Švýcarsko a Itálie 17. – 29.6.2011 Turistika v údolí Saas a kolo Uţ ve čtvrtek 16.6. mi přátelé z Carga Jičín nabídli dopravu do italského Milána místo původně plánovaného pondělí 20.6. A tak jsem cestoval v pátek 17.6. dopoledne za řidičem kamionu do Brna, odkud odváţel zboţí do Itálie. Tato nabídka mi umoţnila proţít WK u přátel v Cologni, které znám 44 let a navíc v této době slavili 50. výročí zaloţení pěveckého sboru. 17.6. pátek – v 8.37 hod. jsem nasedl v Jičíně do vlaku a cestoval přes Nymburk a Kolín do Brna s příjezdem ve 13.15 hod. Na nádraţí jsem se rozhodl
pro
nákup
jízdenky s místenkou
a
rezervaci místa pro kolo ve vlaku „EC 52“ na pondělí 20.6. z Milána do švýcarského Vispu, coţ urychlí můj příjezd do hotelu, neboť vlak projíţdí 19.5 km dlouhým Simplonským tunelem. Za vše jsem zaplatil 920 Kč, ale ušetřil jsem náročné stoupání na vysokohorský pas do výšky 2005 m n.m.; toto jsem si nechal v plánu na zpáteční cestu domů. Z nádraţí v Brně jsem odjel do Horních Heršpic a vyhledal továrnu ABB vyrábějící rozvaděče. Původně určený řidič kamionu však stále čekal na vykládku zboţí pro Kaufland v Olomouci a tak na odvoz zboţí byl vyslán jiný řidič z blízké Ostravy, aby včas dopravil zásilku do italského Bergama, tj. v pondělí ráno. Volný
čas
v zahradní
jsem
vyuţil
restauraci
k občerstvení v nedalekých
Modřicích a díky tomu jsem ujel na kole 21 km. Cesta kamionem s 37letým Tomášem, 1
vyučeným kuchařem a číšníkem se zálibou v autech a motorkách a silným kuřákem, rychle plynula a kolem 20. hodiny jsme ji ukončili asi 80 km za Vídní na menším, ale příjemném parkovišti u benzinky a hotelu, kde bylo pěkné čisté sociální zařízení a nikoliv obvyklý zápach. 18.6. sobota – v 6 hodin jsme vstali a za hodinu po snídani pokračovali směrem na Graz a Taurskými tunely do Tarvisia. Poté příjemná zastávka nad jezerem ještě v Rakousku a dále přes
italské
Udine
–
Venezia – Brescia na parkoviště u
s autogrilem
Palazzolo.
kolem
Zatímco
poledne
u
Benátek bylo slunečno a teplota 24°C, zatáhlo se a
vydatně
pršelo.
Odpoledne jsem pozval Tomáše na guláš, který mi na cestu připravila manţelka. V 18.30 hod. jsme se na parkovišti 30 km před Bergamem rozloučili, kde řidič měl čekat do pondělního rána. Na neděli jsem mu doporučil vycházku do Cologne, kde bude koncert a můţe vystoupit na blízký kopec Monte Orfano. Toto uvítal a ještě další řidič Ivan ze Slovenska projevil přání se připojit. Já za půl hodiny dojel na kole do 6 km vzdálené Cologne ke svým přátelům, Giulianovi a Anně. Pouhou minutu po příjezdu začal opět prudký déšť. Následovalo milé přijetí, rychlá sprcha, čisté společenské oblečení a uţ ve 20 hodin jsme seděli s dalšími přáteli, Mimmou a Giannim, v příjemné restauraci na večeři. Před půlnocí jsme ještě popíjeli víno u Gianniho a k překvapení Jitky jsem u večeře nespal, ani se mi nezavíraly oči, jak po dlouhé cestě předpokládala. 2
19.6 neděle – dobře vyspalý a odpočatý jsem
posnídal
s přáteli a vyjel si na kole na blízkou horu Monte Orfano (490), poté navštívil hřbitov a zapálil svíčku na
hrobě svého přítele Angela, který tu odpočívá uţ 15 let. Mnoho mladých cyklistů se mnou stoupalo na blízký kopec. Strmá cesta je dlouhá jen 4 km a výjezd trval 22 minut, při kterém jsem se pěkně zapotil. Na vrcholové chatičce mě někteří zdravili zrovna jako později na hřbitově a na místním náměstí. Ještě více přátel jsem poznával v kostele při dopolední zpívané mši sborem, který slavil 50. výročí zaloţení a mimo jiné mnozí
z nich
vystoupili v roce 1985 v Zrcadlové síni
praţského
Klementina, který
jsem
organizoval jejich v naší při
při
pobytu republice příleţitosti
Spartakiády; byla to tzv.
kulturní 3
výměna dělnických organizací a jedna z našich moţností, jak cestovat do kapitalistické ciziny. Devizové přísliby a cestování do zahraničí bylo tehdy ve srovnání
s dnešním
stavem
velmi
omezené. italští
Všichni
přátelé
rádi
stále vzpomínají na své cesty do naší republiky a úţasně zajímavé
programy
pro ně připravené. Oběd u Anny začal kolem 13. hodiny a protáhl se do 15.30 hod., neboť začal v počtu 7 osob, ale nakonec nás bylo asi 12 osob. Večer na koncert přišli i oba řidiči a zpět je odvezli přátelé a ještě je pohostili. Večerní slavnostní koncert v přeplněném kostele na počest zaloţení pěveckého sboru měl na programu skladby Mozarta a Vivaldiho a trval skoro 2 hodiny.
Kromě
známého Tedeum nakonec skladba Gloria,
trvající
40
Bylo
minut. předáno
mnoho nádherných květin,
trvala
překrásná, přátelská atmosféra. Byl jsem šťastný a spokojený, ţe tu právě dnes mohu
být,
neboť 4
tento sbor a přátele známe s Jitkou uţ 44 let a přátelství stále pokračuje. Na tento večer dlouho nezapomenu, kdyţ si vybavím desítky stisknutí ruky a úsměvy na rtech. Zpívalo 42 zpěváků a mnoho jich znám osobně, a ještě více zná mě; alespoň pro Jitku připomenu: Luisa, Tito, Paola, Giuliano, Vincenzo, Simonetta, Roberto – pianista a další. Seděl jsem vedle Antonie, Enrica, který ráno přiletěl z Dánska; byl tam Eliseo, Gianni, Mimma, Anna, Gervasio, Rosalba, Carla, Beppe a mnoho dalších. Potěšila mě matky Simonetty, která se ptala dcery na můj věk. Simonetta říkala: „hádej“.
Odpověď
byla: „max. 55 let; vţdyť
je
stejný“. potěšilo
stále To
mě
nejvíce
a
musel jsem se smát. Po
koncertě
jsme
dlouho
seděli
ve
velkém
stanu
na
náměstí, který slouţil jako hospoda. Pilo se převáţně šampaňské a oslava pokračovala přes půlnoc. 20.6. pondělí - aţ v 8 hodin jsme vstávali a snídali, neboť jsem do Milána nespěchal. Na vlak do 7 km vzdáleného města Chiari jsem odjel na kole a odtud vlakem do 80 km vzdáleného Milána Centrale. Jízdné 4.70 € a za kolo 3.50 €. Jízdenku jsem kupoval na poslední chvíli, neboť jsem se ještě loučil s Antonií a Gervasiem. Teprve tady jsem si všiml, ţe mám jízdenku koupenou v Brně aţ na úterý 21.6. Informátor na nádraţí mě poslal do dlouhé fronty na mezinárodní jízdenky, kde jsem chtěl jízdenku vyměnit. Zde jsem musel čekat 40 minut a tak rychlík odjel. Nakonec mi sdělili, ţe v Itálii platí jízdenka 24 hodin předem a 24 hodin poté, na kdy byla vydána; to byl pro mě šok a nechtěl jsem tomu uvěřit, kdyţ je tam určený nejen vagon, ale místo, kde mám sedět a kde má být kolo. A tak jsem cestoval za necelou hodinu do 5
Švýcarska,
ale
nikoliv
do
zaplaceného Vispu, ale o stanici blíţe,
do
pokračoval
Brigu, do
neboť
Ţenevy.
Toto
vlak mi
nevadilo, neboť vzdálenost cca 12 km jsem snadno dojel na kole. Pohodlná byla jízda klimatizovaným
vlakem,
kde
bylo
cestujících velmi málo. Po
necelých
2
hodinách jízdy jsem vystoupil v Brigu a odtud šlapal na kole do Vispu a dále stoupal do Saas Grundu, do paní Maini z Liberce rezervovaného hotelu „Étole“. Bylo to 42 náročných
kilometrů,
ale
za
optimálního slunečného počasí, při kterých
jsem
nastoupal
950
výškových metrů. Byl jsem dobře vybavený od italských přátel jak „benzinou normale“, tj. vínem, tak „benzinou super“, coţ je grapa, podobná naší slivovici (pro příští dny určená „na druhé čištění zubů“ a desinfekci). V 17 hodin jsem se ubytoval
v hotelu
v horském
středisku Saas Gran, 1553 m n.m. 6
ve dvoulůţkovém pokoji s TV a terasou a vyhlídkou na zasněţené kopce. Chtěl jsem tu být 5, max. 6 dní, podle počasí. Večer bylo ještě 24°C. Večeře se tu podává od 18.30 hodin. Přesto, ţe je tu pro nás velmi draho, coţ znám uţ
z loňského
pobytu (teplé
s Jitkou jídlo
v restauraci 35 Šfrs, pivo 0,5 l za 5.90 Šfrs), tak kvalita mě letos
příjemně
překvapila,
ale
i
mnoţství,
neboť
jsem dostával ještě přídavek jak masa, tak i příloh. Proto jsem překvapen nízkou cenou týdenního pobytu zde. Večer obvykle polévka nebo malá porce těstovin, zeleninové saláty, většinou ale z nakládané zeleniny, nikoliv čerstvé, kromě hlávkového salátu, nakrájených okurek a cibule. Nikdy nebyla čerstvá paprika či rajčata, ale vţdy naloţené fazolky, červená řepa, kukuřice; k tomu 2 druhy zálivek. Kromě plného autobusu Belgičanů tu bylo jen málo hostů. Jako jediný jsem vyuţíval hotelový bazén asi 7 x 12 m, ale s dostatečnou hloubkou. 21.6. úterý – před snídaní byl bazén uzavřený, ale vynahradil jsem si to po návratu z túry. Snídaně byla dostatečná co do mnoţství, a to formou švédského stolu. Jsou to vţdy dva druhy salámu a dva druhy sýru kromě obvyklého másla, dţemu, jogurtů a zdravé výţivy; čaj, káva, kakao, káva, dţus v dostatečném mnoţství stejně jako dva druhy chleba. Ráno jsem navštívil turistické centrum, kde mi nebyl doporučen výstup na Geissruck (3330) pro velké mnoţství sněhu. Naopak schvalovali můj návrh na další den, ale raději v opačném směru proti slunci s postupným stoupáním. Naproti mému hotelu na dolní stanici lanovky jsem si koupil turistickou kartu za 120 €, resp. 181 Šfrs s tím, ţe 5 Šfrs je depozit, který mi při návratu týdenní karty 7
vrátí. Zahrnuje jízdné lanovkami v celém údolí Saas včetně jízdného metrem na ledovec Allalin (3500), dopravu místními autobusy aţ do Brigu, jízdné na bobech, návštěvu krytého bazénu v Saas Fee, muzea a minigolfu. V 9.12 hod. jsem odjel od hotelu do Staldenu (799), coţ trvá 25 minut. Zde jsem zjistil moţnost cestovat vlakem do Zermattu a zpět za 60 Šfrs pro případné zájemce. Odjezd je např. v 9.20 hod. a v 9.54 hod. a cesta trvá cca 1 hod. (není moţná ţádná sleva). Z Zermattu (1604) případný výlet zubačkou na Gornergrat (3090), kde jsem byl loni 12.8. s Jitkou, ale pěšky 4 hodiny; zubačka tam a zpět stojí 78 Šfrs. Lze jet od hotelu uţ dříve, po snídani, např. 8.12 hod, ve Staldenu 8.37 hod. a do Zermattu odjezd 8.54 hod. V Zermattu cca 10 hod.. Toto uvádím pro případné zájemce v srpnu tohoto roku. Já pokračoval kabinovou lanovkou pro 10 osob s jedním přestupem na Gspon (1893), kde jsem vystoupil v 10.18 hod.. Odtud uţ pěšky vysokohorskou cestou tzv. Hohenweg do Kreuzbodenu, kde je horní stanice kabinové lanovky ze Saas Grundu. Je moţné jít také pěšky aţ do Saas Grundu a cesta trvá 4 hod. 50 minut. Já stoupal pohodlnou panoramatickou, dobře značenou cestou, ze začátku širší, později úzkou pěšinou s výhledy na protější stranu na zasněţené vrcholy hor – úţasné! Na vyhlídkových místech
8
jsou lavičky k posezení a kochání se na sněhem či ledem pokryté skály, dnes zalité sluncem. Často vede cesta borovicovými či modřínovými lesy a všude kvetoucí vonící azalky. V 11.50 hod. po 4.5 km jsem se krátce zastavil u chatky Schwarzwald (2200), kde je moţné první občerstvení. Ve 12.30 hod.
opět krátká zastávka nejen na focení, ale u pramene osvěţující pramenité vody. Asi 15 minut jsem klesal kamenitou cestou s potoky vody (nutné mít dobré boty, ne tenisky) k dřevěné lávce přes bystrou řeku, kde je vhodné místo k polední siestě s vlastním občerstvením. Poté opět následuje stoupání k Linde Bodu (2228), kde jsem byl ve 13.20 hod. Zde je křiţovatka cest a moţný sestup přímo do Saas Grundu za 1 hod. a 25 min. Já pokračoval přímo na Kreuzboden na lanovku, coţ mělo být ještě 2 hod. 15 min. Ve 13.40 hod. jsem se zastavil v Hoferalpji (2260) na oběd z vlastních zdrojů; nevylučuji moţnost druhého občerstvení na cestě v místním hospodářském stavení. Po půl hodině jsem pokračoval vysokohorskou cestou s úţasnými výhledy na zasněţené či ledem zalité vrcholky hor, občas dosahující výšky 4000 m n.m. Poslední třetina cesty vede po kamenité otevřené stráni s velkými kameny, většinou svorová rula a ţula. 9
V 15.20 hod. jsem se uvelebil na jedné ze dvou vyhlídkových laviček (druhou obsadili manţelé z Francie) a kochal se pohledy na ledovce, horní stanici lanovky ze Saas Grundu a popíjel italské víno od Giuliana. Bylo
mi
horském
báječně království
v tomto a
mé
srdíčko se tetelilo štěstím – jak je ten ţivot krásný, báječný! V 15.45 hod. jsem nastoupil do kabinové lanovky a za 15 minut byl o 900 m níţe, přímo u svého
hotelu.
uskutečnit
Výlet
také
lze
opačným
směrem. Bus ze Staldenu na hotel
odjíţdí
např.
15.21,
15.51, 16.21, 16.51 hod. 10
Doplnil jsem tekutiny v obchodě Denver naproti kostelu, téţ zastávka busu, kde je asi nejlevněji (např. plechovky piva za 1.35 Šfrs) a poté relaxoval v hotelovém bazénu s proskleným výhledem na okolní hory. Majitelka mi prozradila zadní vchod do bazénu, abych jej mohl vyuţívat, tzn. i cvičit kdykoliv se mi zachce, tzn. hlavně ráno před snídaní. Bylo na ní patrné, ţe mi chce max. vyhovět, abych podal dobré zprávy majitelce CK z Liberce, která zde obsadí velkou část hotelu po dobu 2 týdnů v srpnu. Při večeři servírka skoro vţdy přišla k mému stolu a nabízela „nášup“, tzn. další maso a přílohy. Při této příleţitosti musím poznamenat, ţe v tomto deníčku jsou mnohem podrobněji popsány túry a jiné údaje, např. odjezdy busů apod., neţ jindy, neboť tím částečně plním úkol, který jsem na sebe vzal, kdyţ mám v srpnu doprovázet klienty CK Best Tour Liberec. Zároveň musím oznámit svým přátelům, kterým deníčky posílám skoro pravidelně, ţe letos se do těchto míst nepodíváte. Všechna místa jsou obsazená. Poznat tuto nádhernou oblast Waliských Alp moţná budete moci v příštím roce, pokud
se včas
přihlásíte, např. mail:
[email protected] nebo tel. 485148174. Dnešní den patřil mezi ty nejlepší, které jsem kdykoliv na horách proţil, hlavně obrovskou pohodou, a nebylo jich za 50 let málo. Jsem nesmírně rád, ţe jsem se s Ivanou M. poznal a moc jí tímto děkuji. Dnes to bylo překrásných 15 km s převýšením 700 m. 11
22.6. středa - vstával jsem v 6.30 hod. a více jak půl hodiny jako jediný vyuţil bazén. Při snídani jsem se poprvé styděl za belgické penzisty, kteří kromě
chleba cpali do svých kapes máslo, dţemy, sýry i salámy. Přál jsem si, abych podobnou ostudu nezaţil v srpnu, aţ zde budou čeští klienti; je to velmi trapné. Uţ v 8.25 hod. jsem jel sedačkovou lanovkou od hotelu na Kreuzboden (2400), kde začalo mrholit a později dokonce pršet. Nezbylo nic jiného neţ obléct pláštěnku
a
jít
promenádní cestou
s malým
převýšením. Bohuţel
kytičky
ještě neměly čas se ukázat v plné kráse, a tak jsem fotil
jen
jejich
popisové cedulky. Určitě si to vynahradím v srpnu. Zato azalek tu bylo moc a moc. 12
V 11.05 hod. jsem byl v hotelu Almagelleralp (2194), kde jsem 40 minut
hovořil neboť
s majitelem,
jsem tu byl jediný host. To
uţ
nepršelo,
dokonce
vysvitlo
slunce. On se těší, ţe jej
v srpnu
navštíví
česká skupina, neboť v době krize prý do hotelu
mnoho
lidí
Ceny
jsou
nepřijde. však
stejně
vysoké
jako všude kolem, tj. např. čaj či káva 3,5 Šfrs, malé pivo 4 Šfrs a velké 6 Šfrs. Já tu raději ještě popíjel italské víno a relaxoval. Odtud je moţné stoupat na horskou chatu SAC Almagellehutte a cesta nahoru trvá 2 a ¼ hod, dolů asi 1 a ¾ hod. Před chatou ještě panáčkoval svišť a velmi pištěl. Dolů jsem sestupoval nejprve podél bystré dravé řeky s průzračnou čistou vodou a v dolní části vedla kamenitá
cesta
modřínovým lesem aţ do
Saas
Almagellu
(1672). Zde jsem byl ve
12.55
hod.
a
prohlédl si toto malé horské středisko, kde jsou jak velmi staré dřevěné domy, tak i nové moderní a mnoho sportovních zařízení. 13
Poobědval jsem u řeky s vyhlídkou na vodopády. Ve 14 hod. začal odpolední provoz lanovky na Furggstalder (1900), čehoţ jsem vyuţil. Za několik minut jsem byl nahoře a fotil staré vyřezávané domy.
Dolů jsem mohl jet po silnici na koloběţce, ale já
vyuţil
pěšinu
pohodlnou modřínovým
lesem a za 30 minut jsem byl znovu v Saas Almagellu. začalo
znovu
Protoţe pršet,
vyuţil jsem místní bus jedoucí kaţdou celou hodinu. Po návratu na hotel déšť ještě zesílil a tak odpadla plánovaná krátká vyjíţďka na kole. Náhradu mi poskytl hotelový bazén. Dnes to bylo celkem asi 13 km. Po večeři jsem sledoval v TV finále mistrovství světa ve fotbale do 21 let Španělsko – Bělorusko 3 : 1 a ve 21 hodin na Eurosportu slyšel českou hymnu, kde naši fotbalisté hráli s domácím Švýcarskem 0 : 1. 14
23.6. čtvrtek – Saas Fee (1800) 8.30 hod. Barenfalle (1880) – Sengboden (2041) 9.20 hod. – Balmiboden (2120) 9:40 hod. – zde končí souvislý les – Stafelalpji (2173) 10 hod. 10 minut. Zde je jediná moţnost sestupu do údolí v případě zhoršeného počasí – Lammu Graben (2296) 10 hod. 35 min. – Bockwang (2260) 11:00 hod. – Schweibbach (2100) 11:55 hod. – vhodné místo na oběd u řeky - Rotebiel (2280) 12:30 hod. – Stock (2370) 13:15 hod. – Pt (2263) 13:50 hod. – Hannigalp, lanovka (2114) 14:15 hod., celkem 15 km – Grachen, dolní stanice lanovky (1615) 14:30 hod., oběd do 15 hod. – město Grachen 2 km, celkem 17 km. Na celodenní cestě není ţádná chata, ţádné občerstvení, a proto bude asi málo navštěvována. Ráno rozcvička na bazénu, snídaně a v 8:15 hod. jsem jel busem do Saas Fee, odkud jsem naplánoval nejdelší túru se sestupem do údolí k Zermattu, odkud je dlouhý návrat do hotelu. Jen pár minut jsem procházel tímto
kouzelným místem Saas Fee a uţ jsem se těšil na zítra, kdy mu chci věnovat celý den včetně výletu kolem městečka. Ráno ve 4.15 hod mě vzbudila ryčná muzika pochodujících muzikantů zrovna jako včera večer, kdy to nikomu nevadilo. Křesťané tu měli svátek, nikoliv celé Švýcarsko, jak mi prozradil 15
řidič autobusu. Připomnělo mi to muezíny v Dargelingu, ale tam to bylo kaţdé ráno. Dnes jsem měl v plánu nejdelší túru týdne „Hohenweg Grachen“, coţ píší v průvodci 6.5 hod., ale to jsou opravdu „ostré časy“ bez přestávek. Včera jsem zjistil v turistické kanceláři, ţe teprve dnes je po zimě tato cesta zpřístupněna. Odpoledne na lanovce mi sdělili, ţe jsem první a asi jediný, kdo tuto cestu letos prošel. Široká cesta začala stoupáním z výšky 1800 m n.m. a poté se zúţila na pěšinu modřínovým
a
borovicovým lesem s
obrovským
mnoţstvím azalek. Cesty
jsou
velmi značené udávají
zde dobře
a
vţdy časové
údaje do cíle. V mém případě to bylo 6,5 hod., ale to jsem o 15
minut
překročil.
fotografování
jsem
Přitom věnoval
málo času, neboť obloha se brzy
zatáhla,
nahoře
byla
hustá mlha a občas drobně zapršelo. To však ani trochu nepokazilo
moji
výbornou
náladu. Jako jediné ţivé tvory během dne jsem potkal stádo kamzíků a jednoho kozoroha samotáře, ale obra, který stál v cestě a já se jej snaţil vyfotit. 16
Přecházel
jsem
mnoho potoků, jednou dokonce
tunelem
a
náročný byl i sněhový ţlab. Cesta je však překrásná, exponovaná, nebezpečné
úseky
jsou zajištěné lany a navíc
je
dlouhá.
Výhledy ale musí být při
lepším
počasí
úţasné. Pohledy na horské
štíty
ze
sedačkové lanovky mi vynahradily
mlhu
a
občasné
mrholení
během dne. Odloţil jsem dokonce oběd na
později, neboť
17
jsem se bál deště na exponovaných chodnících, i kdyţ nebezpečné úseky jsou jištěné lany. Od lanovky do vsi Grachen lze vyuţít taxík, který jezdí stále. K autobusu jsem přišel jednu minutu před odjezdem díky jízdnímu řádu od vlekaře a do města St. Niklaus jsem přijel za 20 minut na turistickou kartu. Je to jen 20 km od Zermattu. Snaţil
jsem
se
ještě
prohlédnout
a
nafotit
květinovou
uličku
poblíţ
nádraţí a za 15 minut uţ cestoval vlakem do Staldenu, neboť autobusy zde nejezdí. Ţeleznice
vede
sevřeným
údolím, místy dokonce nad řekou a silnice se sem uţ nevejde. s Glaciér
nejpomalejším
Míjeli
jsme
se
expresem,
vyhlídkovým
luxusním rychlíkem v Evropě, který jsme vyuţili s Jitkou při poslední návštěvě Švýcarska. Jízdné 12.20 Šfrs a do hotelu uţ busem. Na hotel jsem přišel v 17.20 hod., nalil si grapu,
vysprchoval
se
a
začalo hustě pršet. Já se radoval z max. vyuţitého dne a přitom zjišťuji, ţe to tu celkově
nestíhám.
Proto 18
nemohu odjet dříve neţ v neděli ráno a vím, ţe muzeum ani minigolf nestihnu, ani další plánované výstupy; snad zase v srpnu s klienty. Další bus z Grachenu jede v 16.27 hod., St. Niklaus 16.47 hod., odtud 16.52 hod., Stalden 17.12 hod., odtud 17.23 hod. a Saas Grund, tj. u hotelu 17.58 hod. Večeře byla výborná a opět přídavek, který jsem si dnes zaslouţil. Bylo to nejen dlouhé – asi 18 km, ale občas i namáhavé; dokonce jsem na mokrých kamenech i upadl, ale vše dobře dopadlo. Před spaním ještě bazén, i kdyţ se mi moc nechtělo. 24.6.
pátek -
od
hotelu v 8.15 hod. za slunečného
počasí
busem do Saas Fee (1800) 8.25 hod. a přes celé městečko na
dolní
stanici
lanovky (1843), coţ trvá 25 minut pěšky. Velká
kabina
lanovky
pojme
90
osob a za 15 minut je nahoře ve výšce 3000 m. Do města ţádná auta nesmí, jako
stejně Zermattu.
do
Všechny
„samohyby“ jsou na elektrický pohon a zde včetně popelářů, kteří
mě
zdaleka
zdravili, stejně jako ostatní domácí. Z turistů tu převaţují Japonci. Dále jsem přestoupil v podzemí na metro Alpin, které asi za 10 minut dopraví všechny 19
o 500 m
výše, tj.
stanice Allalin. Stejně se jmenuje ledovcová hora vysoká 4027 m. Neobyčejně působivý vrchol mě velmi lákal, ale za půl hodiny jsem vystoupal jen do výšky asi 3650 m n.m. Dále uţ
bez
maček
a
cepínu jsem si netroufl a vrátil jsem se ke podzemního
stanici
metra (v srpnu lépe v případě
vyzbrojen
zájmu klientů se o to pokusím; alespoň do sedla,
kam
právě
cestu
upravovaly
bagry
a
rolba;
obdivoval
jsem
zručnost
a
odvahu
těchto řidičů). Krátce jsem
si
prohlédl
ledovcovou
největší jeskyni
i
světa.
Na
terase jsem se setkal se skupinou Čechů, kteří
se
nazývali
„masňáky“, neboť se jen vozí autobusem a občas
si
zaplatí 20
lanovku; pěšky prý nechodí. Bydlí rovněţ v Saas Grund a vaří jim český kuchař česká jídla. Jejich zájezd stojí skoro stejně, ale turistickou kartu nemají; denně vyuţívají svůj bus. Podzemím jsem sjel dolů v 11.15 hod.
metrem
a
hned
jsem
pokračoval v úrovni 3000 m n.m.
hlubokým
sněhem
na
rozbředlým
chatu
Britania
(3030). Bez sněţnic to byla namáhavá cesta, občas po strmém sněhovém svahu a trvala 55 minut, tj. příchod před chatu ve 12.25 hod. Do 13
hod.
jsem
obědval
z vlastních zásob a prohodil pár
mezinárodních
slov
s mladými Angličany (bohuţel 21
anglicky nemluvím), kteří vyuţili zdejší vybavený bivak v podzemí chaty (Winterraum); 6 postelí, deky, kamna, dříví, plynový vařič, voda ve 2 lahvích, nádobí, zbytky suchých potravin – na přeţití. Opět pěšky zpět stejnou cestou,
kde jsem byl o 5 minut rychleji, tj. 50 minut. Lanovka jela dolů hned a tak uţ ve 14.15 hod. jsem se vrátil po 2 km chůze do města a hledal minigolf. Nachází se jen 2 minuty od mostu přes řeku. Plavecký bazén je přímo u autobusového nádraţí, ale do 26.6. byl uzavřen. V 15.02 hod. jsem odjel busem do
hotelu,
vyměnil
v bance peníze (50 € = 58 Šfrs) a místo bazénu
jel
cyklistickou Chtěl
jsem
na
vyjíţďku. poznat
závěrečnou část údolí Saas, kde silnice v údolí končí, tj. u jezera Mattmark. Byla to tvrdá práce; pouhých 13,4 km stále nahoru do výšky 2260 m n.m., tzn. 700 výškových 22
metrů od hotelu a doba jízdy 1 hod. 12 minut. Ţádný cyklista
nahoru
nejel, jen poštovní autobus. Byla to pro mě současně příprava
na
nedělní návrat na kole do Itálie do Domodossola, kde budu z Brigu stoupat asi 550 m n.m. na Simplonský pas, který leţí v nadmořské výšce 2005 m. Dnes to bylo 15 km pěšky, ale většinou po sněhu, a 27 km na kole. Večeře více jak skvělá a velké mnoţství. Je patrné, ţe jsem tu protekční zákazník. Ne kaţdá CK tu obsadí hotel na 2 týdny (děkuji Vám, Ivano). Velice spokojený s vyuţitím dnešního dne, který jsem zakončil lahví dobrého moku, hned po hotelovém bazénu. 23
25.6. sobota – dnes jsem měl svátek a první gratulace je od nejmladší sestry, hned poté od manţelky a drahý byl telefon od Lídy atd. Počasí mi přálo; slunečno, mírný vítr, teplota kolem 22°C. Obvyklý bazén, snídaně, bus do Saas Fee a lanovkou na Hannig (2340), kde uţ v 9 hod. mám v plánu sluneční cestu „Sonnen weg“ a tabule sděluje, ţe 300 dní v roce tu svítí slunce a jen málo prší. Pohodlná, mírně klesající cesta s výhledy; jeden dokonce
na
„Mléčný ledovec
na
loukách“. Obcházel jsem městečko Saas
Fee
kolem dokola, kde
turistika
začala
v 19.
století. V roce 1881
tu
byl
postaven první
hotel,
v roce
1938 byla
dokončena silnice
do
Saas Grundu, kde
nyní
bydlím, v roce
a 1951
skončila stavba silnice do Saas Fee, kde jsem nyní. Klesal jsem aţ k ledovcovému jezeru (1910), 24
zde jsem bystrou řeku překonal po několika dřevěných lávkách.
Druhá
část bylo samé stoupání; nejprve k vodopádu, kde začíná modřínový
les,
kolem ledovcové jeskyně (1924) a k malebné kavárně na slunci (2000)
zvané
„Gletschergrotte“, čas 10.55 hod.
Po 15ti minutách jsem
pokračoval
v prudkém stoupání na
lesem
Berghaus
Plattjen
(2418).
Bohuţel byl ještě zavřený, hlavně
ale nebyla
v provozu lanovka usnadňující sestup. Zde jsem od 12.30 do 13 hod. poobědval z vlastních zdrojů v závětří budovy. Poté jsem začal sestupovat pohodlnou cestou lesem asi 6 km do Saas Fee. Za den to bylo 15 km, ale 25
snadných, příjemných. Kdo nemá rád výstupy, můţe sestoupit uţ od kavárny a ušetří 420 m stoupání i klesání. Cestu mi zpříjemnily dvě dámy z Holandska hovořící německy i italsky, coţ mě překvapilo. Po Japoncích je tu určitě nejvíce Holanďanů. Dnes jich do mého hotelu dokonce přijely dva autobusy.
Ve 14.20 hod. uţ jsem byl na bobové dráze a vyuţil zdarma jednu jízdu; jinak stojí 5 Šfrs. V zatáčkách jsem raději brzdil, abych nevyletěl z dráhy. 26
Následovalo pivní občerstvení, a ve stejnou dobu jako včera, v 15.02 hod. jsem se vracel do hotelu busem. Před vrácením turistické karty jsem ještě vyjel od
hotelu
Kreuzboden lanovkou
lanovkou (2400)
k ledovci
na
a
další
do
výšky
3200 m n.m., i kdyţ počasí se nahoře začalo rychle zhoršovat a byla mlha. Pěkný výstup po ledovci k Lagginhornu jsem si ponechal na srpen, bude-li čas, resp. bude-li některý klient mít
zájem. Zrovna tak doporučím klientům
CK
krásný výstup na chart
Weissmies
(2726), tj. 320 m stoupání
od
lanovky. Následovala obvyklá
večeře
v 18.30 hod. a milé loučení s personálem restaurace. Všichni se těšíme na setkání uţ 14. srpna 2011, kdy přijede první skupina Čechů na týdenní pobyt. Musím konstatovat, ţe se tu nebude asi nikdo nudit a kaţdý si vybere dle zájmu a své kondice to, co mu bude nejvíce vyhovovat. Túry jsou krásné, lehké, ale i náročné. Turistická karta umoţní splnění všech přání. Budu chtít být pro všechny dobrým rádcem a pomocníkem. Jedinou radu všem: 27
nezapomeňte dobré vyšlapané boty, nejlépe pohorky chránící kotníky a přibalte raději i pláštěnku. 26.6. neděle – poslední cvičení a plavání začalo o
trochu
dříve.
Po
snídani v 8 hod. jsem začal sjíţdět dolů na kole za teploty 14°C do Vispu a téměř po rovině do Brigu, coţ bylo 34 km. Poblíţ hřbitova jsem se převlékl
do
lehkého
cyklistického oblečení a připravil na výjezd cca 1450 m do sedla Simplon (2005).
Počasí
bylo
skvělé, nikde ani mráčku, jen
mnoho
cyklistů
a motorkářů nahoru směrem.
stoupalo stejným Dokonce
jsem předjel mladšího Itala na silničce a míjel jiného odpočívajícího, či spíše vyčerpaného cyklistu
rovněţ
na
silničním kole. V 9.20 hod. jsem opustil Brig a v 11.50 hod. se usmíval v sedle Simplonského pasu. Sjezd do italské Domodossoly je převáţně tunely nebo galeriemi a stále jsem musel brzdit. 28
Ve 12.50 hod. jsem byl v Itálii a dopřál si zaslouţený oběd a doplnil tekutiny; měl jsem za sebou 101 km. Následovala velká radost, ţe jsem ve velké pohodě vystoupal do sedla, a uţ jsem kontaktoval své dopravce, ţe s nimi počítám v úterý z Milána domů. Kolem 15. hod. jsem zastavil u průzračného jezera Maggiore a šel se vykoupat a odpočívat. Oslovil mě mladší Ital z Domodossoly jménem Fernandes, s kterým
jsem
„prokecal“
více
jak Zajímal
hodinu. se
o
všechno; hlavně o mé cyklistické vybavení, batohy a obsah v nich a mluvil o líných Italech. K večeru jsem podél jezera dojel do ostella ve městě Verbania a ubytoval se za 18 €. Dost jsem utratil za vychlazené pivo, ale za 154 km jsem si to zaslouţil. Po večeři jsem ještě zašel do parku k jezeru a v restauraci si dopřál láhev dobrého bílého vína na oslavu včerejšího svátku. Ve 22 hod. bylo ještě 30 °C. 27.6. pondělí - v 7 hod. jsem nakoupil čerstvý chléb a koláče ke snídani, kterou jsem si připravil na terase hotelu. Teprve v půl deváté jsem se rozhodl, ţe pojedu podél jezera směr Miláno, ale bude to spíše
odpočinkový den,
neboť dříve jak v úterý večer se ţádný kamion obvykle do Čech nevrací. Po 3 km jsem přijel do přístavu Intra, odkud jezdí lodě
na
druhou
stranu
jezera a dále vede silnice 29
do Milána. Stihl jsem nastoupit jako poslední v 9 hodin a za 20 minut uţ jsem pokračoval na kole překrásnou cestou podél jezera skoro bez provozu
aut;
jen
cyklistů tu bylo mnoho. V 10 hod. přišla SMS z Carga,
ţe
cestovat
domů
mohu ve
středu z Milána, tzn. za 2 dny asi 100 km odtud. Za 12 minut poté SMS od kamaráda Čadka ze Strakonic, zda mi vyhovuje zítra, tj. v úterý, nakládka ve Verbanii, tj. tam, kde jsem dnes spal a před hodinou odtamtud odjel . Neuvěřitelné, co pro mě Pavel Čadek dokáţe udělat! Zašel jsem tedy do supermarketu, nakoupil pití a grilované kuře a odjel na kole k
500
m
vzdálenému jezeru, jsem
kde vydrţel
do 16. hodin. Teplota asi 32 °C, čistá teplá voda,
pláţ
poloprázdná; co více jsem si mohl přát! K večeru jsem se stejnou cestou vrátil na stejný hotel ve Verbánii, jen 45 km na kole, dal vychladit pivo a víno a uţíval si poslední večer v Itálii. Tentokráte jsem byl na pokoji pouze s Australanem, neboť mladí Holanďané odjeli. Místo nakládky bylo určené asi 1,5 km od 30
hotelu dopoledne a tak jsem se začal těšit domů. Pojedu s řidičem panem Petrem Ostrým a vykládka má být v Rudné u Prahy. 28.6. úterý – ráno mě překvapili mravenci v plechové krabici na jídlo, neboť jsem ji měl přes noc na terase, kde bylo chladněji neţ na pokoji. Dopoledne jsem chtěl vyuţít v knihovně u jezera, ale řidič mi zavolal, ţe se místo nakládky mění, a tak jsem jel na kole za ním; jen 10 km. Potom společně kamionem asi 40 km směrem na Švýcarsko, kudy jsem cestoval v neděli na kole, ale opačným směrem. V 10.30 hod. uţ byl kamion naloţen a cestovali jsme kolem Milána a přes Brenner do Rakouska, kde jsme přenocovali. Řidič Petr mě pozval na večeři, dal nějaké pivo, a na oplátku jsme ochutnali grapu a vypili láhev červeného vína. Příjemně jsme si povídali dlouho do noci. Byl skvělým společníkem, ale jeho rodinné poměry, jak sám říkal, nebyly nejlepší. Je mu 32 let a těší se na svou přítelkyni Radku, s kterou si často psal. Byl jsem rád, ţe nekouří, a měl na svůj věk docela dobré názory; skoro stejná krevní skupina jako já. 29.6. středa - budíček uţ ve 4.30 hod. Po snídani jsme pokračovali v cestě domů, resp. na vykládku do Rudné u Prahy, kde jsem kamion opustil před 13. hodinou. Metrem jsem pokračoval na ţelezniční stanici Vysočany a odtud ve 14.02 hod. přes Nymburk do Jičína s příjezdem v 16.25 hodin. Potkal jsem kolegu cyklistu a řidiče busu Martina K. a v zahradě pivnice U Šuků vypili pivo a o hodinu později jsem byl doma. Doma místo milého přivítání mě čekaly pouze výčitky, proč jsem nejel přímo domů, ale do hospody na pivo. Toto uţ dále nechci komentovat, ale mrzí mě to moc. V Jičíně zapsal 30.6. v 16.30 hodin
Ivan
31
Přehled km pěšky, na kole, kamionem, vlakem, lodí, busem, metrem, podzemím v ledovci: Pátek: vlak Jičín- Brno 251 km, kolo Brno – Modřice 21 km, kamion Modřice – za Vídeň 280 km Sobota:
pokračování kamionem do Palazzolo (IT) 570 km, na kole do
Cologne 6 km Neděle: Cologne Monte Orfano, horská prémie (490) – kolo 12 km Pondělí: Cologne – Chiari kolo 7 km, Chiari Milano – Brig vlakem 310 km, do Saas Gran na kole 42 km Úterý: autobus Stalden 15 km, pěšky 15 km a 3x lanovka Středa: autobus Saas Almagel 5 km, pěšky 13 km, lanovka 3x Čtvrtek: autobus Saas Fee 5 km, Grachen 10 km, Stalden 15 km, St. Niklaus vlak 20 km, pěšky 18 km Pátek: autobus Saas Fee 5 km, 2x lanovka, 2x metro v podzemí, kolo 27 km, pěšky 15 km Sobota: autobus Saas Fee 5 km, lanovka 5x, pěšky 15 km Neděle: na kole 154 km Pondělí: na kole 45 km, trajekt 2x asi 10 km Úterý: na kole 10 km, kamionem 500 km Středa: kamionem 650 km, metro Zličín – Vysočany, vlak Praha – Jičín 89 km, kolo 3 km
Celkem: kolo pěšky vlak
264 km 76 km 670 km
kamion 2000 km autobus
60 km
lanovka
13 x
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2011
32
