Hans Joachim Schädlich. Veličenstvo, chvátám. Voltaire u Friedricha II. Argo

01VELICENSTVO184.indd 5

Hans Joachim Schädlich

Veličenstvo, chvátám Voltaire u Friedricha II.

Argo

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

26.6.2014 9:39:36

The translation of this work was supported by a grant from the Goethe-Institut which is funded by the German Ministry of Foreign Affairs. Překlad této knihy byl podpořen Goethe-Institutem z prostředků Ministerstva zahraničních věcí Spolkové republiky Německo.

Překlad je věnován památce Heina Hankeho Přeložil Vratislav Slezák

© Argo, 2014 Copyright © 2012 by Rowohlt Verlag GmbH, Reinbek bei Hamburg Translation © Vratislav Slezák, 2014 Cover art © Pavel Růt, 2014 ISBN 978-80-257-1140-8 (váz.) ISBN 978-80-257-1256-6 (e-kniha)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS197694


Věnováno Kristě Marii Schädlichové

26.6.2014 9:39:36



Část první

26.6.2014 9:39:36



1. Voltaire vyhlédl z okna. Hleděl na portál farního kostela Saint-Germain. Starým domem zachvívalo vyzvánění kostelních zvonů, ale Voltaire předstíral, že mu to nevadí. Kostelní fasáda se mu líbila, její style classique. Navíc: varhaník náležel k rodině Couperinových. Voltairovu zraku se v úzké ulici nabízelo ještě něco. Dům pana Dumoulina, provozujícího obchod slámou. Dumoulin připadl na myšlenku dělat ze slámy papír. Jenže jak financovat výrobu? Ujal se toho Voltaire. Dumoulin vyráběl balicí papír, obchod kvetl. Voltaire povýšil na papírenského továrníka. Triumfální přijetí Zaïre v srpnu 1732 v Comédie-Française nestačilo. Bylo potřebí vydělávat peníze.

0 11

26.6.2014 9:39:36



Jasný letní večer. Voltaire spatřil, jak vzhůru úzkou ulicí jede kočár. Zastavil před domem. Vystoupili z něj hrabě de Forcalquier a jeho milenka, vévodkyně de Saint-Pierre. A — tu ženu však Voltaire neznal. Ačkoli doma nic neměl, zavolal dolů, že je zve všechny tři k sobě na večeři. Forcalquier odvětil, ať si Voltaire vyjede povečeřet s nimi na venkov.

V kočáře se Voltaire posadil vedle neznámé. Forcalquier ji představil: markýza du Châtelet. V tu chvíli si Voltaire uvědomil, že mladou ženu dávno zná: byla to Gabrielle-Émilie Le Tonnelier de Breteuil. Poznal ji v domě jejího otce, hraběte de Breteuil. Roku 1725 ji provdali za markýze du Châtelet-Lomont.

Čtveřice jela do Charonne a zastavila se v jednom venkovském hostinci. V hostinci seděl Voltaire

12

26.6.2014 9:39:36



opět vedle madame du Châtelet. Od toho večera se jeden od druhého nemohli odtrhnout. Byla to láska. François a Émilie.

3

13


26.6.2014 9:39:36


2. Émiliin manžel, markýz du Châtelet-Lomont, hrabě de Lomont a Seigneur de Cirey, byl již ve třiceti generálmajorem. Později, od roku 1744, generálporučíkem; výš už postoupit nemohl. Byl majitelem zděděných statků a pařížského paláce Hôtel du Châtelet. Mohutný muž Émilii převyšoval o hlavu. Jeho oblíbeným zaměstnáním byl lov. Miloval vybrané pokrmy a vína. Markýz rád hovořil o válce. Émilie o filozofii. V září 1725 Émilie poprvé otěhotněla. V červnu 1726 porodila dceru Françoise-Gabrielle Pauline, kterou ihned svěřili chůvě. Émilie vídala dcerku denně, vždy však jen krátce.

Záhy po narození dcerky zahájila Émilie opět společenský život. Její manžel se vrátil ke svým oddílům.

15

26.6.2014 9:39:36



Netrvalo dlouho a Émilie se dověděla, že si manžel pořídil mladou milenku, krásku z Alsaska. Naznačil, že Émilie má právo mít milence. Rozhodla se pro markýze Roberta de Guébriant, synovce maršála de Maillebois. Vypadal dobře, ale byl ješitný a málo vzdělaný, nudil ji. Émilie mu brzy dala vale a zvolila si hraběte Pierra de Vincennes. Byl menší než ona a tlustý. Byl však považován za znalce metafyziky a to ji přitahovalo. Počátkem roku 1727 skončila i epizoda s hrabětem de Vincennes. Émiliin manžel se od svého vojska vrátil do města, obtěžkal Émilii podruhé a v listopadu 1727 přišel na svět Louis-Marie Florent.

Do paláce du Châtelet se občas dostavil na večeři vévoda de Richelieu, Louis François Armand du Plessis. Byl prasynovcem kardinála Richelieua, předsedy vlády za krále Ludvíka XIII. V létě 1729 zemřela vévodovi žena. Rok za ni držel smutek a stranil se versailleského dvora. Chodíval však povečeřet k přátelům.

16

26.6.2014 9:39:36



K jeho přátelům patřili Châteletovi. Émilie ho znala už dlouho; její matka byla příbuzná vévodkyně de Richelieu. Richelieu si cenil nejen Émiliiny krásy, poutala ho i její inteligence.

V listopadu 1728 se Voltaire vrátil z Anglie do Francie, nejprve do Saint-Germain-en-Laye a v dubnu 1729 do Paříže. S vévodou de Richelieu se Voltaire přátelil od školních let v Lycée Louis-le-Grand. Vzájemně se navštěvovali a Richelieu Voltairovi vyprávěl o rozhovorech s Émilií. Voltaire o Émilii jevil pramalý zájem; ještě nevěřil, že existují ženy intelektuálky.

Na podzim 1730 se Émilie stala Richelieuovou milenkou. Jeho literární a filozofické zájmy vyhovovaly její sečtělosti na poli filozofie a metafyziky. Zabývala se matematikou a fyzikou. A cvičila se v překládání latinských veršů.

17

26.6.2014 9:39:36



Po svém rozchodu zůstali Richelieu a Émilie přáteli až do Émiliiny smrti.

3

18

26.6.2014 9:39:36



3. Když se Voltaire a Émilie v létě 1733 sblížili, bylo Votairovi třicet devět let, Émilii šestadvacet. Voltaire byl zamilovaný jako studentík. Vévodovi de Richelieu Émilie napsala, že Voltaire je pro ni symbolem ideálního muže. Oba nesmírně bavilo nedbat konvencí a šokovat Paříž. Chodili do opery, třebaže objevovat se tam s milenkou bylo pro muže s postavením tabu. Jezdili do Versailles a vstupovali spolu do audienční síně, ačkoli se samo sebou rozumělo, že muž a jeho milenka nepředstupují před krále společně. Voltaire přespával u Émilie v paláci du Châtelet, anebo Émilie nocovala u Voltaira v rue de Longpont.

0 19

26.6.2014 9:39:36



Neměl snad markýz du Châtelet zakročit? Émiliin manžel a Voltaire se spolu seznámili v Montjeu v Lotrinsku při svatbě vévody de Richelieu s vévodkyní Sophií de Guise. Markýz přijel do Montjeu se svou milenkou, mademoiselle d ’ Anjou. Voltaire mu byl sympatický a markýz Voltairovi rovněž. Émilie neměla námitky proti manželově milence; a on toleroval milence Émiliina.

Roku 1733 uveřejnil Voltaire Le temple du goût. Dílo mu vyneslo nepřátelství mnoha spisovatelů a umělců, které podrobil nelítostné kritice. Na zvolení do Akademie se už nedalo pomýšlet. A nejen to. Bez oficiálního svolení k tisku vydal v roce 1734 Lettres philosophiques sur les Anglais. V závěru šestého dopisu napsal: „Kdyby v Anglii existovala pouze jedna víra, bylo by nutné obávat se despotismu; kdyby existovaly dvě, pozutínaly by si

20


26.6.2014 9:39:36


hlavy; jenže ono je jich tam třicet, a tak žijí šťastně a v míru.“

A v dopise desátém: „Ve Francii je markýzem, kdo chce; kdokoli přijde z venkova do Paříže s penězi, které může utrácet, a jeho jméno končí na -ac nebo -ille, ten může říkat ,muž jako já, muž mého stavu‘ a klidně opovrhovat obchodníkem… Jenže já nevím, co je pro stát užitečnější, pěkně napudrovaný pán, který přesně ví, v kolik hodin král vstává, v kolik se odebírá na lože, a jenž si dodává pocitu velikosti, když v předpokoji nějakého ministra sehrává roli otroka, anebo obchodník, který státu dopomáhá k bohatství… a přispívá k dobru ve světě.“

Voltairův požadavek svobody a jeho víra v pokrok — to bylo pro církev a státní autority přespříliš.

0 21

26.6.2014 9:39:37


Hans Joachim Schädlich. Veličenstvo, chvátám. Voltaire u Friedricha II. Argo

Recommend Documents