VÝCHODISKA RESTRUKTURALIZACE ČESKÉHO OCELÁŘSTVÍ Boris Sommer VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERSITA OSTRAVA 17. listopadu 15, 708033 Ostrava-Poruba Abstrakt The paper characterises the starting points of Czech steel industry conversion, which has begun slowly already in 1985 and in high-powered rate has continued from 1991. The present course of the restructuring is displayed in five full-page graphs. There was cancelled 9 sintering bands, 5 coking batteries, 6 blast furnaces, 32 open-hearth furnaces, 10 electric arc furnaces, 4 bloomings and 17 rolling mills. The share of continuously casted steel increased to 62 %, but the share of shortened scrap process in electric arc furnaces stagnate on 10 %. Notably investment have been directed in environmental measurements, so that the emissions have been cut down to just about 1/3. The number of workers otherwise has reduced from 128 000 in 1989 to 58 500 in 1998, but the labour productivity has grown up in like period hardly satisfactory: from 83,78 on 111,17 t/man/year. The shortage of research and development workers is warning, namely from 1916 in 1989 on 701 in 1998. ÚVOD České ocelářství bylo téměř 50 let po 2. světové válce přednostně zaměřeno na kvantitativní ukazatele svých finálních výrobků. Výroba 1 000 kg oceli na jednoho obyvatele je toho přesvědčivým důkazem. Mnohem menší pozornost se věnovala kvalitě finálních produktů. Jejich nízká úroveň je odrazem dlouhodobě stárnoucího výrobního zařízení a zaostávajících metalurgických technologií, kde se nezachytil jejich prudký rozvoj ve vyspělých zemích. V posledních deseti let se sice podařilo výrazně snížit výrobu oceli z 10 na 6,5 Mt, ale na cestě za vyšší kvalitou a příznivější výrobkovou strukturou se stále české ocelářství opožďuje Studie plánu restrukturalizace českého ocelářství, vypracovaná v loňském roce Hutním projektem Ostrava a VŠB – TU Ostrava pro potřeby EU, považuje za jednu z jeho stěžejních slabin nesoulad stávající nabídky finálních produktů s potřebami trhu, především velmi nízký podíl plochých vývalků (31 % proti 58 % v EU) a ušlechtilých ocelí (7 % proti 20 %). Příspěvek si všímá východisek restrukturalizace českého ocelářství, jejíž nesmělé počátky se rozbíhají od roku 1985, ale do intenzivnějšího tempa se dostala v roce 1991. Pojednání je pojato poměrně netradiční formou s převládajícím pokrytím vymezeného rozsahu v podobě několika velkoplošných grafů s vysokou vypovídací schopností, které velice přehledně zachycují průběh restrukturalizace českého ocelářství v letech 1985 až 1998. Orientace v těchto grafech je velice jednoduchá a usnadňuje ji – kromě jiného – i přehled použitých zkratek jednotlivých ocelářských podniků a jejich základních výrobních zařízení v jednotlivých úsecích hutnického cyklu. Zpracovatel tohoto příspěvku považuje za milou povinnost poděkovat všem pracovníkům, kteří se podíleli na vzniku Studie plánu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu. Bez jejich nápaditosti a důvtipu by tyto netradičně pojaté grafy nemohly vzniknout a nemohly by ani sloužit jako neobyčejně názorné a obsahově bohaté podklady k našemu komentáři.
PŘEHLED ZKRATEK POUŽITÝCH V GRAFECH Podniky KŽ Králodvorské železárny, a. s. VP Válcovny plechu, a. s. PH Poldina huť VŽ Vítkovice, a. s. NH Nová huť, a. s. ŽH Železárny Hrádek, a. s. TŽ Třinecké železárny, a. s. ŽV Železárny Veselí, a. s. Výrobní zařízení AGL Aglomerace MB Pec Maerz-Böhlens B Blokovna OC Ocelárna DV 2 Divize 2 – hospodaření s odpadem SJV Středojemná válcovna EOP Elektrická oblouková pec SL Skandinávská tryska HCC Válcovací trať HCC SM Sekundární metalurgie (bez čísla) HV Hrubá válcovna SM Siemens-martinská pec (s číslem) IR-UT Chemický příhřev oceli v pánvi SoV Sochorová válcovna JV Jemná válcovna SV Studená válcovna K Konvertor (na obr. 3) TP Tandemová pec K Kotel (na obr. 5) UV Univerzální válcovna KB Koksárenská baterie V Válcovna KČV Koncová čistírna vod VKB Velkoprostorová koks. baterie KDV Kontidrátová válcovna VOD Oxidačně-vakuovací zařízení KJV Kontijemná válcovna VP Vysoká pec (zkratka za číslem VP) KKO Kyslíková konvertorová ocelárna ZPO Zařízení pro plynulé odlévání oceli LF Pánvová pec STRUČNÝ KOMENTÁŘ Intenzivnější fáze restrukturalizace českého ocelářství (léta 1990 – 1998) probíhala již v podmínkách přechodu na tržní ekonomiku a vyznačovala se podstatným snížením výroby oceli, což ovšem nebylo zabezpečeno žádnou vyrovnávací dotací obvyklou v zemích EU. Bez jakékoliv finanční pomoci státu probíhal i rozvoj nových technologií s cílem alespoň částečného snížení nesporné technické zaostalosti za průmyslově vyspělými zeměmi. I přes tyto nepříznivé skutečnosti si české hutnictví zachovalo postavení významného exportního odvětví a materiální základny našeho zpracovatelského průmyslu. Zajímavé závěry vyplývají z obr. 1: podíl českých zemí na světové výrobě oceli v posledních čtyřiceti letech dosti prudce klesá, a to z necelých 2 % na 0,94 %, což je ovšem v souladu s obdobným trendem většiny zemí EU. Vývoj výroby rozhodujících položek českého ocelářského průmyslu v období let 1985 až 1998 je zachycen v obrázcích 2 až 4, které se vyznačují naprosto shodnou konstrukcí. Křivka v horní části znázorňuje časový průběh výroby příslušné položky s barevným zvýrazněním největšího poklesu (28 % u surového železa, 40 % u oceli a 34 % u válcovaného materiálu). Hodnoty poklesu ve všech položkách jsou vyšší než tomu bylo při restrukturalizaci ocelářské výroby v zemích EU. V dolní části každého z těchto tří obrázků jsou pak výše vysvětlenými zkratkami zachyceny překvapivě početné změny (zastavení, modernizace, náběh) ve výrobním zařízení. Tak bylo zrušeno 9 aglomeračních pásů, 5 koksárenských baterií, 6 vysokých pecí, 32 SM pecí, 10 EOP, 4 blokovny a 17 válcovacích tratí. Zvýšil se podíl plynule odlévané oceli na 62 %, ale podíl zkráceného šrotového pochodu na elektrických obloukových pecích stagnuje na 10 %, když ve světě již překonal hranici 35 %. Významně se investovalo do životního prostředí (obr. 5), což se promítlo pozoruhodného poklesu emisí. Počet pracovníků sice poklesl ze 128 000 v roce 1989 na 58 500 v roce 1989, ale produktivita práce vzrůstala ve stejném období sotva uspokojivě: z 83,78 na 111,17 t/pracovníka/rok. Varovný je ovšem prudký pokles pracovníků výzkumné a vývojové základny, Jestliže v roce 1989 tam působilo 1916 pracovníků, ta v roce 1998 se jejich počet snížil na 701.
Obr. 1. Světová výroba oceli a podíl českých zemí ve 20. století
Obr. 2. Restrukturalizace výroby surového železa
Obr. 3. Restrukturalizace výroby surové oceli
Obr. 4. Restrukturalizace výroby válcovaného materiálu
Obr. 5. Přehled nejvýznamnějších ekologických investic a opatření
