Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů
Vybrané bankovní produkty a jejich realizace při úmrtí klienta Diplomová práce
Autor:
Bc. Marie Dudáčková Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Marcela Soldánová
duben, 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
………………………….
V Klatovech dne 6. dubna 2010
Bc. Marie Dudáčková 2
Poděkování: Děkuji vedoucí mé práce Ing. Marcele Soldánové za její ochotu, trpělivost, podněty, připomínky a korekturu diplomové práce a dále panu J. Draţkovi za pomoc při konečných úpravách. 3
Anotace Tato práce na téma vybrané bankovní produkty a jejich realizace při úmrtí klienta je rozloţena do pěti kapitol. V první kapitole jsou podrobněji rozebrány základní bankovní produkty a sluţby, které banky poskytují. V následující kapitole je popsáno dědění a jeho zákonné podmínky. Také se zde pojednává o tzv. odúmrti, tedy o připadnutí dědictví státu. Třetí kapitola se zabývá postupem banky při úmrtí klienta banky a jsou zde uvedeny i doklady a identifikační údaje nezbytné pro uskutečnění tohoto procesu. Dále následují tři modelové případy na ukončení smluvního vztahu, ve kterých sehrál svoji nezastupitelnou roli Nejvyšší soud České republiky. Závěrečná pátá kapitola porovnává změny, které se týkají dědického práva, návrhu nového občanského zákoníku se současným zněním. Některé konkrétní změny jsou pro názornost doplněny jednoduchými modelovými případy.
Klíčová slova: Platební styk, úvěry, peněţní prostředky, odúmrť – přechod dědictví na stát, návrh občanského zákoníku, dědění ze zákona, dědění ze závěti.
Annotation This study on selected banking products and their implementation in the death of the client, is divided into five chapters. In the first chapter are discussed in more detail the basic banking products and services that banks provide. The next chapter describes the inheritance and legal conditions. There is also deals with the so-called odúmrti, ie Accrual of State succession. The third chapter deals with the banks' practices for the death of the client and the Bank are presented here with the documents and identifying information necessary to complete this process. Furthermore, the model followed by three cases of termination of the contractual relationship, which played a vital role in the Supreme Court of the Czech Republic. The final fifth chapter compares the changes relating to succession rights, the new Civil Code, the current version. Some specific changes are for illustrative simple model cases.
Key words: payments, loans, funds, transition of inheritance to the State, draft of Civil Code, law of succession, inheritance according wills. 4
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................................................... 7 1. CHARAKTERIS TIKA ZÁKLADNÍCH B ANKOVNÍCH PRODUKTŮ ..................................................... 8 1.1
PLAT EBNÍ ST YK.................................................................................................................................................... 8
1.1.1
Hotovostní platební styk .......................................................................................................................... 9
1.1.2
Bezhotovostní platební styk................................................................................................................... 10
1.2
ÚVĚROVÉ OBCHODY.......................................................................................................................................... 13
1.2.1
Kontokorentní úvěr................................................................................................................................. 13
1.2.2
Eskontní úvěr........................................................................................................................................... 15
1.2.3
Kreditní karta .......................................................................................................................................... 16
1.2.4
Hypoteční úvěr........................................................................................................................................ 17
1.2.5
Hypotéky v číslech .................................................................................................................................. 18
1.2.6
Úvěry v číslech ........................................................................................................................................ 19
1.3
VYBRANÉ ZMĚNY ZÁKONA O PLATEBNÍM ST YKU ......................................................................................... 19
1.3.1
Realizace platebních příkazů................................................................................................................ 20
1.3.2
Platební karty .......................................................................................................................................... 20
1.3.3
Další změny v souvislosti s právní úpravou ....................................................................................... 21
1.4
VKLADOVÉ BANKOVNÍ PRODUKT Y ................................................................................................................. 22
1.4.1
Vklady na vkladních knížkách .............................................................................................................. 22
1.4.2
Akcie na doručitele................................................................................................................................. 24
1.4.3
Stavební spoření...................................................................................................................................... 25
1.5
POJIŠT ĚNÍ POHLEDÁVEK Z VKLADŮ................................................................................................................. 28
2. DĚDĚNÍ B ANKOVNÍCH PRODUKTŮ A SLUŽEB ....................................................................................... 30 2.1
ČT YŘI DĚDICKÉ SKUPINY PODLE ZÁKONA...................................................................................................... 30
2.2
PŘIPADNUTÍ DĚDICT VÍ ST ÁTU .......................................................................................................................... 33
3. POSTUP BANKY PŘI ÚMRTÍ KLIENTA ........................................................................................................ 36 3.1
DOKLADY A POVINNÉ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE PRO USKUT EČNĚNÍ PROCESU .............................................. 36
3.2
POST UP BANKY V PŘÍPADĚ OBDRŢENÍ LISTINY DOKLÁDAJÍCÍ ÚMRT Í KLIENT A ........................................ 37
3.3
ÚMRTÍ ÚČAST NÍKA PENĚŢNÍCH PROST ŘEDKŮ NA ÚČTU............................................................................... 38
3.4
POST UP BANKY V PŘÍPADĚ DĚDĚNÍ FINANČNÍCH PROST ŘEDKŮ NA ÚČT U.................................................. 41
3.5
OPRÁVNĚNÍ K NAKLÁDÁNÍ S PROST ŘEDKY NA ÚČTU ZŮST AVITELE .......................................................... 43
3.6
ÚMRTÍ ÚČAST NÍKA STAVEBNÍHO SPOŘENÍ ..................................................................................................... 43
3.7
POST UP BANKY V PŘÍPADĚ ÚMRTÍ KLIENTA PLATEBNÍ KARTY A VKLADNÍ KNÍŢKY ................................ 44
3.8
POSKYT OVÁNÍ INFORMACÍ ............................................................................................................................... 45
4. MODELOVÉ PŘÍPADY – UKONČENÍ S MLUVNÍHO VZTAHU ............................................................ 47 4.1
VKLAD NA ÚČTU JAKO PŘEDMĚT DĚDICT VÍ ................................................................................................... 47
5
4.2
PENĚŢNÍ PROST ŘEDKY NA ÚČTU V RÁMCI SJM............................................................................................. 49
4.3
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ PŘI VÝPLATĚ Z ÚČTU BEZ DISPOZIČNÍHO PRÁVA............................................ 50
4.4
SHRNUT Í UVEDENÝCH PŘÍKLADŮ .................................................................................................................... 51
5. KOMPARACE NOVÉHO NÁVRHU OB ČANS KÉHO ZÁKONÍKU S E SOUČASNÝM ZNĚNÍM 52 5.1
ZÁKLADNÍ POJMY............................................................................................................................................... 52
5.2
VYBRANÉ KONKRÉTNÍ ZMĚNY NÁVRHU OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU............................................................ 53
5.2.1
Dědické tituly........................................................................................................................................... 53
5.2.2
Závěť ......................................................................................................................................................... 55
5.2.3
Dědění ze zákona .................................................................................................................................... 55
5.2.4
Nepominutelný dědic.............................................................................................................................. 56
5.2.5
Odpovědnost za dluhy............................................................................................................................ 57
5.2.6
Zřeknutí se dědického práva................................................................................................................. 58
5.2.7
Náhradní dědic........................................................................................................................................ 59
5.2.7.1
Obecné náhradnictví............................................................................................................................. 59
5.2.7.2
Svěřenecké náhradnictví....................................................................................................................... 60
5.2.8
Odkaz........................................................................................................................................................ 61
VÝS LEDKY ..................................................................................................................................................................... 64 ZÁVĚR .............................................................................................................................................................................. 66 SEZNAM POUŽITÉ LIT ERATURY ....................................................................................................................... 68 SEZNAM GRAFŮ, SCHÉMAT A PŘÍLOH .......................................................................................................... 69
6
Úvod Moderní bankovnictví na území dnešní České republiky se začalo utvářet jiţ v průběhu druhé poloviny 19. století. Bankovnictví je významným prvkem ekonomiky kaţdé země a dotýká se kaţdého z nás. Finanční zdroje a vůbec finance celkově jsou nedílnou součástí kaţdého ekonomického subjektu. Kromě toho je bankovnictví v trţním hospodářství součástí ekonomického prostředí daného státu. V současné době je ekonomika, a to i ta česká, zasaţena celosvětovou hospodářskou krizí, která začala psát svou historii v červenci roku 2007 ztrátou důvěry amerických investorů v hodnotu hypoték. Tato globální hospodářská krize měla dopad i na bankovnictví a důsledkem byl krach mnoha finančních institucí, jejichţ zákazníci nebyli schopni splácet hypotéku a banky nedokázaly prodat jejich nemovitosti. Tato diplomová práce je zaměřena na bankovní produkty a jejich realizaci při úmrtí klienta a s tím související přechod práv a povinností k těmto produktům děděním. Práce je rozdělena do několika kapitol a podkapitol. Po první kapitole, která charakterizuje základní bankovní produkty a sluţby, které banky poskytují, následuje kapitola, která se zabývá vysvětlením obecného pojednání dědění a o tzv. odúmrti (cadacum), tedy o připadnutí dědictví státu podle § 462 občanského zákoníku. Dále se zmiňuji o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který se právě zabývá hospodařením s majetkem, který vzešel z tzv. odúmrti. Třetí kapitola je věnována postupu banky při nakládání s bankovními produkty v případě úmrtí klienta banky a také zde informuji o dokladech a povinných identifikačních údajích, které jsou nezbytné pro uskutečnění tohoto procesu. Ve čtvrté kapitole uvádím tři modelové případy nakládání s peněţními prostředky na bankovních účtech u banky, ve kterých sehrál svoji nezastupitelnou roli Nejvyšší soud České republiky. Závěrečná pátá kapitola je věnována návrhu nového občanského zákoníku a komparaci změn, které se týkají dědického práva, se současným zněním. Nejdříve zaměřuji pozornost na jednotlivé základní pojmy, které jsou důleţité pro dědické právo a dále se věnuji konkrétním změnám návrhu občanského zákoníku. Některé uvedené změny jsou pro názornost doplněny jednoduchými modelovými případy.
7
1. Charakteristika
základních
bankovních
produktů Banky v současné době provádějí celou škálu činno stí, které neustále rozvíjejí a modifikují. Z tohoto důvodu je velmi obtíţné vymezit jejich obecnou charakteristiku a systematizaci. Mezi základní sluţby, které poskytují banky svým klientům, patří i realizace platebního styku, tedy hotovostní a bezhotovostní přesuny peněţních prostředků mezi jednotlivými subjekty.
1.1 Platební styk Zabezpečování platebního styku patří k jednomu z nejvýznamnějších úkolů bank a platební styk v České republice metodicky řídí1 Česká národní banka. Platební styk můţeme dělit z různých hledisek, ale pro účely této práce uvádím níţe uvedené rozdělení. Graf č. 1 – Platební styk
Platební styk členění dle místa
v rámci banky
v rámci ČR
přeshraniční platební styk
členění dle způsobu zahraniční platební styk
bezhotovostní
hotovostní
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje rozdělení platebního styku z hlediska místa realizace a z hlediska způsobu nakládání s peněţními prostředky.
1
§ 37 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
8
1.1.1 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk zahrnuje všechny peněţní pohyby uskutečněné za pouţití zákonných platidel (osobní předání, zaslání poštovní poukázkou nebo cenným psaním, předání prostřednictvím třetí osoby atp.). Pojem zákonné platidlo označuje takové peněţní prostředky, které musí být podle zákona přijímány všemi subjekty jako prostředek úhrady dluhu. Zákonná platidla mají formu mincí a bankovek. Pro realizaci hotovostního platebního styku je podmínkou existence fyzických peněz, které jsou však snadno odcizitelné a také se můţe stát, ţe je ztratíme nebo se setkáme s padělky peněz. V zahraničí při špatné znalosti tamější měny se můţeme setkat s neplatnými bankovkami. Naproti tomu je výhodou to, ţe je můţeme mít vţdy s sebou a tudíţ je máme vţdy k dispozici. Hlavní oblastí hotovostního placení jsou běţné kaţdodenní úhrady prováděné občany, neboť domácnosti provádějí i v současnosti mnoho plateb v hotovosti. Avšak z ekonomických a bezpečnostních důvodu se začíná dávat přednost bezhotovostnímu platebnímu styku. Zavedením peněţních automatů se zlepšují sluţby pro klienty a minimalizuje se drţení peněz v hotovosti bankou. Banky samy udrţují stav peněz v hotovosti na pokladnách jen v rozsahu očekávaných krátkodobých potřeb, aby úrokové ztráty a rizika z drţení pokladní hotovosti byly co nejvíce minimalizovány. 2 Klienti banky, kteří ukládají hotové peníze na bankovní účty obvykle prostřednictvím pokladen, mohou vyuţít sluţeb nočního trezoru v době, kdy má banka jiţ zavřeno. Tuto sluţbu vyuţívají především obchodníci, kteří odvádí denní trţbu. Podmínkou pro průběh hotovostního platebního styku je existence bankovek. V České republice má výsadní právo vydávat nebo- li emitovat hotové peníze Česká národní banka. Česká národní banka stanoví vyhláškami 3 v oblasti platebního styku například: nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náleţitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu, postup fyzických a právnických osob při příjmu zákonných peněz a nakládání s nimi, včetně postupu při odebírání podezřelých bankovek a mincí, poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, 2
KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví, Praha: 2006, s. 142.
3
§ 22 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
9
ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince, podmínky, za kterých lze reprodukovat symboly peněz nebo vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. Hotovostní platební styk je dále upraven zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, který stanovuje s účinností od 1. července 2004, ţe veškeré platby, jejichţ výše překračuje částku 15 000 EUR, musí být provedeny bezhotovostní platbou.
1.1.2 Bezhotovostní platební styk Všechny způsoby realizace bezhotovostních plateb prodělaly dlouhý historický vývoj v souvislosti s rozvojem obchodu v celém světě. Banka při provádění bezhotovostního platebního styku vystupuje v roli zprostředkovatele. Jako s nástrojem bezhotovostního platebního styku se dnes nejčastěji setkáváme s těmito instrumenty: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, hromadné příkazy (k úhradě nebo inkasu), trvalý příkaz (k úhradě nebo inkasu), platební příkaz pro mezinárodní platební styk (payment order), a dále sem bývají zařazovány: bankovní platební karta, šeky. Poměrně často se u nás vyuţívají poštovní poukázky, které primárně nepatří mezi bankovní produkty, ale banky je akceptují při realizaci bezhotovostního, respektive hotovostního platebního styku. Příkazy k provedení plateb mohou předávat klienti bance zejména formou: písemnou – osobně na pobočce banky, pomocí dálkového přenosu dat (home-banking, call-banking, phone-banking, GSM-banking, internet-banking, office-banking) - komunikace se odehrává prostřednictvím mobilního telefonu anebo osobního počítače a modemu, který klientu umoţňuje napojit se na počítačovou síť banky a komunikovat s bankou 10
v pohodlí domova nebo své kanceláře. Tento způsob zadávání příkazů k platbám umoţňuje klientům uţívat i dalších sluţeb, jako jsou například aktuální informace o stavu běţného účtu nebo vyuţívání informačního servisu banky (kurzovní lístek, úrokové sazby). V posledních letech úloha internetového bankovnictví v České republice velmi vzrostla. Vzhledem k tomu, ţe bezhotovostní peníze existují ve formě zápisů na účtech, musí být kaţdý jejich pohyb na účtech klientů zaznamenán. Platební styk v rámci je dné banky Jedná se o platební styk uskutečňovaný pouze v CZK a v rámci jedné banky. Pokud plátce i příjemce jsou klienty stejné banky, zatíţí banka účet plátce a peněţní prostředky připíše ve prospěch účtu příjemce. Platba proběhne na obou účtech v témţe časovém okamţiku nebo zúčtování probíhá tzv. dávkovým způsobem, tzn. na obou účtech proběhne zúčtování s časovým odstupem. Podle nového zákona o platebním styku ustanovení § 111 musí být peněţní prostředky připsány na účet příjemce ve stejný den, kdy byly odepsány z účtu příkazce. Tuzemský platební styk Jedná se o platební styk uskutečňovaný pouze v C ZK a v rámci České republiky. V případě, ţe plátce a příjemce jsou klienti různých bank, probíhá zúčtování mezi nimi tímto způsobem. Platba je zaúčtována: k tíţi účtu příkazce, ve prospěch účtu banky příjemce, k tíţi účtu banky příkazce, ve prospěch účtu banky příjemce, k tíţi účtu banky příjemce, ve prospěch účtu příjemce. Tuzemský platební styk je realizován prostřed nictvím clearingového centra České národní banky, 4 které vede účty všech zúčastněných bank a prostřednictvím těchto účtů probíhají
4
§ 38 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
11
všechny platby mezi bankami. Kaţdá banka má otevřen svůj clearingový účet a na tomto účtu musí udrţovat dostatečné peněţní prostředky pro krytí plateb svých i plateb klientů. Nutným předpokladem realizace platebního styku je také bezpečně a rychle fungující systém komunikace a předávání zpráv mezi bankami na celém světě. Tuzemský platební styk v rámci České republiky ponejvíce upravuje vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Lhůty převodu jsou pak upraveny zákonem o platebním styku. Přeshraniční platební styk Je převod peněţních prostředků z jednoho členského státu EU/EHP 5 do jiného členského státu EU/EHP v domácí měně kteréhokoliv členského státu EU nebo do států mimo EU/EHP. Podle § 109 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku si můţe klient s bankou dohodnout lhůtu pro převedení částky na účet banky příjemce, avšak tato lhůta nesmí být de lší neţ 4 pracovní dny. Odpovědnost za provedení přeshraničního převodu je konstruována tak, ţe banka příkazce odpovídá za převod aţ do dne připsání částky převodu na účet banky příjemce. Platební styk přeshraniční i zahraniční je zaloţen na přímém spojení bank přes vzájemně vedené korespondentské účty, jejichţ prostřednictvím si banky zúčtují platby pro sebe i své klienty. Banky si vzájemně otevírají účty a tím si budují tzv. sítě obchodních spojení. Není samozřejmě moţné, aby kaţdá banka měla přímé spojení na všechny ostatní banky, proto v mnoha případech probíhá zúčtování plateb nepřímo prostřednictvím jiné banky. Tyto účty existují ve dvou formách, a to NOSTRO účet, tj. účet, který má (naše) banka otevřený
5
Evropský hospodářský prostor - zahrnuje členské státy Evropské unie: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozems ko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Ru munsko, Bu lharsko a země Ev ropského sdruţení volného obchodu (ESVO): Island, Lichtenštejnsko a Norsko.
12
u jiné banky, a LORO účet, tj. účet, který (naše) banka vede pro jinou banku. Na těchto účtech nejsou prostředky dle zvyklostí úročeny. Zahraniční platební styk Pod pojmem zahraniční platební styk rozumíme pohyb hotovostních a bezhotovostních peněţních prostředků přes hranice nějaké definované měnové oblasti, zpravidla identické se státními hranicemi země. Do zahraničního platebního styku můţeme zahrnout převody v cizí měně, které nesplňují podmínky přeshraničního platebního styku. Zahraniční platební styk není právně upraven a bankami je realizován dle obchodních podmínek jednotlivých bank. Na rozdíl od přeshraničního platebního styku není vázán na IBAN 6 a lhůty ze zákona.
1.2 Úvěrové obchody Poskytování úvěrů a další formy financování patří mezi nejdůleţitější obchody komerčních bank. Banky nabízejí poměrně širokou paletu úvěrů, které lze členit dle různých hledisek. Mezi nejčastější patří členění dle: účelu, ke kterému je úvěr určen, subjektu úvěru a doby splatnosti úvěru. Dále uvedu některé konkrétní formy moţnosti půjčení peněz, které banky poskytují.
1.2.1 Kontokorentní úvěr Vzhledem k pruţnosti způsobu úvěrování se stal kontokorentní úvěr poměrně často vyuţívaným, a to ze strany podnikatelů i občanů. Jedná se o sloučený vkladový a úvěrový účet. Klient tak můţe platit ze svého účtu i v případě, kdy na něm nemá dostatek peněz. Maximální výše úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem, který udává výši moţného dluhu (debetní zůstatek na účtu). V případě debetního zůstatku platí klient úrok z úvěru.
6
IBA N – jedná se o mezinárodní formát čísla účtu – bankovního spojení, pouţívaný při platbách v rámci EHP. IBAN se skládá z ISO kódu státu, kontrolního čísla, identifikace banky a čísla účtu.
13
Úrokové sazby se pohybují od 8 do 18 % p. a. V případě kreditního zůstatku samozřejmě dostává klient úrok z vkladu. Banka obvykle povoluje i určité krátkodobé překročení úvěrového rámce, coţ můţe pro klienta znamenat dodatečné (sankční) úroky. Úvěrový rámec se u nepodnikajících fyzických osob obvykle nachází v rozmezí 5 000 Kč a dvojnásobku čistého měsíčního příjmu. Splatnost úvěru vyplývá jak z účelu pouţití, tak i doby, na kterou je smlouva uzavřena. Vzhledem k tomu, ţe banka s dobrými klienty úvěr kaţdoročně prodluţuje, můţe mít úvěrový vztah středně aţ dlouhodobý charakter. Pro klienta je velkou výhodou tohoto úvěru moţnost jeho pruţného čerpání podle momentální potřeby. Úroky platí pouze z aktuálního stavu. Klient tak krátkodobě překlene nedostatek peněz na běţném účtu. Je to však pro něj relativně drahý úvěr, naopak pro banku je výhodou poměrně vysoká úroková sazba. Pokud banka vyţaduje zajištění, vyuţívají se prakticky všechny známé formy. Pojmem zajištění úvěru v širším slova smyslu rozumíme veškerá opatření prováděná bankou s cílem zajistit řádné splácení úvěru, včetně úroků. Obecně platí, ţe čím je úvěr rizikovější a čím je doba splatnosti delší, tím kvalitnější musí být způsob zajištění. K nejdůleţitějším nástrojům vyuţívaných k zajištění úvěrů patří: prověrka úvěrové způsobilosti (bonity) klienta - klient předkládá účetní výkazy, podnikatelský záměr a jiné dokumenty, limitování výše úvěru pro jednotlivé klienty, diverzifikace rizika prostřednictvím konsorciálních úvěrů, kontrola úvěrového subjektu a objektu. I přes tato opatření se banka nevyhne poskytnutí špatných úvěrů. Pro tyto případy vyuţívá řady zajišťovacích instrumentů (úvěrové zajištění v uţším pojetí), které dávají bance moţnost v případě, kdy klient nesplácí úvěr, uspokojit své pohledávky pomocí záruk.
14
Úvěrové zajištění (zajišťovací instrumenty) se člení nejčastěji ze dvou hledisek:7 podle povahy (formy) zajištění se rozlišuje zajištění osobní a věcné: -
osobní zajištění, kdy bance ručí třetí osoba (ať uţ fyzická či právnická),
-
věcné zajištění dává bance právo na určité majetkové hodnoty (zpravidla) příjemce úvěru,
podle svázanosti zajištění se zajišťovanou pohledávkou rozlišujeme zajištění akcesorické a abstraktní: -
akcesorické zajištění je takové, kdy zajištění je těsně a nerozlučně spojeno se zajišťovanou pohledávkou. Zanikne- li pohledávka, automaticky zaniká i zajištění,
-
abstraktní zajištění naproti tomu představuje samostatně stojící právo, které je nezávislé na zajišťované pohledávce. S uspokojením pohledávky zajištění nezaniká, subjekt poskytující zajištění má však právo na jeho vrácení. To dává moţnost vyuţívat tohoto zajištění k opakovanému poskytování úvěrů.
1.2.2 Eskontní úvěr Eskontní úvěr se vyuţívá v případě potřeby profinancovat část pohledávek plynoucích z obchodních vztahů s odběrateli. Jedná se o úvěr, kdy banka odkupuje (eskontuje) směnku od jejího majitele před její splatností a umoţňuje tak majiteli směnky, aby získal hotové peníze před dobou splatnosti směnky, přičemţ si sráţí úrok - diskont za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky. Banka zde vystupuje jako věřitel s tím, ţe směnku v době splatnosti nepředloţí k proplacení původnímu majiteli, který směnku bance postoupil, ale jejímu výstavci, jde- li o směnku vlastní, nebo směnečníkovi, jde- li o směnku cizí. 8 Směnka je cenný papír vyjadřující písemný dluţnický závazek. Je instrumentem obchodního úvěru, sama o sobě je vyjádřením dluhu. Směnka můţe vzniknout z různých příčin a vyznačuje se abstraktností (není nutné uvádět důvod vzniku) a také skripturností (uznávají se nároky pouze na směnce uvedené).
7
ŠVA RCOVÁ , J. Ekonomie – stručný přehled 2007/2008, Zlín: CEED, 2007, s. 258.
8
PA VELKA. F., BA RDOVÁ D., OPLTOVÁ R. Úvěrové obchody, Praha: A ktris, 2002, s. 64.
15
Směnka je spolu se šekem upravena podle směnečného a šekového zákona, 9 který je v souladu s Ţenevskými konvencemi10 . Základem pro stanovení výše úroku jsou smluvně dohodnuté podmínky mezi klientem a bankou. Celkové náklady tvoří zpravidla úrok stanovený na základě diskontní úrokové sazby obchodní banky, eskontní provize a související poplatky a výlohy.
1.2.3 Kreditní karta Kreditní karta se ve své hlavní funkci, tedy moţnosti platit za zboţí a sluţby platební kartou, neliší od debetní platební karty. Debetní platební karta je typ platební karty, která je vázána k existenci bankovního účtu. Obvykle ji klient získá automaticky při zaloţení nového účtu v bance. Rozdíl je však v tom, ţe u kreditní karty čerpá finanční prostředky, které si půjčuje od banky, a to aţ do výše, na které se s bankou domluví – jedná se o tzv. kreditní limit nebo také úvěrový rámec. U debetní karty je finanční částka, kterou můţe prostřednictvím této karty čerpat, limitována aktuálním mnoţstvím finančních prostředků na účtu. Pouze v případě, ţe klient má k účtu sjednán také kontokorentní úvěr, můţe prostředky čerpat i do mínusu. Je nutné upozornit na skutečnost, ţe kaţdá banka pouţívá vlastní kritéria pro stanovení úvěrového rámce. Tato hranice se zpravidla pohybuje kolem trojnásobku průměrného měsíčního příjmu klienta. Úvěr získaný prostřednictvím kreditní karty je tzv. revolvingový úvěr, který klient můţe neustále obnovovat tím, ţe splácí část nebo celou čerpanou částku. Čerpanou částku můţe klient splácet dle jeho volby nebo moţností. K tomuto úvěru nepotřebuje klient ţádného ručitele. Některé banky v České republice, jako například Raiffeisenbank, a.s., vydají kreditní kartu i bez ohledu na to, zda v dané bance má klient vedený nějaký účet. Oproti tomu Komerční banka, a.s. nebo GE Money Bank, a.s. a většina ostatních bank poţadují mít k vydání kreditní karty zaloţený běţný účet vedený v korunách.
9
Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový.
10
Ţenevská konvence je mezinárodně uznávaná dohoda, podle níţ je směnečné právo upraveno v řadě zemí, především v oblasti kontinentální Evropy.
16
1.2.4 Hypoteční úvěr Jedná se o úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, a to i rozestavěné, kdyţ pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. 11 Nezbytnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je, ţe nemovitost se musí nacházet na území České republiky, členské ho státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářsky prostor. 12 Jak vyplývá z účelu pouţití (propojenosti s nemovitostmi), jedná se o dlouhodobý účelový úvěr se splatností aţ několik desítek let. Finanční prostředky banka na tyto úvěry získává vydáním dluhopisů, a to hypotéčních zástavních listů. Takto získané zdroje můţe banka pouţít pouze na poskytnutí hypotečních úvěrů. Hypotéční zástavní listy patří mezi veřejně obchodovatelné cenné papíry, coţ umoţňuje jejich majiteli, aby je kdykoliv prodal. Mají dvojí zajištění – jsou kryty pohledávkami z hypotéčních úvěrů, které jsou navíc zajištěny prostřednictvím zástavního práva reálně existující nemovitosti. Takto kvalitní krytí činí z hypotečního zástavního listu jeden z nejbezpečnějších cenných papírů. Další výhodou je, ţe výnosy z hypotéčních zástavních listů nepodléhají dani z příjmu jako například výnosy z termínovaných vkladů nebo vkladních kníţek. Úroková sazba hypotéčních úvěrů je nejčastěji stanovena jako kombinace dvou způsobů, pevné sazby po celou dobu splatnosti tohoto úvěru nebo pohyblivé v závislosti na vývoji trţních úrokových sazeb. Úzké propojení hypotečních úvěrů s investicemi do bydlení vede k tomu, ţe jejich poskytování je obvykle podporováno státem, u nás je to například ve formě dotace k úrokům z hypotečních úvěrů, zvýhodněné či dokonce bezúročné půjčky od státu aţ po nejrůznější druhy záruk ze strany státu nebo specializovaných záručních bank.
11
PLÍVA, S., ELEK, Š., LIŠKA, P., MA REK, K. Ban kovní obchody, Praha: ASPI, 2009, s. 174.
12
§ 28 odst. 4 zákona č. 190/2004 Sb., o d luhopisech.
17
1.2.5 Hypotéky v číslech Hypoteční trh zaznamenal výrazný pokles. Přestoţe na závěr loňského roku došlo k výraznému zvýšení hypoték, v letošním roce má opět počet poskytnutých hypoték výrazně klesající tendenci. V lednu 2010 bylo poskytnuto 2 533 hypoték v celkovém objemu 4,28 miliardy Kč. V meziměsíčním srovnání představuje lednový výsledek propad o 30 %. V loňském roce poskytly banky domácnostem hypotéky za 73,85 miliardy Kč, coţ znamenalo ve srovnání s rokem 2008 pokles o 39 %. Od července 2009 aţ do konce roku se hypotečním bankám dařilo v meziročním srovnání pozvolna navyšovat počty a objemy nově poskytnutých úvěrů, ale v lednu letošního roku se tento trend zastavil. Graf č. 2 – Průměrná měsíční hodnota hypotéky 12 10,09 10 8 6,16 6 4,28 4 2 0 Rok 2008
Rok 2009
Rok 2010 (údaj za měsíc leden)
v mld. Kč
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje průměrnou měsíční hodnotu hypotéky v mld. Kč. Průměrná výše hypotéky v lednu 2010 v meziměsíčním srovnání vzrostla o téměř 35 000 Kč na 1 689 887 Kč. O rok dříve ale klienti v průměru čerpali hypotéku v objemu 1 717 923 Kč. Trh klesl i přesto, ţe průměrná úroková sazba u hypoték, poskytnutých v lednu roku 2010 klesla proti prosinci roku 2009 o 9 setin procentního bodu na 5,52 % 13 . 13
Zdroj: hn.ihned.cz [online]. ČTK [cit . 18.2.2010]. Dostupný z www:
.
18
1.2.6 Úvěry v číslech Celkové zadluţení českých podniků u bank v roce 2009 od roku 2004 poprvé kleslo. Objem bankovních úvěrů poskytnutých nefinančním podnikům se v loňském roce sníţil o 8,1 % na 636 miliardy Kč. 14 To je podle odborníků způsobeno jednak tím, ţe některé banky omezily úvěrování z různých důvodů a jednak tím, ţe se změnilo chování firem. Firmy se začaly chovat ekonomicky a omezily poptávku po úvěrovém financování. V loňském roce nejvíce kleslo zadluţení velkých firem s obratem nad 200 milionů Kč a v letošním roce se očekává ještě mírné sníţení. U ostatních firem se naopak očekává, ţe by objem poskytnutých úvěrů měl začít znova růst. Oproti tomu se v letošním roce očekává nárůst nesplácení osobních půjček a kreditních karet, a to v souvislosti s růstem nezaměstnanosti. Prozatím podíl nesplácených úvěrů domácností stoupl na 4 %, zatímco před rokem to bylo 2,8 %. 15 Podnikové úvěry totiţ na rozdíl od osobních půjček v průběhu ekonomického cyklu kolísají mnohem více a reagují na dění v ekonomice okamţitě.
1.3 Vybrané změny zákona o platebním styku Nový zákon o platebním styku začal platit od 1. listopadu 2009 a přinesl do bankovního systému několik novinek. S těmi se museli vypořádat jak banky, tak druţstevní záloţny a jiní poskytovatelé finančních sluţeb, ale i jejich klienti. Nejedná se o novelu zákona č. 124/2002 Sb., ale o zákon nahrazující předcházející, a to z titulu rozsáhlých změn, který zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku přinesl. Oproti stávajícímu zákonu, který čítal 36 paragrafů, má ten současný paragrafů 147. Novou úpravou zákona o platebním styku se zlepšily i některé podmínky spojené s vedením a uţíváním účtu pro klienty. Níţe uvedu některé změny, které přinesl nový zákon o platebním styku.
14
Zdroj: lidovky.cz [online]. ČTK [cit. 18.2.2010]. Dostupný z www: .
15
Zdroj: hn.ihned.cz [online]. Martin Pet říček [cit. 19.2.2010]. Dostupný z www: .
19
1.3.1 Realizace platebních příkazů Banky dle nového zákona o platebním styku mají povinnost realizovat platební příkaz nejpozději do konce následujícího pracovního dne, a to pokud se jedná o tuzemské platby. Dříve na to měla banka o den více. Aby byl běţný platební příkaz v rámci tuzemského platebního styku druhý den vyřízen, je nutné jej podat v pracovní době nebo v případě elektronického bankovnictví do 18 hodin. K převodu peněz na účet v rámci jedné banky na území České republiky v české měně dochází dle § 111 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku ještě týţ den. Jedná- li se o převod peněz do zahraniční banky, je nutné vycházet z § 109 zákona o platebním styku, dle kterého poskytovatel plátce zajistí, aby peněţní prostředky byly připsány na účet poskytovatele příjemce nejpozději do konce následujícího pracovního dne po okamţiku přijetí platební transakce. V případě papírového platebního příkazu se plátce a jeho poskytovatel mohou dohodnout na lhůtě o jeden pracovní den delší. Pokud se provádí platební transakce v jiné měně neţ CZK nebo EUR, můţe si banka a klient dohodnout lhůtu aţ 4 dny. 16 Počátek lhůty v případě papírového platebního příkazu nebo provedení platební transakce v jiné měně neţ CZK nebo EUR je dle odst. 6 výše uvedeného paragrafu zákona o platebním styku den následující po dni, kdy nastal okamţik přijetí platebního příkazu.
1.3.2 Platební karty Nový zákon zrušil také některé poplatky, a to například za blokaci při ztrátě nebo zcizení karty. V souvislosti s blokací karet také vyvstává majiteli účtu povinnost krádeţ nebo ztrátu platební karty neprodleně oznámit své bance, aby se zabránilo jejímu zneuţití. V zákoně o platebním styku je v § 116 uvedeno, ţe plátce nese ztrátu z neautorizované platební transakce do částky 150 EUR. Tím, ţe je v zákoně uvedeno jednotné číslo, bylo diskutabilní, zda jde o podíl při kaţdé transakci (pokud by zloděj z ukradené karty zaplatil třikrát za 150 EUR, odpovědnost by zůstala celá na majiteli platební karty), nebo za součet transakcí do doby nahlášení zneuţití karty. Reakcí ČNB na nejasné moţné interpretování
16
§ 109 odst. 4 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
20
tohoto paragrafu je zveřejnění sjednocujícího výkladu k odpovědnosti za ztráty z platebních karet. Podle tohoto sdělení, vydaného ČNB 11. listopadu 2009, nese plátce při zneuţití platební karty odpovědnost za ztráty z jejího neautorizovaného pouţití do celkového limitu odpovídajícího v přepočtu 150 EUR, který se vztahuje na souhrn částek všech neautorizovaných platebních transakcí. 17
1.3.3 Další změny v souvislosti s právní úpravou Banky podle nového zákona musí nejméně jednou za měsíc bezplatně informovat své klienty o pohybech na jejich běţných účtech. K tomuto účelu mohou banky vyuţít méně nákladné elektronické bankovnictví neţ výpisy zasílané prostřednictvím poštovní sluţby. Dále také nově existuje moţnost vrácení inkasa. Majitel účtu tak můţe během osmitýdenní lhůty od strţení peněz z účtu poţadovat za určitých okolností vrácení finančních prostředků zpět. Tato moţnost se nevztahuje na zálohové platby například za plyn, vodu, elektřinu atd. Klient bude mít právo odvolat inkasní transakci, pokud její výše převyšuje částku, kterou mohl rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem autorizované platební transakce. Banka má pak 10 dní na to, aby peníze vrátila nebo ţádost odmítla. V případě odmítnutí ţádosti, má banka povinnost tuto skutečnost řádně odůvodnit. Aby se banky vyhnuly problémům s navracením peněz, zavedly maximální limit pro inkasní platby, který si klient sám určí. V případě, ţe si klient limit nenastaví, určí mu ho sama banka. Další novinkou je, ţe délka výpovědní doby u běţného účtu nesmí přesáhnout 1 měsíc. Do platnosti nového zákona o platebním styku byla délka výpovědní doby u běţného účtu 7 dnů aţ 2 měsíce. Změna právní úpravy také přinesla bezplatné zrušení účtu s dobou trvání delší neţ 1 rok. Pokud by jste chtěli účet zrušit dříve, existuje v ČR několik výjimek, jako třeba Poštovní spořitelna, které si poplatky účtují. 18 Zákon zde připouští moţnost
17
Zdroj: www.cnb.cz [online]. Marek Petruš, mluvčí ČNB [cit. 11.11.2009]. Dostupný z www: .
18
Zdroj: www.penize.cz [online]. Věra Tů mová [cit. 9.11.2009]. Dostupný z www: .
21
zrušení účtu také za úplatu, pokud byla s klientem dohodnuta, ale tato částka musí být přiměřená a zároveň musí odpovídat skutečným nákladům banky. 19
1.4 Vkladové bankovní produkty Pro banku vkladové bankovní produkty představují cizí kapitál, který se eviduje v bilanci na straně pasiv a banka vystupuje v roli dluţníka. Banka získává cizí peněţní prostředky formou vkladů nebo emisí dluhových cenných papírů. Shromaţďováním vkladů si banka rozšiřuje kapitál, který pouţívá k aktivním operacím, zejména k poskytování úvěr ů. Charakteristickým rysem vkladu je, ţe vkladatel jím můţe disponovat buď kdykoli nebo po uplynutí výpovědní lhůty, kdeţto banka jej zároveň přeměňuje na zápůjční kapitál. Jde tedy současně o úschovu peněz, respektive peněţního kapitálu, a o jejich vyuţití.
1.4.1 Vklady na vkladních knížkách Právní úprava vkladů formou vkladních kníţek je dána § 778 aţ § 785 občanského zákoníku a vyhláškou č. 47/1964 Sb., o peněţních sluţbách občanům. Vklad na vkladní kníţce je zvláštní formou smlouvy o vkladu. 20 Převzetím vkladu vzniká vkladateli pohledávka za bankou a bance vzniká závazek ve výši vloţeného vkladu. Tyto vklady nelze vyuţívat k platebnímu styku (převodem z nich platit), ale lze na ně poukazovat platby. Vkladní kníţka je potvrzením banky o existenci vkladu a musí z ní být zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav. Čím delší je doba vkladu dočasně volných peněţních prostředků, tím vyšší úrokovou sazbu banky poskytují. Úroky se zaznamenávají do vkladní kníţky po ukončení úročeného období při nejbliţším jejím předloţení. Podle § 784 občanského zákoníku při ztrátě nebo zničení vkladní kníţky můţe vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí- li banka na návrh vkladatele nebo na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, vkladní kníţku za umořenou. Po umoření vydá banka vkladateli novou vkladní kníţku nebo na poţádání vyplatí celý vklad. Umoření vkladní kníţky spočívá v tom, ţe banka na návrh zavede zvláštní řízení, jehoţ účelem je, aby vkladní kníţka byla nalezena, nebo aby ke vkladu mohly uplatnit právo oprávněné osoby, anebo aby po bezvýsledném uplynutí stanovené lhůty banka prohlásila vkladní kníţku 19
Zdroj: finance.idnes.cz [online]. Běla Fialová [cit. 2.9.2009]. Dostupný z www: .
20
PLÍVA , S., ELEK, Š., LIŠKA, P., MAREK, K. Bankovní obchody, Praha: ASPI, 2009, s. 174.
22
za umořenou a vydala navrhovateli novou vkladní kníţku nebo vyplatila vklad. Umořením pozbude původní vkladní kníţka platnost. Vkladní kníţka můţe být vystavena pouze na jméno a nelze bez jejího předloţení s vkladem nakládat. V některých zemích, včetně České republiky, mohly být vkladní kníţky vystaveny i na majitele, resp. doručitele. U vkladních kníţek na doručitele nezkoumala banka kdo je vkladatelem, popřípadě kdo vkladní kníţku na doručitele předkládal. Tyto formy anonymních vkladů byly v souladu se směrnicemi EU 21 zakázány, a to z důvodu boje proti praní špinavých peněz. 22 V současné době jsou vklady na vkladních kníţkách na jméno podle § 782 občanského zákoníku jedinou přípustnou formou vkladu na vkladní kníţce. Vkladní kníţka, vedená nyní výhradně jen pro osobu, jejíţ identitu musí banka znát, umoţňuje klientovi uloţit a vybrat si peníze, a to většinou v hotovosti. S vkladem na vkladní kníţce je oprávněn nakládat ten, na jehoţ identifikační údaje byla vkladní kníţka vystavena. Proto při nakládání s vkladem musí klient bance předloţit vkladní kníţku a prokázat svou totoţnost – jméno, příjmení, adresu a datum narození fyzické osoby nebo název či obchodní firmu, sídlo a IČ právnické osoby.
zdroj: fincentrum.idnes.cz 23 Výše uvedený obrázek zobrazuje vkladní kníţku, kde většina zápisů je psaná ručně, případně byla pouţívána razítka označující vklad či výběr. V posledních letech byly však
21
Evropská unie.
22
V roce 2002 byla Parlamentem ČR schválena novela zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, která zrušila platnost vkladních kn íţek na doručitele (t zv. anonymn í vklady) k 31. 12. 2002.
23
Zdroj: iDnes.cz [online]. Běla Fialová [cit. 16.11.2007]. Dostupný z www: .
23
nejenom v České republice, ale i v řadě jiných zemí tyto formy spoření nahrazeny jinými formami vkladů, a to například vklady do penzijních fondů.
1.4.2 Akcie na doručitele V předchozí kapitole jsem uvedla, ţe v souladu s poţadavkem Evropského společenství byly vkladní kníţky na doručitele ke dni 31. prosince 2002 zrušeny. V souvislosti se zrušením vkladních kníţek na doručitele bych se ráda zmínila v současné době k velmi diskutovanému tématu, a to k přijetí zákona, který by rušil akcie na majitele, resp. doručitele. Právě existence akciových společností s akciemi na majitele, kteří nejsou známi, bývá často zmiňována v souvislosti s korupcí a s bojem proti ní. Akcie na doručitele jsou de facto anonymní. Práva s nimi spojená, například hlasování na valné hromadě, vykonává ten, kdo je zrovna předloţí. Znamená to, ţe ani dotyčná akciová společnost nemusí vědět, kdo to v daném okamţiku je a nemůţe převody akcií, které se dějí předáním, sledovat a ani je ovlivňovat. Majiteli samozřejmě nelze ani nic doručovat. Akciová společnost se s ním pak dorozumívá uveřejněním podle pravidel, které jsou určeny stanovami dané společnosti a v souladu s obchodním zákoníkem. Právě z obavy zneuţití k praní špinavých peněz, jsou akcie na doručitele v mnoha zemích zakázány. Ve Slovenské republice sice akcie na doručitele zakázány nejsou, ale existují jen v zaknihované podobě, coţ znamená, ţe majitele lze dohledat v centrálním depozitáři cenných papírů. Naproti tomu na Ukrajině, Rusku nebo Maďarsku jsou dovoleny pouze akcie na jméno. U nás sněmovna v prvním čtení podpořila návrh České strany sociálně demokratické a Strany zelených na zrušení těchto anonymních akcií. Pokud by se podařilo zákon prosadit, měl by začít platit od začátku roku 2011. Nový systém počítá s tím, ţe se akcie zaknihují na konkrétního majitele, kterého bude tak moţné snadno vyhledat. Jakmile by zákon vstoupil v platnost, měly by akciové společnosti 12 měsíců, aby vlastníka zaknihovaly nebo převedly své akcie na jméno. Pokud by společnosti tak neučinily, následovaly by sankce. Uvidíme, zda se podaří poslancům prosadit zákon o zrušení listinných akcií na majitele či ne a zda by případné zrušení těchto akcií vedlo k omezení korupce a k zprůhlednění politického a podnikatelského prostředí.
24
1.4.3 Stavební spoření V České republice je upraveno zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Podmínky stavebního spoření upravené tímto zákonem jsou stejné pro všechny stavební spořitelny. Týkají se nároku na státní příspěvek ve stanove né výši, způsobu jeho výplaty a podmínek k jeho získání. Ostatní podmínky jsou zpravidla stanoveny v obecných obchodních podmínkách příslušné stavební spořitelny. Všeobecné obchodní podmínky musí obsahovat nejméně tyto údaje: podmínky uzavírání smluv a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování, podmínky a předpoklady pro získání úvěru ze stavebního spoření, podmínky uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování, postup při zániku stavební spořitelny nebo při odnětí bankovní licence. Stavebním spořením se podle zákona o stavebním spoření rozumí účelové spoření, které spočívá v přijímání vkladů, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování státní podpory fyzickým osobám účastníkům stavebního spoření.24 Stavební spoření je většinou pravidelným měsíčním spoře ním pevně stanovených částek po dobu minimálně 24 měsíců. Stavební spořitelnou můţe být banka, která získá bankovní licenci od České národní banky. V České republice působí celkem pět stavebních spořitelen25 : Wüstenrot stavební spořitelna, a.s., Raiffeisen stavební spořitelna, a.s., Českomoravská stavební spořitelna, a.s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.,
24
KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví, Praha: 2006, s. 128.
25
HYPO stavební spořitelna a.s., která také působila na českém trhu, byla k 31. 10. 2008 vy mazána z obchodního rejstříku a spojena s Raiffeisen stavební spořitelnou a.s.
25
Výhody stavebního spoření spočívají mimo jiné v nezdaňování úroků z úspor, nezdaňování státní podpory a moţnosti volně disponovat s celou částkou úspor po uplynutí šestileté lhůty bez omezení účelovosti jejich pouţití. Graf č. 3 - Procentní vyjádření počtu obyvatel v ČR, které mají uzavřenou smlouvu o stavebním spoření
52% 48%
Obyvatelé ČR s uzavřeným stavebním spořením Obyvatelé ČR bez stavebního spoření
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf znázorňuje procentní vyjádření počtu obyvatel v ČR, které mají uzavřenou smlouvu o stavebním spoření. V České republice má smlouvu o stavebním spoření uzavřenou přes polovinu obyvatel, tedy téměř 5,5 milionu lidí. V minulém roce však došlo k poklesu zájmu o úvěry ze stavebního spoření, a to mimo jiné v souvislosti s hospodářskou krizí. Meziroční pokles prodeje úvěrů byl odhadnut na 10 aţ 12 %. Zatímco předloni spořitelny půjčily 73,6 miliardy Kč, za celý loňský rok to bylo jen 66,4 miliardy Kč. Dále minulý rok spořitelny uzavřely zhruba 887 000 smluv včetně navýšení cílové částky, přičemţ předloni to bylo přes milion smluv. Z toho počet nových smluv zvýšily jen spořitelna Modrá pyramida a spořitelna Wüstenrot. Podle Asociace českých stavebních spořitelen je to způsobeno zejména tím, ţe řadě občanů se sníţily moţnosti uspořit část svých příjmů.
26
Pro letoší rok očekává Asociace českých stavebních spořitelen obdobné výsledky jako v loňském roce, avšak stavební spořitelny jiţ za leden 2010 poskytly úvěry za téměř 3,9 miliardy Kč (viz graf č. 4), coţ je oproti minulému roku v meziročním srovnání růst o 9 %. Graf č. 4 – Úvěry za leden 2010
408 mil. Kč
275 mil. Kč 354 mil. Kč
2 014 mil. Kč
833 mil. Kč
Wüstenrot stavební spořitelna, a.s.
Raiffeisen stavební spořitelna, a.s.
Českomoravská stavební spořitelna, a.s.
Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.
Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf znázorňuje poskytnuté úvěry za leden 2010 v mil. Kč. Co se týká státní podpory stavebního spoření, vyplatilo v roce 2009 na podpoře Ministerstvo financí necelých 13,3 miliardy Kč 26 , coţ je v meziročním srovnání zhruba o miliardu méně neţ v roce 2008, ale jen o 2 miliardy niţší částka oproti roku 2004. Tehdy začala platit nová pravidla spoření a stát sníţil maximální roční podporu ze 4 500 Kč na 3 000 Kč. Přesto výdaje státu neklesají tak rychle, jak si v minulosti ministři financí představovali.
26
Zdroj: pravo.newtonit.cz [online]. ČTK [cit. 23.2.2010]. Dostupný z www: - Státní podpora stavebního spoření klesla o miliardu.
27
1.5 Pojištění pohledávek z vkladů Všechny banky a pobočky zahraničních bank jsou ze zákona o bankách 27 povinny účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů. Výši povinných příspěvků do Fondu pojištění stanoví zákon o bankách, a to pro banky a pobočky zahraničních bank ve výši 0,1 % a pro stavební spořitelny ve výši 0,05 % z průměru pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok včetně úroků. Předmětem pojištění jsou veškeré pohledávky z vkladů včetně úroků vedených v české nebo cizí měně s výjimkou pohledávek zákonem výslovně vyňatých28 , a to například pohledávky z vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu (podřízený dluh). Podmínkou pojištění ze strany banky je zabezpečení identifikace vkladatele při vedení jeho účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu. Pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na směnky a jiné cenné papíry, 29 protoţe zde identifikace zabezpečena není. Identifikačními údaji se rozumí: u fyzických osob jméno, příjmení, adresa, rodné číslo, a nebylo- li přiděleno, datum narození, popřípadě identifikační číslo, u právnických osob je to obchodní firma nebo název právnické osoby, její sídlo a u tuzemských právnických osob téţ identifikační číslo. Uvedu příklad, kdy klient zemřel a neţ se o tom dědic věrohodným způsobem dozvěděl, byl na banku, u které měl zůstavitel vedený účet, vyhlášen konkurz. Pro názornost uvedu, ţe například na účtu ke dni úmrtí zůstavitele byla částka ve výši 1 500 000 Kč a kurz byl 26 CZK/EUR. Z ustanovení § 41e odst. 2 zákona o bankách vyplývá, ţe náhrada oprávněné osobě se sice poskytuje v celé výši částky, nejvýše však v částce odpovídající 50 000 EUR30 pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. V našem případě by tedy dědic dostal pouze 1 300 000 Kč (50 000*26=1 300 000).
27
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
28
PLÍVA , S., ELEK, Š., LIŠKA, P., MAREK, K. Bankovní obchody, Praha: ASPI, 2009, s. 20.
29
§ 41 c odst. 5 zákona č. 21/ 1992 Sb., o bankách.
30
Poslanecká sněmovna 10. 3. 2010 schválila změnu zákona o pojištění vkladů. Od roku 2011 se tak maximální limit pojištěných vkladů zvýší ze současných 50 000 EUR na 100 000 EUR. Tato změna zákona je vyvolána nutností harmonizace českého práva se směrnicemi Ev ropské unie.
28
V případě, ţe by zůstavitel byl také podnikatelem a u stejné banky by měl ještě další účet například se zůstatkem 2 100 000 Kč, dědic by stejně obdrţel pouze 50 000 EUR (zde 1 300 000 Kč). Při splnění podmínky identifikace pro případ výpočtu oprávněné náhrady je dle zákona splněna identifikace pouze jako fyzická osoba nebo právnická osoba. Pokud by zůstavitel měl svůj podnikatelský účet u jiné banky, dědic by dědil maximální zákonnou částku z osobního účtu (zde tedy 1 300 000 Kč) a maximální zákonnou částku 1 300 000 Kč z podnikatelského účtu. Celkem by tedy dědici připadlo 2 600 000 Kč. Podle ustanovení § 41c odst. 4 zákona o bankách musí být identifikace zajištěna také u vkladní kníţky. Ze shora uvedeného tedy plyne, ţe pokud zůstavitel zanechal vkladní kníţku na doručitele, nejednalo by se v případě vymáhání náhrady o pojištěnou pohledávku. Dědic by v tomto případě od Fondu pojištění vkladů31 nic neobdrţel.
31
§ 41a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.
29
2. Dědění bankovních produktů a služeb Děděním rozumíme přechod práv a povinností, které jsou předmětem dědictví po smrti zůstavitele. Právním důvodem dědění můţe být podle současné právní úpravy jen závěť,32 nebo zákonná dědická posloupnost. Platná závěť má přednost před zákonem. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník hovoří o čtyřech dědických skupinách v závislosti na stupni příbuzenství33 , které uvedu v následující podkapitole.
2.1 Čtyři dědické skupiny podle zákona První dědická skupina V této první skupině dědí zůstavitelovy děti a manţel nebo partner, 34 kaţdý z nich stejným dílem. Nedědí- li některé dítě, např. z důvodu, ţe zemřelo dříve neţ zůstavitel, nebo odmítlo dědictví, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti, tj. vnuci zůstavitele. Jestliţe nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. Nedědí- li manţel, nemohou v první skupině dědit ani děti tohoto manţela, které nejsou současně dětmi zůstavitele (viz následující schéma). Schéma č. 1 – Moţnost dědění dle první dědické skupiny
Zůstavitel Manţel 1/3
Dcera 1/3 nedědí
Syn 1/3 Vnučka 1/6 nedědí
Vnuk 1/6 Pravnučka 1/12 Pravnuk 1/12
Zdroj: vlastní
32
§ 476 aţ § 480 zákona č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník.
33
§ 473 aţ §475a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
34
Zákon č. 115/ 2006 Sb., o registrovaném partnerství.
30
Druhá dědická skupina Do druhé dědické skupiny patří (nedědí- li zůstavitelovi potomci) manţel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří ţili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výţivou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manţel nebo partner však vţdy nejméně polovinu dědictví. Toto ujednání se bude zejména týkat souţití druha a druţky, souţití dospělých sourozenců, různé případy neúplných rodin atd. Schéma č. 2 – Moţnost dědění dle druhé dědické skupiny
Zůstavitel
Manţel (nejméně) 1/2
Otec 1/6
Matka 1/6
Osoba spoluţijící 1/6
Zdroj: vlastní Třetí dědická skupina V této skupině platí, ţe nedědí- li manţel, partner ani ţádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří ţili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výţivou na zůstavitele. Jak je uvedeno v schématu č. 3, nedědí- li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
31
Schéma č. 3 – Moţnost dědění dle třetí dědické skupiny
Zůstavitel
Osoba spoluţijící 1/3
Sestra 1/3 nedědí
Bratr 1/3
Neteř 1/6
Synovec 1/6
Zdroj: vlastní Čtvrtá dědická skupina Dle tohoto platí, ţe nedědí- li ţádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí- li ţádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Schéma č. 4 – Moţnost dědění dle čtvrté dědické skupiny
Zůstavitel
Dědeček 1/4 (ze strany matky) nedědí
Teta 1/6
Babička 1/4 (ze strany matky)
Teta 1/6
nedědí
Strýc 1/6
Babička 1/4 (ze strany otce) nedědí
Teta 1/4
Dědeček 1/4 (ze strany otce) nedědí
Strýc 1/4
Zdroj: vlastní Dnes jsou tedy dědicové ze zákona rozděleni do výše uvedených čtyř skupin, přičemţ jestliţe se nenajde ţádný dědic v těchto čtyřech skupinách a zůstavitelem po dobu jeho
32
ţivota nebyla sepsána platná závěť, pak pozůstalost přechází jako majetek bez pána (tzv. odúmrť) na stát. O tzv. odúmrti bych se ráda zmínila v samostatné kapitole trochu podrobněji, jelikoţ tato agenda patří mimo jiné mezi mojí pracovní činnost.
2.2 Připadnutí dědictví státu Odúmrť je majetek zůstavitele, jenţ neměl ţádné dědice ze zákona ani ze závěti. Dědictví tedy přechází na stát, který je zastoupen Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále téţ "ÚZSVM") byl zřízen v roce 2002 zákonem č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Kromě základních rozsáhlých činností, mezi které patří například zastupování státu před soudy nebo ochrana státního majetku, se ÚZSVM zabývá právě hospodařením s majetkem, který vzešel z tzv. odúmrtí. V případě, ţe dědictví nenabude ţádný dědic a připadne podle § 462 občanského zákoníku státu jako tzv. odúmrť, nemůţe stát nabytí majetku odmítnout. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytými věcmi, resp. majetkem vyplývá ze zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a to konkrétně z § 10 a § 11 tohoto zákona. Na základě vlastní praxe mohu konstatovat, ţe mezi nejčastější druhy majetku, které ÚZSVM z odúmrtí připadnou, patří bytové zařízení, drobné šperky, rodinné staroţitnosti, vklady na vkladních kníţkách, cenné papíry z privatizace, vcelku výjimečně motorová vozidla a dále nemovitosti (pozemky, byty v osobním vlastnictví, činţovní domy - častěji ovšem jejich ideální části). Hodnoty těchto majetků se pohybují od korunových poloţek (většinou zařízení bytů) po miliónové částky (nemovitosti a vklady na bankovních účtech). Povinnost nakládání s tímto majetkem je obsaţena ve shora citovaném zákoně o majetku České republiky a příslušné prováděcí vyhlášce. Nejprve má ÚZSVM povinnost přezkoumat, zda věci nabyté z odúmrtí nemohou slouţit k plnění úkolů státních organizací nebo jinak pro potřeby státu. Pokud se nejedná o takový majetek, lze jej převést mimo státní vlastnictví. U kaţdého majetku se nejprve posuzuje, zda se nejedná o majetek, o jehoţ dalším osudu rozhoduje například Ministerstvo kultury ČR (jedná se majetek muzeální nebo sbírkové hodnoty). U některého majetku je přímo určeno, jak ým způsobem
33
s ním ÚZSVM nakládá. U majetků, u nichţ je moţné ze všech jeho vlastností předpokládat, ţe jej stát nemůţe pro své potřeby vyuţít, lze k převodu mimo státní vlastnictví přistoupit okamţitě. V praxi se nejčastěji jedná o staré bytové zařízení a motorová vozidla. ÚZSVM se o odúmrtí dozvídá ohlášením notáře. Ten v dědickém řízení vykonává funkci soudního komisaře a oznamuje, ţe se vyskytlo dědictví, u kterého lze z předběţného protokolu (je sepisován s vypraviteli pohřbu) předpokládat, ţe bude odúmrtí. Prvním krokem v řízení je soupis majetku po zemřelém, který oceňuje soudní znalec. V bytě, resp. v místě, kde se soupis pořizuje, se často najdou doklady k nemovitostem, bankovním účtům a někdy téţ závěť. V takovém případě se zá věť předává soudnímu komisaři k dalšímu řízení. Pokud se prokáţe platnost závěti, role ÚZSVM v dědickém řízení končí. Při soupisu majetku v bytech pracovníci ÚZSVM kontrolují také stav plynoměrů, elektroměrů apod., neboť tato zjištění jsou nutná pro další jednání s dodavateli médií a s majiteli domu. Po soupisu majetku pokračuje dědické řízení, ve kterém se zjišťují další případná aktiva a pasiva dědictví. Nejčastějším pasivem je pohřebné, uplatňované vypravitelem pohřbu. Pasiva dědictví se hradí pouze do výše hodnoty aktiv dědictví, a to ukáţu na následujícím příkladu. Například kdyţ si vezmu peněţní úvěr, kdy stát zdědil nejen nemovitost po zůstaviteli (například v hodnotě 2 800 000 Kč), ale také závazky vyplývající z poskytnutého úvěru, kdy přijaté peněţní prostředky byly pouţity například na koupi bazénu (například ve výši 135 000 Kč). V našem případě předpokládejme, ţe cena nemovitosti je větší neţ závazek vůči bance. V tomto případě má stát povinnost zaplatit závazky bance do výše svých nabytých aktiv z dědictví dle usnesení soudu – tedy nesplacenou část poskytnutého úvěru. V případě, ţe by hodnota nemovitosti byla niţší (například 100 000 Kč), neţ výše závazku zůstavitele vůči bance, zaplatil by stát za poskytnutý úvěr pouze částku do výše nabytých aktiv z tohoto dědictví – tedy pouze 100 000 Kč. To samozřejmě platí pro případ, ţe stát nenavrhnul likvidaci předluţeného dědictví ať uţ z jakéhokoliv důvodu35 a jednotlivé věřitele by následně vypořádával místně příslušný soud.
35
§ 472 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
34
Realizace vlastního majetku většinou začíná jiţ v průběhu dědického řízení, pokud je jiţ prokazatelně jisté, ţe dědictví připadne státu, resp. ÚZSVM. ÚZSVM poţádá o vydání tzv. mezitímního rozhodnutí, které umoţní ještě před pravomocným ukončením dědického řízení disponovat s částí majetku. Nejčastěji se jedná o zařízení bytu tak, aby bytová jednotka mohla být co nejrychleji uvolněna a předána vlastníkovi domu. V praxi můţe docházet k průtahům v dědických řízeních. Ty jsou nejčastěji způsobeny spory o platnost závěti, dohledáváním nemovitostí a dále při realizaci cenných papírů (akcií). Podílové listy vydané investičními společnostmi realizuje ÚZSVM zpětným prodejem investiční společnosti, která podílové listy vydala. Ostatní cenné papíry nabídne těm organizačním sloţkám státu, u kterých lze dle povahy emitenta nabízených cenných papírů důvodně očekávat zájem o nabytí takových cenných papírů. 36 V poslední době se stále častěji objevují případy neúspěšných podnikatelů, kteří řeší své finanční problémy a bezvýchodnou situaci dobrovolným ukončením svého ţivota. Pozůstalá rodina se vzdává dědictví, a státu tak připadají dluhy v řádech desítek miliónů Kč a nikoli reálný majetek. V těchto případech však stát hradí finanční částku pouze do výše nabytého dědictví. Úloha ÚZSVM končí v daném případě vţdy, jakmile je veškerý majetek od zůstavitele převeden v rámci státu (České republiky) nebo i mimo něj, jsou uhrazena pasiva dědictví, která se hradí do výše nabytého majetku, s tím, ţe podle občanského zákoníku se ve lhůtě 3 let můţe přihlásit oprávněný dědic a ţádat vydání svého dědictví. V takovém případě je stát povinen oprávněnému dědici vydat hodnotu dědictví a má právo nechat si uhradit náklady, které byl v dědickém řízení nucen vynaloţit. V loňském roce ÚZSVM řešil téměř tři tisíce případů odúmrtí a zajistil tak finanční přínos do státní pokladny pohybující se v řádu několik desítek milionů Kč.37
36
Schön, K. Metodický pokyn č. 1, Praha: 2007.
37
Zdroj: www.u zsvm.cz [online]. UZSVM [cit. 31.03.2010]. Dostupný z www: < http://www.u zsvm.cz/nejcastejsi-dotazy.php>.
35
3. Postup banky při úmrtí klienta V této kapitole nejdříve uvedu podrobnější informace k listinám prokazující úmrtí klienta banky a následně postup banky v případě dědění bankovních produktů.
3.1 Doklady a povinné identifikační údaje pro uskutečnění procesu Podmínkou zahájení procesu je doručení bance některého z níţe uvedených dokladů o úmrtí. Úmrtí zůstavitele povaţuje banka za prokázané, obdrţí- li originál, či úředně ověřenou kopii některé z níţe uvedených listin: úmrtní list vystavený matrikou příslušného obecního/městského úřadu. Dokladem o úmrtí zůstavitele se nepovaţuje parte či čestné prohlášení o úmrtí, pravomocné rozhodnutí soudu o prohlášení osoby za mrtvého, 38 písemné
sdělení
notáře
pověřeného
soudem,
který
projednává
dědictví
po zůstaviteli opatřené razítkem se státním znakem, usnesení soudu o zahájení dědického řízení, usnesení o skončení dědického řízení s vyznačeným dnem právní moci (viz příloha č. 1), usnesení soudu, kterým byl ustanoven správce dědictví, úřední překlad úmrtního listu, případně jiné listiny vystavené příslušným orgánem cizího státu, z níţ je úmrtí zůstavitele nesporné. To se týká jen zůstavitelů - cizinců, ţádost České správy sociálního zabezpečení, případně Ministerstva vnitra o vratku důchodu týkající se klienta banky, realizační poukaz soudu (viz příloha č. 2). Bez předloţení jedné ze shora uvedených listin banka nečiní v souvislosti s úmrtím zůstavitele ţádná opatření, přestoţe se dozví o úmrtí jiným způsobem. V případě jakýchkoliv pochybností ze strany banky si můţe informace, týkající se úmrtí zůstavitele, ověřit telefonicky na příslušném soudu - dědické oddělení. Pro získání této informace je nutno znát minimálně jméno, příjmení a rodné číslo zůstavitele, nejlépe pro snadnější vyhledání rovněţ jednací číslo dědického řízení a údajný den úmrtí.
38
§ 195 aţ § 200 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád.
36
Pravomocným usnesením o dědictví se rozumí usnesení příslušného soudu, kterým je skončeno projednávání dědictví. Pravomocným usnesením o dědictví soud můţe: potvrdit nabytí dědictví jedinému dědici, potvrdit, ţe dědictví připadlo státu - tzv. odúmrť, schválit dohodu o vypořádání dědictví, schválit dohodu o přenechání předluţeného dědictví k úhradě dluhů, potvrdit nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde- li mezi dědici k dohodě, nařídit likvidaci dědictví – v případě, ţe je dědictví předluţeno a nedojde k dohodě o přenechání dědictví věřitelům k úhradě dluhů, potvrdit nabytí dědictví po zůstaviteli - cizinci.
3.2 Postup banky v případě obdržení listiny dokládající úmrtí klienta Listinu prokazující úmrtí klienta můţe banka obdrţet poštou, prostřednictvím datové schránky39 nebo osobně od osoby, která ji předloţila na obchodním místě banky. Postup banky v případě, ţe obdrţí listinu dokládající úmrtí zůstavitele: v tomto případě si banka oxeroxuje příslušnou listinu a originál vrátí osobě, která ji předloţila. Kopii opatří razítkem „Odsouhlaseno dle originálu“, datem a svým podpisem s uvedením čitelného příjmení, v případě, ţe předloţenou listinou je usnesení o dědictví opatřené doloţkou o nabytí právní moci, informuje banka osobu, která listinu předloţila, aby se dědicové dostavili na obchodní místo. V případě, ţe usnesení o dědictví je jednoznačné a banka nemá pochybnosti o jakémkoliv údaji v předloţeném dokumentu, můţe vypořádat dědictví ihned. V ostatních případech vyčká na zaslání způsobu postupu při vypořádání dědictví z příslušného oddělení banky, které příslušné pokyny zašle zhruba do 5 pracovních dnů po odeslání standardizovaného formuláře.
39
Datová schránka je dle § 2 zákona č. 300/ 2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů definována jako elektronické úlo ţiště, které je určeno k doručování elektronických dokumentů od orgánů veřejné moci a k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Ze zákona musí mít datovou schránku zřízeny orgány veřejné moci, podnikající fyzické osoby, právnické osoby a některé další typy subjektů.
37
V okamţiku, kdy se dostaví dědic nebo dědicové do banky za účelem vypořádání dědictví, postupuje banka přesně dle pokynů příslušného oddělení. V rámci vypořádání dědictví provede nejprve zrušení blokací z titulu trvalých příkazů, povolení k inkasu a SIPO 40 , a poté také veškerých ostatních blokací, a na závěr provede zrušení blokace z titulu dědictví. Pokud je vypořádáno dědictví se všemi dědici, kteří se dostavili osobně do banky nebo na základě úředně ověřené plné moci s osobou, která k tomu byla dědicem zplnomocněna, a dojde k ukončení smluvního vztahu mezi bankou a dědici, archivuje zaměstnanec banky veškerou dokumentaci včetně podpisových vzorů zůstavitele. Je nutné zde uvést, ţe toto se týká těch příkazů, které zůstavitel neurčil, ţe mají trvat i po jeho smrti.
3.3 Úmrtí účastníka peněžních prostředků na účtu Fyzická osoba právní subjektivitu získává narozením, a pokud zemře, tato způsobilost zanikne. 41 Dnem úmrtí majitele účtu však smlouva nezaniká, ale banka pokračuje v přijímání peněţních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. Následující den, kdy se banka hodnověrně dozvěděla, ţe majitel účtu zemřel, zastaví pouze ty výplaty a platby, u kterých majitel účtu stanovil, ţe po jeho smrti banka nemá v těchto výplatách a platbách pokračovat. Rovněţ nezaniká plná moc udělená majitelem účtu k nakládání s peněţními prostředky na účtu, pokud z jejího obsahu nevyplývá, ţe má trvat pouze za ţivota majitele účtu. Pokud by se banka dozvěděla o úmrtí klienta jiným způsobem neţ na základě z jedné uvedených listin v podkapitole 3.1, a to například úmrtním oznámením, prohlášením pozůstalého apod., můţe sama poţádat osobu blízkou o dodatečné předloţení úmrtního
40
SIPO u moţňuje prav idelně platit koncesionářské poplatky (rozh lasový a televizní p oplatek), či slu ţby organizacím (nájemné, plyn, voda, pojistné atd.) za více sluţeb najednou v rámci jen jedné platby. Za zap lacení SIPO si přito m pošta či banka účtuje jen jeden poplatek, ať uţ toto inkaso zahrnuje jednu či deset poloţek, zatímco při platbě kaţdé poloţky zvlášť se poplatek násobí počtem realizovaných plateb. Kaţdému nositeli spojovacího čísla současně odpadá i starost zařizovat úhradu jednotlivých plateb. Jediné co musí zabezpečit je zaplacen í celého SIPO včas. Plat it SIPO je také mo ţné za poplatek i na poště či přímo poštovnímu doručovateli.
41
§ 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
38
listu. Banka je oprávněná si takovou informaci ověřit nahlédnutím do matriky či poţádáním o zaslání úředního výpisu z matriky. V rámci dědického řízení můţe být ustanoven soudem správce dědictví nebo jeho části, který bude oprávněn disponovat s prostředky na účtu. O této skutečnosti by však měla být banka informována pravomocným soudním rozhodnutím, případně usnesením, ve kterém je mimo jména správce uvedeno také číslo účtu, jehoţ se záleţitost týká. Dále je zde uveden rozsah úkonů správce a vymezení majetku, jímţ je oprávněn disponovat. Nejčastěji to budou prostředky na účtu, které slouţí k podnikatelské činnosti. V tomto případě je však nutno, aby správce předloţil bance nový podpisový vzor. Ostatní podmínky smlouvy o zřízení a vedení běţného účtu zůstávají zachovány ve smyslu smlouvy. 42 Notář můţe v průběhu dědického řízení poţadovat po bance informace o stavu prostředků na účtu ke dni úmrtí majitele účtu. Tuto informaci je banka povinna podat notáři a zpráva musí obsahovat údaj o stavu prostředků na účtu ke dni úmrtí. V případě, ţe mezitím došlo k pohybu na účtu, musí být ve zprávě uveden i údaj o stavu prostředků na účtu ke dni zaslání poţadované informace. Banka obvykle uvádí důvody rozdílu, tedy počet poloţek, částky a bliţší skutečnosti těchto pohybů. Dokladem o skončení dědického řízení je rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví, které má formu usnesení soudu. Banka můţe akceptovat jen pravomocné usnesení, tj. usnesení s vyznačením nabytí právní moci. Tímto usnesením soud: potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů v případě, ţe nedošlo mezi dědici k dohodě, nebo potvrdí, ţe dědictví nenabyl ţádný dědic a podstata dědictví propadla státu, schválí dohodu o vypořádání dědictví, nebo schválí dohodu o přenechání předluţeného dědictví k úhradě dluhů. Podle obsahu soudního usnesení s vyznačením právní moci o vypořádání dědictví se banka dozví o tom, kdo z dědiců a v jakém rozsahu je oprávněn disponovat s prostředky na účtu. 42
§ 708 aţ § 715a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
39
Graf č. 5 – Dědění běţného účtu
Disponování s prostředky na účtu
jeden dědic
více dědiců
ţádný dědic
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje moţné disponenty běţného účtu zůstavitele. V případě, ţe dědic prostředků je pouze jediný a chce pokračovat ve smluvním vztahu s bankou, uzavře banka dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení účtu, případně novou smlouvu, ve kterém bude provedena změna majitele účtu. Samozřejmě také dojde k výměně podpisových vzorů. Jestliţe dědic nechce pokračovat ve smluvním vztahu s bankou, ukončí banka tento smluvní vztah s dědicem dle obchodních podmínek k běţnému účtu. Peněţní prostředky ze zrušeného účtu převede, případně vyplatí dědici podle jeho dispozice. V případě, ţe oprávněných dědiců běţného účtu je více a banka neakceptuje vlastnictví běţného účtu několika vlastníky, tzv. spoluvlastnictví účtu, coţ můţe vyplývat z obchodní politiky banky v této oblasti, ukončí banka tento smluvní vztah s dědici dle obchodních podmínek k běţnému účtu. Peněţní prostředky ze zrušeného účtu převede, případně vyplatí dědicům podle jejich dispozice. Totéţ platí i pro dědice (v případě, ţe je více dědiců a pouze někteří chtějí pokračovat ve smluvním vztahu), kteří nechtějí ve smluvním vztahu s bankou pokračovat. Pro dědice, kteří chtějí pokračovat ve smluvním vztahu, zřídí banka samostatný běţný účet kaţdému z nich na základě nové smlouvy. Ve prospěch kaţdého účtu převede odpovídající část dědictví dle soudního usnesení. V případě, ţe dědictví nenabude ţádný dědic, připadne podle ustanovení § 462 občanského zákoníku toto dědictví státu jako tzv. odúmrť. Banka bude v tomto případě postupovat 40
způsobem, který bude uvedený v soudním usnesení o vypořádání dědictví. Stát ukončí po dohodě s bankou smluvní vztah a banka bude písemně vyzvána k převedení peněţních prostředků ze zrušeného účtu, případně podle výše spoluvlastnického podílu, na účet zřízený státem u České národní banky. Ţádost o vypovězení smlouvy musí být písemná a dědicové v ní musí uvést datum, ke kterému dni má být účet zrušen (tento datum však musí časově předcházet datu, ke kterému má být účet zrušen) a způsob, jak má banka s peněţními prostředky naloţit. Skutečnosti výše uvedené se týkají pouze vztahu fyzických osob - občanů a fyzických osob - podnikatelů. Je to dáno tím, ţe zemře- li statutární zástupce firmy, firma nezaniká, neboť její právní subjektivita je dána okamţikem zápisu do obchodního rejstříku 43 a zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. 44
3.4 Postup banky v případě dědění finančních prostředků na účtu Smlouva o běţném účtu v případě úmrtí klienta nezaniká a vypořádání prostředků na běţném účtu s dědici můţe být realizováno více způsoby (viz graf č. 6). Jak uţ jsem výše uvedla, není- li ve smlouvě o běţném účtu, respektive podpisových vzorech, dohodnuto jinak, dispoziční právo v případě úmrtí klienta nezaniká. Banka neprovede platby z běţného účtu, u kterých klient stanovil, ţe nemají být po jeho smrti realizovány. Běţný účet je v takovém případě dále úročen a zpoplatňován. Zanikne- li v případě úmrtí klienta v souladu se smlouvou o běţném účtu, respektive podpisovými vzory dispoziční právo disponentů, zablokuje banka běţný účet od okamţiku, kdy je tato skutečnost bance hodnověrným způsobem prokázána. Banka je oprávněna zablokovat běţný účet dále v případě, ţe ke dni úmrtí klienta nebylo uděleno ţádné dispoziční právo disponenta. Banka v takovém případě běţný účet zruší aţ po schválení
43
§ 62 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
44
§ 68 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
41
dohody o vypořádání dědictví soudem nebo poté, co obdrţí pravomocné soudní rozhodnutí učiněné v dědickém řízení nebo realizační poukaz. Pokud nedojde k dohodě banky s dědici, je banka oprávněná v souladu s podmínkami příslušné smlouvy a v závislosti na dalších okolnostech, například klientovi byl poskytnut úvěr, který se splácí prostřednictvím běţného účtu, zváţit moţnost ukončení smluvního vztahu výpovědí. Graf č. 6 – Nakládání s prostředky dědiců Vypořádání prostředků na běžném účtu jeden dědic
nehodlá pokračovat ve smluvním vztahu
hodlá pokračovat ve smluvním vztahu
vypořádání hotovostně
vypořádání bezhotovostně
více dědiců hodlají pokračovat ve smluvním vztahu
nehodlají pokračovat ve smluvním vztahu
jen někteří hodlají pokračovat ve smluvním vztahu
vypořádání hotovostně
hodlají pokračovat ve smluvním vztahu
vypořádání bezhotovostně
nehodlají pokračovat ve smluvním vztahu vypořádání hotovostně vypořádání bezhotovostně
Zdroj: vlastní Shora uvedený graf vyjadřuje postup banky při vypořádání prostředků na běţném účtu v případě jednoho nebo více dědiců. 42
3.5 Oprávnění k nakládání s prostředky na účtu zůstavitele S prostředky na účtu zůstavitele od data, kdy se banka dozví o úmrtí klienta do pravomocného ukončení dědického řízení jsou oprávněni nakládat: u běţných účtů a vkladních kníţek disponent, tj. osoba uvedená v podpisových vzorech či v dispozici k účtu, případně ke vkladní kníţce, a to v rozsahu těchto dispozic, správce dědictví ustanovený pravomocným usnesením soudu, a to v rozsahu uvedeném v tomto usnesení o dědictví po předloţení originálu či úředně ověřené kopie, osoba nebo osoby z okruhu dědiců se svolením soudu, a to v rozsahu uvedeném v předloţeném originálu nebo úředně ověřené kopie svolení soudu, osoby uvedené v ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, tj. zpravidla pozůstalý manţel nebo děti zůstavitele, které se prokáţí kopií oznámení, ţe budou pokračovat v podnikání po zůstaviteli opatřené prezenčním razítkem příslušného ţivnostenského úřadu. Toto se týká výhradně účtů zemřelých fyzických osob - podnikatelů, notář v rozsahu soudního pověření po předloţení bance tohoto pověření.
3.6 Úmrtí účastníka stavebního spoření V případě úmrtí účastníka stavebního spoření přecházejí ze zákona práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manţela (manţelku). K tomu soud přihlédne v řízení o dědictví. 45 Není- li pozůstalý manţel a dědici se nedohodnou, ţe práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z nich, zaniká smlouva o stavebním spoření dnem úmrtí účastníka stavebního spoření. Dojde k výplatě zůstatku na účtu včetně připsaných záloh státní podpory k datu úmrtí podle stanovených podílů na dědictví, a to bez ohledu na to, zda se tak stane do nebo po 5/6 let trvání smlouvy od jejího uzavření. Pozůstalý manţel (manţelka), případně dědic, musí stavební spořitelně předloţit kopii úmrtního listu a na základě toho dochází ke změně účastníka stavebního spoření. Číslo 45
§ 8 zákona č. 96/ 1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření.
43
smlouvy se nemění a dosud připsané zálohy státní podpory zůstávají zachovány. Další státní podpora je nárokována na nového účastníka, respektive na jeho rodné číslo, pokud splňuje podmínky pro její získání. Nový účastník stavebního spoření (dědic) můţe v případě, ţe zděděná smlouva je bez nároku na státní podporu, změnit smlouvu na s nárokem na státní podporu. Ke zděděné smlouvě nelze uzavřít následnou smlouvu. Jestliţe se dědicové dohodnou, ţe práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z dědiců nebo je pouze jeden dědic a dědictví se nevzdá, pak můţe spořit dál bez ohledu na to, ţe má uzavřeno více smluv o stavebním spoření a v jakém pořadí byly uzavřeny, nebo spořit dál nechce a rozhodne se smlouvu ukončit výpovědí. V tomto případě, pokud smlouva je ukončena do 5/6 let 46 od jejího uzavření, jsou dědici vyplaceny vklady a úroky za dobu spoření. Státní podpora je vrácena Ministerstvu financí ČR a stavební spořitelna si strhává 0,5 % z celkové částky na úhradu nákladů za zrušení. V případě, ţe je smlouva ukončena po 5/6 letech od jejího uzavření, jsou dědici vyplaceny vklady, úroky za dobu spoření a i připsané zálohy státní podpory. Stejné podmínky jako pro jednoho dědice nebo pro případ, ţe se dědici domluví, platí i pro dědice ze zákona, coţ je manţel nebo manţelka. Dědicové jsou povinni předloţit stavební spořitelně pravomocné usnesení soudu nejpozději do 6 měsíců po ukončení dědického řízení.
3.7 Postup banky v případě úmrtí klienta platební karty a vkladní knížky Dohoda o uţívání platební karty zaniká úmrtím drţitele karty. Banka zruší ke dni, kdy je jí hodnověrně prokázáno úmrtí drţitele karty, všechny vydané a platné karty ze mřelého drţitele karty. Nejsou- li karty současně vráceny, je banka oprávněna provést blokaci karty nebo stoplistaci47 . 46
Dobu spoření změn ila novela č. 423/2003 Sb. zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, platná pro smlouvy uzavřené od 1. 1. 2004.
47
Jednorázový úkon, kterým banka zruší platnost platební karty. Stoplistaci provádí banka zpravidla na ţádost klienta, nejčastěji v případě ztráty či odcizení platební karty.
44
Zánik
dohody o
uţívání platební karty nebrání zúčtování pokynů učiněných
prostřednictvím karty došlých bance po zániku předmětné dohody o uţívání platební karty. Pokud není jinak ujednáno, banka není povinna vrátit ani část poplatku za vydání karty a uţívání sluţeb s tím spojených, pokud k zániku dohody o uţívání platební karty došlo před uplynutím období, za které byl poplatek jiţ uhrazen. Pokud měl zůstavitel vkladní kníţku s výpovědní lhůtou, smluvní vztah v případě úmrtí nezaniká a trvá dále dle sjednaných smluvních podmínek. Je- li výplata vkladu vinkulována na heslo, banka zruší tuto vázanost na ţádost dědice, který musí předloţit vkladní kníţku a prokázat, ţe vklad nabyl dědictvím. V případě, je- li součástí dědictví vklad vinkulovaný na přivolení třetí osoby, lze tuto vázanost zrušit jen s jejím svolením nebo na základě rozhodnutí soudu. Vázanost na skutečnost, o níţ je jisto, ţe nastane, můţe zrušit kdykoli ten, kdo výplatu vázal, pokud zemře, pak je to soud projednávající jeho dědictví. Vkladní kníţku na doručitele je moţné také zdědit, ale obvykle se nestávají předmětem dědictví, a to z důvodu, ţe banka je povinna vyplatit peněţní prostředky osobě, která předloţí vkladní kníţku, aniţ by se musela něčím prokázat, coţ v tomto případě není ani moţné, jelikoţ banka nezná ţádné identifikační údaje. Jak jsem jiţ uvedla v první kapitole této diplomové práce, byla tato forma anonymních vkladů zakázána z důvodu boje proti praní špinavých peněz.
3.8 Poskytování informací Poskytovat informace o produktech zůstavitele je oprávněna pouze banka, a to pouze dědicům na základě předloţení pravomocného usnesení o dědictví. Před poskytnutím jakýchkoliv informací o bankovních produktech zůstavitele ověří banka totoţnost dědice dle jeho identifikačních dokladů. Pro úplnost však uvádím, ţe například ţádný předpis neupravuje povinnost banky sdělit dědici heslo ke vkladní kníţce na doručitele, tedy pokud tak banka neučiní dobrovolně sama. Pokud je banka kontaktována dědicem telefonicky, v ţádném případě není oprávněna poskytovat jakékoliv informace o produktech zůstavitele. Pro získání informací je třeba, aby se dědic obrátil na obchodní místo banky, které vede daný produkt zůstavitele.
45
Současně s tímto dodrţováním bankovního tajemství je nutné zmínit, ţe podle zákona o bankách je banka povinna na písemné vyţádání bez souhlasu klienta podat zprávu o záleţitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, například soudu pro účely občanského soudního řízení, zdravotní pojišťovně, finančnímu arbitrovi. Stejná povinnost banky platí i ve vztahu k osobě, která prokáţe, ţe v důsledku vlastní chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu a ţe se bez tohoto údaje nemůţe domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku. Za podání informace náleţí bance úhrada věcných nákladů. 48
48
§ 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.
46
4. Modelové případy – ukončení smluvního vztahu V této kapitole uvedu situace, které se týkají nakládání s peněţními prostředky na bankovních účtech u bank. Ne kaţdý případ je jednoznačný a jednoduchý a pro tuto práci jsem si vybrala příklady, kde Nejvyšší soud České republiky sehrál svoji nezastupitelnou roli.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/
4.1 Vklad na účtu jako předmět dědictví Jak jsem jiţ uvedla v podkapitole 3.3 této práce, smrtí majitele účtu smlouva o běţném, či vkladovém účtu nezaniká. Banka proto pokračuje i po smrti majitele běţného účtu v přijímání peněţních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. V případě smrti majitele účtu vstupují do práv a povinností zemřelého majitele běţného účtu jeho dědici děděním. Obvyklá cena takového majetku korespo nduje s výší zůstatku peněţních prostředků na účtu v okamţiku smrti majitele účtu. Uvedu zde zajímavý příklad, ve kterém Nejvyšší soud rozhodoval o tom, zda dědicem účtu a vkladu na účtu je ţalobkyně nebo ţalovaný, respektive zda vklad na účtu je vůbec předmětem dědictví. 49 Boţena K. za svého ţivota pořídila pro případ své smrti závěť, ve které ustanovila Annu N. (ţalobkyně) dědicem veškerých peněţních prostředků, které bude vlastnit ke dni své smrti, a to jak na hotovosti, tak i formou úspor u peněţních ústavů. Dále v závěti ustanovila
49
Zdroj: www.epravo.cz [on line]. redakce (jav) [cit. 27.12.2007]. Dostupný z www: .
47
dědicem veškerého svého ostatního majetku a majetkových práv, které nezaniknou její smrtí, Pavla K. (ţalovaný). Boţena K., která zemřela dne 6. 8. 2002, byla majitelkou účtu vedeného u České spořitelny a.s., pobočka Praha. Ke dni jejího úmrtí byla na tomto účtu deponována částka ve výši 667.158 Kč. Pavel K. provedl dne 21. 10. 2002 výběr peněţních prostředků z účtu zemřelé. Své jednání odůvodnil tím, ţe se jednalo o společné peněţní prostředky, z nichţ měla být zaplacena rekonstrukce domu, který měli ve společném vlastnictví se zemřelou a tudíţ peněţní prostředky nemohou být předmětem dědictví. Dále uvedl, ţe předmětná nemovitost byla vydána v rámci restitučních nároků v roce 1994 a v té době nebylo moţné zaloţit si u banky účet na dům nebo na dvě osoby. Proto byl po dohodě spoluvlastníků nemovitosti (Boţeny K. a Pavla K.) zřízen účet jen na jméno zemřelé. Soud tyto aspekty respektoval a postupoval ve smyslu § 175k odst. 3 občanského soudního řádu a majetek nezařadil do aktiv dědictví. Protoţe se soud v dědickém řízení nezabývá těmi aktivy nebo pasivy dědictví, která jsou mezi účastníky sporná, nejsou majetek nebo dluhy, jichţ se spornost týká, v dědickém řízení vypořádány. Účastníci dědického řízení se proto mohou svých práv k tomuto majetku domáhat ţalobou, a to jak v době, kdy dědické řízení ještě probíhá, tak i po jeho pravomocném skončení. Anna N. nesouhlasila s vybráním peněţních prostředků z účtu zemřelé a podala proto u Obvodního soudu pro Prahu 2 ţalobu na Pavla K., ve které se domáhala určení, ţe vklad na účtu ve výši 667 158 Kč vedený u České spořitelny a.s. náleţí do dědictví po zemřelé Boţeně K. Coţ by znamenalo, ţe dědicem veškerých peněţních prostředků, které zůstavitelka vlastnila ke dni úmrtí, se stane ona sama. Zatímco soud prvního stupně i odvolací soud rozhodli ve prospěch Anny N., tedy ve prospěch ţalobkyně, Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch Pavla K., tedy ve prospěch ţalovaného.
48
Nejvyšší soud v dané věci argumentoval tím, ţe přestoţe obchodní zákoník pouţívá v ustanoveních § 708 a násl. termín majitel účtu, účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněţní prostředky na něm uloţené jsou v majetku peněţního ústavu. Na základě této argumentace Nejvyšší soud dovodil, ţe do dědictví po zemřelé vklad na účtu nenáleţí.
4.2 Peněžní prostředky na účtu v rámci SJM V následujícím příkladu Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o tom, zda je ţalobkyně oprávněna disponovat s peněţními prostředky na účtu v situaci, kdy dispoziční oprávnění má sjednáno pouze její manţel jako ţalovaný, avšak na účtu jsou uloţeny peněţní prostředky ze společného jmění manţelů. V tomto případě Nejvyšší soud sice potvrdil rozhodnutí niţšího soudu, oproti předchozímu příkladu, kterým byla ţaloba zamítnuta, avšak s poukazem na to, ţe uplatněný nárok (tj. právo disponovat s peněţními prostředky na účtu, zahrnují- li tyto prostředky i majetek ve společném jmění manţelů) nemá oporu ve hmotném právu. Nejvyšší soud tak ve své argumentaci připustil, ţe peněţní prostředky na účtu by mohly být součástí společného jmění manţelů (SJM 50 ), tedy majetkem vkladatele, nikoliv peněţního ústavu. To je sice v rozporu s výše uvedeným argumentem Nejvyššího soudu v předchozím příkladu, nicméně je však moţné, ţe Nejvyšší soud, odkazujíc na prostředky na účtu, které jsou ve společném jmění manţelů, měl na mysli spíše pohledávky na výplatu z účtu. 51
50
Společné jměn í manţelů – v zniká u zavřením man ţelství. Patří sem majetek, který získá jeden nebo oba po dobu trvání manţelství a dluhy, které vznikly jednomu nebo oběma. Nepatří sem dědictví, dary, výhry, restituce, věci slouţící k osobní potřebě a věci, které jeden z man ţelů vlastnil u ţ před svatbou a výlučné vlastnictví.
51
Zdroj: www.epravo.cz [online]. Mgr. Mart in Bruthans [cit. 13.11.2009]. Dostupný z www: .
49
4.3 Bezdůvodné obohacení při výplatě z účtu bez dispozičního práva Závěrečným příkladem a zároveň posledním komentovaným judikátem je rozsudek Nejvyššího soudu, který řešil spor o vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít na straně ţalované. Ţalovaná vybrala z účtu u banky (ţalobkyně) formou výběru na přepáţce hotovost, přestoţe majitel účtu (její manţel) jiţ v danou chvíli zrušil její dříve zřízené dispoziční oprávnění k finančním prostředkům na tomto účtu, aniţ jí to sdělil. O zrušení dispozičního oprávnění ţalovanou neinformoval ani zaměstnanec banky, který realizoval výběr hotovosti. Majitel účtu (manţel) následně vyplacení částky u banky reklamoval, a ta mu ji musela vrátit. Zaplacení této částky banka vymáhala po ţalované. Zatímco soud prvního soudu i odvolací soud rozhodli ve prospěch ţalované, tj. manţelky majitele účtu, která realizovala výběr, s poukazem na její dobrou víru při vyuţití dispozičního oprávnění k účtu a na skutečnosti, ţe na její straně nedošlo k porušení ţádné právní povinnosti, Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch ţalující banky. Argumentoval to tím, ţe peněţní prostředky na účtu vedeném peněţním ústavem nejsou v majetku majitele účtu, v jehoţ prospěch byl tento účet zřízen, nýbrţ v majetku peněţního ústavu. Oprávnění majitele účtu, jakoţ i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněţní pros tředky z účtu, představuje proto pouze pohledávku z účtu u peněţního ústavu. V daném případě tak ţalované, po zrušení jejího dispozičního oprávnění, nemohlo vzniknout oprávnění k výplatě peněţních prostředků z účtu na základě jejího příkazu, tj. nemohla vzniknout pohledávka z účtu u ţalobkyně – bylo jí tedy plněno bez právního důvodu a došlo u ní ke vzniku bezdůvodného obohacení, které byla povinna vydat. 52
52
Zdroj: www.epravo.cz [online]. Mgr. Mart in Bruthans [cit. 13.11.2009]. Dostupný z www: .
50
4.4 Shrnutí uvedených příkladů Z výše uvedených příkladů je zřejmé, ţe Nejvyšší soud České republiky poměrně konstantně vyjadřuje názor, ţe peněţní prostředky na účtu nejsou majetkem majitele účtu (vkladatele), nýbrţ peněţního ústavu, který účet vede. Na tomto názoru nemění nic ani druhý uvedený příklad, protoţe tato otázka nebyla v daném případě při rozhodování Nejvyššího soudu zásadní. Majiteli účtu pouze vzniká pohledávka na výplatu těchto peněţních prostředků z účtu na základě příkazu. Podle třetího příkladu na uvedený judikát má přitom takovou pohledávku nejen majitel účtu, ale i osoba, která má dispoziční právo k danému účtu.
51
5. Komparace
nového
návrhu
občanského
zákoníku se současným zněním V současné době se Ministerstvo spravedlnosti ČR zabývá právní úpravou soukromého práva. V rámci právní úpravy se připravuje nejen nový občanský zákoník, ale také nový obchodní zákon a nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Navrhovaný občanský zákoník je reakcí na potřebu změny v soukromém právu. Současný občanský zákoník byl přijat v roce 1964. Od té doby byl jiţ mnohokrát novelizován. Vychází z poměrů 60. let a z tehdejších názorů na soukromé právo, coţ zapříčinilo jeden z největších nedostatků tohoto zákoníku, a to roztříštěnost úpravy občanskoprávních vztahů v několika různých právních předpisech. Návrh nového zákoníku klade důraz jak na naše demokratické právní tradice, tak i na principy a standardy soukromého práva v Evropě. Vytvořením a přijetím nového občanského zákoníku bychom se měli i v oblasti soukromého práva zařadit mezi ostatní vyspělé evropské země. Navrhovaný občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí: 1.
Obecná část,
2.
Rodinné právo,
3.
Absolutní majetková práva,
4.
Relativní majetková práva a
5.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
Já se níţe budu zabývat podrobněji třetí částí, a to Absolutním majetkovým právem, které v sobě mimo jiné skrývá problematiku dědění.
5.1 Základní pojmy Dědickým právem obecně rozumíme souhrn pravidel, jimiţ se řídí přechod práv a povinností zemřelého na jeho právní nástupce. V případě dědického práva vycházíme z existence soukromého vlastnictví.
52
Pro dědické právo je důleţité vymezení některých základních pojmů: 53 Zůstavitel – zůstavitelem se rozumí výlučně fyzická osoba, jejíţ majetek má být v okamţiku její smrti předmětem dědického řízení. Zůstavitelem nemůţe být osoba právnická. Přechod práv a povinností v případě zániku právnické osoby se neřídí právem dědickým. Dědic – za dědice je povaţována osoba, na niţ má po zůstavitelově smrti přejít pozůstalost jako celek nebo podíl na ní, a to bez ohledu na to, z jakého právního titulu se tak stane (zda z dědické smlouvy, z testamentu či ze zákona). Na rozdíl od zůstavitele můţe být dědicem jakákoliv osoba, tedy i osoba právnická, včetně státu. Odkazovník – odkazovníkem je ten, kdo je na dědici oprávněn na základě zůstavitelova příkazu poţadovat jednotlivou věc, případně několik věcí určitého druhu. Odkazovník není dědicem a vůči dědici mu vzniká pohledávka. Pozůstalost – pozůstalost je pojem širší neţ- li pojem dědictví. Tvoří ji veškeré jmění zůstavitele k okamţiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce. Dědictví – dědictvím se rozumí ta část z pozůstalosti, která skutečně přejde na zůstavitelovy dědice.
5.2 Vybrané konkrétní změny návrhu občanského zákoníku V následujících podkapitolách uvedu konkrétní změny oproti současnému znění občanského zákoníku.
5.2.1 Dědické tituly Přechod majetku ze zůstavitele na právního nástupce se neděje nahodile, ale musí zde existovat nějaký dědický titul, na jehoţ základě se konkrétní osoba můţe povaţovat za dědice. Dnešní právní úprava rozlišuje dva právní tituly, na jejichţ základě můţe být osoba povolána za dědice, a to moţnost dědění ze zákona nebo dědění ze závěti.
53
Zdroj: obcanskyzakonik.justice.cz [online]. Min isterstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z www: .
53
Závěť má co do právní síly přednost před děděním ze zákona, coţ znamená, ţe jestliţe zůstavitel sepíše platnou závěť o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona. Pokud však zůstavitel zemře bez zanechání platné závěti, přicházejí na řadu dědicové ze zákona. Můţe ovšem nastat i situace, kdy zůstavitel sepíše závěť pouze o části svého majetku a v takovémto případě dojde zčásti k dědění podle závěti a zčásti k dědění podle zákona. Návrh občanského zákoníku počítá s rozšířením dědických titulů o dědickou smlouvu 54 , která vychází z úpravy obvyklé v kontinentální Evropě. Co do právní síly by dědická smlouva byla nejsilnějším dědickým titulem. Zbylé dva dědické tituly (dědění ze zákona a ze závěti) by zůstaly zachovány, ale došlo by k rozšíření svobody projevu vůle při pořizování poslední vůle zůstavitele, a proto by byla závěť více upřednostňována před děděním ze zákona, k němuţ by mělo docházet pouze ve výjimečných případech. Dědická smlouva v dnešním občanském zákoníku není upravena, ale nový návrh počítá s jejím znovuzavedením. Na rozdíl od závěti, která je jednostranným právním jednáním zůstavitele, se v případě dědické smlouvy jedná o dohodu dvou stran, kterou zůstavitel povolává k pozůstalosti nebo její části druhou osobu, a to buď bezúplatně nebo za úplatu, či jiný majetkový prospěch, který bude zůstaviteli poskytnut za jeho ţivota. Například starý člověk vlastní nemovitost, ve které je zvyklý ţít, ale nemá jiţ dostatek finančních prostředků na její údrţbu, ale přesto ji nechce prodat. Můţe se tedy rozhodnout a dědickou smlouvou ji odkázat některému ze svých příbuzných či jiné osobě s tím, ţe jej nechají v nemovitosti doţít a budou po dobu jeho ţivota hradit náklady spojené s jejím provozem. Jelikoţ by byla dědická smlouva dvoustranným právním jednáním, nebylo by moţné ji jednostranně zrušit, coţ by dávalo předpokládaným dědicům vyšší jistotu, ţe se skutečně jednou stanou vlastníky. Avšak dědická smlouva by nijak neomezovala zůstavitele v nakládání s majetkem po dobu jeho ţivota.
54
§ 1271 návrh občanského zákoníku.
54
5.2.2 Závěť Dnešní znění občanského zákoníku připouští tři formy závěti 55 , a to: závěť napsanou vlastní rukou zůstavitele, závěť sepsanou jinak neţ vlastní rukou zůstavitele a závěť ve formě notářského zápisu.
Zdroj: http://img48.imageshack.us/
Závěť, jak uţ jsem uvedla výše, je povaţována za jednostranný právní úkon zůsta vitele, kterým jsou povoláváni dědicové. Dnešní občanský zákoník přináší pouze stručnou úpravu a mnoho sporných institutů (například otázka způsobu datování závěti) je vykládáno pouze judikaturou, coţ jistě není ţádoucí s ohledem na právní jistotu zůstavitele, který jiţ při rozhodování soudu není přítomen a nemá moţnost toto jednání nijak ovlivnit. Jako příklad uvedu, ţe při přesném výkladu zákona je dnes často dovozováno, ţe v závěti musí být uveden přesný datum označením dne, měsíce a roku (například 24.12.2009). Pokud jej uvede zůstavitel jiným způsobem (například na Štědrý den roku 2009), je závěť celá neplatná. Návrh občanského zákona zachovává stávající formy závětí, avšak opět v souladu s převaţující kontinentální právní úpravou (například Polsko, Německo, Rakousko, Litva atd.) zavádí i moţnost pořídit závěť s úlevami. Tato nová forma závěti, tzv. privilegovaná závět je určena pro osoby, které se díky nečekané události (například ţivelná pohroma, válka apod.) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohroţení ţivota a nemohou vyuţít tradiční formy pro pořízení závěti.
5.2.3 Dědění ze zákona Dědění ze zákona je nejčastějším dědickým titulem, na základě kterého dochází k dědickému nástupnictví. V dnešní době jen málo lidí pořizuje pro případ své smrti závěť. Tato neochota pořizovat závěť je však dána i tím, ţe dnešní znění občanského zákoníku lidem pořizování závěti o svém majetku velmi komplikuje a znesnadňuje, a to například přílišným zvýhodňováním potomků, nemoţností podmínit nabytí dědictví atd.
55
§ 476 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
55
Jak uţ jsem uvedla v podkapitole 2.1, občanský zákon upravuje čtyři dědické skupiny a okruh dědiců v nich je omezen. Posledním dědicem ze zákona se mohou stát zůstaviteli prarodiče, případně strýcové a tety. Ačkoliv by mělo být upřednostňováno zachování majetku v soukromém sektoru, stávající úprava občanského zákoníku jakoby preferovala přechod majetku zůstavitele na stát. Upřednostnění přechodu majetku zůstavitele na stát ukáţu na následujícím příkladu: rodina - babička (50 let), matka (30 let), otec (30 let) a syn (10 let) zemřou při automobilové dopravní nehodě. Pokud by nehodu přeţil pouze syn, stal by se jediným dědicem. Pokud by nehodu nepřeţil nikdo z cestujících, prababička, která v současném znění občanského zákoníku není v okruhu zákonných dědiců by nedostala ani to, co svým nejbliţším za jejich ţivot darovala. Veškerý majetek by přešel jako odúmrť na stát. Protoţe nový návrh občanského zákoníku preferuje setrvání majetku v rodině, počítá jiţ se šesti dědickými třídami oproti současným čtyřem. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. To by znamenalo, ţe na našem demonstrativním příkladu by se dědičkou podle navrhované úpravy mohla stát prababička syna a tím by i bylo zaručeno setrvání majetku v rodině.
5.2.4 Nepominutelný dědic Za nepominutelné dědice jsou dnes povaţováni jen potomci zůstavitele, přičemţ se rozlišuje mezi potomky zletilými a nezletilými. Význam institutu nepominutelných dědiců je v případě dědění ze závěti, jelikoţ právo nepominutelných dědiců ve své podstatě omezuje zůstavitelovu pořizovací svobodu. V případě, ţe má zůstavitel jen nezletilého potomka, nemá moţnost odkázat, byť majetek nepatrné hodnoty, komukoliv jinému neţ tomuto potomkovi, coţ není vţdy v zájmu zůstavitele. Nepominutelný dědic má podle současného znění občanského zákoníku právo na podíl z pozůstalosti. Jestliţe zůstavitel v závěti zkrátí práva nepominutelných dědiců, je závěť v této části relativně neplatná a zůstavitelovi potomci mohou její platnost napadnout a domáhat se svého podílu na pozůstalosti. § 479 občanského zákoníku stanovuje, ţe nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik,
56
kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. V případě zletilých potomků, nesmí být tito zkráceni více, neţ kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona. Podle výše uvedeného to tedy znamená, ţe v případě, kdy má zůstavitel manţelku a dva syny, přičemţ jednoho zletilého a druhého nezletilého v okamţiku zůstavitelovy smrti, musí zletilý syn získat alespoň 1/6 z pozůstalosti a nezletilý syn alespoň 1/3 z pozůstalosti. Podle nového návrhu zákona by se měly povinné podíly sníţit, a to v případě nezletilého potomka by to byly 3/4 jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka 1/3 zákonného dědického podílu. Návrh úpravy preferuje svobodu zůstavitele a do jisté míry předchází problémům se vznikem neţádoucích podílových spoluvlastnictví. Také podle nového návrhu nezpůsobuje neplatnost závěti pominutí nepominutelného dědice, ale pouze zakládá právo nepominutelného dědice poţadovat vyplacení svého povinného dílu.
5.2.5 Odpovědnost za dluhy Závazky zůstavitele jeho smrtí zpravidla nezanikají, ale přecházejí na jeho právního nástupce, a to nejčastěji v rámci dědictví. Dnešní koncepce přechodu dluhů vychází z povinnosti dědice hradit zůstavitelovy dluhy pouze do výše ceny nabytého dědictví. 56 Zásadní problém je ovšem v tom, ţe předmětem pozůstalosti je většinou pouze to, co dědicové musí nezbytně přihlásit do dědického řízení jako například nemovitosti, vklady na účtu, atd. Oproti tomu většina movitých věcí, nevyjímaje drahé obrazy, sbírkové předměty, staroţitnosti atd., nejsou předmětem pozůstalosti, jelikoţ nejsou dědici přiznáni. Za toto jednání jim nehrozí prakticky ţádná sankce, a to i přesto, ţe dochází ke zkrácení práv věřitelů. Předmětem pozůstali by mohla být i vkladní kníţka na doručitele, avšak v praxi to tak obvykle není. Jak jsem uvedla v podkapitole 1.4.1, jedná se o anonymní vklady (ve vkladní kníţce nejsou uvedeny ţádné identifikační údaje) a banka je povinna vyplatit peněţní prostředky tomu, kdo vkladní kníţku předloţí bez toho, aniţ by se musel něčím prokázat.
56
§ 470 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
57
Pokud by se věřiteli podařilo prokázat, ţe do pozůstalosti nebyly zahrnuty veškeré věci po zůstavitelovi, došlo by k rozšíření pozůstalosti o hodnotu věcí, u kterých by věřitel prokázal, ţe patřily zůstavitelovi. Nová úprava dědického práva by princip odpovědnosti radikálně změnila. Dědic by musel uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana, spočívající v moţnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů. Dědic můţe poţádat
o
vyhotovení
soupisu
pozůstalosti,
který
zpravidla
vyhotoví
notář.
V jednoduchých případech můţe být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců o majetku. Jestliţe si dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do nabytého dědictví. Zdá se, ţe se v případě vyhrazení soupisu pozůstalosti pro věřitele oproti dnešnímu stavu nic nemění, ale není tomu tak. Jestliţe dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy zůstavitele v plné výši.
5.2.6 Zřeknutí se dědického práva Dnešní právní úprava nepřipouští moţnost zřeknutí se před smrtí zůstavitele dědického práva, tedy práva, kterého dosud nebylo nabyto. Dědic se nemůţe předem zříci svého dědického práva a musí po zůstavitelově smrti dědictví buď přijmout, nebo odmítnout. Odmítnout lze celé dědictví, nikoliv jen jeho část. 57 V návrhu občanského zákoníku je moţné zříci se předem dědického práva ve smlouvě, která by měla formu veřejné listiny, se zůstavitelem. Toto opatření je velmi významné, jelikoţ směřuje k tomu, aby se uţ za ţivota zůstavitele předešlo moţným sporům v budoucnu. Zřeknutí se dědictví by bylo praktické v případech, kdy zůstavitel za svého ţivota zvýhodní nějakého z případných dědiců. Tak by se například mohla vyřešit situace, ţe jeden z potomků dostane od rodiče ještě za jeho ţivota nemovitost a za to se vzdá 57
§ 466 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
58
nároku na podíl na dědictví. Zříci se dědictví je moţné jako celku nebo se můţe zůstavitelův potomek zříci pouze práva na povinný díl. Dnešní úprava sice umoţňuje při dědickém řízení započíst to, co dědic za ţivota zůstavitele od něho bezplatně obdrţel, pokud však nejde o obvyklé dary, 58 ale vznikají četné problémy, a to například v případě, kdyţ zůstavitel za svého ţivota daruje jednomu z potomků nemovitost, ale nezanechá téměř ţádné dědictví. Zmíněný dar pak fakticky do dědictví započítat nelze.
5.2.7 Náhradní dědic V okamţiku sepsání posledního pořízení nemůţe ţádný člověk tušit, zda se osoba, kterou povolává za dědice či odkazovníka skutečně doţije smrti zůstavitele, tedy smrti osoby, která sepsala poslední pořízení. A proto můţe být velmi praktické zřídit dědice náhradního. Tradičně jsou v právních řádech upraveny dvě moţnosti ustanovení náhradních dědiců, a to obecné náhradnictví a svěřenské náhradnictví. Dnešní úprava dědického práva, jako téměř jediná v Evropě (ještě Slovenská republika), dědické náhradnictví vůbec neupravuje. 59 Soudobou judikaturou je velmi sporně dovozována moţnost obecného náhradnictví. Náhradnictví svěřenské je judikaturou naopak zcela vyloučeno. Vzhledem k tomu, ţe ustanovení náhradního dědice je ţádoucí, coţ připouští i dnešní právní praxe, a jak jsem jiţ uvedla je obvyklé i v evropských právních řádech, jsou oba instituty zařazeny v návrhu občanského zákoníku a podrobněji je uvedu v následujících podkapitolách.
5.2.7.1 Obecné náhradnictví Principem obecného náhradnictví je povolání náhradního dědice za dědice původního pro případ, ţe se původní dědic nedoţije zůstavitelovy smrti nebo pro případ, ţe se jí doţije, ale z nějakého důvodu nenabude dědictví (například odmítne-li dědictví nebo nebude- li způsobilý dědit). 60
58
§ 484 zákona č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník.
59
Zdroj: obcanskyzakonik.justice.cz [online]. Min isterstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z www: .
60
§ 1264 a 1265 návrh občanského zákoníku.
59
V návrhu právní úpravy jsou obsaţena i výkladová pravidla. Například v § 1367 navrhovaného občanského zákoníku je stanoveno, ţe zřídí- li zůstavitel náhradnictví pro případ, ţe by povolaná osoba dědit nechtěla, nebo pro případ, ţe by dědit nemohla, má se za to, ţe náhradnictví bylo zřízeno pro oba tyto případy. Uţitečnost těchto
výkladových pravidel lze dokumentovat na úpravě obsaţené
v připravovaném občanském zákoníku. Tato pravidla sice na první pohled mohou zůstavitele omezovat v jeho vůli, ale právě opak je pravdou. Dávají totiţ zůstaviteli vodítko, jak bude postupováno při výkladu určité situace a jelikoţ jsou dispositivní povahy61 , můţe se od nich zůstavitel odchýlit tím, ţe v posledním pořízení výslovně uvede opak62 . Jestliţe neprojeví zůstavitel jinou vůli, zanikne náhradnictví, které zůstavit el zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, zanechá- li toto dítě potomky způsobilé dědit. Opět se jedná ale o dispozitivní úpravu, takţe zůstavitel můţe stanovit i postup odlišný.
5.2.7.2 Svěřenecké náhradnictví Institut svěřeneckého nástupnictví by umoţňo val zůstaviteli přikázat svému dědici, aby dědictví, které přijal, po své smrti nebo v jiných, zůstavitelem určených případech, převedl na ustanoveného následného dědice (svěřenského nástupce). Dědic by byl po dobu svého ţivota nebo po dobu stanovenou zůstavitelem dočasným vlastníkem, který by nesměl zděděný majetek zpravidla zcizovat nebo zatěţovat. I přesto by mohl, ale pouze v určitých případech, zděděný majetek zcizit, ale jen se souhlasem svěřenského nástupce. Tento institut by mohl mít své opodstatnění v případech, kdy mají rodiče například mentálně postiţené dítě. Pokud by rodiče zemřeli, stalo by se jediným dědicem jejich
61
Dispozit ivní p rávní norma je taková právní norma, od jejíţ d ispozice je mo ţné se odchýlit. Umo ţňují účastníků m právního vztahu určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou.
62
Zdroj: obcanskyzakonik.justice.cz [online]. M inisterstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z www: .
60
mentálně postiţené dítě, které by nemělo testovací způsobilost 63 . Jestliţe by dítě následně zemřelo a nemělo by ţádných zákonných dědiců, připadla by celá pozůstalost státu. Pokud by bylo zřízeno svěřenské nástupnictví, zůstal by zachován alespoň majetek, který dítě nabylo dědictvím po rodičích, v soukromé sféře. Zde nesmím opomenout uvést, ţe právě příbuzní, kteří si přejí vylouč it u potenciálních zůstavitelů testovací způsobilost, aby tak dosáhli neplatnosti závěti a mohli dědit jejich majetek jako dědicové ze zákona, iniciují zbavení zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům zůstavitele. Zůstavitel by mohl jednomu dědici zřídit i více svěřenských nástupců, kteří by nastupovali buď vedle sebe nebo za sebou. Omezení v povolávání svěřenských nástupců za sebou by spočívalo v tom, ţe svěřenské nástupnictví by zaniklo okamţikem, kdy by majetek nabyl první svěřenský nástupce, který neţil v době zůstavitelovy smrti. § 1375 návrhu občanského zákoníku téţ podrobně upravuje za jakých podmínek dochází k zániku svěřenského nástupnictví.
5.2.8 Odkaz V současném znění občanského zákoníku se s pojetím odkazu jako institutu dědického práva nesetkáme. V roce 1964 byl totiţ z platného práva zcela vymazán. V návrhu občanského zákoníku je počítáno se zavedením
většiny
tradičních
institutů
dědického práva, a proto je v návrhu znovu pojednáno i o odkazu. Ačkoliv se můţe na první pohled zdát odkaz jako institut, který
Zdroj: http://www.financninoviny.cz/
dědické řízení zbytečně komplikuje, je tomu právě naopak. V dědickém právu se obecně
63
Způsobilost k právům a povinnostem má kaţdý člověk od početí do smrti. Plnou způsobilost nabývat právními ú kony práva a povinnosti mají jen zlet ilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale u zavřeli s povolením soudu manţelství) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni. Zbavit fyzickou osobu zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonům mů ţe pouze soud.
61
uplatňuje princip univerzálního dědického nástupnictví, coţ znamená, ţe dědic nastupuje nejen do zůstavitelových práv, ale i do povinností. To ovšem znamená, ţe dědic odpovídá i za zůstavitelovy dluhy. Odkaz by byl výjimkou z tohoto pravidla. Osoba, které by příslušelo právo z odkazu by byla odkazovníkem, nikoliv dědicem. Odkazovníkem je tedy ten, kdo má na základě zůstavitelova příkazu obdrţet od děd ice jednotlivou věc, případně několik věcí určitého druhu. Odkazovník není dědicem a nebyl by ani povinen k úhradě zůstavitelových dluhů. Odkazovník by měl právo poţadovat vydání předmětu odkazu po dědici nebo jiném odkazovníkovi. Zřízení odkazu by bylo praktické zejména pro případy, kdy zůstavitel chce určité osobě zanechat jen určitou věc na památku. Uvedu příklad, kdy zůstavitel má souseda Vladimíra, který se o něj před smrtí ochotně stará a dále nejlepšího kamaráda Jirku ještě z dětství. Tyto dvě osoby by chtěl nějakým způsobem odměnit. Protoţe ví, ţe se Vladimírovi vţdy velice líbila staroţitná vyřezávaná truhla a Jirkovi sbírka mincí ze 16. století, rozhodl se ustanovit je jako odkazovníky. Výhodou zřízení odkazu je zejména zrychlení dědického řízení, jelikoţ soused a kamarád nejsou dědici, a proto nebudou účastníky dědického řízení, čímţ odpadnou časté průtahy v dědickém řízení způsobené neshodami dědiců. Pro Vladimíra a Jirku také jistě bude výhodou jejich zproštění od povinnosti přispět poměrně k úhradě případných dluhů zůstavitele. Protoţe odkazovník (v našem případě Vladimír a Jirka) by nebyl povinen uhradit zůstavitelovy dluhy a mohlo by tím dojít k poškození práv věřitelů, pamatuje nový návrh občanského zákoníku i na tuto situaci. Návrh občanského zákoníku stanovuje, ţe kaţdému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatíţená. V případě, zatíţil- li by zůstavitel dědice více, měl by dědic právo na poměrné zkrácení odkazu64 .
64
§ 1457 návrhu občanského zákoníku.
62
Odkazem je zpravidla věc (ale můţe se jednat i o pohledávku65 ), která patří zůstaviteli, avšak zůstavitel můţe jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka). I zde uvedu příklad, kdy zůstavitel má souseda Vladimíra a kamaráda Jirku, přičemţ Vladimír je vlastníkem historického motocyklu, po kterém touţí Jirka. Zůstavitel se rozhodne za dědice celého svého majetku povolat svého kamaráda Vladimíra. Zde musím podotknout, ţe hodnota zůstavitelova majetku mnohonásobně převyšuje hodnotu Vladimírova motocyklu. Zároveň přikáţe Vladimírovi vydat Jirkovi jako odkaz zmíněný historický motocykl. Vladimír má moţnost výběru, zda dědictví přijme a vydá motocykl Jirkovi, či dědictví odmítne a motocykl si ponechá.
65
§ 1472 stanovuje, ţe odkaz všech pohledávek zahrnuje sice všechny pohledávky po zřízení odkazu, nikol i však pohledávky vzniklé z převoditelných cenných papírů a vkladních kníţek, ani pohledávky váznoucí na nemovitých věcech.
63
Výsledky Na základě poznatků při získávání podkladů a informací vztahujících se k tématu této diplomové práce jsem došla k závěru, ţe převáţná většina bankovních poradců má s problematikou dědění bankovních produktů jen velmi malé, nebo vůbec ţádné zkušenosti, a to ať uţ se dědictví
Zdroj: vlastní
týká fyzické osoby, právnické osoby nebo je dědicem stát. Jedním z důvodů dle mého názoru můţe být, ţe tyto situace nejsou obvyklé, jako například poskytování běţných bankovních produktů a s nimi spojené činnosti. Dále se domnívám, ţe je to dáno tím, ţe banky mají obvykle zřízena specializovaná oddělení na ústředí svých bank, která se přímo zabývají ukončením smluvního vztahu při úmrtí klienta a nakládáním s prostředky na účtu po skončení dědického řízení. Tito bankovní specialisté stanovují přesný postup řešení daného případu a postupují jej na dané pracoviště, kde je veden bankovní produkt zemřelého klienta. Dle mého názoru by bylo vhodné podrobněji seznámit bankovní poradce i s touto problematikou. V souvislosti s připravovaným návrhem občanského zákoníku, klíčového kodexu, je pro mnohé jistě překvapující nárůst počtu paragrafů, coţ je dáno zejména tím, ţe se do úpravy soukromého práva vrací mnoho tradičních institutů dědického práva, které naše dnešní právo nezná, jako například odkaz, dědická smlouva, zřeknutí se dědictví atd. Na rozdíl od ostatních částí občanského práva musí dědické právo pamatovat na to, ţe osoba, ze které práva a povinnosti přecházejí, je jiţ po smrti a nemůţe dále věci ovlivnit. Zůstavitel jiţ například nemůţe upřesnit nebo vyloţit svoji poslední vůli, proto je úprava dědického práva podrobnější neţ jiné části občanského zákoníku. Navrhovaná úprava nabízí těm, kteří o svém majetku pro případ své smrti pořizují poslední vůli, dostatečné vodítko a inspiraci a pamatuje i na situace, které mohou být sporné, a předkládá návod k jejich řešení. Věřím, ţe nový návrh občanského zákoníku umoţní lidem, aby se v soukromoprávních situacích chovali přirozeněji a zařídili se tak, jak skutečně chtějí a zároveň, ţe ochrání ty, kteří jsou z různých důvodů a v různých situacích slabší stranou.
64
Nová koncepce dědického práva posiluje zůstavitelovu volnost při jeho rozhodování o majetku pro případ své smrti. Vychází se z tradičního respektování poslední vůle zůstavitele, coţ je zásadní posun oproti současnému stavu. Dnes se totiţ rozdělování dědictví řídí především podle příbuzenského vztahu, který upřednostňuje ţivé před mrtvými a nectí zůstavitelovu poslední vůli.
65
Závěr Jedním z úkolů diplomové práce bylo porovnat a posoudit u jednotlivých bankovních produktů moţnosti a způsoby ukončení smluvního vztahu v případě úmrtí klienta banky. Smrtí majitele účtu totiţ smlouva o běţném účtu nezaniká a banka pokračuje v přijímání peněţních prostředků na účet a ve výplatách a platbách, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné. Dalším úkolem této práce bylo porovnat změny, které se týkají dědického práva, návrhu nového občanského zákoníku se současným zněním. Domnívám se, ţe zajímavostí určitě je, ţe nad rámec běţného připomínkového řízení dalo Ministerstvo spravedlnosti moţnost veřejnosti vyjádřit se k návrhu připravovaného znění. V souvislosti s tím povaţuji za nutné uvést, ţe zhruba třetina z více neţ 3 000 došlých připomínek 66 byla relevantní a řada z nich se do kodexu skutečně promítla. Tento postup by se dle mého názoru měl stát běţnou praxí v legislativním procesu České republiky. Podstatou připravované změny je především ochrana člověka a zároveň větší svoboda při utváření vlastního právního postavení. Tento návrh jistě v řadě případů správně reaguje na některé dnešní problémy při dědění, ale oproti tomu některé navrhované změny oprávněně vyvolají velkou diskuzi, protoţe mohou mít obrovské důsledky. Například zcela nová úprava podmínek, kterými by zůstavitel mohl podmínit dědictví. Odpůrci upozorňují i na sloţitost a nepřehlednost navrhovaných změn občanského zákoníku. Vţdyť v současné době dědění upravuje 37 paragrafů a v novém návrhu o dědění je jich šestkrát více, tedy 242. Návrh nového občanského zákoníku má však před sebou ještě dlouhou legislativní cestu a v jeho textu se můţe ještě mnohé změnit s ohledem na tu skutečnost, ţe datum nabytí účinnosti se očekává aţ v roce 2012.
66
Zdroj: www. obcanskyzakonik.justice.cz [online]. Min isterstvo spravedlnosti ČR. Dostupný z www:< http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/aktuality/13-v l%C3%A 1da-schv%C3%A1lila rozs%C3%A1h lou-rekodifikaci-soukro m%C3%A9ho-pr%C3%A1va-.html>.
66
Navrhovaná změna občanského zákoníku jistě lidem přinese větší volnost při rozhodování o svém majetku pro případ své smrti, coţ je z mého pohledu snad i to nejpodstatnější. Vţdyť není nic univerzálnějšího a osobnějšího neţ smrt. V průběhu našeho ţivota ztrácíme známé, přátele, rodinné příslušníky a nakonec dojdeme k biologickému konci i my sami, a proto se navrhovaná změna bude jistě týkat nás všech. Citát: „Smrt je někdy trestem, často darem, pro mnohé dobrodiním.“ Seneca 67
zdroj: www.wayneturney.20m.co m68
67
Seneca Lucius Annaeus byl římský filo zof, přírodovědec, básník, politik. Jeho rozsáhlá literární činnost zasahovala zejména do oblasti filozofie, přírodovědy a básnictví. V duchu římského stoicismu věnoval pozornost především otázkám praktické et iky a hájil myšlenku rovnosti lid í.
68
Zdroj: Wayne S. Turney [online]. 2008 [cit. 1989]. Dostupný z www: .
67
Seznam použité literatury 1. KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vyd. Praha : Bankovní institut, 2006. 280 s. ISBN 80-7265-099-8. 2. PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha 9 – Kbely : Aktris, 2002. 279 s. ISBN 80-7265-037-8. 3. PLÍVA, Stanislav; ELEK, Štefan; LIŠKA, Petr; MAREK, Karel. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. 220 s. ISBN 978-80-7357-433-8. 4. ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie – stručný přehled 2007/2008, Zlín : CEED, 2007. 295 s. ISBN 80-903433-4-1. 5. Vnitřní předpis Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (Metodický pokyn č. 1/2005, Nakládání s cennými papíry a majetkovými účastmi, v platném znění) Zákony Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích Zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech Návrh občanského zákoníku Vyhlášky Vyhláška č. 47/1964 Sb., o peněţních sluţbách občanům
68
Vyhláška č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních sloţek státu a státních organizací s majetkem státu Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádě ní platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování
Seznam grafů, schémat a příloh Graf č. 1 - Platební styk Graf č. 2 - Průměrná měsíční hodnota hypotéky Graf č. 3 - Procentní vyjádření počtu obyvatel v ČR, které mají uzavřenou smlouvu o stavebním spoření Graf č. 4 - Úvěry za leden 2010 Graf č. 5 - Dědění běţného účtu Graf č. 6 - Nakládání s prostředky dědiců Schéma č. 1 - Moţnost dědění dle první dědické skupiny Schéma č. 2 - Moţnost dědění dle druhé dědické skupiny Schéma č. 3 - Moţnost dědění dle třetí dědické skupiny Schéma č. 4 - Moţnost dědění dle čtvrté dědické skupiny Příloha č. 1 - Vzor usnesení soudu Příloha č. 2 - Vzor realizačního poukazu
69
