Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 11
1
„Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ za‰eptala mladá Ïena na klekátku zpovûdnice. Chvûl se jí hlas, jako by se jí do oãí draly slzy. „NechÈ ti BÛh, jenÏ osvûcuje na‰e srdce, dá poznat tvé hfiíchy a dopfieje ti milosrdenství,“ pronesl knûz klidn˘m sonorním hlasem. Skrze zamfiíÏované dfievûné okénko oddûlující hfií‰níky a vykupitele rozeznávala jeho obliãej pouze v obrysech. Sama nevûdûla, co ji sem kaÏd˘ rok Ïene, vÏdycky 23. fiíjna. UÏ tolik let. Îe by snad víra? Ne, to urãitû ne. Spí‰ vina, jeÏ se v ní hromadila pofiád znovu a které se musela zbavit, ponûvadÏ ji tíÏila jako obrovsk˘ balvan. A rok co rok si znovu fiíkala, jak je ta zpovûì zbyteãná. Kdo jí mÛÏe zaruãit, Ïe z ní smyje vinu? Îe se jí dostane odpu‰tûní? Vágní pfiíslib JeÏí‰e Krista zastupovaného osobou knûze, Ïe z ní sejme tíhu viny, BoÏí syn stejnû nikdy nedodrÏel. Po zpovûdi obyãejnû do‰la chvíle pokoje, a to nejspí‰ jen proto, Ïe mûla moÏnost vypovûdût nûkomu svÛj pfiíbûh. Noãní mÛry a bezejmenná hrÛza ji budou pronásledovat i nadále. Vyzkou‰ela v‰echny moÏnosti: léãebn˘ rozhovor, psychologickou konzultaci, jógu, tchaj-Èi, meditaãní kursy. Nepomohlo jí nic – zpovûì byla z toho v‰eho pofiád je‰tû to nejlep‰í. Nesnesitelnost viny se rok od roku stupÀovala. Cosi chmurného, zlovûstného a neuchopitelného se v ní nadouvalo a stoupalo vzhÛru jako mrtvola spoãívající ve 11
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 12
vodû a nafouknutá hnilobn˘mi plyny, mrtvola, jeÏ pomalu a stra‰idelnû stoupá na hladinu smrduté zamofiené kaluÏe. Tohle cosi se v jejím nitru zvût‰ovalo a nab˘valo na hrozivosti, aÏ uÏ to nemohla unést a musela tu nafouknutou bublinu své viny propíchnout, aby hnilobné plyny mûly kudy uniknout. JenÏe nikdy netrvalo dlouho a morov˘ puch se vrátil, rozpínal se v ní a utiskoval jí du‰i. A tak se kaÏd˘ rok 23. fiíjna znovu ocitala na klekátku zpovûdnice v berlínské katedrále svaté Hedviky. Byl to biskupsk˘ kostel a stfiídalo se tu hodnû knûÏí. Nûkdy se zpovídala tûm, kdo uÏ její pfiíbûh jednou sly‰eli. Ale duchovního, jenÏ ji zpovídal tentokrát, je‰tû nikdy nevidûla. „Pfii‰la jsem se vyznat ze sv˘ch hfiíchÛ. U poslední zpovûdi jsem byla... pfied rokem. Vût‰inou se zaobírám... svou sestrou,“ zajíkala se hned v úvodu, ponûvadÏ jako vÏdy nevûdûla, jak zaãít. „Sestfie bylo osm, kdyÏ ji unesli. Pachatel ji... znásilnil a zabil. Byla to moje vina.“ „Kdy se to stalo?“ zeptal se knûz. „Pfied dvaceti lety.“ Bylo to 23. fiíjna 1990, ve stfiedu, kdy svou sestru vidûla naposledy. Pfiesnû ve ãtyfii odpoledne. „Chtûla jsem ji vyzvednout ze ‰koly... z hudebky. Spoléhala na mû, ale já jsem nepfii‰la. Proto té bestii padla do rukou.“ Îena se rozplakala. „Dlouhé dny ji drÏel v zajetí a zneuÏíval ji... pofiád dokola. A nakonec,“ hlas se jí zmûnil v pouhé chraplavé ‰eptání, „ji zabil.“ Vlny zoufalství se z ní zaãaly valit jako rozvodnûn˘ potok. „Udûlal fotky... jak to provedl.“ Knûz onûmûl. Nakonec si odka‰lal. „To je stra‰n˘ pfiíbûh. Dobfie, Ïe jste za mnou pfii‰la.“ Krátce se odmlãel. „Dopadli pachatele?“ Zvlá‰tní otázka od zpovûdníka. Îena zavrtûla hlavou. „Ne. Policie tenkrát fiíkala, Ïe 12
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 13
udûlá v‰echno. Dneska vím, Ïe neudûlala nic. VÛbec nic. Popíjeli kafe z kelímkÛ, pofiád se dívali na hodinky a ve ãtyfii jim padla, zatímco moje sestra ‰ílela strachy a bolestí. Tohle vím pfiesnû.“ „Odkud?“ „ProtoÏe do toho spolku taky patfiím. Ale jsem jiná neÏ ti bfiídilové tenkrát. ProtoÏe já takové nestvÛry jako vraha mé sestry pronásleduju. Pronásleduju je a zabíjím.“ „Vy jste od policie a pronásledujete vrahy?“ „Sériové vrahy.“ Polkla naprázdno. „Nûkdy nevím, jestli je to rozumné, ponûvadÏ mi to neustále pfiipomíná, jak jsem selhala u svého prvního a nejstra‰nûj‰ího pfiípadu. Ale jsem k tomu pfiedurãená. Musím ty bestie ‰tvát, musím je dopadat a musím je zabíjet...“ Plakala pofiád dál. Vidûla, jak knûz za dfievûnou mfiíÏkou pok˘val hlavou. „Va‰e nenávist je pochopitelná. Ale nesmíte oplácet smrt smrtí. JeÏí‰ nás nabádá, abychom projevili milosrdenství. Musíme odpou‰tût druh˘m, abychom sami do‰li odpu‰tûní.“ „To mám odpustit i vrahovi své sestry?“ „I jemu.“ Îena se na dlouho odmlãela. Odpu‰tûní pro násilníka? Prznitele a fiezníka? Naprosto nemoÏné. Její nenávist k téhle kreatufie pfiesahovala v‰echny meze. Chtûla ho rozsekat na kousky, vymaãkat z nûho krev a zbytek tûla rozdupat na prach, aÏ z toho vrahouna nezbude nic neÏ ãervená mlha. Vyãkala, aÏ ji to niterné poboufiení pfiejde. „Co se stane s vrahem, kdyÏ zemfie?“ zeptala se nakonec. „Co myslíte?“ Knûz sepnul ruce. „VraÏda je provinûním proti pátému pfiikázání. Je to smrteln˘ hfiích. Jestli se nevyzpovídá a nebude se upfiímnû kát, ãeká ho vûãné zatracení.“ „Peklo,“ hlesla Ïena. Polkla a utfiela si rukou slzy. „A já 13
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 14
budu moct klidnû spát, teprve aÏ ho tam ode‰lu. Bude v pekle trpût?“ „Dûti z Fátimy mûly zaãátkem minulého století vizi pekla, kterou jim vyjevila Matka BoÏí.“ Knûz ocitoval vidinu pekla, kterou zjevnû umûl nazpamûÈ: „Zmítaly se v ohni a plameny, jeÏ tryskaly z nich sam˘ch, je vyhazovaly vzhÛru. Nic neváÏily a neudrÏovaly rovnováhu, kfiiãely bolestí a zoufalstvím, Ïe z té hrÛzy tuhla krev v Ïilách.“ „To je dobfie,“ odtu‰ila Ïena. „Nic jiného si taky nezaslouÏí.“ „Takhle nemÛÏete sm˘‰let,“ odpovûdûl knûz. „I hnûv je hfiích. A peklo znamená vûãná muka. Îádn˘ kfiesÈan by si nemûl pfiát, aby nûkdo skonãil v pekle.“ „Doufám, Ïe tam z nûho stáhnou kÛÏi. Îe ho vykastrujou a rozsekají na kousky. Îe ho budou muãit a tr˘znit na vûky vûkÛ!“ zasyãela Ïena a sevfiela ruce v pûst. „A je mi fuk, jestli se kvÛli tomu budu muset smaÏit v pekle sama.“ „Jak se jmenujete?“ „Clara.“ „Vidím, Claro, Ïe va‰e bolest je obrovská a du‰e se topí v nenávisti.“ Knûz udûlal znamení kfiíÏe. „Leã BÛh Otec nám ve své nekoneãné milosti seslal JeÏí‰e Krista, aby z nás sÀal na‰e hfiíchy.“ Podíval se na Claru. Ta i pfies malé prÛzory v dfievûné mfiíÏce vidûla v knûzov˘ch oãích soucit, kdyÏ proná‰el rozhfie‰ení: „Skrze tuto sluÏbu církve ti udûluji rozhfie‰ení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Opût udûlal znamení kfiíÏe. „Pomodli se pfied Pannou Marií desetkrát Zdrávas a snaÏ se vypudit hofikost ze svého srdce. Matka BoÏí se za tebe bude modlit.“ A já tak budu ãinit rovnûÏ.“ Clara se zvedla z klekátka. „Vyplatí se u mû vÛbec ta námaha?“ „Nikdo není ztracen,“ odpovûdûl knûz. „Nemohu po14
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 15
nechat trápenou du‰i napospas jí samotné. Zahrnu tû do sv˘ch modliteb. A Kristus ti odpustí.“ „Dobrá,“ pfiik˘vla Clara. „Ale jestli se s tím vrahem potkám, tak mu rozhodnû neodpustím.“ Vstala a knûz si ji pozornû prohlíÏel. „Zabiju ho.“ Clara Vidalisová, vrchní komisafika oddûlení vraÏd Zemského kriminálního úfiadu a expertka na forenziku a patopsychologii, vstala a rychl˘m krokem vy‰la ze zpovûdnice dfiív, neÏ se její hlas zaãal topit v slzách.
15
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 16
2
Internet je v‰udypfiítomná síÈ obepínající cel˘ svût. UmoÏÀuje komunikaci kaÏdého s kaÏd˘m a v˘mûnu informací témûfi rychlostí my‰lenky. ZároveÀ se v nûm svût scvrkává na velikost poãítaãového ãipu. Lidé uÏ spolu nemluví jako ãlovûk s ãlovûkem, n˘brÏ jako jedna webová stránka s dal‰í, uÏ se nescházejí, ale komunikují spolu pfies sociální sítû. Vystavují se podnûtÛm, které v mozku pÛsobí na stejné nervové dráhy jako nikotin a kokain. Jsou to elektronické drogy. Dennû se po svûtû roze‰le ‰edesát miliard e-mailÛ. Je to digitální kakofonie komunikace, která Ïivotní prostfiedí ãlovûka ãím dál víc promûÀuje v umûl˘ svût sloÏen˘ z bitu a bytÛ. Dfiív se koncové pfiístroje musely ovládat neohraban˘mi knoflíky, zatímco dne‰ní iPhony a iPady se doÏadují hlazení a laskání jako Ïárlivá milenka, která vedle sebe nikoho nestrpí. A jako má kaÏdé nebe svoje peklo, vytváfií si internet svÛj vlastní stínov˘ svût a svou vlastní negaci sesíÈované a zdánlivû osvícené spoleãnosti. Internet není jen nejvût‰í komunikaãní médium a nejobjemnûj‰í pamûÈ v‰eho vûdûní, jaká kdy existovala. Internet je zároveÀ nejvût‰í místo, jaké jen na svûtû najdete. Od dûtského porna po hororové klipy – autentické nebo inscenované –, od návodÛ k sebevraÏdû po návody jak sestavit bombu, od hapy slapping videí pfies videozáznamy smrteln˘ch nehod a katastrof aÏ po snímky opil˘ch mladistv˘ch, ktefií leÏí v koutû nazí a ve vlastních v˘kalech 16
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 17
vystavení celému svûtu. Internet je moderní pran˘fi pln˘ obscenit a zvráceností, stínov˘ svût, v nûmÏ se projevují ty nejtemnûj‰í chtíãe, nejzvrhlej‰í propasti a nejhrÛznûj‰í fantazie. Webová stránka giftgiver.de byla jednou z tûchto tváfií internetu. Slovem „giftgiver“ se v homosexuálních sadomaso kruzích oznaãuje muÏ, kter˘ pfiená‰í virus HIV pfii nechránûném análním styku. Nosit v sobû nemoc, pfiedávat ji a infikovat druhé – coÏ je vlastnû zloãinn˘ akt – se u giftgiverÛ povaÏuje za ctnost. Je to jako nabalující se snûhová koule zvrhlostí, v níÏ ãlovûk jenom odhazuje vûci od sebe, ale nikdy nedojde vykoupení. Jakob byl jedním z uÏivatelÛ, ktefií se na giftgiver.de témûfi dennû vyÏívali v bizarních fantaziích, navazovali kontakty a domlouvali si sexuální orgie na uboh˘ch schÛzkách na parkovi‰ti. Jakob mûl uÏ dávno „odpanûnej zadeãek“, jak muÏi na téhle scénû fiíkají anální defloraci. A jednou pfii nechránûném análním styku na temné párty ve sklepû chytil virus HIV. Od té doby byl sám giftgiverem, ãlovûkem, kter˘ nejenÏe nosí virus v sobû, ale sám se stává poslem smrti. Kromû toho byl Jakob „sub“ neboli „bottom“ – takov˘, co se nechává zneuÏívat, muãit a poniÏovat. Hrál „Ïenskou“ pfii grupáãi, uspokojoval druhé orálnû a dával se bít, spoutávat a poplivávat. Dokonce ho vzru‰ovalo, kdyÏ na nûj ostatní moãili. Ti druzí byli „dominanti“, tedy „doms“ nebo „tops“. Ale jednoho dne mu i tohle zaãalo b˘t málo. Potom co se vyfiádil v nejrÛznûj‰ích sadomasochistick˘ch fantaziích se mu zachtûlo zajít aÏ na samu hranici: nechat se spoutat a fiezat skalpelem. Jakob sám nevûdûl, jestli v nûm tahle fantazie ãíhala skrytá odjakÏiva, nebo v nûm takové choutky probudilo jeho neustálé brouzdání virtuálním peklem na sadomaso stránkách. 17
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 18
Nakonec podal na giftgiver.de následující inzerát: NaÏhavenej kluk, 31, 182, 78. Oholen˘, ‰tíhl˘. Péro 17/5. Rád by se dal muãit atraktivním domem, moÏná noÏi? Udûlám v‰echno, jenom Ïádné zmrzaãení etc. Ozvi se.
Je‰tû téhoÏ dne obdrÏel odpovûì: Dom, 39, 191, 90. Pfiipoutám tû Ïelízky k posteli, pak na tebe vezmu skalpely. MÛÏe‰ si je objednat na tomhle webu (pfiíloha). Líbí se ti moje fotka?
Cizí muÏ poslal Jakobovi fotografii, kde bylo vidût pouze jeho trénované tûlo. Obliãej mu zakr˘vala ãerná maska. Ale to atletické tûlo se Jakobovi líbilo. Kromû toho mu pfii‰el i formuláfi, jehoÏ prostfiednictvím se mohl prokázat jako lékafi nebo firma. Mohl si tedy pfies internet objednat skalpely pro chirurgické úãely. Vybral si jednorázové skalpely se zelen˘m plastov˘m drÏadlem. Naplnila ho vzru‰ující smûs báznû a chtíãe, kdyÏ do internetu zadával ãíslo své kreditky a potom zmáãkl tlaãítko „Objednat“. Co kdyÏ ten cizí muÏ nedodrÏí stanovené meze? Co kdyÏ mu zÛstane bezmocnû vydán? Tahle my‰lenka ho paradoxnû vzru‰ovala o to víc. KdyÏ skalpely za ãtyfii dny dorazily, Jakob opût napsal mail: Skalpely uÏ mám. Kdy pfiijde‰? Odpovûì pfii‰la obratem: 18
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 19
Za pÛl hodiny jsem u tebe. Nech dvefie do bytu otevfiené, abych mohl vejít. Pfiipoutej se jedním Ïelízkem k posteli. V‰echno ostatní uÏ obstarám já. VyfoÈ se a po‰li mi obrázek na moje ãíslo, abych vidûl, Ïes to v‰echno hezky pfiipravil.
Jakob cvakl fotku a poslal ji na mailovou adresu, kterou dostal uÏ pfiedtím. Pfiípravy dokonãil za pár minut a pfiipoutal se jednou rukou k posteli. Dvefie do bytu nechal otevfiené, skalpely pfiipravené k pouÏití. Následovaly chvíle ãekání. Koneãnû usly‰el kroky na chodbû. Zmocnila se ho smûs chtíãe, vzru‰ení a strachu.
19
Final cut - zlom
20.5.2014
13.30
Stránka 20
3
Albert Torino si nastavil blackberry na pfiíjem, nacpal papíry a notebook do aktovky z hadí kÛÏe a na nejist˘ch nohou procházel uliãkou v Boeingu 747, jenÏ právû pfiiletûl ze Sao Paula a pfiistál v Mnichovû. Z odkládacího prostoru nad hlavou si sundal koleãkov˘ kufr a od palubního personálu si dal podat prouÏkované sako. Souãasnû do sebe hodil aspirin, rozkousal ho a hofiké drobky polkl nasucho. Prakticky vÛbec nespal. Skoro jako pokaÏdé, kdyÏ letûl pfies noc, a to i kdyÏ se v business class dalo sedadlo upravit na lÛÏko a dokonce zde mûl pfiistavené pol‰táfie, pfiikr˘vky, ta‰tiãku s hygienick˘mi potfiebami a dal‰í serepetky, které si pasaÏéfii vzadu v dobytãáku museli laskavû odepfiít. Tfieba to bude tím, uvaÏoval Torino, Ïe kdyÏ se ãlovûk plnû naladí na spánek, zaujme tím postoj oãekávání, které se nesplní právû proto, Ïe ãlovûk chce, aby se splnilo. A tak nespí. Jinak Torino spal v‰ude dobfie, zejména na marketingov˘ch prezentacích v‰elijak˘ch piãusÛ od reklamy, co zase jednou chtûli dostat svou firmu do obrátek úplnû zbyteãnou brandingovou kampaní. UÏíval si, jak se mu hofiká chuÈ aspirinu rozlézá po celé dutinû ústní. Bolest hlavy jako by opravdu polevovala. Albert Torino byl mediální manaÏer. Potom co nûkolik let pracoval v nejvût‰ích soukrom˘ch stanicích, kde nesl odpovûdnost za nûkolik sporn˘ch stejnû jako úspû‰n˘ch for20
