Voltaire
Filozofické listy List I O Quakerech Quakeři – odmítají křest, všem lidem bez rozdílů stavu a hodnosti nebo postavení zásadně tykají, vyhýbají se zábavám, divadlu a hrám, nikdy nepřísahají – ani před soudem List II O Quakerech -
nemají kněžích
List III O Quakerech 1642 – George Fox z hrabství leicesterského, syn dělníka v tkalcovně hedvábí – začal brojit proti válce i proti kněžstvu – zakladatel quakerů v Anglii – při kázání se jako při vnuknutí chvěl – jeho následovníci ho napodobovali – odtud označení – quakers – třesavci Oliver Cromwell je nejprve pronásledoval a později se je chtěl získat penězi, ovšem bez úspěchu – byli neúplatní za Karla II. pronásledování, ale Robert Barclay napsal králi roku 1675 – Apologii quakerů a pronásledování ustalo List IV O Quakerech Wiliam Penn – zakladatel hnutí quakerů v Americe - byl to syn viceadmirála loďstva a oblíbenec vévody z Yorku, pozdějšího Jakuba II. - po smrti svého otce zdědil velké jmění + dluhy angl. krále, který mu místo peněz dal 1680 majetkové právo nad jednou provincií v Americe, kterou Penn se svými následovníky pojmenoval Pennsylvania a založil město Philadelphii - vydal zákony – první byl – náboženská snášenlivost - vrátil se pak do Anglie, žil v Londýně, kde roku 1718 zemřel List V O náboženství anglikánském -
Anglie je zemí sekt
-
angl. církev má dohromady 26 biskupů, skoro všichni kněží jsou ženatí
-
Společenská neobratnost, kterou si biskupové přinesou z univerzity, a skutečnost, že se málo stýkají se ženami, způsobují, že se biskup musí spokojit se svou vlastní. (121-122)
-
Kněží chodí někdy do výčepu, protože zvyk jim to dovoluje, ale když se opijí, dělají to vážně a bez skandálů. (122)
List VI O presbyteriánech -
Presbyteriánství je vládnoucím náboženstvím ve Skotsku velká askeze
-
v Anglii je dohromady 30 vyznání
List VII O sociánech, ariánech a antitrinitaristech -
stoupenci ariánství – I. Newton, Samuel Clarke – autor spisů O existenci boží, O pravdě křesťanské (125-126)
List VIII O parlamentu List IX O vládě List X O obchodu Kdo je státu užitečnější, napudrovaný seigneur, který přesně ví, kdy Jeho Veličenstvo vstává a kdy jde do postele, a velkolepě se tváří, když hraje úlohu otroka v předpokoji nějakého ministra, nebo velkoobchodník, který obohacuje svou vlast, udílí ze své kanceláře rozkazy do Suratu a Caira a přispívá ke štěstí světa? (135) List XI O očkování proti neštovicím -
Angličané přenášejí neštovice na své děti a tak je očkují
Čerkeské ženy přenášejí od nepaměti na své děti neštovice již ve věku šesti měsíců tak, že trochu naříznou raménko a do ranky dají neštovici vzatou opatrně z těla jiného dítěte. (136) Čerkesové jsou chudí a jejich dcery jsou krásné – s nimi se také nejvíc obchoduje. Dodávají krasavice do sultánových harémů, perskému šachovi, atd. Turci si osvojili od Čerkesů zvyk očkování V Londýně bylo očkování nejdříve nepřátelsky napadáno – díky princezně z Walesu, pozdější královně, se pak rozšířilo po celé Anglii. Předsudek tedy vystoupil na kazatelnu jako první, rozum později: to je normální postup lidského ducha. (139) List XII O kancléři Baconovi
Velikost záleží v tom, že někdo dostal z nebe mocného génia a užil ho k tomu, aby osvítil sebe i jiné. (140) Politikové a dobyvatelé, kteří v žádném století nechybějí, jsou obyčejně jen slavní darebáci. Tomu, kdo panuje duchům pomocí pravdy, ne těm, kteří násilím zotročují, tom, kdo poznává vesmír, ne těm, kteří je zohavují, jsme povinni úctou. (140) List XIII O Mr. Lockovi Locke proměnil nauku o vrozených ideách v rozvaliny, vzdal se domýšlivé myšlenky, že stále myslíme. Dobře dokázal, že všechny naše představy přicházejí prostřednictvím smyslů, odhadl rozsah, či spíše nicotnost lidských vědomostí. (146) Již dlouho se lidé hádají o podstatě a nesmrtelnosti. Pokud běží o nesmrtelnost, je nemožno ji dokázat, neboť se stále ještě disputuje o její podstatě a museli bychom ji poznat až na dno, abychom mohli rozhodnout, je-li smrtelná nebo ne. Lidský je tak málo schopen dokázat nesmrtelnost duše, že bylo nutné, aby nám ji náboženství zjevilo. (147) Jsem tělesný a myslím, víc nevím. (147) Filozofové nikdy neutvoří náboženskou sektu. Proč? Poněvadž nepíší vůbec pro lid a protože nejsou blouznivci. (148) List XIV Descartes a Newton Descartes se nemýlil v učení o podstatě duše, o zákonech pohybu, o povaze světla. Připustil vrozené ideje, vynalézal nové prvky, stvořil svět a v něm člověka k obrazu svému, právem se říká, že člověk podle Descarta je ve skutečnosti on sám, něco, co je dosti vzdáleno průměrných lidí. (153) Myslím, že se můžeme opravdu odvážit srovnávat v něčem Descartovu filozofii s Newtonovou. První je esej, druhá je mistrovské dílo. ale ten, kdo nás navedl na cesty pravdy, má snad stejnou hodnotu jako ten, kdo se pak dostal na její konec. (153) List XV O systému přitažlivosti List XVI Newtonova optika List XVII O konečném a chronologii List XVIII O tragedii
Shakespeare stvořil divadlo, měl genia plného síly a plodnosti, přirozenosti a vznešenosti bez nejmenší jiskřičky dobrého vkusu a jakékoli znalosti pravidel. Chci vám říci něco smělého, ale pravdivého, totiž že znamenitost tohoto autora zničila anglické divadlo. Jsou tam tak krásné scény, kusy tak velkolepé a jsou roztroušeny v nestvůrných fraškách, jimiž říkají tragedie, že se jeho kusy hrály vždy s velkým úspěchem. (169) Proslulý pan Addison je prvním Angličanem, který udělal hru rozumnou a napsanou od začátku do konce s vkusem. (172) List XIX O komedii Dobrá komedie je mluvícím obrazem směšných stránek národa, a jestliže dokonale neznáte národ, naprosto nemůžete posoudit malbu. (177) V tragedii to tak není. V ní běží jen o velké vášně a popřípadě o heroické pošetilosti, které jsou posvěceny starými omyly zkazky nebo dějin. (177) List XX O šlechticích, kteří pěstují literaturu List XXI O hraběti z Rochesteru a o panu Wallerovi List XXII O panu Popeovi a některých jiných slavných básnících Básnictví je jakási hudba, musíte je slyšet, abyste je mohli posoudit. Když překládám nějaké ty kousky z cizích básní, naznačuji nedokonale jejich hudbu, ale ráz jejich zpěvnosti vyjádřit nemohu. (184) Celkově se mi zdá, že Angličané nemají tak dobré dějepisce jako my, že vůbec nemají pravých tragedií, že mají půvabné komedie, obdivuhodné básnické kousky a filozofy, kteří by měli být učiteli celého lidského rodu. (187) Vykládaný žert přestává být žertem a komentátor vtipu je sám naprosto nesvede. (191) List XXIII Jaké úcty si zaslouží literáti List XXIV O akademiích Angličané měli dávno před námi Akademii věd; není však tak dobře uspořádána jako naše a to snad jedině proto, že je starší. Neboť kdyby byla bývala zřízena až po pařížské Akademii, byla by přijala některé její rozumné zákony a ostatní by si byla zdokonalila. (195) Královské společnosti londýnské chybějí dvě věci, lidem nanejvýš nutné : odměny a pravidla. (195)
Poněvadž je v londýnské společnosti řádu málo a povzbuzení žádné a pařížská je na tom přesně naopak, není na tom nic divného, že spisy naší Akademie vynikají nad jejich? dobře ukáznění a placení vojáci musí vyhrát nad dobrovolníky. (195-196) Londýnská královská společnost byla založena r. 1660, šest let před naší Akademií věd. (202) List XXV O myšlenkách pana Pascala Proč hledět na naše bytí s hrůzou? Naše existence naprosto není tak nešťastná, jak by nám chtěli namluvit. Dívat se na vesmír jako na kobku a na všechny lidi jako na zločince, kteří budou popraveni, to je představa fanatika., domnívat se, že svět je místem rozkoší, kde máme prožívat jen a jen radost, to je snění Sybarity. Myslet, že země, lidé a zvířata jsou tím, čím v řádu Prozřetelnosti mají být, to je, jak věřím, hledisko moudrého člověka. (209) Židé vždy čekali vysvoboditele, avšak jejich vysvoboditel je pro ně a ne pro nás. Očekávají Mesiáše, který dá Židům panovat nad křesťany, kdežto my doufáme, že Mesiáš jednoho dne připojí Židy ke křesťanům. Oni si o tom myslím pravý opak toho, co si myslíme my. (210) Je nemožné, aby společnost utvořila a trvala bez sebelásky. Právě láska k sobě samým pomáhá lásce druhým a právě tím, že jedem potřebujeme druhého, jsme užiteční lidskému rodu. To je základ všeho styku, to je věčné pouto lidí. (212) Pro lidskou přirozenost je nemožné, aby zůstávala v tomto pomyslném pohlcení vlastní bytosti, je nesmyslné myslit si to a je pošetilé snažit se o to. (217) Buď nebude myslit na nic, nebo bude myslit na představy, které mu přišly, nebo z nich bude skládat nové, nemůže tedy mít jiné představy než z vnějšku. (217) Jediné pravidlo morálky, které přijaly všechny národové: „Nečiň bližnímu, co bys nechtěl, aby lidé dělali tobě.“ (224) Ti, kdož mají hrubá ústrojí, vyhledávají potěšení, na nichž nemá duše podílu, a ti, kdož mají jemnější cítění, chtějí hledanější radovánky. (230) Navrhujte jen rozumné věci a všichni odpovědí: To jsme věděli také. Na to, abyste říkali, co je obecně známé, nepotřebujeme vnuknutí; ale nařizujte věci tvrdé a neproveditelné, malujte božstvo vždycky vyzbrojené blesky, prolévejte před oltáři krev – dav vám bude naslouchat a každý o vás řekne: Ten má jistě úplnou pravdu, když tak směle prohlašuje tak podivné věci. (234)
