavních úkolů zeměpisu jako vyučovacího předmětu je naučit žáky rozumět vztahům mezi přírodní a společenskou složkou prostředí a objasnit jejich interakce. Určitým nedostatkem současné praxe při uplatňování EV ve výuce geografie je uvádění většinou pouze negativních příkladů vlivů člověka a lidské společnosti na životní prostředí. Tyto vlivy však nelze jednostranně prezentovat jako ničení přírody, krajiny a životního prostředí. Na vhodných příkladech lze přesvědčivě ukázat, že lidé dokážou vytvářet také harmonické krajiny s vyváženým životním prostředím, kde jsou přírodní a společenské složky v relativně příznivé rovnováze. Na některých místech Země si lidé životní prostředí výrazně zlepšili tvrdou prací po mnoho generací. Takovými kladnými příklady mohou být jihočeská rybniční krajina, původně zátopové – inundační území zcela nevhodné pro osídlení i pro hospodaření, nebo pobřežní krajina v Nizozemsku u Severního moře, dlouholetý svědek střetávání sil moře a lidí. Ti zde přehradili rozsáhlý záliv Zuiderského moře (Zuiderzee), pronikajícího hluboko do pevniny, takže postupně vzniklo sladkovodní jezero IJsselmeer. Jeho postupným vysoušením získali zdejší obyvatelé krajinu k novému osídlení a k hospodaření. Prakticky celé nizozemské pobřeží je nyní chráněno proti záplavám Severního moře pozoruhodným systémem hrází a uzávěr, který se nazývá Delta. Také saharské oázy uprostřed vyprahlé pouštní krajiny, založené na podzemních zdrojích vody, jsou skutečným divem lidmi kultivovaného životního prostředí. Jak uvedeno, environmentální problematika se prolíná v různých podobách do většiny geografických témat. Jejich prezentace ve výuce geografie vyžaduje ovšem zvláštní přístup. V našich podmínkách jsme zvyklí na „citový přístup“ v uplatňování EV ve výuce těchto témat. Tento „ochranářský“ přístup je však zapotřebí poněkud pozměnit, protože bychom pak už neučili geografii, založenou na objektivních a seriózních analytických a syntetických přístupech. Prezentace environmentální geografie je správná za předpokladu, že učíme a naučíme žáky formulovat jejich vědomosti, dovednosti, návyky, názory a postoje na základě rozboru obsah map, statistických dat, grafů a dalších zdrojů informací. Jednoduše a názorně řečeno, je zapotřebí uváděné informace ve výuce dokládat patřičnými důkazy. Znamená to nepokládat na stůl pouhá fakta o poškozování, zlepšování nebo ochraně životního 7

prostředí, ale vést žáky ke správnému chápání udržitelného rozvoje a výhodnosti ochrany přírody a krajiny. Příznivá je k tomu situace, kdy ve výuce vytváříme podmínky, především dostatek času k tomu, aby žáci čtením tematických map a využíváním určitých statistických dat vytvářeli samostatně grafy, tabulky a hodnotící texty a pod vedením učitele zobecňovali a pokoušeli se formulovat závěry a možná řešení. Takovým způsobem přináší EV do výuky geografaie „přidanou hodnotu“. K citové složce, kterou můžeme motivovat žáky v řízené diskusi před realizací příslušného tématu, tak učíme žáky číst mapy a grafy, orientovat se v geografických informacích, přiměřeně je analyzovat. K „ochranářskému“ postoji tak přidáváme schopnost objasňovat, vysvětlovat nebo věcně argumentovat, proč je to ve vztahu k životnímu prostředí výhodné nebo jaké problémy to může vyvolat. Je zřejmé, že uvedené postupy uplatňování EV ve výuce geografie kladou vyšší nároky na přípravu učitele na vyučování (příprava zdrojů dat a vhodně volených postupů výuky). Základem problémově koncipované výuky, která je pro uplatňování EV ve výuce geografie jedním z nejúčinnějších postupů výuky, jsou intelektuálně náročnější a komplexnější přístupy učitele i žáků k interpretaci příslušného tematického celku. Tato interpretace představuje postupné pronikání do daného tématu, jako chápání jejího vlivu na život lidí včetně možností tento vliv pozměnit. Systém problémově koncipovaných otázek a úkolů může vyústit v řešení školních geografických projektů. Pro potřeby základních škol v České republice byly sice již zpracovány některé dlouhodobé (až celoroční) školní projekty, blízké environmentální tematice. Jejich společným problémem je ovšem jejich velká časová a materiální náročnost. Významným, skutečně inovačním prvkem výuky geografie s výrazným prvkem EV, se však mohou stát krátkodobé (jednodenní) školní projekty, které nejsou náročné na provoz školy. Nenarušují v zásadě normální učební plán a chod školy při uplatnění těchto zásad: projekt připravuje, organizuje a řídí pouze jeden učitel v jedné třídě v průběhu nanejvýše jednoho vyučovacího dne (max. 6 vyučovacích hodin s náležitými přestávkami). Je vhodné při tom využívat vhodný časový úsek v průběhu školního roku, zejména na konci pololetí, ke konci školního roku, před vánocemi, velikonocemi, a také při realizaci školní exkurze či při pobytu žáků v přírodě. Učitel, který organizuje a řídí projekt, má v nenásilné podobě možnost přidělovat jednotlivým skupinám žáků takové úkoly, které svou obtížností odpovídají jejich možnostem. Vyučující by měli mít především pečlivě promyšleno, jak sestaví pracovní skupiny žáků, jakým způsobem povedou celotřídní semináře (při řízení žákovské konference „nesklouznout“ do poučování), jak budou koordinovat činnost jednotlivých skupin žáků při přípravě písemné prezentace výsledků práce (posterů) apod. Za stěžejní část realizace projektů je nutno považovat žákovskou ústní i písemnou, popřípadě i grafickou prezentaci výsledků práce. Odkazujeme zde na příklady zpracování dvou ze školních geografických krátkodobých projektů, určených původně pro potřeby základních škol, ale vyhovujících v náročnějším provedení i pro gymnázia, které mohou být návodem k efektivnímu způsobu uplatnění EV ve výuce zeměpisu (geografie). Oba projekty obsahují motivační list určený pro žáky a list určený jako metodiku pro ostatní učitele. Z obou listů je možno získat základní představu nejen o cílech a obsahu projektu, ale také o jeho organizaci a prezentaci. Odkazované projekty v kompletní podobě: viz 1.5 Seznam doporučených učebnic a literatury, dostupné na vyžádání na e-mailové adrese: [email protected]

8

1. Herink, J.: Krajina mého domova. In: Pumpr, V., Beneš, P., Herink, J.: K projektovému vyučování v chemii a zeměpisu na ZŠ. Texty pro pedagogický experiment, Praha, Výzkumný ústav pedagogický, 2001, s. 31-47. 2. Herink, J.: Jak si představuji prostředí, kde chci pracovat a žít aneb snaha více poznat a porozumět chování člověka v prostoru a v čase. In: Pumpr, V., Beneš, P., Herink, J.: K projektovému vyučování v chemii a zeměpisu na ZŠ. 2. Texty pro pedagogický experiment, Praha, Výzkumný ústav pedagogický, 2002, s. 22-40.

9

Výchova k udržitelnému rozvoji v geografii

Recommend Documents