Vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálných investic

3. mezinárodní konference Řízení a modelování finančních rizik VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra Financí

Ostrava 6.-7. září 2006

Vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálných investic Iveta Ratmanová, Ondřej Fasora1

Abstrakt I přes snahy o zajištění efektivnosti daňových systémů je chování ekonomických subjektů ovlivněno zdaněním. Příspěvek je zaměřen na problematiku vlivu daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálné investice. Cílem příspěvku je posoudit vliv uvedených daní na riziko investice do hmotného majetku poplatníka - fyzické osoby s příjmy plynoucími pouze z provozování živnosti. Posuzován je nejprve vliv výše nominální sazby daně z příjmů a dále vliv výše odpisů na riziko investice investora, který není plátcem daně z přidané hodnoty. Následně je posuzován kombinovaný vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko investice investora, který je plátcem daně z přidané hodnoty. Klíčová slova Investice, daň z příjmů fyzických osob, daň z přidané hodnoty, odpisy, základ daně z příjmů fyzických osob, nominální sazba daně z příjmů fyzických osob, plátce daně z přidané hodnoty.

1. Úvod Již Adam Smith, otec klasické politické ekonomie a významný přestavitel morální filosofie, formuloval určité principy, které by měly být obsaženy v každém daňovém systému, aby mohl být oprávněně nazýván „dobrým“ daňovým systémem a mohl být také tak vnímán daňovými subjekty. Mezi základní z těchto požadavků, které se vzájemně prolínají, kombinují, ale také vylučují, bezesporu patří princip efektivnosti, princip administrativní jednoduchosti, princip pružnosti a princip spravedlnosti. Nástup ekonomie strany nabídky v praktické hospodářské politice počátkem 80. let minulého století přinesl mimo jiné tzv. „daňovou revoltu“, která se kromě jiného vyznačovala tím, že začal být kladen důraz na konstrukci daňových systémů. Základní myšlenkou tohoto přístupu bylo naplnění výše uvedených základních principů, avšak s důrazem na nedistorznost daní, jež by se měla projevit v omezení určitých demotivujících prvků působících jak na straně trhu práce, tak zejména na trhu úspor a investic, s cílem optimální alokace zdrojů umožňující požadovaný ekonomický růst ekonomiky. Investiční aktivita ekonomických subjektů je úzce spojena s úsporami, které jsou nezbytnou podmínkou pro tvorbu kapitálu. Pro sledování vlivu zdanění lze úspory rozdělit na úspory domácností a úspory podnikatelských subjektů, u nichž jsou představovány fondem na amortizaci (tj. odpisy) a nerozděleným ziskem. Úspory ovšem nejsou jedinou podmínkou investování, další podmínkou je ochota ekonomického subjektu investovat a ta může být také ovlivněna existencí daňového systému resp. konkrétními typy daní. 1

Ing. Iveta Ratmanová, katedra financí, Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava 1, [email protected]. Ing. Ondřej Fasora, katedra financí, Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava 1, [email protected].

285



Příspěvek je zaměřen na problematiku vlivu zdanění na investice ekonomických subjektů, přičemž pozornost je věnována dvěma rozpočtově nejvýznamnějším daním, a to dani z příjmů a dani z přidané hodnoty. Cílem příspěvku je posoudit vliv daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty na riziko reálné investice do hmotného majetku poplatníka - fyzické osoby, která má příjmy pouze z provozování živnosti. Analýza vlivu uvedených daní je provedena nejprve pro investora, který není plátcem daně z přidané hodnoty, a následně pro investora, který je plátcem daně z přidané hodnoty.

2. Investice a investiční rozhodování Investice lze v širším významu vymezit jako obětování dnešní hodnoty s cílem získat budoucí hodnotu. Z pohledu ekonomických subjektů lze investice definovat jako peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového období (obvykle delší než 1 rok), přičemž minimální hranice peněžních výdajů je zpravidla upravena legislativně. Ekonomické subjekty mohou investovat do aktiv finančních nebo reálných, kterými mohou být hmotné či nehmotné investice. Investice umožňují subjektům realizovat jejich strategické cíle, z čehož vyplývá, že rozhodování o investicích je velmi důležité a výsledkem investičního rozhodnutí by mělo být přijetí takového investičního projektu, který bude přispívat k růstu tržní hodnoty firmy. Při rozhodování o investicích by měla být také zohledněna skutečnost, že investiční rozhodování jednoznačně patří k dlouhodobým rozhodnutím a že tato strategická rozhodnutí mohou být také ovlivněna objektivními faktory nezávislými na vůli investora, a tedy lze konstatovat, že investiční rozhodování probíhá v podmínkách rizika a nejistoty. V rámci investičního rozhodování je nutno respektovat určité kritické oblasti, ke kterým patří zejména určení správných nákladů kapitálu, které by zohledňovaly i případné riziko, odhad peněžních toků z projektu, rozhodnutí o použití vhodné metody hodnocení efektivnosti investice a také zohlednění případného vlivu daní. 2.1 Kritéria a metody hodnocení efektivnosti investic Pro výběr, realizaci a hodnocení investičních projektů se používají různá kritéria ekonomické efektivnosti, která lze členit podle respektování či nerespektování faktoru času a dále také dle posuzovaného efektu. Věcně správná jsou kritéria zohledňující faktor času, která jsou založena na diskontovaných peněžních tocích plynoucích z investičního projektu. K těmto metodám patří čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, index rentability a diskontovaná doba úhrady. U těchto metod se pracuje s náklady kapitálu projektu, dobou životnosti investice a zejména s peněžními toky plynoucími z investičního projektu. Peněžní toky z investice jsou představovány veškerými příjmy a výdaji, které investice generuje během své doby životnosti a měly by být stanoveny při respektování přírůstkového principu oproti výchozí situaci před realizací projektu. Jednorázovými kapitálovými výdaji jsou výdaje na pořízení dlouhodobého majetku. Peněžní příjmy z investice tvoří zisk po zdanění, odpisy a změna čistého pracovního kapitálu. Peněžní toky z nezadlužené investice lze určit dle vztahu FCF = EAT + ODP − ∆ČPK − I , (2.1) kde FCF jsou peněžní toky z projektu, EAT je zisk po zdanění, ODP jsou odpisy, ČPK je čistý pracovní kapitál a I je jednorázový kapitálový výdaj. Pro hodnocení efektivnosti investičních projektů jsou tedy základním relevantním parametrem peněžní toky, které vycházejí ze zisku po zdanění, z čehož vyplývá, že v rámci investičního rozhodování je nutné respektovat vliv daně z příjmů. Nicméně daň z příjmů není jedinou daní, která působí na výši peněžních toků z investice. Další daní, která ovlivňuje výši těchto peněžních toků je daň 286



z přidané hodnoty, a to jak v situaci, kdy investor je plátcem daně, tak i v situaci, kdy není plátcem daně z přidané hodnoty. 2.2 Kvantifikace rizika spojeného s investicí Riziko lze obecně definovat jako kvantifikovatelný druh nejistoty. U investiční analýzy se chápe pojem riziko jako střední hodnota rozpětí výnosů od výnosu očekávaného. Očekávané výnosy bývají často nahrazovány při výpočtech očekávaným peněžním tokem plynoucím z investice, který je určován jako vážený průměr možných výsledků, váhami jsou pravděpodobnosti dosažení jednotlivých výsledků a lze jej určit pomocí vztahu n

E ( x ) = ∑ pri ⋅ xi ,

(2.2)

i =1

kde E(x) je očekávaná hodnota peněžního toku plynoucího z investice, xi je i-tý možný stav (výsledek), pri je pravděpodobnost dosažení i-tého výsledku xi, n představuje počet možných výsledků (scénářů). Pro měření míry rizika realizované investice lze použít rozptyl, směrodatnou odchylku, value at risk či variační koeficient. Rozpětí peněžního toku lze měřit rozptylem, který vyjadřuje míru variability rozdělení a lze jej určit pomocí vztahu 2

⎛ n ⎞ σ ( x ) = ∑ pri ⋅ xi − ⎜ ∑ pri ⋅ xi ⎟ , (2.3) i =1 ⎝ i =1 ⎠ kde σ2(x) je rozptyl rozdělení pravděpodobnosti finančních toků. Pro snazší interpretaci je možné použít místo rozptylu rozdělení směrodatnou odchylku, která představuje druhou odmocninu rozptylu. Platí, že větší hodnota směrodatné odchylky představuje větší riziko plynoucí z investice. Směrodatná odchylka je absolutním ukazatelem míry rizika a není ji možné použít pro srovnávání rizikovosti potenciální investice s výrazně odlišnými hodnotami očekávaných zisků či peněžních toků. Pro tuto situaci je vhodné použít variační koeficient c, který vyjadřuje relativní míru rizika a lze jej vyčíslit pomocí vztahu σ (x ) c= . (2.4) E (x ) Vyšší hodnoty variačního koeficientu představují větší riziko investice. 2

n

2

3. Vliv daně z příjmů na investice podnikatelských subjektů Vliv důchodových daní na investice a investiční aktivitu je standardně popisován v odborných publikacích zabývajících se daňovou teorií, např. Kubátová (2000) nebo Široký (2003). Zde je uvedeno, že hodnotu čistého zisku z investice ovlivňuje efektivní sazba důchodové daně, která závisí jednak na výši nominální sazby daně a dále na možnosti zahrnutí vstupní ceny (hodnoty) pořízené investice do nákladů (výdajů) investora. 3.1 Nominální sazba daně z příjmů fyzických osob Za předpokladu, že investice jsou funkcí očekávaného čistého zisku, pak jednoznačně platí, že vyšší zdanění důchodovou daní čistý zisk snižuje a tato položka je určena výší nominální sazby důchodové daně. U standardních úvah při modelování dopadu nominální sazby důchodové daně na investice se vždy předpokládá, že nominální (statutární) sazba daně je proporcionální, což znamená, že tato sazba daně je stále stejná pro jakoukoliv výši základu daně a míra zdanění, ceteris paribus, se s růstem celkového důchodu nemění. Tato skutečnost platí ovšem zejména pro tzv. firemní daně reprezentované v podmínkách ČR daní z příjmů právnických osob.

287



V případě osobní důchodové daně je sazba daně velmi často konstruována tak, že s růstem důchodu se míra zdanění poplatníka zvyšuje, přesněji, že s růstem základu daně se zvyšuje marginální sazba daně. Takto konstruovaná sazba daně je označována jako klouzavě progresivní. V případě zápisu klouzavě progresivní sazby daně je základ daně rozdělen do daňových pásem a pro každé daňové pásmo je stanovena sazba daně, přičemž vyšší sazbou daně je zdaněna vždy jen ta část základu daně přesahující hodnotu příslušného daňového pásma. Konkrétní hodnoty klouzavě progresivní sazby daně z příjmů pro fyzické osoby v podmínkách ČR (dle § 16 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, dále jen „DzP“) pro zdaňovací období kalendářního roku 2006 jsou uvedeny v následují tabulce. Základ daně od Kč do Kč (včetně) 0 121.200 121.200 218.400 218.400 331.200 331.200 a více

Daň 12 % 14.544 + 19 % 33.012 + 25 % 61.212 + 32 %

ze základu daně přesahujícího 121.200 Kč 218.400 Kč 331.200 Kč

Tab.č. 1: Sazba daně z příjmů fyzických osob

3.2 Stanovení základu daně a uplatnění daňové ztráty Základem daně pro fyzickou osobu je dle ustanovení § 5 DzP částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období (vždy kalendářní rok) přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pokud podle daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 (příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti) a v § 9 (příjmy z pronájmu), je rozdíl daňovou ztrátou. Možnosti uplatnění daňové ztráty upravuje obecně § 34 odst. 1 DzP, ve kterém je uvedeno, že od základu daně lze odečíst ztrátu vzniklou za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, ve kterém byla vyměřena. V ustanovení § 5 DzP je pak dále konkretizováno, že daňovou ztrátu nebo její část lze odečíst od součtu dílčích základů daně z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7 DzP), z kapitálového majetku (§ 8 DzP), z pronájmu (§ 9 DzP) a ostatních příjmů (§ 10 DzP). Daňovou ztrátu nelze uplatnit vůči příjmům ze závislé činnosti a funkčních požitků (§ 6 DzP). Pro poplatníky, kteří mají příjmy z podnikání dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) DzP, je ovšem nutno zohlednit ještě další podmínku, která vyplývá z § 7c DzP upravujícího minimální základ daně. Toto ustanovení se vztahuje právě na výše uvedenou skupinu poplatníků a předepisuje minimální výši celkového základu daně poplatníka. V případě, že se na poplatníka ustanovení o minimálním základu daně vztahuje, pak dle tohoto ustanovení poplatník nesmí snížit základ daně o položky uvedené v § 34 DzP, mezi něž patří také daňová ztráta vzniklá v předcházejících zdaňovacích obdobích. Toto ustanovení v praxi znamená, že pokud poplatník nedosáhne minimálního základu daně či za dané zdaňovací období dosáhne daňové ztráty a tato mu bude místně příslušným správce daně vyměřena, bude jeho daň bez ohledu na tuto skutečnost vyčíslena z minimálního základu daně sníženého o případné slevy dle § 35ba DzP. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že při posuzování ekonomické efektivnosti investice u investora–fyzické osoby je nezbytné správně odhadnout nejen peněžní toky plynoucí z investice, ale také musí být správně predikovány i veškeré další příjmy investora v daném zdaňovacím období (a to nejen z jiných aktivit, ale také např. z prodeje osobního majetku). Všechny tyto příjmy mají vliv na výši základu daně, tedy i na výši použité sazby daně a v konečném důsledku na výši výsledné daňové povinnosti, neboť při stanovení daňové 288



povinnosti investora–fyzické osoby se vždy vychází z celkového základu daně, který nezahrnuje pouze příjmy a výdaje plynoucí z dané investiční aktivity, ale příjmy a výdaje plynoucí z veškerých ekonomických aktivit poplatníka. 3.3 Odpisy Efektivní sazba důchodové daně je také ovlivněna daňovou úsporou z odpisů a platí, že čím jsou odpisy vyšší, tím nižší je výsledná daň a tedy také efektivní sazba daně. Výše efektivní sazby důchodové daně v souvislosti s odpisy může být ovlivněna jednak dobou odpisování, a také možnými způsoby odpisování investice. Právě na vliv doby odpisování a volby zákonné techniky daňového odpisování bývá často problematika amortizace reálných aktiv obecně zužována. Nezbytným předpokladem pro správné uplatnění daňových odpisů z majetku je respektování legislativní úpravy týkající se nejen stanovení doby odpisování a možných způsobů odpisování, ale zejména dalších zpřesňujících či doplňujících informací týkajících se vymezení majetku, který lze odpisovat a případných omezení odpisování vyplývajících z platného znění DzP, ve kterém je problematika odpisů upravena v §§ 26 až 32. Hmotným majetkem se dle ustanovení § 26 DzP rozumí samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 40.000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok. Hmotným majetkem jsou také budovy, domy, byty, stavby, pěstitelské celky trvalých porostů a základní stádo a tažná zvířat. Majetek vyloučený z odpisování je upraven v ustanovení § 27 DzP, kdy pro tento majetek současně platí, že náklady (výdaje) na jeho pořízení nejsou dle § 25 odst. 1 písm. a) DzP výdaji (náklady) vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení příjmů, což také znamená, že základ daně před realizací i po realizaci tohoto druhu investic je stejný. Hmotný majetek lze dle § 30 DzP pro účely stanovení minimální doby odpisování rozdělit do sedmi odpisových skupin, kde doba odpisování je v rozmezí 3 až 50 let. Konkrétní zařazení majetku do jednotlivých odpisových skupin vychází z přílohy č. 1 k DzP. Majetek lze odpisovat rovnoměrně či zrychleně, volba způsobu odpisování je plně v kompetenci vlastníka daného hmotného majetku, přičemž zvolený způsob odpisování nelze po celou dobu odpisování měnit. Ustanovení § 30 odst. 12 DzP však upravuje 13 speciálních případů, kdy investor musí zachovat způsob odpisování započatý původním vlastníkem, bez ohledu zda nastavený způsob odpisování je v souladu s jeho strategií daňové optimalizace nebo nikoliv. Pro úplnost je nutné ještě uvést, že DzP vyjma rovnoměrného a zrychleného způsobu odpisování hmotného majetku také umožňuje odpisování podle stanovené doby trvání (§ 30 odst. 6 DzP) popřípadě dle doby použitelnosti (§ 30 odst. 7 DzP). Tyto způsoby odpisování umožňují vzájemné přibližování účetních a daňových odpisů. V případě, že investor jím nově pořízený hmotný majetek eviduje ke konci příslušného zdaňovacího období, pak má nárok na odpis ve výši celoročního odpisu, tj. investor například pořídí investici v průběhu kalendářního měsíce prosince a protože jej eviduje ke konci zdaňovacího období (k 31. prosinci), pak si může uplatnit odpis v plné výši, což odpovídá situaci, že jej využíval po celé zdaňovací období (kalendářní rok). Pokud investor bude hmotný majetek evidovat na počátku příslušného zdaňovacího období a v průběhu zdaňovacího období (např. i v prosinci) dojde k jeho vyřazení, pak má možnost si uplatnit odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu. Tato skutečnost do jisté míry může ovlivnit rozhodování investora, zda daný hmotný majetek pořídí (popř. vyřadí) k 31. prosinci či k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Investor také v rámci svého investičního rozhodování může zvažovat mezi investicí do hmotného majetku, jehož bude či nebude „prvním vlastníkem“. Prvním vlastníkem je dle ustanovení § 31 odst. 6 DzP ten poplatník, který si jako první pořídil nový hmotný movitý 289



majetek, který dosud nebyl užíván k určenému účelu a u předchozího vlastníka byl zbožím. Za prvního vlastníka hmotného movitého majetku se považuje i poplatník, který tento majetek pořídil nebo vyrobil ve vlastní režii. V případě, že investor bude skutečně prvním vlastníkem dané investice, pak může využít tzv. zvýšeného odpisu v prvním roce odpisování. V případě, že investor podniká převážně v zemědělské a lesní výrobě a bude prvním vlastníkem stroje pro zemědělství a lesnictví, který se nachází v 1, 2 a 3 odpisové skupině, může využít zvýšeného odpisu v prvním roce odpisování o 20 %. Investor jenž investuje do zařízení pro čištění a úpravu vod, které se nachází také v odpisové skupině 1, 2 a 3 může využít zvýšeného odpisu v prvním roce odepisování o 15 %. První vlastníci hmotného majetku zařazeného do odpisové skupiny 1, 1a, 2 a 3, kteří provozují jiné činnosti než jsou uvedeny výše, mohou využít zvýšeného odpisu v prvním roce odpisování o 10 %. I zde je patrný vliv druhu pořizovaného majetku s ohledem na jeho zatřídění do odpisové skupiny, neboť zvýšený odpis se na majetek nacházející se ve 4, 5 a 6 odpisové skupině nevztahuje.

4. Vliv daně z přidané hodnoty na investice podnikatelských subjektů Vliv daně z přidané hodnoty upravené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném k 1. září 2006 (dále jen „ZDPH“) na reálné investice resp. na investiční rozhodování je patrný především tehdy, když dva investoři uskutečňují shodná zdanitelná plnění, přičemž jen jeden z nich je plátcem daně. Rozdíl mezi investorem-plátcem a investorem osvobozeným od uplatňování daně ve smyslu § 6 ZDPH (tzv. neplátce), je patrný zejména v možnosti uplatnění nároku na odpočet daně z pořízené investice a následného dopadu na daň z příjmů fyzických osob. Plátce daně si v souladu s ustanovením § 72 ZDPH může uplatnit v daňovém přiznání nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění (tj. pořízené investice), pokud je použije v rámci uskutečňování své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro účely uskutečňování jednak zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu a jednak osvobozených plnění od daně s nárokem na odpočet daně. Zjednodušeně řečeno, pokud se plátce daně v rámci své investiční aktivity rozhodne postavit novou výrobní halu pro uskutečňování zdanitelných plnění, pak si u veškerého pořízeného stavebního materiálu a přijatých služeb poskytnutých jiným plátcem daně může uplatnit plný nárok na odpočet daně. Možnost uplatnění nároku na odpočet daně je dána za předpokladu, že touto investicí nebude osobní automobil, který má v technickém osvědčení nebo v technickém průkazu zapsanou kategorii M 1 nebo M 1 G a investor jej nepořizuje za účelem jeho dalšího prodeje a nebo že plátce jím pořízenou investici nebude používat pro účely uskutečňování osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně. Například, zubní lékař, který zvažuje nákup nového typu laserového přístroje, si musí být vědom, že i v případě, že se stane plátcem daně, má zákaz odpočtu daně z tohoto přístroje, protože zdravotnické služby, rovněž jako poštovní služby, finanční a pojišťovací činnosti atd. jsou dle § 51 ZDPH osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně. Současně však plátce daně při případném prodeji těchto přijatých plnění (např. prodej již zastaralých počítačů používaných na přepážce v bance) nemusí v souladu s ustanovením § 62 ZDPH uplatňovat daň na výstupu. Úskalím při plánování peněžních toků z investice může být také skutečnost, že investor – plátce se rozhodne například pořídit budovu, kterou nabízí jak k pronájmu nebytových prostor pro jiné plátce daně, tak i k pronájmu bytových prostor občanům. Protože je tato budova využívána jak k plněním u nichž má investor plný nárok na odpočet daně, tak i současně k plněním, u nichž nemá nárok na odpočet daně, pak je plátce povinen v souladu s ustanovením § 72 odst. 4 ZDPH odpočet daně krátit způsobem stanoveným v § 76 ZDPH. Toto krácení je uskutečňováno v průběhu kalendářního roku zálohovým koeficientem, jehož výše je závislá na poměru všech uskutečněných plnění investorem v předcházejícím 290



kalendářním roce. Dále na konci aktuálního kalendářního roku je plátce daně povinen provést vypořádání tzv. vypořádacím koeficientem, který je závislý na poměru všech plnění uskutečněných investorem v aktuálním kalendářním roce. Současně dle § 78 odst. 2 ZDPH je hmotný majetek jehož vstupní cena je vyšší než 40.000 Kč (není zde podmínka o provoznětechnických funkcích po dobu alespoň jednoho roku jak tomu je v DzP) podléhá po dobu následujících čtyř let po době pořízení investice tzv. vyrovnání odpočtu daně, které se může jak kladně tak i záporně dodatečně projevit na předpokládaném peněžním toku z investice, pokud vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než 10 procentních bodů. Určitým pozitivem ZDPH je skutečnost, že pokud se investor-neplátce rozhodne pro investici, kterou pořídí a začne využívat jako neplátce daně z přidané hodnoty, přičemž se však do 12 kalendářních měsíců od pořízení předmětné investice rozhodne dobrovolně nebo na základě zákonné povinnosti stát plátcem daně, pak je mu umožněno uplatnit si odpočet daně z této investice zpětně, pokud naplní podmínku vlastnictví daňových dokladů vystavených jiným plátcem daně, které obsahují částku za zdanitelné plnění (tj. investici) včetně daně. V praxi také často vyvstává mezi podnikatelskými subjekty otázka, zda si mohou uplatnit nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění použitých na realizaci investice, která se z určitých důvodů nezrealizuje (nezprovozní). Ačkoliv striktní výklad ustanovení § 72 odst. 2 písm. a) až e) ZDPH toto neumožňuje, skutečnost je taková, že pokud z průběhu celé investiční akce nebude místně příslušný správce daně na pochybách, že uskutečňovaná investice měla skutečně sloužit k ekonomické činnosti investora, pak na základě výkladu Ministerstva financí České republiky podpořeného rozsudky Evropského soudního dvora lze konstatovat, že „neúspěšný“ investor má možnost si uplatnit nárok na odpočet daně. Vztah mezi daní z přidané hodnoty a daní z příjmů je nejvíce patrný tehdy, pokud se investor–neplátce a investor–plátce rozhodne koupit nový homogenní stroj v hodnotě 595.000 Kč (základ daně 500.000 Kč a daň ve výši 95.000 Kč) od dodavatele, který je plátcem daně. V této situaci je vstupní cena pro odpisování uvedeného hmotného majetku u investora-plátce ve výši 500.000 Kč a vstupní cena stejné investice pro účely odpisování u investora–neplátce je ve výši 595.000 Kč. Investor-plátce dále získá při splnění zákonných podmínek zpět do 30 dnů po skončení zdaňovacího období (kalendářní měsíc nebo kalendářní čtvrtletí) daň ve výši 95.000 Kč buď formou nadměrného odpočtu daně nebo formou snížení vlastní daňové povinnosti, a to bez ohledu, zda tuto daň zaplatil svému dodavateli v ceně pořízené investice.

5. Vliv sledovaných daní na riziko reálné investice vybraného podnikatelského subjektu V kapitolách 3 a 4 byly uvedeny základní problémy vznikající existencí dílčích parametrů daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty, které mohou mít a také mají významný vliv na „dodatečnou“ daňovou povinnost vznikající investorovi-fyzické osobě tím, že realizuje investici oproti výchozímu stavu, kdy není realizována žádná investice a investor uskutečňuje a bude nadále uskutečňovat stávající ekonomickou činnost. Vliv jednotlivých parametrů uvedených daní na riziko reálné investice je v následujícím textu posuzován pomocí modelového příkladu, ve kterém je zkoumaným podnikatelským subjektem investor - fyzická osoba s příjmy pouze ze živnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) DzP. Tento poplatník vede daňovou evidenci dle § 7b DzP a naplňuje tak podmínky pro případné uplatnění minimálního základu daně. Poplatník neuplatňuje nezdanitelné části základu daně dle § 15 DzP a také neuplatňuje ztrátu z předcházejících let dle § 34 odst. 1 DzP. Poplatník uplatňuje pouze základní slevu na dani dle § 35ba odst. 1 písm. a) DzP ve výši 7.200 Kč za zdaňovací období. Pokud není dále uvedeno jinak, základ daně z příjmů fyzických osob je

291



tvořen rozdílem skutečných peněžních příjmů a výdajů, které jsou totožné s příjmy a výdaji zjištěnými pro daňové účely. Investor zvažuje realizaci investice do hmotného majetku s jednorázovým kapitálovým výdajem ve výši 100.000 Kč. Investor předpokládá, že v prvním roce využívání tohoto hmotného majetku získá s pravděpodobností 0,8 příjmy z investice ve výši odpovídající násobku jednorázového kapitálového výdaje na investici a koeficientu 1,4 (optimistická varianta) a s pravděpodobností 0,2 příjmy ve výši násobku jednorázového kapitálového výdaje na investici a koeficientu 1,15 (pesimistická varianta). Investice nenaplňuje kritéria ani pro vyloučení z odpisování z důvodů vymezených v § 27 odst. 2 DzP (osobní automobil kategorie M 1, jehož pořizovací cena je rovna nebo vyšší než 1.500.000 Kč) ani pro možnost uplatnit si v prvním roce zvýšený odpis ve výši 15 % a 20 %. Hmotný majetek (investice) je odpisován rovnoměrně a je zatříděn do 1. odpisové skupiny s dobou odpisování 3 roky. Hmotný i nehmotný majetek, který investor využíval před realizací investice je plně odepsán a je i nadále ve sledovaném období využíván. Pro provedení analýzy bylo nezbytné přijetí určitých zjednodušení, která umožní kvantifikovat jednotlivé dílčí vlivy. Ke zjednodušujícím předpokladům zejména patří: 1. výpočty a závěry jsou učiněny pro jedno (první) zdaňovací období (kalendářní rok), ve kterém investice byla pořízena a současně uvedena do aktivního stavu, 2. realizací investice nedojde ke změně čistého pracovního kapitálu a hodnota čistého pracovního kapitálu je zahrnuta v rozdílu příjmů a výdajů za činnost, kterou investor uskutečňoval před i souběžně s investicí. Dále se předpokládá, že investor-fyzická osoba s příjmy ze živnosti bude mít snahu realizovat takový investiční projekt, který již v prvním roce jeho realizace bude vykazovat známky „ziskovosti“ kvantifikovatelné ročním peněžním tokem z investice sníženým o skutečné závazky k místně příslušnému správci daně. S investorem není vedena žádná daňová kontrola ani vytýkací řízení, jež by měly za následek dodatečně vzniklou daňovou povinnost nebo časové zpoždění v plnění povinností jak ze strany investora, tak i ze strany místně příslušného správce daně (nadměrný odpočet). Na modelovém příkladu je nejprve analyzován vliv daně z příjmů fyzických osob, a to jednak vliv výše nominální sazby daně z příjmů a dále vliv výše odpisů na riziko investice do hmotného majetku investora, který není plátcem daně z přidané hodnoty. Riziko investice je kvantifikováno variačním koeficientem. Všechny propočty vychází z legislativy platné v roce 2006. 5.1 Vliv daně z příjmů na riziko reálné investice pro neplátce daně z přidané hodnoty 5.1.1 Vliv výše nominální sazby daně z příjmů na riziko reálné investice S ohledem na skutečnost, že výše sazby daně z příjmů fyzických osob je závislá na výši celkového základu daně investora, která je určující pro jeho zařazení do příslušného daňového pásma, jsou propočty modelovány pro následující hodnoty rozdílů mezi příjmy a výdaji ve výši 120.000 Kč, 180.000 Kč, 240.000 Kč a 300.000 Kč. Tyto rozdíly příjmů a výdajů jsou nezávislé na realizované investici. Pro posouzení vlivu výše nominální sazby daně z příjmů fyzických osob na riziko investice do hmotného majetku u vybraného poplatníka je dále přijat předpoklad, že investor není plátcem daně z přidané hodnoty, je prvním vlastníkem hmotného majetku a odpisy hmotného majetku jsou pro všechny posuzované rozdíly ve stejné výši. Výsledné hodnoty ročního odpisu dané investice, celkového základu daně investora, dodatečné daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob vyvolané realizací dané investice, střední hodnoty

292



očekávaných peněžních toků z investice a variačního koeficientu jsou uvedeny v následující tabulce. Nezávislý rozdíl příjmů a výdajů

Roční odpis

pri

120.000

30.000 30.000 30.000 30.000 30.000 30.000 30.000 30.000

0,8 0,2 0,8 0,2 0,8 0,2 0,8 0,2

180.000 240.000 300.000

Základ daně 230.000 205.000 290.000 265.000 350.000 325.000 410.000 385.000

Přírůstek daně 21.512 16.066 25.196 18.946 28.816 21.346 35.200 27.200

FCF

c E(FCF)

18.488 -1.066 14.804 -3.946 11.184 -6.346 4.800 -12.200

14.790 14.577 -213 11.843 11.054 -789 8.947 7.678 -1.269 3.840 1.400 -2.440

0,5366 0,6785 0,9133 4,8571

Tab.č. 2: Vliv výše nominální sazby daně z příjmů fyzických osob na riziko reálné investice investora-neplátce

Obecně platí, že s růstem celkového základu daně investora dochází k jeho zařazení do vyššího daňového pásma, a tedy k růstu nominální sazby daně. Na základě provedených výpočtů lze konstatovat, že se zvyšováním sazby daně dochází k nárůstu hodnoty variačního koeficientu. Tuto skutečnost lze interpretovat jako růst rizika investice se zvyšováním nominální sazby daně z příjmů fyzických osob a tedy i s růstem daňového zatížení vyvolaného touto daní. 5.1.2 Vliv výše odpisů na riziko reálné investice Dalším parametrem daně z příjmů, který ovlivňuje efektivní sazbu daně z příjmů, jsou odpisy majetku. Pro posouzení vlivu výše odpisů na riziko reálné investice je nutno uvažovat s rozdílnou výší odpisů z investice při zachování stejných hodnot pro zbývající vstupní parametry výpočtu. V rámci této modelové situace se opět předpokládá poplatník, který není plátcem daně z přidané hodnoty. Tento poplatník má rozdíl mezi příjmy a výdaji bez realizace investice ve výši 120.000 Kč a zvažuje realizaci investice do hmotného majetku s jednorázovým výdajem na její pořízení ve výši 100.000 Kč. Pořízený hmotný majetek je zařazen do 1. odpisové skupiny a je odpisován 3 roky. Pro zachycení vlivu výše odpisů na riziko investice je uvažováno s rozdílnou výší odpisů, přičemž se předpokládá, že tato rozdílná výše odpisů je vyvolána různými legislativně přípustnými způsoby uplatnění odpisů (viz kapitola 3.3). V rámci modelového příkladu jsou posuzovány tyto situace: 1. lze uplatnit odpis hmotného majetku a investor je prvním vlastníkem majetku (tj. v prvním roce odpisování lze zvýšit odpis o 10%), 2. lze uplatnit odpis hmotného majetku a investor je dalším vlastníkem majetku, 3. hmotný majetek je vyloučen z odpisování. Výsledné hodnoty ročního odpisu dané investice, celkového základu daně investora, přírůstku daně, který představuje celkovou dodatečnou daňovou povinnost na dani z příjmů fyzických osob vyvolanou realizací dané investice, střední hodnoty očekávaných peněžních toků z investice a rizika investice vyjádřeného variačním koeficientem pro výše uvedené varianty dané modelové situace vyjadřující vliv výše odpisů na riziko reálné investice jsou uvedeny v následující tabulce. Investor-

Roční

pri

Základ

Přírůste

293

FCF

E(FCF)

c


neplátce První vlastník Další vlastník Vyloučení z odpisování

odpis 30.000 30.000 20.000 20.000 0 0

0,8 0,2 0,8 0,2 0,8 0,2

daně 230.000 205.000 240.000 215.000 260.000 235.000

k daně 21.512 18.488 16.066 -1.066 24.012 15.988 17.966 -2.966 29.012 10.988 22.762 -7.762


14.790 -213 12.790 -593 8.790 -1.552

14.577

0,5366

12.197

0,6215

7.238

1,0362

Tab.č. 3: Vliv výše odpisů na riziko reálné investice investora-neplátce

Z uvedené tabulky je zřejmé, že riziko investice vyjádřené variačním koeficientem je nižší pro situace, ve kterých si investor může uplatnit odpis hmotného majetku oproti situaci, ve které je hmotný majetek vyloučen z odpisování. Dále z porovnání výše variačního koeficientu pro situace, ve kterých je investor prvním a dalším vlastníkem hmotného majetku vyplývá, že riziko investice je nižší pro modelovou situaci, která umožňuje vyšší odpis hmotného majetku ve sledovaném období. 5.2 Vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálné investice pro plátce daně z přidané hodnoty Výchozí varianta propočtů vlivu daní na riziko reálné investice byla zjednodušena pouze na vliv daně z příjmů fyzických osob u investora, který není plátcem daně z přidané hodnoty. Nicméně daň z příjmů není jedinou daní, která ovlivňuje riziko reálné investice, proto je v dalších propočtech uvažováno s kombinovaným vlivem daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty na riziko investice pro investora-plátce. 5.2.1 Vliv možnosti uplatnění si plného nároku na odpočet daně na riziko reálné investice V rámci modelového příkladu pro investora-plátce je pracováno se stejnými vstupními údaji jako u investora-neplátce v předchozí variantě výpočtů (viz kapitola 5.1.2). Doplňujícími předpoklady výpočtu jsou následující skutečnosti týkající se daně z přidané hodnoty: 1. nezávislý rozdíl příjmů a výdajů a jednorázový výdaj na pořízení investice jsou včetně daně z přidané hodnoty, 2. investice (přijatá plnění) i příjmy z ní plynoucí (uskutečněná plnění) včetně položek tvořících nezávislý základ daně podléhají základní sazbě daně z přidané hodnoty (19 %), 3. plátce uskutečňuje takové činnosti, u nichž má právo si uplatnit plný nárok na odpočet daně dle § 72 odst. 2 ZDPH, pokud není dále uvedeno. Pro investora-plátce jsou stejně jako pro investora-neplátce nejprve provedeny výpočty rizika investice zohledňující rozdílnou výši odpisů, která vyplývá z různých legislativně přípustných způsobů uplatnění odpisů (první vlastník, další vlastník a hmotný majetek vyloučený z odpisování). V případě, že investor je plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno hodnotu pořizované investice ve výši 100.000 Kč včetně daně snížit dle pravidel uvedených v § 37 odst. 2 ZDPH o příslušnou daň z přidané hodnoty tzv. způsobem shora, kdy se základ daně pořizované investice stanoví jako násobek ceny investice včetně daně z přidané hodnoty a koeficientu 0,1597. Obdobným způsobem se také stanoví hodnoty pro příjmy plynoucí z této investice, neboť plátce je povinen ze svých uskutečněných zdanitelných plnění přiznat a zaplatit daň. Hodnota investice snížená o příslušnou výši daně z přidané hodnoty tvoří vstupní cenu hmotného majetku pro odpisování dle § 29 DzP. V případě, že investor je prvním vlastníkem předmětné investice, je odpis investice v prvním roce odpisování zvýšen o 10%. Nezávislá výše vlastní „roční“ daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty vypočtené z nezávislého základu daně je ve výši 19.164 Kč.

294



Výsledné hodnoty ročního odpisu dané investice, celkového základu daně investora, přírůstku daně, který představuje celkovou dodatečnou daňovou povinnost na dani z příjmů fyzických osob a dani z přidané hodnoty vyvolanou realizací dané investice, střední hodnoty očekávaných peněžních toků z investice a rizika investice vyjádřeného variačním koeficientem pro výše uvedené varianty dané modelové situace jsou uvedeny v následující tabulce. InvestorRoční pri Základ Přírůstek FCF c E(FCF) plátce odpis daně daně První vlastník Další vlastník Vyloučení z odpisování

25.209 25.209 16.806 16.806 0 0

0,8 0,2 0,8 0,2 0,8 0,2

193.269 172.262 201.672 180.665 218.478 197.471

21.123 13.141 22.720 14.737 25.913 17.930

18.877 1.859 17.280 263 14.087 -2.930

15.101 372 13.824 53 11,270 -586

15.473

0,4399

13.877

0,4905

10.683

0,6371

Tab.č. 4: Vliv daně z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických osob na riziko reálné investice investora-plátce v případě plného nároku na odpočet daně

Ze zjištěných hodnot uvedených v Tab.č. 4 je zřejmé, že u investora-plátce uskutečňujícího zdanitelná plnění s nárokem na plný odpočet daně z přidané hodnoty skutečnost uplatnění si odpočtu daně vždy snižuje hodnotu variačního koeficientu a tedy rizika reálné investice oproti identickým variantám uplatňování odpisů u investora-neplátce (viz Tab.č. 3). 5.2.2 Vliv možnosti uplatnění si nároku na odpočet daně v rozdílné zákonné výši na riziko reálné investice Předcházející modelová situace pro plátce daně z přidané hodnoty předpokládala možnost plného nároku na odpočet daně dle § 72 odst. 4 první věty ZDPH. Z kapitoly 4 ovšem vyplývá, že nemusí být vždy umožněno uplatnit si nárok na odpočet daně z přidané hodnoty v plné výši, ale je umožněno uplatnit si nárok na odpočet daně v rozdílné zákonné výši. Vliv jednotlivých možností uplatnění si nároku na odpočet daně v rozdílné zákonné výši na riziko investice je posuzován na následujícím modelovém příkladu, jehož vstupní údaje jsou totožné s předcházející situací (kap. 5.2.1). Výpočet je proveden variantně pro jednotlivé možnosti uplatňování si nároku na odpočet daně, přičemž se pro zjednodušení dále předpokládá, že: 1. plátce hmotný majetek využívá ze 60 % ke zdanitelným plněním a ze 40 % současně také k činnostem osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně dle § 72 odst. 4 druhé věty; tj. zálohový koeficient je ve výši 0,60 (varianta krácení odpočtu), 2. plátce hmotný majetek využívá k osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně dle § 75 odst. 1 ZDPH (varianta bez nároku na odpočet), 3. plátce má zákaz odpočtu daně z hmotného majetku dle § 75 odst. 2 ZDPH (varianta zákaz odpočtu). Zjištěné hodnoty variačního koeficientu pro jednotlivé režimy uplatňování si nároku na odpočet daně jsou uvedeny v následující tabulce.

Investor- první vlastník Krácení

Roční pri Základ Přírůste odpis daně k daně 25.209 0,8 193.269 18.569

FCF

E(FCF)

21.431 17.145 17.708

295

c 0,4205


odpočtu Bez nároku na odpočet Zákaz odpočtu

25.209 30.000 30.000 30.000 30.000

0,2 0,8 0,2 0,8 0,2

172.262 210.836 185.836 210.836 185.836


12.183 2.817 563 18.075 21.925 17.540 13.325 1.675 335 17.875 40.433 -433 -346 31.690 -16.690 -3.338 -3.684

0,4531 -1,7650

Tab.č. 5: Vliv daně z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických osob na riziko reálné investice investora-plátce v případě možnosti uplatnění si národku na odpočet daně v rozdílné zákonné výši

Z Tab.č. 5 je zřejmé, že hodnoty variačního koeficientu jsou ovlivněny různými možnostmi uplatňování si nároku na odpočet daně a s tím souvisejícím uplatněním nebo neuplatněním daně na výstupu z uskutečněných plnění. V první variantě „krácení odpočtu“ investor-plátce uskutečňuje zdanitelná plnění pouze v rozsahu 60 %, přičemž se předpokládá, že si uplatnil plný nárok na odpočet daně na rozdíl od druhé varianty s vyšší hodnotou variačního koeficientu, kdy plátce pořízenou investici použije k uskutečňování osvobozených plnění, u kterých tedy nepřiznává daň na výstupu a ani si neuplatňuje nárok na odpočet daně. Třetí varianta „zákaz odpočtu“ je specifická tím, že investor-plátce si pořídil osobní automobil, z kterého si nesmí uplatnit nárok na odpočet daně, a tudíž vstupní cena tohoto majetku stanovená pro účely odpisování je včetně daně z přidané hodnoty, avšak výstupy plynoucí z provozování tohoto automobilu podléhají plně dani na výstupu; tento stav se pak projeví více než dvojnásobeným nárůstem přírůstku daně oproti předcházejícím variantám a zápornou hodnotou volných peněžních toků. Hodnoty variačního koeficientu u první (0,4205) a druhé varianty (0,4531) se přibližují k hodnotě variačního koeficientu (0,4399) u základní varianty, kdy investor-plátce pořizuje jako první vlastník hmotný majetek, který odpisuje, má možnost si uplatnit plný nárok na odpočet daně z pořízené investice a současně uskutečněná zdanitelná plnění jsou zatížena základní sazbou daně z přidané hodnoty. 5.3 Vliv minimálního základu daně na riziko reálné investice U všech výše uvedených situací se předpokládalo, že investor dosahuje příjmů v takové výši, že jeho celkový základ daně přesahuje hranici stanovenou pro minimální základ daně. Pokud ovšem investor této výše celkového základu daně nedosáhne např. z titulu ztráty a nejedná se přitom o poplatníka, který v daném zdaňovacím období zahájil nebo ukončil podnikatelskou činnost nebo se nejedná o zdaňovací období bezprostředně následující po zdaňovacím období, ve kterém poplatník zahájil podnikatelskou činnost, potom je nutné při výpočtu výsledné daňové povinnosti poplatníka postupovat v souladu s § 7c DzP. Toto ustanovení ukládá poplatníkovi navýšit základ daně uměle na hodnotu minimálního základu daně, který je pro zdaňovací období kalendářního roku 2006 ve výši 112.950 Kč. Předpokládejme, že poplatník má rozdíl příjmů a výdajů před realizací investice v hodnotě 60.000 Kč (investor-plátce včetně daně z přidané hodnoty) a realizuje investici s jednorázovým kapitálovým výdajem ve výši 100.000 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Hmotný majetek patří do 1. odpisové skupiny a investor je prvním vlastníkem tohoto majetku. Výsledné hodnoty ročního odpisu dané investice, celkového základu daně investora, přírůstku daně, který představuje celkovou dodatečnou daňovou povinnost na dani z příjmů fyzických osob pro neplátce daně a celkovou dodatečnou daňovou povinnost na dani z příjmů fyzických osob a dani z přidané hodnoty pro plátce daně vyvolanou realizací dané investice, střední hodnoty očekávaných peněžních toků z investice a rizika investice vyjádřeného variačním koeficientem investora-neplátce a investora-plátce jsou uvedeny v následující tabulce. Investor Roční pri Základ Přírůste FCF E(FCF) c odpis daně k daně Neplátce

30.000

0,8 170.000

10.316 29.684

23.747 25.634

296

0,3160


1. vlastník Plátce 1. vlastník

30.000 25.209 25.209

0,2 145.000 0,8 142.851 0,2 121.844

5.566 9.434 11.544 28.456 3.561 11.493


1.887 22.765 2.288

25.053

0,2717

Tab.č. 6: Vliv daně z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických osob na riziko reálné investice investora-fyzické osoby v případě minimálního základu daně

Z porovnání výsledných hodnot variačního koeficientu pro investora-neplátce, který je prvním vlastníkem hmotného majetku, které jsou uvedeny v Tab.č. 2 a Tab.č. 6 vyplývá, že se snižováním „nezávislého“ základu daně investora-neplátce dochází ke snižování rizika reálné investice. Pokud dojde k situaci, že hodnota „nezávislého“ základu daně je nižší než hodnota minimálního základu daně, pak je výše daně vždy vyčíslena právě z hodnoty minimálního základu daně. V případě, že poplatník, který podléhá ustanovení o minimálním základu daně dle § 7 c DzP, realizuje výše uvedenou investici, pak jeho výsledný základ daně překročí tuto legislativně stanovenou hodnotou minimálního základu daně a daň bude opět vyčíslena ze skutečného základu daně. V této situaci tedy dochází ke snížení skutečného daňového zatížení investice, neboť dochází ke vzájemné kompenzaci daně z minimálního základu daně, která je vyšší než odpovídá skutečnému základu daně a hodnotě daně připadající na variantu s realizací investice. Uvedené tvrzení dokládá pokles hodnoty variačního koeficientu, který signalizuje pokles rizika investice pro investora v situaci, kdy jeho nezávislý základ daně byl nižší než minimální základ daně. Nezávislá výše nižšího základu daně má také vliv na nižší odvody daně z přidané hodnoty. Na základě porovnání výsledných hodnot variačního koeficientu pro investora-plátce (první vlastník hmotného majetku a uskutečňuje plnění u nichž má nárok na plný odpočet daně), které jsou uvedeny v Tab.č. 4 a Tab.č. 6 opět vyplývá, že se snižováním „nezávislého“ základu daně investora-plátce dochází ke snižování rizika reálné investice kvantifikovaného variačním koeficientem. Z Tab.č. 6 také vyplývá, že riziko reálné investice je nižší pro investora-plátce daně z přidané hodnoty.

6. Závěr Vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálné investice byl posuzován na modelovém příkladu pro investora-fyzickou osobu s příjmy ze živnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) DzP. V rámci propočtů byl nejprve posuzován vliv výše nominální sazby daně z příjmů na riziko investice pro vybraného investora, který není plátcem daně z přidané hodnoty. S ohledem na skutečnost, že sazba daně z příjmů fyzických osob je konstruována jako klouzavě progresivní a její výše je odvozena od celkového základu daně fyzické osoby, bylo nezbytné při propočtech rizika investice pracovat s různými úrovněmi vstupního rozdílu příjmů a výdajů nezávislého na realizované investici. Dle hodnoty celkového základu daně investora-neplátce, který byl představován součtem nezávislého rozdílu mezi příjmy a výdaji a peněžního toku plynoucího z investice za dané zdaňovací období, byla určena odpovídající hodnota sazby daně z příjmů fyzických osob a výsledná daň. Na základě zjištěných hodnot variačního koeficientu lze konstatovat, že s růstem celkového základu daně a tedy s růstem marginální nominální sazby daně z příjmů fyzických osob roste riziko reálné investice, což verifikuje závěry z kapitoly 3. Výjimku představují pouze situace, ve kterých nezávislý rozdíl příjmů a výdajů investora je nižší než minimální základ daně, protože v těchto situacích naopak s realizací investice klesá hodnota variačního koeficientu, což lze interpretovat jako snížení rizika dané investice. Dále byl analyzován vliv výše odpisů na riziko investice u investora-neplátce. Na základě provedených propočtů lze opět potvrdit závěry z kapitoly 3, tj. že riziko reálné investice klesá s růstem hodnoty odpisu, který lze za dané zdaňovací období uplatnit.

297



U investora-plátce daně z přidané hodnoty byl posuzován kombinovaný vliv daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty, kromě rozdílné výše odpisů byly posuzovány také jednotlivé možnosti uplatnění si nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Existence daně z přidané hodnoty se v modelových příkladech projevila zejména tím, že došlo ke snížení vstupní ceny majetku pro účely odpisování, vyjma variant upravených dle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 ZDPH, které neumožňují uplatnění nároku na odpočet daně z pořízené investice, dále došlo ke snížení výše nezávislého základu daně z příjmů fyzických osob doprovázené nárůstem daně z přidané hodnoty z titulu zdanění nezávislé činnosti a investiční aktivity (plátce-investor měl vždy vlastní daňovou povinnost). Vliv těchto veličin se následně pozitivně projevil v nižší hodnotě přírůstku daní, nárůstu hodnoty volných peněžních toků a tím i ve výši variačního koeficientu. Pokud by byly porovnávány výsledné hodnoty variačního koeficientu v jednotlivých modelových situacích pro plátce a pro neplátce daně z přidané hodnoty, tak na základě provedených výpočtů lze konstatovat, že riziko reálné investice u investora-neplátce je vždy vyšší než u investora-plátce, a to i v situaci, kdy je majetek využíván jak ke zdanitelným plněním a současně k plněním osvobozeným od daně s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty, tak také pokud je majetek využíván k osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. V případě, že pro majetek je odpočet zakázán, pak dochází k výraznému zvýšení dodatečné daňové povinnosti vyvolané realizací dané investice, což vyvolalo záporné peněžní toky z investice v roce pořízení investice. Závěrem lze konstatovat, že investice realizovaná investorem-fyzickou osobou, který je plátcem daně z přidané hodnoty, je vždy méně riziková než totožná investice realizovaná investorem, který není plátcem daně z přidané hodnoty. Tato situace je jednak dána obecným principem fungování daně z přidané hodnoty, kdy příjmy (tržby) a výdaje (náklady, a tedy také odpisy) plátce daně z přidané hodnoty jsou sníženy o částku připadající na tuto daň a dále se v modelových variantách přirozeně předpokládalo, že tržní prostředí neumožňuje nabízet spotřebiteli tentýž výrobek či službu za cenu vyšší než ji může nabízet investorneplátce.

Literatura [1] DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování. Ekopress, Praha, 2006. [2] KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Eurolex Bohemia, Praha, 2000. [3] LEVY H., SARNAT M. Kapitálové investice a finanční rozhodování. Grada Publishing, Praha, 1999. [4] MUSGRAVE, P., MUSGRAVE, R. Veřejné finance v teorii a praxi. Management Press, Praha, 1994. [5] RATMANOVÁ, I. Vliv důchodové daně na investice a jejich riziko. In: Řízení a modelování finančních rizik. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2004. [6] ŠIROKÝ, J. Daňové teorie s praktickou aplikací. C. H. Beck, Praha, 2003. [7] VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Ekopress, Praha, 2001. [8] ZMEŠKAL, Z., ČULÍK, M. Finanční rozhodování za rizika. Sbírka řešených příkladů. Ekf VŠB-TU Ostrava, 2002. [9] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. [10] Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

298



Summary Economical behaviour of economic subjects is affected by taxation even if a lot of effort is spent on ensuring of taxation system effectiveness. This paper is focused on the problem of income tax and value added tax impact on risk of real investment. The aim of the paper is to evaluate the impact of above mentioned taxes on risk of real investment into tangible assets of tax payer with revenues from his business. First, impact of nominal income tax rate is evaluated and then impact of depreciations on investor’s risk, who is not value added tax payer. Next, impact combination of both income tax and value added tax on investor’s risk is observed, who is value added tax payer.

299

Vliv daně z příjmů a daně z přidané hodnoty na riziko reálných investic

Recommend Documents