01VELICENSTVO184.indd 5
Hans Joachim Schädlich
Veličenstvo, chvátám Voltaire u Friedricha II.
Argo
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 15
2. Émiliin manžel, markýz du Châtelet-Lomont, hrabě de Lomont a Seigneur de Cirey, byl již ve třiceti generálmajorem. Později, od roku 1744, generálporučíkem; výš už postoupit nemohl. Byl majitelem zděděných statků a pařížského paláce Hôtel du Châtelet. Mohutný muž Émilii převyšoval o hlavu. Jeho oblíbeným zaměstnáním byl lov. Miloval vybrané pokrmy a vína. Markýz rád hovořil o válce. Émilie o filozofii. V září 1725 Émilie poprvé otěhotněla. V červnu 1726 porodila dceru Françoise-Gabrielle Pauline, kterou ihned svěřili chůvě. Émilie vídala dcerku denně, vždy však jen krátce.
Záhy po narození dcerky zahájila Émilie opět společenský život. Její manžel se vrátil ke svým oddílům.
15
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 16
Netrvalo dlouho a Émilie se dověděla, že si manžel pořídil mladou milenku, krásku z Alsaska. Naznačil, že Émilie má právo mít milence. Rozhodla se pro markýze Roberta de Guébriant, synovce maršála de Maillebois. Vypadal dobře, ale byl ješitný a málo vzdělaný, nudil ji. Émilie mu brzy dala vale a zvolila si hraběte Pierra de Vincennes. Byl menší než ona a tlustý. Byl však považován za znalce metafyziky a to ji přitahovalo. Počátkem roku 1727 skončila i epizoda s hrabětem de Vincennes. Émiliin manžel se od svého vojska vrátil do města, obtěžkal Émilii podruhé a v listopadu 1727 přišel na svět Louis-Marie Florent.
Do paláce du Châtelet se občas dostavil na večeři vévoda de Richelieu, Louis François Armand du Plessis. Byl prasynovcem kardinála Richelieua, předsedy vlády za krále Ludvíka XIII. V létě 1729 zemřela vévodovi žena. Rok za ni držel smutek a stranil se versailleského dvora. Chodíval však povečeřet k přátelům.
16
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 17
K jeho přátelům patřili Châteletovi. Émilie ho znala už dlouho; její matka byla příbuzná vévodkyně de Richelieu. Richelieu si cenil nejen Émiliiny krásy, poutala ho i její inteligence.
V listopadu 1728 se Voltaire vrátil z Anglie do Francie, nejprve do Saint-Germain-en-Laye a v dubnu 1729 do Paříže. S vévodou de Richelieu se Voltaire přátelil od školních let v Lycée Louis-le-Grand. Vzájemně se navštěvovali a Richelieu Voltairovi vyprávěl o rozhovorech s Émilií. Voltaire o Émilii jevil pramalý zájem; ještě nevěřil, že existují ženy intelektuálky.
Na podzim 1730 se Émilie stala Richelieuovou milenkou. Jeho literární a filozofické zájmy vyhovovaly její sečtělosti na poli filozofie a metafyziky. Zabývala se matematikou a fyzikou. A cvičila se v překládání latinských veršů.
17
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 18
Po svém rozchodu zůstali Richelieu a Émilie přáteli až do Émiliiny smrti.
3
18
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 19
3. Když se Voltaire a Émilie v létě 1733 sblížili, bylo Votairovi třicet devět let, Émilii šestadvacet. Voltaire byl zamilovaný jako studentík. Vévodovi de Richelieu Émilie napsala, že Voltaire je pro ni symbolem ideálního muže. Oba nesmírně bavilo nedbat konvencí a šokovat Paříž. Chodili do opery, třebaže objevovat se tam s milenkou bylo pro muže s postavením tabu. Jezdili do Versailles a vstupovali spolu do audienční síně, ačkoli se samo sebou rozumělo, že muž a jeho milenka nepředstupují před krále společně. Voltaire přespával u Émilie v paláci du Châtelet, anebo Émilie nocovala u Voltaira v rue de Longpont.
0 19
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 20
Neměl snad markýz du Châtelet zakročit? Émiliin manžel a Voltaire se spolu seznámili v Montjeu v Lotrinsku při svatbě vévody de Richelieu s vévodkyní Sophií de Guise. Markýz přijel do Montjeu se svou milenkou, mademoiselle d ’ Anjou. Voltaire mu byl sympatický a markýz Voltairovi rovněž. Émilie neměla námitky proti manželově milence; a on toleroval milence Émiliina.
Roku 1733 uveřejnil Voltaire Le temple du goût. Dílo mu vyneslo nepřátelství mnoha spisovatelů a umělců, které podrobil nelítostné kritice. Na zvolení do Akademie se už nedalo pomýšlet. A nejen to. Bez oficiálního svolení k tisku vydal v roce 1734 Lettres philosophiques sur les Anglais. V závěru šestého dopisu napsal: „Kdyby v Anglii existovala pouze jedna víra, bylo by nutné obávat se despotismu; kdyby existovaly dvě, pozutínaly by si
20
26.6.2014 9:39:36
01VELICENSTVO184.indd 21
hlavy; jenže ono je jich tam třicet, a tak žijí šťastně a v míru.“
A v dopise desátém: „Ve Francii je markýzem, kdo chce; kdokoli přijde z venkova do Paříže s penězi, které může utrácet, a jeho jméno končí na -ac nebo -ille, ten může říkat ,muž jako já, muž mého stavu‘ a klidně opovrhovat obchodníkem… Jenže já nevím, co je pro stát užitečnější, pěkně napudrovaný pán, který přesně ví, v kolik hodin král vstává, v kolik se odebírá na lože, a jenž si dodává pocitu velikosti, když v předpokoji nějakého ministra sehrává roli otroka, anebo obchodník, který státu dopomáhá k bohatství… a přispívá k dobru ve světě.“
Voltairův požadavek svobody a jeho víra v pokrok — to bylo pro církev a státní autority přespříliš.
0 21
26.6.2014 9:39:37
01VELICENSTVO184.indd 22
Ještě v Montjeu zastihla Voltaira zpráva z Paříže: Lettres philosophiques byly z rozhodnutí parlamentu zakázány a odsouzeny ke spálení katovou rukou. Objeví-li se autor v Paříži, bude zatčen a uvržen do Bastily. Voltaire si hodlal věznění odepřít. Poznal Bastilu v letech 1717 a 1726.
3
22
26.6.2014 9:39:37
