Vliv zahraničních investic na makroekonomické ukazatele v České republice. Bakalářská práce

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV EKONOMIE

Vliv zahraničních investic na makroekonomické ukazatele v České republice Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ladislav Lorenc

Vypracovala: Jana Procházková Brno 2008

Prohlášení Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

na

téma

„Vliv

zahraničních

investic

na makroekonomické ukazatele v České republice“ vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu.

V Brně dne 25.5. 2008

………………………………

Poděkování Tímto chci poděkovat svému vedoucímu práce Ing. Ladislavu Lorencovi za odborné vedení, konzultace a rady, které mi poskytoval v průběhu zpracování mé bakalářské práce.

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je zhodnotit vliv přímých zahraničních investic na vybrané makroekonomické ukazatele. Těmito ukazateli jsou nezaměstnanost, produktivita práce, platební bilance a hrubý domácí produkt. Nejdříve je čtenáři připomenut vývoj české ekonomiky, důležité okamžiky a jejich vliv na vývoj zahraničních investic. Dále je objasněn pojem přímé zahraniční investice, jejich dělení a dynamika vývoje. Závěr teoretické části je zaměřen na investice z pohledu investora, tzn. jaké má důvody pro přesun do zahraničí, jaké faktory na něj působí, apod. Praktická část je zaměřena na přímé zahraniční investice v České republice a jejich vliv na čtyři již zmiňované ukazatele. Každý ukazatel je nejdříve stručně popsán, analyzován ve srovnání se zahraničními investicemi a poté je stanoven závěr, který říká zda je vliv pozitivní či negativní.

Abstract The aim of my bachelor thesis is to evaluate the impact of foreign direct investment to selected macroeconomics indicators. These indicators are unemployment, labour productivity, balance of payments and gross domestic product. At first, the reader is familiarized with development of the Czech economy, important moments and their impact on foreign direct investment. Further, there is explain the concept of foreign direct investment, types of FDI and development trends. The end of theoretical part is focused on FDI as viewed by the investor, it means his reason to move to a foreign country, which factors influence him, etc. Practical part is aimed at the foreign direct investment in the Czech republic and its impact on the four above-mentioned indicators. Each indicator is briefly described, analysed as compared with foreign investment and in conclusion there is evaluate positive or negative impact of FDI.

Obsah 1.

ÚVOD.............................................................................................................................1

2.

CÍL A METODIKA PRÁCE .......................................................................................2

3.

PŘEHLED LITERATURY A PRAMENŮ ................................................................3

4.

PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE.........................................................................5

5.

4.1

DĚLENÍ ZAHRANIČNÍCH INVESTIC A JEJICH CHARAKTERISTIKA ................................5

4.2

DYNAMIKA VÝVOJE PZI ..........................................................................................8

4.3

DŮVODY PŘESUNU PODNIKŮ DO ZAHRANIČÍ ............................................................9

PZI V ČESKÉ REPUBLICE .....................................................................................17 5.1

HISTORIE A VÝVOJ PZI V ČR, SYSTÉM INVESTIČNÍCH POBÍDEK .............................17

5.2

STRUKTURA PZI V ČR...........................................................................................23

5.3

VLIV PZI NA MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE V ČR ...........................................30

5.3.1

Nezaměstnanost ............................................................................................30

5.3.2

Produktivita práce ........................................................................................37

5.3.3

Platební bilance ............................................................................................40

5.3.4

Hrubý domácí produkt ..................................................................................45

6.

ZÁVĚR ........................................................................................................................48

7.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................51

1. Úvod Počátek vzniku současné podoby ekonomického systému se datuje do roku 1989, kdy došlo k zásadním politickým změnám a později k postupné ekonomické transformaci, tedy snahy o přeměnu centrálně plánované ekonomiky na liberálně tržní ekonomiku. V té době proti sobě stály 2 koncepce ekonomické transformace. První koncepce byla sestavena pravicově orientovanými ekonomy (zejména Václav Klaus, Josef Zieleniec, Karel Dyba, Vladimír Dlouhý). Jednalo se o tzv. „šokovou terapii“, jejíž podstatou bylo provedení rychlé liberalizace cen,

zrušení státního monopolu v zahraničním obchodu, provedení

privatizace státního majetku a to se snahou udržet sociální smír. Druhá koncepce byla vytvořena a propagována levicově či sociálně demokraticky orientovanými ekonomy (Miloš Zeman, Valtr Komárek, Jan Klacek, Milan Zelený, atd.) Ti se snažili reformy provádět pomalu, tj. gradualistickou formou, to by však transformace trvala příliš dlouho. Nakonec byl schválen dokument „Scénář ekonomické reformy“ definující jak měnovou, tak fiskální politiku včetně základních kroků, které mají být učiněny. Jednalo se o kombinaci obou myšlenkových směrů, ale se značnou převahou prvků šokové terapie. Počátkem 90. let byla tedy hlavním cílem makroekonomická stabilizace a především odstátnění majetku. Po uplynutí série privatizací se pozornost od různých systémových změn přesouvá spíše ke snaze o vyrovnání ekonomické úrovně naší země s vyspělými ekonomikami. Důležitým krokem byl vstup do Evropské unie, kdy došlo k zavedení volného pohybu zboží, lidí, služeb a kapitálu a k celkové evropské integraci. Dochází ke globalizaci a ke vzniku nadnárodních firem a do popředí se také dostává otázka přímých zahraničních investic (dále PZI). Největší význam je připisován zahraničním investicím právě v souvislosti s přechodem bývalých socialistických zemí na tržní systém, protože PZI celý proces transformace urychlují, tudíž působí jako akcelerátor. Do roku 1998 neměla Česká republika konzistentní politiku na podporu PZI. V té době byl příliv PZI do naší země realizován z důvodů relativně stabilního ekonomického a politického prostředí. V porovnání se sousedícími zeměmi, relativně problematičtějšími, jsme představovali atraktivní lokalitu i bez nabízení vládní podpory. Po stabilizaci poměrů

1

v Polsku a Maďarsku a po zavedení investičních pobídek v těchto zemích se situace výrazně změnila. Česká republika začala ztrácet svou pozici a v mezinárodních soutěžích o investice prohrávala. Tato situace si vyžádala změnu, ke které došlo v dubnu 1998 a to zavedením systému investičních pobídek usnesením vlády a poté schválení zákona č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách. I když v celosvětovém měřítku se jeví příliv PZI do České republiky jako zcela marginální, je skutečností, že naši ekonomiku, malou a zcela otevřenou, ovlivňují zásadním způsobem. Není tedy divu, že otázka PZI je stále aktuálním a žhavým tématem.

2. Cíl a metodika práce Diskuze spojené s PZI jsou stále častější nejen v masmédiích, ale články na toto téma lze zaznamenat i ve vládních dokumentech, odborných časopisech a publikacích mezinárodních institucí.

Otázkou však zůstává, zda mají skutečně přímé zahraniční

investice tak jednoznačně pozitivní vliv na ekonomiku hostitelské země? Mají PZI i nějaké negativní dopady? Příliv PZI do transformujících se ekonomik je zahraničními analytiky považován za jedno z důležitých kritérií úspěšného rozvoje země. Je totiž obrázkem důvěry zahraničních investorů ve stabilitu dané ekonomiky, ale hlavně se od PZI očekávají pozitivní přínosy pro ekonomický růst. Ekonomové zastávající podporu přímých zahraničních investic vyzdvihují zejména pozitiva pojící se s přílivem PZI, např. růst HDP, růst

zaměstnanosti,

příliv

moderních

technologií

a

s tím

související

zvýšení

konkurenceschopnosti hostitelských ekonomik, zvýšení produktivity práce, apod. Existují však i názory, které upozorňují na řadu negativních dopadů PZI, jako vytěsňování a likvidace domácích konkurentů, repatriace zisků a následný dopad na měnový kurs, vznik duální ekonomiky, apod. Cílem této práce tedy je zhodnotit jaký vliv mají PZI plynoucí do naší ekonomiky na vybrané makroekonomické ukazatele, zda pozitivní či negativní., popřípadě vyvrátit mýty, které jsou se zahraničními investicemi často spojovány. Vybranými ukazateli jsou nezaměstnanost, produktivita práce, hrubý domácí produkt a platební bilance. Při zpracovávání jsem vycházela zejména z odborné literatury, dále pak z článků,

2

názorů a odborných zpráv, které jsem vyhledala na internetové síti. Samotná práce je založena především na analýze statistik Českého statistického úřadu, České národní banky, Ministerstva průmyslu a obchodu a agentury Czechinvest. Práce je rozdělena na dva hlavní celky. První celek je věnován obecnému popisu přímých zahraničních investic. Nejdříve se jedná o vymezení pojmu PZI, zejména dle devizového zákona a České národní banky, a nastínění možností jejich dělení. Dále jsou popsány jednotlivé fáze směřování PZI, tak jak se vyvíjí v transformujících se ekonomikách a konec této části je věnován několika ekonomickým teoriím, které se snaží najít důvody přesunů podniků do zahraničních zemí, zejména jde pak o vysvětlení tzv. eklektické teorie. Druhá část je zaměřena na Českou republiku v souvislosti s PZI. Nejdříve je popsán vývoj PZI doprovázen vývojem systému investičních pobídek, dále teritoriální a odvětvová struktura PZI v naší ekonomice. Hlavní část je věnována analýze dopadu přílivu PZI na čtyři ukazatele – nezaměstnanost, produktivita práce, platební bilance a hrubý domácí produkt. Na závěr jsou popsány výsledky práce, tzn. jaký byl vliv PZI na jednotlivé ukazatele.

3. Přehled literatury a pramenů To, že PZI jsou zajímavým a často diskutovaným tématem, dokazuje i množství odborné literatury, které se tímto tématem zabývá. Názory na převažující pozitivní vliv PZI na hostitelskou ekonomiku jsou víceméně shodné, ale objevují se i koncepce negativních vlivů. M. Srholec (2004) ve své knize uvádí, že ať začneme uvažovat v podstatě o kterémkoliv ukazateli makroekonomické výkonnosti české ekonomiky, diskuse se dříve nebo později stáčí k dopadům přílivu PZI. Podle něj jsou rozhodující kvalitativní změny spojené s přílivem PZI, které ovlivní výkonnost české ekonomiky v dlouhém období. M. Viturka (2000) vidí význam zahraničních investic zejména pro méně rozvinuté země a transformující se země Střední a Východní Evropy, protože tyto investice přispívají k potřebné restrukturalizaci jejich ekonomik a mohou tak usnadnit žádoucí postupný přechod od nákladově založené konkurenceschopnosti ke konkurenceschopnosti založené na znalostech.

3

Na druhé straně V. Benáček (2000) poukazuje i na negativa pojící se s přílivem PZI. Jistou hrozbou může být vznik tzv. duální ekonomiky, kdy na jedné straně jsou prosperující a rostoucí podniky napojené na zahraniční kapitál a vlastníky a na druhé straně stojí podkapitalizované bývalé státní korporace se stále nevyřešenými vlastnickými právy. Jako další negativa uvádí zvyšování zásoby peněz vlivem vysokých PZI, které má poté inflační dopady, nebo manipulace s cenami v multinacionálních společnostech (tzv. transfer pricing), které snižují daňový výnos. Dodává, že transfer pricing je těžko postihnutelný problém zejména u multinacionálních korporací, které jsou zvyklé se vysokým daním z příjmu vyhnout. Tato možnost však chybí jejich domácím konkurentům, kteří se tak z důvodu vysokých daní stávají konkurenčně méně schopnými. Samozřejmě, že značnou pozornost věnují PZI i zahraniční autoři: G. Hunya (1999) tvrdí, že PZI byly do východní Evropy přitahovány zejména novými liberalizovanými trhy a prodejem strategických společností. Právě díky prodeji mnoha velkých společností zahraničním investorům začal stoupat příliv PZI do České republiky a Maďarska už v roce 1995. Soudí, že vztah mezi PZI a ekonomickým růstem je dvojí: PZI stimulují ekonomický růst, ale také na něj reagují a zároveň na pokrok v transformaci. Růst je generován prostřednictvím PZI , zejména v podobě finančních prostředků, nových technologií a schopností, které jsou přesouvány vytvořením nadnárodních a mezinárodních sítí. V PZI vidí prostředek pro růst a modernizaci hospodářství. Podobně M. Blomström (1991) spatřuje hlavní důvod, proč státy usilují o přilákání zahraničních investic, v možnosti získat přístup k moderním technologiím. Další zahraniční autoři, kteří se zabývají tématem PZI jsou např. J. H. Dunning, R. Caves, W. Keller a další.

4

4. Přímé zahraniční investice 4.1 Dělení zahraničních investic a jejich charakteristika Co si tedy lze představit pod pojmem přímé zahraniční investice? Pojem PZI vymezuje devizový zákon č. 219/1995 Sb.: - přímou investicí je při plnění oznamovací povinnosti takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehož účelem je založení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce nebo tuzemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce nebo cizozemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku, a to zejména některou z těchto forem: 1. vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření, 2. účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliže investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo družstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %, 3. další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahů založených přímou investicí, 4. finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku, 5. užití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku). Přímé investice lze tedy vyjádřit vztahem: Přímá investice = základní jmění + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál • Základní jmění zahrnuje vklad nerezidenta do základního jmění společnosti, vklady v dceřinných společnostech a přidružených podnicích • Reinvestovaný zisk je podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti)

5

na zisku (ztrátě), sníženém o proplacené dividendy. Výpočet reinvestovaného zisku lze vyjádřit vztahem: Reinvestovaný zisk = zisk běžného roku po zdanění + nerozdělený zisk z předchozích let – ztráta běžného roku – neuhrazená ztráta z předchozích let – dividendy • Ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a společnostmi, v nichž mají majetkovou účast, pobočkami a přidruženými podniky. Tyto úvěrové vztahy jsou zachyceny v mezipodnikových pohledávkách a závazcích. Základní vymezení PZI na regionální úrovni, jak jej stanovuje Příručka pro místní samosprávu [1], lze rozdělit do čtyř bodů: 1

jedná se o mobilní materiální investice zaměřené zejména do sektoru zpracovatelského průmyslu a strategických služeb,

2

investor je zainteresován na vlastnických právech a dlouhodobém rozvoji, společnosti, do které investuje,

3

investorův vlastnický podíl na společnosti je větší než 10 %,

4

nezahrnují ani finanční operace ani rozvojové fondy a granty,

Dalším zdrojem pro získání definice PZI může být např. Česká národní banka, která popisuje pojem PZI takto1:

Přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné

ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a významný vliv na řízení podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi afilovanými podniky, zapsanými i nezapsanými v obchodním rejstříku. Za součást přímé zahraniční investice je považován kromě podílu na základním kapitálu také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem.

1

www.cnb.cz

6

Dělit PZI lze z různých hledisek. Tabulka 1 nabízí rozlišení PZI dle dvou základních hledisek: míra kontroly a způsob vstupu. Tabulka č. 1: Dělení přímých zahraničních investic Hledisko vymezení Druhy PZI Hlavní znaky Příklad Podíl od 10% do cca Podnik s menšinovým 50% na vlastním Podíl Boeingu zahraničním podílem jmění či hlasovacích v Aero Vodochody (associate) právech Míra kontroly Privatizace Podnik pod zahraniční Kontrolní vlastnický Rakony Rakovník podíl do rukou Procter kontrolou (subsidiary) & Gamble Investice Philipsu Investice na zelené Investice do nových v Hranicích na louce (greenfield) aktiv Moravě Změna vlastnické struktury i investice Investice Investice na hnědé Způsob vstupu do restrukturalizace Volkswagenu do louce (brownfield) Škoda Auto (většina privatizačních PZI) Převzetí ČSOB M&A (mergers and Ovládnutí již finanční skupinou acquisitions) existujících aktiv KBC Zdroj: M. Srholec – PZI vČR , teorie a praxe v mezinárodním srovnání [2] Prvním hlediskem je míra kontroly. Jak bylo již výše zmíněno, za PZI jsou považovány investice s více než 10% podílem zahraničního vlastníka, což ale nemusí znamenat jeho kontrolu nad daným podnikem. Můžeme tedy rozlišit podniky, kde má zahraniční investor menšinový podíl a tudíž se o kontrolu dělí s domácím vlastníkem a podniky, kde má zahraniční investor kontrolní vlastnický podíl, tudíž jsou to podniky pod zahraniční kontrolou. Jako druhé hledisko lze uvést způsob vstupu investora do hostitelské ekonomiky. Založení nového ekonomického subjektu označovaného jako investice na zelené louce (greenfield) umožňuje realizovat projekt přesně podle záměrů nadnárodní firmy. Zahájení produkce je však zpožděno o dobu nutnou na výstavbu nového závodu, najmutí a zaškolení pracovníků či administrativní překážky. Investice na zelené louce realizují převážně

7

nadnárodní firmy, které chtějí využívat výrobních faktorů běžně dostupných na trhu hostitelské země. Fúze a akvizice (M&A) jsou kapitálovým vstupem do již existujícího subjektu a znamená okamžité převzetí jeho tržního podílu, produkční kapacity i aktiv. K M&A dochází většinou v případech, kdy přebíraný podnik disponuje specifickou konkurenční výhodou jako např. obchodní značka, vyškolení pracovníci, apod., přičemž investice do jejího vytvoření by byla pro investora nákladnější než kapitálový vstup. M&A může mít i formu privatizace přímým prodejem do rukou zahraničního investora. Investice na hnědé louce (brownfield) jsou v podstatě M&A, které při své následné produkci užívají převažující část kapacit vytvořených novými investicemi mateřské společnosti. Za investice na hnědé louce lze označit většinu privatizačních PZI.

4.2 Dynamika vývoje PZI V transformujících se ekonomikách můžeme rozlišit několik „fází směřování“ PZI: [1] První fáze (spontánní) je obsazování nově vznikajících trhů. Tato fáze je nejmasivnější na počátku ekonomické transformace a probíhá většinou v rámci privatizace podniků (v oblasti spotřební,v oblasti výrobní). Investoři v této první fázi většinou neočekávají investiční pobídky. Atraktivní investiční příležitosti v této fázi jsou poměrně omezené. Druhá fáze (náborová) vstupu PZI je charakterizována úsilím státu a místní správy o využití PZI systematičtějším způsobem v rámci restrukturalizace lokálních ekonomik. Charakteristická je snaha o směřování PZI zejména do výrobního sektoru. V této fázi hrají investiční pobídky v širokém slova smyslu klíčovou roli. V třetí fázi (integrační) začíná nabývat na významu sektor služeb. A to jak pro přímou podporu výroby, tak i v různých formách strategických služeb. Rozvoj služeb a kooperací je zaměřen také ke stabilizaci existujících podniků (např. podpora subdodavatelů). V rámci druhé a třetí fáze se rovněž začínají rozvíjet logistická centra v zázemích velkých ekonomických center, z nichž se některá následně rozšiřují do více komplexních tzv. integrovaných rozvojových areálů. Ve čtvrté fázi (interaktivní) dochází již k jistému nasycení trhu. Některé PZI typické pro druhou fázi hledají výhodnější podmínky v nových „nízkonákladových zemích“

8

a těžiště PZI se ještě dále přenáší do oblasti aktivit s vysokou přidanou hodnotou a kvalitou pracovní síly. V tomto směru se také transformují aktivity podniků založených během druhé a třetí fáze. V roce 1999 byla ČR ve třetí fázi vývoje a podle ukazatele PZI/obyvatele byla na čele evropských „transformačních“ států. Nyní se nachází ve čtvrté fázi, tudíž můžeme pozorovat odchod některých společností a přesun jejich výroby zejména na východ, např. firma Flextronics, která v roce 2002 přesunula svou výrobu do Maďarska.

4.3 Důvody přesunu podniků do zahraničí V souvislosti s PZI se nabízí otázka, z jakého důvodu firmy přesouvají svou výrobu do zahraničí a pouze nevyváží své výrobky (nebo služby)? Touto otázkou se zabývá ekonomická teorie a v průběhu let bylo stanoveno několik teorií a přístupů. Neoklasická teorie tvrdí, že relativní kapitálová vybavenost země závisí na její úrokové sazbě, rozdíl v úrokových sazbách se pak stává motivací pro investice. Hlavním nedostatkem této teorie jsou její nereálné předpoklady, ze kterých vychází jako například používání stejné výrobní technologie v obou zemích, výrobky jsou dokonale mobilní uvnitř i mezi zeměmi, tudíž neexistují transportní náklady, existuje dokonalá konkurence, apod. Za stěžejní dílo v oblasti PZI se považuje Hymerova disertační práce (1960), kde rozlišil PZI od portfoliových investic a jako základní rozlišovací kritérium stanovil získání kontroly nad zahraniční společností. Tudíž hlavní motivací firem je získat větší podíl na trhu a tím dosahovat vyšších zisků. Teorie, která v sobě zahrnuje 3 nejvýznamnější teorie PZI od neoklasické až po teorii transakčních nákladů, která se zabývá v první řadě růstem firmy, je nazývána eklektická teorie (eclectic theory) nebo také OLI paradigma (Dunning 1988, 1993). Protože podnikání v zahraničí je spojeno s vyššími transakčními náklady oproti podnikání v mateřské ekonomice, musí tedy firmě přinášet odpovídající výnosy a dle OLI paradigmatu musí investice v zahraničí pro firmu znamenat využití tří základních výhod, které má: •

„O“ – Ownership advantage (výhoda vlastnictví) – pro tuto výhodu musí firma disponovat určitým specifickým aktivem, které jí dává konkurenční výhodu

9

na zahraničních trzích. Jsou to zejména nehmotná aktiva v podobě vyspělých technologií, obchodní značky, know-how, apod. Tyto výhody mohou také pomoc investorovi vyrovnat se s dodatečnými náklady, které ho čekají při vstupu na zahraniční trh, jako např. v oblasti institucí, jazyka, práv, apod. •

„L“ – Location advantage (místní výhoda) – tyto výhody poskytuje investorovi daná lokalita. Mohou to být například výhody ekonomické, jako je blízkost a velikost trhu, výhody související s pracovním specifikem, např. levná pracovní síla, kvalifikace, výhody infrastrukturální jako je blízkost letišť, kvalita a dostupnost silnic a železnic, a další. Tuto specifickou výhodu lze v podstatě rozdělit do 3 hlavních skupin podle motivu vstupu zahraničního investora do hostitelské ekonomiky: b) trhy vyhledávající investice (market-seeking) – cílem je růst podílu na trhu a pokles nákladů na jeho zásobování, vytlačují domácí produkci nebo nahrazují dovoz c) investice sledující efektivitu (efficiency-seeking) – cílem je optimalizace výroby (pokles výrobních nákladů), jsou vývozně orientované d) investice vyhledávající aktiva (asset-seeking) – cílem je získání specifických aktiv (patent, obchodní značka)

•

„I“ – Internalization advantage (internalizační výhoda) – firma musí mít důvod využít výhody vlastnictví daného aktiva interně na rozdíl od jeho využití licencováním nebo vývozem, tudíž se snaží eliminovat transakční náklady využitím hierarchie namísto trhu. Investor tedy v zahraničí vybuduje pobočku, ale stále při tom zůstává napojen na mateřskou společnost. [2]

Z hlediska efektivnosti hraje tedy zásadní roli investiční atraktivita daného státu. Mezi hlavní všeobecné faktory makroekonomické investiční atraktivity jsou obvykle počítány: •

politická stabilita

•

kvalita legislativního prostředí

•

intenzita ekonomického růstu

•

úroveň úrokových sazeb

•

daňové zatížení

10

Vyšší vypovídací schopnost má analýza lokalizačních faktorů v rozhodovacím procesu investorů. Touto problematikou se u nás zabýval zejména M. Viturka Váhy lokalizačních faktorů odhaduje na základě průzkumu názorů investorů (preference investorů). [3] Tabulka č. 2: Relativní váhy skupin lokalizačních faktorů Faktory 1. obchodní 2. infrastrukturní 3. pracovní 4. lokální 5. nákladové 6 environmentální celkem

Průmysl 28 17 22 16 11 6 100

Distribuce 29 24 20 14 8 5 100

Služby 30 24 16 11 12 7 100

K výše uvedeným kvantifikacím je možné poznamenat, že zřejmě nejpřekvapivější je relativně malá váha nákladových faktorů (cena práce a nemovitostí). Tato skutečnost je zapříčiněna jednak tím, že pro řadu průmyslových a dalších aktivit jsou pracovní náklady druhořadé a především tím, že tyto náklady působí v interakci s pracovními faktory a) skupina obchodních faktorů Obchodní faktory jsou ve všech posuzovaných případech považovány za nejdůležitější skupinu lokalizačních faktorů. Její věcnou strukturu tvoří faktor blízkosti trhu, faktor blízkosti zákazníků, faktor přítomnosti zahraničních firem a faktor podpůrných služeb. •

faktor blízkosti trhu - podává celkovou informaci o prostorových výhodách lokalizace z pohledu nejvýznamnějších koncentrací potenciální poptávky. Jako faktor vzdálenosti byl uvažován již v pracích klasiků teorie lokalizace a svůj význam si podržel až do současnosti.

11

•

faktor blízkosti zákazníků - lze jej považovat za druhý nejvýznamnější. Zahrnuje také možnost navázání cílené spolupráce z hlediska komplementarity výroby a v neposlední řadě také získání know-how z navázané spolupráce.

•

faktor přítomnosti zahraničních firem – (faktor přítomnosti podniků se zahraniční kapitálovou účastí)

•

faktor podpůrných služeb – zahrnuje poradenské, konzultační a reklamní služby, zprostředkovatelské služby (realitní a leasingové), vědu a výzkum.

b) skupina infrastrukturních faktorů Věcnou strukturu skupiny tvoří dílčí faktory kvality silničních a železničních komunikací, faktor blízkosti větších letišť a faktor kvality telekomunikací. Infrastrukturní faktory patří mezi nejvýznamnější skupiny lokalizačních faktorů – v případě průmyslu zaujímají třetí a v případě distribuce a služeb druhé místo v celkovém pořadí.

•

faktor kvality silničních a železničních komunikací – vyhodnocuje postavení sídel vzhledem k dostupnosti silniční a železniční sítě.

•

faktory blízkosti větších letišť– největší význam má pro distribuční aktivity, kde je považován za druhý nejvýznamnější infrastrukturální faktor. U zpracovatelského průmyslu má význam zejména na stále využívanější přepravu hi-tech komponent.

•

faktor kvality telekomunikací – významný především u produktivních služeb, ale i distribučních aktivit.

12

c) skupina pracovních faktorů Pracovní faktory jsou jednou z nejvýznamnějších skupin lokalizačních faktorů. V případě zpracovatelského průmyslu zaujímají druhé, u distribuce a služeb třetí pořadí co do významnosti. Věcnou strukturu tvoří dílčí faktor dostupnosti pracovních sil, faktor kvality pracovních sil a faktor flexibility pracovních sil. •

faktor všeobecné dostupnosti pracovních sil - podává územně specifickou informaci o celkové dostupnosti respektive potenciální nabídce pracovních sil.

•

faktor kvality pracovních sil - důležitý diferenciační faktor z hlediska perspektiv ekonomického a společenského rozvoje měst a regionů. Podává informace o kvalifikaci pracovních sil vzhledem k dosaženému vzdělání.

•

faktor flexibility pracovních sil - míra přizpůsobení se pracovních sil novým podmínkám v transformaci ekonomiky

d) skupina lokálních faktorů Tyto faktory poskytují informace o potenciálních předpokladech jednotlivých regionů pro tvorbu a podporu inovací. Strukturu skupiny tvoří faktory nabídky rozvojových ploch (zpracovatelský průmysl, distribuce) a institucionálního zabezpečení rozvoje znalostní báze (produktivní služby). •

faktor nabídky rozvojových ploch - nejvýznamnější faktor v případě zpracovatelského průmyslu a distribuce.

•

faktor institucionálního zabezpečení rozvoje znalostní báze – důraz na rozvíjení vědecko-technických parků v kombinaci s rozvíjející se strukturou vysokoškolských institucí.

•

faktor finanční participace – faktor byl zařazen za účelem zakomponování alespoň přibližného odhadu potenciálních možností vybraných měst spolupodílet se na realizaci rozvojových záměrů příchozích investorů

13

e) skupina nákladových faktorů Nejvýznamnější jsou přímé nákladové faktory – ceny pozemků a staveb a cena práce. •

faktor ceny práce - je vnímán potenciálními investory především na národní úrovni.

•

faktor ceny pozemků a pronájmů - cena stavebních pozemků, kancelářských prostor

f) skupina environmentálních faktorů kvality života Z celkového pohledu jde o značně heterogenní skupinu faktorů, což odráží širokou škálu preferencí projevovaných investory nejen v závislosti na povaze jejich aktivity, ale i na zemi jejich původu (kulturní faktory, sociálně-ekologické faktory).

•

faktor urbanistické a přírodní atraktivity území – všeobecná přitažlivost území vybraných měst a jejich regionu, jejímž nejkonkrétnějším vyjádřením je jejich aktivní pozice v rámci cestovního ruchu. Z pohledu potenciálních investorů tato pozice spoluvytváří „image“ daného města.

•

faktor environmentální kvality území – charakterizuje hygienickou úroveň životního prostředí

Na závěr tohoto celku bych ještě uvedla nejčastěji zmiňované pozitivní či negativní vlivy na hostitelskou ekonomiku spojené s přílivem zahraničních investic. Tato pozitiva či negativa zmiňuji pouze jako výčet a ponechávám je bez dalšího komentáře. Některé z těchto vlivů budou okomentovány v druhé části této práce.

14

Pozitivní vlivy [4]
PZI doplňují doma nedostatečně generovaný finanční kapitál (nedostatek úspor), což vyjadřuje známá rovnice: If = (S-I) + (T-G), neboli čistý příliv zahraničního kapitálu If (včetně PZI) zaplňuje mezeru v deficitu nabídky domácích soukromých (S) a veřejných úspor (T) vůči domácí poptávce po investicích (I) a potřebách vládních výdajů (G). Současně s tím se snižuje domácí cena doma nedostatečně generovaného finančního kapitálu.
PZI přinášejí do země moderní technologie (tj. fyzický kapitál vyšší kvality).
Přispívají ke zvýšení produktivity a ekonomického růstu
Vytváří nová pracovní místa
PZI doplňují domácí nedostatečnou vybavenost země lidským kapitálem v oblastech: • výzkumu a vývoje, • know-how ke zvládání nových technologií pracovníky, • řízení a organizace výroby a prodejů.
Rozšiřují nedostatečně vyvinutý domácí kapitál sítí v oblastech: • informačních technologií, • distribuce a marketingu, včetně lepšího přístupu na světové trhy, • přístupu k patentům, inovacím a bankovním službám,
Zlepšují stav institucionálního systému hostitelské země v oblastech: • efektivnosti a kompetitivnosti trhů, • signalizace o věrohodnosti a budoucím rozvoji dané ekonomiky, • ochrany a vynutitelnosti vlastnických práv, • funkcí veřejné administrativy, • celkové kultury místní tržní ekonomiky.
Stimulují rozvoj infrastruktury
Zvyšují export – zlepšují platební bilanci
Vytváří daňové přínosy na národní i místní úrovni

15

Negativní vlivy [4]
Narušení místního trhu
Neprovázanost na lokální ekonomiku
Dodatečné náklady na investiční pobídky
Selektivnost investičních pobídek – nerovná soutěž
Dominance zahraničních vlastníků v klíčových sektorech – vytěsňování a likvidace domácích konkurentů
Větší míra závislosti na zahraničních investorech
Možnost náhlého odchodu se všemi důsledky
Vytěsňování domácích úspor zahraničními úsporami a vynucený transfer domácích úspor do zahraničí za nepříznivých podmínek
Zhodnocování domácí měny následkem přebytků na kapitálovém účtu, což vede k deficitu obchodní bilance a k likvidaci marginálních domácích vývozců
Rozvoj kapitálově náročné výroby na úkor útlumu pracovně náročné výroby – růst nezaměstnanosti
Přelití zvyšování mezd v sektoru zahraničních firem i do sektoru firem domácích – pokles konkurenční schopnosti v domácích firmách, růst nezaměstnanosti
Inflační dopady díky zvyšování zásoby peněz vlivem vysokých PZI
Zatěžování běžného a kapitálového účtu díky repatriaci zisků
Snižování daňového výnosu vlivem tzv. transfer pricingu (manipulace s cenami v multinacionálních společnostech)
Vznik duální ekonomiky

16

5. PZI v České republice 5.1 Historie a vývoj PZI v ČR, systém investičních pobídek Historie PZI v České republice není příliš dlouhá. V průběhu roku 1994, po absolvování sérií privatizací a systémových změn, se zdálo, že česká ekonomika má hlavní transformační kroky za sebou a že se nachází v pozici makroekonomicky stabilizované země, která má novou strukturu obchodu a je přitažlivá pro zahraniční investory. Ekonomický růst se po hlubokém pádu v počátečním transformačním období (a po negativním vlivu rozdělení Československa) dostal opět do atraktivních čísel. Docházelo

k větší

otevřenosti

české

ekonomiky s makroekonomickou

stabilizací

a zlepšeným investičním hodnocením. Jak se vyvíjel příliv PZI do naší ekonomiky znázorňuje Graf 1. Od roku 1993 dochází ke zvyšování až do roku 1995, kdy objem přílivu PZI dosahoval hodnoty téměř 68 mld. CZK. Impulsem pro příliv PZI v tomto roce bylo deklarování širší směnitelnosti koruny od 1.10. 1995, díky tomu odpadla nutnost devizového povolení ČNB, aby mohly banky přijmout úvěr denominovaný v cizí měně. Dalšími impulsy byl vstup České republiky do OECD, zlepšování investičního ratingu a kapitálové vstupy zahraničních společností do velkých podniků (SPT Telecom, Škoda Mladá Boleslav a České refinérie). Zásadní zlom nastal v roce 1997 a 1998, kdy došlo ke změně postoje české politiky vůči zahraničním investicím, do té doby ne zcela vstřícný. V tomto období tedy došlo k zavedení systému investičních pobídek, ale také k privatizaci bankovního sektoru, kdy se Československá obchodní banka dostala do rukou belgické bankovní skupiny KBC, Komerční banka do rukou francouzské Societé Géneral a Česká spořitelna do rukou rakouské Erste Bank. Jedním z důvodů tak obrovského nárůstu přílivu PZI během roku 1998 a 1999 je ale i změna metodiky výpočtu u položky přímých zahraničních investic, kdy jsou v této položce nově vykazovány i úvěrové vztahy mezi mateřskou firmou investora a dceřinnou společností založenou v ČR, což bylo dříve zahrnováno do položky ostatní investice.

17

Graf č. 1: Příliv PZI do ČR v letech 1993 - 2007 Příliv PZI do ČR v letech 1993 - 2007 (v mil. CZK) 300 000,00 279 181,50

277 689,50 250 000,00 218 811,50214 585,30

200 000,00

185 274,40 192 421,10

150 000,00 135 947,80 127 843,60

119 968,50 100 000,00 67 992,80 50 000,00

59 316,10 41 251,40

24 994,40

6

5

4

3

2

1

0

7 20 0

20 0

20 0

20 0

20 0

20 0

20 0

8

7

9

20 0

19 9

19 9

5

4

6

19 9

19 9

19 9

19 9

19 9

3

0,00

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy Poznámka: Do roku 1997 zahrnují údaje pouze přímé zahraniční investice do základního jmění, od roku 1998 jsou součástí i reinvestované zisky a ostatní kapitál. Rok 2003 byl charakteristický výrazným poklesem přílivu přímých zahraničních investic do ČR. Přímé kapitálové vstupy byly záporné a objem přímých zahraničních investic v tuzemsku ve výši 59,3 mld. Kč tak tvořily reinvestované zisky. Je těžké stanovit jednoznačnou příčinu tohoto poklesu. V té době nebyl privatizován do rukou zahraničních investorů žádný významný podíl ve státem vlastněných společnostech, oproti roku 2002, kdy došlo k prodeji majetkového podílu státu v plynárenské společnosti Transgas, za nějž vláda získala 120 mld. korun Jednou z dalších příčin poklesu může být západoevropská stagnace a z ní plynoucí menší schopnosti tamějších podnikatelů investovat v zahraničí nebo také počátek ekonomického oživení v EU se sílící domácí investiční aktivitou, kdy investoři preferují domácí země. V dalších letech dochází k opětovnému přílivu PZI. Významný je rok 2005, kdy více než polovinu nárůstu PZI tvoří investice do základního kapitálu, z nichž největšími

18

investičními akcemi byly prodeje státních podílů ve společnostech Český Telecom a Unipetrol. Značnou část přílivu zahraničního kapitálu však tvořilo i navýšení stávajících zahraničních investic a vznik nových podniků se zahraniční majetkovou účastí. Mírný propad nastává opět v roce 2006 a to o 144 mld. CZK, důvodem je výrazný pokles privatizačních projektů. Loňský rok lze charakterizovat jako úspěšný co se týče přílivu PZI. Nejedná se však již o tak razantní příliv PZI do základního kapitálu, jak tomu bylo v minulých letech, ale spíše o navýšení reinvestovaného zisku. Tento rozdíl je patrný z Grafu č. 2: Graf č. 2: Srovnání skladby PZI (rok 2005 a 2007) Srovnání struktury PZI v letech 2005 a 2007 300 000,0 280 000,0 260 000,0

16 709,7

240 000,0 Příliv PZI v mil. CZK

220 000,0

78 154,0

200 000,0 180 000,0

Ostatní kapitál v mil. CZK

160 000,0 140 000,0 120 000,0 100 000,0 80 000,0

130 648,4

Reinvestovaný zisk v mil. CZK Základní kapitál v mil. CZK

184 317,8

60 000,0 40 000,0

54 626,0

20 000,0 0,0 2005

2007

Rok

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy Pozn.: Příliv ostatního kapitálu v roce 2007 dosahoval záporné hodnoty

19

Dle finanční teorie prochází totiž každá investice fázemi třívrstvého investičního cyklu. V rámci něho získává země v první fázi kapitál pro samotnou investici, ve druhé investice generuje zisky reinvestované do rozšíření výrobních kapacit a ve třetí fázi pak přichází vyplácení dividend, které převáží nad reinvestováním zisků. Česká republika se již zřejmě nachází mezi druhým a třetím stupněm tohoto cyklu. Jak již bylo zmíněno, v roce 1998 nastal zlom v přílivu zahraničních investic. Ten se často považuje mimo jiné za důsledek přijetí explicitního schématu vládních investičních pobídek a podpory (VIPP). Realizační organizací pro zavádění systému investičních pobídek je Ministerstvem průmyslu a obchodu založená agentura CzechInvest. Prvním krokem, který proces aktivní podpory zahraničních i domácích investic do vyspělých průmyslových technologií a vyrovnání úrovně podpory investování s okolními transformujícími se ekonomikami odstartoval, bylo přijetí usnesení vlády České republiky č. 298 z roku 1998 k návrhu investičních pobídek pro investory v České republice (předzákonný režim). Tím byly stanoveny základní podmínky pro podporu vstupu investorů. Žadatel o investiční pobídky musel investovat „na zelené louce“ minimálně 25 mil. USD. Tato hranice byla snížena návazným usnesením vlády č. 844/98 na 10 mil. USD, čímž se investiční pobídky staly dostupnějšími pro domácí investory. Schvalování investičních pobídek v předzákonném režimu bylo ukončeno k 30. dubnu 2000. Určitým vyvrcholením procesu podpory investování v České republice bylo schválení zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dnem 1. května 2000 (zákonný režim). Celé koncipování zákona bylo průběžně konzultováno s Evropskou komisí. Dne 30. ledna 2002 nabyla účinnosti legislativně-technická novela zákona o investičních pobídkách (č. 453/2001 Sb.) Druhá novela zákona o investičních pobídkách byla schválena jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem České republiky, a byla podepsána prezidentem republiky koncem roku 2003. Tato novela č. 19/2004 Sb., nabyla účinnosti vstupem České republiky do Evropské unie. Podstatnou změnou je také snížení minimální investice ze 350 milionů CZK na 200 milionů CZK. Poslední novela (č. 159/2007) zákona o investičních pobídkách byla schválena v červnu s účinnosti od 7. června 2007. Výrazným prvkem této novely je opět snížení

20

požadované minimální investice z 200 na 100 mil. CZK. Investiční pobídky se tak staly přístupné větší skupině investorů. [5] V rámci systému investičních pobídek byly přijaty dva doprovodné programy program podpory subdodavatelů a program podpory rozvoje průmyslových zón. První přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti českých dodavatelů zprostředkováním informací mezi nimi a investory. Program rozvoje průmyslových zón je každoročně schvalován vládou a jeho cílem je prostřednictvím podpory obcím přispět k zajištění investiční přípravy území pro konkrétního investora, který uplatnil nárok na investiční pobídky. V tomto případě se jedná o tzv. pobídkové projekty. Program současně umožňuje za předem stanovených kritérií, podpořit investiční přípravu území průmyslové zóny již v předstihu - zde se jedná o tzv. rozvojové projekty. V roce 2001 byl uvedený program rozšířen o další podprogramy, a to Regenerace průmyslových zón, Výstavba a regenerace nájemních objektů a Akreditace průmyslových zón. Investičními pobídkami se rozumí: [5]

•

sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově založené společnosti nebo pro již existující právnické osoby,

•

převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu,

•

hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (až do 200 000 Kč na zaměstnance),

•

hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (až do 35 % nákladů na školení),

•

převod pozemků podle zvláštního právního předpisu, evidovaných v katastru nemovitostí jako zemědělské pozemky a převod ostatních druhů pozemků, a to za ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni uzavření smlouvy o převodu. Zvláštní zákony omezující převody pozemků ve vlastnictví České republiky tím nejsou dotčeny.

21

Graf č. 3: Počet udělených pobídek od roku 1998

Zdroj: Analýza investičních pobídek v České republice, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze

Jak ukazuje Graf č. 3, počet udělených pobídek se dramaticky zvýšil v roce 2006, což lze přisuzovat zejména poklesu maximální přidělované podpory, kterou Evropská unie od roku 2007 snížila o 10 procentních bodů na 40 %, a investoři chtěli stihnout výhodnější podmínky ještě v roce 2006. Velikost investičních pobídek je v rámci EU omezena, jelikož selektivní dotace a daňové úlevy jsou posuzovány jako veřejná podpora (state aid), která podléhá pravidlům politiky hospodářské soutěže Evropské unie. Evropská unie stanovuje závazná pravidla pro udělování státní podpory. Základem těchto pravidel jsou stropy pro udělení veřejné podpory a členské země mohou poskytovat podporu max. na úrovni těchto stropů. Členské státy – včetně České republiky – tyto stropy v zásadě plně využívají.

22

Tabulka 3: Omezení veřejné podpory v jednotlivých zemích pro léta 2007 - 2013

Zdroj: Evropská komise

V principu platí, že chudší země mohou v rámci regionální politiky EU poskytovat vyšší veřejnou podporu. České republice stanovila Evropská unie maximální míru podpory na 40% investice.

5.2 Struktura PZI v ČR

1) odvětvová struktura Na počátku transformace české ekonomiky byly podíly přímých zahraničních investic mezi sekundárním a terciálním sektorem vyrovnané. Odvětvová struktura přímých zahraničních investic vykazuje, obzvláště po roce 1994, nárůst podílu přímých zahraničních investic do terciálního sektoru na úkor sekundárního sektoru (podíl v primárním sektoru je poměrně stabilní, cca. 1-2 %). Do roku 1997 plynuly PZI do odvětví, která nejsou příliš náročná na kapitál. Nejvíce investic připlynulo z Nizozemska, přičemž největší část putovala do telekomunikací. Zhruba o 17 % nižší byl kapitálový příliv z Německa, který v té době mířil zejména do výroby automobilů. Takto směřované investice však nebyly v souladu s potřebami české ekonomiky. Zahraniční investice nevedly totiž z větší části k posilování konkurenční výhody země, obecně přičítané produkci výrobků typu Hitech (k nimž jsou řazeny letadla, farmaceutické výrobky, počítače a kancelářské stroje, elektronická a komunikační zařízení a přesné nástroje), tj. výrobků náročných na vědu

23

a výzkum, které jsou zdrojem vysoké přidané hodnoty, nýbrž k rozvoji aktivit náročných na relativně levnou pracovní sílu, která mimochodem v té době byla velkým lákadlem pro zahraniční investory, tzn. do odvětví méně technologicky náročných a do výrob slibujících rychlou návratnost vložených investičních prostředků. Lze tedy říci, že příliv přímých zahraničních investic do sekundárního sektoru je pro ČR důležitý z hlediska jejich kapacitotvorného efektu. Investice do terciálního sektoru mají pro ČR význam ne kapacitotvorný, ale především v podobě pozitivních externalit a modernizací českého hospodářství vyspělými technologiemi. Terciální sektor je považován za symbol vyzrálosti vyspělých ekonomik. Trend zvyšování přílivu investic právě do terciálního sektoru je patrný z Grafu č. 4.

Graf č. 4: Příliv PZI do ČR (jednotlivé sektory) Příliv PZI do ČR dle jednotlivých sektorů 300 000 250 000

mil. CZK

200 000 150 000 100 000 50 000 0 1997 -50 000

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok primární sektor

sekundární sektor

terciální sektor

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

V roce 2007 se sektor služeb podílel na přílivu PZI z více jak 50%, jak znázorňuje Graf 5, přičemž největší podíl má peněžnictví a pojišťovnictví, ale také nemovitosti a služby pro podniky. Významná část zahraničních investic směřovala však také

24

do zpracovatelského průmyslu, a to 78 226,6 mil. CZK. Zejména se jednalo o investice do výroby dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů v celkové hodnotě 26 302,4 mil.CZK. Graf č. 5: Odvětvová struktura přílivu PZI (rok 2007)

Odvětvová struktura PZI v ČR v roce 2007 3%

5%

22%

42% 20% 8% DOBÝVÁNÍ NEROSTŮ

ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL

OBCHOD A OPRAVY NEMOVITOSTI A SLUŽBY PRO PODNIKY

PENĚŽNICTVÍ A POJIŠŤOVNICTVÍ ostatní

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

Každoročně se také zvyšuje objem investic do výzkumu a vývoje realizovaných v České republice. Dle agentury Czechinvest je příkladem investora, který v České republice zřídil technologické centrum, aniž by zde předtím měl výrobní kapacity, americká společnost Honeywell působící v oblasti automatizační techniky a leteckého průmyslu. Její pražská laboratoř byla prvním centrem výzkumu a vývoje zřízeným mimo USA. Dalšími spokojenými investory v oblasti výzkumu a vývoje jsou například německý Robert Bosch, který v Českých Budějovicích vyvíjí systémy pro vstřikování paliva, či ON Semiconductor se svým střediskem pro vývoj čipů v Rožnově.

V loňském roce agentura CzechInvest a AFI (Sdružení pro zahraniční investice) ocenily nejvýznamnější investice roku 2006, které největší měrou přispěly k rozvoji české ekonomiky:

25

NEJVĚTŠÍ EKONOMICKÝ PŘÍNOS – ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL Hyundai Motor Manufacturing Czech, s. r. o.

za projekt automobilky v Nošovicích - výše investice: 30 miliard korun - počet nových pracovních míst: 3 000 NEJVĚTŠÍ EKONOMICKÝ PŘÍNOS – STRATEGICKÉ SLUŽBY IBM Global Services Delivery Center Czech Republic, s.r.o.

za projekt na outsourcing informačních technologií v Brně - výše investice: 102,7 milionu korun - počet nových pracovních míst: 821 INVESTICE S NEJVĚTŠÍM INOVAČNÍM POTENCIÁLEM Visteon – Autopal

za projekt centra pro vývoj světelné, klimatizační a chladící techniky pro automobilový průmysl v Novém Jičíně - výše investice: 16,82 milionu korun - počet nových pracovních míst: 62 [7] 2) teritoriální struktura Mezi největší zahraniční investory v rámci přímých zahraničních investic v ČR patří dlouhodobě investoři z Německa, Nizozemí, Rakouska, USA, Velké Británie, Belgie, Francie a Švýcarska. K 31. 12. 2006 bylo 88,4 % stavu přímých zahraničních investic původem z Evropské unie (EU-25), 4,6 % ze sev. Ameriky, 4,3 % ze států EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). Teritoriální struktura přímých zahraničních investic se citelně mění při získávání privatizačních podílů (např. vstup belgické KBC do ČSOB). Jak je možné vyčíst z Grafu č. 6, z teritoriálního pohledu zaujímá největší podíl na objemu přímých zahraničních investic v ČR ke konci roku 2006 Nizozemí s 27 %, následováno Německem s 21 % investovaného kapitálu. Další pořadí patří Rakousku s 11 %, Francii a Lucembursku s 6% podílem. Mezi osm nevýznamnějších investorů v České

26

republice se řadí také Španělsko, následováno USA, Švýcarskem a Belgií. Z Evropy pochází asi 93% objemu investic. Největší podíl na investicích z mimoevropských států zaujímají USA a Japonsko. Z mimoevropských zemí pochází pouze 8 % zahraničního kapitálu; někteří zahraniční investoři z USA, Japonska i dalších zemí však do ČR investují přes třetí země (zejména prostřednictvím dceřiných společností založených v Nizozemí, Lucembursku nebo na Kypru). Graf č. 6: Stav PZI v ČR k 31. 12. 2006 – teritoriální struktura Teritoriální struktura stavu PZI v ČR k 31. 12. 2006

Japonsko 2% Spojené státy americké 4% Švýcarsko 4%

Ostatní 11%

Belgie 3%

Lucembursko 6% Německo 21%

Rakousko 11%

Španělsko 5% Nizozemí 27%

Francie 6%

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

Graf č. 7 popisuje kolik plynulo z vybraných zemí prostředků do ČR v podobě PZI v roce 2007. Jednoznačně převažují investice z Nizozemí ve výši 53 371 mil. CZK. Nizozemské investice v České republice jsou orientovány do různých oblastí ekonomiky, především však do telekomunikací (UPC), elektroniky (Philips, Océ), potravinářského průmyslu (Unilever), petrochemie (IOC, Shell), bankovnictví a pojišťovnictví (ING, ABN Amro) a prodejních řetězců (C&A - vlastníkem je investiční fond Egeria; Ahold s řetězci maloobchodních prodejen Albert a Hypernova). Historicky k největším nizozemským 27

investicím v ČR patřil podíl telekomunikační firmy KPN v SPT Telecom a.s. prostřednictvím mezinárodního konsorcia TelSource, který poté KPN odprodala v r. 2003. V r. 2006 zkrachovala v Nizozemsku registrovaná mateřská firma továrny firmy LG Philips Displays na výrobu barevných obrazovek v Hranicích na Moravě a začátkem r. 2007 továrnu odkoupil rovněž nizozemský investor v ČR, developer průmyslových parků CTP Projekt Invest. Jedním z významných investorů je též firma Rodamco Central Europe, jíž patří několik nákupních center v Praze a jejíž mateřská firma Rodamco během r. 2007 fúzovala s francouzskou společností Unibail. Na druhém místě je Lucembursko s přílivem investic v hodnotě 23 813 mil. CZK. Firma Ronal specializující se mj. na sanitární techniku, je 35. největším investorem v ČR. Dalšími významnými lucemburskými investory jsou tyto firmy: Agroethanol – Jihočeský zemědělský lihovar, Arcelor – Matthey, Astron – specializující se na výstavbu prefabrikovaných budov a další. Třetí největší zahraniční investor v ČR je Rakousko, jehož objem přílivu investic v roce 2007 dosahoval 21 704 mil. CZK. ČR se stala v době nedávno minulé důležitou cílovou zemí rakouských investorů a v přepočtu na hlavu byla ČR v některých letech i největším příjemcem rakouských investic. Velmi silně jsou zastoupeny rakouské banky a pojišťovny (Erste Bank Sparkassen – Česká spořitelna, Bank Austria Creditanstalt – HVB Bank, Raiffeisenbank – Raiffeisenbank, e-banka), služby, realitní kanceláře, konzultantské firmy, rafinerie OMV, která má u nás síť více než 200 čerpacích stanic, obchodní řetězce (SPAR), ale i firmy v průmyslu, strojírenství a stavebnictví. Další významní investoři u nás jsou z Německa (Volkswagen, Siemens, AEG, Continental, Linde, Deutsche Telekom, Robert Bosch, Schoeller, Knauf, Paul Hartmann,…), Francie (BNP Paribas, Société Générale, Renault,…), Švýcarska, Belgie a další.2

2

Oficiální portál pro podnikání a export – www.businessinfo.cz

28

Graf č. 7: Příliv PZI do ČR v roce 2007 – teritoriální struktura Teritoriální struktura přílivu PZI do ČR v roce 2007 (mil. CZK) 60 000,0 50 000,0 40 000,0 30 000,0 20 000,0 10 000,0 0,0 Korejská republika

Spojené státy americké

Švýcarsko

Polsko

Kypr

Velká Británie

Švédsko

Rakousko

Nizozemí

Německo

Lucembursko

Francie

Belgie

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

Velký počet zahraničních firem u nás je důkazem toho, že česká ekonomika je velmi otevřená a jakákoliv změna na evropských trzích se promítne i do naší ekonomiky. Aktivity nadnárodních firem ovlivňují fungování české ekonomiky v mnoha rovinách a stejně jako v ostatních hostitelských ekonomikách, měl i v ČR příliv PZI na domácí ekonomiku řadu různorodých dopadů. Jsou však tyto dopady pouze pozitivní? Jak vlastně působí přímé zahraniční investice na makroekonomii hostitelské země? Na tyto otázky se snaží odpovědět následující část práce, která zkoumá 4 makroekonomické ukazatele – nezaměstnanost, produktivitu práce, platební bilanci a hrubý domácí produkt.

29

5.3 Vliv PZI na makroekonomické ukazatele v ČR Příliv PZI je zdrojem řady přímých i nepřímých dopadů na hostitelskou ekonomiku, které ovlivňují naplnění většiny cílů hospodářské politiky. V dlouhodobém horizontu je vliv PZI na ekonomický vývoj považován za pozitivní (zejména díky přínosu nových technologií, manažerských dovedností a přístupu na zahraniční trhy). Proti každému pozitivnímu dopadu však zrcadlově působí také jeho negativní protějšek. PZI nemusí podporovat hospodářský růst a zaměstnanost, pokud převážně vytlačují již existující investice a pokud nenavazují vazby s domácími firmami. Proto je nezbytné vycházet z komplexnosti dopadů PZI na hostitelskou ekonomiku a brát v úvahu jejich čistý přínos.

5.3.1 Nezaměstnanost Často zdůrazňovaným pozitivním dopadem přílivu PZI je tvorba nových pracovních

míst. Růst zaměstnanosti pod zahraniční kontrolou však vypovídá velmi málo o dopadech přílivu PZI na zaměstnanost v české ekonomice, rozhodující je totiž zda je hostitelská ekonomika schopna adaptovat se na strukturální změny, které příliv PZI doprovázejí. Než přistoupím k samotné analýze vlivu PZI na zaměstnanost, popíšu krátce jak se vyvíjela nezaměstnanost v ČR. Přibližně do poloviny 90. let nepředstavovala otázka nezaměstnanosti v České republice (s výjimkou některých regionálních odlišností) vážnější problém, neboť stále probíhala restrukturalizace ekonomiky a postupně vznikající soukromý sektor, např. v oblasti služeb, značnou část uvolňované pracovní síly vstřebal. V letech 1990 až 1996 se míra nezaměstnanosti pohybovala pod hranicí 5 %, kterou poprvé přesáhla v roce 1998. V té době do aktivní pracovní činnosti vstoupily populačně silné ročníky ze sedmdesátých let a dále se prohloubily problémy v regionech s probíhajícím útlumem hlavních výrobních odvětví, s výraznými odbytovými problémy, nevyhovující dopravní obslužností a v neposlední řadě i s nevyhovující kvalifikační strukturou uchazečů o zaměstnání. K tomu navíc ve druhé polovině devadesátých let a po roce 2000 přibývalo bankrotujících firem a subjektů s druhotnou platební neschopností, což vedlo v roce 2003 k dosud historicky nejvyšší nezaměstnanosti v České 30

republice na hranici 10%. Graf č. 8: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v období roku 1993 - 2006

12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06

Míra nezaměstnansoti v %

Vývoj nezaměstnanosti

Rok

Zdroj: MPSV, vlastní úpravy

Růst HDP ani po roce 2000 totiž nevytvářel dostatek pracovních příležitostí. Bylo to z větší části způsobeno strukturálními změnami ekonomiky. Růst zpracovatelského průmyslu, zejména firem se zahraniční kapitálovou účastí, byl doprovázen tendencí relativně rychlého růstu produktivity práce. Výkon sektoru malých a středních podniků a celého sektoru služeb, kde je objektivně produktivita práce zpravidla nižší, rovněž nezvyšoval poptávku po pracovní síle. Vývoj na straně poptávky tak nepůsobil příznivě na nezaměstnanost přinejmenším do roku 2004. V současné době se míra registrované nezaměstnanosti pohybuje kolem 6%. Graf 9 ukazuje jak se vyvíjela míra nezaměstnanosti v porovnání s přílivem PZI do České republiky v průběhu let 1993 – 2006. Rostoucí příliv PZI byl (zejména v letech 1998 – 2002) doprovázen citelným růstem míry nezaměstnanosti a v jednotlivých letech stagnací, popřípadě mírným poklesem celkové zaměstnanosti. Z toho vyplývá, že ani vysoký příliv zahraničních investic nedokázal vytvářet dostatek pracovních míst.

31

Graf č. 9: Příliv PZI a vývoj registrované míry nezaměstnanosti v letech 1993 - 2006

300 000

12,00

250 000

10,00

200 000

8,00

150 000

6,00

100 000

4,00

50 000

2,00

0

0,00 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

PZI

mira nezam. v %

mil. CZK

Příliv přímých zahraničních investic a vývoj nezaměstnanosti v ČR v letech 1993 - 2006

Míra registrované nezaměstnanosti

Zdroj: ČNB, MPSV, vlastní úpravy

Dalším důkazem toho, že PZI nemají na nezaměstnanost prokazatelný pozitivní vliv je Tabulka 4, která popisuje vztah PZI k míře nezaměstnanosti a k počtu volných pracovních míst prostřednictvím korelačního koeficientu. Tabulka 4: Trh práce a PZI (rok 2006) Korelační koeficienty Stav PZI a míra nezaměstnanosti Stav PZI a volná pracovní místa Zdroj: ČNB, MPSV, vlastní výpočty

32

Třídění: kraje - 0,49 0,84

Tento koeficient může nabývat hodnot –1 až +1, přičemž hodnota korelačního koeficientu −1 značí zcela nepřímou závislost, hodnota korelačního koeficientu +1 značí zcela přímou závislost. Pokud je korelační koeficient roven 0, pak mezi znaky není žádná statisticky zjistitelná závislost. Z tabulky je tedy patrné, že neexistuje jednoznačně nepřímá závislost mezi PZI a mírou nezaměstnanosti (koeficient se nachází téměř uprostřed hodnot –1 a 0), tudíž data nepotvrzují intuitivní očekávání, že by regiony s vyšším objemem PZI měly jednoznačně nižší nezaměstnanost. Naopak spíše přímá závislost existuje mezi PZI a počtem volných pracovních míst, tudíž regiony s vyšším objemem PZI mají i vyšší počty volných pracovních míst. Důvodem tohoto závěru jsou strukturální problémy trhu práce, kdy investoři i při vysoké nezaměstnanosti v regionu nenalézají adekvátní pracovníky. Dále se v této části zaměřím zejména na sektor zpracovatelského průmyslu, neboť je to sektor s největším přílivem PZI a tudíž by se v něm měly nejvíce odrazit aktivity zahraničních investorů. Graf č. 10 a 11 srovnává růst významu podniků pod zahraniční kontrolou a strukturálními změnami zaměstnanosti v českém zpracovatelském průmyslu. V letech 1997 až 2005 se zaměstnanost v podnicích pod zahraniční kontrolou více než ztrojnásobila, ale zaměstnanost v domácích podnicích se snížila téměř na polovinu (viz Graf 11). Graf 10 ukazuje odvětvové strukturální změny zaměstnanosti, kdy zaměstnanost klesla v podstatě ve všech odvětvích kromě gumárenského a plastikářského průmyslu, výroby elektrických a optických přístrojů a výroby dopravních prostředků. Tudíž růst zaměstnanosti v odvětvích s nejvyšším zastoupením podniků pod zahraniční kontrolou byl tedy doprovázen propadem zaměstnanosti ve zbytku zpracovatelského průmyslu.

33

Graf č. 10: Strukturální změny zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích zpracovatelského

průmyslu (průměrný evidenční počet zaměstnanců v tis. osobách) Strukturální změny zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu (průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený v tis. osobách) 250 200 150 100

0

1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005 1997 2000 2005

50

DA

DB

DC

DD

DE

DG

DH

DI

Podniky pod zahraniční kontrolou

DJ

DK

DL

DM

DN

Domácí podniky

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty, úprava na základě3 Pozn.: Podniky pod zahraniční kontrolou – kapitálová účast zahraničního investora 50 a více % (ESA 1995 - Institucionální sektor S.11003 - nefinanční podniky pod zahr. kontrolou bez fyzických osob - nerezidentů), chybí údaje u DM v roce 1997

D DA DB DC DD

Zpracovatelský průmysl Průmysl potravinářský a tabákový Textilní a oděvní průmysl Kožedělný průmysl Dřevozpracující průmysl

DE Papír. a polygraf. Průmysl, vydav. činnost DG Chemický a farmaceutický průmysl

3

DH DI DJ DK DL

Gumárenský a plastikářský průmysl Průmysl skla, keramiky a porcelánu Výroba kovů a kovodělných výrobků Výroba strojů a zařízení Výroba elektrických a optických přístrojů DM Výroba dopravních prostředků DN Zpracovatelský průmysl jinde neuvedený

M. Srholec – Přímé zahraniční investice v České republice, teorie a praxe v mezinárodním srovnání

34

Graf č. 11: Strukturální změny zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu Strukturální změny zaměstnanosti v českém zpracovatelském průmyslu (průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený v tis. osobách) 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1997

2000

2005

D

Podniky pod zahraniční kontrolou

Domácí podniky

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

Z Grafu 12 je patrné, že i ve zpracovatelském průmyslu podniky pod zahraniční kontrolou nevytváří dostatek pracovních míst, tudíž nepůsobí příznivě na vývoj zaměstnanosti v tomto sektoru, neboť značný příliv PZI do zpracovatelského průmyslu byl doprovázen poklesem pracovníků. Hlavním důvodem je mezisektorové „přetahování zaměstnanců“. V regionech, kde byl výrazně podpořen zpracovatelský průmysl, roste zaměstnanost v tomto sektoru ekonomiky. Zatímco v regionech, kde není tolik nových investorů dochází k útlumu, především hutnictví, takže zaměstnanci přecházejí do odvětví mimo zpracovatelský průmysl, například do služeb.

35

Graf č. 12: Příliv PZI a zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu (1998 – 2004)

1 480 1 460 1 440 1 420 1 400 1 380 1 360 1 340 1 320 1 300 1 280

90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000

mil. CZK

tisíc osob

Příliv PZI a zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu

10 000 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu Příliv PZI do zpracovatelského průmyslu (mil. CZK)

Zdroj: ČNB, MPSV

Závěr je tedy zřejmý – na makroekonomické úrovni nelze prokázat pozitivní vztah mezi intenzitou přílivu PZI a vývojem nezaměstnanosti (resp. zaměstnanosti). PZI formou akvizic mají jednoznačně pracovně úsporný efekt, neboť zahraniční investor usiluje o zvýšení produktivity v získaném podniku a to zejména organizačními změnami a investicemi do nových technologií šetřícími práci. Z toho vyplývá, že v takovémto podniku nedochází k tvorbě nových pracovních míst, ale často spíše naopak dochází k úsporám pracovních sil. Příkladem může být např. bankovní sektor po privatizaci, kdy od roku 1998 do roku 2004 došlo k poklesu pracovníků v bankovním sektoru asi o 14 600. PZI formou investic na zelené louce vedou k vytváření nových pracovních míst a tudíž by měly vést i ke zvýšení zaměstnanosti. I zde je ale vliv těchto investic na nezaměstnanost nejednoznačný. Výstavba nových podniků je totiž často doprovázena zánikem slabších tuzemských podniků. Jednoznačný podíl na vývoji nezaměstnanosti u nás mají výrazné strukturální a technologické změny. Těmto změnám často neodpovídá profesní a kvalifikační struktura nabídkové strany trhu práce. Nerovnováha se projevuje na jedné straně přebytkem práce 36

v některých profesích a na druhé straně jejím nedostatkem. Ke snížení nezaměstnanosti by na straně poptávky zejména přispěla výraznější tvorba pracovních míst – růst odvětví a činností s nižší produktivitou práce, čili obecně sektoru malých a středních podniků a sektoru služeb, dále zmírňování regionálních rozdílů a také institucionální změny na trhu práce.

5.3.2 Produktivita práce Průměrná

produktivita

práce

je

chápána

jako

významná

charakteristika

makroekonomické výkonnosti a úrovně životního standardu.. Nejvyšší produktivitu práce mají právě nejvyspělejší země světa, v nichž je také velmi vysoká životní úroveň obyvatel a zpravidla i úroveň mezd. Dosahovaná produktivita práce se tedy může řadit mezi významné ukazatele vyspělosti jednotlivých zemí. Existuje několik metod výpočtu produktivity práce. Jeden z ukazatelů, který pro své výpočty využívá Český statistický úřad je stanovení tzv. přidané hodnoty, tj. od obratu odečteme výkonovou spotřebu a náklady na prodané zboží. Účetní přidaná hodnota představuje zvýšení hodnoty vytvořené produkce nebo prodaného zboží proti hodnotě vstupů materiálu, energie a služeb, resp. zboží při nákupu. Tohoto zvýšení je dosahováno efektivním využitím pracovních a kapitálových zdrojů podnikání ve výrobních a obchodních procesech. Účetně přidaná hodnota vyjadřuje rozdíl výkonů a výkonové spotřeby plus obchodní marži. Asi nejrozšířenějším ukazatelem (v ČR) je však ukazatel tzv. „souhrnné“ produktivity práce. Souhrnná produktivita práce4 je dle metodiky ČSÚ počítána jako podíl hrubého domácího produktu a korigovaného počtu pracovníků. Ten vychází z korigovaných údajů o zaměstnanosti z výběrového šetření pracovních sil, které se provádí v domácnostech a vychází z mezinárodních definic a doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO). Korekce spočívají především v zohlednění vedlejších pracovních poměrů, zahraničních pracovníků (zaměstnanců i podnikatelů) zjištěných z administrativních zdrojů a kategorií žen na mateřské dovolené, učňů a pracujících v cizině, které se bezprostředně nepodílejí na tvorbě HDP.

4

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodicke_poznamky_cr_makroekonomicka_tabulka

37

Následující Graf 13 zachycuje vývoj souhrnné produktivity práce v období let 1996 – 2007. Do roku 2002 růst produktivity práce značně kolísal, z grafu je patrný i výrazný pokles dokonce až do záporných hodnot v roce 1997, kdy naše ekonomika procházela hospodářskou krizí. V posledních letech je růst produktivity práce výrazně vyrovnanější. Graf č. 13: Vývoj souhrnné produktivity práce v ČR (v %) v letech 1996 - 2007 Vývoj souhrnné produktivity práce (meziroční změna) 6,0 5,0 4,0

%

3,0 2,0 1,0 0,0 -1,0

1996 1997

1998

1999 2000

2001 2002

2003 2004

2005

2006 2007

-2,0 Rok

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

Ekonomové se shodují na tom, že zahraniční investice mají jednoznačně pozitivní vliv na růst produktivity práce v české ekonomice. Podniky vlastněné zahraničním kapitálem totiž dosahují vyšší produktivity na jednoho pracovníka, než je tomu u firem domácích. Tento fakt znázorňuje Graf 14, z kterého je vidět, že na celkové přidané hodnotě (a tím i na produktivitě práce) se podniky pod zahraniční kontrolou podílely značnou měrou.

38

Graf č. 14: Vývoj přidané hodnoty na zaměstnance, nefinanční podnikatelské subjekty se

100 a více zaměstnanci Vývoj přidané hodnoty na zaměstnance 250 000

Kč/měs.

200 000 zaměstnavatelé a ostatní OSVČ soukr.podniky pod zahranič. kontrolou soukromé národní podniky

150 000

100 000 podniky veřejné 50 000

0 2003

2004

2005

2006

Rok

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

Příčinou takto vysoké produktivity v podnicích pod zahraniční kontrolou je zejména příliv zahraničního kapitálu, který s sebou přináší technologické i manažerské know-how, které umožňuje efektivnější fungování podniku. Nepřímo působí zahraniční investice i na zvyšování produktivity celého konkrétního oboru, neboť dochází k přelivu know-how ze zahraničních na domácí podniky. Tato skutečnost však s sebou přináší i některá úskalí. Vyšší produktivita práce v podnicích pod zahraniční kontrolou se rovněž zrcadlí v jejich vyšší mzdové hladině oproti domácím podnikům (viz Graf 15).

39

Graf č. 15: Vývoj průměrné mzdy na zaměstnance u nefinančních podnikatelských

subjektů se 100 a více zaměstnanci (2003-2006) Vývoj průměrné mzdy na zaměstnance (průměr fyz. osob) 25 000 23 000 21 000 podniky veřejné

Kč/měs.

19 000

soukromé národní podniky soukr.podniky pod zahranič. kontrolou zaměstnavatelé a ostatní OSVČ

17 000 15 000 13 000 11 000 9 000 7 000 2 003

2 004

2 005

2 006

Rok

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

Nadnárodní firmy sice v české ekonomice využívají relativně levnější pracovní síly oproti jejich mateřské zemi, ale na místním trhu práce své zaměstnance oproti domácím podnikům naopak přeplácejí. Zvyšování mezd v sektoru zahraničních firem se přelije do sektoru domácích firem, kde produktivita práce ale roste pomaleji, což způsobí růst nezaměstnanosti a pokles konkurenční schopnosti v domácích firmách.

5.3.3 Platební bilance Platební bilance charakterizuje vztah národní ekonomiky s ostatním světem prostřednictvím toků zboží, služeb a kapitálu. Z hlediska účtů je platební bilance členěna na běžný účet, kapitálový účet, finanční účet a účet změny devizových rezerv. Běžný účet zachycuje všechny transakce (kromě finančních) týkající se ekonomických hodnot

40

a vztahující se na tuzemce a cizozemce (rezidenti a nerezidenti). Patří sem toky zboží a služeb, důchody z investic a jednostranné převody (kompenzující položky poskytnuté nebo získané bez protihodnoty). Kapitálový účet zachycuje všechny transakce spojené s příjmem nebo vydáním kapitálových převodů nevyrobených nefinančních aktiv (tím se v podstatě kryje hmotný majetek jako např. patenty, smlouvy o pronájmu apod.). Finanční účet zachycuje všechny transakce spojené se změnou vlastníka zahraničních finančních aktiv a pasiv příslušného státu. Účet změn devizových rezerv se týká měnového zlata ve státní pokladně a měn jiných států (zahraničních měn). Bilancující položku platební bilance představují nezaznamenané transakce (chyby a opomenutí) [8] Vývoj platební bilance v letech 2000 až 2007 znázorňuje Graf 16. Z grafu je patrné, že po celé sledované období se běžný účet platební bilance nachází v záporných hodnotách. Na tomto stavu se největší měrou podílela bilance výnosů, která se v roce 2000 pohybovala na hodnotě –53 mld. Kč a do loňského roku se propadla na hodnotu více než –186 mld. Kč, přičemž z největší části se na této hodnotě podílí přímé zahraniční investice a to zejména ve formě reinvestovaných zisků (101 258 mil. Kč). Výrazná změna na běžném účtu platební bilance nastala v roce 2005, kdy došlo k přechodu výkonové bilance České republiky (saldo bilance zboží a služeb) do aktivní pozice (2 % HDP) a k poklesu deficitu běžného účtu na 2,1 % HDP. To bylo zapříčiněno růstem především strojírenského vývozu, ale také rozšířením výrobních kapacit v České republice spojené s přílivem přímých zahraničních investic, které mělo příznivý vliv na nárůst objemu české produkce a zvýšení exportu na trhy zemí Evropské unie, kam směřovalo 84 % celkového vývozu. Finanční účet se po celé období pohyboval neustále v kladných hodnotách, tudíž příliv zdrojů ze zahraničí byl vyšší než jejich odliv. Markantní nárůst byl zejména v roce 2002, kdy finanční účet vykázal čistý příliv zahraničních zdrojů ve výši 340,3 mld. Kč, což v meziročním srovnání představuje téměř dvojnásobný nárůst. Nejvyšší příliv zahraničních zdrojů plynul ze zahraničních přímých investic (269,3 mld. Kč), opět zejména z reinvestovaných zisků. Reinvestice nepředstavují však skutečný tok finančních prostředků, jež by procházel devizovým trhem, a nepůsobí tedy na znehodnocení měny. Zvyšují však celkovou výši přímých zahraničních investic a objevují se tak i na finančním účtu jako zdroj. Reinvestované zisky jsou tedy jednou vykazovány jako kreditní položka v rámci přímých zahraničních investic na finančním účtu (navýšení zahraniční investice

41

v podobě růstu vlastního jmění) a zároveň jsou zaznamenávány jako debetní položka v bilanci výnosů v rámci běžného účtu (odráží výnos zahraničního investora z dříve investovaného kapitálu). Tento zápis vychází z podvojného principu platební bilance, na kterém je PB založena. Z čistě logického hlediska by se tedy položka reinvestovaných zisků v platební bilanci vůbec projevit neměla, protože tak dochází ke zkreslování struktury platební bilance. Nicméně důvodem pro zařazení reinvestovaných zisků do platební bilance je její propojení

a

sjednocení

s metodikou

národního

účetnictví.

Reinvestované

zisky

zahraničních investorů jsou totiž důchody nerezidentů, které vstupují do rozdílu mezi hodnotou hrubého domácího produktu a hrubého národního důchodu (více v kapitole 5. 3. 4. HDP). Graf č. 16: Vývoj platební bilance (v mil. Kč) v období let 2000 - 2007 Vývoj platební bilance (mil. Kč) 400 000,0 300 000,0 200 000,0

běžný účet 100 000,0

kapitálový účet

0,0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 -100 000,0 -200 000,0

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

42

finanční účet

Tabulka č. 5: Podíl podniků pod zahraniční kontrolou na vývozu a dovozu v %

1999 2000 Dovoz 34,0 39,2 Vývoz 33,9 38,6 Zdroj: www.cesvsem.cz

2001 39,3 42

2002 43,3 45,2

2003 41,1 45,7

2004 43,3 46,4

2005 39,7 44,7

Tabulka 5 popisuje vývoj podílu podniků pod zahraniční kontrolou na celkovém dovozu a vývozu. Zatímco podíl na dovozu se zvýšil od roku 1999 do roku 2005 téměř o 6%, u vývozu byl tento nárůst 11%. Toto zvýšení podílu na vývozu způsobuje zejména vysoká exportní orientace firem pod zahraniční kontrolou v průmyslu. Na celkových průmyslových tržbách mají již podniky pod ZK 60 % podíl a přibližně tři čtvrtiny tržeb podniků pod ZK připadá na přímý vývoz. Na tržbách z vývozu mají rozhodující podíl (90 %) a jsou nositeli exportní výkonnosti zpracovatelského průmyslu. Vliv PZI na platební bilanci souvisí také s finančním životním cyklem investice. V první fázi dochází k založení nového podniku prostřednictvím zahraniční investice, které je doprovázeno vyšší dovozní náročností v podobě dovozu strojů a meziproduktů. Tento rys je nejvýraznější u PZI na zelené louce v době jejich výstavby a před plným rozběhnutím výroby. V prvních letech lze tedy očekávat spíše negativní dopad na saldo obchodní bilance. Poté již začne podnik vyrábět a v případě, že je jejich produkce určena pro zahraniční trhy, bude docházet ke zlepšení běžného účtu platební bilance a ke snížení vnější nerovnováhy. Ovšem negativní dopad to bude mít na směnný kurz, který bude v reakci na přebytek obchodní bilance apreciovat, což škodí domácím exportérům a zdražuje to jejich vývozy do zahraničí. V druhé fázi začnou zahraniční podniky dosahovat zisku a investoři jej začnou znovu investovat a nebo převádět do zahraničí. První varianta je přínosná pro hostitelskou zemi, protože je důkazem důvěry investora v danou ekonomiku. Druhá varianta, repatriace zisků, však není příliš pozitivní, protože dochází k odlivu kapitálu do mateřské země, takže dochází ke zhoršení stavu bilance výnosů a běžný účet se dostane do deficitu. Vývoj vnější rovnováhy tudíž závisí nejen na exportní výkonnosti, ale také na poměru reinvestic a dividend. Z Grafu 17 je vidět tendence přechodu od reinvestic k repatriacím, tudíž přechod z druhé do třetí fáze finančního životního cyklu investice. Je

43

evidentní, že reinvestice i repatriace zisku budou i v budoucnu trvalým břemenem běžného účtu a nejsou nikterak manipulovatelné nástroji hospodářské politiky. Může tak docházet k prohlubování vnější nerovnováhy české ekonomiky. V jaké situaci se nyní česká ekonomika z hlediska vnější nerovnováhy nachází a jak se tato nerovnováha u nás vyvíjela popisuje následující odstavec.

Graf č. 17: Vývoj struktury přímých zahraničních investic v letech 1999 - 2006 Vývoj struktury přímých zahraničních investic 100 000,0 90 000,0 80 000,0

mil. CZK

70 000,0 60 000,0 50 000,0 40 000,0 30 000,0 20 000,0 10 000,0 0,0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Rok

dividendy

reinvestované zisky

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

Nejčastěji používaným indikátorem vnější nerovnováhy a možného vypuknutí měnové krize je podíl deficitu běžného účtu platební bilance na hrubém domácím produktu. Pozornost udržení vnější rovnováhy země má být věnována již v okamžiku, kdy se deficit běžného účtu přiblíží hranici 5%. Z Tabulky 6 můžeme vyčíst, že sledovaný indikátor do roku 2004 osciloval kolem kritické hranice 5%, kdy v roce 2003 dokonce došlo k navýšení salda až na 6,23% HDP. V dalších letech se již situace zlepšuje a v roce 2007 se deficit běžného účtu platební bilance zredukoval na 2,5 % HDP. Z toho vyplývá, že měnová krize zapříčiněná těmito faktory České republice zatím nehrozí.

44

Tabulka č. 6: Vývoj salda běžného účtu platební bilance v % HDP v letech 2000-2007

Saldo běžného účtu PB (v % HDP)

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

-4,79% -5,29% -5,53% -6,23% -5,24% -1,62% -3,10% -2,50%

Zdroj: ČNB, vlastní úpravy

Na tento vývoj působilo oboustranné zlepšení, a to jak nominální výše salda běžného účtu, tak i silný růst české ekonomiky. Nominálně se schodek na běžném účtu zmenšil ze 100,8 mld. Kč v roce 2006 na 89 mld. Kč v roce 2007, silný reálný růst ekonomiky o 6,5 % ze 6,4 % v roce 2006 znamenal nominální zvýšení HDP o 326 mld. Kč. Vliv ekonomického růstu byl rozhodující - pokud by ekonomika významně nerostla, zhoršil by se meziročně poměr schodku běžného účtu na HDP o 1,3 procentního bodu. Deficit obchodní bilance a celého běžného účtu platební bilance je v současné chvíli sice profinancovatelný přílivem nedluhového zahraničního kapitálu, avšak po skončení privatizace formou prodeje zahraničním investorům dojde ke snížení tohoto nedluhového krytí vnější nerovnováhy, což povede k tlakům na růst vnějšího zadlužení ekonomiky. Navíc příliv zahraničního kapitálu není tak nedluhový jak se může na první pohled zdát. Součet salda běžného účtu a finančního účtu platební bilance musí být vyrovnán, toto vyrovnání provádí ČNB změnou devizových rezerv. Ta však nemůže být neomezená a časem se odrazí ve změně zahraniční zadluženosti země.5 Dalším důvodem proč se PZI stále výraznějším způsobem podílejí na růstu zahraniční zadluženosti je fakt, že společnosti pod zahraniční kontrolou působící v ČR financují své potřeby zejména čerpáním zahraničních bankovních úvěrů. Splácení zahraničního dluhu omezuje výdaje státu na jiné účely (zdravotnictví, sociální účely, ekonomický rozvoj, ochranu životního prostředí), a tím přímo negativně ovlivňuje podmínky udržitelného rozvoje dané země.

5.3.4 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) je klíčový ukazatel vývoje ekonomiky. Představuje souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích v činnostech považovaných 5

Zahraniční zadluženost je sumou devizových a korunových pasiv bankovní soustavy (vč. ČNB), podnikové sféry a vlády vůči nerezidentům.

45

v systému národního účetnictví za produktivní (tj. včetně služeb tržní i netržní povahy). Aby byl vyloučen vliv změn cen je vyjádřen ve stálých cenách (průměrné ceny roku 2000). Růst (pokles) HDP ve stálých cenách charakterizuje o kolik % reálně stoupl (klesl) hrubý domácí produkt ve sledovaném čtvrtletí roku proti stejnému období roku předchozího. [9] Graf č. 18: Vývoj objemu HDP (v běžných cenách)/obyv. v letech 1997 - 2007

HDP na 1 obyvatele (v CZK)

350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

Po poklesu hrubého domácího produktu (HDP ve s.c. roku 2000) v letech 1990 až 1992 došlo v roce 1993 k obratu a nejvýraznějšího růstu o 5,9 % bylo dosaženo v roce 1995. V dalších letech se tempo růstu HDP snižovalo a v roce 1997 a 1998 došlo dokonce k jeho absolutnímu poklesu. Hospodářský růst byl obnoven počínaje 3. čtvrtletím roku 1999. Česká ekonomika tedy roste nepřetržitě od roku 1999, přičemž od 2. čtvrtletí 2005

nekleslo její růstové tempo pod 6 %. Za rok 2007 se HDP meziročně zvýšil o 6,5 %, s tím, že na straně tvorby zdrojů byl nejsilněji podporován zpracovatelským průmyslem

46

a na straně užití zejména výdaji domácností na konečnou spotřebu. Zvyšování ekonomického výkonu bylo spojeno s růstem zaměstnanosti. Podle odhadu pracovalo ve 4. čtvrtletí v české ekonomice o 1,9 % osob více než ve stejném čtvrtletí předchozího roku, v průměru za celý rok pak o 1,8 % osob více než v roce 2006. Graf č. 19 znázorňuje jak se vyvíjel podíl hrubé přidané hodnoty na HDP u podniků veřejných, národních soukromých a pod zahraniční kontrolou. Z grafu je patrná tendence vzrůstajícího podílu na HDP u podniků pod zahraniční kontrolou a bohužel naopak u podniků domácích. Efektivním využíváním pracovních a kapitálových zdrojů podnikání ve výrobních a obchodních procesech vzrostla za období let 2000 až 2004 přidaná hodnota celkově ze 711,9 na 934,5 mld. Kč, tj. o 222,6 mld. Kč. Nárůst u podniků pod zahraniční kontrolou činil 206,4 mld. Kč a nárůst u soukromých domácích podniků byl 51,5 mld. Kč. U podniků veřejných se naopak projevil pokles o 35,4 mld. Kč. Na závěr této kapitoly bych podotkla, že PZI mají na HDP jednoznačně pozitivní vliv. V letech 1997 – 1998 docházelo k poklesu HDP a dle uzanční ekonomické definice se ekonomika dané země dostává do deprese v případě, kdy HDP klesá 2 čtvrtletí za sebou. Tato podmínka byla splněna. Nicméně to byly právě přímé zahraniční investice, které pomohly tuto krizi překonat. Graf č. 19: Podíl hrubé přidané hodnoty na HDP (v %) v letech 1995 - 2004 Podíl hrubé přidané hodnoty sektorů podle vlastnictví na HDP (v%)

70 60 50 40 30 20 10 0 1995

1996

1997

Veřejný

1998

1999

2000

Národní soukromý

Zdroj: ČSÚ, vlastní úpravy

47

2001

2002

2003

Pod zahraniční kontrolou

2004

6. Závěr Česká republika se v ukazateli přímých zahraničních investic v poměru k HDP či

v poměru na jednoho obyvatele řadí na přední příčky v nejširším celosvětovém srovnání. Ve zpracovatelském průmyslu je již více než polovina produkce soustředěna v podnicích pod zahraniční kontrolou. Vysoký příliv PZI je považován jak za znak pokroku v restrukturalizaci firem, tak i za záruku makroekonomické stability a prosperity země. Cílem práce bylo zhodnotit vliv PZI na nezaměstnanost, produktivitu práce, platební bilanci a hrubý domácí produkt. Z této práce vyplývá, že přímým zahraničním investicím je často připisován větší význam a důležitost, než ve skutečnosti mají.

Na makroekonomické úrovni se jednoznačně nepotvrdil pozitivní vliv na vývoj nezaměstnanosti (respektive zaměstnanosti). Z rozboru Českého statistického úřadu vyplývá, že v minulých letech pro většinu zahraničních investorů byla hlavním podnětem pro jejich investice levná pracovní síla a možnost nasadit takové technologie, které zajistí rychlou návratnost investic. Zahraniční investice mířily většinou do odvětví méně technologicky náročných, a pokud do odvětví tzv. high tech, jsou to převážně montáže. O investice do výzkumu a vývoje šlo v podstatě jen v automobilovém průmyslu a v telekomunikacích. Česká republika však již překonala první fázi přílivu přímých zahraničních investic orientovanou na levnou pracovní sílu a stále větší zastoupení mají projekty technologických center a strategických služeb. PZI tedy určují strukturální charakteristiku naší ekonomiky, která je důležitá nejen z hlediska trhu práce. Stále převládá relativně vysoký podíl průmyslu (a sekundárního sektoru vůbec) na výkonu ekonomiky a rovněž na počtu zaměstnaných osob. Přes fakt, že průmysl, zejména zpracovatelský, je rozhodujícím „tahounem“ ekonomiky, jak jsme si ukázali pracovní sílu v důsledku růstu produktivity práce spíše uvolňoval. Jeho schopnost absorpce pracovní síly se začala opět zvyšovat až od roku 2005. Naproti tomu služby pomaleji zvyšují svůj „výkon“ a z toho titulu je jejich schopnost absorpce pracovní síly relativně nízká, takže nekompenzuje uvolňování pracovní síly z ostatních sektorů (vč. zemědělství). Ke snížení nezaměstnanosti by tedy přispěla výraznější tvorba pracovních míst – růst odvětví a činností s nižší produktivitou práce, čili obecně sektoru malých a středních

48

podniků a sektoru služeb, dále zmírňování regionálních rozdílů a pochopitelně - stejně jako jinde v Evropě - institucionální změny na trhu práce. Z hlediska produktivity práce mají PZI na vývoj tohoto ukazatele jednoznačně pozitivní vliv. Vývoj přidané hodnoty v podnicích pod zahraniční kontrolou je stále rostoucí. Tyto podniky disponují lepším technologickým vybavením, zahraničním knowhow, novými manažerskými přístupy. Díky tomu však dochází k „rozevírání nůžek“ mezi nimi a podniky domácími. V některých případech tak domácí podniky nemohou podnikům pod zahraniční kontrolou konkurovat a může to vést až ke ztrátě podílu na trhu, popřípadě ke zrušení podniku. Vliv PZI na platební bilanci je také na první pohled pozitivní, ale pokud se na tento vliv podíváme komplexněji, zjistíme, že to opět není tak jednoznačné. Na jedné straně totiž podniky pod zahraniční kontrolou významně zvyšují export země, což působí kladně na vývoj běžného účtu platební bilance, ale na druhé straně dochází k apreciaci měny, což ztěžuje podmínky domácím exportérům. Za další riziko spojené s přílivem PZI považuji možnost repatriaci zisků zpět do zahraničí (např. ve formě dividend). V zemích s vysokým přílivem PZI v podobě privatizace státního majetku tento faktor nehraje příliš významnou roli, avšak v průběhu času, kdy se příliv PZI z privatizace snižuje a začínají převažovat investice na zelené louce tak může odliv kapitálu formou repatriovaných zisků v konečné fázi převýšit i celkový příliv zahraničních investic. Díky tomu dojde k prohloubení deficitu běžného účtu platební bilance a tím i vnější nerovnováhy. V České republice ještě probíhají privatizace, nicméně až tento zdroj přílivu investic dojde, bude muset česká ekonomika řešit tento problém a to nejspíše snahou o zvýšení exportu. Otázkou však zůstává zda

zlepšování obchodní bilance bude dostačující k pokrytí prohlubování deficitu bilance výnosů. Na vývoji HDP mají PZI vliv pozitivní. Podniky pod zahraniční kontrolou vykazují jednoznačně vyšší hrubou přidanou hodnotu než podniky domácí a od roku 1999 lze pozorovat neustálý růst jejich podílu na vývoji HDP. Lze tedy konstatovat, že příliv PZI do české ekonomiky vytváří dobrý předpoklad pro vyšší růst hrubého domácího produktu, nižší nezaměstnanost a vyšší blahobyt obyvatelstva. Abychom však toho dosáhli, je třeba zejména zlepšit podmínky podnikání, zajistit pružný trh práce, dostatečnou nabídku na trhu kvalifikovaných pracovních sil

49

a odpovídající rozvoj infrastruktury. Také by mělo dojít ke změně směřování investičních pobídek. Jak vyplývá ze závěrů studie Analýza investičních pobídek v ČR [6], investiční pobídky u nás směřovaly nejvíce do regionů s nejvyšším HDP na obyvatele (Hlavní město Praha a Středočeský kraj), čímž se rozdíly mezi nejrozvinutějšími a zaostalejšími regiony nezmenšovaly, nýbrž zvětšovaly. Investiční pobídky také deformují trh. Podporují totiž velké, především zahraniční firmy, jimž poskytují tržní výhody na úkor malých a středních firem, čistých plátců daní. Dochází tak k deformaci struktury ekonomiky ve prospěch velkých firem, které často „narostou“ do velikosti odpovídající známému sloganu „too big to fail“ (příliš velký pro krach), která jim zabezpečí stálou pozornost a případnou podporu ze strany vlády. Proto by podpory měly být podmíněny specifickými charakteristikami, které co nejpřesněji odpovídají zamýšleným cílům hospodářské politiky. V současné době dochází k utahování kohoutků, jimiž plynuly miliardy korun na podporu zahraničních investic ve formě daňových prázdnin. Vláda v dubnu tohoto roku schválila návrh ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby stát napříště podporoval pouze strategická centra. Stát totiž v minulých letech pobídkami podpořil téměř 900 projektů za více než 500 mld. korun. Mělo by se tak tedy skoncovat s investičními pobídkami pro montovny a začít směřovat spíše do strategických služeb a technologických center. Na závěr bych dodala, že tak často zmiňované tvrzení – přímé zahraniční investice výrazně pozitivně působí na ekonomickou situaci hostitelské země – se v této práci nepotvrdilo. S přílivem PZI zatím nelze spojovat přehnaná očekávání, protože jejich dopady v konečném důsledku závisí na charakteristikách hostitelské ekonomiky a domácí hospodářské politice.

50

7. Seznam použité literatury PUBLIKACE: [1] JIHOMORAVSKÝ KRAJ, REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA, Příručka pro místní samosprávu. Brno. 2005. 50 s. Brožura

[2] SRHOLEC M., Přímé zahraniční investice v ČR – Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: LINDE nakladatelství s.r.o.. 2004. 171s. ISBN 80 – 86131 – 52 – 1

[3] VITURKA M. a kolektiv, Investiční atraktivita vybraných měst České republiky. 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1998. 119 s. ISBN 80-210-2007-5 [4] BENÁČEK V., Přímé zahraniční investice v české ekonomice: praxe, teorie a aplikace. Polit. ekonomie, č. 1, 2000, s. 7-24

INTERNETOVÉ ZDROJE: [5] INFORMAČNÍ SERVER PRO PODNIKÁNÍ. [online]. [cit. 2008–05-12]. Dostupné na Internetu: < http://business.center.cz/business/pravo/zakony/invpob/>. [6] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU, Analýza investičních pobídek. [online]. [cit. 2008–05-12]. Dostupné na Internetu: . [7] OFICIÁLNÍ PORTÁL PRO PODNIKÁNÍ A EXPORT. [online]. [cit. 2008–05-12]. Dostupné na Internetu: .

51

[8] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. [cit. 2008–05-12]. Dostupné na Internetu:. [9] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [online]. [cit. 2008–05-12]. Dostupné na Internetu: < http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/aktualniinformace>.

52