Volební systémy Jan Šmíd
Struktura tématického bloku •
•
•
•
Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů • Volební formule • Velikost volebního obvodu • Dodatečné přidělování poslaneckých křesel • Volební kvorum • Struktura hlasu Většinové volební systémy • Jednokolové (relativní) • Dvoukolové (absolutní) • Alternativní (australský) • Výhody a nevýhody - příklady Systémy poměrného zastoupení • Volební listina • Irský systém • Variabilita SPZ • Výhody a nevýhody - příklady Smíšené systémy • Principy, typy • Výhody a nevýhody - příklady
Literatura Klíma, Michal: Volby a politické strany v moderních demokraciích, Radix, Praha 1998 – kapitola 4.2 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 – kapitola 2, str. 59-63 Říchová, Blanka: Úvod do současné politologie, Portál, Praha 2002 - kapitola 6.3 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické nakladatelství, Praha 2001kapitoly 1 a 2
Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) • Volební formule – – – – –
Formule relativní většiny Formule absolutní většiny Alternativní hlasování (tzv. australský systém) Formule volební listiny Formule jediného přenosného hlasu (tzv. irský systém)
• Velikost volebního obvodu – jednomandátové – vícemandátové
Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů (A. Lijphart) • Dodatečné přidělování poslaneckých křesel – Vyrovnávání nerovností z obvodů - až 50 % míst (Německo)
• Volební kvorum – 0 až 10 % – nejčastěji do 5%
• Struktura hlasu – Kategorický hlas – kandidátka jedné strany – Přidělovaný hlas – výběr z několik kandidátek
Klasické rozdělení volebních systémů • Většinové systémy • Systémy poměrného zastoupení • Smíšené systémy
Většinové volební systémy • Výhody – jednoduchost – personalizace volby – silnější sepětí poslance a voličů – silnější odpovědnost – hledání volebního vítěze a tedy přímý vliv voliče na vznik vlády (osobu premiéra), ne odraz preferencí společnosti (zrcadlo) – posilování dostředivé tendence stranické soutěže – posilování bipolarity – posilování vlády – omezování politického extremismu – učí voliče takticky nakládat se svými hlasy (mechanický a psychologický efekt VS)
Většinové volební systémy • Nevýhody – nižší reprezentativnost – velké disproporce mezi hlasy a mandáty – celostátní vítěz v počtu hlasů může být celostátním poraženým v počtu mandátů – obrovské množství hlasů propadá – zpravidla absolutní většina – mezi tzv. třetími stranami posiluje ty, které mají regionální charakter, a naopak oslabuje ty, jež mají plošnou podporu – nadměrně posiluje taktickou volbu – diskriminace menšin – posilování zásadních střetů ve výrazně segmentovaných společnostech – pro ně se nehodí
Alternativní hlasování (australský systém) • Mnohonásobná volba jedním hlasem – malé „plýtvání“ hlasů • Každý volič může podle svých preferencí očíslovat jakéhokoli kandidáta • V prvním sčítání se zjišťuje, zda některý z kandidátů neobdržel nad 50 % prvních hlasů: – pokud ano, je zvolen – pokud ne, vyřazuje se nejslabší kandidát a jeho hlasy se dělí podle 2. míst: » Pokud získá některý kandidát teď většinu, je zvolen » Pokud nikdo většinu nezíská, pokračuje se dál…
Příklady většinových systémů systém
země
Jednokolový Velká Británie (relativní) Kanada Dvoukolový (absolutní)
Alternativní (australský)
principy a důsledky •„vítěz bere vše“ •Bipartismus •Alternace •Neexistence extremismu •Sílící regionalizace politiky
Francie
•do druhého kola kand. s více než 12,5 % ve druhém kole spolupráce v rámci bloků •Bipolarismus (2 umírněné bloky) •Alternace •Tlumení extremismu
Austrálie
•Mnohonásobná volba jedním hlasem •Bipolarismus (Lab versus Nat/Lib) •Alernace •Neexistence extrémů
Systémy poměrného zastoupení • Velká variabilita: – – – – – –
Velikost volebního obvodu (2-x) Přepočítávací metody Počet skrutinií Volební klauzule Prémie Charakter kandidátky (míra personalizace)
• Důsledkem je nestejně silná reprezentativita a proporcionalita – SPZ může mít proporční i většinový efekt!!!
d´Hondtova metoda dělitel
Strana A
Strana B
Strana C
1
2960
1600
1440
2
1480
800
720
3
986
533
480
4
740
400
360
Počet mandátů
4
2
1
Systémy poměrného zastoupení • Výhody – Odraz nálad veřejnosti (zrcadlo) – Reprezentace více názorů a skupin, včetně menšin – vhodný (či dokonce nutný) pro segmentované země – Rychlejší zastoupení nových typů stran (zelení…) – Posilování konsensuálního typu vládnutí – Méně taktického hlasování – (Vyšší zastoupení žen)
Systémy poměrného zastoupení • Nevýhody – Složitost přepočtu hlasů na mandáty – Nízká personalizace (s výj. irského) – Menší sepětí poslance a voličů – nižší pocit odpovědnosti – klesá možnost potrestat nebo odměnit – Posilování vlivu stranických sekretariátů a centralizace stran – Malý vliv na podobu vlády, včetně personálních věcí – Koaliční vládnutí – časté přílišné kompromisy a účelové slepence – Neeliminuje politický extremismus – Posiluje odstředivý charakter stranické soutěže
Příklady systémů poměrného zastoupení země
Charakteristika systému a jeho důsledky
Nizozemsko
1 volební obvod – celá země - 150 mandátů Volební kvóta pro jednotlivé poslance 0,67 % Vázané kandidátní listiny Multipartismus – koaliční vlády, velké koalice Velmi malé strany, silná centralizace, nízká personalizace
Švýcarsko
200 poslanců – 26 obvodů – cca 8 mandátů na obvod Volná kandidátní listina – tzv. panašování, bez klauzule Multipartismus – koaliční vlády, velké koalice Regionální (kantonální) zastoupení, silná personalizace
Španělsko
350 poslanců – 50 provincií – cca 7 mandátů na obvod (řada obvodů má pouze do 5 poslanců – většinový efekt) 3 % volební klauzule, D´Hondtova metoda přepočtu Striktně vázaná kandidátka Multipartismus s bipolární tendencí a regionalizací politické scény, jednobarevné vlády, centralizace stran
Systém jediného přenosného hlasu (irský systém) • Příklad Irska – 166 poslanců voleno ve 41 v.o. po 3-5 mandátech – Kandidát je zvolen, když naplní tzv. Droopovu kvótu – celkový počet platných hlasů děleno počtem + 1, a to celé + 1 – Volební lístek se jmény kandidátů všech stran – volič sestavuje pořadí podle svých preferencí, a to zapsáním číslice od 1 do x – Tolik skrutinií, aby byla obsazena všechna křesla – metody shora (přerozdělování dalších hlasů kandidáta, který už byl zvolen) a zdola (pokud nejsou ještě naplněna místa, nastupuje v podstatě australský systém) – Hlasy jednoho voliče se tak dají používat několikrát, aniž by musel jít znovu k volbám – Zachovává teritoriální vazbu i personalizaci a navíc je proporční – mnoho expertů jej považuje za nejlepší volební systém
Typy kandidátních listin • Přísně vázaná (žádné změny nejsou možné) • Vázaná (drobné úpravy – preference, pořadí) • Volná (nejrůznější úpravy vč. škrtání a dopisování kandidátů – tzv. panašování – viz např. Švýcarsko) - ovlivňuje ne-/závislost na pol. straně
Výhody a nevýhody volebních systémů - shrnutí většinový proporční Jednoduchost převodu hlasů na mandáty
+
-
Proporcionalita
-
+
Přímá vazba poslance a voliče - odpovědnost
+
-
Teritoriální zastoupení
+
-
Vynucené taktické hlasování
+
-
Personalizace volby
+
-
Tlumení extremismu
+
-
Posilování stability a akceschopnosti vlády
+
-
Citlivost na změny ve společnost
-
+
Smíšené volební systémy • Kombinace proporčních a většinových systémů pro volby do jediné komory – každý ze systémů musí být zastoupen aspoň v 5 % mandátů • Moderní trend při volebních reformách • Dva základní typy: – Korekce – proporční část kompenzuje (vyrovnává) disproporce způsobené většinovou volbou – Nový Zéland, Německo, (Itálie do 2005) – Navrstvení – oba typy systémů fungují vedle sebe, nezávisle na sobě – např. Maďarsko, Litva
