Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým postižením Leisure Time and Lifestyle of Persons with Hearing Impairment

Aplikované pohybové aktivity v teorii a praxi, 2013/4 (1), 53–60

Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým postižením Leisure Time and Lifestyle of Persons with Hearing Impairment Jana Menšová1, Svatava Panská2 1

2

Oblastní Unie Neslyšících, Olomouc Katedra aplikovaných pohybových aktivit, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci

Práce vznikla v rámci projektu „Příprava pro tělesnou výchovu osob s postižením“ CZ.1.07/2.2.00/15.0336.

ABSTRAKT Neslyšící lidé tvoří jazykovou a kulturní menšinu. Odlišnosti ve způsobu komunikace, v možnostech získávání informací i v pravidlech chování vyžadují specifický přístup ve vzdělávání a v edukaci obecně. Vybraná skupina osob má vzhledem ke svému těžkému zdravotnímu postižení omezený přístup k zájmovým aktivitám, které jsou určeny pro širokou veřejnost nebo uzpůsobeny pro osoby s jinými typy zdravotního postižení. Hlavním cílem této studie bylo získat přehled o nabídce zájmových aktivit pro osoby se sluchovým postižením, které poskytují organizace v oblasti Moravy. Dílčími cíli bylo zjistit, zda této nabídky osoby se sluchovým postižením využívají, jakým aktivitám dávají přednost, jestli navštěvují organizace pro sluchově postižené, zda jsou spokojeni a co si přejí změnit. Empirickým šetřením pomocí řízeného strukturovaného rozhovoru se sluchově postiženými osobami byl realizován průzkum zaměřený na volnočasové aktivity, na způsoby získávání informací a způsob komunikace v různých prostředích jejich života. Respondenti, dospělí neslyšící od 18 let výše, byli anonymní. Výsledky této studie mohou být využity k vytvoření a plánování zájmových činností pro osoby s postižením sluchu.

ABSTRACT Persons with hearing impairments (HI) are considered cultural minority. Differences in ways of communication, opportunities to access information and behavior require specific approach in education. Persons with HI have limited access to leisure activities for mainstream population or for persons with different disabilities. The purpose of this study was to provide information about availability of leisure activities for persons with HI organized in regional HI organizations in Moravia. Partial goals were to find out preference in leisure activities and satisfaction with opportunities provided for persons with HI. We have used structured interview with the help of certified sign language translator. Participants were adults with HI. The results can be used for planning and facilitation of leisure activities for persons with HI. Key words: Hearing impairment; communication; community; deaf culture; leisure time.

PROBLÉM Dříve, než se budeme zabývat problematikou způsobu trávení volného času, zaměříme se na charakteristiku a specifické znaky zkoumané skupiny osob, v našem případě lidí se sluchovým postižením. Sluchové postižení není na první pohled zřejmá vada. Pokud se setkáte s jedním neslyšícím člověkem a vidíte jej „na dálku“, tak netušíte, že je „úplně hluchý“. Uvedené postižení není pro laiky závažné, vždyť ten člověk vidí, může číst a psát, vyjde do schodů… Problém je však v komunikaci a orientaci v prostředí sociálních vztahů. Již tyto dva aspekty mohou být příčinou neuspokoje-

ní potřeb člověka, například v možnosti adekvátního využití volného času. Životní styl a způsob trávení volného času může být z obecného pohledu jednou z nejvýznamnějších oblastí života, kdy může člověk ve volném čase uplatňovat svá svobodná rozhodnutí na základě potřeb, zájmů a hodnot. Obecně lze způsob trávení volného času vymezit jako „strukturovaný souhrn relativně ustálených způsobů realizace každodenních činností a praktik ve volném čase“ (Duffková, 2008, s. 70). Jedinci se sluchovým postižením představují velice nehomogenní skupinu, jejíž variabilita je dána především různou strukturou a hloubkou sluchové vady

teorie – recenzovaná sekce

Klíčová slova: sluchové postižení, komunikace, komunita, kultura neslyšících, organizace pro osoby se sluchovým postižením, volný čas.

53

Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým postižením


Jana Menšová, Svatava Panská

54

a dobou, kdy k postižení došlo. Závisí také na celkové úrovni rozvoje osobnosti a sociokulturních podmínkách, v nichž probíhala časná i následná surdopedická intervence. Sluchové vnímání je po stránce genetické důležitou složkou dorozumívacího procesu, protože sluchem přicházejí informace, které slouží ke správné orientaci v prostředí a normální funkce sluchového analyzátoru je nezbytným předpokladem pro rozvoj mluvené řeči. V surdopedické praxi se pro označení velikosti sluchové ztráty nejčastěji používají termíny nedoslýchavost a hluchota. Nedoslýchavost se může pohybovat od minimálních ztrát sluchu, kdy si okolí nemusí zhoršeného stavu sluchu vůbec všimnout, přes střední nedoslýchavost, která již představuje určité omezení sluchových vjemů zejména v nevyhovujících akustických podmínkách až po těžkou nedoslýchavost. V tomto případě má závažnost sluchové poruchy podstatný vliv na kvalitu komunikace. Hluchota představuje nejtěžší stupeň sluchové poruchy, znemožňuje vnímání mluvené řeči i její přirozený vývoj a jedinec je zcela odkázán na vizuální způsob příjmu informací. Dorozumívání se slyšícím okolím patří k největším problémům jedinců se sluchovým postižením, protože pro hlavní prostředek komunikace, mluvený jazyk, nejsou patřičně smyslově vybaveni. Při kontaktu se slyšícími jsou odkázáni především na vizuální příjem informací a při vnímání mluvené řeči na její odezírání ze rtů mluvící osoby. Abychom byli schopni akceptovat potřeby neslyšících lidí a respektovat jejich komunitu a jejich kulturu, je potřebné mít alespoň základní povědomí o tom, co je komunita neslyšících, kdo může být její součástí a také, co vlastně je kultura neslyšících a jaké jsou její složky. Nyní si vysvětlíme pojem komunita. „Komunita je společenství lidí, kteří mají jeden či více společných znaků, jimiž se odlišují od ostatních“ (Zima, 1999, s. 149). Woll a Ladd (2003) označují za charakteristické rysy, na jejichž základě vytvářejí neslyšící své komunity, hluchotu, komunikaci a vzájemnou podporu. Výše bylo uvedeno základní rozdělení sluchových vad, které právě tímto kritériem oddělují komunitu neslyšících od společnosti a komunit slyšících. Komunikace v komunitě neslyšících probíhá v národním jazyce neslyšících, tedy u nás v českém jazyce neslyšících. Dalším rysem je vzájemná podpora členů komunity neslyšících, které spojuje právě sluchové postižení a problém s ním související, jako nepochopení se s lidmi z okolí, dokonce i s rodinnými příslušníky nebo nedorozumění, vyplývající z chybné interpretace sdělení intaktní populace. Neslyšící lidé si z těchto důvodů navzájem pomáhají a podporují se, je to pro ně charakteristické a tento rys je specifický právě pro příslušníky kultury neslyšících. Kultura neslyšících je důležitá především pro ně samotné. Její přítomnost má vliv na vývoj osobnosti

a psychiky neslyšících osob a je podstatným faktorem pro vytváření identity neslyšících lidí. Člověk si vytváří svou osobní identitu během celého svého života, kdy se identitou rozumí pozitivní přijetí sebe sama, svého místa ve společnosti i způsobu, jakým jsme vnímáni a chápáni druhými. Pokud člověk na sebe nahlíží kladně, pak je na dobré cestě k tomu, aby získal zdravé sebevědomí. Termín kultura neslyšících vznikl v sedmdesátých letech 20. století proto, aby prokazatelně potvrdil existenci neslyšících jakožto specifické skupiny. V současné době je uvedený termín současně s proklamací této skupiny běžně zažitý v USA a v zemích severní a západní Evropy. V České republice se o jeho šíření snaží především mladí neslyšící, kteří bojují za respekt ke své komunitě a za její rovnoprávnost. Základní charakteristikou komunity českých neslyšících je komunikace českým znakovým jazykem. V minulých letech nebyl osud znakovému jazyku nakloněn a v České republice se stále musí za jeho rovnoprávnost bojovat. Přesto znakový jazyk byl a je hlavním dorozumívacím prostředkem neslyšících lidí a prostředkem předávání kultury neslyšících (Kosinová, 2008). Komunita neslyšících bude vždy menšinovou komunitou a je nutné zabývat se jejími možnostmi komunikace s většinovou slyšící společností – komunitou. Je obvyklé, že se kultura předává z generace na generaci a kultura neslyšících má svoje priority transferu převážně v klubech, kde je prostor pro snadnou interakci a pro komunikaci ve vlastním jazyce. Mizí zde jakékoliv komunikační problémy a neslyšící si mohou bez potíží vyměňovat zážitky a zkušenosti ze svého života. V České republice se v klubech a spolcích pro neslyšící scházejí lidé především středního a staršího věku. Mladí lidé volí k setkávání místa v jiných prostorách. V klubech se konají pravidelná setkání za účelem sociálního kontaktu, tedy posedět a popovídat si o událostech minulých dnů a předat si vzájemné zkušenosti a poznatky. Neslyšící osoba se musí cítit „doma“, být součástí komunity neslyšících. Tento proces je přirozený a nenucený (Kosinová, 2008). Setkávání neslyšících při různých událostech patří neodmyslitelně k jejich životu. Mezi oblíbené aktivity patří plesy, Mikulášská setkání, pálení čarodějnic, benefiční koncerty a jiné. K dalším činnostem můžeme řadit umění neslyšících, ať je to vystoupení pantomimy, vystoupení herců, divadelní vystoupení neslyšících herců, přehlídka umělecké tvorby ve znakovém jazyce a v neposlední řadě jsou to sportovní akce – turnaje, soutěže, mistrovství České republiky, turistické a poznávací zájezdy a další. Každý člověk touží po uspokojení svých potřeb, tuto touhu však neuspokojuje libovolně. Způsoby, kterými mohou lidé uspokojovat své touhy a potřeby jsou určeny také tím, co očekávají druzí lidé ve společnosti, protože i jejich očekávání vychází z kulturně hodno-

APA v teorii a praxi, 2013/4 (1)


tového vzorce společnosti a z hodnotových orientací. Člověk tedy při uspokojování svých potřeb vybírá ze způsobů uspokojování, které jsou ohraničeny kulturně hodnotovým vzorcem. Jedinec se rozhoduje na základě konkrétní situace, v níž se ocitnul. S každou situací se pojí určité alternativy uspokojení potřeb, tedy možnosti, z nichž lze vybírat. V rámci daného kulturně hodnotového vzorce se jedinec rozhoduje, jak bude konkrétně jednat a dosahovat svých cílů (Kubátová, 2010). Možnosti zájmových aktivit osob se sluchovým postižením jsou ovlivňovány subjektivně i objektivně. Ze subjektivních hledisek to jsou např. vzdělání, temperament jedince, zájmy, vztah k různým oblastem a směrům a rodina, s níž může neslyšící své zájmy sdílet. Určitou roli hraje i věk, kdy se sluchově postižený rozhoduje pro některou z aktivit. Jako druhé, objektivní hledisko, které může omezit výběr aktivit, nebo naopak podpořit, jsou sluchově postižení přátelé, s nimiž neslyšící osoba udržuje kontakty. Dalším objektivním kritériem, které může být ale i limitujícím, je vzdálenost od organizace či spolku sluchově postižených osob a nemožnost být v kontaktu se svou komunitou. V neposlední řadě je zde další faktor, což je finanční zabezpečení osob se sluchovým postižením ve vztahu k zájmovým aktivitám. Specifikum komunity neslyšících spočívá mimo jiné v přenosu kultury na další generace. Samotná kultura neslyšících se v rodině z generace na generaci přenáší pouze u 5–10 % neslyšících, 90–95 % neslyšících si kulturu předává ve školách pro sluchově postižené, na internátech škol a v organizacích neslyšících. Důvodem je skutečnost, že neslyšící děti se rodí v 90–95 % do slyšících rodin. Přirozený přenos kultury zde tedy není možný. Neslyšící dítě se o kultuře neslyšících dozvídá zprostředkovaně, ne pouhým nabýváním v rodině. Záleží pak pouze na rodině, zda kulturu neslyšících představí dítěti již v raném věku, nebo zda se k ní dítě dostane až v průběhu školní docházky (Komorná, 2008). Panská (in Ješina, Hamřík a kol., 2011) uvádí, že ve výchově sluchově postižených dětí můžeme nalézt vzorce chování, postoje, hodnoty i zkušenosti, které si přinášejí ze svého blízkého okolí. Kromě rodiny, školy či internátu to může být také účast na víkendových aktivitách nebo letních táborech. Právě doba, po kterou je sluchově postižené dítě v prostředí volnočasové letní akce, je pro ně velmi podstatná a může mít vliv na jeho osobnost. Do programů těchto pobytových akcí jsou zařazovány především sportovní pohybové aktivity v přírodě s důrazem na zvyšování kondice, zapojení co nejvíce smyslů, získávání zkušeností, neobyčejnost zážitků, náplní je také relaxace, odpočinek smysluplná i nezávazná komunikace. Díky pohybovým aktivitám se člověk setkává s ostatními lidmi a přizpůsobuje se jiným situacím.

Naučí se cílevědomosti, vytrvalosti, týmové spolupráci, respektování určitých pravidel, naučí se prohrávat i vítězit a mnoho dalšího (Ješina, Kudláček a kol., 2011, 131). Dovolíme si představit monitorování zájmových aktivit neslyšících na Moravě, které bylo sledováno v roce 2012 (Menšová, 2013). Hlavním cílem této práce bylo získat přehled o nabídce zájmových aktivit pro osoby se sluchovým postižením, které poskytují organizace v oblasti Moravy, zda této nabídky osoby se sluchovým postižením využívají a zda je nabídka v souladu s poptávkou. Výstupem realizovaného zjišťování bude zmapování spektra možných aktivit v dané organizaci pro sluchově postižené, nabídka uvedených aktivit a její transfer do společnosti osob se sluchovým postižením, včetně reflexe na individuální či skupinové využití nabízených aktivit. Výsledky šetření by měly odpovídat na otázky: a) Které aktivity preferují neslyšící jako hlavní náplň volného času? b) Provozujete ve svém volném čase pohybovou aktivitu a sport? c) Která činnost vám ve škále nabídek chybí? d) Jakým způsobem se k vám dostávají informace o nabídce aktivit určených primárně pro sluchově postižené?

METODIKA Pro zisk informací byl zvolen dotazník vlastní konstrukce. Průzkum byl realizován na objektivním a nezaujatém přístupu. Práce je rozdělena do dvou oblastí. V první části byl empirickým šetřením pomocí řízeného strukturovaného rozhovoru se sluchově postiženými osobami proveden průzkum zaměřený na volnočasové aktivity, na způsoby získávání informací a způsob komunikace v různých prostředích jejich života. Dotazník Dotazník vlastní konstrukce se skládá z 27 otázek, které mají za cíl získání názorů od anonymních respondentů. Formou rozhovoru s neslyšícími klienty byly získány informace o požadavcích a pociťovaných potřebách v oblasti zájmových činností. S ohledem na výzkumný záměr a specifickou komunikaci neslyšících osob byl zvolen pro šetření standardizovaný rozhovor s otevřenými otázkami, které tvořily těžiště rozhovoru. Uzavřené otázky byly použity jako filtrační, některé jako demografické a kontextové (Kapr, Šafář, 1969).



Rozhovor Podkladem pro rozhovor byl sestavený formulář dotazů (specificky upravený pro respondenty) vycházející z výzkumného záměru. Tazatelem byla pracovnice v sociálních službách a tlumočnice do znakového jazyka, která při žádosti o rozhovor objasnila každému respondentovi důvod sběru informací, tzn. materiál


55



pro uvedenou studii a její vazbu na přípravu a realizaci požadovaných volnočasových činností, a také důvod výběru dotazovaného, tzn., že osoba byla oslovena, neboť je schopna podat cenné informace. S respondenty byl dopředu dohodnut postup zaznamenávání sdělovaných informací, včetně ujištění, že ve formuláři nebude uvedeno jméno. Rozhovor probíhal ve znakovém jazyce, případně v jiném komunikačním systému, jejž si zvolil sám respondent dle zákona 155/1998 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. U několika respondentů bylo před vlastním průzkumem ověřeno, zda je formulář správně sestaven. Respondenti Vzorek respondentů byl vytvořen z dospělých neslyšících a uživatelů sociálních služeb, kteří navštívili Oblastní unii neslyšících v Olomouci nebo se zúčastnili větších akcí jako je Handicap Rally, přednášky a společná setkání komunity neslyšících. Věk respondentů byl stanoven od 18. roku. Byly získány výpovědi od 75 respondentů v časovém horizontu červen až listopad 2012.


nedoslýchavý/á neslyšící ohluchlý/á celkem

56

Počet respondentů 15 51 9 75

Vyjádření v % 20 % 68 % 12 % 100 %

18–30 let

31–40 let

41–50 let

51–60 let

61–70 let

71 a více let

Průzkumu se zúčastnilo 75 osob se sluchovým postižením ve věku od 18 let výše, které žijí na území Moravy. Nejpočetnější skupinou byli respondenti ve věku 18–30 let, kteří tvoří 33 % z celkového počtu. Dále se průzkumu zúčastnilo 23 % osob ve věku 31–40 let, 16 % ve věku 41–50 let, 13 % osob ve věku 51–60 let, 11% osob ve věku 61–70 let a 4 % osob ve věku 71 a více let. Lidé, kteří odpovídali na otázky strukturovaného dotazníku, uváděli svá bydliště po celé Moravě. Soubor ale není tak početný, aby mohly být jednotlivé lokality sledovány a porovnávány. Na druhé straně, již zmíněná setkávání sluchově postižených osob mohou ovlivnit zájmy, jednání a preference aktivit neslyšících bez ohledu na jejich bydliště. Koheze komunity neslyšících je velká a bezpochyby se podílí na výběru aktivit jednotlivců i skupin.

VÝSLEDKY V uvedené studii byl zjišťován, kromě jiných parametrů v souvislosti s hlavním cílem, také věk respondentů, vzdělání a stupeň sluchového postižení. Autorka rovněž sleduje možnosti a preference komunikace v domácím prostředí a ve sféře intaktní populace. Zaznamenávala skladbu nabízených aktivit v prostředí města, venkova, památek, přírody, ale i v prostorách kluboven organizací a na pobytových akcích. Byly zkoumány aktivity, které přinášejí lidem se sluchovým postižením radost, dobrou pohodu, vzdělání, identifikaci se skupinou. Způsob, jakým člověk tráví svůj volný čas, může být velmi různorodý. Z toho vyplývá, že činnosti, způsoby chování a aktivity vytvářející životní způsob ve volném čase jsou vždy vázané na svého nositele. V textu jsme se rozhodli zaměřit se na skupinu dospělých osob se sluchovým postižením, protože u této skupiny se, dle mého názoru, objevuje široké spektrum možností, jak svůj volný čas využívají.

Na otázky odpovídalo více mužů (59 %) než žen (41 %). Oblast Moravy je zastoupena čtyřmi kraji. Nejvíce respondentů (55 %) bylo z Olomouckého kraje. Kraj Jihomoravský stejně jako kraj Zlínský zastupuje 16 % respondentů a nejméně respondentů zastupuje kraj Moravskoslezský (13 %). Sluchové postižení sehrává roli i při výběru aktivity. Jak můžeme sledovat z výsledků, nejvíce zastoupena je skupina osob, které se samy identifikovaly jako neslyšící. Tito lidé inklinují ke komunitě nejvíce a jsou v mnoha případech komunitou ovlivněni i při výběru možností trávení svého volného času. Bezproblémová



komunikace ve skupině neslyšících je uvolňuje v projevu, nacházejí zde tedy komunikační potenciál, který v běžném životě mimo komunitu, tedy například v pracovním procesu, vůbec nemohou uplatnit. Lidé s nedoslýchavostí se řadí do komunity také, ale jejich podíl na sdílené aktivitě společného trávení volného času v ní bývá zastoupen méně. Nedoslýchaví lidé si častěji nacházejí své záliby doma, v rodině, případně, díky možnosti orální komunikace, i v pracovním kolektivu.

dohledem. V současnosti, když jsou již dospělí, mohou si uspořádat své časové dispozice podle svých představ a možností s vazbou na rodinu, práci a také přiměřený kapitál.

Z grafu vyplývá, že nejvíce respondentů (68 %) je neslyšících, (20 %) je osob nedoslýchavých a nejmenší zastoupení tvoří skupina osob ohluchlých (12 %). Můžeme říci, že výběr zájmové činnosti a trávení volného času ovlivňuje i další aspekt, a to je pracovní činnost, tedy zaměstnání. Sluchově postižení lidé v současné době velmi těžce hledají práci, a pokud ji naleznou, tak většinou jejich pracovní pozice neodpovídá jejich kvalifikaci, jinými slovy, přijmou téměř každou práci.

Svůj volný čas nejvíce respondentů (45 %) nejraději tráví venku, 27 % osob uvedlo doma a téměř stejný počet respondentů (28 %) uvedl, že svůj volný čas tráví střídavě doma i venku. Pokud se budeme snažit objasnit a přiblížit problematiku života lidí se sluchovým postižením, především pak problematiku komunikace jako jedné z nejsilnějších a vrozených potřeb člověka, je zásadní si uvědomit, že právě odlišný komunikační systém – vizuálně motorický – prohlubuje komunikační bariéru mezi světem slyšících a neslyšících lidí. Je to právě existence komunikační bariéry, která uzavírá neslyšící do „jiného světa“ a potřeba plnohodnotné komunikace vede neslyšící ke sdružování se do skupin, spolků a dalších systémů v jejich organizacích.

V současné době je zaměstnáno 41 % respondentů, což je v dnešní době charakteristické četnou nezaměstnaností možné považovat za úspěch. 7 % dotázaných vybralo v odpovědi možnost „jiné“, z toho 3 ženy jsou na rodičovské dovolené a 2 respondenti soukromě podnikají. Před rokem 1989 měly základní školy pro sluchově postižené odlišný režim, žáci jezdili na víkendy domů jednou za 14 dnů, jejich volný čas byl neustále organizován a byli nepřetržitě pod pedagogickým

V otázce s kým nejraději trávíte volný čas, uvedlo nejvíce respondentů (45 %) s kamarády, 25 % se svojí rodinou, 16 % s přítelem, 11 % osob se SP tráví svůj volný čas nejraději sami a při odpovědi „jiné“ uvedli 2 respondenti (3 %) se svým psem. Mezi možnostmi kvalitně trávit volný čas můžeme najít v nabídce široké spektrum aktivit a činností, z nichž poměrně překvapivě „vítězí“ počítač. Nabízí se otázka, zda osobám se sluchovým postižením slouží počítač ke komunikaci s přáteli nebo ke vzdělávání a k získávání nových informací.




57




V této otázce měli respondenti možnost vybrat více odpovědí. Z výsledku vyplývá, že nejvíce respondentů (52 %) tráví volný čas u počítače a druhé místo zaujímá sport (48 %). Téměř shodné rozložení odpovědí bylo u sledování TV (37 %), turistiky (33 %) a práce na zahradě (32 %). 11 % dotázaných vybralo v odpovědi možnost „jiné“, z toho 2 osoby odpověděly povídání s kamarády, 1 osoba má v oblibě šachy, 2 respondenti tráví nejraději svůj volný čas v pohostinství, 2 ženy rády vaří, 1 žena nejraději maluje a 1 respondent tráví svůj volný čas fotografováním.

Z odpovědí je patrné, že sportu se věnuje celkem 51 respondentů (68 %), z toho 45 % respondentů na rekreační úrovni a 23 % na závodní úrovni. 32 % dotázaných respondentů uvedlo, že vůbec nesportuje. Škála sportů, které sluchově postižení lidé provozují, je poměrně obsáhlá. Neslyšící si většinou vybírají takové sportovní vyžití, které již znají a s nímž se setkali například na základních a středních školách pro sluchově postižené. Z grafu vyplývá, že nejoblíbenější rekreační sportovní činností je jízda na kole (45 %), poté následuje lyžování se 31 %, na stejné úrovni je turistika a fotbal s 27 % a téměř stejně oblíbené je plavání s 25 %. Na závodní úrovni je obliba sportů podobná jako u rekreačních činností. Na grafickém znázornění můžeme vidět, které aktivity jsou podle samotných neslyšících nedostačující, po kterých nejvíce touží. Jedná se o výlety s tlumočníkem, zájezdy a pobytové akce. Opět zde máme specifikum komunity, komunikaci a její bariérovost, ale na druhé straně touhu po informacích, a to jak na výletech s tlumočeným výkladem a na pobytových akcích, tak i, což je velmi zajímavé a pozitivní zjištění, neslyšící požadují vzdělávací přednášky (většinou lékařského zaměření, ale i ze sociální sféry). Ačkoliv televizní vysílání má stanovenou titulkovací povinnost, netitulkuje některé z oblíbených pořadů, jež sledují i neslyšící.

Na poslední otázku týkající se chybějící činnosti odpovědělo 19 respondentů, že jsou spokojeni s nabízenými aktivitami. Nejvíce respondentů (24) apelovalo na malé množství výletů a exkurzí po kulturních památkách za asistence tlumočníka. Sedmnáct dota58




Odpovědi na výzkumné otázky: 1. Které aktivity preferují neslyšící jako hlavní náplň volného času? Z výsledků vyplývá, že nejvíce respondentů (52 %) tráví volný čas u počítače, další aktivitou je sport (48 %). Téměř shodné je rozložení sledování TV (37 %), turistiky (33 %) a prací na zahradě (32 %). 2. Provozujete ve svém volném čase pohybovou aktivitu a sport? Neslyšící v odpovědích uváděli, že sport a pohybovou aktivitu většinou rekreačně provozují (45%), závodnímu sportu se věnuje 23 % a 32 % dotázaných respondentů sdělilo, že nesportuje vůbec. 3. Která činnost vám ve škále nabídek chybí? Jak je uvedeno výše současně s grafickým vyjádřením, neslyšící respondenti nejvíce postrádají výlety po kulturních památkách a exkurze za asistence

tlumočníka. Dále je zde apel na více titulkovaných vzdělávacích pořadů v televizi. 4. Jakým způsobem se k Vám dostávají informace o nabídce aktivit určených primárně pro sluchově postižené? V této otázce měli respondenti na výběr více možností. Někteří z nich uvedli 2 až 3 odpovědi. Z daných odpovědí vyplynulo, že nejvíce respondentů (55 %) hledá informace u svých kamarádů. Druhé místo zaujímá internet se 45 % a třetí místo (27 %), kde si dotázaní vyhledávají informace, jsou organizace pro SP.

DISKUZE Cílem výzkumného šetření bylo zjistit a analyzovat, jak se žije osobám se sluchovým postižením v oblasti Moravy. Výzkumného šetření se zúčastnili respondenti ze čtyř moravských krajů. Nejvíce respondentů bylo z Olomouckého kraje. Většina dotazovaných je nejčastěji vyučena, na druhém místě jsou respondenti se středoškolským vzděláním s maturitou. Nejvíce dotazovaných navštěvovalo ZŠ a učiliště/střední školu pro sluchově postižené. Dotazované osoby nejčastěji tráví svůj volný čas u počítače, ale také sportem a dalšími volnočasovými aktivitami. Osoby se sluchovým postižením se rády společně setkávají na kulturních akcích. Starší lidé se rádi setkávají v klubech, kde si mohou popovídat, rádi hrají šipky, karty, chodí společně hrát bowling. Podle průzkumu si nejvíce informací neslyšící řeknou mezi sebou. Starší lidé si zjišťují informace docházením do svých organizací a mladší generace vyhledává informace pomocí internetu. Mladí lidé navštěvují i jiná místa k setkávání s přáteli, se kterými si dobře rozumí. Z průzkumu vyplývá, že největší zájem je o společné výlety za kulturou (hrady, zámky…) s možností tlumočení výkladů průvodce do znakového jazyka, dále by uvítali více pobytových akcí s výlety po okolí a turistikou, větší možnosti pro ruční práce, kolektivní hry a soutěže a mužům chybí více informací zaměřujících se na kutilství a hobby. Z rozhovorů s několika respondenty, kteří tráví nejraději svůj volný čas sledováním televizních pořadů, vyplynulo, že je stále málo titulkovaných pořadů, které by je zajímaly. Mezi netitulkovanými pořady uvedli například, Receptář prima nápadů, Rady ptáka Loskutáka, kuchařské programy, ale také různé vzdělávací pořady. Nabídku zájmových činností zaměřenou na intaktní společnost navštíví bez asistence tlumočníka většinou mladší osoby se sluchovým postižením. Starší ročníky uvedly, že se zúčastní, ale pouze za přítomnosti tlumočníka nebo raději vůbec ne. Jistě je to dáno stupněm sluchového postižení, ale hlavně sociální



zovaných by uvítalo více společných pobytových akcí. Více vzdělávacích přednášek, které by se orientovaly na péči o zdraví, předcházení zdravotních problémů, první pomoc s praktickou ukázkou, masáže a jejich význam, kulturu, gramatiku českého jazyka, péči o květiny a zahradu, ale také nejaktuálnější informace zaměřené na dopravní, finanční a sociální oblast, by přivítalo 14 respondentů. Devíti osobám chybí v jejich okolí ruční práce zaměřené na malování, vyšívání a výrobu vlastních výrobků. Muži by uvítali více informací o kutilství a autodopravě. Mladší osoby se SP postrádají ve svém okolí aktivity, jako jsou extrémní sporty (paragliding, bungee jumping a horolezectví). Šesti respondentům chybí fotografický kroužek, kde by získali více informací o tvorbě a úpravě fotografií a také prostor, kde by si mohly své fotky vystavit, případně si mezi sebou zasoutěžit o ty nejlepší. V rozhovoru si několik dotazovaných (14) postěžovalo, že se ve svém volném čase rádi dívají na televizi a stále je málo titulkovaných pořadů orientovaných na kutilství, kuchařské programy a zajímavé vzdělávací pořady. Jedna těhotná žena uvedla, že by se jí v místě jejího bydliště líbilo zřízení koutku pro neslyšící maminky s dětmi. Dva respondenti uvedli, že jim chybí spíše prostředí pro jejich oblíbenou aktivitu, a to Alpy pro lyžování a velký vodní prostor pro windsurfing.

59



izolací v průběhu školního vzdělávání, kdy neslyšící uvedli, že po celou dobu pobývali v ústavech na internátě a domů se vraceli jen o svátcích a prázdninách. Dle vyprávění starší a střední generace neslyšících respondentů jsem tak došla k názoru, že lidé, kteří vyrůstali právě v tomto období, byli díky internátům vedeni k určité „závislosti“ na učitelích a vychovatelích a na svých rodičích, a z toho důvodu neustále očekávají nabídku a předložení různorodých aktivit. V dialogu, který jsem s nimi vedla, měli připomínky k některým nabízeným aktivitám, ale sami téměř žádný návrh neposkytli. Domníváme se, že by se i samotní neslyšící měli více snažit zapojit se do připravování aktivit a nečekat jen na to, co je jim připraveno. Rozhovory a zaznamenávání anketních odpovědí bylo někdy velmi zdlouhavé, neboť respondenti občas nepochopili smysl otázky a odpovídali mimo téma. V některých případech se rozpovídali nad životem jich samých, nad studiem a zážitky z ústavního prostředí. Aby rozhovor měl zachovanou stanovenou strukturu, musela jsem proto mluvčí upozorňovat, aby neodbíhali od stanovených otázek.


ZÁVĚR

60

Kvalitní a smysluplné trávení volného času nám umožňuje nejen odpočívat a relaxovat, ale plní řadu sociálně výchovných funkcí, a proto je zapotřebí toto téma nepodceňovat. Je důležité si uvědomit, že úsilí a prostředky vložené do podpory volnočasových aktivit se jistě vrátí. Zmenší se počet sociálně patologických jevů a bude možné dosáhnout důležitého pokroku ve změně systému hodnot, což se později také při výchově dětí. Využívání služeb a výběr aktivit závisí na typu a stupni sluchového postižení a také na věku jedince. Sluch je pro život člověka jedním z nejdůležitějších smyslů, pomáhá člověku orientovat se v prostředí, cítit se v něm bezpečně, napomáhá pochopení okolních dějů. Nejzávažnějším důsledkem sluchového postižení je komunikační bariéra, kterou musí jedinec se sluchovým postižením denně překonávat. Právě vlivem sluchového postižení, a tím omezeného přísunu informací, jsou možnosti a získávání informací značně omezeny. Lidé se sluchovým postižením mají dle zjištěných výsledků možnost zúčastňovat se pod záštitou svých center zajímavých přednášek, společných setkání nejen ve dnech vánočních, velikonočních, ale také výletů a pobytových akcí. Průzkum také prokázal, že

většina respondentů je spokojena s možnostmi využití volného času, který je jim v jejich regionech nabízen, ale stále je co zlepšovat. Každý, bez ohledu na svůj zdravotní stav, by měl mít možnost se ve svém volném čase věnovat něčemu, co ho baví, co mu přináší odreagování a uspokojení. Zbývá snad jen popřát, aby byly nabízené aktivity přijímány účastníky s takovou radostí, s jakou jsou připravovány a vytvářeny. A také doufat, že realizace nabízených činností přispěje ke zlepšení kvality života neslyšících osob i jejich snadnější integraci do většinové společnosti. Tato práce bude podnětem k vytváření struktury programů nejen v Oblastní unii neslyšících, ale také v dalších organizacích, které na výzkumu participovaly. Vzhledem k tomu, že se pracovníci těchto organizací navzájem znají, budou schopni společně diskutovat a vnášet nové náměty ke zkvalitnění zájmové činnosti osob se sluchovým postižením. Výsledky této práce budou prezentovány po jejím obhájení.

REFERENČNÍ SEZNAM Ješina, O., Hamřík, Z. a kol. (2011). Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu volného času. Olomouc: Univerzita Palackého. Ješina, O., Kudláček, M. a kol. (2011). Aplikovaná tělesná výchova. Olomouc: Univerzita Palackého, Kapr, J., Šafář, Z. (1969). Sociologie nebo zdravý rozum? Praxe sociologického průzkumu, 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 70–85. Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Brno: MU v Brně. Kircher, J. (2007). Emotivní pohybové aktivity jako součást kvality života. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP. Kosinová, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina. Praha, 2008. Křivohlavý, J. (2003). Psychologie zdraví. Praha: Portál. Kubátová, H. (2010). Sociologie životního způsobu. Praha, GRADA. Payne, J., et al. (2005). Kvalita života a zdraví. Praha: Triton. Pelikán, J. (2007). Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 2007. Prokop, J. (2008). Kvalita života seniorů. In Hermanová a kol. Aktuální kapitoly z péče o seniory. Brno: T.I.G.E.R. Urban, L., Dubský, J. (2008). Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2008. Woll, B. £ Ladd, P., 2003. Deaf communities. Oxford: Oxford University Press.


Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým postižením Leisure Time and Lifestyle of Persons with Hearing Impairment

Recommend Documents