Volejbalový oddíl SK Metylovice Obsah Obsah

Volejbalový oddíl SK Metylovice Obsah

Obsah Obsah .................................................................................................................1 Základní údaje o volejbalovém oddílu SK Metylovice........................................2 Slovo úvodem.....................................................................................................3 Počátky volejbalu v Metylovicích.......................................................................4 Volejbal v letech 1948-1955 (z pamětí Ing. Josefa Luňáčka) ...........................12 Vývoj volejbalu v Metylovicích v letech 1960-1990.........................................22 Volejbal v letech 1990-2004 ............................................................................28 Volejbal v letech 2004-2009 ............................................................................33 Naši nejúspěšnější............................................................................................39 Společenské aktivity SK Metylovice .................................................................44 Vladan Luňáček o volejbale v USA ...................................................................54 Volejbal ve Skotsku očima Ondřeje Hajduška..................................................55 Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 1990–2000..................57 Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 2000–2009..................58 Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 1991–2000..................59 Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 2000–2009..................60 Přehled o konání volejbalových turnajů od r. 1946.........................................61 Poděkování.......................................................................................................65

1

Volejbalový oddíl SK Metylovice Základní údaje

Základní údaje o volejbalovém oddílu SK Metylovice Rok založení oddílu:

1929

Počet registrovaných členů (rok 2009): Počet dospělých členů: Počet členů mládeže: Celkem členů volejbalového oddílu

53 32 25 57

Účast v soutěžích 2009/2010:

Krajské soutěže: KP1 muži, kadetky Okresní soutěže: ženy, žáci a žačky, mini volejbal Region Beskydy - volejbalová liga smíšených amatérských družstev

Pořádané turnaje

Dortový turnaj juniorek Memoriál M. Čupy a M. Bílka Metylovice CAP (turnaj smíšených družstev)

Volejbalový oddíl SK Metylovice Slovo úvodem

Slovo úvodem Ne každá obec v kraji se může pochlubit tak dlouhou historií volejbalu jako právě Metylovice. Volejbalový oddíl SK Metylovice v letošním roce slaví 80. Výročí od svého vzniku. Dovolte nám při této příležitosti vzpomenout v této brožuře na všechny, kteří se podíleli na založení volejbalu, ale i ty, kteří pokračovali v tradici volejbalu v naší obci v dalších letech až do současnosti, kdy zájem o sport jako takový značně klesá. Brožura zažila oproti té vydané k 75. výročí značné změny, což se podepsalo i na počtu stran. Díky Ing. J. Luňáčkovi bylo doplněno hluché místo v poválečné historii volejbalu, jehož příspěvek je čtivě a vtipně sepsán, z povídání pana Ing. V. Luňáčka se dovídáme o volejbalu v USA a za velmi přínosné považujeme také články věnované společenským akcím pořádaným SK Metylovice, mezi které patří namátkou smažení vaječiny či nová tradice olympijských her. Věříme, že si s radostí zavzpomínáte na dobu strávenou s volejbalem v Metylovicích, najdete sebe nebo své známé a kamarády na fotografiích a strávíte čtením následujících stran příjemné chvíle.

Složení volejbalového oddílu: Předseda:

Ing. Lumír Hajdušek

Členové výboru:

Vavřinec Pečinka, Pavel Suchan, Jakub Farný, Vladimír Míček, Lukáš Drastich, Michal Gurecký, Martin Bouška, Marcela Boráková

Rozhodčí:

Mgr. Lukáš Drastich (1. tř.), Bc. Jakub Farný (3. tř.), Marián Ištvánech (1. tř.), Bc. Miroslav Konečný (2. tř.), Daniel Merta (3. tř.), Lucie Vrbová (3. tř.)

Trenéři:

Ing. Lumír Hajdušek, Pavel Suchan, Bc. Jakub Farný, Mgr. Lukáš Drastich, Daniel Merta

Webové stránky

www.skmetylovice.webz.cz

2

3

Volejbalový oddíl SK Metylovice Počátky volejbalu v Metylovicích

Počátky volejbalu v Metylovicích Nejznámějším volejbalovým turnajem v České republice je určitě turnaj v Dřevěnicích, ale asi nejstarším turnajem mužů je „Memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka“, jehož první ročník se hrál již 8. září 1946 v Metylovicích a jehož 55. ročník se koná právě letos 22.srpna 2009. Bohumil Čupa (přáteli a rodinou nazýván Miloš) a Vladimír Bílek (neboli Mirek) patřili mezi 17 metylovických obětí 2. světové války, které zahynuly popravou nebo útrapami ve vězeních a koncentračních táborech. Miloš Čupa (5.2.1909–10.12.1942) byl po absolvování gymnázia a učitelského ústavu v Opavě v roce 1929 propagátorem a zakladatelem volejbalu v naší obci. Vytvořením volejbalového družstva, které se stalo pod jeho vedením v létech 1932-1934 mistrem Moravskoslezské župy, položil základy tradici, která setrvává až do dnešních dnů. Za druhé světové války byl vedoucím okresního odboje v organizaci „Obrana národa“. V roce 1941 byl zatčen a v prosinci 1942 v Breslau popraven.


Mirek Bílek byl volejbalistou, který pracoval v ilegální organizaci „Žižka“ v Ostravě, kde byl na samém konci války 23.4.1945 zatčen a 28.4. v Polském Těšíně zastřelen. Tento turnaj a zároveň výročí založení volejbalového oddílu Sokol Metylovice v roce 1929, tedy před dlouhými 80. léty vedly stávající výbor oddílu k myšlence setkání všech pamětníků, kteří se podíleli na jeho dění a rovněž vydání této malé publikace, která vychází z dochovaných podkladů a přibližuje činnost v jednotlivých obdobích hlavně pro nejmladší generaci, na kterou je současnost volejbalového oddílu plně zaměřená.

Bohumil Čupa se svými svěřenci

Bohumil Čupa

Záznamy o počátcích metylovského volejbalu se nepatrně rozcházejí. Zatímco kronika TJ má první záznam o činnosti z roku 1930, kronika volejbalového oddílu má první záznam již z roku 1928. V tomto roce Jindra Liberda vlastní rukou ušil první balon, kterému ostatní dali trefný název „šíša“, anebo taky „kobzol“. Miloš Čupa se pustil do seznámení s touto hrou zatím hranou jen přes „špagát“ uvázaný mezi stromy. Před zimou hoši tehdy 14-16ti letí, stihli ještě zhotovit první síť a upravit hřiště.

4

5



účasti družstev Paskova, Brušperku, Staříče, Palkovic a Sviadnova dobyly Metylovice vítězství.

Na turnaji v Paskově Zleva bez triček V.Čupa, P. Bílek, M. Čupa, V. Hajdušek, J. Liberda

První metylovský volejbalový tým s pověstnou „šíšou“ Zleva: J. Liberda, F. Halata, V. Hajdušek, P. Bílek, V. Čupa, M. Čupa První zápasy jsou doloženy v kronice z roku 1929 se Slezskou Ostravou na domácím hřišti s vítězstvím 3:0. Odveta v Ostravě skončila porážkou a záznamem, že „pobídla hráče k pilnějšímu hraní“. Sestava z těchto zápasů: Vojta Čupa, Vávra Hajdušek, Polda Čupa, Pepa Bílek, Karel Homola a Jindra Liberda. V tomto roce Miloš Čupa maturoval na učitelském ústavu v Opavě. V roce 1930 se konal první okrskový turnaj dorostu ve Sviadnově za účasti 7 družstev (Místek, Brušperk, Paskov I a II, Palkovice, Sviadnov a Metylovice). Družstvo Metylovic postoupilo do finále, ovšem bylo poráženo Místkem a obsadilo 2. místo. Zajímavá je informace z utkání 3. srpna ve Frýdku s domácím Sokolem: „zápas byl sehrán o pěti hráčích bez soudce, aniž by hřiště bylo ohraničeno“. 5. října proběhl turnaj ve Frýdlantě nad Ostravicí za účastí dvou domácích družstev a Sokola Nový Jičín. Tři vítězství znamenala 1. místo a byla ukončením úspěšné sezóny. Celková bilance za rok 1930: 14 utkání, 10 vítězství, 4 prohry, sety 30:15. Jaro následujícího roku (1931) a první přípravné zápasy proti Frýdlantu a Paskovu končí oba 5:0. V červnu na okrskovém turnaji dorostu za 6

Koncem června na přípravném turnaji v Metylovicích za účasti Nového Jičína a Krmelína získaly Metylovice bez ztráty setu 1. místo. Obecenstva bylo tolik, že nestačila připravená sedadla. A pak již následoval okrskový turnaj mužů v Krmelíně za účasti jednot Krmelína, Paskova, Hrabůvky a všechna utkání vítězná a postup do župního finále. Na turnaji mužů pořádaného 9. srpna na hřišti Sokola Moravské Ostravy se utkala ve vzájemných utkáních družstva Opavy, Hradce - Podolí, Mar. Hor, Staré Vsi, Metylovic a Krmelína. Celkovým výsledkem 4 vítězství, 1 prohra a sety 8:3 jsme obsadili 2. místo, přestože jsme porazili vítěznou Opavu, která postoupila do krajského turnaje v Přerově lepším poměrem setů. Závěrečný turnaj v Krmelíně za účasti Krmelína, Zábřehu a Paskova opět bez porážky úspěšný pro nás. Posledním měřením sil bylo utkání v Místku 11. října 1931 a skončilo našim těsným vítězstvím 2:1 (15:12, 13:15, 16:14). Naše sestava v tomto roce: Miloš, Vojta a Polda Čupové, Pepa Bílek, Vávra Hajdušek a Jindra Liberda. Od roku 1932 s dalším rozvojem volejbalu v župě Moravskoslezské jsou soutěže uspořádány ve třech třídách pro celkem 21 družstev. První přípravné zápasy byly hrány již 1.5.1932, aby družstvo bylo připraveno na "vyhledávací turnaj" konaný 22.5. na hřišti Sokola Mor. Ostrava za účasti všech 7 družstev I. třídy. Po vítězství nad Vítkovicemi 2:1 a Krmelínem 2:0 nastoupily Metylovice proti Mor. Ostravě I. a prohrály v poměru 1:2 (11:15,15:13,6:15). Přes 2. místo jsou Metylovice určeny župním náčelníkem 7



hájiti Moravskoslezskou župu 12.6. na krajském turnaji v Přerově. Jednotlivé zápasy krajského turnaje: Metylovice:Orlová 1:2 Metylovice:Vsetín 0:2 Metylovice:Přerov 0:2 Metylovice:Kroměříž 0:2 (6:15,12:15) - mistr rep. v roce 1929, 1932 a 1936 Metylovice:Olomouc 2:1

II.třídy pro příští rok. Sestava II.družstva: Leopold Čupa, Vítězslav a Božetěch Bílkovi, Ruda Závodný, Alois Mališ, Karel Homola a Antonín Juřica. V roce 1933 se dokončuje výstavba třech dvorců pro odbíjenou na novém hřišti za školou. Družstvo se zúčastnilo celé řady turnajů např. v Nové Bělé za účasti 16 družstev, kde vítězí bez porážky, na 2. místě Rychvald mistr těšínské župy. V Petřkovicích ze 13 družstev - vítězstvími nad Lazy, Rychvaldem a Opavou vždy poměrem 2:1 opět na 1. místě. 10. září utkání na domácím hřišti proti mistru Valašské župy Sokolu Vsetín skončilo rovněž vítězstvím 3:1 (10:15,15:2,15:11,15:10). Družstvo žen sehrálo vítězný přátelský zápas se Sokolem Frýdlant 3:0. Na mistrovství župy v Opavě jsme hráli s dvěma prohranými sety, ale bez jediné porážky. V následujícím roce 1934 se stali již potřetí přeborníkem župy Moravskoslezské, který se konal tentokrát v Metylovicích 5.8.1934. S pěti vítězstvími, bez porážky a za veliké účasti obecenstva z okolí obhájilo loňské vítězství před Opavou, Hradcem, Paskovem, Komárovem a Vítkovicemi, které se nedostavily.

Co k tomu říci, byli to nejsilnější soupeři, s jakými se hoši zatím utkali, včetně mistra republiky - Kroměříže, který tento turnaj vyhrál. Župní přebor I. třídy se konal v době od 31.7. do 14.8.1932 a Metylovice postupně porazily Opavu, Hradec-Podolí, Krmelín, Mor.Ostravu, Vítkovice a Mar. hory všechny 2:0 a získávají poprvé titul přeborníka župy v odbíjené. O týden později 21.8. se hrálo v Orlové mistrovství Slezska, kde postupně porazili družstva: Paskova, Rychvaldu, Orlové, Dolní Suché vždy 2:0 a prohráli s Lazy 1:2, což stačilo na titul Mistra Slezska.

Mistři Slezska 1932 Zleva M. Čupa, V. Čupa, J.Bílek, V. Hajdušek, S. Halata, J. Liberda Ještě jeden velký turnaj se konal 11. září v Krmelíně za účasti 12 družstev (hráno na 4 hřištích). S pěti vyhranými zápasy 2:0 skončilo naše družstvo na 1. místě před Paskovem a Krmelínem. Z tohoto turnaje je rovněž první zmínka o družstvu žen Metylovic, které obsadilo 4. místo (1. Brušperk, celkem čtyři družstva). Celková bilance prvního družstva za rok: 53 utkání 41 vítězství, 12 porážek, sety 99:42. Sestava: Miloš a Vojta Čupové, Pepa Bílek, Vávra Hajdušek, Sylva Halata a Jindra Liberda. Druhé družstvo mužů, které nastoupilo ve III.třídě vyhrálo všechny zápasy své štramberské skupiny (Poruba, Proskovice, Štramberk), ve finále na hřišti Mor. Ostravy porazilo všechny soupeře a zajistilo si postup do

Jako přeborník župy bylo družstvo vysláno na krajský turnaj do Přerova konaný 25.-26.7. za účasti 8 župních vítězů ČOS východomoravského sokolského kraje. Konečné pořadí: 1. Kroměříž (7 vít.), 2. Přerov (6 vít.), 3. Uh.Hradiště (4 vít.), 4. Metylovice (4 vít.), 5. Lazy, 6. Olomouc, 7. Prostějov, 8. Nový Jičín

8

9

Volejbalový boj Metylovic s Rychvaldem v Metylovicích


Sestava našeho družstva na tomto turnaji: Miloš a Vojta Čupové, Pepa a Božetěch Bílek, Vávra Hajdušek a Fela Halata


s Paskovem vybojovali 1. místo a putovní pohár s Místkem na 1. místě vlajku Sokola Místek s Lískovcem na 1. místě trvale putovní pohár s Frýdlantem na 1. místě plaketu M.Tyrše v Metylovicích na 2. místě bronzový peníz TGM V roce 1939 se píše: Družstvo se sice nevyrovná mužstvu minulých let, ale přesto vykazuje několik úspěchů. Na turnaji ve Frýdlantě naši porazili Frýdlant, Pstruží a Hodoňovice. Prohráli s Kunčicemi. Na turnaji v Paskově zvítězili nad Heřmanicemi, Šenovem a Ostravou a prohráli s vítězem turnaje Radvanicemi. Domácí vítězné zápasy s Frýdlantem a Hodoňovicemi. Na okrskovém turnaji dorostenců v Místku se dorostenci nedostali do finále. V turnaji dvojic získali 1. místo dvojice Jos. Bílek a Ot. Bílek. Poslední zápisy za rok 1940: muži sehráli 16 zápasů, z nichž 12 vyhráli a také dorostenci ze dvou zápasů jeden vyhráli.

Sestava našeho družstva odspodu: J. Liberda, F. Halata, V. Hajdušek, P. Bílek, V. Čupa, M.Čupa Účasti v dalších turnajích: - 10.6. Mor.Ostrava - 1. Metylovice, 2. Opava, 3. Vítkovice - sletový turnaj Opava - ve skupině Kroměříž a Přerov porážky 2:0 a konec nadějí - 19.8. Poruba 6 dr. - 1. Poruba, 2. Metylovice, 3. Opava - Krmelín 9 dr. - 1. Metylovice, 2. Kylešovice, 3. Příbor - Opava 14 dr. - 1. Opava, 2. Suchá, 3. Lazy a Metylovice - 30.8. Orlová 12 dr. - 1. Orlová, 2. Mor.Ostrava, 3. Suchá a Metylylovice Další záznam tentokrát z kroniky Sokola je z roku 1936. V boji o přebor župy skončili na 3. místě. Skvělí hoši vedení nadšeným Milošem Čupou získávali vítězství za vítězstvím, jak píše kronikář. 10

Sestava týmu na II.ročníku memoriálu Miloše Čupy (a Mirka Bílka) Zleva: O. Bílek, Otík Bílek, V. Čupa, V. Bílek, B. Bílek, V. Němec, L. Nob Na paměť zakladatele a kapitána byl již v roce 1946 uspořádán 1. Ročník memoriálu Miloše Čupy, který se v šedesátých letech získal velkou oblibu mezi družstvy a účast až 20 družstev z širokého okolí té nejvyšší úrovně nebyla výjimkou. Od roku 1991 bylo obnoveno jeho pravidelné pokračování a letošní 55. ročník ho řadí mezi nejstarší turnaje v celé České republice. 11

Volejbalový oddíl SK Metylovice Volejbal v letech 1948-1955


1948-1955 Metylovice Volejbal v Metylovicích se podle záznamů v kronice začal hrát v roce 1928. Já jsem většinu zakládajících hráčů znal osobně, samozřejmě mimo těch, kteří zahynuli za války v koncentračních táborech. Že to jsou reprezentanti Metylovic, jsem si jako malý, desetiletý kluk, uvědomil až při prvních poválečných turnajích (memoriálech), kdy jsme s rodiči a později i bratrem chodili fandit „našim“a byli hrdí na každé jejich vítězství. Byli mými vzory i vzory všem mým spolužákům, a protože jsme věděli, že jsou to „normální lidé z Metylovic“, tak jsme je chtěli napodobovat s vědomím, že to není nic nemožného. Ale ouha, byl tu jeden ohromný hendikep a to naše výška. Na síť jsme nevyskočili, balon byl těžký a znalost volejbalové abecedy nulová. Tak jsme si pinkali v kruhu, tedy v případě, že se nám podařilo ukořistit, nebo na chvíli vypůjčit balon. Takové byly naše první tréninky intuitivní,živelné. Teprve později jsem si uvědomil, jak zásadně ovlivnila právě skončená válka metylovický volejbal. Byla přerušena hráčská kontinuita, chyběla jedna generace hráčů a s ní i dříve nabyté zkušenosti, dovednosti a hlavně chyběli trenéři nebo vedoucí. To vše teprve muselo v nových podmínkách znovu vznikat. Pár roků uběhlo, povyrostli jsme, balon přepinkli přes síť a začali zcela regulérně hrát. To byly roky 1950-51. Scházeli jsme se v neděli „po kostele“ u Sokolovny tak kolem desáté. Ti první si šli vypůjčit síť a balon, který býval uložený v šenku pod pultem. Pak se natahovalo“sako“ a dofukoval balon, pokud někdo měl pumpu. Mezitím dorazili ti pomalejší. Snažili jsme se, abychom byli alespoň čtyři, nebo pět. Šest mladíků se sešlo málokdy. Vždy jsme chtěli hrát na „horním hřišti“, které bylo na vyvýšené plošině vedle promítací kabiny kina. Důvod byl velmi prostý, hřiště bylo dále od potoka, a kdo někdy hrál s mokrým koženým balonem, tak mi dá za pravdu, že balon je hladký, těžký a slušně nahrát je malý zázrak, hlavně pro naše ještě slabé prsty. Tedy balony z horního hřiště tak často nepadaly do potoka. Převlékali jsme se na lavičkách okolo hřiště a umývali vodou z hadice před Sokolovnou. Také žízeň jsme hasili sodovkou u pultu restaurace nebo častěji přímo na hřišti (z hadice). S lajnováním problém nebyl, kolík a skoro rovná čára na pískovém povrchu hřiště dobře plnily své funkce. Když ale zapršelo, tak nepomohla ani větší vzdálenost od potoka. Lajny nebyly vidět a ty největší kaluže vody vždy byly v blízkosti sítě, takže jsme byli mokří my i balon. Horní hřiště mělo ale jednu výhodu - okolo byly vysoké stromy, které stínily při poledním sluníčku a také usnadňovaly prostorovou orientaci.

Naše nedělní „boje“ byly skutečné zápasy bez rozhodčího. Sporné míče se demokraticky domlouvaly, nebo vyhrál ten, jehož argumenty byly lepší. Hrávali jsme tak do 12 hod nebo do půl jedné, pak byl doma nedělní oběd. Tréninky se nekonaly, každý hrál tak, jak hru okoukal od starších, uměl napodobit nebo přidat něco svého. Nejlepší byli Radúz Mališ a Tonda Skotnica, zvláště Radúz dostal od volejbalového Pána boha mimořádnou výbavu, uměl výborně smečovat, nahrávat i servírovat. Měl „čich“ na vývoj hry a vždy stál tam, kde soupeř posílal balon, proto byl vyhledávaným spoluhráčem při tvoření nedělních družstev. Nevzpomínám si, že by nás někdo systematicky učil volejbalovou abecedu- jak brát servis soupeře, jak se postavit k nahrávce nebo bloku, jak a kam smečovat. Jen samouci a kopírování. Pro nás dorostence bylo vyznamenání, když jsme mohli hrát s „velkými“ jako byli Božetěch Bílek, Satík nebo Ondra Bílek. Postupem doby v letech 1952-54 jsme pomalu získávali pozice rozhodujících hráčů a ti starší s námi jezdili, aby nás bylo aspoň šest. Na turnaje do okolí jsme jezdili zásadně na kolech a bylo velikým uměním sehnat šest hráčů a šest kol a také dojet včas. Žádnou regulérní soutěž jsme nehráli, ale okolní turnaje jsme nevynechali, včetně našeho „koláčového“ memoriálu. Na turnajích si Radúze, mě a Tondy všiml ostravský trenér mládeže Karel Kramoliš a pozval nás do Ostravy, byl to můj první skutečný trénink. Zvláštní kapitolou byly „memoriály“, chlouba metylovského volejbalu. Na prvních ročnících jsme se organizačně nijak nepodíleli, ale později jsme museli přiložit ruku k dílu. Vždy v sobotu před turnajem jsme čistili hřiště „za školou“, roznášeli dřevěné dvojnožky,které nahrazovaly kůly, nasazovali sítě - vypůjčené z okolních oddílů, vyměřovali lajny, vyvěšovali čísla kurtů apod. Kurtů bylo pět i více, takže zatlučení upevňovacích kolíků byla pěkná fuška. Ta práce nás moc nebavila a na balon jsme si nesáhli. V neděli to bylo lepší. Brzy ráno se napínaly sítě, lajnovaly hřiště a hlavně se sledovalo, kdo vlastně přijel. Kola, autobus, výjimečně auta obstaraly dopravu. Na hřišti se začaly tvořit skupinky z jednotlivých družstev. V určenou hodinu probíhalo rozlosování do skupin a nám mladým bylo divné, že los vždy přál domácím a měli přijatelnou skupinu, takovou aby mohli postoupit. Později jsme poznali losovací postupy. Kromě finále bylo vždy zlatým hřebem memoriálu rozdávání sad čerstvě upečených koláčů každému družstvu, byly voňavé, chutné a okamžitě mizely. Koláče byly tak pověstné, že i po letech, když jsem před volejbalisty řekl, že jsem z Metylovic, tak se řeč otočila na koláče. Organizaci turnaje měl vždy „na povel“ Vávra Hajdušek a dělal to moc dobře. I nás dorostence dovedl rychle zapojit. Pečlivě jsme pozorovali hru těch dobrých týmů a hlavně jednotlivců. Fascinovali nás smečaři i servisy tak zvané nogolovy svíce. To se balon s čelní

12

13

Volejbal v letech 1945-1960 (z pamětí Ing. Josefa Luňáčka)



rotací odpálil do 20-35m výšky tak, aby jej přijímající strana měla proti slunci. Nebyl vidět a navíc rotace balon těsně před přijímajícím hráčem posunula k síti. Bagry se nehrály a tak tento servis mohl „udělat“ i deset bodů. Také jsme je zkoušeli. Memoriály měly dobrou diváckou kulisu a končívaly až pozdě odpoledne nebo večer. V té době jsem byl se svým volejbalovým uměním docela spokojený a myslel si, že víc stejně dělat nemohu. Asi to byla pravda. Vše skončilo mou maturitou na gymnáziu v Místku a odchodem na studium do Ostravy. To byl i tehdy úděl malých sportovních oddílů, že mladí kluci, kteří by mohli tvořit základy vesnických družstev, odcházeli na vojnu, do učení nebo studovat a málokdy se vraceli jako hotoví hráči.

asi 15 korun na den. Zbytek jsme si platili sami - ponožky, tenisky, jídlo, tréninkové dresy i eventuelní oslavy po vítězném utkání. Bylo zajímavé, že tenkrát hráči neběhali otejpovaní a zafačovaní jako dnes. Naše vyspělejší těla námahu lépe snášela a hlavně jsme hráli na pružné antuce a ne na tvrdé podlaze tělocvičen (s výjimkou zimního tréninku). V krajském přeboru se dařilo, pohybovali jsme se převážně na 3. až 6. místě. To byl pro družstvo, které se minimálně za 4 roky úplně vyměnilo dobrý standart. Reprezentace školy měla pro nás ještě tu výhodu, že jsme byli dost brzy známí, a proto nám sem tam nějaký prohřešek lehčeji prošel. Studijní výsledky však sport nijak nemohl ovlivnit ani vylepšit. Nastudovat a složit všechny zkoušky jsme museli sami. Často to nebylo jednoduché. Po roce hraní za VŠB, jsem dostal nabídku k přestupu do oddílu, který hrál tehdejší druhou ligu, tedy druhou nevyšší republikovou soutěž.

1955, VŠB Ostrava V květnu 1954 jsem maturoval na gymnáziu v Místku a stal se „státem uznaným dospělákem“, což sice lichotilo, ale zároveň ukončilo pohodlný sportovní život. Odešel jsem z Metylovic do Ostravy a začal studovat na Vysoké škole báňské. Zde se sport dělal na daleko vyšší úrovni. Jako noví studenti jsme si mohli vybrat mezi košíkovou, fotbalem, lyžováním, kanoistikou, tenisem a ty pak intenzivně trénovat. Hledal jsem volejbal, samozřejmě tam byl a bylo rozhodnuto. Šel jsem se na vypsaný trénink přihlásit. Některé hráče a trenéra jsem znal z turnajů a tak když jsem oznámil svůj dosavadní oddíl (Metylovice -místo koláčových turnajů), byl jsem přijat na zkoušku s právem plně trénovat se závodním družstvem, které hrálo krajský přebor. Od té chvíle začala volejbalová škola jako řemen. To tam bylo nedělní pinkání a hraní u Sokolovny, ty tam byly turnajové zápasy v okolí. My nováčci jsme trénovali každý prvek a herní činnost vytrvale a pečlivě pod dozorem trenéra a šéfa družstva Jirky Šafaříka, ten mě naučil vše základní a trval na všestrannosti, bylo to prozíravé a v našem případě nutné. Na dnešní dobu je hodně pozdě učit se základy v 18 letech, ale tehdy to nebylo nic mimořádného. Volejbal začínali kluci hrát, až vyrostli, to byla opravdu nevýhoda tohoto sportu, proto se dobře uplatňovali ti, kteří byli v dětství všestranní. Trénovali jsme 2-3 krát týdně 2hod a v neděli byly turnaje nebo „přateláky“. Na delší tréninkové doby nebyly volné tělocvičny a také jsme museli studovat. Ale celoroční hraní venku i v tělocvičnách se projevilo ihned na výkonnosti každého a hlavně nás nováčků, kteří čekali na rozhodnutí, zda budou či nebudou vybráni do závodního družstva. Vybrali mě, hurá. A navíc jsem velmi brzy začal hrát v základní sestavě, což jsem považoval za osobní úspěch. Také volejbalové zázemí na VŠB bylo nesrovnatelně lepší. Dobré antukové hřiště, několik balonů, pravidelný trénink, výborná parta, dres a triko s označením VŠB, hrazené jízdné na zápasy a na mistráky i diety ve výší 14

1956, Tatran Vratimov Nabídku jsem samozřejmě přijal (s radostí), a protože mi ve škole nedělali žádné potíže s přestupem, začal jsem jezdit autobusem č.21 od divadla v Ostravě do Vratimova. Linka jezdila často, jízdné jsem si hradil sám a na studentské koleje, kde jsem bydlel, to nebylo opravdu daleko. Volejbalová parta byla vynikající. Všichni hráči byli odchovanci oddílu, většinou bydleli ve Vratimově a z mého pohledu to byli skoro „dědci“. Později jsem se dověděl, že potřebovali omladit družstvo a já jsem byl první „cizinec“, kterého vzali mezi sebe. Tréninky už byly náročné na techniku i fyzičku. Ota Staněk nám nic neodpustil, a tak zimní příprava v tělocvičně dala pěkně zabrat. Z jara, když sešel sníh, jsme se stěhovali na venkovní kurty. Bylo víc místa a na tréninky už začali chodit diváci, samozřejmě fandové a já jsem cítil, že mě okukují a sledují, co že je to za vetřelce v jejich družstvu. Ale asi jsem to „ustál“ a nevypískali mě. Družstvo si vedlo ve druhé lize celkem dobře, byli jsme ve středu tabulky, ale mě v té době aktuelní umístění vůbec nezajímalo, nevím proč, ale bylo mi to fuk. Snažil jsem se každý zápas odehrát na maximum, podat výkon, zahrát si. Na konci sezony jsme jako každé družstvo, jezdili na turnaje, kde hrávala nejlepší družstva z Moravy a také Vítkovice. S nimi to bývaly prestižní, vyrovnané zápasy o to, kdo je nejlepší v Ostravě. Většinou jsme prohráli, ale zřejmě si mě vítkovický trenér Valášek všimnul a já jsem neměl ani tušení, co se připravuje. 1957-58 Přestup do Vítkovic Bylo to pro mě hodně divné, nikdo mi nic neřekl, ani se neptal, nikdo mě nelanařil, nikdo nevyhazoval z Vratimova. Jen noviny uveřejnily úplně jasnou zprávu „Luňáček přestupuje z Vratimova do Vítkovic“ a bylo to. Jenže v tu dobu nebylo opravdu vůbec nic dohodnuto. Novináři asi něco 15



zaslechli a pustili informaci ven a já měl velkou ostudu. Spoluhráči z Vratimova mi říkali, že jsem „podrazák“ apod. Fandové pískali a na tréninku bylo mrazivo. Nikdo mi nevěřil, že o ničem nevím. Bylo mi trapně. Asi za týden však přišli zástupci Vítkovic, abych šel hrát k nim. Bylo to pro mě řešení. Na tréninku jsem jasně řekl, že bych chtěl odejít do Vítkovic a další už dojednali trenéři Staněk a Valášek. Takže nakonec jsem odešel slušně a kamarádsky. Na tréninky jsem měl mnohem blíže, hráli jsme v tělocvičně na Stadionu, takže časově jsem získal. Rychle jsem se blíže seznámil s novými spoluhráči: trenérem a nahrávačem Pepou Valáškem, týmovou jedničkou a bývalým representantem Tondou Nogolem, smečařem Josefem Kučerou, smečařem a budoucím reprezentantem Vlastou Kudláčkem, Arnoštem Sixtem, Karlem Puskailerem a druhým nahrávačem Zdeňkem Kočím. S Vlastou a Karlem jsme chodili na VŠB a tak bylo seznámení bezproblémové. Celé družstvo tvořilo 8-9 hráčů. Sportovní zázemí bylo na tehdejší dobu velmi dobré. Měli jsme k dispozici tělocvičnu, šatny, sprchy, míče, dresy závodní i tréninkové. Jízdné jsme dostávali na mistrovské a turnajové zápasy, denní diety na mistráky byly 26 Kč. Kdo projedl více, musel si sám zaplatit. To byl pro nás studenty dost problém a tak mnohdy nám spoluhráči (kteří chodili do práce) přilepšili, aby prý jsme je v noci nebudili, když nám kručelo v břiše. Ale rohlíky to vždy zachránily. Tréninky byly hodně náročné po fysické stránce, ale hlavní důraz kladl trenér na zvládání herních variant. Nogolovy svíce, estonské podání, rychlíky, hra z „první“, vbíhající nahrávač a další tehdy moderní prvky jsme cvičili na každém tréninku. Tenkrát nebyla povolena hra „bagrem“. Nízké míče se vybíraly naběhnutím pod míč a přihrávkou obouruč, nebo přihrávkou jednou rukou. Také blok nesměl „přes“. Hra na síti byla technická, pestřejší, hráči se stále váleli po antuce nebo palubovce. Bandážování kolen, prstů, loktů nebylo vůbec vidět. Kdo nosil obvaz na koleně, tak ho měl asi hodně odřené. Na lékaře specialistu jsme ani nepomysleli. Rehabilitovali jsme doma, psychologa dělal trenér, který nám každou porážku „osladil“ tak, že nám ani pivo nechutnalo. Když jsem u toho piva, tak se musím zmínit o bezvadné restauraci přímo na stadionu. Tam se scházela po trénincích řada vítkovických sportovců, většinu jsem jich osobně znal a oni znali nás, volejbalisty. Dávali jsme si jedno (2.60 Kč plzeň) nebo dvě piva (podle peněženky) a rozebírali zápasy a právě skončený trénink. Nepamatuji si, že by se tam někdo opíjel nebo hulákal, nebyli jsme profesionálové, ale životosprávu jsme se snažili dodržovat. V restauraci také dělali fantastické „tataráky“ (cca 15-18 Kč), byly prý nezdravé, ale po tréninku vynikající. My studenti jsme na ně ale většinou neměli dost v peněžence.

Za dobu mého působení ve Vítkovicích jsem hrál i druhou ligu, jejíž vítěz se utkával s vítězem druhé ligy na Slovensku o postup do první celostátní ligy (nyní extraliga). Moravu jsme vyhráli my a Slovensko ČH Bratislava, plná zvučných volejbalových jmen. Rozhodující zápas jsme hráli doma na venkovním hřišti na stadionu. Byl to super volejbalový stánek. V dolíku, tribuny na stání okolo a navíc se stromy, které dělaly stín a bránily větru. Tyto faktory tenkrát hodně ovlivňovaly mistrovské zápasy. Na hřišti před asi 1000 diváky jsme vyhráli a postoupili. Mně a spoluhráči Řezníčkovi se dařilo úplně všechno, jak psaly noviny. Bylo to asi tím, že trenér Valášek mi šeptal „hrej to, co soupeř předpokládá, že se nedá zahrát nebo co nečeká“. Tak jsem hrál a fakt všechno padalo u soupeře „na zem“. Člověk chytne formu ani neví jak. Jako hráč Vítkovic jsem startoval také na akademických soutěžích a závodech, i přes některé úspěchy jsme my ostraváci neměli mnoho šancí. Vysokoškolské týmy z Prahy, Brna a Bratislavy byly nabité reprezentanty a ti nás většinou převálcovali. Výhodou však bylo, že jsme startovali muži i ženy současně, a tak o rozptýlení bylo vždy postaráno. Jednou v Olomouci jsme dokonce spali všichni v jedné tělocvičně (asi70 hráčů a hráček) po dvou na jednom slamníku. Teda moc jsme toho nenaspali, ale aspoň bylo veselo. V květnu 1959 jsem ukončil studia na Vysoké škole báňské a jako novopečený strojní inženýr jsem uvažoval, co dál. Umístěnku jsem dostal do Škody Plzeň. Taková dálka a volejbal skoro žádný. Tehdy zapracoval oddíl. Zavolal mě technický ředitel Vítkovic ing. Reindl (jeho dcera také chodila hrát volejbal na stadion) a říká: „tak ty chceš hrát dále volejbal za nás?“ Já: „ano“. On: „počkej“ a vytočil svého kolegu v Plzni. „ty Stando, u vás má umístěnku Luňáček, on hraje za nás volejbal, že ho pustíš k nám? „ ANO!“. 5 minut a byl jsem ve Vítkovických železárnách a dokonce jsem si mohl vybrat závod. Byly to Vysoké pece, můj další osud. V létě 1959 bylo naše družstvo Vítkovic vybráno reprezentovat kraj Severní Moravu v několika přátelských mezinárodních zápasech v tehdejší SSSR, oblast Stalingrad, kde měla Ostrava družební styky. To byla tenkrát bomba – zájezd do zahraničí - a zrovna tak daleko, až do Stalingradu (nynější Volgograd). Současně s námi volejbalisty jeli také fotbalisté Vítkovic tenkrát druholigoví. Nás bylo 10 a fotbalistů asi 18, v tom jsou započteni trenéři, rozhodčí a vedoucí. Přípravy byly krátké, nějaké civilní oblečení, nové sportovní dresy a soupravy, suvenýry a pasy. Jelo se vlakem po trase Čierná n. Tisou, Kijev, Moskva, Stalingrad. Cesta byla mimořádně nudná, hlavně na ruském území zdlouhavá. Vlak jel pomalu a rovně. My jsme měli lehátkové vozy, kde „děžurna“ vařila na požádání zdarma čaj. Nezbylo nic jiného než celou cestu – skoro dva dny – hrát karty. Dodnes mám úplně popsaný sešit jako důkaz naší houževnatosti. Do cíle jsme se přikodrcali úplně ztuhlí a ihned nás vezli na exkurzi po válkou zničeném městě a nějakých fabrikách, které prý vyráběly i přes kruté boje v okolí.

16

17


Zajímavé bylo, že volejbalisté i fotbalisté hráli své zápasy ve stejný den na stejném stadionu jen těsně za sebou před stejnými diváky. A bylo jich hodně. Nikdy jsem před tak početným publikem nehrál. Diváci fandili samozřejmě domácím a trochu i sudí neměl ty správné brýle, když připočteme 2 dny ve vlaku, tak prohra 3:1 je dobrý výsledek. Další zápas ve městě Volžskoe jsme vyhráli, to pískal spravedlivě náš Karel Oderský. Večer byla slavnostní večeře pro všechny účastníky, jídla dost, nealkoholického pití na stolech také dost i pivo bylo. Jen ten příšerný orchestr se nedal dlouho poslouchat a to nás měl bavit. Ale hudebníci udělali chybu, šli se najíst nebo napít do zákulisí. Toho využili naši odborníci na jazz, vloudili se na podium, Karel Puskailer sedl ke klavíru, někdo k bubnům a brankář fotbalistů Přeček se zmocnil trubky a začala palba. První skladba „Svatí pochodují“v improvizaci těch tří zvedla celý sál na nohy a potlesk nebral konce. Museli přidávat další a další skladby za ovací místní mládeže. Takové spontánní reakci nemohli zabránit žádní funkcionáři, tak se přidali. Místní hudebníci stáli za kulisami a uznale pokyvovali hlavami. Sem tam nějaká chybička našeho tria jen zvýšila ovace, takže hráli skoro celý večer. To pak byla ta pravá zábava. Všichni si rozuměli, i ti kdo neznali rusky nebo neuměli česky. Sportovci se vždy domluví. Některé momenty zachycují moje dobová fota. Další zápasy už byly hodně přátelské, i když bojovné. Zpáteční cesta vlakem zase přes Moskvu se táhla, a když v Čierné zapojili naši lokomotivu, měli jsme pocit letu v tryskáči. Čas ubíhal a v mužstvu se střídali hráči jako Nákelný, reprezentant Rozsíval, Reich, Poštulka, „doktor Becher“, Jarda Koutný a další. Ale nejdůležitější byly nové a lepší podmínky, které se pomalu začaly prosazovat nejen v Duklách a Rudých hvězdách, ale i v ostatních ligových družstvech. Přišel Jirka Svoboda, pozdější reprezentant, se kterým jsem bydlel po nástupu do Vítkovických železáren na jednom mládeneckém pokoji na učilišti. Začaly se prosazovat dvoufázové tréninky, uvolňovačky ze zaměstnání apod. Najednou jsem stál před ROZHODNUTÍM. Volejbal nebo zaměstnání. Obě aktivity se neslučovaly. Týden jsem chodil jako ve snách, až padlo rozhodnutí. Větší perspektiva je na Vysokých pecích a volejbal šel stranou. Vítkovice budovaly úplně nové družstvo: Svoboda, Kudláček, Koutný, Volný, Kožuch, Jakubíček a další tvořili velmi silný tým, který to dotáhl v r 1968 až na mistry republiky, ale to už beze mě. Od roku 1961 jsem se stal volejbalovým dědkem, který hrál jen tak pro zábavu. 2x týdně hřiště, soboty a neděle bez volejbalu. Měl jsem nahráno, technika zůstala, jen ten výskok byl nižší a nižší. Nebo že by zvýšili sako? Z volejbalu jsem měl ten pravý požitek, žádné nervy, vše za svoje a kamarádi jsou na tom stejně. Ale přece nějaké výhody zůstaly. V Ostravě mě znalo hodně lidí a často jsem slyšel: Luňáček, ten volejbalista? A to se jednalo hned lépe. Ale i to už je dávno. Jsou noví a lepší hráči. 18


Celé družstvo při cestě mezi Čopem a Moskvou. Cesta vlakem Ostrava - Stalingrad trvala dva dny. První stojící zleva je Karel Oderský, vedoucí a soudce Autorovy dobové fotografie:

Utkání Stalingrad (Volgograd) - Ostrava, před 14 000 diváky, kteří divoce fandili svému družstvu. Toto utkání jsme prohráli 3:1, když domácí "podržel" místní sudí.

19



Nástup družstva Ostravy k mezistátnímu utkání Stalingrad - Ostrava v roce 1959. Na obrázku zleva: Antonín Nogol (kapitán), Vlastimil Kudláček (3), Josef Kučera (7), Arnošt Six (6), Karel Puskailer (2), Josef Luňáček (5), Zdeněk Kočí (4), Josef Valášek (1)

Záběr z mezistátního utkání Ostrava-Stalingrad (dnes Volgograd) v roce 1959. Zápas před 14 000 diváky jsme vyhráli 3:2. Před takovou návštěvou jsem hrál poprvé. S číslem 5 Josef Luňáček

Ing. Josef Luňáček květen – červen 2009

20

21

Volejbalový oddíl SK Metylovice Vývoj volejbalu v letech 1960-1990

Vývoj volejbalu v Metylovicích v letech 1960-1990 V roce 1960 lze opětovně doložit činnost oddílu mužů, kteří hráli KP II. třídy a skončili na 6. místě a na turnaji v Komorní Lhotce zvítězili. Memoriálu se v tomto roce zúčastnilo 19 družstev mužů, naši obsadili 8. místo, zvítězilo družstvo Krnova. V ženské kategorii bojovalo 5 týmů.

Tým z roku 1960 Zleva horní řada: S. Kožušník, F. Bílek, V. Luňáček, P .Šimek, R. Mališ, T. Skotnica, přední řada: M. Bílek (vedoucí dr.), P.Bílek, M. Čupa Rok 1961 nebyl úspěšný, neboť tým mužů sestoupil do OP I. tř. Přesto opět zvítězili v Komorní Lhotce a byli druzí v Poháru osvobození. Memoriálu se opět zúčastnilo 19 družstev mužů a 6 družstev žen. V roce 1962 se podařilo mužům opět postoupit do vyšší soutěže, když z 16 utkání v soutěži pouze jednou podlehli Raškovicím a o jediný set zvítězili v soutěži právě před Raškovicemi. Rovněž zvítězili na turnajích v Chlebovicích a na Pstruží. Hrál se opět memoriál za účasti 17 týmů mužů a 3 družstev žen. V tomto roce bylo založeno družstvo dorostenců pro další rozvoj tohoto sportu v Metylovicích. V roce 1963 startovalo družstvo mužů v KP II. tř. a v tomto roce na základě dvou kontumací nakonec tuto soutěž opustilo. Větší radost nám udělali dorostenci, jelikož startovali současně ve dvou soutěžích a to jako Metylovice „B“ v OS II.tř., kde skončili těsně druzí za RH Místek „A“ a v okresním přeboru dorostenců dokonce zvítězili. Na základě tohoto úspěchu byli Radoslav Bílek, Valentin Mališ, Antonín Fajkus, Josef Šigut, Zdeněk Pavlásek, Jan Boháč a Milan Chrobák nominováni do výběru okresu a 22


trenérem tohoto okresního výběru byl jmenován Miloslav Kožušník, vedoucí družstva Metylovic. Finále za účasti 12 družstev se hrálo v Metylovicích a jen jako perličku o tom, jaká to byla doba, je možno uvést přípis z OV ČSTV Frýdek-Místek, kde se žádá, aby pořádající jednotě byl zvýšen příděl masa či uzenin k zajištění této akce. V roce 1964 se hrál OP za účasti mužů a dorostenců. Ve skupině A skončily Metylovice po 14. kole na 3. místě a postoupily spolu se třemi družstvy ze skupiny B a čtyřmi družstvy ze skupiny C do finále a skončili na 9. místě. Dorostenci skončili v OP na 1. místě z devíti týmů. Rovněž v tomto roce se rozšiřovala základna a bylo založeno družstvo žáků, které se zúčastnilo dvou turnajů. Memoriál získával stále větší popularitu a zúčastnilo se jej ve dvou skupinách 24 družstev. Družstvo dorostenců skončilo ve skupině B na 2. místě. V roce 1965 hráli muži OP stejně jako dorostenci. Muži ve skupině A skončili na předposledním pátém místě, dorostenci na posledním čtvrtém místě. V těchto létech byla vedoucím družstva paní Vilma Kožušníková a trenérem Miloslav Kožušník, kteří svou nezměrnou obětavostí přispěli k velkému rozkvětu volejbalu v naší obci. Za muže v tomto období hráli R. Bílek, Val. Mališ, A. Fajkus, M. Kožušník, Vít. Mališ, A. Míček, M. Chrobák, J. Šigut, J. Boháč, Z. Pavlásek, P. Šimek a M. Čupa. Za dorostence nastupovali A. Juřica, L. Šimek, M. Židek, T. Karas, J. Oprštěný a Pavel Kožuch. Roky 1966 a 1967 nejsou doloženy výsledky. Muži nehráli, neboť většina z hráčů byla na základní vojenské službě. Přesto pokračovaly memoriály. V roce 1965 zvítězilo družstvo VŽSKG. Rok 1968 byl poznamenán okupací tzv. spřátelených vojsk, což se projevilo na průběhu soutěží, které byly přerušeny a ne všechny soutěže byly regulérně dohrány. V konečném součtu Metylovice z druhého místa tabulky postoupily do OP I. tř. Memoriál opět vyhrálo družstvo VŽSKG, Metylovice ve II. skupině skončily na 2. místě. Rok 1969 nebyl opět úspěšný a družstvo mužů po třech kontumacích bylo vyloučeno ze soutěže. Memoriálu se zúčastnilo 16 družstev a vítězem se stala Opava. V roce 1970 nehrálo žádné družstvo soutěž a po dlouhé době se nepodařilo uspořádat ani memoriál. V létech 1971 a 1972 se opět družstvo nezúčastnilo soutěží, ale byla obnovena tradice memoriálů, i když nemáme záznamy v análech o účasti ani o vítězích.

23



Memoriál 1977

Memoriál v roce 1972, hráno na hřišti za školou V roce 1973 hráli muži opět OP II. tř. a skončili na 5. místě ze sedmi účastníků. Memoriálu se zúčastnilo 9 družstev. Z let 1975 a 1976 nemáme výsledky, přesto víme, že družstvo hrálo soutěž OP II. tř. a pokračovaly memoriály. V roce 1976 se stal vedoucím družstva Zdeněk Pavlásek a opět se začala více rozjíždět aktivita oddílu. V tomto roce skončili muži na 6. místě ze sedmi účastníků, byť jen o skóre za Palkovicemi. Memoriál se hrál pro nepříznivé počasí v sokolovně a zvítězilo opět družstvo VŽSKG. V roce 1977 byl pořádán 30. ročník memoriálu za účasti 8 družstev. V roce 1978 skončilo družstvo mužů v tabulce poslední a memoriál se tento rok nekonal. V následujícím roce 1979 muži opět postoupili do OP I. třídy. V roce 1981 skončili muži v OP I. tř. na 4. místě. V tomto roce se zahájit činnost družstva dorostenců, ti skončili na pátém místě. Začala se hrát tzv. zimní soutěž, v ní muži postoupili do druhého kola. V OP I.tř. v roce 1982 skončili muži na 7. místě z deseti týmů a v zimní soutěži postoupili do okresního finále, kde obsadili výborné druhé místo. V tomto roce se započalo s výstavbou nových kurtů u fotbalového hřiště, kdy byla vybagrována zemina a navezena struska pro základ hřiště. V roce 1983 se podařilo družstvu mužů vyhrát skupinu OP I. tř. a ve finálové skupině skončili druzí za družstvem Vratimova a před Třincem. Jen o vlásek jim uniknul postup do KP II. tř. Pokračovala výstavba hřiště položením drenáže.

24

V roce 1984 hráli muži dále v OP I. tř. a ve skupině A opět zvítězili. Rovněž ve finále OP zvítězili a vybojovali si postup do kvalifikace o KP II. tř. Ta se hrála v Hošťálkové a ze třetího místa se podařilo postup vybojovat a po dlouhých létech se opět dosáhlo výrazného úspěchu. O ten se především zasloužili hráči Z. Pavlásek, A. Fajkus, Petr Kožuch, Pavel Kožuch, J. Ištvánech, J. Čupa, Z. Huser, K. Merta, V. Mališ, R. Mališ, V. Hajdušek a P. Horváth. Vedoucím družstva byl Zdeněk Pavlásek. Pokračovalo se na výstavbě hřiště, kde se odpracovalo cca 600 brigádnických hodin.

Tým z roku 1983 na turnaji o pohár NF na Pstruží zvítězil. Zadní řada: K. Merta, P. Kožuch, Z. Huser, přední řada: Z. Pavlásek, J. Ištvanech, V. Merta, X 25



Sezónu 1984-1985 zahájili muži v KP II. tř. sk. B a v konečném pořadí obsadili vynikající třetí místo jen kvůli horšímu poměru setů za Rožnovem p. R. a o 4 body za postupujícím prvním Frenštátem p. R. Rovněž v zimní soutěži vyhrálo družstvo mužů základní kolo, ale semifinále se nezúčastnili, protože se hrálo až v Uničově. Na Novoročním turnaji ve Fryčovicích byli muži první, na Velikonočním turnaji v Palkovicích třetí a čtvrtí skončili na turnaji pořádaném RH Místek. V sezóně 1985-86 skončili muži v KP II. tř. horším skóre na třetím místě za Frýdlantem n. O. a prvním Rožnovem. Opět se postoupilo do semifinále zimní soutěže, kde se však družstvu nedařilo a skončilo v poli poražených. Na turnajích ve Fryčovicích a Palkovicích opět muži zvítězili, druzí byli ve Frenštátě p. R. a Frýdlantě n. O., dále se zúčastnili turnajů v Raškovicích a v Dřevěnicích. Memoriál se hrál za účasti šesti družstev, zvítězilo družstvo HM Ostrava před VP FM a domácími borci.

Nové kurty se začaly stavět, jak bylo uvedeno výše, v roce 1982, antuka se pokládala v roce 1985 a v roce 1986 se začaly na nových kurtech hrát soutěžní utkání. Dohromady odpracovali členové oddílu na jejich výstavbě cca 2100 brigádnických hodin. Celkové náklady na výstavbu činily 111 482 Kč, což je na dnešní poměry jistě úsměvná částka. V sezóně 1987-88 skončili muži v tabulce shodně s MEZ Frenštát p. R. na 3.–4. místě. Následující sezóna nebyla již tak úspěšná, když družstvo mužů skončilo po nešťastně prohraném rozhodujícím utkání s Bílovcem na 7. místě tabulky celkově s devíti účastníky a sestoupilo do OP. I. tř. Memoriál v tomto roce vyhrálo družstvo VP F-M před Rožnovem p. R. V sezóně 1989-1990 hráli muži OP. I. tř. a skončili na 8. místě. Na tomto ústupu ze slávy se podepsal odchod některých opor a rozpad základny. Muži B hráli OP III.třídy a skončili na 3. místě tabulky. Družstvo žen v Metylovicích bylo vytvořeno v roce 1978 Vlaďkou Kožuchovou a Janou Bílkovou. V letech 1978-1980 hrály okresní soutěž. Do týmu patřila tato děvčata: Petrová Věrka, Červenková Eliška, Harabišová Šárka, Tabachová Táňa, Bílková Jana, Kožuchová Vlaďka a Pituchová Renata. Trenérem byla Vlaďka Kožuchová s manželem Petrem Kožuchem. Na tyto ženy navázaly v roce 1981 starší žačky ve složení: Tošenovská Irena, Tošenovská Jarmila, Svobodová Marcela, Habrnalová Martina, Habrnalová Renáta, Maďová Eva, Míčková Jana, Fajkusová Danka a Němcová Vladimíra. V sezóně 1981-1982 obsadily v okresním přeboru 1. místo. V letech 1982-1990 se v Metylovicích hrál okresní přebor žen, kde postupně startovala tato děvčata: Němcová Soňa, Biolková Alena, Fajkusová Daniela, Pečinková Šárka, Mališová Ivana, Vyvialová Gabina, Binarová Jarmila, Kasperová Jana, Svobodová Martina, Kartzecková Zuzana, Závodná Zuzana, Skotnicová Gábina, Bílková Iva, Červenková Eliška, Harabišová Šárka, Tabachová Táňa, Kožuchová Vlaďka, Tošenovská Irena, Tošenovská Jarmila, Svobodová Marcela, Habrnalová Martina, Habrnalová Renáta, Maďová Eva, Míčková Jana a Němcová Vladimíra. Na trenérské práci se podíleli: Vlaďka Kožuchová, Petr Kožuch, Marcela Svobodová a Jirka Čupa, kterým za to patří velký dík. Je třeba uvést, že v oddíle začala s aktivním volejbalem řada hráčů, kteří posléze odešli do vyšších soutěží a reprezentovali tak naši obec v tomto sportovním odvětví. Někteří z nich dokonce vystudovali úspěšně fakultu tělesné výchovy a sportu UK Praha a trénovali celky nejvyšších soutěží mužů a žen. Všichni tito bývalí hráči rádi vzpomínají na zážitky s volejbalem v Metylovicích a vždy se rádi vracejí mezi své bývalé spoluhráče a kamarády, aby zavzpomínali na ty neopakovatelné zážitky z mistrovských bojů, ale samozřejmě i na celou řadu akcí, které s tím souvisely.

V roce 1984 se hrála kvalifikace do krajské soutěže v tomto složení: zleva zadní řada: R. Mališ, fanda, K. Merta, P. Horvath, A. Fajkus, J. Ištvanech, P.Kožuch a přední řada: Z. Pavlásek, J. Čupa, Z. Huser, V. Mališ, P. Kožuch a D. Fajkusová V sezóně 1986-87 dosáhli muži nejlepšího výsledku, kdy skončili celkově druzí za vítězem RH Místek. V těchto sezónách byli na soupisce týmu tito hráči: Tomáš Kupča, Jiří Čupa, Pavel Kožuch, Zdeněk Huser, Petr Horváth, Jan Ištvánech, Valentin Mališ, Rostislav Mališ, Antonín Fajkus, Věnomír Merta, Květoslav Merta, Hubert Mec a Vladimír Hajdušek. Vedoucím týmu byl Zdeněk Pavlásek. V těchto létech, kdy se hrála KP II. tř., byl v činnosti rovněž oddíl žáků. Za družstvo nastupovali tito hráči: J. Bönisch, V. Míček, M.Biely, S. Biolek, J. Mačejovský, J. Karteczka, V. Pečínka, P. Tománek, D. Pavlady a M. Pavlady. Trenérem žáků byl Květoslav Merta. V roce 1987 na turnajích obsadili muži čtyři druhá místa. 26

27



Volejbal v letech 1990-2004 Současná podoba volejbalu v Metylovicích se začala psát okolo roku 1990, kdy bylo po ukončení činnosti oddílu dospělých založeno družstvo žáků z chlapců tehdy 10-12ti-letých, z nichž někteří tvoří základ dnešního družstva mužů: bratři Suchanové, bratři Hajduškové, Lukáš Drastich, Přemysl Mališ a Dalibor Ištvanech.

Mužský kádr na turnaji v Raškovicích doplněn o borce z dorostu. Zleva O. Hajdušek, J. Čupa, P. Mališ, I. Lukeš, V. Pečinka, P. Štunda, V. Míček a L. Drasich

Žákovský tým v roce 1993 tvořen zleva O. Hajduškem, P. Hajduškem, P. Suchanem, L. Drastichem, K. Kučerou, M. Mohylou a O. Suchanem Pravidelnými tréninky, vlastní píli a zájmem o volejbal družstvo sklízelo první úspěchy, když sedm let za sebou získalo titul přeborníka okresu nejdříve v kategorii minižáků pak žáků a dorostenců (7 krát). Od roku 1993 až do roku 2003 je družstvo dorostenců účastníkem oblastního přeboru na Severní Moravě s velmi dobrými výsledky. V soutěžním roce 94/95 skončili na 2. místě stejně jako v roce 96/97 a 97/98. V roce 98/99 obsadili 5. pozici a v sezóně 99/00 skončili čtvrtí ze čtrnácti družstev. V tomto ročníku hrálo družstvo dorostenců v základní sestavě: Jakub Farný - nahrávač, Jakub Kokeš a Adam Uhlíř - smečaři, Ondřej Suchan a Roman Hrabec - blokaři, Roman Keller – univerzál, střídající hráči - Michal Bílek, Miroslav Pětroš, Michal Gurecký a Rudolf Mališ.

28

V letech 1994-2000, s výjimkou ročníku 98/99, se dorostenci umístili v mistrovských soutěžích jako nejlepší družstvo našeho okresu. Nadšení a výsledky hochů přivedly do oddílu skupinu děvčat, které od roku 91/92 začaly hrát rovněž mistrovské soutěže nejdříve na úrovni okresu a po získání mistrovského titulu v roce 93/94 postoupily do oblastního přeboru. Zvýšené požadavky v přípravě družstva při relativně malém počtu hráček, vedlo po ukončení činnosti několika starších dívek v roce 1998, k rozpuštění tohoto družstva, s přechodem zbývajících do Sokola Frýdlant nad Ostravicí. Činnost celého oddílu v celém tomto období byla zaměřena zcela jednoznačně na práci s mládeží. V dlouhodobých soutěžích volejbalového svazu v posledních deseti letech, pravidelně startuje každoročně celkem 5 až 6 družstev. Družstvo mužů od r. 1996 nepřetržitě hraje v krajských soutěžích.

29



Tým děvčat na domácím hřišti. Zleva D. Michálková, M. Michalcová, M. Poláchová, M. Faldynová, A. Zsigmondová, L. Arpová, D. Michálková

Mužský kádr v roce 2003. Zleva M. Bílek, R. Hrabec, I. Lukeš, R. Keller, P. Suchan, P. Hajdušek, L. Drastich, M. Gurecký, J. Farný. Chybějí hráči J. Mališ a A. Uhlíř

Muži zleva stojící: J. Mališ, R. Hrabec, P. Suchan, L. Hajdušek (trenér), I. Lukeš, R. Keller a dolní řada: M. Gurecký, L. Drastich, J. Farný a A. Uhlíř

30

Samozřejmě bez náročné práce a zapojení celé řady zapálených a dobrovolných činovníků by oddíl v tomto rozsahu nemohl fungovat. Prvním trenérem mládeže se stal Lumír Hajdušek a po ustavení družstva mužů, v roce 1994 dalším Vavřín Pečinka, kterého v roce 1999 vystřídal Valentin Mališ. Dalšími, kteří se po roce 2000 zapojili do tréninku mládeže a mužů a byli registrováni jako trenéři III. Třídy, jsou Pavel Suchan a Lukáš Drastich. K roku 2004 byli vyškoleni celkem čtyři rozhodčí - Lukáš Drastich I. třída, Ondřej Hajdušek rozhodčí II. třídy, Jakub Farný a Mirek Konečný III. třída. Aktivním členem výboru byl Ambrož Míček a dodnes je to jeho syn Vladimír Míček. Při konání turnajů je zapojena řada dalších spolupracovníků. Nutno vzpomenout alespoň Petra Kožucha a manžele Suchanovy. V roce 2002 byl dobudován třetí kurt, který je využíván především při našich turnajích, ale také jako tenisový dvorec.

31



Volejbal v letech 2004-2009

Junioři v roce 2003. Zleva: M. Čupa (schovaný), J. Svačinka, J. Mališ, M. Ištvanech, M. Konečný, M. Ivánek, J. Uhlář, J. Rybníkář, P. Ivánek, A. Bražina a J. Švasta

Tým žákyň v roce 2003. Zleva: L. Biskupová, L. Vrbová, M. Biskupová, A. Černochová, P. Kočvarová, J. Kusá, L. Švastová

V posledních pěti letech měl volejbalový oddíl stále okolo 50 aktivních členů a až do letošního roku, kdy bylo založeno družstvo žen, převládaly počty mládeže nad dospělými. Od roku 2004 do 2008 bylo přijato 24 nových členů mládeže a jeden dospělý. Počet členů se ovšem nezměnil – stejný počet členů nás opustil. Hlavní zaměření na výchovu mládeže se snažíme naplňovat se stále většími problémy. Rozvoj internetu a jeho výuka už na základní škole v kombinací se slabšími ročníky narozenými po roce 1995 ovlivňují v rozhodující míře počty zájemců o provozování sportu. V letech 1991-94 se průměrně narodilo v Metylovicích 18 dětí za rok, v letech 1995–98 jen 10 dětí.

Družstvo juniorů v roce 2006 Zleva: kluci v modrém z Vítkovic, J. Švasta, M. Ištvánech, J. Mališ, M. Konečný, M. Čupa Hoši: Celých 5 let hrajeme okresní soutěž minižáků (trojice do 13 let), kterou jsme 2x vyhráli a dvakrát byli druzí (z 6-ti resp. 8-mi družstev). Družstvo žáků hraje poslední dva roky, ale to jen díky tomu, že v rámci okresu je společná soutěž děvčat a chlapců a od ročníku 2008/09 mohou dokonce hrát smíšená družstva (0+6 až 6+0). V letošním roce při účasti 4 družstev jsme společně s děvčaty obsadili 1. místo. Junioři hráli okresní soutěže do roku 2006, ale pro nedostatek hráčů družstvo ukončilo činnost.

32

33



Družstvo mužů tvoří beze zbytku vlastní odchovanci, kteří hrají KP (krajský přebor) nepřetržitě od roku 1996, z toho v posledních 5-ti letech začnou letos čtvrtou sezónu v krajském přeboru I. třídy. Přestože se umísťují ve spodních částech tabulky, dokáží vyhrát okolo třetiny utkání, což v konkurenci ostravských vysokoškolských týmu, Opavy, Kopřivnice, Karviné a jiných a v podmínkách, kdy polovina hráčů dojíždí značně nepravidelně z míst studií a zaměstnání z Brna, Prahy, Olomouce a dokonce i z Plzně, je jistě úspěchem. Od roku 2000 držíme 3. pořadí v družstvech mužů našeho okresu – za Palkovicemi a Morávkou – před všemi městy včetně Frýdku a Třince. Tři roky, až do roku 2007 hrálo B družstvo mužů, složené ze starších borců a doplňované juniory, okresní přebor. Hráči přešli na účinkování v Beskydské lize, která se hraje jednou měsíčně přes zimní období formou 6– 8 turnajů.

několikrát většina tehdejších hochů, a který pod vedením Zdeňka Haníka neměl v republice konkurenci. V posledních pěti letech jsme nezapomínali ani na výchovu trenéru. Nově byli vyškoleni Jakub Farný a Dan Merta, z nichž zejména prvně jmenovaný se již před dvěma lety intenzivně zapojil do pravidelného tréninku mládeže. Rovněž v rozhodčích nám přibyli Lucka Vrbová a Marián Ištvanech, který se v těchto dnech stal rozhodčím I. třídy s ambicemi na pískání v lize. V období 2004–2009 sehrála všechna družstva celkem 552 mistrovských utkání všech úrovní – hoši 366,dívky186, což představuje více jak 100 mistrovských utkání za rok .

DÍVKY: Rovněž v děvčatech hrajeme každoročně okresní soutěže v minivolejbalu a letos poprvé ve společné soutěži s chlapci. Umisťujeme se na 3.-5. místě z 9-ti resp. 11-ti družstev. S družstvem žaček jsme v OP dokázali v konkurenci 6-ti družstev v roce 2007 a 2008 vyhrát. Juniorky hrály soutěže okresu pravidelně každý rok a v roce 2007/08 dokonce krajský přebor (20 družstev, 17. místo - 8 vítězství, 32 porážek). V letošním ročníku při konkurenci 3 družstev obsadily 1. místo – 9 vítězství a 3 porážky. Pro sezonu 2009/10 jsme přihlásili družstvo kadetek (loňských úspěšných žákyň) do krajského přeboru. Pod vedením trenérů Jakuba Farného a Pavla Suchana a za podpory rodičů děvčat se budeme snažit o co nejlepší umístění. Po dlouhé přestávce 10-ti let se podařilo pod vedením hrající trenérky Marcely Borákové sestavit nové družstvo žen, které ještě letos po prázdninách začne hrát okresní přebor žen. Umístění a počty družstev v jednotlivých soutěžních obdobích možno najít v příloze této publikace. Samozřejmostí je každoroční pořádání dvou domácích turnajů – letos již 55. ročníku turnaje mužů – „Memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka“ a 18. ročníku „Dortového turnaje mládeže“ tentokrát již po třetí v kategorii juniorek. Muži se pravidelně každý rok účastní turnajů v Hodslavicích, Raškovicích a turnaje smíšených družstev ve Fryčovicích. Děvčata byla na turnaji v Raškovicích. Až do roku 2008 byl organizován a oddílem finančně podporován prázdninový kemp v České Třebové, na který pravidelně jezdily min. čtyři dívky. Tento kemp nahradil kempy, které v letech 1996–2000 navštívila 34

NAŠI SPONZOŘI: K tomu, aby bylo možno zajistit chod a sehrání takovéhoto počtu utkání je kromě osobního doprovodu na utkání mládeže (ročně cca 70 utkání) nutno zajistit i finance na úhradu rozhodčích a minimální platbu na benzin dvou aut k jednotlivým utkáním. Při rozvaze cca 200 Kč na jeden zápas to ročně představuje 20 000 Kč. Kromě těchto nákladů na rozhodčí a náhradu za jízdné se platí vklady do soutěže a v posledních pěti letech v soutěžích kraje ještě tzv. licenční poplatky, což u nás představuje cca dalších 5 000 Kč ročně včetně plateb za nové případně obnovu registrace. Na tyto podmínky výběru licencí nepřistoupil bohudík náš okresní volejbalový svaz, protože při počtu našich družstev mládeže v okresních soutěžích bychom platili další nejméně 3 000 Kč. Podpora od ČVS pro oddíly není žádná. Pouze okresní svaz má v podmínkách účasti družstev dospělých v OP podmínku přihlášení zároveň družstva mládeže, v opačném případě je nutno uhradit 1 000 Kč, které OVS beze zbytku každoročně rozdělí mezi přihlášené oddíly, které o družstva mládeže pečují. Dále pro naši činnost nutně potřebujeme min. 2x týdně trénovat, což od října do dubna včetně mistrovských utkání, která se hrají převážně v tělocvičnách, v loňské sezoně činilo 370 hodin. Při minimálních sazbách v okolních tělocvičnách je to dalších 40 000 Kč. Nezapomeňme dále, že družstva musí splňovat podmínky jako jednotné úborování, musí mít míče, sítě, antuku a další drobnosti, které je třeba každoročně zajistit. Roční rozpočet bez plateb za tělocvičny pro chod 5-6-ti družstev v soutěžích se v posledních letech se pohyboval okolo 50 000 Kč. Proto naše hlavní poděkování patří starostům OÚ Metylovice a všem jeho zastupitelům od roku 1992, kteří vždy bezplatně poskytli tělocvičnu podle našich potřeb a umožnili tím naši činnost v plném rozsahu. Pravidelně od počátku volejbalových aktivit po roce 1990 na naši činnost přispívají: ANAJ-Vavřinec Pečinka, Ing. Vlastislav Přibyla, Ing. Aleš Přibyla a jejich 35



firmy, dále dle potřeby Ing. Miroslav Košař, Ing. Tomáš Farný, Ing. Pavel Spusta, Vladimír Míček a Jiří Čupa se svými firmami.

Minižáci a minižačky s trenéry Zleva horní řada: rozhodčí D. Merta, K. Ryšková, N. Kopřivová, M. Hájková, D. Spustová, M. Halatová, trenéři J. Farný a L. Hajdušek Zleva spodní řada: B. Hájek, O. Pečinka, V. Pečínka, P. Spusta Družstvo minižaček v roce 2006 Zleva: x, V. Halatová, M. Halatová, D. Spustová, K. Slípková, x, L. Kusá

Juniorky na dortovém turnaji pořádaném v roce 2009 SK Metylovice Zleva: M. Liberdová, P. Kočvarová, D. Spustová, L. Boráková, D. Ryšková, V. Halatová, K. Kotalová, M. Halatová

Juniorky v roce 2007 Zleva: L. Vrbová, P. Kočvarová, H. Praussová, M. Biskupová, A. Mališová, K. Slípková, A. Černochová, J. Kusá, L. Boráková

V příští sezóně bychom chtěli navázat na tradici ženského volejbalu v Metylovicích a zúčastnit se okresního přeboru. Reprezentovat Metylovice budou: Dagmar Vyvialová, Pavla Kočvarová, Marcela Boráková, Lenka Boráková, Lucie Boráková, Jana Boráková, Martina Závodná, Jarmila Balharová, Monika Babicová, Eliška Kulhánková, Denisa Ryšková, Marie

36

37


Liberdová. Doufáme, že se k nám přidají další děvčata a pomohou nám udržet ženský volejbal v Metylovicích.

Volejbalový oddíl SK Metylovice Naši nejúspěšnější

Naši nejúspěšnější Antonín Skotnica Narozen: 4.10.1935 Hráčská kariéra: V roce 1952 dorostenci Metylovic reprezentovali okres na mistrovství Severomoravského kraje. Obsadili 2. místo za VŽKG Ostrava. V roce 1953 byli společně s Radúzem Mališem vybrán jako reprezentanti Ostravského kraje na mistrovství republiky, kde 31.5.1953 v Jilemnici získali v odbíjené titul dorosteneckých přeborníků ČSR. Před odchodem do zahraničí v roce 1969 hrával ve Frýdlantě n. Ostravicí. Usídlil se nakonec v Austrálii, kde pracoval ve svém oboru a i tam se věnoval volejbalu jako hrající trenér až do svých 55 let.

Radúz Mališ

Družstvo mužů v roce 2008 Horní řada zleva: A. Uhlíř, I. Lukeš, P. Suchan, J. Mališ, M. Konečný, R. Hrabec, L. Hajdušek, R. Keller Spodní řada zleva: J. Farný, M. Gurecký, D. Merta, L. Drastich s fanynkou Martinou Kudělkovou. Dále hráli: P. Hajdušek, J. Mališ

Narozen: 24.9.1936 Hráčská kariéra: Společné začátky s Tondou Skotnicou. V letech 1952 a 1953 získal titul přeborníka republiky v odbíjené dorostenců jako reprezentant Ostravského kraje. Později hrával za Baník Mariánské hory a Frýdlant. Jako studujícího na konzervatoři v oboru hry na violu i po absolvování později jako člena Moravské filharmonie v Olomouci, pro kterého prsty byly nesmírně cenné, bylo nutno oblíbený sport v závodní podobě opustit. Společně to jsou první mistři republiky z řad odchovanců Metylovského volejbalu

Ing. Josef Luňáček Narozen: 21. 4. 1936 Přezdívka: Jovo, Adydas Hráčská kariéra: do 1954 Sokol Metylovice 1954–1955 Slavia VŠB Ostrava 1956–1957 TJ Tatran Vratimov 1957–1961 TJ Vítkovice – extraliga 1963–2003 nižší soutěže a rekreační volejbal Úspěchy: 3. místo na juniorském mistrovství republiky za severní Moravu 3. místo na akademickém mistrovství republiky Za největším úspěch považuji však to, že jsem prošel volejbalovou kariérou i na vrcholové úrovni bez trvalých následků (alespoň se zatím neprojevují) a hlavně že jsem získal spoustu kamarádů a známých. 38

39


Mgr. Pavel Kožuch Narozen: 2.12.1952 Přezdívka: Pietro (podle Pietra Meney, italského sprintéra, rekordmana na 100 a 200 metrů, Pavel byl v mládežnických kategoriích přeborníkem kraje na těchto tratích) Absolvent řádného studia FTVS Praha, trenér I. třídy Hráčská kariéra: Do 1968 TJ Sokol Metylovice 1968–1971 TJ Frýdlant nad Ostravicí 1971–1972 TJ AZ Havířov – extraliga dorostu 1973–1976 TJ Potrubí Praha 1976–1978 FTVS UK Praha 1978–1979 ASVS DUKLA Liberec – II. asistent trenéra 1979–1980 VP FM metodik volejbalu a trenér juniorů – l. dor. Liga 1980–1984 SVS-M Slavia Praha – trenér juniorek – extraliga 1985–1986 Slavia Praha – trenér žen 1. liga 1985–1986 NH Ostrava – metodik sportu 1986–1987 ÚV ČSTV ústřední metodik volejbalového svazu 1990-1994 Lapos Frenštát – trenér žen 1. liga a postup do extraligy 1999–2001 Sokol FM – trenér žen 1. liga 2002–2005 Sokol FM trenér juniorek – extraliga Úspěchy: Dorostenecký mistr ČR a ČSSR v roce 1972 za družstvo AZ Havířov. Tyto tituly byly pro Havířov nejen ve volejbalu, ale vůbec historicky prvými a z toho důvodu byl jmenován čestným občanem města Havířova, což ve věku 18-ti let je jistě rarita.

Věnomír Merta Narozen: 19.12.1952 Přezdívka: Belmondo, Jeff (Jeff kvůli přátelství s Josefem Vondrkou) Absolvent trenérského studia FTVS Praha, trenér I. třídy Hráčská kariéra: Do 1968 TJ Sokol Metylovice 1968–1971 TJ Frýdlant nad Ostravicí 1971–1972 TJ AZ Havířov – extraliga dorostu 1973–1974 ASVS DUKLA Liberec - extraliga muži 1974–1975 TJ DUKLA Kolín – I. liga mužů 1975–1976 SVS RH Praha – extraliga muži 1976–1981 TJ Vítkovice – extraliga muži 1981–dosud TJ Hutní montáže, TJ Sokol Metylovice, M-ČR-vetránů nad 40 let, turnaje apod. 40


Úspěchy: Dorostenecký mistr ČR a ČSSR v roce 1972 za družstvo AZ Havířov Extraligová kariéra Dukla Liberec, RH Praha, TJ Vítkovice Trenérská kariéra: 1981–1982 TJ Vítkovice – přípravka 1982–1984 TJ Vítkovice – SVS-M /starší dorost-asistent trenéra/ 1984–1986 TJ Vítkovice – TSM / starší žáci- I. trenér (mistr ČR, ČSSR) 1986–1989 TJ Vítkovice – muži, extraliga 1990–1996 TJ Vítkovice – mládežnické složky 1996–1998 SKP Frýdek-Místek, muži III. liga 1999–2005 TJ Vítkovice, DANZAS, DHL – mládežnické složky 2007– dosud VK DHL Ostrava – mládežnické složky Za největší úspěch je považováno iniciování záchrany extraligového klubu (a klubu vůbec jako takového) TJ Vítkovice následně působícího pod názvem DANZAS a dnes DHL.

Vladan Merta Narozen: 31.8.1964 Přezdívka: Bela, Jeff (obě přezdívky „zděděny“ po starším bratrovi) Hráčská kariéra: Po krátkém „oťukání“ s metylovským volejbalem jej nejstarší bratr Věnomír vzal na zkoušku do volejbalového klubu VÍTKOVICE. Zde začal hned u dorostenců, kde se v krátké době dostal do základní šestky a v roce 1982 byl na ME juniorů v bývalé NSR, kde však junioři nesplnili očekávání a nezískali žádnou medaili. V roce 1984 po armádním výběru zůstal v Dukle Liberec, kde působil nepřetržitě do roku 1990. Klub se v těchto létech umístil na 2. a 3. místě. V letech 1987-1989 působil ve výběru reprezentace pod trenéry Lázničkou a Nekolou. Od roku 1990 do roku 1997 hrál v belgické nejvyšší soutěži v klubech Spa, Levenu a VTQB Basscecle. V roce 1998-1999 se navrátil do Dukly Liberec, která se opět umístila na 2. místě. V následující sezóně 1999-2000 byl v Německu v Botropu. Poté se na tři roky vrátil do Dukly Liberec a v sezóně 2003-2004 si zahrál za Sokol Vídeň. Po návratu začal s trenérskou prací v Dukle Liberec a to jako druhý trenér a od roku 2006 jako první trenér Dukly Liberec.

41


Valentin Mališ Narozen: 27.4. 1947 Přezdívka: Valda, Fela Hráčská kariéra: Do 1968 TJ Sokol Metylovice 1968–1970 VP (Válcovny plechu) Frýdek-Místek - II. liga 1970–1971 Frýdlant nad Ostravicí 1972–1981 VP (Válcovny plechu) Frýdek-Místek – II. liga 1981–1994 TJ Sokol Metylovice, kde působil nejen jako hráč, ale i trenér a rozhodčí. Úspěchy: Kromě sportovních úspěchů bylo jeho největším úspěchem to, že se stal pro mladé kluky vzorem a působil na ně jako obrovský motivační faktor.


měl velký vliv na volejbalový rozvoj metylovské mládeže. Od roku 1996 byl současně členem družstva mužů Metylovic, účastníka oblastního přeboru. V roce 1998 zahájil studium na Jihočeské universitě v Českých Budějovicích a byl uvolněn na hostování do VŠSK Slávia PF ČB, hrající KP 1. třídy Jihočeského kraje. Roku 2006 pak požádal o přestup a ukončil členství v Sokole Metylovice. V roce 2002 hrál za univerzitní tým Glasgow, se kterým vyhrál akademické mistrovství Skotska. V ČR se zúčastnil s výběrem Jihočeské university dvakrát akademického mistrovství republiky. Od 18. let je volejbalovým rozhodčím II. třídy. Na univerzitě kromě komárů a klíšťat pěstuje i další sporty např. lední hokej.

Ing. Lumír Hajdušek Narozen: 23.11.1941 v Metylovicích Hráčská kariéra: 1953-1958 střídavě hraje za družstva Metylovic a Raškovic 1956 na Gymnáziu ve výběru žáku okresu Frýdek-Místek 1964-65 za vojenské služby účastník krajského přeboru 1965-74 aktivní hráč volejbalového družstva Raškovic 1970-75 trenér ženského družstva Raškovic 1975 trenér III.třídy Od r. 1972 aktivní člen výboru Okr. volejbalového svazu F-M Od r. 1990 obnovení činnosti volejbalového družstva TJ Sokol Metylovice, zahájení aktivní činnosti družstva minižáků (7x v řadě přeborníci okresu), od roku 1994 účast v oblastním přeboru (postupně družstva dorostu a mužů).

RNDr. Onřej Hajdušek, Ph.D. Narozen: 3.8.1978 ve Frýdku-Místku Hráčská kariéra: Roku 1990 se přestěhoval do Metylovic, kde začal v místním oddíle s volejbalem. Prvním trenérem mu byl otec Lumír. S družstvem minižáků hrál v okresní soutěži v sezóně 1990/91 a (8 družstev: 1. místo - 12 výher, 2 prohry). Přes krajské soutěže žáků a ml. dorostenců se pak dostal k družstvu starších dorostenců, které při svém prvním startu v oblastní soutěži (1995/96) obsadilo 2. místo (z 9. družstev). Od roku 1993 ses dalšími dorostenci z družstva Metylovic třikrát zúčastnil týdenních prázdninových kempů, které vedl dnešní trenér reprezentace mužů Dr. Zdeněk Haník, jenž 42

43

Volejbalový oddíl SK Metylovice Společenské aktivity SK Metylovice

Společenské aktivity SK Metylovice V rámci roku se snaží volejbalový oddíl zpestřit hráčům volejbalovou sezónu zajímavými společenskými aktivitami, mezi které patří smažení vaječiny, pořádání tradičního vánočního turnaje ve volejbale, bowling, squashový turnaj a další. Cílem těchto aktivit je nejenom upevnit vzájemné společenské vztahy, ale i získat jiné pohybové návyky, znalosti a mít přehled o jiných sportech. Pozadu nezůstává ani naše odrostlá generace a volejbaloví nadšenci, kteří se pravidelně účastní Beskydské volejbalové ligy a pořádají každoročně turnaj losovaných družstev Metylovice CAP. Abychom mohli rozvíjet volejbal a s tím spojené aktivity, je třeba poděkovat našim sponzorům, trenérům, starším hráčům, kteří věnují svůj čas a prostředky k propagaci tohoto krásného sportu. Bez těchto osob by volejbal v Metylovicích jen těžko přežil.


Řecké olympijské hry Velkou oblibu si v prvním roce konání získaly Olympijské hry, jejichž hlavním organizátorem je Jakub Farný. První ročník byl ve znamení banditů, jež přepadli metylovskou banku. Na druhý ročník bylo zvoleno téma slavných řeckých bohů.

Řečtí bohové na Olympu

Fotka ze společného setkání k příležitosti 75 let založení volejbalu v Metylovicích v roce 2004

44

Rok co rok běhali Řečtí atleti na horu Olymp, aby pomocí bohů zažehli olympijský oheň a započali tak slavné olympijské hry. V jednom roce tomu ale bylo jinak. Řekové za bohem Diem vyslali slavného sportovce Drastitela, ten ovšem na Olymp nedoběhl. Během cesty byl přepaden perským bojovníkem, který mu pochodeň sebral. Jakmile se Zeus dověděl, že pochodeň byla ukradena, rozzuřil se a vyslal své dcery a syny, aby ji našli. Ti při pátrání zabloudili, a proto musel mocný Zeus sám sestoupit z Olympu, aby našel odvážné Řeky, jež by pochodeň vypátrali. Tohoto nelehkého úkolu se ujali mladí hrdinové z Metylovic. Jejich prvním úkolem bylo vystoupit na horu Olymp (Ondřejník) a vrátit bohům cennosti, které při hledání pochodně ztratili. Z Olympu pokračovali udatní hrdinové po stopách zloděje. Po cestě je čekaly různé nástrahy a úkoly, za jejichž vyřešení byli odměněni klíči. Za ty byl zloděj ochoten pochodeň vyměnit. Na konci úspěšné hledače čekala truhla plná (čokoládových) mincí, kterou získali od nejvyššího z bohů Dia jako odměnu za navrácení pochodně. Zatímco nejmladší generace volejbalistů pátrala po olympijské pochodni, zbývající volejbalisté a přátelé volejbalu se shromáždili na fotbalovém hřišti v Metylovicích. Zde, rozděleni do tří družstev, sehráli volejbalová utkání podle starých pravidel, házeli vejci a zkoušeli si jízdu na 45



dvojspřeží. K večeru se všichni shromáždili u táboráku, kde se za doprovodu kytary zpívalo až do noci. Každý olympionik dostal keramickou medaili, za ty patří poděkování Romaně Čupové. Velké díky náleží také všem, kteří se na této akci jakkoli podíleli.

Soupiska hráčů, kteří aktivně nastupovali za družstvo „Metyláků“: Jiří Čupa, Petr Štunda, Vavřinec Pečínka, Martin Bouška, Vladimír Míček, Pavel Zeman, Miroslav Šmajstrla, Alexander Pyšík, Ruda Mališ, Dan Merta, Jana Pečínková, Jana Štepánková, Eva Kubačáková, Markéta Kubačáková, Eva Homolková a Alice Zemanová.

Družstvo Metyláků na Beskydské volejbalové lize v Brušperku Jednou z disciplín bylo také přetahování metylovských rodáků proti „cizincům“ Účast metylovských volejbalistů v Beskydské volejbalové lize V roce 2005 vznikla na popud organizátorů Ostravské volejbalové ligy a pana Zdeňka Ličky soutěž amatérských smíšených volejbalových družstev „Beskydská volejbalová liga“, zkráceně BVL. Hlavním cílem bylo umožnit neregistrovaným hráčům a hráčkám pravidelně se setkávat při hře volejbalu. Družstvo musí nastoupit k utkání v 6 hráčích, z toho musí být alespoň 2 ženy. BVL je organizována jako dlouhodobá soutěž s jedním hracím dnem v měsíci (říjen až duben). Veškeré zápasy se odehrávají v hale. Utkání se hrají na dva vítězné sety do 25 bodů bez ztrát Naše družstvo pod názvem „Metyláci“, a tudíž hrdě se hlásící ke svému metylovskému původu, se soutěže zúčastňuje již od prvého ročníku. Je složeno z bývalých aktivních hráčů volejbalu, kteří již ale nemají chuť a ani čas účastnit se pravidelných mistrovských utkání v okresních soutěžích. U ženské části našeho družstva je ale situace horší, tam jsme museli sáhnout do kádru volejbalového oddílu TJ Sokol Frýdlant nad Ostravicí. Výsledky „Metyláků“ v dosavadních ročnících BVL: 1. ročník 2005-2006 – 3. místo z 9 zúčastněných 2. ročník 2006-2007 – 6. místo ze 14 zúčastněných 3. ročník 2007-2008 – 10. místo z 20 zúčastněných 4. ročník 2008-2009 – 4.místo z 21 zúčastněných 46

Metylovice CAP V roce 2005 se takzvané „zdravé jádro“ B týmu Metylovic rozhodlo, že založí novou tradici v pořádání volejbalových turnajů v Metylovicích, a to v netradiční kategorii losovaných smíšených družstev. Prvního ročníku tohoto nově založeného turnaje se zúčastnilo okolo 50 hráčů, a i když nám počasí zpočátku nebylo nakloněno (ještě v 6:00 ráno lilo jako z konve) vše proběhlo, jak má a všichni byli maximálně spokojeni. V rámci turnaje proběhla i soutěž v netradičních disciplínách, která byla vítaným zpestřením volejbalového turnaje. Zatím poslední ročník Metylovice CAPu proběhl v tomto roce 27. června za rekordní účasti 67 hráčů. Z tohoto počtu zúčastněných bylo sestaveno 12 smíšených družstev, která byla rozdělena do 3 skupin. Po dni plném volejbalu byl okolo 18:00 hodiny odpolední vyhlášen vítěz turnaje a družstva na prvních třech místech byla oceněna hodnotnými cenami. Jako vždy to byl den plný relaxu a zábavy u oblíbeného sportu a s dobrou partou lidí.

47



Poté je navštívil i Mikuláš s andělem a čertem. Každého hráče zvlášť upozornil na jeho přednosti, ale vytýčil i oblasti, ve kterých je nutno se dále zlepšovat. Jakmile děti přednesly básničku, dostaly sladkou odměnu.

Nástup družstev na letošním ročníku Metylovice CAP

Kristýna Ryšková při překonávání překážkové dráhy připravené trenéry

Smažení vaječiny Oblíbenou každoroční tradicí je smažení vaječiny, kterého se účastní především mladší generace volejbalistů. Místo konání se během let měnilo. Zpočátku bylo u vrbek, později u břízek a poslední dva roky se smažilo na hřišti. Po usmažení vaječiny, do které se v minulých letech přidávaly také pštrosí vejce, se hrají společenské hry.

Vánoční turnaj Tradice vánočního volejbalového turnaje je v hráčích pevně vryta, proto se jich i během vánočních svátků v Metylovicích sejde dost na to, aby sestavili 6-8 družstev a bojovali o první místo, kde hlavní cenou je výborný dort a samozřejmě respekt ostatních družstev.

Záběry z loňského smažení vaječiny. Vlevo Vojta Brlík s pštrosím vejcem, vpravo shluk hladovějících okolo vaječiny

Nástup po rozlosování do jednotlivých družstev. Organizátor L. Hajdušek vysvětluje systém hry a přeje družstvům hodně zdaru

Mikuláš na návštěvě u mladých metylovských hráčů Při příležitosti svátku sv. Mikuláše si trenéři spolu s mladými hráči a hráčkami připravili ukázku svých dovedností, které předvedli svým rodičům.

48

49



Bowling Za vzornou a pravidelnou účast na tréninku byla nejmladším volejbalistům přislíbena odměna ve formě bowlingového turnaje. Protože se všichni snažili, co mohli, dne 16.12.2007 se s trenérem Jakubem Farným a Pavlem Suchanem vypravili do Bašťanky v Bašce. Během hry se posilnili zmrzlinovými poháry a všichni si společně strávený večer užili.

Předání odměny za první místo kapitánce vítězného družstva Po napínavém boji a posilnění se párky, následuje vyhlášení výsledků. Poté se většina osazenstva metylovského volejbalu s přítelkyněmi či manželkami odebírá do nedalekého hostince Pod lipami, kde se rekapituluje uplynulý rok, vzpomíná se na minulý ročník a především se osazenstvo věnuje tradiční večeři, ochutnávce piva a ostatních alkoholických nápojů a tanci až do brzkých ranních hodin. Velikonoční squashový turnaj Turnaje ve squashi se o velikonoční neděli zúčastnila většina členů družstva mužů s přítelkyněmi. Během tří hodin se bojovalo, co síly stačily, někteří si sáhli až na dno, přesto se pro velký počet utkání nepodařilo odhalit nejlepšího z nejlepších. Po urputných bojích se všichni v přátelské náladě odebrali do restaurace, kde všichni doplnili energii v podobě chutné pizzy, piva a vína.

Při vzájemném utkání se setkali Ondra Hajdušek (s raketou) a Roman Keller (na zemi) 50

Osazenstvo turnaje v bowlingu Zleva: L. Kulhánek, P. Spusta, B. Hájek, M. Halatová, D. Spustová, K. Ryšková, N. Kopřivová, M. Hájková Výstup na Lysou horu

Dobýt Lysou horu se podařilo zleva D. Mertovi, E. Brlíkové, V. Brlíkovi, M. Liberdové, D. Spustové a L. Hajduškovi

51



V minulém roce se malá skupinka volejbalistů vypravila na nejvyšší vrchol Beskyd. Za slunečné leč chladného počasí snadno dospěli k svému cíli. Podle starého zvyku se dotkli památníku, občerstvili se v hospůdce a potěšeni krásným výhledem se vydali na cestu zpět na Ostravici. Doufáme, že v příštích letech se připojí i další.

Exkurze do vinného sklípku Letos se uskuteční již třetí exkurze do jihomoravských vinných sklípků, kterých se účastní především hráči družstva muž§ s přítelkyněmi a další kamarádi volejbalu (a vína). Předchozí dva ročníky byly ohromně úspěšné, zájem je rok od roku větší a příznivců tohoto královského moku přibývá. V roce 2007 jsme navštívili vinný sklep v Němčičkách, kde nám byl přidělen „bavič Libor“, který se staral, aby nám zde nic nechybělo. Po degustaci poměrně velkého sortimentu vín, jsme „koštovali“ a tančili až do ranních hodin. V minulém roce jsme dorazili do vinného sklípku ve Strachotíně. I zde proběhla degustace vín ze zásob majitele, což zahrnovalo také občerstvení ve formě obložených mís. Obrovský dík za uspořádání vinařských exkurzí a především za trpělivost při jejich organizaci patří Martině Kudělkové.

Čarodějnice Každý rok se 1. května koná pálení čarodějnic na Lysé hoře. Metylovské čarodějnice patří k těm nejšerednějším a nejobávanějším, proto na této akci nemohou chybět. Již po cestě k vrcholu rozpláčou nejedno dítko a vyděsí i toho nejotrlejšího mladíka. Posilněni nejrůznějšími lektvary a pochutinami se hejno čarodějnic zastavuje u tradičního poutního místa „U Veličky“. Zde se ovšem neúčastní Miss Čarodějnice, jelikož jejich ambice jsou mnohem větší. Po ročním hladovění doplňují zásoby strachu, který čerpají od vyděšených mláďat. Nejúspěšnější je čarodějnice Gaza, jelikož používá nejmodernější techniku – lapač strachu Luxolet. Rok od roku bývá čarodějnic na sletu méně a méně, ovšem klan metylovských čarodějnic se k jejich radosti rozrůstá. Nábor uchazečů bude probíhat opět příští rok.

Vinařští gurmáni ve Strachotíně

Metylovské čarodějnice

52

53

Volejbalový oddíl SK Metylovice Vladan Luňáček o volejbale v USA

Volejbalový oddíl SK Metylovice Volejbal ve Skotsku

Vladan Luňáček o volejbale v USA

Volejbal ve Skotsku očima Ondřeje Hajduška

Volejbal jsem rád hrál i povzbuzoval. Přestože jsem v Metylovicích nedosáhl špičkových výkonů, velmi si cením všech, kteří se o rozvoj volejbalu v Metylovicích zasloužili a nás jako mladé zaučovali a lásku ke sportu a volejbalu utužovali. Volejbal se mnou zůstal na vysoké škole a také později po odchodu do Kanady a Spojených Států i na různých pracovištích. První mužstvo v Montrealu bylo převážně z Československa a vzpomínám hlavně na cestu, kdy jsme auty jeli do Chicaga hrát na sokolský turnaj. Na pracovištích to byla mužstva různých národností a někdy i smíšená se ženami. Později jsem ještě místy hrál ve sportovních klubech a později začal také "wallyball", kdy se hraje v uzavřené místnosti a je povolen jeden odraz od stěny. Volejbal je v USA velmi populární. Většinou začíná u mládeže na střední škole a hrají chlapci i děvčata. Každá škola má tělocvičnu a zájemci chodí po výuce trénovat 2 krát týdně. Jednotlivé školy se pak mezi sebou utkají v soutěži. Trenéry pořídí škola, rodiče připlácejí na dresy. Sezona trvá asi půl roku v zimě. Později na gymnáziu je větší konkurence. Hráči se do družstva musí kvalifikovat. Další možností je navštěvovat soukromé kluby, kde jsou trenéři i soutěže na vyšší úrovni. Zde je ovšem opět nutná kvalifikace a platí se za vše i trenéry. Ti nejlepší pak mají možnost dostat volejbalová stipendia na vysokých školách. Z těch pak vyjdou špičkoví hráči a hráčky. A ti, co nejsou natolik úspěšní, mají možnost po škole hrát v různých mužstvech, která se přihlásí do místních turnajů. Ty se hrají ve školních tělocvičnách, poplatky jsou minimální a věk hráčů se pohybuje od studentů až do 60 a více. Často se jedná o smíšená družstva a v tom případě se polovina soutěže hraje na ženské a druhá polovina na mužské síti. V prvním případě mohou muži smečovat jenom zpoza útočné čáry. Volejbalová hřiště jsou také na mnoha místech v parcích a např. tady v Kalifornii na místech jako Santa Barbara, Los Angeles, San Diego atd. na plážích, kde se hraje oblíbený plážový volejbal.

V roce 2002 jsem měl možnost během svých vysokoškolských studií na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích strávit 6 měsíců studijním pobytem na University of Glasgow. Skotské město Glasgow leží mezi dvěma zálivy na západním pobřeží Velké Británie a se svými 620.000 obyvateli je třetím největším britským městem. Ve městě je samozřejmě nejpopulárnějším sportem fotbal (známé katolicko-protestantské derby Celtic-Rangers), těsně následovaný ragby. Nicméně na univerzitě si své místo našel i volejbal. Všeobecně volejbal ve Skotsku není na valné úrovni a jen těžko se srovnává s úrovní a popularitou volejbalu v Česku. Existují pouze tři soutěže mužů a dvě žen, každá po osmi týmech. V mládeži je soutěž rozdělena pouze na skupinu do 16 a 19 let. Jinde než v hale se bohužel dá jen těžko hrát, protože vodou nasáklý míč většinou odnáší vítr někam hodně daleko. Na univerzitě se volejbalu daří za podpory domácích hráčů a funkcionářů. Nejvíce se ovšem profituje z cizinců, kteří do Glasgow přicházejí studovat. V našem týmu jsme měli v základní sestavě jednoho Skota, Francouze, Američana, Němce, Holanďana a jednoho METYLOVJANA. Musím přiznat, že nebylo nijak obtížné se do sestavy dostat, parta byla výborná a utužovala se v mnoha přilehlých studentských hospůdkách. S tímto týmem jsme se zúčastnili Skotského poháru vysokých škol, který má již 40-ti letou tradici. V soutěži bylo dvanáct týmů z různých skotských univerzit, rozdělených do dvou skupin. Hrálo se dvoukolově, nakonec se střetli vítězové obou skupin o celkové vítězství v soutěži. Nám se podařilo celkem hladce skupinu vyhrát, ve finále porazit Edinborough a vyhrát tak Skotský akademický titul.

54

55

Volejbalový oddíl SK Metylovice Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích

Volejbalový oddíl SK Metylovice Volejbal ve Skotsku

Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 1990–2000 Minižáci

Hoši

Žáci

(do 13 let) (do 15 let)

Ml. dorci

St. dorci

(do 17 let) (do 19 let)

Muži

Okres 8dr.

18/10

"B" 5. 6 8 Okres 4dr. "B" 3. 2 4

1992/93

Okres 3dr.

18

2. 3 3

11/7

Okres 3dr. Oblast 11dr. 1. 3 0

utkání: 28

1990/91 " A" 1. 12 2

1991/92 " A" 1. 6 0

Mistrovská

27

7. 13 11

16/11

Ondřej Hajdušek se svým týmem (třetí zprava v zadní řadě) Skotský šampion má právo se zúčastnit březnového finále Britského univerzitního mistrovství, které již tradičně pořádá univerzita v Loughborough. Do tohoto finále postupuje pouze 8 nejlepších univerzit z celé Británie. Bohužel, nám se v turnaji moc nevedlo a po dvou prohrách a jediné výhře jsme nepostoupili do závěrečného play-off a finále, které nakonec vyhrála Cambridge nad domácím týmem. Vítězný tým měl právo jet na celosvětové univerzitní finále do Atén, kde však tvrdě narazil a skončil až na sedmém místě z deseti. Z celkového vítězství se nakonec radovali Ukrajinci (český tým bohužel chyběl). RNDr. Ondřej Hajdušek, Ph.D.

1993/94

Okres 3dr. Okres 4dr. Oblast 11dr. 3. 1 5

1. 9 0

35

11. 2 18

12/23

Okres 4dr. 1994/95

Okres 3dr.

1. 18 0

2. 3 5

Oblast 10dr.

OP II.tř. 8dr. 2. 11 3

5. 13 14 Okres 3dr. 1995/96

Okres 4dr.

1.

2. 4 2

6 0

Oblast 9dr. 2. 19 Okres 3dr. 1.

1996/97

11 1

Oblast 9dr. 2. 20 4 Okres 4dr.

1997/98

Okres 6dr.

2.

6. 1 9

5 1

Oblast 8dr. 2. 22 6

1998/99

Okres 8dr.

Oblast 7dr.

2. 11 3

5. 9 15

1999/00

56

OP I.tř. 8dr. 6. 7 7 Oblast 10dr. 10. 9 27 Oblast 10dr. 5. 17 19 Oblast 10dr. 3. 22 14

Oblast

Oblast

14dr. 4.

10dr. 8. 12

14 10

20

67 45/22

50 36/14

72 40/32

70 45/35

74 42/32

56 26/30

Legenda: Soutěž - počet družstev

Celk. počet utkání:

497

Umístění - vyhrané, prohrané záp.

vítězných/ porážek

291/216

57


Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 2000–2009

Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 1991–2000

Junioři (do 19 let)

Muži

Mistrovská utkání:

Dívky

Kraj 18dr. 11. 11 14

KP II.tř. 9dr. 3. 19 13

69 39/30

1991/92

Okres 8dr. 5. 6 8

Kraj 11dr. KP II.tř. 10dr. 7. 13 9 6. 17 19

82 49/33

1992/93

Okres 6dr. 3. 6 4

Okres 5dr. 1. 8 0

Kraj 9dr. 5. 11 13

KP 17dr. 11. 9 27

68 28/40

Okres 5dr. 1. 15 5

Okres 6dr. 2. 11 4

KP II.tř. 9dr. 2. 26 6

67 52/15

Hoši

Minižáci (do 13 let)

2000/01

Okres 4dr. 1. 9 3

2001/02

Okres 7dr. 2. 7 5

2002/03

2003/04


Žáci (do 15 let)

Ml. Dorci (do 17 let)

Okres 4dr. 1. 12 0

Legenda: Soutěž - počet družstev Umístění - vyhrané, prohrané záp.

Celk. počet utkání: vítězných/ porážek

286 168/118

Muži "B"


OP II.tř. 9dr. 2. 14 2

79 42/37

Okres 3dr. 3. 3 9

Okres 4dr. KP II.tř. 12dr. OP I.tř. 10dr. 2. 10 8 3. 35 9 9. 5 13

92 53/39

2006/07

Okres 3dr. 1. 10 2

KP II.tř. 10dr. OP II.tř. 7dr. 1. 34 2 3. 7 5

60 51/9

2006/07

Okres 8dr. Okres 5dr. 2. 15 3 3. 6 6

KP I.tř. 10dr. 8. 11 25

66 32/34

2008/09

Okres 6dr. Okres 4dr. 1. 15 0 1. 15 3

KP I.tř. 10dr. 9. 7 29

69 37/32

Hoši

Minižáci

Žáci

Junioři

Muži

2004/05

Okres 6dr. 2. 11 4

Okres 7dr. KP I.tř. 10dr. 4. 6 6 9. 11 25

2005/06

Legenda: Soutěž - počet družstev Celk. počet utkání: Umístění - vyhrané, prohrané záp. vítězných/ porážek Kadeti v tomto období nehráli 2007/2008-společná soutěž žáků a žaček vč. minivolejbalu

Mini (do 13 let)

Žákyně (do 15 let)

1993/94

1994/95

Okres 3dr. 3. 2 4

1995/96

Okres 6dr. 3. 6 4 4. 5 5

1996/97

Okres 6dr. 1. 10 0

1997/98

Okres 6dr. 1. 10 0

Ml. dorky (do 17 let)

Ženy

Mistrovská utkání: 14 6/8

Okres 10dr. 7. 8 8

26 14/12

Oblast 16dr. 14. 3 22

Okres 6dr. 5. 7 5

37 10/27

Oblast 9dr. 7. 8 16

Okres 6dr. 1. 11 1

42 21/21

Okres 4dr. 3. 2 4

36 15/21

Okres 4dr. 1. 6 0

16 16/0

Okres 6dr. 6. 2 8

OP 7 dr. 6. 4 14

28 14/14

1998/99

1999/00

Okres 9dr. 4. 9 7

16 9/7



366 215/151

2008/2009-společná družstva-družstva 0+3 - 3+0 žáci+mini

58

St. dorky (do 19 let)

59

215 105/110


Přehled o účasti a umístění v mistrovských soutěžích 2000–2009 Dívky

Mini (do 13 let)

Žákyně (do 15 let)

2000/01

Okres 8dr. 4. 9 5

2001/02

Okres 13dr. 6. 10 5

Okres 9dr. 6. 6 4

2002/03

Okres 10dr. 2. 10 2

Okres 5dr. 2. 6 2

2003/04

Okres 9dr. 2. 6 4

Ml. Dorky (do 17 let)

Juniorky (do 19 let)

1946

8.9.

Okres 6dr. 6. 1 9

24 10/14

2.ročník

1947

17.8.

3.ročník

1948

Okres 4dr. 4. 3 9

37 19/18

4.ročník

1949

20 16/4

7.ročník

1953

22 13/9

9.ročník

1955

103 58/45

14.ročník

1960

15.ročník

1961

20.8.

19.dr. M, 6 dr. Ž


16.ročník

1962

29.7.

17 dr. M, 3 dr. Ž,

Okres 6dr. 4. 6 9

39 21/18

17.ročník

1963

19 dr. M 1.místo MEZ Vsetín

Okres 6dr. 3. 5 5

22 12/10

18.ročník

1964

24 dr. M 1.místo Spartak Vsetín

19.ročník

1965

1.8.

19 dr. M 1.místo VŽKG Ostrava

20.ročník

1966

31.7.

1. místo VŽKG Ostrava

21.ročník

1967

22.ročník

1968

23.ročník

1969

Dívky

Minižačky

Žačky

2004/05

Okres 9dr. 5. 7 5

Okres 7dr. 3. 8 4

2005/06

Okres 11dr. 3. 7 5

2006/07

Okres 9dr. 5. 8 8

Okres 6dr. 1. 11 4

Okres 5dr. 3. 7 5

43 26/17

2007/08

Okres 8 dr. 4. 10 8

Okres 5dr. 1. 12 0

KP 20dr. 17. 8 32

70 30/40

2008/09

Viz hoši společně

Viz hoši společně

Okres 3dr. 1. 9 3

12 9/3


Juniorky

Ženy


60

TJ Sokol Metylovice – memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka 1.ročník


Kadetky

Přehled o konání volejbalových turnajů od r. 1946


Ženy

Okres 4dr. 2. 7 5


Volejbalový oddíl SK Metylovice Přehled o konání volejbalových turnajů

186 98/88

7 dr.

3.místo

úprava názvu – rozšíření o Mirka Bílka

25.9. 19 dr. M 1.místo Krnov, 5 dr. Ž 1. místo NHKG OV

21 dr. 1.místo VŽKG Ostrava B 27.7.

16 dr. 1.místo Minerva Opava

61

8. místo

2.místo

2.místo ve 2. skupině

2.místo ve 2 .skupině


24.ročník

1971

25.ročník

1972

6.8.

26.ročník

1973

29.7.

27.ročník

1974

28.ročník



41.ročník

1995

27.8.

9 dr. 1.místo SKP Frýdek, sehráno 20 utkání

42.ročník

1996

25.8.

11 dr. 1.místo SKP Frýdek-Místek, sehráno 18 utkání

43.ročník

1997

24.8.

9 dr. 1.místo SKP Frýdek-Místek, sehráno 18 utkání

9.místo

28.7.

44.ročník

1998

23.8.

8 dr. 1.místo BlacField, sehráno 16 utkání

3.místo

1975

25.7.

45.ročník

1999

29.8.

6.dr. 1.místo Frenštát p. Radh., sehráno 15 utkání

2.místo

29.ročník

1976

25.7.

10 dr. 1 místo VŽKG Ostrava

46.ročník

2000

27.8.

12 dr. 1.místo SKV Havířov, sehráno 21 utkání

30.ročník

1977

31.7.

9 dr. 1.místo TJ VP Frýdek

47.ročník

2001

26.8.

11 dr. 1.místo Sebráno, sehráno 18 utkání

31.ročník

1979

30.6.

8 dr. 1.místo Pržno

2.místo

48.ročník

2002

25.8.

10 dr. 1.místo Palkovice

32.ročník

1980

27.8.

8 dr. 1.místo Metylovice B

1.místo

49.ročník

2003

24.8.

11 dr. 1.místo Rumuni, sehráno 22 utkání

33.ročník

1982

6 dr. 1.místo VŽKG Ostrava

2.místo

50.ročník

2004

29.8.

34.ročník

1986

6 dr. 1.místo HM Ostrava

3.místo

51.ročník

2005

28.8.

35.ročník

1987

4 dr 1.místo VP Frýdek

52.ročník

2006

27.8.

53.ročník

2007

26.8.

54.ročník

2008

24.8.

9 dr. 1.místo TJ VP Frýdek

8.místo

3.místo

37.ročník

1991

25.8.

8 dr. 1.místo Vítkovice B, sehráno 16 utkání


38.ročník

1992

23.8.


3.místo

39.ročník

1993

22.8.

11 dr. 1.místo SKP Frýdek, sehráno 21 utkání semif. Silko Sedico IT

40.ročník

1994

28.8.


3.místo v 1. skupině 4. místo v 1. skupině

62

7 dr. 1.místo Metylovice (2.karviná,3.Palk.), sehráno 21 utkání 9 dr. 1.místo Palkovice (2.Metylovice), sehráno 6 utkání (déšť-los) 6 dr. 1. Místo Palkovice , sehráno 15 utkání 10 dr. 1.místo Palkovice (2.Metylovice), sehráno 24 utkání 10 dr. 1.místo Palkovice (2.Metylovice), sehráno 24 utkání

3. místo ve 3. skupině 3. místo ve 3. skupině

3.místo ve 3.skupině 1.místo 2.místo 2.místo 2.místo 2.místo

Pozn.: Prázdná místa v tabulce jsou zapříčiněna nedostatkem dostupných informací o daném ročníku memoriálu.

63


SK Metylovice – Dortové turnaje mládeže Ročník

Rok

Umístění Datum Kategorie, počet družstev, vítěz, počet utkání Metylovice

1.ročník

1992

27.6. 28.6.

Žáci, 3.dr., 1.místo SKP F-M, 3 utkání Žačky, 4 dr., 1. místo Sokol F-M, 6 utkání

2.místo 2.místo

2.ročník

1993

26.6. 27.6.

Žáci, 3.dr., 1.místo Metylovice, 6 utkání Žačky, 6 dr., 1. místo Metylovice, 11 utkání

1.místo 1.místo

3.ročník

1994

19.6. 19.6.

Ml. dorci, --------------------------------Dorky, 4dr., 1.místo Palkovice, 6 utkání

----4.místo

4.ročník

1995

28.5. 27.5.

St. dorci, 5 dr., 1.místo SKP Bruntál, Dorky, 5dr., 1.místo Metylovice, 10 utkání

3.místo 1.místo

5.ročník

1996

26.5. St. dorci, 8 dr., 1.místo VK Stonava, 16 utkání 3.místo 25.5. Dorky, 9dr., 1.místo Vítkovice "A", 20 utkání 4.skupina

6.ročník

1997

7.ročník

1998

8.ročník

1999

26.6.

9.ročník

2000

25.6.

10.ročník

2001

17.6.

11.ročník

2002

16.6.

12.ročník

2003

15.6.

13.ročník

2004

30.5.

14.ročník

2005

15.ročník

22.6. 21.6. 21.6. 20.6.

St. dorci, 5 dr., 1. VKP Bratislava "A", 10 utk. Dorky, 3dr., 1.místo Štítina, 3 utkání St. dorci, 6 dr., 1.místo Metylovice, 15 utkání Dorky, 7 dr., 1.místo NH Ostrava, 14 utkání Starší dorostenci, 8 dr., 1.místo Hošťálková, 16 utkání Starší dorostenci, 6 dr., 1.místo Metylovice, 8 utkání-děšť Starší dorostenci, 4 dr., 1.místo MSA Dolní Benešov Starší dorostenci, 5 dr., 1.místo Danzas Ostrava, 10 utkání Starší dorostenci, 5 dr., 1.místo MSA Dolní Benešov, 10 utkání Junioři, 10 dr., 1.místo Dolní Benešov, 24 utkání

4.místo 2.místo 1.místo -----

29.5.

Junioři, 7 dr., 1.místo Dolní Benešov

5.místo

2006

21.5.

Junioři, 11 dr., 1.místo Dolní Benešov, 21 utkání

skupina

16.ročník

2007

2.6.

Juniorky, 4 dr., 1.místo Frýdlant n. O.

3.místo

17.ročník

2008

1.6.

Juniorky, 9 dr., 1.místo Frýdlant n.O., 21 utkání

5.místo

18.ročník

2009

27.5.

Juniorky, 3.dr., 1.místo Frýdlant n. O.

3.místo

64

Volejbalový oddíl SK Metylovice Poděkování

Poděkování Na závěr bychom rádi poděkovali zejména našim členům za přípravu této publikace, jmenovitě Jakubovi Farnému, Monice Babicové, Pavlu Suchanovi a Vladimíru Míčkovi, které koordinoval Lumír Hajdušek a dále bývalým volejbalistům Vítězslavu Mališovi a Zdeňku Pavláskovi za rozšíření a doplnění publikace o nová fakta a články, bratrům Mertovým a zejména Ing. Josefu Luňáčkovi za doplnění popisu v poválečném období, které bude poučné zejména pro mladší generaci. Metylovice, červenec 2009

2.místo 1.místo 2.místo 4.místo 2.místo 4.místo

65

Volejbalový oddíl SK Metylovice Obsah Obsah

Recommend Documents