DIPLOMOVÁ PRÁCE. Vliv přímých zahraničních investic na platební bilanci ČR

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

Ústav ekonomie

DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv přímých zahraničních investic na platební bilanci ČR

Autor: Bc. David Slezák Vedoucí práce: Ing. Marcel Ševela, Ph.D.

Brno 2007

Poděkování: Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu práce Ing. Marcelu Ševelovi, Ph.D. za jeho cenné rady, metodickou pomoc a čas, který věnoval mé diplomové práci.

2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Ing. Marcela Ševely, Ph.D. a že jsem uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 18. května 2007

……………….………………. 3

Abstrakt Slezák, D. Vliv přímých zahraničních investic na platební bilanci ČR. Diplomová práce. Brno, 2007 Diplomová práce je zaměřena na posouzení vlivu přímých zahraničních investic na platební bilanci České republiky. Přínos práce spočívá jednak v charakteristice vnější ekonomické rovnováhy České republiky ve vztahu k přímým zahraničním investicím, dále pak v charakteristice přímých zahraničních investic z hlediska odvětvové i teritoriální struktury. Stěžejní část práce tvoří posouzení vlivu podniků pod zahraniční kontrolou na zahraniční obchod a na bilanci výnosů. Zvláštní pozornost je věnována statistické analýze přímých zahraničních investic ve vztahu k exportní výkonnosti země. Diplomová práce rovněž pojednává o systému investičních pobídek.

Klíčová slova Přímé zahraniční investice, platební bilance, zahraniční obchod, reinvestované zisky, životní cyklus investic

Abstract Slezák, D. Influence of foreign direct investment to the balance of payments of the Czech Republic. Diploma thesis. Brno, 2007 The diploma thesis is focused on the influence of foreign direct investment to the balance of payments of the Czech Republic. The focus of this diploma thesis lies describing the outside economic equilibrium in relationship to foreign direct investment. The main point is to describe foreign direct investment in context branches and territorial division. The principal part of the thesis comprises of the appraisal of the influence of companies under foreign control to the foreign trade and to the balance of profits. Extra attention is devoted to the static analysis of foreign direct investment in relation to export productivity of the country. This diploma thesis also deals with investment encouragement system.

Keywords Foreign direct investment, balance of payments, international trade, reinvested earnings, FDI live-cycle 4

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................... 7

2

Cíl ............................................................................................................... 8

3

Metodika..................................................................................................... 9

4

Teoretická část.......................................................................................... 11 4.1 4.1.1

Struktura platební bilance ...................................................................................... 11

4.1.2

Běžný účet platební bilance ................................................................................... 12

4.1.3

Kapitálový účet platební bilance............................................................................ 13

4.1.4

Finanční účet platební bilance................................................................................ 13

4.1.5

Ekonomická analýza platební bilance.................................................................... 14

4.2

5

Platební bilance................................................................................................... 11

Přímé zahraniční investice .................................................................................. 19

4.2.1

Vymezení přímých zahraničních investic .............................................................. 19

4.2.2

Typologie přímých zahraničních investic .............................................................. 21

4.2.3

Význam PZI pro hostitelskou ekonomiku.............................................................. 22

4.2.4

Motivy pro přímé zahraniční investice................................................................... 25

4.2.5

Faktory ovlivňující rozhodování investorů ............................................................ 26

4.2.6

Riziko hostitelské země.......................................................................................... 29

4.2.7

Možnosti hodnocení přílivu PZI ............................................................................ 30

4.2.8

Přímé zahraniční investice v platební bilancí......................................................... 32

4.2.9

Životní cyklus investic ........................................................................................... 33

Vlastní práce............................................................................................. 35 5.1

Charakteristika vnější rovnováhy ČR.................................................................. 35

5.1.1

Běžný účet platební bilance ................................................................................... 35

5.1.2

Finanční účet platební bilance................................................................................ 40

5.2

Investiční pozice ČR ve světě............................................................................... 41

5.3

Charakteristika investičních toků v ČR ............................................................... 42

5.3.1

Odvětvová struktura přílivu a stavu PZI ................................................................ 45

5.3.2

Teritoriální struktura přílivu a stavu PZI................................................................ 47

5.4

Vliv podniků pod zahraniční kontrolou na obchodní bilanci .............................. 48

5.4.1

Vliv podniků pod zahraniční kontrolou na exportní výkonnost............................. 48

5.4.2

Aktivní zušlechťovací proces z pohledu podniků pod zahraniční kontrolou ......... 52

5.4.3

Dílčí závěr .............................................................................................................. 54

5

5.5

Výnosy z PZI a jejich vliv na bilanci výnosů ....................................................... 55

5.5.1

Zásoba přímých zahraničních investic ................................................................... 56

5.5.2

Životní cyklus investic ........................................................................................... 57

5.6

Statistická analýza PZI ........................................................................................ 60

5.6.1

Regresní analýza .................................................................................................... 60

5.6.2

Testování statistických hypotéz ............................................................................. 64

5.6.3

Dílčí závěr .............................................................................................................. 67

5.7

Systém investičních pobídek ................................................................................ 68

5.7.1

Institucionální a legislativní úprava investičních pobídek ..................................... 68

5.7.2

Formy investičních pobídek................................................................................... 69

5.7.3

Podmínky pro udělení investiční pobídky.............................................................. 70

5.7.4

Význam investičních pobídek pro ČR ................................................................... 71

6

Závěr......................................................................................................... 72

7

Použitá literatura....................................................................................... 75

Seznam tabulek a grafů ................................................................................... 77 Seznam příloh.................................................................................................. 79

6

1 Úvod Přímé zahraniční investice mají na českou ekonomiku celou řadu pozitivních efektů. V prvé řadě jsou významným zdrojem tvorby pracovních míst, a to nejen přímo u příchozích investorů, ale také u českých firem, které od nich získají dodavatelské zakázky. Ekonomové se shodují na tom, že zahraniční investice mají jednoznačně pozitivní vliv na růst produktivity práce v české ekonomice. Podniky vlastněné zahraničním kapitálem totiž dosahují vyšší produktivity na jednoho pracovníka, než je tomu u firem domácích. Zahraniční kapitál s sebou přináší technologické i manažerské know-how, které umožňuje efektivnější fungování podniku. Nepřímo působí zahraniční investice i na zvyšování produktivity celého odvětví, neboť dochází k přelivu know-how ze zahraničních na domácí podniky. Přímé zahraniční investice dále přispívají k rozvoji znalostní ekonomiky. Kapitálově silné zahraniční podniky nabízí akademické sféře, zejména vysokým školám, možnosti spolupráce v oblasti inovací a výzkumu a vývoje. Pro domácí dodavatelské firmy zase kontrakt se zahraničním investorem znamená šanci zapojit se do globálních produkčních řetězců a získat tak přístup k dalším zakázkám. Z makroekonomického hlediska přispívají zahraniční firmy vzhledem ke své výrazné exportní orientaci k zvyšování tempa hospodářského růstu, mají však také významný vliv na udržování vnější ekonomické rovnováhy (prostřednictvím platební bilance). Vnější rovnováha České republiky je na jedné straně úzce spojena s vývojem zahraničního obchodu a výnosů zahraničních investorů (resp. běžným účtem platební bilance) a na straně druhé se zdroji jeho financování (s vývojem finančního účtu). Ekonomika České republiky vykazuje od roku 1994 deficit běžného účtu platební bilance, který se snaží financovat pomocí přímých zahraničních investic. Dopady spojené s jejich přílivem se pozitivně projevují v platební bilanci již nyní. Ovšem v krátkém časovém období lze očekávat, že začnou nabývat na významu negativní dopady spojené s odlivem repatriovaných zisků do zahraničí.

7

2 Cíl Záměrem této diplomové práce je posouzení ekonomického vlivu přímých zahraničních investic na platební bilanci České republiky. Tento základní obecný cíl je naplněn dílčími cíli, kterým je věnována vlastní část diplomové práce. Prvním dílčím cílem je přiblížit problematiku udržování vnější ekonomické rovnováhy České republiky, přičemž důraz je kladen zejména na deficit běžného účtu a na zaznamenávání přímých zahraničních investic na jednotlivých účtech platební bilance. Dalším cílem je poskytnout čtenáři ucelený přehled o přímých zahraničních investicích v české ekonomice a identifikace investiční pozice České republiky. Toho cíle je dosaženo prostřednictvím charakteristiky přílivu a stavu přímých zahraničních investic a zhodnocením investiční pozice naší země v rámci globálního hospodářství. Zohledněny jsou jak české investice umístněné v zahraničí, tak i přímé zahraniční investice v ČR. Jedním ze stěžejních cílů této práce je vyhodnocení vlivu podniků se zahraniční kapitálovou účastí na obchodní bilanci. Tento cíl je rozdělen na posouzení podílu podniků se zahraniční majetkovou účastí na celkovém exportu a importu, a dále pak na úlohu těchto podniků v rámci aktivního zušlechťovacího styku, který představuje důležitou součást zahraničního obchodu České republiky. Dalším důležitým cílem je vyhodnocení vlivu podniků se zahraniční kapitálovou účastí na bilanci výnosů, součástí je jednak identifikace fáze životního cyklu zahraničních investic v ČR a dále pak stanovení celkové zásoby přímých zahraničních investic. Určení fáze investičního cyklu je provedeno v souhrnném vyjádření pro celou ekonomiku. Druhá polovina vlastní části diplomové práce má již charakter statistické analýzy, jejím cílem je ověření kauzálních vztahů v platební bilanci pomocí regresní analýzy a statistických hypotéz. V samotném závěru práce se zabývám systémem investičních pobídek a posouzením jejich významu pro českou ekonomiku.

8

3 Metodika Odborná literatura neposkytuje komplexní přístup ke sledování vlivu přímých zahraničních investic na platební bilanci, proto struktura a obsah jednotlivých kapitol byly tvořeny intuitivně s ohledem na dostupnost údajů. Na dosažení stanoveného cíle práce byly aplikovány ekonomické teorie a teorie statistiky. Ze statistických metod byly použity regresní analýza, ekonometrické modely a testování statistických hypotéz. Diplomová práce byla vypracována s pomocí odborné literatury, elektronických zdrojů a odborného tisku, jejichž seznam je uveden na konci práce. Práce je metodicky členěna na teoretické pojednání o dané problematice, vlastní práci a závěr. Teoretické pojednání o platební bilanci České republiky a přímých zahraničních investicích představuje současně literární rešerši. V této části byla použita pro získání teoretického přehledu řešené problematiky popisná metoda. Před

zpracováním

vlastní

části

práce

byly

nejprve

získány

potřebné

makroekonomické údaje z periodických publikací České národní banky o platební bilanci a přímých zahraničních investicích a z elektronického systému časových řad ARAD, který je dostupný na internetových stránkách ČNB. Dále byly použity údaje zveřejňované Ministerstvem průmyslu a ochodu ČR, Českým statistickým úřadem, Eurostatem, agenturami CzechInvest a Standard & Poor’s. Takto získané údaje byly zpracovány za pomocí metod komparace, dedukce, regresní analýzy, testování statistických hypotéz a syntézy. Za využití metody komparace, která spočívá ve srovnávání jednotlivých ekonomických údajů, byly vytvořeny tabulky a grafy u stěžejních kapitol 5.4 Vliv podniků pod zahraniční kontrolou na obchodní bilanci a 5.5 Výnosy z PZI a jejich vliv na bilanci výnosů, z nichž byly následně dedukcí vyvozeny dílčí závěry. Účelem kapitoly 5.6 Statistická analýza PZI je ověření kauzálních vztahů v platební bilanci. Zde byla použita regresní analýza a testování statistických hypotéz. Význam regresní analýzy spočívá v hledání statistické závislosti mezi ekonomickými veličinami, které jsou formulovány v cíli práce. Ve všech případech byl použit lineární ekonometrický model a to z důvodů jednoduchosti a snadné interpretovatelnosti. Regresní analýza byla zpracována za použití počítačového programu MS Excel. Vypovídací schopnost lineárního ekonometrického modelu byla ověřena pomocí testů

9

průkaznosti indexu determinace (F-test), testů průkaznosti dílčích regresních koeficientů (t-test) a testů průkazností regresní funkce. Zbývající kapitoly vlastní části práce byly vytvořeny dedukcí a popisnou metodou, přičemž pozornost byla zaměřena zejména na elementární charakteristiky časových řad jednotlivých účtů platební bilance a na investiční toky probíhajících v ČR Závěr diplomové práce byl vytvořen syntézou dílčích závěrů a výsledků jednotlivých kapitol. V celé práci byly použity údaje v běžných cenách.

10

4 Teoretická část 4.1

Platební bilance Platební bilance je souhrn ekonomických transakcí (toků zboží, služeb a kapitálu) se

zahraničním za určité časové období. Mezinárodně srovnatelná metodologie vykazování údajů v platební bilanci a odvozených ukazatelů je stanovena manuálem Mezinárodního měnového fondu (Balance of Payments Manual – BPM5). Základní struktura platební bilance zahrnuje běžný, kapitálový a finanční účet. Vývoj běžného účtu je klíčovým ukazatelem vnější rovnováhy. Platební bilance (PB) národní ekonomiky zachycuje všechny platby nerezidentům a příjmy od nerezidentů. V přesném vyjádření je platební bilance vždy rovna nule, protože všechny transakce jsou zachyceny podvojně. Rozdíl mezi souhrnem bilancí jednotlivých účtů představují chyby a opomenutí a změny devizových rezerv. (KADEŘÁBKOVÁ, 2003, s. 115)

4.1.1

Struktura platební bilance Ukázka podrobné struktury platební bilance je obsažena v příloze 1. Základní

struktura platební bilance je tvořena pěti následujícími účty (LACINA, 2001, s. 29):

I. BĚŽNÝ ÚČET (current account) obchodní bilance bilance služeb bilance výnosů běžné převody transferů II. KAPITÁLOVÝ ÚČET (capital account) III. FINANČNÍ ÚČET (financial account) přímé investice portfoliové investice ostatní investice IV. SALDO CHYB A OPOMENUTÍ, KURZOVÉ ROZDÍLY (errors and ommissions) V. ZMĚNA DEVIZOVÝCH REZERV (- nárůst) (change in official reserves)

11

4.1.2

Běžný účet platební bilance Běžný účet zaznamenává veškeré transakce, které jsou spojeny s dovozem

a vývozem zboží a služeb. Zahrnuty jsou jak „viditelné“ transakce na obchodním účtu, tak „neviditelné“ transakce, které jsou tvořeny platbami za služby (např. pojištění, turistika), převody úroků, zisků a dividend, a dalšími transfery, jako jsou dary nebo poukázané platby přistěhovalým osobám. Bilance běžného účtu je nejpoužívanější dílčí bilancí PB. Běžný účet je podle výše uvedené klasifikace tvořen čtyřmi podúčty: •

obchodní bilance – tento účet zachycuje mezinárodní pohyb zboží. Zboží je časově zaznamenáváno v době svého přechodu přes hranice nebo dnem převodu vlastnictví z exportéra na importéra. Cena většinou vychází z celní hodnoty zboží, která nezachycuje cenu služeb jako jsou především dopravní, skladovací a pojistné náklady.

•

bilance služeb – zachycuje mezinárodní pohyb služeb. Mezi služby se v platební bilanci řadí: doprava, pojištění, cestovní ruch, spoje, bankovní a finanční služby, příjmy a výdaje spojené s diplomatickými zastupitelstvími atd.

•

bilance výnosů – zachycuje mezinárodní převody výnosů. Na tomto účtu jsou sledovány příjmy ze zapůjčených výrobních faktorů do zahraničí ve formě zisků, dividend a rent. Výdaje jsou spojené s platbami za zapůjčení zahraničních výrobních faktorů. V současné době mají nejvyšší váhu především platby spojené se zapůjčením zahraničního kapitálu. V rámci podúčtu jsou sledovány zisky z arbitrážních operací s devizami a zlatem.

•

běžné převody transferů – v rámci tohoto účtu je sledován mezinárodní pohyb transferů. Účet zachycuje položky, které nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek nebo zahraničních závazků země (tzv. jednostranné transfery). Konkrétně se jedná o následující položky: remitence (převody pracovních příjmů), hospodářská pomoc a dary (např. zemím postiženým přírodními katastrofami), příspěvky nadnárodním institucím (OSN, MMF) atd. (LACINA, 2001, s. 31 - 32)

12

4.1.3

Kapitálový účet platební bilance V roce 1993 byla metodika platební bilance MMF zpřesněna tak, aby lépe odpovídala

metodologii Systému národních účtů. Podle této nové metodiky MMF, která platí od roku 1995, běžný účet nezahrnuje všechny transfery, ale pouze tzv. běžné transfery „nekapitálové“ povahy. Kapitálový účet tak změnil zcela svůj původní obsah. Nezobrazuje toky kapitálu v tradičním pojetí, ale pouze tzv. kapitálové transfery. Do transferů kapitálového charakteru spadají transfery spojené s migrací obyvatelstva, promíjením dluhů, vlastnickými právy k základním prostředkům a převody tzv. nehmotných nevyráběných aktiv (patenty, licence, autorská práva aj.) a hmotných nevyráběných aktiv (půda). Ostatní kapitálové transakce jsou zachyceny na finančním účtu platební bilance. Finančním účtem platební bilance je podle nové metodiky nazýván dřívější kapitálový účet. (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 18) 4.1.4

Finanční účet platební bilance Finanční účet platební bilance zachycuje mezinárodní pohyb kapitálu v členění jak

z hlediska charakteru investování (přímé investice, portfoliové investice a ostatní), tak i z hlediska časového (dlouhodobý a krátkodobý kapitál). Kriteriem pro začlenění kapitálového toku do přímých investic je stupeň kontroly zahraničního podniku. Obvykle se do přímých investic zařazuje pohyb kapitálu, při kterém jde o získání 20% - 25% podílu na celkovém kapitálu. V některých případech však již 10% podíl na celkovém kapitálu zahraničního podniku je považován za dostatečně významný na to, aby zahraniční investor mohl ovlivňovat řízení firmy a podílet se na její kontrole. Z této skutečnosti vychází i devizový zákon a metodika platební bilance uplatňovaná v České republice. Podle devizového zákona z roku 1995 se přímou investicí rozumí vynaložení peněžních prostředků (nebo jiných ocenitelných majetkových hodnot či práv), jejichž účelem je vytvoření trvalých ekonomických vztahů investujícího devizového tuzemce v zahraničí nebo cizozemce podnikajícího v tuzemsku. Může jít o takovou formu investic, která vede k získání nejméně 10% podílu investora na základním nebo obchodním jmění nebo nejméně 10% podílu hlasovacích práv. Přímé investice mohou být spojeny s nákupem akcií, může však jít i o reálné investování nebo reinvestování zahraničního zisku. Portfoliové investice (nepřímé investice) představují nákupy a prodeje akcií nebo jiných cenných papírů a účastí, za podmínky, že účelem operace není získání rozhodující kontroly podniku. Dále sem patří a nákup obligací a ostatních dluhových cenných papírů. 13

V České republice jsou kromě této součásti portfoliových investic i finanční deriváty, jako např. opce využívané k zajištění rizik a k účelům obchodování. Ostatní kapitál pak zahrnuje poskytnuté a přijaté dlouhodobé úvěry podniků, obchodních bank, vlády, centrální banky a pohyby krátkodobého kapitálu (tvorba krátkodobých termínovaných depozit, poskytování krátkodobých úvěrů, nákupy a prodeje pokladničních poukázek, komerčních cenných papírů atd.). (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 18 - 19)

4.1.5

Ekonomická analýza platební bilance Cílem ekonomické analýzy platební bilance je získání základních ekonomických

informací o minulém a právě probíhajícím vývoji národního hospodářství v oblasti vnějších ekonomických vztahů, aby na jejich základě bylo možné odhadnout a ovlivnit budoucí vývoj fundamentálních ekonomických veličin.

4.1.5.1 Udržitelnost deficitu běžného účtu k HDP Pro udržitelnost vnější rovnováhy země jsou obvykle sledovány dvě kritické hodnoty, které by národní ekonomika neměla překročit. Poměr hrubého zahraničního dluhu k HDP by neměl být vyšší než 40 % a podíl deficitu běžného účtu na HDP by neměl být vyšší než 5 %. Ratingové agentury nebo i centrální banky analyzující vnější nerovnováhu země často pracují i dalšími ukazateli. Např.se jedná o ukazatele „podíl dluhové služby na exportu zboží a služeb“, kde za limitní hodnotu je obvykle považováno 20 %, a „krytí importu devizovými rezervami v měsících“, kde za mez je považováno dosažení krytí 4 až 6 měsíčního importu. Z charakteru ukazatelů je zřejmé, že nejčastěji používané ukazatele měří relativní výši zahraničního zadlužení země a dále se pak snaží postihnout problémy devizové likvidity země. Do první skupiny ukazatelů můžeme zařadit ukazatele typu „poměr zahraničního dluhu nebo deficitu běžného účtu k HDP“. Do druhé skupiny pak ukazatele typu „dluhová služba k výši exportu zboží a služeb“ nebo „krytí importu devizovými rezervami v měsících“.

14

4.1.5.2 Kumulativní salda platební bilance Při sledování vývoje platební bilance se pracuje s pojmem saldo platební bilance. Saldo platební bilance zásadně nelze získat jako prostý rozdíl kreditního a debetního sloupce, neboť platební bilance je konstruována na principu podvojného účetnictví. Každá operace je tedy zachycena jak v debetním tak i v kreditním sloupci. Rozdíl obou sloupců musí být proto nulový (resp. koncový součet všech položek bilance je nulový). Součtem položek v jednom nebo druhém sloupci je možno získat veličinu celkového obratu platební bilance. (POLOUČEK, 1995, s. 99) Samotné saldo lze v zásadě stanovit dvěma způsoby. Prvním způsobem je vymezení tzv. dílčích sald na úrovni jednotlivých položek platební bilance. Dílčí salda lze získat jako rozdíl kreditu a debetu příslušné položky nebo skupiny položek. Druhou skupinu sald tvoří tzv. kumulativní salda platební bilance. Nejvýznamnější typy kumulativních sald: •

saldo výkonové bilance EX – IM = - (D + T + KT + DK + KK + ∆ DR)

•

saldo běžné bilance EX – IM + D + T = - (KT + DK + KK + ∆ DR)

•

saldo základní bilance EX – IM + D + T + KT + DK = - (KK + ∆ DR)

•

úplné saldo platební bilance EX – IM + D + T + KT + DK + KK = - ∆ DR

Kde:

EX ……….. export zboží a služeb IM ………... import zboží a služeb D ………. důchody (výnosy) T …………. běžné transfery KT ……….. kapitálové transfery DK ……...... dlouhodobý kapitál (přímé investice a část portfoliových a ostatních investic) KK ……….. krátkodobý kapitál (část portfoliových investic a ostatních investic) ∆ DR …….. změna devizových rezerv

15

4.1.5.3 Saldo výkonové bilance EX – IM = - (D + T + KT + DK + KK + ∆ DR) Položky na levé straně rovnice zachycují v peněžním vyjádření všechny hmotné a nehmotné toky zboží a služeb mezi domácí ekonomikou a zahraničním. Saldo výkonové bilance je tvořeno součtem salda obchodní bilance a salda bilance služeb. Rovnice salda výkonové bilance vyjadřuje, že změna v prvním okruhu platební bilance vyvolaná vývozem a dovozem zboží a služeb se kvantitativně rovná změně ve druhém okruhu platební bilance (s opačným znaménkem). Samotné saldo obchodní bilance je dáno rozdílem mezi hodnotou vývozu a dovozu zboží. Neumožňuje však posouzení devizové rovnováhy platební bilance, protože nezahrnuje toky z titulu výnosů a transferů, jejichž kladná salda mohou kompenzovat deficity obchodní bilance. Z vývoje salda výkonové bilance v delším časovém úseku lze však usuzovat vývoj hospodářských aktivit země. Výkonová bilance se pro soustavný růst výkonů v oblasti služeb prakticky stává rozhodující pro měření vnější výkonnosti ekonomiky země. Saldo výkonové bilance vytváří v otevřené ekonomice souvislost mezi hrubým domácím produktem (Y) a celkovými domácími výdaji (A - absorpce) podle vztahu: A = Y + (IM – EX) Celkové domácí výdaje se rovnají hrubému domácímu produktu plus import zboží a služeb mínus export zboží a služeb. Celkové domácí výdaje představují celkovou reálnou domácí spotřebu. Jestliže budou celkové domácí výdaje vyšší než domácí produkce, bude vyšší domácí spotřeba uspokojena dovozem ze zahraničí. Bude docházet ke vzniku deficitu výkonové bilance. V případě kdy domácí výdaje budou nižší než domácí produkce, bude část přebytečné produkce spotřebována v zahraničí, výsledkem bude aktivní saldo výkonové bilance. (LACINA, 2001, s. 36 - 37)

4.1.5.4 Saldo běžné bilance EX – IM + D + T = - (KT + DK + KK + ∆ DR) Saldo běžné bilance vymezujeme tak, že na levou stranu rovnice (do prvního okruhu platební bilance) k výkonové bilanci přiřadíme saldo důchodů a běžných transferů.

16

Saldo běžné bilance je považováno za vhodné pro analýzu devizové rovnováhy platební bilance. Nulové saldo znamená, že celkový stav vnější zadluženosti země se nezměnil. Aktivní saldo představuje růst čistých zahraničních pohledávek, pasivní saldo znamená růst čistých zahraničních závazků. Na běžném účtu musí být jakýkoliv přebytek nebo schodek vyrovnán, k tomuto účelu se používají kapitálový a finanční účet platební bilance nebo změna devizových rezerv. Saldo běžné bilance také zachycuje změnu devizové pozice státu jako celku. Problémem však zůstává udržitelnost rovnováhy běžné bilance v dlouhém období bez potřeby dodatečných změn devizového kurzu, cenové hladiny, důchodu nebo úrokových sazeb. Rovnováha platební bilance na úrovni běžné bilance pak nastane, jestliže platí vztah (LACINA, 2001, s. 37): EX – IM + D +T = 0

4.1.5.5 Saldo základní bilance EX – IM + D + T + KT + DK = - (KK + ∆ DR) Saldo základní bilance vznikne přesunutím kapitálových transferů a dlouhodobého kapitálu na levou stranu rovnice. Takto vymezené saldo základní bilance se používá pro vyjádření devizové rovnováhy. Řez pod položkou dlouhodobý kapitál je pro analýzy devizových vztahů považován za vhodnější než saldo základní bilance, protože přímé a nepřímé zahraniční investice, které jsou zdrojem důchodů výrazně působí na trvalé přerozdělení finančních zdrojů mezi národní ekonomikou a zahraničím. Dalším argumentem ve vztahu k vymezení salda základní bilance je, že změny běžné bilance (přebytky, deficity) mohou být dlouhodobě kompenzovány opačnými saldy na účtu dlouhodobého kapitálu (deficity, přebytky). Základním problémy této koncepce stanovení salda základní bilance je rozdělení dlouhodobých kapitálových toků podle kritéria trvanlivosti (nenávratnosti) na položky prvního okruhu (přímé a část portfoliových investic) a položky druhého okruhu (dlouhodobé obchodní a finanční úvěry, nákup a prodej obligací a další financující položky). Trvalý jednostranný dovoz dlouhodobého kapitálu pak skrytě zakládá tlak na deficit platebních bilancí v příštích letech prostřednictvím odlivu výnosů (zisku, dividend a úroků) do zahraničí v dlouhém období. (LACINA, 2001, s. 38)

17

4.1.5.6 Úplné saldo platební bilance EX – IM + D + T + KT + DK + KK = - ∆ DR

Úplné saldo platební bilance bývá též označováno jako saldo maximální likvidity. Tento typ salda předpokládá ponechání všech kapitálových operací centrální banky nezahrnovaných do devizových rezerv na pravé straně rovnice. Analýza na úrovni salda maximální likvidity se používá ke zjištění tendence vývoje platební bilance v oblasti devizové a vnitřní měnové rovnováhy. Saldo likvidity má prostřednictvím devizových intervencí centrální banky důsledky pro vývoj peněžní zásoby v ekonomice. Při aktivním saldu maximální likvidity provádí centrální banka nákup deviz, zároveň prodává domácí měnu a zvyšuje tím domácí peněžní zásobu. Při pasivním saldu maximální likvidity centrální banka devizy prodává za domácí měnu a snižuje peněžní zásobu v ekonomice. Nulové saldo maximální likvidity, kdy centrální banka neprovádí intervence na devizovém trhu nevede ke změnám v peněžní zásobě. Rovnováhy je dosaženo, pokud platí následující vztah:

EX – IM + D +T + DK + KK = 0

Prodej nebo nákup deviz centrální bankou vede ke změnám domácí peněžní zásoby. Aktivní saldo znamená, že centrální banka nakupuje devizy, čímž zvyšuje peněžní zásobu, pasivní saldo pak znamená, že centrální banka prodává devizy, a zmenšuje tak peněžní zásobu. Intervence proto bývají doplňovány operacemi centrální banky na peněžním trhu, aby nedošlo k narušení rovnováhy na peněžním trhu. Operace na volném trhu jsou většinou provázeny prostřednictvím prodeje nebo zpětného odkupu státních cenných papírů od komerčních bank. (LACINA, 2001, s. 39 - 40)

18

4.2

4.2.1

Přímé zahraniční investice

Vymezení přímých zahraničních investic Při vytváření statistiky PZI vychází ČNB z definice přímé zahraniční investice,

stanovené OECD v souladu s EUROSTATem a MMF, která stanoví, že: „Přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a významný vliv na řízení podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi

a

mezi

afilovanými

podniky,

zapsanými

i

nezapsanými

v

obchodním

rejstříku.“ Podnik – přímá investice je dále definován jako „Podnik zapsaný nebo nezapsaný v obchodním rejstříku, v němž zahraniční investor vlastní 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv u zapsaného podniku nebo ekvivalent u nezapsaného podniku.“ Přímá investice zahrnuje jak přímo, tak i nepřímo vlastněné afilace, které se podle procenta podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dělí na dceřiné společnosti (více než 50% podíl), přidružené společnosti (10 – 50% podíl) a pobočky (100% vlastněná trvalá zastoupení nebo kanceláře přímého investora, pozemky a stavby přímo vlastněné nerezidentem, mobilní zařízení operující v ekonomice alespoň 1 rok). Za součást přímé zahraniční investice je považován kromě podílu na základním kapitálu také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem. (ČNB, 2007, s. 2 -3) Přímé zahraniční investice jsou dlouhodobou specifickou formou mezinárodních kapitálových

toků,

více

se

vztahující

k podnikům

než

investice

portfoliové.

Prostřednictvím přímých zahraničních investic investoři (zpravidla nadnárodní korporace) získávají dlouhodobou kontrolu nad svými společnostmi (pobočkami, sesterskými organizacemi, afilacemi aj.) v zahraničí. Náklady a rizika související s poskytováním přímých zahraničních investic jsou proto posuzovány v delší časové perspektivě. Pomocí přímých zahraničních investic bývá financován deficit platební bilance, který se může v ekonomice objevit v souvislosti s rostoucí domácí poptávkou. Toky přímých zahraničních investic jsou často provázeny vytvářením dceřiných společností za účelem produkce zboží a služeb, které byly v minulosti dováženy z mateřské země.

19

Složení přímé zahraniční investice lze tedy vyjádřit vztahem: Přímá zahraniční investice = základní jmění + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál

Základní jmění zahrnuje vklad nerezidenta do základního jmění společnosti, vklady v dceřiných společnostech a přidružených podnicích a v případě zahraničních investic v tuzemsku také částky proplacené Fondu národního majetku v rámci privatizace.

Reinvestovaný zisk tvoří podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na zisku (ztrátě), sníženém o proplacené dividendy. Výpočet reinvestovaného zisku lze vyjádřit vztahem: Reinvestovaný zisk = zisk běžného roku po zdanění + nerozdělený zisk z minulých období – ztráta běžného roku – neuhrazená ztráta z předchozích let – dividendy.

Ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a společnostmi, v nichž mají majetkovou účast, pobočkami a přidruženými podniky. Tyto úvěrové vztahy jsou zachyceny v mezipodnikových pohledávkách a závazcích. (KALÍNSKÁ, 1999, s. 4 - 5)

Teritoriální členění přímých zahraničních investic vychází v souladu s metodikou používanou v EU ze země bezprostředního investora. Konečný vlastník investice může tedy pocházet z jiné země (např. pokud mateřská společnost vlastní zahraniční afilaci, která investuje v ČR, investice je zařazena do země sídla této afilace). Odvětvové členění je založeno na Odvětvové klasifikaci ekonomických činností, která odpovídá mezinárodně užívané klasifikaci NACE.

20

4.2.2

Typologie přímých zahraničních investic Důležitým strategickým rozhodnutím investora je způsob vstupu do hostitelské

ekonomiky. Může se jednat o výstavbu nového podniku, tzv. investice na „zelené louce“, nebo o kapitálový vstup do již existujícího podniku (fúze a akvizice). Investice na „zelené louce“ umožňuje realizovat projekt přesně podle záměrů nadnárodní firmy. Zahájení produkce je však zpožděno o dobu nutnou na výstavbu nového závodu, najmutí a zaškolení pracovníků. Tuto formu investice využívají nadnárodní firmy, které chtějí čerpat běžně dostupné výrobní faktory v hostitelské zemi. Naopak kapitálový vstup do již existujícího subjektu znamená okamžité převzetí jeho tržního podílu, produkční kapacity, aktiv a pasiv. Tato forma investice je typická v případě, kdy přebíraný podnik disponuje konkurenční výhodou (např. technologie, distribuční cesty, pracovníci) a investice do jeho vytvoření by byla náročnější než kapitálový vstup. Další možností vstupu zahraničního investora do hostitelské země je formou investice na „hnědé louce“, což je příznačné v tranzitivních ekonomikách, kde dochází formou privatizace k prodeji státních podniků přímo do rukou zahraničních investorů. Investice se týkají změny vlastnické struktury i restrukturalizace. (SRHOLEC, 2004, s. 12) Kapitálový vstup do již existujícího podniku může mít podobu akvizice nebo fúze. Akvizice představuje převzetí podniku na základě koupě a prodeje a může mít charakter přátelského i nepřátelského převzetí. Naproti tomu fúze vyjadřuje splynutí dvou nebo více firem v jedinou firmu. Fúzí může vzniknout nová firma, pak právní subjektivita původních firem zaniká, nebo nově vzniklá firma pokračuje pod názvem jedné z původních firem. (SYNEK, 2001, s. 389) V rámci užšího pohledu mohou být přímé zahraniční investice realizovány formou zahraniční pobočky, zahraniční dceřiné společnosti, licence, joint venture nebo franchisingu. Zahraniční pobočka je dílčí organizační složkou nadnárodní společnosti s omezenými rozhodovacími pravomocemi. Obvykle nese název mateřské společnosti, nedisponuje vlastním základním kapitálem a je financována prostřednictvím úvěrů od mateřské společnosti. Zahraniční dceřiná společnost není vnitřním organizačním článkem mateřské společnosti, je napojena na mateřskou společnost pouze prostřednictvím vlastnického podílu. Rozlišujeme subsidiary, kde je podíl vlastnictví 50 % a vyšší, a afilace, kde je podíl menší než 50 % a zároveň větší než 20 %. Zahraniční dceřiná společnost má plnou právní

21

subjektivitu, její název se často liší od názvu mateřské společnosti a disponuje vlastním základním kapitálem. (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 207) Prodejem licence předává její majitel zpravidla know-how, a to formou předání technické dokumentace, technickou asistencí nebo zaškolením odborného personálu. Za předání licence se platí licenční poplatek. Jedná se o propojování tuzemských a zahraničních ekonomických aktivit bez kapitálové účasti. Joint venture je chápán jako skupina podniků se zahraniční majetkovou účastí, které mají sídlo na českém území, pokud se na jejich založení nebo po tomto založení na jejich podnikání podílí zahraniční účastník. Joint venture tak představuje výsledek přímé zahraniční investice dvou či více podniků, které na základě smlouvy zakládají právnickou osobu, jejíž kapitál společně vytvářejí a společně se podílejí na jejím řízení. Zakládání společných podniků přináší zahraničnímu investorovi jistou ochranu před politickým rizikem. (SYNEK, 2001, s. 399) V současné době je preferován nadnárodními společnostmi také franchising. Jedná se o zvláštní formu pronájmu, při kterém firma umožňuje prodávat svůj produkt a používat jméno firmy určité osobě na specifickém teritoriu. (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 207)

4.2.3

Význam PZI pro hostitelskou ekonomiku Podniky se zahraničním kapitálem přinášejí hostitelské ekonomice nesporná pozitiva,

nicméně zapomínat by se nemělo ani na negativní vliv PZI. Mezi pozitiva patří zejména tlak na růst celkové efektivnosti a produktivity výrobních faktorů, technologický transfer, růst zaměstnanosti a také nedluhové financování domácích investic v krátkém období. V dlouhém období patří mezi pozitivní dopady daňové příjmy plynoucí z PZI, které jsou však realizovány až s časovým odstupem souvisejícím s přechodnými obdobími vyplývajícími z investičních pobídek, rovněž tak stimul pro ekonomický růst a v neposlední řadě rostoucí exportní výkonnost země. V krátkém období vytváří příliv PZI prostřednictvím tlaků na posílení kurzu tuzemské měny problémy exportně orientovanému podnikatelskému sektoru. Navíc růst dovozu investičních statků, který je často spojen s přílivem PZI, zavdává tlak na zvýšení deficitu obchodní bilance. V dlouhém období pak vyvstává riziko nebezpečí prohlubování deficitu bilance výnosů vlivem rostoucí repatriace zisků do zahraniční, které nastává v období, kdy jsou již vyčerpány možnosti privatizace domácích podniků. Velkou hrozbu

22

představuje také vznik duální ekonomiky, kdy na jedné straně máme prosperující společnosti se zahraniční účastí a na straně druhé upadající tuzemské společnosti, jimž hrozí zánik. Hlavní pozitivní dopad PZI na produktivitu domácích podniků spatřujeme v jejich nepřímém vlivu, který je realizován prostřednictvím spillovers (přelévání technologických znalostí) nebo prostřednictvím konkurenčního tlaku, který svým působením v odvětví zahraniční investoři vytvářejí. Potenciální nepřímé zisky plynoucí z přímých zahraničních investic mohou být rozděleny do následujících tří tříd: (JAROLÍM, 1999, s. 6 - 7)

Alokační efektivita Národní korporace může přispět k podstatnému zvýšení konkurence na trhu hostitelské země. Zvýšená konkurence pak eliminuje možné monopolistické zisky a zvyšuje tak společenský blahobyt hostitelské země. Pozitivní dopad PZI zvyšující alokační efektivitu se projevuje především v odvětvích s vysokou výrobní koncentrací a vstupními bariérami. V nepříliš koncentrovaných odvětvích se přítomnost zahraničního investora (z hlediska alokační efektivity) projevuje jen nepatrně. Vstup zahraniční firmy může mít i škodlivé dopady na ekonomiku hostitelské země, a to v případě, že domácí podniky nejsou schopny konkurovat zahraničnímu konkurentovi.

Technická efektivita Technická efektivita firmy se odvíjí od úrovně technologie, kterou firma při výrobě používá a je tak v úzkém vztahu k její inovační aktivitě. Přítomnost zahraniční firmy na trhu může vést k vyšší technické efektivitě domácích podniků, které s ní soupeří, zásobují ji či od ní nakupují. K tomuto jevu může docházet v důsledku konkurenčního tlaku vytvářeného nadnárodní firmou nebo v důsledku demonstračního efektu v nedokonale konkurenčních odvětvích. Domácí firmy jsou tak nuceny zvyšovat svoji inovační aktivitu, aby obstály v konkurenci se zahraničním rivalem. V případě,

že

domácí

podniky

jsou

v dodavatelsko-odběratelském

vztahu

s nadnárodními podniky, jsou lokální podniky nuceny zvyšovat kvalitu dodávaného zboží, což vede k jejich vyšší inovační aktivitě. Se vzrůstající technickou náročností může také docházet k tomu, že domácí firmy stále více nakupují meziprodukty od zahraničních firem, jejichž výrobky jsou na technologicky vyšší úrovni ve srovnání s domácí nabídkou. 23

Za pozornost stojí také fakt, že zatímco konkurenční tlak zahraniční společnosti způsobuje růst efektivity domácích podniků v rámci jednoho odvětví, dodavatelskoodběratelská vazba způsobuje meziodvětvové ovlivňování celkové produktivity výrobních faktorů. Transfer technologie Přímé zahraniční investice patří k dominantním nositelům, kteří se podílejí na formálním i neformálním transferu technologií do rozvojových a transformujících se ekonomik. Přítomnost zahraniční firmy na trhu hostitelské země umožňuje rychlejší transfer technologie a inovací než ostatní možné zdroje, jakými jsou např. nákupy licencí k patentům a know-how či pohyb kapitálových statků v rámci mezinárodního obchodu. Existuje řada způsobů jakými dochází k ovlivňování celkové produktivity výrobních faktorů domácích podniků prostřednictvím transferu technologií v rámci PZI. Zahraniční investice zahrnující transfer technologie jsou potenciálním zdrojem pro získávání znalostí, které pak šíří uvnitř odvětví i mezi jednotlivými výrobními sektory jako důsledek mobility pracovní síly. V této souvislosti hovoříme o „procesu učení“. Dále vstup zahraničních firem využívajících pokročilejší technologie anebo efektivnější metody organizace a řízení umožňuje lokálním firmám sledovat a napodobovat způsob, jakým zahraniční firmy operují a mohou se tak stát samy produktivnějšími. Tuto činnost nazýváme „demonstrační či imitační efekt“ zahraničních investic. Zahraniční firmy také často vytvářejí ekonomické vztahy s domácími dodavateli. Firmy mohou poskytovat technickou pomoc či trénink domácím dodavatelům, mohou asistovat při nákupu surovin tak, aby byla dosažena požadovaná kvalita meziproduktu. Dopad PZI spojených s transferem technologie na produktivitu domácích firem je tím silnější, čím větší je rozdíl ve stupni ekonomického rozvoje a míře specializace mezi hostovskou a hostitelskou zemí. Není to samozřejmě jediný faktor determinující intenzitu spillovers. Dalším faktorem je schopnost domácí firmy absorbovat technologickou informaci. Avšak získání nové technologické informace nemusí nutně vést k růstu produktivity hostitelské země, pokud není doprovázeno odpovídajícím růstem kvalifikace pracovní síly. Rozsah unikající technologické informace může být ovlivněn i samotným zahraničním investorem, který prosazuje své zájmy vzhledem k spillovers. Rozhodování o tom v jaké míře dojde k transferu technologie do hostitelské země je ovlivněno mírou pravděpodobnosti jejího úniku k lokálním konkurentům. Dojde-li k transferu technologie

24

prostřednictvím přímé investice, může to mít pozitivní či negativní dopad na ziskovost zahraniční firmy. Z tohoto pohledu je nutné rozlišovat mezi vertikálními a horizontálními spillovers. „Vertikální spillovers“ zvyšují produktivitu odběratelů či dodavatelů a pozitivně tak ovlivňují cenu z pohledu zahraničního investora v transakcích mezi zahraniční firmou a domácím odběratelem (dodavatelem). „Horizontální spillovers“ zvyšují produktivitu a efektivitu domácího konkurenta, což obecně snižuje zisk zahraničního investora. Prostředky investované k zamezení úniku technologické informace však nepřinášejí žádný výnos, pokud k tomuto úniku dojde jakýmkoliv způsobem od jiné soupeřící zahraniční firmy. Spillovers z PZI nejsou ovlivněny pouze technologickými faktory, ale důležitou roli hraje také legislativa v obou zemích. I když může být relativně snadné získat relevantní informace o novém produktu či výrobním procesu, otázkou zůstává, zdali takto získaná informace může být legálně použita.

4.2.4

Motivy pro přímé zahraniční investice Základním podnětem motivujícím firmy k tomu, aby místo exportu zboží do

zahraničí založily v zahraničí svou vlastní pobočku, a nebo koupily zahraniční podnik, je získání konkurenční výhody vyplývající z celosvětové sítě výroby a distribuce. V ekonomické teorii bývá tento pojem označován jako úspory z rozsahu. Základní motiv pro přímé zahraniční investice je tedy stejný jako u ostatních druhů investic, snaha dosáhnout vyššího výnosu a diverzifikace rizika. Velké korporace vlastní často specifické know-how, nebo manažerské schopnosti, které mohou být snadno a při dosažení vysokého zisku využívány v zahraničí. Pokud si společnost nad nimi bude chtít udržet kontrolu, bude volit formu přímé investice v zahraničí. Tato forma investice pak souvisí s tzv. horizontální integrací. Jiným významným motivem pro přímé investice je potřeba dosažení kontroly nad dostatečnou zásobou potřebných surovin při nízkých nákladech. Přímé investice nabývají obvykle v takovémto případě formy tzv. vertikální integrace. Vertikální integrace může souviset také s vlastnictvím prodejní a distribuční sítě v zahraničí. (LACINA, 2001, s. 18)

25

4.2.5

Faktory ovlivňující rozhodování investorů Hlavní faktory ovlivňující rozhodování investorů o umístnění investice v zahraničí

jsou následující: •

využití levnějších výrobních faktorů,

•

odbourávání nákladů spojených se zahraničním obchodem,

•

využití výhodnějších daňových podmínek,

•

využití výhodnějších zdravotních, bezpečnostních a ekologických předpisů,

•

snížení devizového rizika,

•

diverzifikace inputu, outputu a zisku,

•

následování obchodních partnerů.

Využití levnějších výrobních faktorů Využívání levnějších výrobních faktorů v zahraničí je tradičním důvodem, proč některé firmy preferují investování v zahraničí před exportem zboží z mateřské země. Nejčastěji se jedná o využití výrobních faktorů, které nelze vůbec nebo v potřebném množství importovat, jako je např. pracovní síla. Průměrné mzdy vykazují mezi jednotlivými zeměmi, regiony i městy značné rozdíly. Přímé investování motivované levnější pracovní silou má však svá omezení. Především mzdové náklady hrají malou úlohu v celkových nákladech firmy. Za další, levná pracovní síla v rozvojových zemích je obvykle doprovázena její nízkou kvalifikací, což nutí nadnárodní společnosti využívat zastaralejší výrobní prostředky a jednodušší technologické postupy ve srovnání s mateřskou zemí.

Odbourání nákladů spojených ze zahraničním obchodem Odbourávání nákladů spojených se zahraničním obchodem obvykle zahrnuje odstranění transportních nákladů a překonávání celních bariér. Jestliže např. americká automobilka dováží z Evropy některé vstupní komponenty a zpětně do Evropy vyváží své automobily, je pro ni výhodnější založit vlastní pobočku v některé ze zemí Evropské unie. Prostřednictvím zahraniční pobočky se může americká automobilka vyhnout i celním bariérám, kterým předtím podléhal její export do EU.

26

Využití výhodnějších daňových podmínek Dodatečný zisk firmy může vyplynout i z výhodnějších daňových podmínek v zahraničí. Může jít o nižší sazby daně ze zisku ve srovnání s mateřskou zemí nebo o výhodnější výpočet daňového základu (např. větší počet odpočitatelných položek). Mnohé však bude záviset na tom, jakým způsobem jsou v jednotlivých zemích právně upraveny subjekty podléhající zdanění. Zahraniční pobočky mohou být v mateřské zemi považovány za nedílnou část nadnárodní korporace. Tomu je pak podřízen i způsob zdanění zisku, který je zdaňován za celou společnost najednou, včetně zisku dosaženého zahraniční pobočkou. Lepší možností proto může být založení zahraničí dceřiné společnosti, jejíž zisk může byt zdaňován až ve fázi jeho převodu k mateřské společnosti.

Využití výhodnějších zdravotních, bezpečnostních a ekologických předpisů Celá řada zemí využívá skrytých diskriminačních postupů vůči zahraničním exportérům v podobě přísnějších zdravotních a bezpečnostních předpisů ve srovnání s domácími výrobci. Vyhovění těmto předpisům je pro zahraniční firmy spojeno s dodatečnými náklady, které snižují jejich konkurenceschopnost a zisk. Založení zahraniční pobočky či dceřiné společnosti je cestou, jak tyto dodatečné náklady snížit. Jiná možnost snížení nákladů přichází v úvahu, pokud jsou domácí zákony na ochranu životního prostředí přísnější než v zahraničí.

Snížení devizového rizika Firma exportující zboží do zahraničí je vystavena mnoha rizikům. Jedno z nejzávažnějších rizik vyplývá z možnosti nepříznivé změny devizového kurzu. Zhodnocení nominálního kurzu domácí měny znamená pro exportéra znehodnocení jeho pohledávek v cizí měně, pokud je nemá zajištěné např. termínovou operací. Zhodnocení reálného kurzu domácí měny (prostřednictvím poklesu zahraničních cen, růstu domácích cen nebo znehodnocením nominálního kurzu) může vést ke ztrátě efektivnosti dalšího exportu, pokud veškeré výrobní vstupy nejsou importovány ze zahraničí. Otevření pobočky v zahraničí může toto riziko ve značné míře redukovat, neboť je zde větší předpoklad, že výrobní vstupy a výstupy budou realizovány na jednom trhu a placeny v jedné měně.

27

Problém devizového rizika se však tímto způsobem nemůže zcela odstranit a přesouvá se do fáze, kdy dceřiná společnost provádí transfer zisku k mateřské společnosti.

Diverzifikace inputu, outputu a zisku Zahraniční obchod je důležitou formou diverzifikace zisku každé firmy. Firma, která je orientována pouze na trh jedné země, podléhá velkým rizikům vyplývajícím z pohybu hospodářského cyklu či jiných faktorů ovlivňujících poptávku. Zahraniční obchod umožňuje diverzifikovat riziko firmy, neboť hospodářský cyklus nebývá v jednotlivých zemích absolutně pozitivně korelován. Diverzifikace prostřednictvím zahraničního obchodu mívá však převážně exportní charakter, jde tedy o diverzifikaci outputu. Celkem snadno si lze představit firmu, která vyváží své výrobky do 50 zemí světa. Méně pravděpodobné je, že firma má ve stejném rozsahu diverzifikován i svůj input prostřednictvím inputu. Založení většího počtu poboček v zahraničí tento nedostatek odstraňuje, neboť dochází k diverzifikaci jak na straně outputu, tak i inputu.

Následování obchodních partnerů Následováním svých obchodních partnerů může být dalším důvodem pro zahraniční expanzi, zejména pak u velkých bank, pojišťoven a auditorských společností.

Tyto

podniky otevírají své zahraniční pobočky, aby mohly poskytovat veškeré služby i zahraničním pobočkám a dcerám nadnárodních společností. Snaží se tak využít své hlavní komparativní výhody, která vyplývá z toho, že tyto společnosti mají zájem co nejvíce redukovat okruh osob, které mají přístup k citlivým informacím o jejich finančních transakcích. Otevírání zahraničních poboček umožňuje i navázaní bezprostředních kontaktů se zahraničním trhem, s jeho zvyklostmi a s „potřebnými“ osobami. Pouze tímto způsobem je možné překonat hlavní výhodu zahraniční konkurence, tedy lepší znalost domácího prostředí. (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 208 - 210)

28

4.2.6

Riziko hostitelské země Důležitou

součástí

rozhodovacích

procesů

v oblasti

zahraničních

investic

a zahraničních půjček je ohodnocení rizika hostitelské země pomocí tzv. country ratingu. Cílem ratingu země je ohodnotit riziko neplacení zahraničních závazků danou zemí, které vyplývá z jejího ekonomického a politického prostředí. Riziko země se týká všech ekonomických subjektů, které operují v zahraničí a mají zde svá aktiva (finanční nebo hmotná). Základní faktory ovlivňující riziko země lze rozdělit na politické a ekonomické. Politická rizika představují zranitelnost cash flow ze zahraničí v závislosti na politických aktech zahraničních vlád. Jedná se zejména o riziko znárodnění, zablokování plateb a některé další restriktivní opatření zahraniční vlády. Politickým důvodem znárodnění může být např. dojem, že zahraniční společnosti udržují nízké mzdy a provádějí velké transfery zisku do zahraničí. Pomineme-li nejdrastičtější případ znárodnění bez náhrady, může zahraniční vláda direktivně rozhodnout o odkoupení zahraniční společnosti státem. Toto odkoupení se pak často provádí za historickou účetní hodnotu firmy, která může být několikanásobně nižší než skutečná tržní hodnota podniku. V některých případech může zahraniční vláda přistoupit i k zablokování plateb prostřednictvím omezení směnitelnosti své národní měny. Mírnějším opatřením pro zahraniční pobočky je vazba objemu transferu do zahraničí ve volně směnitelné měně na exportní výkonnost příslušného podniku. Tato opatření obvykle pak nutí mateřskou společnost hledat alternativní možnosti převodu, což může být spojeno s nemalými ztrátami. Ekonomická rizika zahrnují širokou oblast ekonomických faktorů, zejména se jedná o: inflaci, pohyb devizového kurzu a úrokové míry, hospodářský cyklus a platební neschopnost země. Tyto faktory mohou nepříznivě ovlivnit cash flow k mateřské společnosti. Každá větší společnost, která působí na zahraničních trzích, má proto své specializované oddělení, které sleduje, analyzuje a prognózuje ekonomický vývoj jednotlivých zemích. Společnosti často také využívají služeb specializovaných agentur, které se zabývají stanovením rizika země, a stanovují rating země. Mezi světově uznávané agentury patří zejména Moody’s, Standard & Poor’s, Duff & Phelps. V České republice patří mezi nejznámější ratingovou agenturu Czech Rating Agency. (DURČÁKOVÁ, 2003, s. 225 - 226)

29

Tab. 1: Dlouhodobý rating podle agentur Standard & Poor’s a Duff & Phelps Investiční stupeň AAA maximální schopnost splácet dluh špatné událostí nemají vliv AAA velmi silná schopnost splácení dluhu AA

silná schopnost splácet dluh, s určitou citlivostí na špatné události

B

přijatelná schopnost splácet dluh s větší citlivostí Spekulativní stupeň

BB

nejasný budoucí vývoj,zdroje na splácení existují

B

větší náchylnost k neplnění, dluh doposud splácen

CCC pochybnost o budoucím plnění, dluh splácen CC

vysoká spekulativnost, dluh někdy splácen

C

nabývá placen úrok ani splácena jistina

D

jistina a úrok nejsou placeny

Zdroj: DURČÁKOVÁ, 2003, s. 231

4.2.7

Možnosti hodnocení přílivu PZI Problematikou celosvětového srovnání přílivu PZI do jednotlivých zemí se zabývá

Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD - United Nations Conference on Trade and Development), která za tímto účelem sestavuje Index přílivu PZI a Index potenciálu přílivu PZI v rámci každoročně publikované „Zprávy o světových investicích“ (World Investment Report – WIR).

Index přílivu PZI (Inward FDI Performance Index – IPEI) Tento index měří relativní úspěšnost zemí při lákání PZI. Je vyjádřen jako podíl (i- té) země na globálních (w) přílivech PZI a na globálním HDP.

IPEI i =

( FDI i / FDI w ) ( HDPi / HDPw )

Pokud bude vypočtená hodnota indexu rovna jedné, sledovaná země získává PZI v optimální proporci k jejich relativní ekonomické výkonnosti (měřeno HDP). Země s hodnotou indexu větší než jedna získávají větší množství PZI ve vztahu k HDP. Hodnota menší než 1 znamená, že země obdrží méně PZI než je její poměrná hospodářská velikost. Záporná hodnota toho indexu pak značí, že zahraniční investoři snižují investovaný kapitál.

30

Konstrukce indexu vylučuje tzv. daňové ráje, kde je příliv PZI motivován specifickými faktory a používá údaje založené na tříletých průměrech ve snaze zmírnit vliv náhlých změn v přílivu PZI v důsledku výjimečných událostí.

Index potenciálu přílivu PZI (Inward FDI Potential Index – IPOI) Konstrukce tohoto indexu je obtížnější, protože vyžaduje výběr klíčových a zároveň měřitelných faktorů ovlivňujících příliv PZI. V současné podobě je index konstruován jako průměr založen na 12 proměnných:
HDP na osobu (předpoklad, že země s vyšší hodnotou tohoto ukazatele přilákají více PZI),
růst HDP v předchozích 10 letech (ukazatel růstového potenciálu ekonomiky),
podíl vývozů na HDP (ukazatel otevřenosti a konkurenceschopnosti ekonomiky),
počet telefonních linek na 1.000 obyvatel (ukazatel rozvinutosti informační a komunikační infrastruktury),
spotřeba energie na obyvatele (ukazatel rozvinutosti infrastruktury),
podíl výdajů na výzkum a vývoj na HDP (ukazatel potenciální technologické vyspělosti),
podíl

vysokoškolských

studentů

na

populaci

země

(ukazatel

vzdělanosti

obyvatelstva),
rizikovost země (zachycuje vybrané makroekonomické veličiny, které ovlivňují investorovo rozhodování),
podíl na celosvětovém stavu příchozích PZI (ukazatel atraktivity a absorpční kapacity země),
podíl vývozu služeb na globálním trhu (ukazatel důležitosti PZI v sektoru služeb),
podíl dovozu součástí a komponent pro automobilový a elektrotechnický průmysl na globálním trhu (ukazatel integrace ve výrobních systémech největších nadnárodních korporací),
podíl vývozu nerostných surovin na globálním trhu (ukazatel dostupnosti přírodních zdrojů pro PZI v těžebním průmyslu). (viz World Investment Report, 2006, s. 38)

Hodnoty každé proměnné jsou normalizovány na dílčí index (INDVi) a IPOI je vyjádřen jako jejich průměr. Normalizace je provedena podílem rozdílu hodnoty daného ukazatele pro příslušnou zemi (Vi) a jeho nejnižší hodnoty v rámci sledovaných zemí (Vmin) a rozdílu nevyšší (Vmax) a nejnižší (Vmin) hodnoty daného ukazatele v rámci sledovaných 31

zemí. Výsledné hodnoty dílčích indexů a také konečného indexu IPOI se pohybují v intervalu (0,1). Nízké hodnoty indexu jsou přiřazeny hůře hodnoceným zemím a naopak, čím více se hodnota blíží jedné, tím lépe je daná země hodnocená.

INDV i =

(Vi − Vmin ) (Vmax − Vmin )

Index potenciálu přílivu PZI je založen spíše na strukturálních ekonomických faktorech, které se v čase mění spíše pozvolna. Jeho výsledné hodnoty jsou proto oproti indexu přílivu PZI stabilnější a odrážejí do zahraniční míry úroveň ekonomického rozvoje sledovaných zemí.

4.2.8

Přímé zahraniční investice v platební bilancí Většina záznamů v platební bilanci zachycuje transakce mezi rezidenty země

a zahraničním subjekty, v rámci nichž dochází ke směně domácí měny za měnu zahraniční. Takovéto transakce se odrazí v poptávce a nabídce na devizovém trhu. Avšak existují i některé transakce, které nepředstavují reálný pohyb deviz na devizovém trhu. Reinvestované zisky zahraničních společností z přímých zahraničních investic jsou příkladem takové transakce, která nevytváří na devizový trh žádný tlak. Zisk zahraniční společnosti může být buď formou dividendy repatriován zpět do mateřské společnosti v zahraniční a nebo může být reinvestován v hostitelské zemi jako reinvestovaný zisk, který navyšuje původní objem investice. V obou případech je tato transakce zaznamenána jako náklad v položce bilance výnosů běžného účtu, ale pouze dividendy mají skutečný dopad na vnější nerovnováhu země, protože na devizovém trhu zvyšují poptávku po zahraniční měně. Reinvestované zisky zůstávají v hostitelské zemi a z důvodu podvojného principu zápisu položek platební bilance jsou zaznamenány jako přiliv přímých zahraničních investic do země. Země, které v nedávné době přilákaly velké množství přílivu přímých zahraničních investic, jež nyní začínají vytvářet zisk, se začnou potýkat s rostoucím deficitem běžného účtu platební bilance vlivem růstu deficitu bilance výnosů. Avšak jejich rovnováha nemusí být narušena, pokud deficit běžného účtu platební bilance bude v bilanci výnosů tvořen náklady v podobě reinvestovaných zisků a nikoliv odlivem dividend.

32

Reinvestovaný zisk není jedinou položkou, která může představovat určité zkreslení mezi saldem platební bilance a skutečnou vnější nerovnováhou ekonomiky. Zkreslení může představovat např. i položka dividendy. Pokud zahraniční investice vytvoří zisk, který se zahraniční investor nerozhodne zpět investovat do podnikání jako navýšení původní přímé investice, pak je tento zisk vykázán jako dividenda. Avšak tato dividenda nemusí odplynout z hostitelské země zpět do země investora, ale akcionáři mohou tuto dividendu uložit na účty bank v hostitelské zemi či nakoupit obligace nebo akcie jiné společnosti. Pokud bude dividenda uložena na účtech u bank, tak tato transakce bude v platební bilanci zaznamenána jako přiliv ostatního kapitálu. Pokud bude dividenda investována do nákupu cenných papírů, bude se jednat o příliv portfolio kapitálu. Ani jeden případ však na devizovém trhu nebude představovat dodatečnou nabídku deviz,

čímž vzniká stejné zkreslení mezi výší deficitu běžného účtu platební bilance a skutečnou vnější nerovnováhou země. Výše reinvestovaného zisku a tím i zkreslení vnější nerovnováhy země je ovlivněno třemi základními faktory. První z nich je výše dříve přitečeného kapitálu. Druhý faktor ovlivňující výši reinvestovaného zisku jsou různá specifika země ovlivňující rozdělení zisku na reinvestice a dividendy. Konkrétně lze uvést následující faktory: daňový systém, maximalizace daňových úlev a výhod přes různé stanovování vnitřních cena a manažerských odměn, rating země a jeho očekávané změny, možnost alternativního financování rozvoje investic v hostitelské zemi. Poslední faktor tvoří finanční cyklus investic. (KADEŘÁBKOVÁ, 2004, s. 237 - 238)

4.2.9

Životní cyklus investic Jeden z faktorů ovlivňující výši reinvestovaných zisků, resp. přesněji řečeno poměr

mezi reinvestovaným ziskem a odlivem dividend do zahraničí, je teorie tzv. životního cyklu investic. Vývoj životního cyklu PZI dělíme podle této teorie do třech fází. V první fázi, kdy nadnárodní společnost provede investici v hostitelské zemi, bude pravděpodobně nově založený podnik se zahraniční kontrolou vykazovat ztrátu. Období ztráty je zpravidla delší, pokud se jedná o investici na zelené louce, což je případ mnoha zahraničních investic v tranzitivních ekonomikách. V případě akvizice může být tato fáze kratší. V tomto stádiu má investice pozitivní dopady na ekonomiku hostitelské země, v podobě přílivu kapitálu, navíc v období kdy podnik vykazuje ztrátu neplatí žádné dividendy, což umocňuje pozitivní efekt přílivu PZI.

33

Druhé období životního cyklu investice se vyznačuje rostoucí výkonností podniku, podnik se stává konkurenceschopný, dostává ze ztráty a vytváří zisk. Vzhledem k tomu, že akcionáři z důvodu opatrnosti před realizací velké ztráty většinou budují nové investice s poddimenzovanou kapacitou, tak v okamžiku tvorby prvního zisku je tento kapitál zpět vložen do investice za účelem rozšíření výrobních kapacit a získání většího podílu na trhu. Délka druhé fáze záleží např. na velikosti domácího trhu, na stabilitě exportních trhů a na možných alternativních cestách financování rozvoje podniku se zahraniční kontrolou. Dividendy v tomto stádiu životního cyklu investice buď nejsou vypláceny vůbec a nebo jen v malém poměru k výši reinvestovaného zisku. Následující třetí stádium životního cyklu investice se již vyznačuje „vyspělostí“, která znamená minimální výši reinvestic a naopak maximální výplatu zisku ve formě dividend. V této fázi se tržní podíl a ziskovost podniku stabilizuje. Mateřská společnost se pravděpodobně rozhodne repatriovat rozsáhlé zisky ve formě výplaty dividend. Reinvestované zisky potom poklesnou jak relativně v poměru k celkovým ziskům, tak absolutně. V tomto stádiu převyšují negativní dopady investice v hostitelské zemi. (KADEŘÁBKOVÁ, 2004, s. 239)

Obr. 1: Vývoj životního cyklu PZI

Brada a Tomšík, 2003, s. 22

34

5 Vlastní práce Vzhledem k zaměření mé diplomové práce, která pojednává o vlivu přímých zahraničních investic na platební bilanci ČR, se za účelem zhodnocení vnější ekonomické rovnováhy věnuji na úvod stručně charakteristice platební bilance ČR. Pozornost je věnována především těm účtům platební bilance, které jsou přímo či nepřímo ovlivňovány přílivem PZI a následným odlivem výnosů do zahraniční.

5.1

Charakteristika vnější rovnováhy ČR Téměř od počátku existence samostatné České republiky má naše ekonomika potíže

s udržováním vnější rovnováhy. Z vyjádření sald jednotlivých účtů platební bilance vyplývá, že největší problém nerovnováhy ČR způsobuje deficit klíčového účtu, tedy běžného účtu platební bilance.

5.1.1

Běžný účet platební bilance Saldo běžného účtu ČR, coby nejdůležitějšího ukazatele platební bilance, je v deficitu

od roku 1994. Deficit BÚ vyjadřuje, že hrubé národní úspory České republiky nestačily pokrýt domácí investice, a proto musely být doplněny zahraničními zdroji. Problémem pro udržování vnější rovnováhy není jen samotná existence tohoto deficitu, ale především jeho celková výše vztažená k HDP. Za přijatelný poměr schodku BÚ vůči HDP se všeobecně považuje 5 %. Z hlediska tohoto kritéria vývoj daného ukazatele v letech 1995 až 2005 značně kolísá. Největších deficitů na tomto účtu dosahovala ČR v letech 1996 až 1997, kdy se

česká ekonomika nacházela ve celkové hospodářské recesi. V letech 2001 až 2004 dosahovala česká ekonomika rovněž vysokého deficitu BÚ, přesahujícího kritérium 5% HDP. V tomto období se však začaly postupně projevovat účinky zrychlujícího hospodářského růstu země, což se projevilo v roce 2005, kdy došlo ke zlomovému okamžiku v historii zahraničního obchodu ČR, který poprvé vykázal po dlouhé době aktivní saldo. Historický vývoj běžného účtu platební bilance zobrazuje tabulka 2 a graf 1.

35

Tab. 2: Vývoj běžného účtu platební bilance v letech 1995 - 2006 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

2006

běžný účet PB [mld. Kč]

-36,3

-112

-113

-40,5

-50,6

-105

-125

-136

-161

-167

-61,7

-97,5

deficit BU/HDP [%]*

2,48

6,65

6,24

2,03

2,43

4,79

5,29

5,53

6,23

6,02

2,08

3,04

čistý příliv 1,84 0,31 1,03 2,86 PZI/BU [%]* * ukazatel je vyjádřen v absolutní hodnotě Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

4,26

1,82

1,67

1,99

0,33

0,61

4,53

1,07

V souvislosti s financováním deficitu BÚ pomocí přílivu PZI a celkového vlivu PZI na vnější rovnováhu české ekonomiky je použit poměr čistého přílivu PZI vůči deficitu BÚ, který je uveden v tabulce 2, vysoká hodnota tohoto ukazatele vypovídá o vyšším vlivu PZI na vnější rovnováhu země a naopak. Graf 1: Vývoj běžného účtu v letech 2000 - 2006

100

4

50

2

0

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

-50

-2

-100

-4

-150

-6

-200

-8 BU

OB

BU/HDP

OB/HDP

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

Obchodní bilance Zahraniční obchod každé země, potažmo vývoj její obchodní bilance patří k hlavním ukazatelům vnější stability dané ekonomiky. Ne jinak je tomu v případě ČR, která je ekonomikou malou a vysoce otevřenou, takže udržení vnější rovnováhy je klíčovým

36

%

mld. Kč

Deficit běžného účtu ČR

předpokladem stabilního hospodářského rozvoje. Obchodní bilance výrazným způsobem ovlivňuje výsledné saldo běžného účtu ČR. Vývoj obchodní bilance v letech 1993 až 2006 zobrazuje následující tabulka 3 a graf 2.

Tab. 3: Obchodní bilance ČR v letech 1993 - 2006 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

-15 313,0

-39 750,9

-97 598,6

-154 896,8

-155 206,9

-84 002,8

-65 830,8

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

-120 825,0

-116 685,0

-71 323,0

-69 793,0

-26 438,0

40 354,0

44 394,0

obchodní bilance [mil. Kč] Zdroj: ČNB

Z výše uvedené tabulky je patrné, že obchodní bilance vykazovala v letech 1993 až 2004 deficit. Za hlavní příčiny nastolení trendu negativního vývoje obchodní bilance již na počátku tohoto období lze považovat fiskální a monetární expanzi vlády a ČNB. V roce 2005 nastal přechod od dlouhodobého trendu zahraničního obchodu generovat deficit, k tendenci vytváření přebytků. Jedním z důležitých faktorů, který mněl pozitivní vliv na změnu trendu, byl vstup ČR do EU k 1. 5. 2004. Dalším z neméně důležitých faktorů je rostoucí vliv podniků se zahraniční majetkovou účastí na celkovou exportní výkonnost země. Mezi ostatní faktory, pozitivně ovlivňující vývoj obchodní bilance, patří především rostoucí průmyslová výroba a konkurenceschopnost tuzemských podniků na zahraničních trzích. Graf 2: Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993 - 2006 Obchodní bilance ČR 100 50

-100 -150 -200

Obchodní bilance

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

37

06 20

05 20

04 20

03 20

02 20

01 20

00 20

99 19

98 19

97 19

96 19

95 19

94 19

93

-50

19

mld. Kč

0

Bilance služeb Další položka běžného účtu platební bilance je bilance služeb. V průběhu celého sledovaného období vykazovala bilance služeb přebytek, který doposud významně kompenzoval schodky obchodní bilance. Avšak od roku 2002 nastal trend ve snižování salda bilance služeb a výše tohoto účtu neměla příliš velký vliv na výsledné saldo běžného účtu. Nejdůležitější úlohu v bilanci služeb představují především čisté příjmy z cestovního ruchu a dopravy. Vývoj bilance služeb zachycuje tabulka 4 a graf 3.

Tab. 4: Vývoj bilance služeb v letech 1993 - 2006

bilance služeb [mil. Kč]

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

29 465,2

14 052,8

48 881,2

52 198,9

55 935,0

61 935,7

41 501,3

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

54 559,8

57 984,9

21 850,8

13 236,7

12 539,3

19 411,8

12 513,6

Zdroj: ČNB

Graf 3: Vývoj bilance služeb ČR v letech 1993 - 2006 Bilance služeb ČR 70 60 mld. Kč

50 40 30 20 10

20 06

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

0

Bilance služeb

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

Bilance výnosů Bilance výnosů je položkou běžného účtu platební bilance, která koncentruje zpětnou vazbu mezi běžným a finančním účtem.

38

Po celou dobu existence ČR byla bilance výnosů schodková a vykazovala rostoucí trend k deficitu. Deficit bilance výnosů na běžném účtu platební bilance se stal od roku 2002 nejvýznamnější položkou prohlubující celkový deficit běžného účtu nad mezinárodně uznávanou „bezpečnou“ hranici 5 % HDP. V roce 2002 roce poprvé převýšil schodek bilance výnosů schodek obchodní bilance. Od té doby se negativní saldo bilance výnosů neustále prohlubuje. Hlavními důvody prohlubování deficitu tohoto účtu jsou reinvestice zisku a platby dividend. Je to odvrácená strana přílivu přímých zahraničních investic z předchozích let. V ČR se tak potvrzují finanční teorie, a také zkušenosti z dalších hostitelských ekonomik, které vypovídají o tom, že pozitivní dopady přímých zahraničních investic na export a obchodní bilanci jsou doprovázeny negativním dopadem na bilanci výnosů. Vývoj bilance výnosů ČR v letech 1993 až 2006 zobrazují tab. 5 graf 4.

Tab. 5: Bilance výnosů v letech 1993 - 2006

bilance výnosů [mil. Kč]

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

-3 424,7

-580,8

-2 804,0

-19 611,0

-25 102,4

-35 078,0

-46 673,6

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

-52 978,4

-83 548,9

-115 615,0

-119 858,4

-157 772,9

-142 318,3

-183 431,3

Zdroj: ČNB

Graf 4: Vývoj bilance výnosů ČR v letech 1993 - 2006 Bilance výnosů ČR

mld. Kč

-60 -80 -100 -120 -140 -160 -180 Bilance výnosů

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

39

20 06

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

-40

19 94

-20

19 93

0

5.1.2

Finanční účet platební bilance Finanční účet představuje hlavní přebytkovou položkou platební bilance, která

nejvíce ovlivňuje financování běžného účtu. Saldo finančního účtu platební bilance vykazuje v průběhu celého sledovaného období přebytek, největší podíl na tomto učtu představují přímé zahraniční investice umístněné v domácí ekonomice, které vykazují vysokou dynamiku přílivu. Celkový kumulativní příliv PZI koncem roku 2005 činil 1.491,6 mld. Kč. Přímé investice ČR v umístněné v zahraničí mají minimální vliv na finanční účet. O výsledném vlivu PZI na finanční účet vypovídá ukazatel čistý přiliv PZI vůči finančnímu účtu. Zbylé finanční toky představující portfoliové a ostatní investice nemají na výsledné saldo finančního účtu tak výrazný vliv jako PZI. Vývoj finančního účtu je zobrazen v tabulce 6 a grafu 5.

Tab. 6: Vývoj finančního účtu platební bilance v letech 1995 - 2006 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 finanční účet PB [mld. Kč]

2183

1136

343,2

943,2

1066

1481

1729

3478

1571

1837

1548

1116

čistý příliv 30,7 30,48 337,6 122,8 202,4 128,9 120,5 77,89 34,06 55,42 180,7 93,46 PZI/FU [%] Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

Graf 5: Vývoj finančního účtu v letech 2000 - 2006

200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

400 350

mld. Kč

300 250 200 150 100 50 0 2000

2001

2002 FÚ

2003 čisté PZI

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

40

2004

2005

čistý příliv PZI/HDP

2006

%

Finanční účet ČR

Shrnutí Pozitivním rysem běžného účtu jsou v posledních letech zejména výsledky zahraničního obchodu a také příjmy z cestovního ruchu a dopravy vykazované v bilanci služeb. Naopak negativní rysem běžného účtu je odliv finančních prostředků do zahraniční v podobě výnosů z PZI, které jsou sledovány v rámci bilance výnosů. Tento finanční tok v současnosti představuje nejvíce deficitní položku běžného účtu. V delším období by měl být deficit bilance výnosů financován přebytky obchodní bilance a v menším rozsahu také přebytky bilance služeb, což se však v případě české ekonomiky neděje.

5.2

Investiční pozice ČR ve světě Středoevropské

tranzitivní

ekonomiky

zaznamenávají

od

druhé

poloviny

devadesátých let vlnu vysokého přílivu PZI. Podle ukazatele přílivu PZI na obyvatele obsazuje zejména Česká republika a Maďarsko první příčky statistik i v celosvětovém měřítku. Příliv PZI ukazuje na pozitivní ekonomické klima a přitažlivost ČR pro zahraniční investory. Podle údajů zjištěných ze statistické databáze OECD, do zemí střední a východní Evropy připlynuly po roce 1993 PZI v objemu přes 250 mld. USD, z čehož více než jedna čtvrtina směřovala právě do ČR. V letech 1993 - 2006 česká ekonomika zaznamenala celkový příliv 1,5 bil. Kč (60 mld. USD), při zanedbatelném objemu 88,7 mld. Kč (3,6 mld. USD) českých investic umístněných v zahraničí. Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) ve své zprávě o světových investicích (World Investment Report 2006) hodnotí Českou republiku jako jednu z nejvyhledávanějších zemí zahraničními investory, když se naše země jako jediná z nových členských států dostala v roce 2005 mezi dvacet největších světových příjemců zahraničních investic, a dokázala tak přilákat 11 miliard dolarů. Žebříček nejoblíbenějších zemí a také indexy přílivu a potenciálu přílivu PZI jsou obsaženy v příloze 7 a 8. Mezinárodně uznávaná ratingová agentura Standard & Poor’s hodnotí Českou republiku jako dobře prosperující zemi se stabilním ekonomickým růstem, který je podporován exportem a přílivem PZI. Tato agentura přiřazuje ČR rating A -/ pozitivní.

41

5.3

Charakteristika investičních toků v ČR Pro komplexní zhodnocení investičních toků vyplývajících z PZI v ČR, je potřeba se

zaměřit jak na příliv PZI do ČR, tak i na české investice umístněné v zahraničí. V tabulce 7 je provedeno srovnání přílivu a odlivu PZI v letech 1993 až 2006. Údaje v této tabulce zahrnují PZI v celkovém vyjádření, tedy investici do základního kapitálu, následnou reinvestici vytvořených zisků a příliv ostatního kapitálu.

Tab. 7: Příliv a odliv PZI v letech 1993 – 2006 (mil. Kč) zahraniční investice v ČR české PZI v zahraničí zahraniční investice v ČR české PZI v zahraničí

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

19 050

24 994

67 993

38 775

41 251

119 967

218 812

2 629

3 443

972

4 150

800

4 102

3 108

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

192 421

214 585

277 690

59 316

127 844

263 206

110 436

1 654

6 289

6 759

5 816

26 067

-449

30 370

Zdroj: ČNB

Z výše uvedené tabulky vyplývá jednoznačná převaha přílivu PZI do ČR nad

českými investicemi umístněnými v zahraničí. Tuto skutečnost potvrzuje také tabulka 8 a graf 6 vyjadřující podíl přílivu a odlivu PZI na celkovém HDP ČR. Tab. 8: Podíl PZI na HDP ČR v letech 1995 - 2006 příliv PZI/HDP [%]

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

4,6

2,3

2,3

6

10,5

8,8

9,1

11,3

2,3

4,6

8,9

3,4

0,04

0,21

0,15

0,08

0,27

0,27

0,23

0,94

-0,02

0,95

odliv 0,07 0,25 PZI/HDP [%] Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

U českých investic umístněných v zahraničí, můžeme sledovat jejich pozvolný trend k růstu, nicméně jejich absolutní výše je ve srovnání s přílivem investic do ČR zanedbatelná, a také jejich význam pro českou ekonomiku je minimální. V zhledem k této skutečnosti se nebudu problematice českých investic v zahraničí dále podrobněji věnovat.

42

Graf 6: Příliv a odliv PZI v letech 1993 - 2006 Příliv a odliv PZI v ČR 300

277,7 263,2

250 218,8

200

150

127,8

120,0

110,4

100 68,0

59,3 41,3

38,8

50 19,1 2,6

3,4

4,2

1,0

4,1

0,8

3,1

1,7

6,3

6,8

5,8

-0,4

zahraniční PZI v ČR

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

0

-50

30,4

26,1

25,0

20 06

mld. Kč

214,6 192,4

české PZI v zahraničí

Zdroj: vlastní zpracování

Přímé zahraniční investice umístněné v ČR zaznamenaly v průběhu sledovaného období vysokou dynamiku přílivu. Objemy přílivů závisely především na realizaci významných privatizačních akcí, a to zejména v peněžním sektoru, energetice a telekomunikacích. K největším změnám v dynamice přílivu PZI došlo v letech 1998 a 2003. V prvním zmiňovaném roce došlo k navýšení o 191 % oproti předchozímu roku (nárůst o 78,7 mld. Kč). Naopak v roce 2003 zaznamenala česká ekonomika za dobu své existence největší pokles v přílivu PZI, a sice o 79 % oproti předchozímu roku (pokles o 218,4 mld. Kč). V roce 2002 se podařilo přilákat historicky největší množství zahraničních investic, jejichž příliv činil v absolutním vyjádření 277,7 mld. Kč, tohoto rekordního objemu bylo dosaženo především díky privatizaci Transgasu německou společnosti RWE Gas. V následujících letech příliv PZI značně kolísal. Rok 2003 byl provázen výrazným úbytkem objemu zahraničních investic, což bylo způsobeno zejména absencí velkých privatizačních akcií, dále pak odchodem zahraničních investorů z Eurotelu a Českého Telecomu. V roce 2004 byla dokončena největší zahraniční investice „na zelené louce“ v ČR, automobilky Toyota, Peugeot a Citroën v rámci společného projektu (TPCA Kolín) tak pomohly k opětovnému růstu celkového objemu PZI. V průběhu roku 2005 byly

43

uskutečněny další velké privatizační akce, které napomohly k historicky druhému největšímu přílivu PZI o objemu 263,2 mld. Kč. Na celkovém objemu se zejména projevil odprodej části státního podílu Českého Telecomu španělské Telefonice, dále pak odprodej

části UNIPETROLU polské společnosti PKN Orlen. Rok 2006 byl provázen opět absencí velkých investičních akcí, což se projevilo ve výrazném snížení objemu PZI.

Tabulka 9 a graf 7 zobrazují stavy PZI. Zřetelná je převaha investic do základního kapitálu a trend růstu podílu reinvestovaných zisků na celkovém stavu PZI, naopak investice do ostatního kapitálu představující úvěrové vztahy se minimálně podílí na celkovém stavu PZI.

Tab. 9: Stav přímých zahraničních investic v ČR (mld. Kč) Rok

Základní kapitál

Reinvestovaný zisk

Ostatní kapitál

PZI celkem

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Zdroj: ČNB

102,5 127,5 195,5 234,3 275,6 349,9 506,5

x x x x 9,1 14,9 31,8

x x x x 35,1 64,4 93,1

102,5 127,5 195,5 234,3 319,8 429,2 631,4

641,4 706,4 798,1 767,0 800,6 908,8

60,8 131,1 215,0 242,4 321,3 407,3

116,2 144,8 152,4 152,4 158,8 175,5

818,4 982,3 1165,5 1161,8 1280,6 1491,6

Položky reinvestovaný zisk a ostatní kapitál jsou podle metodiky MMF vykazovány

ČNB samostatně až od roku 1997. Údaje jsou zveřejňovány ke dni 31.12. sledovaného roku. Užitečným ukazatelem je také čistá zásoba PZI vztažená vůči HDP, tento ukazatel vypovídá o „nasycenosti ekonomiky“ zahraničními investicemi. Tab. 10: Čistá zásoba PZI v ČR (v % HDP) 1997 čistá zásoba PZI

18,0%

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

23,0% 30,6% 39,5% 44,0% 48,8% 47,2% 49,1% 50,2%

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

44

Graf 7: Stav přímých zahraničních investic v ČR

Stav PZI k 31.12. 1600 1400

mld. Kč

1200 1000 800 600 400 200 0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

základní kapitál

1999

2000

2001

reinvestovaný zisk

2002

2003

2004

2005

ostatní kapitál

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

5.3.1

Odvětvová struktura přílivu a stavu PZI Tato kapitola se podrobněji zabývá vývojem PZI umístněných v ČR, z hlediska

odvětvové struktury národního hospodářství. Data použitá v této části vycházejí z pravidelně publikovaných údajů ČNB o přílivech a stavech PZI. O přesném rozmístění zahraničních investic v jednotlivých odvětvích vypovídá příloha 3, která zachycuje jejich stav k 31.12.2005. Z této tabulky vyplývá, že celkový stav zahraničních investic činil celkem 1.491,6 mld. Kč. Z tohoto objemu nejvíce investic směřovalo do sektoru služeb (812,5 mld. Kč, tj. 54,5 % PZI) a zpracovatelského průmyslu (568,3 mld. Kč, tj. 38,1 % PZI). V ostatních sektorech byl zaznamenán minoritní příliv PZI. Sektor elektřina, plyn a voda se podílí na celkovém objemu PZI 5,7 % (84,3 mld. Kč). Stavebnictví se podílí 1,2 % (17,5 mld. Kč). Zbylé sektory dobývání nerostů a zemědělství, lesnictví a rybolov dohromady zaujímají méně než 0,5 % PZI (přibližně 9 mld. Kč). Graf 8 již zobrazuje konkrétní odvětví u nichž česká ekonomika zaznamenala největší přiliv PZI.

45

Graf 8: Stav PZI v ČR k 31.12.2005 – odvětvová struktura

Nemovitosti a služby pro podniky 12,3% Finanční zprostředkování 18,8%

Doprava a telekomunikace 12,1% Obchod a opravy 9,8% Výroba motorových vozidel a dopravních zařízení 9,2%

Ostatní 21,7%

Kovy, kovové výrobky 4,8%

Elektřina, plyn, voda 5,7%

Rafinérské zpracování ropy, chemické, ... 5,7%

Zdroj: vlastní zpracování

V členění podle jednotlivých odvětví směřovalo nejvíce zahraničních investic do sektoru služeb, z toho nejvíce do odvětví finančního zprostředkování (280 mld. Kč, tj 18,8 % PZI), dále pak do odvětví nemovitosti a služby pro podniky (183 mld. Kč, tj 12,3 % PZI). Odvětví doprava a telekomunikace se podílí na celkovém objemu PZI 12,1 % (181 mld. Kč) a obchod a opravy 9,8 % PZI (146 mld. Kč). Podíl služeb je na celkovém objemu dosti vysoký, což je dáno zejména skutečností, že tento sektor byl v minulosti nedostatečně rozvinut a podkapitalizován. Ze zpracovatelského průmyslu představuje jednoznačně nejdůležitější odvětví výroba motorových vozidel a dopravních přístrojů (137 mld. Kč, tj. 9,2 % PZI), dále pak odvětví rafinérské zpracování ropy, chemické, pryžové a plastové výrobky (85 mld. Kč tj. 5,7 % PZI). Odvětví kovy, kovové výrobky se na celkovém objemu PZI podílí 4,8 % (72 mld. Kč). Zpracovatelský průmysl ve srovnání se sektorem služeb nedosahuje tak vysokého objemu PZI, problém však spočívá v nízkém podílu investic do oborů s vysokou přidanou hodnotou (tzv. hi-tech odvětví).

46

5.3.2

Teritoriální struktura přílivu a stavu PZI

V této části se zabývám problematikou teritoriální struktury zahraničních investic, s cílem určit, ze kterých zemí přiteklo do ČR nejvíce zahraničních investic. O přesném přílivu zahraničních investic z jednotlivých zemí a hospodářských uskupení vypovídá tabulka umístněná v příloze 4. Stav zahraničních investic umístněných v ČR podle původu investora zobrazuje následující graf 9. Graf 9: Stav PZI v ČR k 31. 12. 2005 – teritoriální struktura

Ostatní 13,6% Lucembursko 2,7%

Nizozemí 28,7%

Velká Británie 3,2% Belgie 3,6%

USA 4,7% Španělsko 6,0% Francie 6,1% Německo 20,3%

Rakousko 11,1%

Zdroj: vlastní zpracování

K nejvýznamnějším zahraničním investorům, kteří umístnily v letech 1993 až 2005 největší objem PZI v ČR patří firmy z: Nizozemí, Německa a Rakouska, Francie, Španělska, USA, Belgie, Velké Británie a Lucemburska. Investoři z prvních tří zmiňovaných zemí umístnily v ČR téměř 2/3 z celkového objemu PZI. Z Nizozemí v minulosti přitekly PZI v celkové výši 427 mld. Kč (28,7 % PZI), z Německa 303 mld. Kč, (20,3 % PZI) a z Rakouska 165 mld. Kč (11,1 % PZI). Francie se podílí na celkovém objemu PZI 6,1 % (91 mld. Kč), Španělsko 6 % (89 mld. Kč), USA 4,7% (70 mld. Kč), Belgie 3,6 % (53 mld. Kč), Velká Británie 3,2 % (47 mld. Kč)

47

a Lucembursko 2,7 % (39 mld. Kč). Zbylé země světa se podílí na celkovém stavu PZI 13,6 %. Nejvíce zahraničních investic pochází ze zemí Evropské unie (EU 27), která jako celek tvoří 89 % z celkového objemu PZI v ČR. Téměř 98 % PZI má původ v členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

5.4

Vliv podniků pod zahraniční kontrolou na obchodní bilanci Tato část pojednává o vlivu podniků se zahraniční majetkovou účastí na obchodní

bilanci České republiky v letech 1999 až 2004. Toto období bylo zvoleno vzhledem k dostupnosti údajů o výkonnosti podniků pod zahraniční kontrolou, zveřejňovaných

Českou národní bankou a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR Kapitola je rozdělena na dvě části, v první části pojednávám o významu zahraničních investic v vztahu k zvyšování exportu naší země. Druhá část je pak věnována vlivu podniků pod zahraniční kontrolou na zahraniční obchod ČR v režimu aktivního zušlechťovacího styku.

5.4.1

Vliv podniků pod zahraniční kontrolou na exportní výkonnost Příliv přímých zahraničních investic je obecně spojován s očekáváním zvýšení

exportní výkonnosti a tím také salda obchodní bilance, která je součástí běžného účtu platební bilance. Obchodní bilance zachycuje rozdíl mezi exportem zboží a služeb a jejich importem v agregátním vyjádření. Z hlediska exportní výkonnosti českého hospodářství je důležitá také odvětvová struktura PZI, protože ne zrovna všechny PZI jsou příslibem budoucího růstu exportů. Zejména pro podniky ve zpracovatelském průmyslu je charakteristická nejprve dovozní náročnost v počátečním stádiu životního cyklu investice, kdy jsou dováženy technologicky náročnější výrobní stroje a zařízení. Dovozní náročnost převažuje zejména u PZI realizovaných „na zelené louce“ v době výstavby výrobních závodů. V dlouhém období se však od těchto firem očekává růst jejich produkce orientované na export, což pozitivně působí na saldo obchodní bilance. Naopak obchodní organizace se zahraniční majetkovou účastí mají negativní vliv na obchodní bilanci ČR, a to z důvodu výrazné převahy dovozů nad vývozy.

48

Aktuální vývoj a stručná charakteristika obchodní bilance ČR jsou uvedeny v kapitole č. 5.1 Charakteristika vnější rovnováhy. Obchodní bilanci podniků se zahraniční majetkovou účastí v agregátním vyjádření v letech 1999 až 2004 zobrazuje následující tabulka 11 a graf 10.

Tab. 11: Obchodní bilance podniků se zahraniční majetkovou účastí (mld. Kč) Obchodní bilance ČR vývoz dovoz OB zahraničních podniků vývoz dovoz z toho OB ve zprac. průmyslu vývoz dovoz z toho OB obchodních firem vývoz dovoz

1999

2000

2001

2002

2003

-65,8

-120,8

-116,7

-71,3

-69,8

2004 -26,4

908,8

1121,1

1269,6

1254,4

1370,9

1722,7

974,6

1241,9

1386,3

1325,7

1440,7

1749,1

-8,3

-34,4

18,0

7,6

44,9

56,2

391,3

535,4

645,9

671,9

726,5

915,1

399,6

569,8

627,9

664,3

681,6

858,9

92,3

99,6

154,8

180,0

229,8

286,8

325,5

458,1

539,5

599,2

658,0

816,3

233,2

358,5

384,7

419,2

428,1

529,4

-103,0

-128,6

-115,9

-127,8

-134,2

-198,3

31,9

37,1

53,1

26,1

27,7

43,4

134,9

165,7

169,1

153,9

161,9

241,8

Zdroj:ČNB

Tabulka 12 vyjadřuje míru jakou se podílí zahraniční podniky v ČR na celkovém vývozu a dovozu zboží a služeb přes hranice české ekonomiky.

Tab. 12: Podíl podniků se zahraniční majetkovou účastí v ČR vývoz zboží a služeb % dovoz zboží a služeb % Zdroj: vlastní zpracování

1999

2000

2001

2002

2003

2004

43%

48%

51%

54%

53%

53%

41%

46%

45%

50%

47%

49%

Ze struktury vývozu a dovozu podle sektoru národních účtů vyplývá, že v roce 1999 se podniky pod zahraniční kontrolou podílely na celkovém vývozu z ČR 391,3 mld. Kč, tj. 43 %, a na celkovém dovozu do ČR 399,6 mld. Kč, tj. 41 %. Výsledná obchodní bilance zahraničních podniků byla deficitní ve výši 8,3 mld. Kč. Celkový deficit obchodní bilance

ČR dosáhl v tomto roce 65,8 mld. Kč. Podniky se zahraniční majetkovou účastí působící ve zpracovatelském průmyslu dosáhly kladného salda obchodní bilance ve výši 92,3 mld. Kč a tvořily více než 3/4 dovozu a vývozu zahraničních podniků v ČR. Obchodní bilance obchodních firem se zahraniční majetkovou účastí dosáhla deficitu ve výši 103 mld. Kč. Podniky pod zahraniční kontrolou se na celkovém vývozu ČR v roce 2000 podílely 535,4 mld. Kč, tj. 48 % (o 11,6 procentního bodu více než v roce 1999). V roce 2000 se

49

tyto podniky podílely na celkovém dovozu do ČR 535,4 mld. Kč, tj. 46 % (meziroční zvýšení o 12,2 bodu) a jejich výsledná bilance byla deficitní ve výši 34,4 mld. Kč (tj. o 26,1 mld. Kč více než v roce 1999), přitom celkový deficit obchodní bilance dosáhl 120,8 mld. Kč. V odvětví zpracovatelského průmyslu dosáhly zahraniční podniky kladného salda obchodní bilance ve výši 99,6 mld. Kč (meziroční nárůst o 7,8 bodu), naopak v odvětví obchodu dosáhly zahraniční podniky deficitu ve výši 128,6 mld. Kč (nárůst o 24,1 bodu). V roce 2001 nastal přechod od tendence generovat deficit obchodní bilance podniků se zahraniční majetkovou účastí k trendu vytváření přebytků, nicméně celková obchodní bilance ČR zůstává neustále deficitní. V tomto roce tedy dosáhla obchodní bilance zahraničních podniků kladného salda ve výši 18 mld. Kč, deficit obchodní bilance ČR tvořil 116,7 mld. Kč. Zahraniční podniky se na celkovém vývozu ČR podílely 645,9 mld. Kč, tj. 51 %, (meziroční navýšení o 20,6 procentního bodu) a na celkovém dovozu 627,9 mld. Kč, tj. 45 % (meziroční navýšení o 10,2 bodu). Zahraniční podniky v odvětví zpracovatelského průmyslu dosáhly kladného salda ve výši 154,8 mld. Kč (meziroční nárůst o 55,4 bodu). Obchodní bilance zahraničních obchodních firem dosáhla deficitu ve výši 115,9 mld. Kč (snížení deficitu o 9,2 bodu). Rok 2002 byl ve znamení výrazného poklesu deficitu obchodní bilance ČR, který dosáhl výše 71,3 mld. Kč (tj. zlepšení o 38,9 % oproti předchozímu roku). Trend zlepšování obchodní bilance pokračoval i v nadcházejících letech. Podniky pod zahraniční kontrolou v roce 2002 přispěly k celkovému vývozu ČR 54 %, tj. 671,9 mld. Kč (meziroční navýšení o 4 procentní body) a na dovozu ČR 50 %, tj. 664,3 mld. Kč (meziroční nárůst o 5,8 bodu). Výsledná obchodní bilance zahraničních podniků však zaznamenala oproti předchozímu roku pokles o 57 % a dosáhla výše 7,6 mld. Kč. Zahraniční podniky ve zpracovatelském průmyslu dosáhly kladného salda obchodní bilance ve výši 180 mld. Kč (meziroční nárůst o 16,3 %). V roce 2002 došlo znovu k prohlubování deficitu obchodní bilance zahraničních obchodní firem, který dosáhl výše 127,8 mld. Kč (nárůst o 10,3 %). V roce 2003 došlo k mírnému poklesu deficitu obchodní bilance ČR, který se snížil z 71,4 mld. na 69,8 mld. Kč (zlepšení o 2,1 % oproti předchozímu roku). Nicméně obchodní bilance zahraničních podniků dosáhla výrazného nárůstu z 7,6 mld. na 44,9 mld. Kč (tj. nárůst o více než 450 %). Tohoto zlepšení bylo způsobeno především výrazným růstem vývozu z produkce zahraničních podniků, které s podílely na celkovém vývoze ČR 726,5 mld. Kč, tj. 53 % (nárůst o 8,2 procentního bodu oproti roku 2002). Dovoz 50

zahraničních podniků se však zvýšil pouze na 681,6 mld. Kč, tj. 47 % celkového dovozu

ČR (meziroční nárůst pouze o 2,6 bodu). V roce 2003 zahraniční podniky ve zpracovatelském průmyslu pokračovaly v trendu zvyšování produkce orientované na vývoz, čímž dosáhly zvýšení své obchodní bilance z 180 mld. na 229,8 mld. Kč (nárůst o 27,7 bodu). V roce 2003 dosáhl deficit obchodní bilance zahraničních obchodních firem, výše 134,2 mld. Kč (meziroční nárůst o 5%). Výsledná hodnota obchodní bilance podniků pod zahraniční kontrolou v roce 2004 dosáhla výše 56,2 mld. Kč (nárůst o proti roku 2003 o 25 %), celkový deficit zahraničního obchodu ČR se tak významně snížil o 37,8 %, dosáhl tak přijatelné výše 26,4 mld. Kč. Na snižování deficitu zahraničního obchodu se výrazně podílel růst přímého vývozu podniků pod zahraniční kontrolou, který dosáhl hodnoty 915,1 mld. Kč, tj. 53 % celkového vývozu

ČR (meziroční nárůst o 25,9 %). Dovoz zahraničních podniků se také výrazně zvýšil, dosáhl výše 858,9 mld. Kč, tj. 49 % celkového dovozu ČR (meziroční nárůst o 26 %). Odvětví zpracovatelského průmyslu pod zahraniční kontrolou v roce 2004 pokračovalo ve zvyšování produkce, výsledná obchodní bilance dosáhla výše 286,8 mld. Kč, (meziroční nárůst o 24,8 %). Obchodní bilance zahraničních obchodních firem dosáhla rekordního deficitu ve výši 198,3 mld. Kč (zvýšení o 47,8 procentního bodu).

Graf 10: Vliv podniků se zahraniční kontrolou na obchodní bilanci v letech 1999 - 2004

Obchodní bilance ČR v letech 1999 - 2004 300 250

mld. Kč

200 150 100 50 0 -50 -100 -150 -200 1999

ČR

zahraniční podniky

2000

2001

2002

zahraniční podniky ve zprac. prům.

Zdroj: ČNB, vlastní zpracování

51

2003

2004

zahraniční obchodní firmy

Z jednotlivých let je patrný rostoucí podíl podniků se zahraniční majetkovou účastí na vývozech i dovozech zboží a služeb, přičemž nejvíce se podílí na celkovém exportu ČR podniky pod zahraniční kontrolou působící ve zpracovatelském průmyslu, které tvoří v průměru přes 85 % celkového vývozu všech zahraničních podniků. V případě importu je podíl zahraničních podniků ve zpracovatelském průmyslu v průměru 60 %. Obchodních firmy pod zahraniční kontrolou zejména v posledních letech mají naopak negativní vliv na

českou obchodní bilanci, tyto firmy se podílí na dovozu zahraničních firem v průměru 30 %, zatímco jejich podíl na vývozu je zanedbatelný.

5.4.2

Aktivní zušlechťovací proces z pohledu podniků pod zahraniční kontrolou Zušlechťovací procesy se staly koncem 90. let významnou součástí celkových

zahraničně obchodních vztahů ČR. K tomu přispěl zejména vývoj v posledních letech, kdy významně vzrostla váha zušlechťovacího styku v celkových zahraničně obchodních vztazích a jeho pozitivní úloha v české obchodní bilanci. I když součástí zahraničně obchodních vztahů ČR je celý zušlechťovací styk, převažuje v nich orientace na aktivní zušlechťovací styk (dovoz materiálu, surovina a polotovarů ze zahraničí za účelem zpracování a následný vývoz zpět do zahraničí). Zušlechťovací styk významně ovlivňuje obchodní bilanci, a také přispívá přechodně ke stabilizaci některých průmyslových odvětví. Pasivní zušlechťovací styk, tzn. vývoz k pasivnímu zušlechtění z ČR do zahraničí a zpětný dovoz po pasivním ušlechtění je nevýznamný, což potvrzuje jeho přibližně jednoprocentní podíl na celkovém vývozu i dovozu ČR. Z tohoto důvodu se nebudu problematikou pasivního zušlechťovacího styku nadále věnovat. Rostoucí postavení zušlechťovacích procesů v českém zahraničním obchodě je odrazem příznivé zahraniční poptávky po jejich realizaci v ČR. Stále ve větší míře je tak zahraničními firmami využívána možnost vyvézt do ČR materiál a dovést zpět hotové výrobky. Vývoj zahraničního obchodu v režimu AZS v letech 1999 až 2004 zobrazují následující tabulka 13 a graf 11.

52

Tab. 13: Podniky pod zahraniční kontrolou v režimu AZS (mld. Kč) 1999

2000

2001

2002

2003

2004

vývoz po aktivním zušlechtění

276,4

350,8

388,5

362,3

368,8

266,7

dovoz k aktivnímu zušlechtění

182,6

237,6

275,9

263,4

267,4

203,3

obchodní bilance AZS

93,8

113,2

112,6

98,9

101,4

63,4

obchodní bilance podniků pod ZK v AZS

61,4

76,1

76,3

67,5

70,2

44,4

podíl podnik pod zahraniční kontrolou na obchodní bilanci AZS

65,5%

67,2%

67,8%

68,3%

69,2%

70,1%

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, vlastní zpracování

V letech 1999 až 2004 se podílel dovoz zboží k a aktivnímu zušlechtění v průměru 19 % na celkovém dovozu ČR. Vývoz zboží po aktivním zušlechtění v tomto období dosáhl v průměru 27 % celkového vývozu ČR. V rámci AZS převažuje vliv podniků se zahraniční majetkovou účastí, které se v sledovaném období podílely v průměru 70 % na celkovém zahraničním obchodě uskutečňovaném v rámci režimu AZS. Z tabulky 13, je navíc patrný trend narůstajícího vlivu zahraničních podniků na obchodní bilanci AZS a tím potažmo jeho vlivu na konečnou bilanci zahraničního obchodu ČR.

Graf 11: Vliv podniků pod zahraniční kontrolou v režimu AZS na obchodní bilanci ČR Vliv podniků pod zahraniční kontrolou v režimu AZS na obchodní bilanci ČR 150 100 50 0 -50

1999

2000

2001

2002

2003

2004

-100 -150

obchodní bilance ČR

obchodní bilance AZS

obchodní bilance podniků pod ZK v AZS

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, vlastní zpracování

53

Lze konstatovat, že aktivní zušlechťovací styk má pro český zahraniční obchod významný přínos. Dominantní postavení v něm zaujímají podniky pod zahraniční kontrolou. Rozhodující část aktivního zušlechťovacího procesu se odehrává ve zpracovatelském průmyslu (přibližně 90 % ). Mezi odvětví, která měla největší vliv na přebytek AZS patří elektronický průmysl a výroba el. strojů a přístrojů, dále hutnictví a kovodělný průmysl a výroba dopravních prostředků.

5.4.3

Dílčí závěr Z výše analyzovaných let je možno vysledovat pozitivní trend vlivu podniků se

zahraniční kontrolou na českou obchodní bilanci. Tento efekt ještě více umocňují zahraniční podniky ve zpracovatelském průmyslu. Jedná se o výsledek procesu zesilování kooperačních vazeb s řadou evropských zemí (zejména Německo, Nizozemí, Itálie, Francie a Rakousko), které v České republice umístily v posledních letech své investice. Významná část zahraničních investorů v ČR modernizuje a rozšiřuje výrobní kapacity a je orientována především na vývoz, což se nejvíce projevuje ve zpracovatelském průmyslu. V posledních letech dominuje exportu zejména automobilový průmysl, a to především zásluhou automobilek Škoda Auto Mladá Boleslav a TPCA Kolín, která počátkem roku 2004 zahájila provoz a téměř veškerou produkci směrovala na vývoz do zahraničí. Významnou roli v českém exportu představují dále výrobci počítačových komponent (Foxconn Pardubice) a elektroniky (Panasonic Plzeň). Naopak nejvyšší dovozy zejména strojů a technologií jsou spojeny s přesunem zahraničního kapitálu do ČR a s restrukturalizací privatizovaných podniků či výstavbou nových závodů (investice „na zelené louce“). Vyšší potřeba dovozů vyplývá i z celkového ekonomického růstu, který je vedle investic tažen především poptávkou domácností. Negativním rysem je však vliv obchodních firem pod zahraniční kontrolou na české dovozy. Tento fakt vypovídá o složité situaci domácích výrobců potravin a dalšího zboží tvořící sortiment obchodních řetězců, kteří jen pozvolna pronikají do dodavatelských sítí obchodních řetězců. Tyto problémy jsou spojeny s požadavky na dodávky Just In Time, a také s tlakem obchodních řetězců na snižování cen výrobců, což leckdy čeští producenti nejsou schopni splnit.

54

Co se týče zahraničního obchodu v rámci aktivního zušlechťovacího styku, lze konstatovat, že podniky pod zahraniční kontrolu mají pozitivní vliv na výslednou obchodní bilanci ČR Na druhou stranu bychom neměli opomenout důvody, které vedou tyto podniky k využívání režimu aktivního zušlechťovacího procesu ČR. Jedná se především nesrovnatelně nižší výrobní a mzdové náklady. V mnoha případech zahraniční investor využívá právě jen nižších nákladů, hotové výrobky s nízkou marží pak prodává zpět do mateřské země. Je předvídatelné, že zahraniční firmy přemístí své výroby dále na východ, jakmile bude tato konkurenční výhoda vyčerpána. Proto z dlouhodobého hlediska nelze spoléhat na pozitivní efekty aktivního zušlechťovacího styku na obchodní bilanci ČR, ale je potřeba motivovat zahraniční investory k dlouhodobějšímu působení v ČR jiným způsobem. S ohledem na limitovanou konkurenceschopnost velké části domácích podniků na náročných světových trzích, lze konstatovat že vstup zahraničního kapitálu zabránil také propadu českého vývozu, který by nutně nastal, pokud by podniky nepřešly do zahraničního vlastnictví.

5.5

Výnosy z PZI a jejich vliv na bilanci výnosů Po vysokém přílivu PZI dochází s několikaletým zpožděním ke stejně razantnímu

růstu významu výnosů z PZI v hostitelské ekonomice, což souvisí s prvotním motivem zahraničních investorů zajistit si do budoucna určitou očekávanou míru výnosnosti investovaného kapitálu. Problémem vnější ekonomické rovnováhy se pak může stát situace, kdy zahraniční investoři většinu vytvořeného zisku začnou repatriovat zpět do mateřské země na úkor poklesu reinvestovaných zisků. Ke negativnímu jevu v podobě nárůstu hodnoty repatriovaných zisků může navíc dojít současně s poklesem přílivu nových PZI. Obecně existuje velké množství faktorů, které ovlivňují finanční výnosy z PZI a následné rozhodování zahraničních investorů o repatriaci dividend. Tyto faktory mohou být rozděleny do tří základních skupin: kvantitativní faktory, specifické charakteristiky hostitelské země a životní cyklus PZI v hostitelské zemi. Kvantitativní faktory souvisejí s relativní zásobou PZI v hostitelské ekonomice a se ziskovostí nerezidenty vlastněných domácích podniků. Druhá skupina faktorů souvisí např. s vnímáním rizikovosti hostitelské země, s vládní politikou investičních pobídek, s rozdíly

55

ve zdanění dividend v mateřské zemi, s dostupností alternativních cest přesunu finančních prostředků, výplatou manažerských odměn nebo příspěvků zahraniční centrále, atd. (Brada a Tomšík, 2003) Problematiku určení vývoje budoucích finančních toků navíc komplikuje skutečnost, že zahraniční investoři nemusejí vždy okamžitě repatriovat vyplacené dividendy, které představují část jejich výnosů realizovaných z PZI zpět do mateřské země, ale mohou je ponechat v hostitelské ekonomice. Vzhledem k širokému spektru výše zmíněných faktorů, které nelze přesně kvantifikovat, je následující část diplomové práce zaměřena pouze na dva základní ekonomické faktory, které bezprostředně ovlivňují vývoj výnosů z PZI. Prvním z nich je stávající celková zásoba PZI v základním jmění domácích podniků, a její předpokládaný vývoj. Tím druhým faktorem je pak průběh životního cyklu PZI s důrazem na vzájemný poměr reinvestovaných zisků a repatriovaných dividend.

5.5.1

Zásoba přímých zahraničních investic Celková zásoba (stav) PZI v české ekonomice dosáhla na konci roku 2005 hodnoty

1,5 bil. Kč (53 % HDP) při zanedbatelném objemu 88,7 mld. Kč (3% HDP) českých přímých investic v zahraničí. Od začátku roku 1998 do konce roku 2005 vzrostla zásoba PZI v ČR bezmála čtyřnásobně při průměrném ročním nárůstu o 150 mld. Z hlediska vnější ekonomické rovnováhy je přínosné členění zásoby PZI zejména na investice v sektoru služeb a na investice ve zpracovatelském průmyslu. Z odvětvového hlediska se dominantním sektorem přílivu PZI staly služby (54 % podíl na celkovém stavu PZI),

reprezentované

zejména

odvětvími

finanční

zprostředkování,

doprava

a telekomunikace a obchod a opravy. Průmysl celkem dosáhl přibližně 44 % podíl na celkové zásobě PZI a z toho zpracovatelský průmysl přibližně 36 % podíl s největším zastoupením automobilového průmyslu. Blíže viz kapitola č. 5.2.1 zabývající se odvětvovou strukturou přílivu a stavu PZI v ČR. Vývoj čisté zásoby zahraničních investic v ČR a porovnání s vývojem tohoto ukazatele v ostatních zemích střední Evropy, zobrazuje následující tabulka 14.

56

Tab. 14: Mezinárodní srovnání vývoje zásoby PZI (v % HDP) 1997 1998 ČR 15,9 22,0 Německo 9,1 11,2 Maďarsko x x Rakousko 8,6 10,5 Polsko 9,5 12,6 Slovensko 8,9 10,7 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočet

1999

2000

2001

2002

2003

2004

31,0

38,0

44,5

46,1

44,3

48,2

2005 52,9

14,8

24,5

22,8

23,9

25,2

23,9

25,0 58,3

x

x

52,4

48,7

44,5

55,7

11,7

15,5

18,0

18,8

18,8

x

x

16,9

19,8

22,1

21,8

24,0

31,0

31,0

14,5

22,0

27,6

31,8

28,6

34,2

35,0

Z této tabulky vyplývá růstový trend zásoby PZI v ČR. V posledních letech se však tempo růstu zásob zpomaluje, což může být indikátorem blížící se „nasycenosti“ českého hospodářství. Obdobný trend jako v ČR můžeme vysledovat také v Maďarsku, kde je však hodnota tohoto ukazatele mírně vyšší. Nicméně v této zemi byl dříve zaveden systém investičních pobídek, což významně přispělo k masivnímu přílivu PZI. Jedním z důvodů, proč dochází ke snižování tempa růstu zásoby PZI, je postupné dokončování procesu transformace českého hospodářství. Většina klíčových státních podniků byla již v minulosti zprivatizována, a proto nelze v následujících letech očekávat tak výrazný příliv nových zahraničních investic, jako tomu bylo v letech 1998 až 2002. Je nanejvýš pravděpodobné, že v případě ČR, která má v mezinárodním srovnání relativně vysokou zásobu PZI, budou tyto investice pod větším tlakem na dosahování vyšší míry zhodnocení, než v ostatních tranzitivních zemích s nízkou zásobou, kde je „dostatečný prostor“ pro příliv nových PZI. S touto situací je spojené vyšší riziko odlivu výnosů z ČR, a jejich následná reinvestice do jiných tranzitivních ekonomik s nižší zásobou PZI.

5.5.2

Životní cyklus investic V případě stanovení životního cyklu PZI lze předpokládat odlišné chování

zahraničních investorů, kteří investují do sektoru služeb a do odvětví zpracovatelského průmyslu. V sektoru služeb se předpokládá kratší životní cyklus, neboť tyto investice slouží k „obsluze domácí ekonomiky“, zatímco v případě investic do zpracovatelského průmyslu se jedná především o exportně orientované investice, a proto lze očekávat cyklus delší. Odlišný vývoj životního cyklu PZI je možno očekávat také v případě investic na „zelené louce“ a investic formou kapitálového vstupu do již existujícího podniku.

57

Z odvětvového hlediska se v ČR největší podíl reinvestovaných zisků nachází právě v odvětvích zpracovatelského průmyslu a v odvětví finančního zprostředkování (blíže viz příloha 3). Přesné stanovení PZI je bohužel komplikováno praktickou nemožností oddělit v jednom časovém okamžiku část zahraničních investic a tu sledovat samostatně v průběhu celého životního cyklu. Navíc údaje potřebné ve členění PZI do základního kapitálu, reinvestovaných zisků, a ostatního kapitálu jsou Českou národní bankou zveřejňované teprve od roku 1998.

Graf 12: Životní cyklus PZI v ČR

90

80

80

75

70

70

60

65

50

%

[mld. Kč]

Životní cyklus PZI v ČR

60

40

55

30 20

50

10

45

0

40 1998

1999

reinvest. zisk

2000

2001

2002

vyplacené dividendy

2003

2004

2005

2006

podíl investic na celkovýc výnosech

Zdroj: ČNB, vlastní výpočet

Česká ekonomika zaznamenávala do roku 2001 růst podílu reinvestovaných zisků na výnosech z PZI v základním kapitálu, také absolutní hodnota reinvestovaných zisků plynule rostla. V následujícím roce však začal výrazný pokles tohoto podílu ve prospěch vyplacených dividend a současně se zvyšovala jejich celková výše. Tento trend pokračoval až do roku 2004, kdy odliv dividend do zahraniční dosáhl svého vrcholu. Od roku 2005 dochází opět pozvolna k nárůstu reinvestovaných zisků na úkor vyplacených dividend. Následující tabulka 15, uvádí rozložení PZI v české ekonomice, tato tabulka je současně zdrojem pro výpočet životního cyklu PZI.

58

Tab. 15: Rozložení PZI v ČR (mld. Kč) 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006*

PZI do ČR celkem základní kapitál reinvestovaný zisk ostatní kapitál vyplacené dividendy

120,0

218,8

192,4

214,6

277,7

59,3

127,8

263,2

134,7

81,9

168,7

134,9

128,2

205,7

-1,5

45,7

184,6

35,5

5,8

23,9

36,9

57,8

64,3

60,9

75,8

78,2

82,1

32,2 5,4

26,2 8,6

20,6 10,8

28,6 16,4

7,6 32,7

0,0 52,1

6,4 73,5

0,4 63,1

17,0 58,4

výnosy z PZI podíl reinvestovaných zisků na výnosech z PZI

11,2

36,2

53,2

81,1

103,3

118,3

156,6

148,6

145,7

52,0%

66,0%

69,3%

71,2%

62,3%

51,5%

48,4%

52,6%

56,4%

* údaje za I. až III. čtvrtletí Zdroj: ČNB, vlastní výpočet

Dle mého názoru se v současnosti nachází česká ekonomika ve druhém stádiu životního cyklu investic. V brzké době tak lze očekávat nárůst podílu vyplacených dividend a pokles reinvestovaných zisků. V období 2 až 3 let očekávám dosažení třetího stádia, kdy dochází k maximálnímu odlivu výnosů z PZI do zahraniční, a s tím spojené prohlubování deficitu bilance výnosů. Negativní dopady tohoto vývoje na bilanci výnosů se v současnosti projevují v již zmíněném Maďarsku, které je z hlediska vývoje PZI velmi podobné ČR, ovšem s tím rozdílem, že v této zemi došlo dříve k jejich masivním přílivu. Je proto vysoce pravděpodobné, že i ČR se bude s těmito dopady v krátkém období potýkat. Vzhledem ke skutečnosti, že jednoznačná identifikace životního cyklu PZI by byla možná na základě srovnání několika po sobě jdoucích cyklů v delším časovém období, a navíc faktory ovlivňující rozdělení výnosů z PZI nejsou omezené pouze na životní cyklus PZI, považuji tento odhad pouze za orientační. Ve vztahu k životnímu cyklu PZI bych chtěl upozornit na problematiku vykazování reinvestovaných zisků a vyplacených dividend, které neopouští ČR. Z hlediska platební bilance tyto položky vytváří nebezpečné zkreslení, protože tyto prostředky neopouští ČR a nezatěžují naši vnější rovnováhu (viz kap. 4.2.8). Je proto třeba mít na paměti, že zejména spekulativní zahraniční investoři si tuto metodologickou zvláštnost nemusí při interpretaci deficitu běžného účtu vždy uvědomit a růst deficitu běžného účtu přes 5% HDP pro ně může znamenat prvotní impuls pro převedení investic, tj. započetí odlivu kapitálu ze země.

59

5.6

Statistická analýza PZI Tato kapitola je zaměřena na posouzení vztahů vybraných makroekonomických

ukazatelů souvisejících s platební bilancí a přílivem PZI, cílem této části je snaha o identifikaci vzájemných závislostí mezi sledovanými veličinami. K tomuto účelu byla zvolena regresní analýza, kdy pomocí regresní funkce lze vyjádřit průběh závislosti pozorovaných veličin a pomocí indexu determinace míru závislosti v použitém ekonometrickém modelu. Na výsledky regresní analýzy navazuje testování statistických hypotéz, které umožňují prokázat zda byl použitý ekonometrický model vhodný pro zobrazení průběhu závislosti, a zda-li jsou jednotlivé parametry regresní analýzy statisticky průkazné či neprůkazné.

Záměrem regresní analýzy provedené v této kapitole je ověřit následující hypotézy: 1. Existence závislosti mezi exportní výkonností ČR a přílivem PZI - předpoklad, že příliv PZI do ČR (zahrnující investice do základního kapitálu, reinvestice zisků a ostatní kapitál), ovlivní růst exportu, 2. Existence závislosti mezi exportní výkonností ČR a reinvestovanými zisky z PZI - předpoklad, že reinvestované zisky z PZI ovlivní růst exportu, 3. Existence závislosti mezi celkovým stavem PZI v ČR a exportní výkonností - předpoklad, že celková zásoba PZI v ČR zavdá tlak na růst exportu.

Pro ověření výše uvedených hypotéz je nejprve provedena regresní analýza, ve které je identifikována případná statistická závislost pomocí indexu determinace a následně je provedeno testování průkaznosti vypočtených hodnot indexu korelace, dílčích regresních koeficientů a průkaznosti regresní funkce.

5.6.1

Regresní analýza Regresní analýza používá ekonometrické modely, které pomocí

soustavy

matematických rovnic kvantifikují vtahy mezi ekonomickými veličinami. Index determinace je vhodným nástrojem pro výběr modelu, která nejlépe vystihuje průběh závislosti. Platí základní pravidlo, které udává, že modely s největší hodnotu indexu determinace formálně nejlépe vystihují zkoumaný vztah ekonomických veličin.

60

Zdrojová data použitá pro výpočet indexů determinace a rovnice regresní přímky obsahuje příloha 5, v případě jednotlivých hypotéz byly použity údaje v běžných cenách. Hodnota indexu determinace byla vypočítána pomocí programu MS Excel, pomocí funkce přidat spojnici trendu, stejným způsobem byla vypočítána také rovnice regresní přímky.

Hypotéza č. 1: Závislost exportu ČR na výši přílivu PZI •

Nezávisle proměnná (Xi) – příliv PZI (v mil. Kč)

•

Závisle proměnná (Yi) – export ČR (v mil Kč.)

Graf 13: Závislost exportu na přílivu PZI Proložení dat lineární funkcí 700 y = 4,2467x + 152463 R2 = 0,3335

export PZI [mld. Kč]

600 500 400 300 200 100 0 0

10

20

30

40

50

60

70

80

příliv PZI [mld. Kč]

Zdroj: vlastní zpracování

Rovnice regresní přímky: y = 4,2467x + 152.463 Index determinace I2 = 0,3335

Hodnocení: Po provedení regresní analýzy vychází velmi nízká hodnota indexu determinace (I2 = 0,3335), což svědčí jen o velmi nízké míře závislosti mezi přílivem PZI a následným exportem. Z důvodů nízké hodnoty indexu determinace se touto hypotézou nebudu již dále věnovat.

61

Hypotéza č. 2: Závislost exportu ČR na výši reinvestovaných zisků z PZI •

Nezávisle proměnná (Xi) – reinvestovaný zisk z PZI (v mil. Kč)

•

Závisle proměnná (Yi) – export ČR (v mil Kč.)

Graf 14: Závislost exportu na reinvestovaném zisku z PZI Proložení dat ineární funkcí 700

export [mld. Kč]

600 500 400 300 y = 12,605x + 177029 R2 = 0,6449

200 100 0 0

5

10

15

20

25

30

reinvestovaný zisk [mld. Kč]

Zdroj: vlastní zpracování

Rovnice regresní přímky: y = 12,605x + 177.029 Index determinace I2 = 0,6449

Hodnocení: Index determinace dosahuje nejvyšších hodnot v případě proložení dat lineární funkcí, z výsledků regresní analýzy tedy vyplývá existence středně silné závislosti mezi reinvestovanými zisky z PZI a exportem ČR. Důvodem pro existenci tohoto vtahu bude patrně skutečnost, že zisky z PZI reinvestují zahraniční podniky do rozšiřování stávajících výrobních kapacit, přičemž výsledná produkce je zpravidla určená pro export. Výsledky v tomto případě mohou být ovšem částečně zkresleny společnostmi Škoda Auto Mladá Boleslav a TPCA Kolín, které tvoří významnou část českého exportu. Průkaznost jednotlivých komponent regresní analýzy je však ještě potřeba ověřit testováním dílčích parametrů ekonometrického modelu. 62

Hypotéza č. 3: Závislost exportu ČR na stavu PZI •

Nezávisle proměnná (Xi) – stav PZI v ČR (v mil. Kč)

•

Závisle proměnná (Yi) – export ČR (v mil Kč.)

Graf 15: Závislost exportu ČR na stavu PZI

Proložení dat lineární funkcí 2 000 1 800

export [mld. Kč]

1 600 1 400 1 200 y = 949,89x + 354800 R2 = 0,9636

1 000 800 600 400 200 0 0

200

400

600

800

1 000

1 200

1 400

1 600

stav PZI [mld. Kč]

Zdroj: vlastní zpracování

Rovnice regresní přímky: y = 949,89x + 354.800 Index determinace I2 = 0,9636

Hodnocení: Index determinace dosahuje nejvyšších hodnot v případě proložení dat lineární funkcí. Po provedení regresní analýzy vychází hodnota indexu determinace (I2 = 0,9636), z výsledků tedy vyplývá existence velmi silné závislosti mezi celkovou zásobou PZI v ČR a exportem. Výsledky regresní analýzy mohou ovšem být částečně zkresleny inflací, která stejným způsobem ovlivňuj obě sledované veličiny.

Průkaznost jednotlivých komponent zvoleného ekonometrického modelu je ověřena v následující části.

63

5.6.2

Testování statistických hypotéz Tato část zaměřená na testování statistických hypotéz bezprostředně navazuje na

výsledky regresní analýzy a slouží k ověření průkaznosti indexu korelace, dílčích regresních koeficientů a průkaznosti regresní funkce, v rámci zvoleného ekonometrického modelu. Ve všech případech je testována nulová hypotéza H0 o proti alternativní hypotéze H1, konkrétní hypotézy jsou uvedeny u jednotlivých testů. Testovaná statistika (F) pro ověření průkaznosti indexu korelace a průkaznosti regresní funkce je asociovaná s FischerSnedecorovým rozložením. Testovaná statistika (t) pro ověření průkaznosti dílčích regresních koeficientů je spojena se studentovým rozdělením četnosti. Ve všech případech je provedeno testování na hladině významnosti α = 5 %.

Hypotéza č. 2: Závislost exportu ČR na výši reinvestovaných zisků z PZI •

rozsah souboru n = 36

•

počet parametrů regresní funkce p = 2 (lineární funkce)

•

hladina významnosti α = 5 %

Test průkaznosti regresních koeficientů (t-test) H0: „Regresní koeficient b0, b1 je statisticky neprůkazný“ H1: „Regresní koeficient b0, b1 je statisticky průkazný“

Testové kritérium: t 0 =

Testové kritérium: t1 =

b0

σˆ h11 b1

σˆ h22

=

177028,7 = 7,315 65009,9 * 0,3723

=

12,6 = 7,858 65009,9 * 2,4675E -05

Interval pro přijetí hypotézy W0, 05 = (±t1−α / 2 (n − 2)) = (±2,03) t0 = 7,32 , t0 ∉ W0,05 = (-2,03; 2,03), hypotézu h0 zamítáme t1 = 7,86 , t1∉ W0,05 = (-2,03; 2,03), hypotézu h1 zamítáme

V obou případech je původní hypotéza zamítnuta, nic tedy nenasvědčuje tomu, že by dílčí regresní koeficienty b0, b1 byly statisticky neprůkazné.

64

Test průkaznosti indexu korelace (F-test) H0: Index korelace je statisticky neprůkazný H1: Index korelace je statisticky průkazný

Testové kritérium: F(p-1,n-p) =

I 2 /( p − 1) 0,6449 /(2 − 1) = 61,748 = 2 (1 − 0,6449) /(36 − 2) (1 − I ) /(n − p )

Interval pro přijetí hypotézy H0: W0,05 = (0; F1- α (p − 1, n − p)) = (0; 4,1) F(p-1,n-p) = 61,748 , F ∉ W0,05 = (0; 4,1), hypotézu h0 zamítáme Testovaná statistika F = 61,748 nenáleží do intervalu pro přijetí hypotézy H0, původní hypotézu tedy zamítáme. Index korelace můžeme považovat za statisticky průkazný a je potvrzena existence závislosti mezi exportem ČR a reinvestovanými zisky z přímých zahraničních investic.

Test průkaznosti regresní funkce H0: Regresní funkce je statisticky neprůkazná H1: Regresní funkce je statisticky průkazná Testové kritérium: F(p-1,n -p) =

s R2 /( p − 1) 260947653289 /(2 − 1) = = 61,744 2 s E /(n − p ) 143 693 552 621 /(36 − 2)

Interval pro přijetí hypotézy H0: W0,05 = (0; F1- α (p − 1, n − p)) = (0; 4,1) F(p-1,n-p) = 61,744 , F ∉ W0,05 = (0; 4,1), hypotézu h0 zamítáme

Testovaná statistika F= 61,744 nespadá do intervalu pro přijetí původní hypotézy H0, původní hypotézu tedy zamítáme, nic nenasvědčuje tomu, že by regresní funkce byla statisticky neprůkazná.

Tab. 16: Analýza rozptylu regresní funkce (hypotéza č. 2) zdroj variability 2

regrese

s

reziduum

s

celkem

stupně volnosti

průměrný čtverec

260.947.653.289

vR = 1

MSR = 260.947.653.289

143.693.552.621

vE = 34

MSE = 426.280.959

součet čtverců R=

2

E=

2

s T = 404.641.205.910

vT

Zdroj: vlastní zpracování

65

F - test

61,75

Hypotéza č. 3: Závislost exportu ČR na výši reinvestovaných zisků z PZI •

rozsah souboru n = 13

•

počet parametrů regresní funkce p = 2 (lineární funkce)

•

hladina významnosti α = 5 %

Test průkaznosti regresních koeficientů (t-test) H0: „Regresní koeficient b0, b1 je statisticky neprůkazný“ H1: „Regresní koeficient b0, b1 je statisticky průkazný“

Testové kritérium: t 0 = Testové kritérium: t1 =

b0

σˆ h11 b1

σˆ h22

=

355,57 = 7,729 93,5 * 0,49199

=

0,95 = 17,159 93,5 * 0,00059

Interval pro přijetí hypotézy W0, 05 = (±t1−α / 2 (n − 2)) = (±2,2) t0 = 7,73 , t0 ∉ W0,05 = (-2,2; 2,2), hypotézu h0 zamítáme t1 = 17,16 , t1∉ W0,05 = (-2,2; 2,2), hypotézu h1 zamítáme

V obou případech je původní hypotéza zamítnuta, nic tedy nenasvědčuje tomu, že by dílčí regresní koeficienty b0, b1 byly statisticky neprůkazné.

Test průkaznosti indexu korelace (F-test) H0: Index korelace je statisticky neprůkazný H1: Index korelace je statisticky průkazný

Testové kritérium: F(p-1,n-p) =

I 2 /( p − 1) 0,9640 /(2 − 1) = = 294,556 2 (1 − 0,9640) /(13 − 2) (1 − I ) /(n − p )

Interval pro přijetí hypotézy H0: W0,05 = (0; F1- α (p − 1, n − p)) = (0; 4,8) F(p-1,n-p) = 294,556 , F ∉ W0,05 = (0; 4,8), hypotézu h0 zamítáme

66

Testovaná statistika F = 294,556 nenáleží do intervalu pro přijetí hypotézy H0, původní hypotézu tedy zamítáme. Index korelace můžeme považovat za statisticky průkazný a je potvrzena existence závislosti mezi exportem a celkovým stavem přímých zahraničních investic v ČR.

Test průkaznosti regresní funkce H0: Regresní funkce je statisticky neprůkazná H1: Regresní funkce je statisticky průkazná Testové kritérium: F(p-1,n -p) =

s R2 /( p − 1) 2574182 /(2 − 1) = = 294,444 96168 /(13 − 2) s E2 /(n − p )

Interval pro přijetí hypotézy H0: W0,05 = (0; F1- α (p − 1, n − p)) = (0; 4,8) F(p-1,n-p) = 61,744 , F ∉ W0,05 = (0; 4,1), hypotézu h0 zamítáme

Testovaná statistika F= 294,444 nespadá do intervalu pro přijetí původní hypotézy H0, původní hypotézu tedy zamítáme, nic nenasvědčuje tomu, že by regresní funkce byla statisticky neprůkazná.

Tab. 17: Analýza rozptylu regresní funkce (hypotéza č. 3) zdroj variability regrese

součet čtverců s

reziduum celkem

2

R=

2.574.182

2

96.168

s 2

E=

s T = 2.670.350

stupně volnosti

průměrný čtverec

vR = 1

MSR = 260.947.653.289

vE = 11

MSE = 8.743

F - test

294,44

vT

Zdroj: vlastní zpracování

5.6.3

Dílčí závěr V případě první hypotézy se nepodařilo prokázat existenci závislosti exportu na

přílivu PZI do ČR. Nízká hodnota indexu determinace (I2 = 0,33) svědčí o nezávislosti mezi sledovanými veličinami. Ačkoliv má tato hypotéza z ekonomického hlediska své opodstatnění, statisticky se ji nepodařilo prokázat zřejmě z toho důvodů, že příchod velkého investora v tak malé zemi, jakou představuje Česká republika, do značné míry znehodnotí (vychýlí) výsledky statistického šetření. Dalším důvodem pak může být 67

skutečnost, že u investic „na zelené louce“ určitou dobu trvá, než dojde k výstavbě výrobního závodu a následnému zahájení výrobního procesu. U druhé hypotézy zabývající se závislostí mezi exportem a reinvestovanými zisky z PZI se podařilo prokázat existenci středně silné závislosti (I2 = 0,64). Důvodem pro existenci tohoto vtahu je pravděpodobně skutečnost, že reinvestované zisky z PZI jsou primárně určeny pro rozšiřování stávajících výrobních kapacit, přičemž zejména ve zpracovatelském průmyslu je vyrobená produkce zpravidla orientovaná na export. Pomocí testu dílčích parametrů ekonometrického modelu se podařilo ověřit jeho průkaznost. V případě poslední hypotézy zabývající se vztahem mezi celkovou zásobou a exportem ČR se také podařilo prokázat statistickou závislost, z hodnoty indexu determinace (I2 = 0,96) vyplývá velmi silná závislost. I zde se podařilo ověřit pomocí dílčích testů průkaznost použitého ekonometrického modelu.

5.7

Systém investičních pobídek Jedním z nekvantifikovatelných faktorů významným způsobem ovlivňujících přiliv

nových PZI, ale také následné rozdělení výnosů z PZI, až po jejich konečný odliv do zahraničí je systém investičních pobídek. Smyslem investičních pobídek je v podstatě podpora zavádění nebo rozšiřování výroby v oblasti zpracovatelského průmyslu a podpora projektů v oblasti strategických služeb a technologických center. Pobídky jsou nabízeny bez rozdílu českým i zahraničním investorům. Vzhledem ke skutečnosti, že nelze přesně stanovit do jaké míry se investiční pobídky podílejí na přílivu PZI do ČR, a do jaké míry tyto investiční toky ovlivňují ostatní nekvantifikovatelné faktory, zabývám se problematikou systému investičních pobídek spíše z obecného hlediska.

5.7.1

Institucionální a legislativní úprava investičních pobídek Systém investičních pobídek spadá do kompetence agentury pro podporu podnikání

a investic CzechInvest. Tato agentura je státní příspěvkovou organizací podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, jejímž posláním je posilování konkurenceschopnosti

české ekonomiky prostřednictvím podpory malých a středních podnikatelů, dále rozvíjení podnikatelské infrastruktury a získávaní přímých zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb a technologických center. V těchto aktivitách je CzechInvest

68

podporován Sdružením pro zahraniční investice - AFI, jehož členové jsou představitelé renomovaných společností, které mají dlouhodobé zkušenosti s českým prostředím a poskytují služby v oblastech klíčových pro příliv a realizaci zahraničních investic (jedná se například o konzultační, právní, HR, IT a další služby). Hlavním cílem spolupráce CzechInvestu a Sdružení pro zahraniční investice je zajistit, aby vstup zahraničních investorů na český trh byl maximálně usnadněn. První pobídky se investorům začaly nabízet nejdříve na základě přijetí vládního usnesení z roku 1998. Zákon o investičních pobídkách (č. 72/2000), vstoupil v platnost 1. května 2000 a domácím i zahraničním investorům stanovuje stejná práva a podmínky.

Česká republika se stala prvním státem v regionu střední a východní Evropy, kde byl systém investičních pobídek určen zákonem. Tento zákon navíc splňuje kritéria stanovená Evropskou komisí pro povolenou míru veřejné podpory. Navíc díky novele zákona o investičních pobídkách, schválené v roce 2003, může Česká republika poskytovat státní podporu i po svém vstupu do Evropské unie. Systém investičních pobídek, tak jak platí v současné podobě tedy upravuje zákon

č. 19/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů.

5.7.2

Formy investičních pobídek Dle výše zmíněného zákona č. 19/2004 Sb., jsou v investiční pobídky udělovány

následující formou: •

sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově založené společnosti nebo pro již existující právnické osoby,

•

převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu,

•

hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (až do 200 000 Kč na zaměstnance),

•

hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (až do 35 % nákladů na školení),

•

převod pozemků podle zvláštního právního předpisu, evidovaných v katastru nemovitostí jako zemědělské pozemky a převod ostatních druhů pozemků, a to za ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu účinného ke dni uzavření smlouvy

69

o převodu. Zvláštní zákony omezující převody pozemků ve vlastnictví České republiky tím nejsou dotčeny. (CzechInvest, 2007) Systém investičních pobídek je v České republice nastaven různě podle druhů investičních projektů, přičemž jsou rozlišovány pobídky na projekty ve zpracovatelském

průmyslu a na projekty v rámci strategických služeb a technologických center.

5.7.3

Podmínky pro udělení investiční pobídky Podmínky pro získání investiční pobídky jsou stejné jak pro české podniky, tak pro

zahraniční, dle zákona o investičních pobídkách jsou tyto podmínky upraveny následujícím způsobem: 1. Investice musí být provedena do odvětví zpracovatelského průmyslu, buď do jednoho z high—tech odvětví, uvedených v zákoně nebo do jiného odvětví zpracovatelského průmyslu za předpokladu, že přinejmenším 50 % ceny výrobní linky budou tvořit náklady na pořízení strojního zařízení uvedeného ve vládou schváleném seznamu vyspělého (high—tech) strojního zařízení. 2. Musí se jednat o zavedení nové výroby, rozšíření stávající výroby, či její

modernizace za účelem podstatné změn výrobku nebo výrobního procesu. 3. Investor musí investovat nejméně 200 milionů Kč (před novelou 350 milionů Kč), v oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 25 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti ČR je tento požadavek snížen na 150 milionů Kč a v oblastech s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti ČR je limit investice snížen na 100 mil. Kč. 4. Investice nejméně ve výši 100 milionů Kč (před novelou 145 mil. Kč), 50 mil. Kč v případě umístění investice v regionu s vysokou nezaměstnaností, musí být kryta

z vlastního jmění. 5. Investor musí pořídit strojní nařízení zařazené do kapitol 84, 85 a 90 celního sazebníku v hodnotě nejméně 40 % celkové hodnoty pořízeného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. 6. Navrhovaná výroba musí vyhovovat všem českým legislativním požadavkům na ochranu životního prostředí. (KAVKA, 2005)

70

5.7.4

Význam investičních pobídek pro ČR Investiční pobídky sehráli svoji nejdůležitější úlohu v polovině 90. let, kdy byly

tranzitivní země střední Evropy v očích zahraničních investorů dosud neprověřeným a riskantním regionem. V 90. letech bylo třeba zahraniční investory více motivovat, a odlišit se od ostatních zemí střední Evropy. V roce 1998 bylo přijato první vládní usnesení o investičních pobídkách a současně začaly být nabízeny investorům první pobídky. V tomto období došlo také k masivnímu přílivu zahraničních investic. V dnešní době, kdy je ČR významným a důvěryhodným partnerem zahraničních investorů, lze o skutečném významu investičních pobídek pro české hospodářství polemizovat. Na celou problematiku existuje celá řada odlišných názorů. Někteří ekonomové a podnikatelé považují systém investičních pobídek (ve stávající formě) za „vyčerpaný“ a jsou pro jeho úplné zrušení, např. současný ministr průmyslu a obchodu Martin Říman je jejich vyhraněným odpůrcem (BAUTZOVÁ, 2007, č. 5, s. 34). Naopak jiní ekonomové, nepovažují zrušení investičních podmínek za rozumné a jsou spíše pro jeho úpravu, jmenovitě např. Martin Slabý předseda Sdružení pro zahraniční investice (BAUTZOVÁ, 2007, č. 6, s. 26). Pro zachování investičních pobídek hovoří také fakt, že reálný příliv PZI mnohonásobně převyšuje hodnotu investičních pobídek poskytnutou zahraničním investorům. Například v roce 2004 byly přislíbeny zahraničním investorům pobídky ve výši 40 mld. Kč a v následujícím roce 2005 dosáhl skutečný příliv PZI celkové výše 263,2 mld. Kč. Jedním z dalších důvodů pro jejich zachování je jistě skutečnost, že ostatní konkurenční země v regionu střední Evropy (Slovensko, Polsko a Maďarsko) systém investičních pobídek využívají. Mezi významné zahraniční investory, jejichž projekty byly realizovány v ČR pomocí investičních pobídek patří: •

Hyundai Motor Company - (předpokládaná investice 30 mld. Kč, automobilový průmysl),

•

Toyota/PSA - (investice 29,8 mld. Kč, automobilový průmysl),

•

VOLKSWAGEN - (investice 19 mld. Kč, automobilový průmysl),

•

Matsushita Communication - (investice 8,4 mld. Kč, výroba výpočetní a komunikační techniky),

•

L.G. Philips Displays Holding - (investice 7,2 mld. Kč, výroba elektroniky).

71

6 Závěr Česká republika se dokázala ve sledovaném období prezentovat jako důvěryhodná země, na což patřičným způsobem zareagoval i okolní svět a došlo k masivnímu přílivu přímých zahraničních investic. Přímé zahraniční investice sehrávají významnou roli při strukturálních přeměnách českého hospodářství, které představují významný potenciál růstu konkurenceschopnosti na světových trzích. Je to právě stabilita vnější ekonomické rovnováhy, která představuje v případě České republiky, tedy malé a vysoce otevřené ekonomiky, významný předpoklad její důvěryhodnosti a dalšího hospodářského vývoje. Výše přímých zahraničních investic v České republice je v celosvětovém porovnání jednou z nejvyšších. Nejvíce k tomu přispívají zahraniční investoři z Nizozemí, Spolkové republiky Německo, Rakouska a Francie. Výše investic v české ekonomice je bezesporu velké pozitivum, problémem však může být schopnost využít jejich potenciál a přeměnit jej v dlouhodobou růstovou výkonnost bez výrazných cyklických výkyvů. Pouze předpoklady levné a kvalifikované pracovní síly, které jsou hlavní předností

České republiky, nevedou k potřebné modernizaci průmyslu a jeho dlouhodobému obstání v mezinárodní konkurenci. Aby tuzemské hospodářství dosáhlo trvalého růstu, musí se vydat cestou růstu lidského kapitálu, zapojení domácích podniků do spolupráce v rámci výzkumu a vývoje se zahraničními partnery a zvýšit technologický stupeň výroby. Česká republika se začíná touto cestou postupně vydávat také, jelikož v posledních letech dochází stále více k přílivu přímých zahraničních investic do odvětví náročných na kapitál, tažených novými technologiemi. Při pohledu na přímé zahraniční investice z hlediska jejich dlouhodobého vlivu na vnější rovnováhu české ekonomiku je můžeme hodnotit pozitivně. Již dnes převyšují svými výsledky hodnoty dosahované domácími podniky, což se odráží v jejich více než padesáti procentním podílu na celkovém exportu České republiky. Dominantní úlohu plní přímé zahraniční investice ve zpracovatelském průmyslu, i když tento sektor nepředstavuje největší podíl na celkovém přílivu přímých zahraničních investic, ten si drží sektor služeb. Právě díky přílivu přímých zahraničních investic do zpracovatelského průmyslu dochází k rostoucí exportní výkonnosti české ekonomiky, a tím také ke zlepšování vnější rovnováhy prostřednictvím obchodní bilance. Nejvíce se vliv zahraničních podniků na rostoucí vývoz projevuje zejména v automobilovém průmyslu a ve výrobě výpočetní techniky a elektroniky. 72

Pozitivní vliv bohužel nemůžeme vysledovat u zahraničních obchodních organizací. Ty naopak obchodní bilanci výrazně zhoršují. Možným řešením této situace by byla podpora domácích obchodních organizací ze strany české vlády. Problémem rovněž může být podíl podniků pod zahraniční kontrolou působících v rámci aktivního zušlechťovacího styku. I když současný vliv těchto podniků na obchodní bilanci je vcelku pozitivní, jejich budoucí vývoj v naší ekonomice je nejistý. Přítomnost těchto zahraničních podniků je závislá především na levné pracovní síle a dalších nízkých výrobních nákladech. Již dnes je zřejmé, že v této oblasti Česká republika dlouhodobou konkurenční výhodu nemá, a proto nelze na přínos aktivního zušlechťovacího styku do budoucna spoléhat. Skutečnost, že přímé zahraniční investice napomáhají k růstu exportní výkonnosti

České republiky, dokládají také výsledky statistické analýzy, přičemž nejdůležitější úlohu v tomto směru představují reinvestované zisky zahraničních investorů. U první hypotézy, ve které zkoumám vztah mezi přílivem PZI a následným exportem

českého zboží, vychází velmi nízká míra statistické závislosti. Přestože se mi nepodařilo prokázat přímou závislost pomocí regresní analýzy, domnívám se, že v případě české ekonomiky je situace ve skutečnosti odlišná. Nízká hodnota indexu determinace je ovlivněna zejména vysokou dynamikou přílivu PZI, která je způsobena jednak příchodem velkých zahraničních investorů (např. Toyota-Peugeot-Citroën, Hyundai), dále pak privatizací státních podniků v průběhu sledovaného období. Díky transformaci českého hospodářství docházelo k masivnímu přílivu PZI, který se nebude v budoucnosti již pravděpodobně opakovat. Tyto zmiňované skutečnosti způsobují extrémní vychýlení

časové řady, což znemožňuje použití regresní analýzy. Další skutečností, kterou je potřeba zmínit, je délka výstavby výrobních závodů, která u rozsáhlých investic na „zelené louce“ může trvat i několik let, což způsobuje časové zpoždění mezi přílivem PZI a následnou výrobou. V této souvislosti, se nabízí otázka provedení regresní analýzy s časovým posunutím v souladu s teorií životního cyklu investic. Bohužel vzhledem ke nedostatečné délce sledovaného období a výše zmiňované dynamice časové řady přílivu PZI, je provedení regresní analýzy i v tomto případě znemožněno. Jsem však přesvědčen, že pokud bychom sledovali jednotlivé zahraniční investice odděleně, tedy na mikroekonomické úrovni, zjistili bychom mnohem vyšší míru závislosti. U druhé hypotézy, ve které sleduji vztah mezi reinvestovanými zisky z PZI a růstem exportu, vychází středně silná statistická závislost. U této hypotézy se jedná v podstatě 73

o oboustrannou závislost mezi zkoumanými veličinami. Je tedy možno říci, že se oba jevy ovlivňují navzájem. Zahraniční investoři reinvestují své zisky do rozšiřování výrobních kapacit jednak díky tomu, že se českému exportu v posledních letech daří, dále pak z důvodů zvyšování výrobních kapacit závodů, které byly původně kvůli opatrnosti investora záměrně budovány s poddimenzovanou kapacitou. Na druhou stranu můžeme říci, že rostoucí export ČR je do značné míry ovlivněn právě reinvestovanými zisky zahraničních investorů. Zapomínat bychom ovšem neměli ani na rostoucí význam repatriovaných zisků. Tento vývoj je logický, neboť hlavním cílem každého podniku je dosáhnout zisku a zajistit si dlouhodobý příjem. Ne jinak je tomu u zahraničních investorů, kteří však tyto zisky neponechávají v české ekonomice, nýbrž je převedou zpět do své mateřské země. Negativní dopady tohoto vývoje na běžný účet platební bilance si již mohlo vyzkoušet např. Maďarsko, které je vývojem přímých zahraničních investic blízké České republice. Je tudíž vysoce pravděpodobné, že i naše země se odlivem výnosů ze zahraničních investic bude v brzké době potýkat. Tuto skutečnost ostatně také potvrzují závěry životního cyklu investic a celková výše zásoby přímých zahraničních investic v naší zemi. Česká republika by se proto měla připravit na další prohlubování bilance výnosů, sledovaného rámci běžného účtu platební bilance a snažit se využít všech pozitivních efektů zahraničních investic k dalšímu zvyšování exportu. Podle zkušeností ostatních zemí, v jejichž ekonomikách mají zahraniční investice delší historii, se dá usuzovat, že i přes krátkodobé negativní efekty, přinášejí přímé zahraniční investice v delším období vyšší tempa hospodářského růstu, zvyšují export země a celkově přispívají k růstu produktivity výrobních faktorů a efektivity celé ekonomiky.

74

7 Použitá literatura •

BAUTZOVÁ, L. Radikální nástup. Ekonom. 1. - 7. 2. 2007, č. 5, s. 66. ISSN 1210-0714.

•

BAUTZOVÁ, L. Jen se službami nevystačíme. Ekonom. 18. - 14. 2. 2007, č. 6, s. 74. ISSN 1210-0714.

•

BRADA, J. C., TOMŠÍK, V. Reinvested Earnings Bias, The “Five Percent” Rule and the Interpretation of the Balance of Payments - With an Application to Transition Economies. University of Michigan Business School, 2003. 35 s. [online] 19. 4. 2007 [cit. 2007-19-04]. Dostupné z Internetu .

•

CzechInvest. Investiční pobídky v ČR [online] 21. 4. 2007 [cit. 2007-21-04]. Dostupné z Internetu .

•

ČNB. Přímé zahraniční investice 2005. Praha: ČNB, 2007. 54 s. [online] 2. 3. 2007 [cit. 2007-03-02]. Dostupné z Internetu .

•

DUFEK, J. Ekonometrie. Brno: MZLU, 2003. 134s. ISBN 80-7157-654-9.

•

DURČÁKOVÁ, J. – MANDEL, M. Mezinárodní finance. Praha: Management Press, 2003. 394 s. ISBN 80-7261-090-2.

•

JAROLÍM, M. Přímé zahraniční investice v teorii a praxi. In: Teorie a praxe přímých zahraničních investic. Praha, 1999. [online] 12. 2. 2007 [cit. 2007-02-12]. Dostupné z Internetu .

•

KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita, konkurenceschopnost II: aktuální problémy české ekonomiky při vstupu do EU. Praha: Linde, 2004. 383 s. ISBN 80-86131-49-1. 75

•

KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha. Praha: Linde, 2003. 175 s. ISBN 80-86131-36-X.

•

KALÍNSKÁ, E. Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy. Praha: VŠE, 1999. 21 s. ISBN 80-7079-287-6.

•

KAVKA, M. Obecné informace o systému investičních pobídek v ČR. Praha: MPO, 2005. [online] 22. 4. 2007 [cit. 2007-22-04]. Dostupné z Internetu .

•

LACINA, L. Makroekonomie otevřené ekonomiky. BRNO: MZLU, 2001. 115 s. ISBN 80-7157-488-0.

•

POLOUČEK, S. Mezinárodní finance A, Karviná: OPF-SU, 1995. 184 s. ISBN 80-85879-28-X.

•

SRHOLEC, M. Přímé zahraniční investice v České republice. Teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004. 171 s. ISBN 80-86131-52-1.

•

STANDARD & POOR’S. Sovereign Ratings in Europe. London: Standard & Poor’s, 2006. 87 s. [online] 4. 4. 2007 [cit. 2007-04-04]. Dostupné z Internetu .

•

SYNEK, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2001. 480 s. ISBN 80-247-9069-6.

•

UNCTAD. World Investment Report 2006. FDI from Developing and Transition Economies: Implications for Development. New York and Geneva: United Nations, 2006. s. 340. [online] 18. 3. 2007 [cit. 2007-18-03]. Dostupné z Internetu .

76

Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek

Tab. 1: Dlouhodobý rating podle agentur Standard & Poor’s a Duff & Phelps ..........

26

Tab. 2: Vývoj běžného účtu platební bilance v letech 1995 - 2006 .............................

32

Tab. 3: Obchodní bilance ČR v letech 1993 - 2006 .....................................................

33

Tab. 4: Vývoj bilance služeb v letech 1993 - 2006 ......................................................

34

Tab. 5: Bilance výnosů v letech 1993 - 2006 ...............................................................

35

Tab. 6: Vývoj finančního účtu platební bilance v letech 1995 - 2006 ..........................

36

Tab. 7: Příliv a odliv PZI v letech 1993 – 2006 (mil. Kč) ............................................

38

Tab. 8: Podíl PZI na HDP ČR v letech 1995 - 2006 ....................................................

38

Tab. 9: Stav přímých zahraničních investic v ČR (mld. Kč) .......................................

40

Tab. 10: Čistá zásoba PZI v ČR (v % HDP) ................................................................

40

Tab. 11: Obchodní bilance podniků se zahraniční majetkovou účastí ........................

45

Tab. 12: Podíl podniků se zahraniční majetkovou účastí v ČR ...................................

45

Tab. 13: Podniky pod zahraniční kontrolou v režimu AZS .........................................

49

Tab. 14: Mezinárodní srovnání vývoje zásoby PZI (v % HDP) .................................

53

Tab. 15: Rozložení PZI v ČR (mld. Kč) ......................................................................

55

Tab. 16: Analýza rozptylu regresní funkce (hypotéza č. 2) .........................................

62

Tab. 17: Analýza rozptylu regresní funkce (hypotéza č. 3) .........................................

63

Seznam grafů

Graf 1: Vývoj běžného účtu v letech 2000 - 2006 ......................................................

32

Graf 2: Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993 - 2006 .........................................

33

Graf 3: Vývoj bilance služeb ČR v letech 1993 - 2006 ..............................................

34

Graf 4: Vývoj bilance výnosů ČR v letech 1993 - 2006 ............................................

35

Graf 5: Vývoj finančního účtu v letech 2000 - 2006 ..................................................

36

Graf 6: Příliv a odliv PZI v letech 1993 - 2006 ..........................................................

39

Graf 7: Stav přímých zahraničních investic v ČR ......................................................

41

Graf 8: Stav PZI v ČR k 31.12.2005 – odvětvová struktura .......................................

42

Graf 9: Stav PZI v ČR k 31. 12. 2005 – teritoriální struktura .....................................

43

77

Graf 10: Vliv podniků se zahraniční kontrolou na obchodní bilanci v letech 1999 - 2004 ..........................................................................................................................

47

Graf 11: Vliv podniků pod zahraniční kontrolou v režimu AZS na obchodní bilanci ČR .........................................................................................................................

49

Graf 12: Životní cyklus PZI v ČR ................................................................................

54

Graf 13: Závislost exportu na přílivu PZI ....................................................................

57

Graf 14: Závislost exportu na reinvestovaném zisku z PZI .........................................

58

Graf 15: Závislost exportu ČR na stavu PZI ...............................................................

59

78

Seznam příloh Příloha 1: Platební bilance ČR Příloha 2: Taxanomie přímých zahraničních investic Příloha 3: Stav přímých zahraničních investic v ČR - odvětvová struktura Příloha 4: Stav přímých zahraničních investic v ČR - teritoriální struktura Příloha 5a: Zdrojová data k hypotéze č. 1 - závislost exportu ČR na výši přílivu PZI Příloha 5b: Zdrojová data k hypotéze č. 2 - závislost exportu ČR na výši reinvestovaných zisků z PZI Příloha 5c: Zdrojová data k hypotéze č. 3 - závislost exportu ČR na stavu PZI Příloha 6: Zahraniční investice získané pomocí investičních pobídek Příloha 7: Hodnocení zemí a indexy přílivu a potenciálu přílivu PZI

79