Vliv válek na ekonomiku USA

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Vliv válek na ekonomiku USA Diplomová práce

Autor:

Bc. Patrik Holzer Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Petr Musil, Ph. D.

Červen, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech dne 22. 6. 2014 Bc. Patrik Holzer

Poděkování: Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Musilovi, Ph.D. za jeho podporu a cenné rady při zpracování diplomové práce. Zvláštní poděkování za osobní a finanční podporu v průběhu celého studia patří mojí rodině.

Anotace Předmětem diplomové práce je analýza příčin a ekonomických dopadů válek vedených Spojenými státy americkými (USA) na jejich ekonomickou situaci. USA se prakticky z války zrodily a po více než dvousetleté existenci jsou do válečných konfliktů aktivně zapojeny. Charakter války, cíle a ekonomické aspekty se postupem doby mění, první část práce shrnuje celkový pohled na války a válečné konflikty, kterých se USA v průběhu své historie účastnily, současně s analýzou jejich hlavních aspektů. Část druhá uvádí ekonomické teorie – keynesiánskou a neoklasickou a jejich pohled na financování vojenských výdajů, ve třetí části se podrobněji zabývám vybranými válečnými konflikty ve druhé polovině dvacátého a počátku 21. století a porovnávám vybrané ekonomické ukazatele v těchto obdobích. V poslední části hodnotím celkový vývoj ekonomiky USA a uvedené makroekonomické ukazatele a zobecňuji ekonomické dopady vedení vybraných válek. Klíčová slova: USA, keynesiánská makroekonomie, neoklasická makroekonomie, makroekonomické ukazatele, válka v Koreji, válka ve Vietnamu, válka v Perském zálivu, válka v Iráku a Afghánistánu Annotation The subject of the thesis is to analyze the causes and economic impact of wars led by the United States of America (USA) on their economic situation. US are practically a war-born country andduring more than two hundred years of the existence they´ve been actively involved in war conflicts. Character of the war, its objectives and economic aspects tend to change over time. The first part of the paper summarizes the overall view of the war and military conflicts in which the U.S. participated in the course of its history , together with an analysis of their main aspects , the second part presents economic theory - Keynesian and neoclassical and their views on funding of military spending in the third part I deal with selected wars in the second half of the twentieth and beginning of this century and comparing selected economic indicators in these times and in the last section evaluates the overall development of the U.S. economy and given macroeconomic indicators and generalizes economic impacts guidance of wars.

Key words: USA, Keynesians macroeconomic, neoclassic macroeconomic, macroeconomic indicators, Korean war, Vietnam war, Persian Gulf war, Iraq and Afghan war

Obsah Úvod......................................................................................................................................... 7 1.

Válečné konflikty s účastí USA .................................................................................... 10 1.1.Stručný historický přehled vojenských operací USA a jejich hlavní příčiny............... 11

2.

Ekonomické teorie a jejich pohled na války ................................................................. 17 2. 1.Keynesiánská teorie .................................................................................................... 17 2.2. Neoklasicismus ........................................................................................................... 21 2.3. Ostatní teorie ............................................................................................................... 23 2.4. Způsoby financování a efekty válečné ekonomiky ..................................................... 27

3.

Vybrané válečné konflikty vedené USA a jejich dopad na ekonomiku ........................ 30 3.1.Korejská válka ............................................................................................................. 30

3.1.1.Hlavní příčiny konfliktu a účast USA ....................................................... 31 3.1.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války.................................................................................................... 33 3.2.

Válka ve Vietnamu................................................................................................. 38

3.2.1.

Hlavní důvody zapojení USA do války ............................................... 39

3.2.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války.................................................................................................... 39 3.3.

Válka v Perském zálivu I a II, Afghánistán a boj proti terorismu ......................... 43

3.3.1.

Důvody pro zahájení vojenských operací ............................................ 44

3.3.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války.................................................................................................... 46 4.

Zobecnění dopadu válek na ekonomiku ........................................................................ 51 4.1.

Shrnutí ekonomického vývoje USA od konce 2. světové války ............................ 52

4.2.

Financování válek a dopad na ekonomické prostředí ............................................ 62

4.3.

Válečné výdaje – pomáhají, nebo škodí ekonomice USA? ................................... 67

Závěr ...................................................................................................................................... 74 Seznam pouţité literatury ...................................................................................................... 76 Seznam grafů ......................................................................................................................... 79 Seznam tabulek ...................................................................................................................... 80

6

Úvod Války a ozbrojené konflikty ovlivňují ekonomickou historii od samého počátku lidstva. Na jedné straně přinášejí lidské ztráty, spotřebovávají zdroje, narušují trţní vztahy a ekonomický rozvoj. Velké války přinesly zásadní otřesy a obtíţně vyčíslitelné ztráty všem jejich účastníkům, jak vítězům tak poraţeným. Nicméně na straně druhé vidí někteří ekonomové, a dokazuje to pohled na makroekonomická data, i určité pozitivní aspekty v konkrétních historických podmínkách, krátkodobou stimulaci ekonomiky rozvojem vojenské výroby, potřebě obnovy zničené infrastruktury po skončení konfliktu, nepochybném technologickém pokroku, který vojenský výzkum a průmysl přináší a přenese se postupně do dalších odvětví, ale i například příleţitosti k odstranění obchodního protivníka. Rozvoj zbrojní výroby generuje pracovní místa (navíc k místům uvolněným mobilizovanými vojáky) a podporuje ekonomický růst, prostředky však musí být vynakládány efektivně. Dočasný růst ekonomiky je zřejmý především v situaci, kdyţ není plná zaměstnanost. Vedle přímých dopadů války, a to i takové, která není vedena na území konkrétního státu, vidíme i dopady nepřímé. V průběhu historie se také mění pohled na válku. Při přechodu k industriální společnosti jiţ válka neplní funkci ekonomického obohacování – to určitým způsobem sniţuje u vyspělých zemí (aţ na dále uvedené výjimky této teorie) důvody pro její vedení. Obecně se rozsah konfliktů vyvolaných ekonomickými důvody sniţuje; válka nebo hrozba války ale stále slouţí k dosaţení politických cílů a proto stále významně ovlivňuje světové dění. Tyto snahy mohou být často skryty za různými opatřeními, které ani nesouvisí s vojenstvím. Můţeme sem zařadit například rozvoj národní ekonomiky či dopravní infrastruktury, zlepšení výběru daní, povinnou vojenskou sluţbu nebo sociální programy pro chudší vrstvy obyvatel. Protoţe stát musí konflikt financovat, omezí rozvoj některých jiných oblastí, navýší státní dluh či zvýší daňové zatíţení nebo řeší situaci vytištěním peněz. Názory na faktický dopad vedení války nejsou jednotné a jednotliví ekonomové se ve svých závěrech zásadně liší – od velmi pozitivního názoru aţ po krajně negativní hodnocení dopadu války na ekonomiku. Cílem práce je zhodnocení dopadu vybraných válečných konfliktů vedených USA na makroekonomické ukazatele a vývoj ekonomiky jako celku, a také analýza, zda se vedení války a s ním spojené zvýšené vládní výdaje projevují na vývoji hlavních 7

ekonomických ukazatelů pozitivně či spíše negativně a zda je případně moţné dopady války odhadnout. K tomuto zkoumání jsem z dlouholeté historie vojenských konfliktů vybral ty, kterých se USA aktivně zúčastnily od druhé poloviny minulého století – válku v Koreji, ve Vietnamu, v Perském zálivu a druhou válku v Iráku a trvající vojenské operace v Afghánistánu. Na příkladech těchto konfliktů a vývojích ekonomických ukazatelů v relevantních letech i dlouhodobých časových řadách, se pokusím za pomoci hlavních ekonomických teorií – především keynesiánské a neoklasické a také některých moderních ekonomických modelů – potvrdit nebo vyvrátit platnost tvrzení, ţe války pomocí zvýšených státních výdajů ekonomiku stimulují. Práce se bude rovněţ zabývat zdroji financování válek a následným vlivem na související makroekonomické ukazatele, jako je inflace, HDP, zaměstnanost a další. Hlavní koncentrace úvah zůstává v oblasti ekonomické, nicméně pro srozumitelnost a přehlednost uvádím i pohled na některé historické a politické aspekty daného konfliktu. Neřeším ale morální či filosofické ospravedlnění jednotlivých konfliktů. Války se prolínají historií a formují ekonomiku, její rozvoj a směry. Pro pochopení historických souvislostí je pohled věnován i období před počátkem konfliktu i jeho skončení, některé ukazatele budou analyzovány v delším časovém horizontu pro pochopení souvislostí. Ve své první části se práce stručně zabývá širším pohledem, souvislostmi a ekonomickými dopady válečných konfliktů, kterých se USA po dobu své historie zúčastnily a které probíhaly buď na jejich území, anebo na území jiných států. Tento celkový náhled je důleţitý pro pochopení role USA jak v prvních etapách svého vlastního rozvoje, tak také úlohy v současné moderní době a ekonomických souvislostí. Druhá část se zabývá hlavními ekonomickými teoriemi (keynesiánská a neoklasická) s pohledem na teoretické moţnosti financování vojenských konfliktů. Třetí část poté podrobněji rozebírá vybrané konflikty z druhé poloviny minulého století a počátku století současného a pokusí se podrobněji analyzovat nejen důvody zapojení USA v těchto akcích, ale také význam pro vlastní ekonomiku země. Poslední část práce je určena k zobecnění získaných poznatků na ekonomický vývoj USA a rovněţ se zabývá srovnáním skutečného vývoje s některými ekonomickými teoriemi. Při zpracování jednotlivých kapitol byly pouţity dostupné statistické časové řady zdrojů jak vojenských, tak ekonomických a doplněny poznatky ekonomických teorií 8

(jiţ před vypuknutím 2. světové války se otázkami dopadu na makroekonomické ukazatele zabýval například J. M. Keynes, jeho teorie a další budou zmíněny ve třetí části práce), vyuţita byla celá škála archivních článků prestiţních médií a literatura faktu; tyto zdroje jsou s ohledem na velikost a charakter USA poměrně dobře dostupné a jsou specifikovány v závěru práce. Na tomto místě je třeba podotknout, ţe prakticky není moţné u ekonomiky rozsahu USA oddělit samostatné ukazatele konkrétního válečného konfliktu od ostatní ekonomiky, a proto jsou vedle základních makroekonomických ukazatelů vyuţívány i další pomocné číselné řady a srovnání, pro některá období nejsou kompletní data k dispozici. Vyuţívaná data z jednotlivých zdrojů byla kříţově kontrolována. Dostupné údaje k jednotlivým analyzovaným konfliktům také obsahovaly rozdílné vstupní hodnoty a určité diskrepance podle pouţitého zdroje, a proto jejich zpracování vyţadovalo zvýšenou pozornost. Práce se v maximální míře opírá o oficiální statistické údaje vlády USA, ale vyuţívá i prameny, například organizací veteránů. Všechny tyto zdroje budou uvedeny v textu a v přehledu pouţité literatury. Různé přístupy k financování dodatečných vládních výdajů spojených s vedením války a související změny v trţní ekonomice znamenají, ţe není moţné jednoznačně porovnat všechny vybrané konflikty, nicméně můţeme porovnat například parametr hrubých investic nebo úroveň spotřeby. Pouţité prameny a názory se rovněţ poměrně zásadně liší v základním pohledu na dopady války – od extrémně pozitivního aţ po krajně negativní (viz například reakce na válku ve Vietnamu) a k jejich vyuţití lze přistupovat v širším pohledu. Práce dále poukáţe na rozdíly mezi odhady nákladů při plánování války a náklady skutečnými. Řada světových ekonomů, mezi nimi například i Joseph Stiglitz z Columbijské univerzity1, poukazují na související dopady, jako je například odškodnění invalidních veteránů, rodin zabitých vojáků nebo vliv na ceny ropy, které cenu konfliktů mnohonásobně zvyšují. Tyto úvahy jsou v jednotlivých částech práce brány v potaz tam, kde je moţné informace potvrdit na dostupných datech. V průběhu let se rovněţ mění metodika kalkulace nákladů na vojenské účely a vedení války, u starších konfliktů jsou to celkové náklady, v poslední době se objevují tendence oddělovat náklady na vedení bojových operací od tzv. „mírového“ vojenského rozpočtu.

1

USA Today, 4/10/2008 - Debate rages about impact of Iraq war on U.S. economy

9

1. Válečné konflikty s účastí USA Spojené státy vznikly v roce 1776 v průběhu Války za nezávislost2 a prakticky od svého počátku byly ozbrojené síly USA zapojeny ve válkách, válečných konfliktech nebo jiných bojových operacích, či jsou rozmístěny prakticky po celém světě3. V současné době je to přítomnost ve více neţ 150 zemích světa, od aktivních bojových operací v Afghánistánu, rozmístění jednotek v Německu, Koreji a dalších zemích, aţ po zajišťování ochrany amerických velvyslanectví nebo konzulátů. Počty vojáků se samozřejmě liší v průběhu historie v návaznosti na konflikt nebo válku, které v daném období probíhaly a podrobněji budou uvedeny v dalším textu. Trend aktivních operací se postupně změnil, v počátečních obdobích mladého státu probíhaly často na území USA, po skončení Občanské války se odehrávají téměř výhradně mimo vlastní území, především pak celosvětové konflikty 1. a 2. světové války. Zásadním způsobem se v průběhu doby změnila taktika vedení války, od masového nasazení vojáků k pouţívání stále vyspělejších technologií a související výše nákladů na jejich vývoj a provoz. I kdyţ jsou hlavním tématem této práce vybrané válečné operace aţ druhé poloviny dvacátého století a počátku století tohoto, je nutné alespoň ve stručnosti objasnit některé širší souvislosti a důvody zapojení USA. Pokud spočteme z různých zdrojů dostupné války a válečné konflikty, ve kterých přímo působila armáda USA, potom se u těch významnějších dostáváme aţ přes hodnotu 110. Při délce historie USA je to významný počet. Financování vojenských aktivit a dopady na rozvoj ekonomiky jsou také různorodé a napříč historií zaslouţí alespoň stručnou zmínku, s podrobnou analýzou války v Koreji, ve Vietnamu a válečných konfliktů v Iráku a Afghánistánu, stručné poukázání na jejich příčiny a průběh a vývoj makroekonomických ukazatelů v jejich průběhu.

2

Válku za nezávislost vedly americké kolonie proti anglickým vojskům v letech 1775-1783 a další konflikty pokračovaly prakticky aţ do roku 1815 3 US Department of Defense – www. Defense.gov

10

1.1.

Stručný historický přehled vojenských operací USA a jejich hlavní

příčiny Ve své počáteční fázi po získání nezávislosti probíhaly ještě další drobnější válečné střety s Anglií, které prakticky skončily významnější, tzv. válkou roku 1812. Následující vojenské operace v dalších letech byly zaměřeny převáţně na získání dalších území, a to jednak vytlačováním původních obyvatel – indiánů – z jejich teritorií a postupné přesídlování do rezervací. V roce 1836 to byla válka za nezávislost Texasu vedená s Mexikem a následně pak v letech 1846 – 1848 válka Americko – Mexická.4 Poslední dva jmenované konflikty znamenaly po americkém vítězství a uzavření dohod s poraţeným Mexikem významné územní zisky USA (prakticky dvě třetiny mexického území), území bohatého na nerostné suroviny a v Kalifornii především zlato. Další význam těchto území se projevil v pozdějším rozvoji země, například naleziště ropy v Texasu a především pak významný územní zisk. V té době docházelo na území USA k přílivu přistěhovalců (jestliţe v roce 1800 jsou uváděny cca 4 miliony obyvatel, potom v roce 1860 je to jiţ 31 milionů) a rychlému rozvoji budování průmyslu, dopravní infrastruktury, především pak v severních státech. Výše uvedené konflikty aţ do počátku Občanské války nepřinášely USA dramatické ztráty (za celé toto období je odhadováno 60-80 tisíc padlých vojáků, i kdyţ se jednotlivé zdroje poměrně značně rozcházejí). Vynaloţené náklady na obranu se pohybovaly pod 1% HDP s výjimkou války 1812-1815, kdy se pohybovaly cca kolem 2,5% HDP.5 Značné rozdíly mezi vývojem průmyslových severních částí země a spíše zemědělského, otrokářského jihu spolu s dalšími aspekty vedly k vzniku nejkrvavějšího konfliktu na území USA z pohledu ztrát na ţivotech vojáků i civilního obyvatelstva – Americké občanské války, známé také jaké válka „Severu proti Jihu“ (1861-1865). Vzhledem ke způsobu tzv. napoleonského vedení bojových operací byly i přes relativně krátký průběh konfliktu ztráty na ţivotech větší neţ počet amerických vojáků padlých v průběhu 2. světové války. Navíc došlo díky „totálnímu vedení války“ ze strany vojsk Unie v jiţních oblastech k zdevastování měst, průmyslu, zemědělství i obyvatelstva. Následující období „rekonstrukce“ znamenalo investice do zničeného jihu, uvolnění bývalých otroků a další rozvoj průmyslu i zemědělství. Po skončení občanské války pokračovaly ještě 4 5

Pramen: http://americanhistory.about.com/library/timelines/bltimelineuswars.htm Statistické tabulky kompilované na http://www.usgovernmentspending.com

11

další bojové operace na území USA, které byly, stejně jako dříve, vedeny proti původnímu obyvatelstvu a armáda se angaţovala i v některých konfliktech celosvětově. K dalšímu významnému zapojení americké armády došlo v průběhu 1. a 2. světové války. Zde se charakter války zásadně mění – na území USA neprobíhaly ţádné bojové operace (pokud nebudeme zvaţovat přepadení Pearl Harboru japonským letectvem), americká armáda se zúčastnila bojů na jiných územích a ekonomika USA musela pokrýt potřeby nejen vlastních armád, ale také zásobovala své spojence zbraněmi a dalším materiálem. První světová válka ukázala, ţe Spojené státy nemohou stát stranou událostem v ostatních částech světa, které by ohrozily jejich základní ekonomické zájmy. Vlastně jiţ od roku 1914 prosazují USA velmi nekompromisně politiku, která říká, ţe „žádné potenciální nepřátelské síle nesmí být povolena dominantní pozice ve světě a tím i vyloučena velká území americkému obchodu a vlivu“6. Od uvedeného okamţiku změny svého postoje USA uplatňují právo podílet se na formování světa a hrát v průběhu celého 20. století úlohu vůdce. Důleţitým jevem, který poměrně výrazně ovlivnil situaci před zahájením 2. světové války, byla hospodářská krize 30. let, která určila výchozí postavení vstupu USA do tohoto konfliktu. Program „New Deal“ presidenta Roosevelta sice některé dopady krize zmírnil, ale prakticky ji nevyřešil. Tento válečný konflikt stál USA v běţných cenách asi 296 miliard dolarů, v konstantních cenách roku 2011 to činí 4.104 miliard dolarů a na svém maximu činily vojenské výdaje 37,9% HDP USA.7 Vzhledem ke komplexnosti této války, vyuţily USA všechny varianty financování výdajů. I přestoţe podrobná analýza 2. světové války není v této práci předmětem podrobné analýzy, pro porozumění dalším souvislostem následuje stručný přehled vybraných indikátorů:

6

Kempovo pojetí historického místa kapitalismu, Miroslav Kříţek - SPOLEČNOST, EKONOMIKA, POLITIKA - 1997 7 Costs of Major U.S. Wars, Stephen Daggett 2010 – Congressional Research Service

12

Tabulka 1: Ekonomické indikátory období let 2. sv.v. 1940

1941

1942

1943

1944

1945

1946

1947

Růst HDP

8,5%

13,8%

17,8%

16,8%

11,8%

3,3%

-6,2%

-4,5%

Inflace

0,8%

3,6%

7,4%

6,9%

3,8%

2,5%

7,3%

10,4%

1,7%

5,6%

17,8%

37,0%

37,9%

37,5%

19,2%

5,5%

6,8%

7,6%

10,1%

13,3%

20,9%

20,4%

17,6%

16,4%

-3,0%

-4,3%

-14,2%

-30,3%

-22,8%

-21,5%

-7,2%

1,7%

Vojenské výdaje jako % HDP Daňový výnos Rozpočtový deficit % HDP

Vlastní zpracování z pramenů: Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics, ConsumerPrice Index; Federal Reserve

Pokud budeme pokračovat v pohledu na 2. světovou válku, je nutné vzít v úvahu jednak doznívající hospodářskou krizi, kde míra nezaměstnanosti dosahovala aţ téměř 25% a dále skutečnosti, ţe cca 12% obyvatelstva slouţilo v armádě, celá řada vojáků odešla ze svých civilních zaměstnání, jejich náhrada se určitě na sníţení počtu nezaměstnaných se promítla. Nicméně jiţ v roce 1946 a následně 1947 nezaměstnanost okamţitě stoupla aţ téměř k 4% obyvatel. I tento prvek ovlivňuje výše diskutovanou odloţenou poptávku obyvatel v průběhu válečných let, kdy do výroby je zapojeno vyšší procento obyvatel, neţ ve standardní „mírové“ ekonomice. Po válce se vrací vojáci zpět do civilního ţivota při současném sniţování vojenské výroby. Americká ekonomika ale byla nastartovaná tak, ţe značnou část těchto lidí byla schopna pojmout i do ekonomiky mírové. Druhá světová válka je ve srovnání s válečnými událostmi, které budou popisovány dále, poměrně unikátní, protoţe byla doprovázena zásadními změnami (i kdyţ jen dočasnými) v trţní ekonomice, a to například včetně kontroly spotřeby, dostupnosti některých typů zboţí apod. Pokud vezmeme v úvahu, ţe ji předcházela doznívající hospodářská krize, měly zvýšené vojenské výdaje prakticky okamţitý dopad na hospodářskou situaci. Proto je ekonomické srovnání s následující válkami velmi sloţité. Navíc ekonomika rozsahu USA není jen vyjádřením daného válečného konfliktu, ale má své vlastní parametry, své nevojenské a neválečné části. Jestliţe například v letech 1943 – 1945 činily vojenské výdaje téměř 38% HDP. Jakmile tyto výdaje skončily, HDP charakterizuje pokles a dostává se zpět na trendovou křivku vývoje standardní ekonomiky. Přitom například Keynesiánec Paul Samuelson jiţ 13

v roce 1943 varoval, ţe dramatický pokles vládních výdajů a návrat 10 milionů vojáků do civilního ţivota vyvolají „největší období nezaměstnaností a problémy hospodářství, jaké dosud nezaţilo“, nicméně tyto predikce se nepotvrdily, jak ukazuje tabulka výše. Názor některých ekonomů8 je takový, ţe hospodářská krize 30. let skončila vlastně aţ s koncem války, nicméně jiní vidí konec krize jiţ před válkou (např. Alexander J. Field). Její ukončení a pouţití jaderných zbraní v Japonsku a jejich následný vývoj a rozmístění v dalších letech znamenaly zásadní posun v pohledu na válečné konflikty, protoţe ţádná ze zúčastněných by k jejich pouţití nepřikročila, posunuly se aktivní vojenské operace od hlavních mocností spíše na periferie. Určitou výjimkou byla tzv. Kubánská krize, kde mocnosti nebyly příliš vzdáleny od jaderné konfrontace. USA i přes značné ztráty a vynaloţené náklady vyšly z války posílené a v principu politickým cílem bylo, aby se staly centrem světové ekonomiky. K tomu měly přispět i ambiciózní pomoci při obnově – pro Evropu to bylo 13 miliard dolarů v rámci Marshallova plánu (1947-1951) či 1.8 miliardy dolarů pomoci Japonsku (1946-1952) a dalším zemím v oblasti jihovýchodní Asie a následné navázání poválečné rekonstrukce mezi jiným na potřeby amerického exportu a importu. Ještě před koncem války konference v Bretton Woods nastavila klíčové prvky mezinárodních ekonomických vztahů ustanovením standardů směnitelnosti měn a vytvořením institucí, jakými byl Mezinárodní měnový fond a předchůdce Světové banky. Princip ochrany zájmů a demokracie byl i jedním z důvodů zapojení USA do Korejského konfliktu, který bude analyzován v další části. Tato úloha se úplně nepodařila naplnit účastí ve Vietnamské válce, která skončila poráţkou vojsk i politiků a přinesla nejen kromě značných ztrát a materiálních nákladů také negativní ozvěnu i na domácím poli. Později po mírových jednáních prezidenta Reagana9 s bývalým Sovětským svazem a sníţení jaderného arzenálu pokračovaly snahy USA o udrţení svého trendu dominovat světu. Pohled USA na důvody zapojení ve válečných konfliktech se postupně s dobou změnil. Prezident Bush Direktivě č. 26 národní bezpečnosti10 definuje postoj USA i situaci v Perském zálivu takto:

8

Robert Higgs Depression, War, and Cold War Dohoda SALT (Strategic Arms Linitation Treaty) 10 National Security Derective 26, White House, October 2, 1989 9

14

„Přístup k ropě v Perském zálivu a bezpečnost klíčových spřátelených států jsou klíčovým úkolem národní bezpečnosti USA. USA zůstávají připraveny hájit své životní zájmy v regionu, pokud to bude nezbytné a vhodné i s využitím amerických vojenských sil, proti Sovětskému svazu a dalším regionálním mocnostem, které by měly zájmy odlišné od našich. USA rovněž zůstávají připraveny podporovat individuální a kolektivní sebeobranu spřátelených zemí v oblasti a umožnit jim, aby mohly hrát aktivnější roli ve své vlastní obraně a tak snižovat nutnost případné jednostranné americké intervence. USA budou nadále podporovat efektivní podporu a účast našich západních spojenců a Japonska k posilování společných zájmů v oblasti perského zálivu“ Pravdou je, ţe vlastně všichni američtí prezidenti, jak Nixon, Ford, Carter v letech sedmdesátých, tak v osmdesátých letech Reagan a Bush, si kladou za hlavní cíl dostat USA z obtíţí, z jejich celosvětového krizového postavení. Dlouhodobý pohled na přímé vojenské náklady ukazuje následující graf s uvedením i v procentním podílu na HDP, který odráţí současně několik aspektů postoje vlády USA k nákladům na zbrojení – úloha USA ve světě a přesun způsobu vedení války od vyuţití masivní lidské síly směrem k sofistikovaným technologiím. Graf 1 - Vojenské výdaje USA

Zdroj: vlastní zpracování z podkladu http://www.usgovernmentspending.com/budget_chart_estimate_2014_2019USb_15s1li111mcn_H0f# usgs302

15

Ukazatel vynaloţených přímých nákladů na obranu USA jako % HDP ukazuje v dlouhodobém trendu zvýšené nároky financování válečných konfliktů s růstovými hroty u výše uvedených událostí. Samozřejmě je nutné brát v úvahu celkový objem ukazatele HDP, který by však v takovémto dlouhém období poskytoval informaci zkreslenou různými metodikami a dalšími vlivy (jen pro hrubou ilustraci, jestliţe hodnota HDP v roce1869 činila v běţných cenách 7.4 miliardy USD, v roce 1970 to bylo 977 miliard USD)11. Prakticky od počátku 70. let minulého století je patrný trend nárůstu HDP, zatímco přímé náklady obranu mají sice stoupající tendenci, nicméně nedochází zde k tak výrazným skokům, jako bylo za 2. světové války. Komplikace ve srovnání historických údajů jsou způsobeny jednak tím, ţe v dlouhodobějším historickém pohledu porovnáváme zásadně odlišné epochy vývoje, jednak je třeba brát v úvahu dopad inflace a zejména technologický pokrok, kdy se od relativně jednoduchých zbraní a vybavení vojsk válka stala záleţitostí špičkových technologií, a samozřejmě náklady na jejich vývoj jsou diametrálně odlišné. Kdyţ technologie výroby zbraní ještě počátkem minulého století nebyly zásadně odlišné od výroby nevojenské, potom právě v druhé polovině století se tento poměr začal velmi významně měnit a dnešní zbrojní výroba je často velmi vzdálená produkci mírové (ta naopak přebírá některé poznatky z vojenského výzkumu). Význam tohoto vývoje je důleţitý pro mobilitu pracovní síly mezi odvětvími průmyslu – před 2. světovou válkou mohl například dělník z automobilové výroby poměrně snadno změnit svoji profesi na výrobu zbrojní, případně ţeny z domácnosti nahradit odcházející vojáky, v současné době vysoce specializované profese tuto moţnost jiţ významně omezují. Ukazatele vývoje budou blíţe analyzovány v krátkodobějším časovém pohledu u vybraných konfliktů ve třetí kapitole, kde jejich vypovídací schopnost bude kvalitnější v krátkodobém horizontu. Aktuálně – pohled na rozpočet USA pro rok 2015, potom samotné náklady ministerstva obrany činí $495,6 miliard a k tomu dalších $85 miliard na ukončení války v Afghánistánu a $175 pro agentury s obranou spojené12.

11 12

str. 224, National Income and Wealth, Historical Statistics of the United States U.S. Military Budget – 5/4/2014 – dostupné na http://useconomy.about.com

16

2. Ekonomické teorie a jejich pohled na války Války a ozbrojené konflikty, které v minulosti byly a v současnosti stále jsou nedílnou součástí politického i ekonomického vývoje světa, nemohly stát stranou jednotlivých ekonomických názorů a teorií. Jednou z prvních byl merkantilismus (ekonomický myšlenkový směr s počátky v polovině 14. století s protekcionistickými opatřeními) a jeho postoj k vedení války na hospodářskou prosperitu. Stát mohl prosperovat pouze v případě, ţe měl navrch nad ostatními sousedními státy, a to nemohl bez vedení války. Historicky válka byla po celé 17. a 18. století jedním z hlavních nástrojů zahraniční politiky.13 Tento směr začal v 18. století kritizovat jako první fyziokrat David Hume, později se k němu přidali Adam Smith či David Ricardo. Adam Smith se následně stal zakladatelem moderní ekonomické teorie a hlasatelem nové kapitalistické společnosti, ve svém stěţejním díle Bohatství národů (1776)14 podrobně rozpracoval celou teorii ekonomiky - hodnotu výrobku, lidské práce, poptávku a nabídku, hodnotu peněz, statků, funkce a způsoby směny, poptávky po práci. Je to komplexní zpracování ekonomického systému v raně kapitalistické společnosti, v páté knize díla řeší otázku daní a státních výdajů, které by měly být co nejniţší v zájmu rozvoje výrobních sil. Ve své době nedocenil význam státní mašinérie pro rozvoj státu v budoucích obdobích. Válku povaţoval za negativní jev, vojenské výdaje a s tím spojený státní dluh jako brzdu ekonomického růstu.

2. 1.

Keynesiánská teorie

Zakladatelem keynesiánského ekonomického učení by John Mayard Keynes.15 Jako jediný dokázal vysvětlit vznik a následky světové hospodářské krize ve 30. letech minulého století, která měla velký význam pro jeho další postoje a kritiku stávající 13

Wagnerová, Gabriela. Merkantilismus a jeho vliv na vývoj státu a vedení války [online]. E-polis.cz, 21. březen 2008. [cit. 2014-04-21]. Dostupné z 14 česky Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNTL 1958 ve dvou svazcích a Liberální institut 2001 15 John Maynard Keynes (1883 - 1946) byl anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér anglické centrální banky (Bank of England). Je označován za jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Během 2. světové války (1940) se stal poradcem ministra financí Spojeného království a věnoval se problematice financování válečných výdajů. Na konci války se Keynes podílel v americkém Bretton-Woodu na vybudování nového světového ekonomického pořádku

17

klasické ekonomické teorie. Zajímavé je, ţe počátkem své akademické dráhy byl převáţně neoklasickým ekonomem. Ve svých pracích do poloviny 20. let zdůrazňoval význam konkurence, stabilní kupní sílu peněz a vyuţívání trţního mechanismu. Obrat jeho myšlení nastává později. Pro zpracovávanou problematiku mají význam především následující díla: Ekonomické důsledky míru (The Economic Consequences of Peace, 1919), napsané po návratu z Versailleské mírové konference, vystoupil proti výši válečných reparací, které vítězné mocnosti nadiktovaly Německu. Předpovídal, ţe tyto reparace Německo hospodářsky zničí a reparace napomohou dalšímu hospodářskému rozvratu. Nicméně ani Keynes úplně neodhadl německou hyperinflaci a následující velkou hospodářskou krizi 30. let. V dalším díle Konec Laissez-Faire (The End of Laissez-Faire) – se Keynes distancoval se od klasické ekonomické teorie, podle níţ volná soutěţ, liberalizace cen, mezd a úspor vede automaticky k plné zaměstnanosti. Prosazoval intervence státu do ekonomiky podporou investic. Vojenské výdaje jsou podle keynesiánské teorie součástí výdajů státních. Jedním z nejdůleţitějších tvrzení pak bylo, ţe neviditelná ruka trhu podle Adama Smithe nemůţe tuto nezaměstnanost řešit, a proto je nutná intervence státu formou přílivu peněz do ekonomiky, např. prostřednictvím veřejných projektů. Keynesovým ţivotním dílem a vlastně počátkem tzv. „keynesiánské revoluce“ je Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (The General Theory of Employment Interest and Money, 1936), hlavní přínos ekonomické teorii představuje nepochybně teorie efektivní poptávky. V jeho pojetí závisí skutečný objem zaměstnanosti spolu s výší národního důchodu na efektivní poptávce.16 V rovnici efektivní poptávky

E = C + I + G17

(C-výdaje na spotřebu, I- investice soukromých podnikatelů, G-vládní výdaje), jsou vojenské výdaje obsaţeny v parametru G. 16

Obsahem této práce není detailní analýza Keynesovy teorie, rozbor nabízí například Doleţalová: John. M. Keynes, ţivot a dílo 17 Sojka, J.M. Keynes a současná ekonomie, str. 44

18

A dále je namístě připomenout fungování modelu rovnováhy po zvýšení poptávky (například stimulací státních výdajů):

Graf 2 – Pohyb agregátní poptávky Zdroj: http://edu.uhk.cz/~jindrvo1/files/maek1/texty/05_Agregatni_poptavka_a_agregatni_nabidka.pdf

Křivka agregátní poptávky se posune doprava na úroveň AD1. To způsobuje růst cen a zvyšování produkce. Firmy však pro motivaci pracovníků musí zvýšit nominální mzdy. Ti začnou pracovat více a reálný produkt se zvýší do bodu E1. Ten je bodem krátkodobé rovnováhy, produkt je nad úrovní potenciálního produktu, a není proto dlouhodobě udrţitelný. Zaměstnanci totiţ zjistí, ţe jim nominální mzdy narostly, ale mohou si za ně koupit méně statků a sluţeb, protoţe jejich reálná mzda poklesla díky nárůstu cenové hladiny. Proto poţadují další nárůst nominální mzdy. Jejích navýšení zvýší náklady a dojde k poklesu krátkodobé agregátní nabídky – posouvá se křivka SAS a dostáváme se do bodu E2 - na průsečíku nové křivky agregátní poptávky a nové křivky krátkodobé agregátní. Cenová hladina je vyšší – P2, ale reálný produkt se po krátkém vychýlení vrátí zpět na svoji potenciální úroveň. Keynesova „Obecná teorie zaměstnanosti“ významně ovlivnila ekonomiku 20. století aţ do konce 60. let, kdy jeho závěry přestávaly fungovat (v principu jiţ pohled na graf nezaměstnanosti ukazuje, ţe plná zaměstnanost je v principu nedosaţitelná a ekonomické teorie pracují s přirozenou mírou nezaměstnanosti). Posledním Keynesovým dílem, důleţitým pro další analýzy v této práci, je dílo „Jak zaplatit válku“(1940), kde upozorňoval, ţe stát by měl válku financovat spíše větším zdaněním, neţli rozpočtovými deficity, a kde hodnotí efekt odloţené poptávky po

19

skončení války18. Tato poptávka se nahromadí v průběhu válečných let, kdy je ekonomika nasměrována na zbrojní výrobu, ostatní oblasti jsou potlačovány, přičemţ příjmy obyvatelstva zapojeného do výroby se svým způsobem kumulují. Po skončení 2. světové války byla Keynesova teorie státních zásahů částečně přijata americkou vládou jako preferovaný způsob rozvoje ekonomiky. Přijetím zákona o zaměstnanosti (1946)19 přijala odpovědnost za maximální průmyslový rozvoj, zaměstnanost a kupní sílu, nicméně jeho odsouhlasení bylo provázeno rovněţ silným tlakem proti státním zásahům do ekonomiky. Tzv. neokeynesiánská ekonomie, coţ je vlastně spojení původní keynesovské makroekonomie s neoklasickou mikroekonomií, se stala převaţujícím směrem ve vývoji makroekonomie po druhé světové válce. Tak jak v 50. a 60. letech byla hospodářská politika zaloţena na keynesovské makroekonomii ve většině vyspělých trţních ekonomik, v 70. letech se projevila neúčinnost nástrojů při potlačování inflace. Důsledkem nárůstu přerozdělování (fiskálně) se silně rozvinula byrokracie a krizi v 70. letech neokeynesiánství je zatlačeno neokonzervativní teorií. Postkeynesiánství – rozvíjí se prakticky souběţně s neokeynesiánstvím, kritizuje opuštění prvku nejistoty, zjednodušení výkladu, autoregulaci, podceňuje monetární politiku a peněţních aspekty. Starší větví je italsko-cambridgeská škola, která se soustředila na dynamiku růstu při plné zaměstnanosti, mladší větev se zabývá teorií peněz. V průběhu 70. let zastupuje krize postkeynesiánství, v 80. letech dále navazuje nové keynesiánství – stejná kritika neokeynesiánství, přejímá postkeyneskou teorii a usiluje o propracování mikroekonomických východisek. Mezi představitele zařazujeme i J. Stiglitze prosazujícího státní zásahy do ekonomiky zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Cílené státní zásahy do ekonomiky podle něho přinášejí efektivnější výsledky, neţ kterých by dosáhlo působení neregulovaných trţních mechanismů. Příčiny nezaměstnanosti vidí v problematice tzv. (ne)efektivních mezd. Vojenské keynesiánství je pojem, který vznikl jako odezva na stimulaci ekonomiky vojenskými výdaji. J. M. Keynes si byl dobře vědom úlohy vojenských výdajů ve struktuře poptávky a jejich významu pro ekonomický růst. Povaţoval je za silný 18 19

How to Pay for the War, London: Macmillan 1940 The Employment Act of 1946, Pub-L 79-304, 79th US Congress

20

stimul, který můţe výrazně přispět k růstu ekonomiky v okamţiku, kdy samoregulační mechanismy trţní ekonomiky selhávají a nejsou schopny vytvářet dostatečné soukromé investice nebo osobní potřebu. Právě zde viděl nezastupitelnou roli státu. Proto i článku „O vojenských financích" v červenci 1940 v časopise „The New Republic" v této souvislosti píše: „Pro kapitalistickou demokracii se bohužel ukazuje jako politicky nemožné realizovat výdaje v rozsahu, který by byl dostatečný pro uskutečnění velkého experimentu s cílem dokázat můj závěr, kromě podmínek vyvolaných válkou... Jestliže Spojené státy budou mít vážný vztah k materiálním a ekonomickým aspektům obrany civilizace a odváží se kolosálních ztrát zdrojů v podobě výroby zbraní, pocítí svou sílu a poznají ji tak, jak se jim to nikdy nepodaří dosáhnout jinou cestou, získají zkušenost, která může být následně využita k přeměně světa, a tehdy všichni pochopí, jaké jsou základní principy tvorby bohatství... Příprava na válku nejen že nepotřebuje obětí, ale jeví se jako stimul růstu individuální spotřeby a zvýšení životní úrovně, jako stimul, který nemůže poskytnout ani vítězství, ani porážka „New Dealu."20

2.2. Neoklasicismus Neoklasicismus můţeme charakterizovat jako nový ekonomický systém, který se ve většině definic odlišoval od klasické ekonomie. Přesto však existovala zásadní vazba neoklasiků na své předchůdce, a tou byl liberalismus neboli předpoklad vnitřní stability hospodářského systému. Neoklasická ekonomie představuje poměrně široké spektrum názorů, které je obtíţné popsat současně z věcného, časového i prostorového hlediska bez určitých zjednodušení. Keynesiánská revoluce znamenala vytlačení neoklasické ekonomie z pozice vedoucího směru ekonomického myšlení. 70. léta však znamenala opětovný návrat neoklasické ekonomie pod novými směry ekonomického chápání, které můţeme označit jako konzervativní ekonomii. V této souvislosti je nutné připomenout dále neoliberalismus jako jeden ze směrů neoklasicismu, který na jedné straně vystupuje proti státnímu intervencionismu, na druhé straně proti monopolům. Idealizuje mechanismus volné konkurence, odmítá národohospodářské plánování. Stát má zajišťovat pouze podmínky trţního mechanismu. Na rozdíl od keynesiánství odmítá jako neúčinnou fiskální politiku a 20

KEYNES, J. M. The United States and the Keynes Plan. The New Republic, July 29. 1940, Vol. CIII, No. 3, Part 2, page 159.

21

orientuje se výlučně na peněţní politiku. K neoliberalismu patří také neoklasici a monetaristé, zejména rakouská škola ( L.von Mises, F.A.von Hayek) a americká chicagská škola politické ekonomie v čele s F.H.Knightem a M.Friedmanem. Milton Friedman (1912-2006), nositel Nobelovy ceny za ekonomii přispěl velmi významně k rozvoji neoklasické ekonomické teorie. Jeho práce na ministerstvu financí a oblasti daňové problematiky v průběhu válečných let a účast jako poradce na plnění Marshallova plánu, hrají v tomto díle významnou úlohu. Zajímavé je jeho vyjádření k válce v Iráku, kdy odmítá, ţe by tento konflikt mohl způsobit ekonomické problémy, spíše ji povaţuje za stimulující: "Od války v Iráku očekávám stimulaci konjunktury," uvedl Friedman pro německý týdeník Focus21. Na druhé straně názory některých ekonomů válku povaţují za škodlivou pro ekonomiku, např. Melman (1974) zdůrazňuje dopady, jako je ztráta konkurenceschopnosti, rozvoj byrokracie, pokles produktivních investic a charakterizuje koncept „trvalé válečné ekonomiky“ s omezeným přínosem pro civilní sektor. Podobně Dumas (1986) označuje vojenskou výrobu jako aktivitu nepřispívající ekonomice. Nová klasická makroekonomie - škola racionálních očekávání, někdy nazývaná jako monetarismus II, se formuje v 70. letech, obhajuje trţní systém a alokační schopnosti trhu, předpoklad dokonale pruţných cen a mezd, vnitřně stabilní, odmítá státní intervenci. Racionální očekávání – subjekty k odhadování budoucího vývoje vyuţívají veškeré informace, usilují o jejich získání, neudělají stejnou chybu dvakrát a pouze chyby náhodné, nikoliv systematické. Přístup je zaloţen na předpokladu pruţných cen a obnovuje plnou neutralitu peněz, na trhu práce můţe být ovlivněna pouze nominální mzda, nikoliv rozsah zaměstnanosti, nezaměstnanost je dobrovolná. Mezi představitele patří T. J. Sargent, R.J. Barro, R.E. Lucas – Investice v podmínkách nejistoty, Studie teorie průmyslového cyklu, Model hospodářských cyklů, Studie v teorii hospodářských cyklů – 1995 Nobelova cena za ekonomii Ještě zmíníme ekonomii strany nabídky – 70. a 80. léta, kritizuje negativní důsledky vysokého zdanění na ekonomiku. Kritizuje keynesiánství. Ekonomika je liberální, vnitřně stabilní soustava, narušovaná státními intervencemi. (A. B. Laffer). Pro ilustraci uvádíme příklad expanzivní monetární politiky v krátkém období. Křivka agregátní poptávky se posunuje doprava. Roste spotřeba domácností – lidé

21

Hospodářské noviny - HN.IHNED.CZ 7. 4. 2003

22

mají více peněz, a proto zvýší nákupy. Dochází k poklesu úrokové míry a firmám se zlevňují investice. Ekonomika se tak dostává do bodu E2. Došlo k nárůstu reálného produktu, nárůstu zaměstnanosti, ale i cenové hladiny. Graf 3 – Monetární expanzivní politika

Zdroj: http://edu.uhk.cz/~jindrvo1/files/maek1/texty/11_Menova_politika.pdf

Monetární expanze přispěla k růstu zaměstnanosti a růstu reálného produktu, ale vzrostla také cenová hladina (inflace). Z toho je patrné, ţe centrální banka nemůţe dosáhnout současně všech svých konečných cílů. Tento stav je ale platný pro pouze v krátkém období. Z hlediska dlouhodobého dojde pouze ke zvýšení cenové hladiny.

2.3. Ostatní teorie Současné ekonomické analýzy se zabývají problémy současných konfliktů, jak interních, tak i mezinárodních. Oblastí zájmů jsou zásoby surovin, generování nové poptávky, změny v ekonomickém postavení zemí nebo nové aspekty mezinárodních vztahů vedou ekonomické teorie k sofistikovaným analýzám, spíše k lokálním, na rozdíl od globálního charakteru těch předchozích teorií. Ve většině studií věnovaných vojenské ekonomice převládá spíše liberální pohled. To samozřejmě nesniţuje význam diskuse, která se včas přesunuje z oblasti ekonomie spíše na obecnější platformu sociálních věd, především pak mezinárodních vztahů a politiky.

23

V průběhu Studené války byla vytvořena celá řada ekonomických modelů závodů ve zbrojení 22 (mezi USA tehdejším Sovětským svazem). Jejich empirické doloţení je ovšem značně komplikované, protoţe obě velmoci velmi pečlivě utajovaly své údaje. Nicméně je moţné konstatovat, ţe právě ekonomické náklady přispěly ve finále ke kolapsu Sovětského svazu. Vybrané názory budou dále prezentovány v této práci. V posledních letech, zejména pak po skončení finanční krize 2008-2009, se celá řada ekonomů věnuje analýze vládních stimulů na ekonomiku.23 V USA byly analyzovány dlouhodobé časové řady makroekonomických ukazatelů, které zahrnují i vojenské konflikty a výdaje vlády na obranu či vedení války. Celá řada dalších autorů (např. Rotemberg and Woodford (1992) nebo Devereux, Head, Lapham (1996)) dokazuje, ţe pouze nedokonalá konkurence a přesun výnosů v odvětvích mohou vysvětlit agregované dopady vládních výdajů. Jejich tvrzení je zaloţeno na empirických důkazech. Uvádějí, ţe navýšení vládních výdajů je doprovázeno zvýšením spotřeby, reálných mezd a zvýšením produktivity práce s tím, ţe neoklasický model není se zjištěními konzistentní. V této práci není analyzován pohled marxistické teorie na vedení války vzhledem k zásadně odlišnému pohledu na kapitalistickou ekonomiku jako takovou, a také proto, ţe toto učení se nedotýká zpracovávané problematiky. V následujících kapitolách se proto tato práce pokusí potvrdit obecné přesvědčení moderní doby, ţe válečný konflikt a s ním související vojenské výdaje generují určité pozitivní dopady na americkou ekonomiku, a porovnat moderní ekonomický vývoj s některými známými ekonomickými teoriemi. Na druhé straně se určitým způsobem vytváří konflikt s rozšířeným povědomím o dopadu války na člověka a jeho ekonomické zatíţení. Dopady analyzovaných konfliktů budou porovnávány na některých makroekonomických ukazatelích, především na: • HDP • úrovni veřejného zadluţení a úrovni daňové zátěţe • spotřebě jako podílu HDP 22

Například Richardson (1960) Macroeconomic Effects from Government Purchases and Taxes - Robert J. Barro and Charles J. Redlick, Harvard University, February 2010 a další 23

24

• úrovni investic jako podílu HDP • inflaci • vývoji akciových trhů Vzhledem k tomu, ţe ukazatel HDP (nebo také GDP v anglickém jazyce) a jeho sloţky je prakticky klíčovým makroekonomickým ukazatelem, ke kterému jsou v práci porovnávány další parametry, stručný pohled na jeho sloţení a podíl jednotlivých součástí na americkém HDP současnosti: Vzorec: GDP = C + I + G + (Ex - Im), kde C – spotřeba individuální, v současné době činí 65% I – investice, v současné době 15% G – vládní spotřeba, v současné době 20% (Ex – Im) je hodnota netto exportů, v současné době je blízko 0

Graf 4 – Sloţení HDP USA ve 2. čtvrtletí 2012

Pramen: http://www.npr.org/blogs/money/2012/07/27/157444854/the-u-s-gdp-sliced-and-diced-intwo-graphics

Poznámka: Dlouhodobé trendy těchto ukazatelů ve sledovaném období jsou v grafické podobě uvedeny v jednotlivých kapitolách této práce. Následující grafické vyjádření uvádí přehled a shrnuje některé ekonomické názory a teorie války a míru:

25

Grafický přehled teorií míru a války Přiklánění se k liberalismu

Odmítnutí kapitalismu

Kritika nebo ekonomická reforma

Ekonomika jako servis politice (merkantilismus)

Přirozený ekonomický řád (fyziokraté)

Mír pomocí institucionálních reforem (Utopičtí ekonomové)

Ekonomika jako faktor míru (klasici)

Sniţování úlohy státu

Stát aktivně vytváří produktivní síly (Německá historická škola)

Kapitalismus jako faktor války (Marx, Engels)

Neoklasická ekonomie

Kritika militarismu (Pareto)

Válečná ekonomie (Keyes, Pigou)

Kapitalismus, socialismus a válka Liberální analýza (Schumpeter)

Modely konfliktu, závody ve zbrojení, teorie hry

Modely vojenských výdajů Ekonometrie

Militarismus a instituce kapitalismu (Vebien)

Teorie Imperialismu války mezi imperialismem

Ekonomické intervence, vazba mezi válkou a ekonomickou krizí. Mezinárodní pacifismus (Keynes)

Analýzy Neo-marxismu. Militarismus jako podpora kapitalismu, vykořisťování světa a ekonomické války

Neefektivnost militarismu a kapitalismu (Galbraiht)

Makroekonomické modely, tíha vojenských výdajů Neo-merkantilismus. Ekonomické války Dividenda míru

Graf 5 – Ekonomické teorie války a míru Vlastní zpracování dle Coulomb – Economic Theories of Peace and War

26

2.4. Způsoby financování a efekty válečné ekonomiky Zvýšené vládní výdaje, vyvolané vedením války, lze v principu financovat několika způsoby, obvykle dochází k jejich kombinaci. Vláda můţe zvýšit daně, omezí výdaje v neválečných oblastech, můţe si vypůjčit od obyvatel (například vydáním státních obligací) či od států jiných, anebo dodatečné peníze vytvořit. V krajním případě můţe vláda vyuţít také určité donucovací prostředky, jako je konfiskace nebo direktivní zaměstnání v určitých oborech. První dva způsoby dopad na ekonomický růst nemají, efekt zvýšené vojenské výroby je vyrovnán omezeními v jiných oblastech či zvýšeným daňovým zatíţením, lidé při kompenzaci zvýšených daní omezí úspory a spotřebu. Další dvě metody ji agregovanou poptávku zvyšují. Podrobněji bude tato problematika analyzována u dále popisovaných konfliktů. Zvýšené (nebo dodatečné) daně – v principu přesouvají zdroje z produktivní ekonomiky a tvoření bohatství do oblasti válečné, oblasti ničení. Zvýšením daní nebo vypsáním dodatečného daňového zatíţení vláda vlastně konfiskuje určitou část kapitálu a práce obyvatelstva. S výjimkou dodávek pro vládu jsou vlastně všichni ihned chudší a také si to velice uvědomují. Je důleţité, jakým způsobem vláda tento způsob financování války komunikuje s obyvatelstvem. Válečné daně byly nastaveny za obou světových válek, Korejské a Vietnamské války, u dalších konfliktů jiţ vyuţity nebyly.24 Tabulka 2 – Vyuţití válečných daní pro financování sledovaných konfliktů USA Válečný konflikt

Trvání

Válečné daně v letech

Korejská válka

1950 - 1953

1950, 1951

Vietnamská válka

1964 - 1973

1966, 1968

Válka v Perském zálivu I

1990 - 1991

nevyuţity

Afghánistán

2001 - dosud

nevyuţity

Válka v Iráku II

2003 - 2011

nevyuţity

Vlastní zpracování, zdroj Gustavo A. Flores-Macías and Sarah E. Kreps. 2013. “Political Parties at War: A Study of American War Finance, 1789–2010.” American Political Science Review 107, 4 (November), 835.

24

Gustavo A. Flores-Macías and Sarah E. Kreps. 2013. “Political Parties at War: A Study of American War Finance, 1789–2010.” American Political Science Review 107, 4 (November), 835.

27

Pokud jsou válečné výdaje financovány navýšením daní, efekt můţe být závislý na druzích daňového zvýšení a na skupinách osob, na které je daň uvalena. V některých případech by tak navýšení daní mohlo být kontraproduktivní. Půjčky – kdyţ si vláda vypůjčí, je situace odlišná. Namísto konfiskace zdrojů vláda za ně platí, ale samozřejmě takové půjčky znamenají nejen vrácení prostředků, ale také úhradu úroků (většinou poměrně vysokých); později musí vláda tyto prostředky na úhradu stejně získat. Nicméně tento způsob financování má na obyvatelstvo dopad spíše pozitivní v daném okamţiku, v dlouhodobém pohledu se jedná o určité odloţení daňového zatíţení do budoucna, protoţe státní dluh včetně úroků bude stát nucen zaplatit. Emise nových peněz – tedy stát navýší objem peněz v oběhu, dochází k navýšení cen, tedy inflaci. Tento vývoj ale není patrný okamţitě, ale aţ s určitým zpoţděním, navíc úspěšně skrývá zvýšení vládních výdajů na vedení války. Nicméně USA po celou hodnocenou historii s inflací poměrně úspěšně bojují. Vývoj výdajů na obranu USA v pohledu sledovaného období dobře ilustruje následující graf, který zpracovalo v konstantních dolarech 2013 Centrum strategických a mezinárodních studií:25 Graf 6 – Vývoj vojenských výdajů USA

Zdroj: Centrum strategických a mezinárodních studií 25

CSIS – podklady jsou přístupné na http://csis.org/publication/defense-budgets-double-whammydrawing-down-while-hollowing-out-within

28

Graf ilustruje pohyb výdajů na obranu USA a jejich sníţení po skončení hodnocených konfliktů, současný stanovený strop (včetně výhledu do roku 2021). Hodnoty výdajů jsou uvedeny v miliardách dolarů (dolar roku 2013) a černá křivka uvádí počty amerických vojáků v milionech. Evidentní je nástup vojenských výdajů těsně před zahájením Korejské války, kdy toto období můţeme charakterizovat jako počáteční etapu Studené války; vţdy po zvýšených výdajích konkrétního konfliktu se hladina dále drţí prakticky na více neţ dvojnásobku tohoto výchozího období. Z grafu je moţné odečíst rozdíl nákladů vlastního konfliktu. Některé konkrétní náklady není prakticky moţné definovat, protoţe jsou vynakládány bez ohledu na skutečnost, zda válka probíhá, nebo nikoli. Tyto zvýšené vojenské výdaje budou dále analyzovány u jednotlivých konfliktů z pohledu jejich vlivu na další makroekonomické údaje a celkovou ekonomickou situaci USA. Můţeme zjednodušeně paušalizovat, ţe války obvykle přináší krátkodobý ekonomický rozvoj, zvýšení zaměstnanosti, převáţně v odvětvích souvisejících s válečnými dodávkami. Po skončení války ovšem dojde ke sníţení vojenských výdajů, do ekonomiky se vrátí vojáci a velmi často dojde k negativním ekonomickým jevům v době, kdy se ekonomika přizpůsobuje zpět mírovému reţimu. Dalším důleţitým okamţikem pro podrobnější analýzu bude zamyšlení nad otázkou, proč obecně, a tudíţ i v případě USA, dochází ke značným odchylkám mezi plánovanými / odhadovanými náklady na válečný konflikt a realitou. Dalším důleţitým aspektem válečných výdajů jsou i následné nepřímé vojenské náklady, určené na náhrady vojenským veteránům. Na rozdíl od jiných zemí mají USA programy, které zabezpečují veterány a jejich rodiny po celou řadu let. Například podle odhadů budou benefity veteránů z 2. světové války vypláceny aţ do roku 2070 (do dnešního dne jim bylo vyplaceno více neţ 300 miliard dolarů). Náhrady dalších konfliktů se budou pohybovat na mnohem vyšších úrovních – není to jen náhrada za léčení a případně odškodnění v případě smrti, ale další související náklady. Tento fakt znamená na jedné straně významný příliv financí do ekonomiky, ale na straně druhé začíná představovat velmi významnou poloţku státního rozpočtu. Mezi další nepřímé dopady válečného konfliktu patří omezení investic do „neválečných“ odvětví, infrastruktury, při operacích v Perském zálivu dopady na ceny ropy apod. Některé z těchto ukazatelů budou v analýzách konfliktů připomenuty.

29

Zajímavým aspektem financování válek jsou i značně rozdílné odhady nákladů, které často představují jen zlomek skutečně vynaloţených částek. Například odhad nákladů Vietnamské války byl niţší o 10 miliard dolarů (1,5% HDP), i kdyţ k tomu vedl předpoklad, ţe válka skončí v roce 1967. To, ţe konflikt pokračoval aţ do roku 1973, znamenalo podhodnocení nákladů aţ o 90%.

3. Vybrané válečné konflikty vedené USA a jejich dopad na ekonomiku Významné válečné konflikty, které jsou předmětem dalšího zkoumání, se odehrály v druhé polovině minulého století a poslední z nich prakticky stále probíhá. Po skončení 2. světové války se upevnila politická a ekonomická síla USA ve světě a stala se rozhodujícím faktorem dalšího vývoje v mnoha zemích. Je samozřejmé, ţe i kdyţ se od padesátých let minulého století v ekonomice mnoho změnilo a pokračoval hospodářský růst a stále se zrychlující vývoj technologií, nevidíme v tomto období zásadní dramatické skoky (pokud nebudeme počítat rozpad socialistické soustavy) či nový fenomén války proti globálnímu terorismu po 11. září 2001. Samozřejmě po celém světě probíhala a stále probíhá celá řada ozbrojených konfliktů, jak interních tak i mezinárodních, ale jejich rozsah jiţ nemá podobu například poslední světové války. Vybrané analyzované války vedené USA představují největší z nich a svým rozsahem mohly ovlivnit hlavní makroekonomické ukazatele i další vývoj země. Postupně bude analyzována válka v Koreji, válka ve Vietnamu, obě války v Iráku a přetrvávající operace v Afghánistánu (vlastně s pohledem na boj proti mezinárodnímu terorismu), jejich ekonomické dopady, ale také měnící se postavení USA ve světové ekonomice a eventuální moţné souvislosti s finanční krizí 2008. 3.1.

Korejská válka

Po skončení 2. světové války byl v srpnu 1945 Korejský poloostrov, který dříve okupovala japonská armáda, po dohodě mezi USA a tehdejším Sovětským svazem rozdělen na dvě části, jiţní americkou a severní sovětskou. Jako demarkační linie 30

byla určena 38. rovnoběţka. V listopadu 1947 sovětské vedení nepřijalo rezoluci Organizace spojených národů o vyhlášení všeobecných voleb pod dohledem Komise OSN a nepustilo nezávislé pozorovatele do severní zóny. Bylo proto rozhodnuto, ţe volby se uskuteční tam, kde mohli inspektoři operovat. Hlasování proběhlo v květnu 1948 v jiţní části, kde ţily asi dvě třetiny obyvatelstva. 15. srpna byla vyhlášena Korejská republika. V severní části proběhly pod taktovkou sovětů nesvobodné volby a 9. září 1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika v čele s Kim Ir-senem. Ten začal vyjednávat s představiteli komunistických států o moţnosti napadení jiţní části země. Stalin váhal, protoţe se obával, jak zareagují Spojené státy. Nicméně nakonec měl na podporu svého rozhodování několik aspektů - v roce 1949 Sovětský svaz odpálil svou první atomovou bombu a narušil americký monopol těchto zbraní. V čínské občanské válce zvítězili v roce 1949 komunisté a ovládli celou zemi. V principu poválečné období znamenalo velmi silné rozšíření komunistických struktur v různých částech světa a patřila sem i Severní Korea. Spojené státy řešily ekonomické problémy, jako následky války, ale samozřejmě nemohly ustoupit této expanzi. Po konsolidování vztahů s Japonskem se USA rozhodly vyuţít všech moţností k zastavení šíření komunistických reţimů a východní Asie se tak pomalu připravovala na první střetnutí bývalých spojenců. USA podporovaly ekonomicky Jiţní Koreu a brzy následovala i podpora vojenská (zejména prostřednictvím poradců, kteří cvičili jihokorejskou armádu, a dále přísunem vojenské techniky a vyspělých technologií). 3.1.1. Hlavní příčiny konfliktu a účast USA 25. června 1950 zahájila vojska severokorejské armády útok přes 38. rovnoběţku v masívních počtech vojáků. Krátce po ukončení 2. světové války vznikl tak vojenský konflikt, který znamenal přímou konfrontaci dřívějších spojenců, a nechybělo mnoho ke vzniku další světové války. Přesila Severokorejské armády, s podporou Sovětského svazu, velmi snadno rozbila jednotky Jiţní Koreje. V ten okamţik došlo k vylodění amerických vojenských sil za podpory letectva, které startovalo z letadlových lodí a z Japonska. Jednání Rady bezpečnosti OSN situaci nevyřešilo a americké jednotky se plně zapojily do operací na podporu jihokorejských obyvatel. Armády Spojených států, tak měly nyní volné ruce a mohly přistoupit k „přímější“ podpoře jihokorejského lidu. Protiútok vedený generálem 31

MacArthurem26 zatlačil armádu Severní Koreje zpět na 38. rovnoběţku. Americký prezident Truman27 ale vydal rozkaz k pokračování bojů na území KLDR s tím, ţe se mu podaří území dobýt a sjednotit zemi. Po několika měsících, v říjnu 1950, dosáhla vojska hlavního města Pchjongjang. Rozbitá severokorejská armáda se stáhla na hranici s Čínou a MacArthur viděl konec války. Nicméně na neúspěchy severokorejských vojsk reagoval J. V. Stalin silným vojenským zapojením do celého konfliktu, v podstatě se stal skrytým vrchním velitelem celé operace proti imperialistické hrozbě a ovlivnil tak situaci na bojišti. Do konfliktu se na jaře roku 1951 zapojila také Čína s 1,25 miliony vojáků, navíc vybavených ruskou technikou s podporou elitních ruských pilotů (také skrytě), a ve válce nastal další obrat. Americké jednotky byly vytlačeny ze svých pozic a ustupovaly zpět směrem na jih. V této fázi nastala nejhorší podoba celého konfliktu - nemilosrdná, krutá a dlouhá. Později se ukázalo, ţe v těchto momentech uvaţoval prezident Truman o pouţití balistických raket s atomovými hlavicemi, které byly uloţeny na Okinawě v Japonsku. Americké jednotky se vrátily zpět na 38. rovnoběţku a následně dále na jih poloostrova. Nástupce prezidenta Trumana Dwight Eisenhower28 měl ještě větší ambice pouţít zbraně hromadného ničení k zastavení dalších ztrát, ale naštěstí k tomuto kroku nedošlo. Byly doplněny další posily amerických vojáků a situace se postupně zkonsolidovala, byl osvobozen Soul a válka se zastavila tam, kde začala na 38. rovnoběţce. Strany ale uţ neměly dostatek materiálních ani vojenských sil na další ozbrojené útoky a válka v Koreji se stala pasivní. Z iniciativy Sovětských vůdců došlo k několika mírovým jednáním obou stran – Severní a Jiţní Koreje. Nepřímo k nim přispěla i Stalinova smrt v roce 1953. Tato jednání dala základ dohody o příměří 27. června 1953 (smír, nikoliv mír), která platí aţ do současnosti.

26

Douglas MacArthur (1880-1964) byl americký generál, který za 2. sv. války velel vojskům v Tichomoří, podepsal kapitulaci Japonska, za Korejské války velel americkým jednotkám. Po rozporech s prezidentem byl odvolán. 27 Harry S. Truman (1884-1972) byl 33. prezident Spojených států amerických v letech 1945–1953. V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k mnoţství zásadních událostí. Po jeho nástupu v srpnu 1945 dopadla na Hirošimu první atomová bomba, v letech 1945–1947 začala studená válka, Trumanovou doktrínou vytyčil základní postoj USA vůči rozpínání komunismu. 28

Dwight David Eisenhower, známý téţ jako Ike, (1890 – 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). V prezidentských volbách zvítězil, úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961

32

Ztráty válčících stran:29 USA

50 000

Jižní Korea

1 250 000

Severní Korea

500 000

Čína

900 000

OSN

3 000

CELKEM

2 703 000

Pozn.: SSSR přiznaly ztrátu 120 pilotů

I přes všechna fakta se o této válce hovoří někdy jako o „zapomenuté“, její význam spočívá především v první „ostré“ konfrontaci mezi západními zeměmi a rozvíjejícím se komunismem a také slouţí jako určitý startovací bod pro zahájení zbrojení období Studené války. Díky tomu ekonomické ukazatele té doby jiţ nevyjadřují vlastní válečný stav, ale váţí na sebe tyto související činnosti.

3.1.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války Při financování války v Koreji vláda vyuţila spíše sníţení nevojenských výdajů a zdanění, neţli jiné nástroje, jakými jsou navýšení dluhu či zvýšení objemu peněz, které by vyvolávalo inflaci. Konflikt samozřejmě nedosahoval velikosti účasti ve světové válce. Podle kalkulací Congressional Research Service činily náklady války v letech 1950-1953 asi 30 miliard dolarů v běţných cenách (v hodnotě dolaru 2011 to představuje 341 miliard dolarů.30 V roce 1952, tj. nejvyššího finančního zatíţení, činily náklady války 4,2% HDP (celkové vojenské výdaje USA byly 13.3% HDP).31 Navíc americká vláda poskytovala Jiţní Koreji dlouhodobou finanční pomoc ve výši minimálně 200 mil. dolarů ročně. V níţe uvedeném přehledu je pozoruhodný vývoj právě inflace a celkové úrovně zadluţení. Nicméně je důleţité podotknout, ţe jiţ v průběhu Korejské války začaly USA budovat silnou armádu k pouţití po celém světě a tyto údaje jsou zahrnuty do kalkulace vojenských výdajů. Je proto velmi obtíţné definovat, kolik prostředků bylo spotřebováno vlastními vojenskými operacemi a kolik bylo věnováno budování vojsk mimo přímé bojové aktivity. Navíc 29

http://www.valka.cz/clanek_12.html - Korejská válka (1950 – 1953) z 1.1. 2002 Congressional Research Service - http://www.fas.org/sgp/crs/natsec/RS22926.pdf 31 Cost of US Major Wars – viz přehled pouţitých pramenů 30

33

konflikt spadá časově do poválečného období, někdy nazývaného také „zlatá éra“(uváděná jako období od roku 1950 aţ do počátku sedmdesátých let),32 období růstu a relativní stability. Kredit za toto období si přivlastňují jak keynesiánci – prostřednictvím zvýšených státních výdajů, tak ovšem také zastánci volného trhu, mezi nimi i neoklasičtí ekonomové – poválečný rozvoj byl podle nich způsoben deregulací a reformami volného trhu. Jiţ v tomto prvním analyzovaném případě je evidentní, ţe shoda mezi hlavními ekonomickými teoriemi na dopady vojenských konfliktů budou diametrálně odlišné. Tabulka 3 - Vybrané ekonomické indikátory období Korejské války 1949

1950

1951

1952

1953

1954

1955

Růst HDP

2.4%

2.2%

11.4%

4.6%

5.0%

0%

3.7%

Inflace

3.4%

-1.4%

5.3%

3.9%

1.9%

1.2%

0.1%

4.8%

5.0%

7.3%

13.2%

14.1%

13.0%

10.8%

7.8%

8.8%

5.4%

4.9%

4.9%

4.4%

5.3%

14.5%

14.4%

16.1%

19.0%

18.6%

18.4%

16.6%

0.2%

-1.1%

1.9%

-0.4%

-1.7%

-0.3%

-0.7%

3.8%

5.3%

3.3%

3.0%

2.9%

5.5%

-

Vojenské výdaje jako % HDP Nevojenské výdaje jako % HDP Daňový výnos Rozpočtový deficit (-) % HDP Nezaměstnanost /+

Vlastní zpracování z pramenů: Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics, ConsumerPrice Index; Federal Reserve Pozn.: /+ údaj není k dispozici

Po zahájení války můţeme v roce 1951 registrovat růst HDP vyšší neţ 11%, s inflačním růstem 5,3%. Vedle vlastních vojenských výdajů měl v prvních týdnech na růst HDP nárůst spotřeby obyvatel, kteří měli v paměti nedostatek zboţí z předchozí války a chtěli se zásobit. Došlo k významnému nárůstu inflace. Vláda se vrátila ke kontrole mezd a cen, aplikované jiţ za 2. světové války s cílem inflaci kontrolovat. I přes zvýšené vojenské výdaje od roku 1952 ale růst HDP jiţ nedosáhl takové úrovně a po válce dokonce nastává mírná recese, a to i přesto, ţe vojenské výdaje i po skončení konfliktu zůstaly na růstu 13% HDP a vlastně pokračovaly dále v kontextu Studené války. Opatření, zejména zvýšení daní, nová kontrola cen a mezd omezily totiţ poměrně významně spotřebu soukromého sektoru a soukromé 32

Například Skidleton nebo R. Middleton

34

investice, které se sice po válce dostaly zpět na růstový trend, ale na předválečné úrovně růstu se jiţ nedostaly. Zajímavý je i vývoj míry nezaměstnanosti, která sice v průběhu konfliktu mírně poklesla, ale poté se velmi rychle opět vrátila na svoji trendovou linii. Při změnách vládních výdajů mezi jednotlivými sektory – tj. například při navýšení zbrojní výroby, není pracovní síla absolutně flexibilní a přesun mezi jednotlivými sektory výroby není úplně pruţný33. Růst cen byl způsoben především náporem kupujících na zboţí, u kterého očekávali nedostatek v průběhu válečných let. Jiţ během prvních dvou měsíců se ceny zvýšily aţ o 20% v ročním pohledu. Vláda ale přijala rychlá protiinflační opatření a zmrazení růstu cen a mezd nakonec nárůst inflace dosáhl uvedené úrovně 5.3%. Jak bylo uvedeno výše, Korejská válka byla převáţně financována s vyuţitím navýšených daní. Toto zaměření představuje významnou změnu v hospodářské politice. Prezident Truman bojoval o udrţení vyrovnaného rozpočtu, a proto předloţil v roce 1950 Kongresu návrh zákona o zvýšení individuálních daní z příjmů, zdanění luxusních výrobků, hracích automatů, korporátních daní, zdanění kapitálu například dosáhlo 62%. Současně byl pozastaven rozvoj výroby tam, kde by vyţadoval materiály nutné pro válečnou výrobu. K dalšímu navýšení daní došlo v následujícím roce. Jakkoli tato opatření nezabránila rozpočtovému deficitu, byl tento důsledně udrţován pod kontrolou. Samotný válečný konflikt zasáhl celkovou ekonomiku jen částečně – v první řadě se odehrál mimo území USA, tím nedošlo k ţádným škodám na vlastní infrastruktuře a ztrátám obyvatelstva. V řadě druhé USA nejen financovaly válečné operace, a k tomu byla přijata výše zmíněná, především daňová, opatření. Toto zatíţení a přesměrování výroby na vojenskou omezilo vlastní nevojenskou spotřebu a investice. Na následujícím grafickém přehledu hlavních ukazatelů budeme dále analyzovat platnost ekonomických teorií v průběhu války.

33

Např. Ramey and Shapiro (1998))

35

Graf 7 – Vybrané ukazatele korejské války jako poměr k HDP

Vybrané ukazatele - Korejská válka 20.0 10.0 0.0 -10.0

1949

1950

1951

1952

1953

1954

1955

Růst HDP

Inflace

Vojenské výdaje jako % HDP

Nevojenské výdaje jako % HDP

Pramen: Vlastní zpracování z výše uvedených dat

Pokud z federálních vojenských výdajů vyčleníme jen zboţí dlouhodobé spotřeby, zjistíme, ţe v průběhu prvního roku konfliktu byly vyšší o 50% oproti předválečnému stavu a v dalším roce byly třikrát vyšší. Jejich pokles nastal aţ v druhé polovině roku 1953, ale i po skončení konfliktu zůstaly na vyšší úrovni neţ předválečné. Vojenské výdaje se totiţ dostaly na vyšší úroveň právě díky začínající Studené válce a v roce 1957 zůstaly výdaje na zboţí dlouhodobé spotřeby, nakupované vládou, na dvojnásobné úrovni roku 195034. V případě, ţe bychom na data konfliktu aplikovali Keynesův model, očekávali bychom zvýšení HDP, korespondující zvýšení vojenských výdajů. Z grafu je ale nárůst HDP patrný jiţ před jejich nárůstem, způsobený zvýšenou spotřebou amerických domácností v prvních týdnech války. Zde se také odráţí inflační křivka, kterou vláda urychleně začala kontrolovat a nepřipustila její nárůst po počátečním růstu spojeném s nákupní horečkou. Po zahájení války vláda omezila nevojenské výdaje, které se od roku 1951 udrţovaly na stabilní linii, růst výdajů vojenských se zásadně nezastavil ani po skončení konfliktu a reflektuje pokračující výdaje na zbrojení pokračující Studené války. I přesto však došlo v roce 1954 dočasně k zastavení růstu HDP. Zde je moţné konstatovat, ţe i zvýšení vládní výdaje (součet vojenských i nevojenských) nedokázal udrţet růst HDP na počáteční výši konfliktu. Obdobná situace je i mírou nezaměstnanosti, která se po určitém sníţení na 3% v roce 1952 dostává po skončení konfliktu na úroveň přesahující 5% (nicméně tato 34

Costly capital reallocation and the effects of government spending – Ramey a Shapiro

36

úroveň je ekonomy povaţována za optimální). Navíc na ekonomiku působily další parametry, a to zmrazení cen a mezd a zvýšené daně, které automaticky sníţily moţnost spotřeby obyvatel. Vývoj ekonomiky tedy nebyl přirozený. U války v Koreji je tedy moţné konstatovat, ţe keynesiánská teorie vládních zásahů fungovala zejména v počátku konfliktu. Můţeme tedy povaţovat za platný posun agregátní poptávky vládními zásahy: Graf 8 -Keynsiánská křivka agregátní poptávky a její platnost pro ekonomiku v době války v Koreji 35

Zdroj: http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-n02-agregatni-nabidka-poptavka.php

Keynesiánci tvrdí, ţe mzdy i ceny jsou nepruţné či strnulé (navíc v případu Korejské války fixované), svislá klasická AS křivka se nahrazuje mírně rostoucí, aţ dokonce vodorovnou AS křivkou. Z toho plyne, ţe produkt roste se zvyšováním agregátní poptávky tak dlouho, dokud jsou k dispozici nevyuţité zdroje. Keynesiánci se proto zaměřují na ovlivňování křivky AD, a to zejména monetární a fiskální politikou. Tato politika v USA fungovala prakticky aţ do počátku 70. let úspěšně, s určitými propady, které jsou patrné z grafů uvedených v příloze (vč. příslušných komentářů). Křivka se ale nechová dle standardní teorie, protoţe na druhé straně působí opačným směrem aspekt zvýšených daní tam, kde byl tento způsob financování vojenských operací uplatněn. Jakkoli by se mohly některé publikované práce přiklánět k tvrzení, ţe hlavním motivem vstupu USA do války v Koreji byly především ekonomické důvody a snaha podpořit sníţení nezaměstnanosti a růst HDP, při pohledu na aktuální dění v poválečných letech se přikláníme k závěru, ţe účast USA v této válce byla spíše politicky motivována s cílem zastavit expanzi komunismu po druhé světové válce a získat kontrolu nad oblastí jihovýchodní Asie (samozřejmě s pozdějšími ekonomickými benefity).

35

Zdroj grafu: http://www.miras.cz/seminarky/makroekonomie-n02-agregatni-nabidka-poptavka.php

37

3.2.

Válka ve Vietnamu

Na konci druhé světové války skončila také japonská okupace v Indočíně. Ve Vietnamu po válce nastoupili komunisté, vedení Ho Či Minem, a 2. 9. 1945 vznikla Vietnamská demokratická republika. Francie chtěla obnovit svůj vliv nad koloniemi v celé Indočíně, a proto poslala do Vietnamu svá vojska, která po pěti letech bojů kapitulovala u Dien Bien Phu v květnu 1954. Na mezinárodní konferenci o Indočíně v červenci 1954 v Ţenevě byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběţkou na severní a jiţní část. V severním Vietnamu vládl komunistický reţim a na jihu potom prezident Ngo Dinh Diem. V letech 1960 – 1961 byla v jiţním Vietnamu zaloţena Národní fronta osvobození Vietnamu a bojové jednotky Vietkong podporované Ho Či Minem. Další vojenské střety začaly o roku 1959 jako pokus Vietkongu o svrţení vlády jiţního Vietnamu. Protoţe USA byly jednoznačně proti rozšiřování komunismu, přislíbil v roce 1961 americký prezident John F. Kennedy36 jiţnímu Vietnamu pomoc, v první fázi vysláním pozorovatelů a expertů. Po incidentu v srpnu 1964, kdy severovietnamské čluny zahájily palbu na americké lodě v Tonkinském zálivu, USA na pokyn prezidenta Johnsona37vstoupily do války. Od února 1965 začalo bombardování severního Vietnamu, které se ukázalo jako neúčinné, a následně vylodění amerických jednotek v jiţním Vietnamu (Da Nang) v březnu 1965, čímţ lokální válka přerostla v mezinárodní konflikt. Válka ve Vietnamu skončila s obrovskými ztrátami na ţivotech, a i přes zapojení stovek tisíc amerických vojáků a podpory dalších zemí, vítězstvím komunistického severu. Konflikt po prodluţování a narůstajících obětech vyvolal i značné protesty americké veřejnosti (v roce 1967 byla podpora války niţší neţ 40%38). Američané z Vietnamu nakonec po podepsání paříţské dohody roku 1973 odešli za prezidentství R. Nixona39.

36

John Fitzgerald Kennedy (1917 – 1963) byl 35. prezident USA (1961–1963). Je povaţován za ikonu amerického liberalismu. Americká veřejnost jej povaţuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném. Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. 37 Lyndon Baines Johnson (1908 – 1973 byl 36. prezident Spojených států amerických. Nastoupil na místo po zavraţděném Johnu F. Kennedym. V době jeho vlády propukla v plné síle válka ve Vietnamu 38 Frey 2003 39 http://www.dejepis.com/ucebnice/valka-ve-vietnamu/

38

3.2.1. Hlavní důvody zapojení USA do války Účast USA ve vietnamském konfliktu nenastala náhle, v jeden okamţik. V podstatě aktivnímu zapojení armády do války předcházelo období od první pomoci Francii, přes podporu jiţního Vietnamu po konference 1954 a vyslání odborníků a pozorovatelů, aţ po zapojení aktivních bojových jednotek v roce 1965. I kdyţ vojenské operace byly plánovány jako krátkodobé s rychlým úspěchem, nakonec trvaly aţ do roku 1973, kdy jiţ za vlády prezidenta Nixona armáda z Vietnamu odešla. Proč se USA války zúčastnily, je otázka, na kterou se hledá odpověď ještě mnoho let po jejím skončení. Nepochybně hrála značnou roli ochrana před expanzí komunismu v Indočíně a obava z tzv. Dominového40 efektu v dalších zemích. Otázka ekonomická je sloţitější. Jiţ jsme dokázali, ţe pokud je válka vedena mimo území vlastního státu, můţe znamenat určitý ekonomický růst a sníţení nezaměstnanosti. Nicméně výdaje na zbrojení byly postupně iniciovány jiţ před zahájením války J. F. Kennedym, který se snaţil vytvořit dostatečnou vojenskou sílu pro případné zapojení do několika konfliktů najednou. Prezident Johnson před zahájením aktivních válečných operací zahájil na domácí frontě boj proti chudobě a tím se dostal do pozice potřebných výdajů na dvou frontách. Válku USA prohrály a na domácí půdě se vláda setkala s výraznými protesty proti jejímu vedení ještě před ukončením. Pokud existovaly ještě další důvody, zůstávají dodnes hádankou.

3.2.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války Oficiální ekonomická data, která by mohla vymezit trvání vietnamského konfliktu, nejsou k dispozici. Proto můţeme uvaţovat období od roku 1964, kdy se počet amerických vojáků ve Vietnamu zvýšil na 20.000 (nicméně první poradci byli v zemi jiţ od roku 1955), narostl aţ na více neţ 500.000 a posléze docházelo k postupnému odeznívání aţ do roku 1973, kdy prezident Nixon vyhlásil konec konfliktu. Z hlediska rozpočtových údajů vojenské výdaje začaly aţ cca od roku 1966 a prakticky od roku 1970 byla válka jiţ na ústupu. Výdaje na zbrojení týkající se války lze rovněţ velmi sloţitě vymezit, protoţe ty jiţ zahrnovaly závody ve zbrojení 40

Random House Dictionary - http://dictionary.reference.com/browse/domino+theory

39

Studené války a iniciativu prezidenta Kennedyho, který zahájil přípravu vojenských sil USA tak, aby byly schopny účasti na několika místech na světě. Náklady jsou odhadovány na 111 miliard dolarů v běţných cenách, v roce 1968 to bylo 2,3% HDP (kdy celkové náklady na obranu byly 9,5% HDP) Tabulka 4 - Ekonomické indikátory období Vietnamské války 1963

1964

1965

1966

1967

1968

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

Růst HDP v %

4.1

5.7

5.4

7.3

4.5

3.0

4.6

1.2

1.6

4.4

6.0

2.9

-2.0

Inflace v %

1.3

1.2

1.8

2.2

3.2

3.6

4.5

5.5

5.0

4.7

4.4

7.1

7.5

8.9

8.5

7.4

7.7

8.8

9.4

8.7

8.1

7.3

6.7

5.9

5.5

5.5

8.4

8.7

8.6

8.9

9.3

9.8

9.3

9.8

10.7

11.5

11.6

11.7

14.3

17.8

17.6

17.0

17.3

18.3

17.6

19.7

17.0

17.3

17.5

17.6

18.3

17.9

-0.8

-0.9

-0.2

-0.5

-1.1

-2.9

0.3

-0.3

-2.1

-2.0

-1.1

-0.4

-3.4

5.6

5.2

4.5

5.8

3.8

3.6

3.5

4.9

-

5.6

-

5.6

-

Vojenské výdaje jako % HDP Nevojenské výdaje jako % HDP Daňový výnos v% Rozpočtový deficit (-) % HDP Nezaměstnano st v % /+

Vlastní zpracování z pramenů: Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics, ConsumerPrice Index; Federal Reserve Pozn.: /+ údaj není k dispozici

Pokud bychom chtěli válku vyjádřit v penězích, potom v procentu HDP byla Vietnamská válka méně nákladná neţ 2. světová válka a válka korejská. Maximální vojenské výdaje měly růstovou tendenci od počátku konfliktu a dosáhly špičky v roce 1968 na úroveň 9.4% HDP. Odlišností od ostatních předchozích konfliktů bylo to, ţe na počátku nebyl zaznamenán prudký nárůst těchto výdajů, ke konci války došlo k jejich postupnému sniţování aţ dokonce na 5.9% a po staţení vojsk z Vietnamu se ustálily na 5.5%. Příčina spočívala v existujících výdajích na zbrojení Studené války.

40

Graf 9 – Vybrané makroekonomické ukazatele Vietnamské války

Vlastní zpracování z tabulky uvedené výše

Zajímavý je vývoj nevojenských výdajů, kde se odráţí program na boj s chudobou prezidenta Johnsona. Na rozdíl od předchozího konfliktu tyto výdaje poklesly jen nepatrně, a to v roce 1965 a 1969. HDP dosáhl zvýšeného růstu v první fázi konfliktu, od roku 1966 se růst zpomaloval a kolísal, po skončení války nastal jeho pokles asi o 2%. Úroveň nezaměstnanosti se v průběhu války pohybovala spíše pod trendovou linií, nicméně tyto hodnoty nelze zjednodušeně spojovat pouze s výdaji na vojenský konflikt, protoţe vláda realizovala jiţ zmíněný ekonomický program prezidenta. Obecně je úroveň nezaměstnanosti připisována pobídkám vlády v duchu keynesiánské ekonomické teorie. Křivka inflace se postupně v průběhu válečných let zvyšovala. Vývoj ukazatelů dokládá, ţe na počátku sedmdesátých let jiţ keynesiánská teorie v ekonomice USA přestávala fungovat. Na tomto místě je vhodné zmínit vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti. Ten popisuje Phillipsova křivka. W. Phillips, významný novozélandský ekonom, vycházel ze studia údajů o nezaměstnanosti a nominálních mzdách. Svou práci publikoval v roce 1958. Výsledkem je nepřímá úměrnost: čím více klesá nezaměstnanost, tím více roste inflace. Opačně, pokud je makroekonomickým cílem sníţit růst inflace, je nutné kalkulovat s růstem nezaměstnanosti.

41

Graf 10 - Phillipsova křivku z období let 1960 – 1969 USA: 1969 0

1960 0

Vlastní zpracování – z dat Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics (nezaměstnanost a inflace)

I kdyţ tato teorie v současné době má své kritiky, je významným příspěvkem rozvoji makroekonomických teorií. V souvislosti s průběhem Vietnamské války je nutné zmínit ekonomickou politiku prezidenta Johnsona. V roce 1964 bylo realizováno sníţení daní s cíle stimulovat ekonomický růst a sníţit nezaměstnanost – vláda a Kongres zahájily celou řadu domácích projektů, současně se zvýšením válečných výdajů. Celková poptávka byla natolik vysoká, ţe ekonomika nebyla schopna ji pokrýt ze strany nabídky, logicky nastal nárůst cen a mezd, tedy inflace. Podle Keynesovy teorie by vláda měla sníţit spotřebu nebo navýšit daňové zatíţení, aby inflační trend sníţila. Taková opatření jsou komplikovaná politicky a vláda se k nim uchýlit nechtěla. Navíc počátkem 70. let došlo k rychlému navýšení mezinárodních cen ropy a potravin. Situaci řešil prezident Jimmy Carter41(prezident v letech 1973-1977) nastavením dvousměrné strategie – fiskální politiku nasměroval k boji s nezaměstnaností a umoţnil nárůst deficitu k vytvoření proticyklických pracovních míst, na boj s inflací zavedl program dobrovolné kontroly mezd a cen. Bohuţel ţádný z prvků této strategie dobře nefungoval a USA čelily v tomto období jak vysoké nezaměstnanosti, tak i inflaci. Deficit se stal trvalou součástí americké ekonomiky.

41

James Earl „Jimmy“ Carter, Jr.,americký demokratický politik, byl 39. prezidentem Spojených států amerických. Za jeho největší úspěchy je povaţováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, jednání o dohodě SALT. Za dobu jeho prezidentství nebyly USA zapojeny v ţádné válce.

42

3.3.

Válka v Perském zálivu I a II, Afghánistán a boj proti terorismu

Vojenské operace v oblasti Perského zálivu a také Afghánistánu, i kdyţ představují prakticky oddělené konflikty v čase, svým charakterem můţeme zařadit do jedné skupiny, která bude mít podobné příčiny vzniku i dopady na ekonomiku USA. Tzv. První válka v zálivu (proběhla od srpna 1990 do února 1991), je často označována Operace pouštní bouře (leden 1991 – únor 1991), byla ozbrojeným konfliktem mezi Irákem a koalicí 28 států (včetně tehdejšího Československa), vedenou USA, na základě mandátu OSN k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu. Irák napadl Kuvajt v srpnu 1990 na základě falešných obvinění o těţbě ropy z iráckého území. Rada bezpečnosti OSN schválila ekonomické sankce proti Iráku a americký prezident George H. W. Bush42 vyslal americkou armádu na ochranu Saúdské Arábie, následně se k USA připojily další státy. Většinu vojenských sil tvořili Američané spolu se Saudskými Araby a dále Britové, Egypťané a Francouzi. Polovinu nákladů operace hradila Saudská Arábie. Následně v lednu 1991 byla zahájena operace proti Iráku, nejprve mohutnými leteckými údery a posléze pozemními vojsky. Válka skončila osvobozením Kuvajtu, ale ani Američané, ani spojenci se nepokusili o svrţení Husajna (ani k němu neměli mandát od OSN). K jeho svrţení došlo později, ve válce v Iráku. Pozemní boje proběhly v otevřené pouštní krajině, ztráty na ţivotech nebyly zdaleka takové, jak bylo plánováno. Následovaly operace americké armády v Afghánistánu (prakticky trvá dodnes), a také druhá válka proti Iráku. Při hledání příčin irácké války můţeme zmiňovat celou řadu důvodů, určitě mezi ně patří snaha USA demonstrovat politickou a vojenskou sílu svrţením nejprve vlády Tálibánu v Afghánistánu a následným sesazením Saddáma Husajna v Iráku. Spouštěcím mechanismem operací (nazvaným Trvalá svoboda a Irácká svoboda) byly teroristické útoky Al-Káidy 11. září 2001. Svrhnout Saddámův reţim bylo v zájmu USA prakticky od konce první války v zálivu, 11. září umoţnilo realizaci. Kromě toho útok proti Iráku znamenal novou moţnost demonstrovat americkou sílu a připravenost, obhájit své dominantní mezinárodní postavení. Rovněţ se uvádí bezpečnostní hrozba, kterou Saddám Husajn představoval pro USA i pro celý svět moţným vlastnictvím zbraní hromadného ničení. Ta se ale, po obsazení země americkými vojsky a inspekcích, nepotvrdila. V současné době pokračuje aktivní přítomnost armády v Afghánistánu, nicméně 42

George Herbert Walker Bush byl 41. prezident Spojených států v letech 1989–1993

43

vojáci se z oblasti postupně stahují. V rámci boje proti terorismu patří k nejvýznamnějším samostatným operacím amerických speciálních jednotek dopadení Usámy Bin Ládina. Rovněţ je třeba konstatovat, ţe se velmi zásadně změnil charakter vojenských operací - zatímco ještě První válka v Perském zálivu byla po masívním bombardování iráckých jednotek a základen vedena s vyuţitím značné pozemní síly a tanků, postupně se způsob vedení vojenských operací přesouvá směrem k vyspělým technologiím, sofistikovaným zbrojním systémům, a vlastní vedení bojových operací se často podobá spíše virtuální hře (například útoky bezpilotních letadel řízených z USA). Neznamená to, ţe se konflikty odehrávají bez zapojení vojáků přímo v akcích, ale vyspělé technologie hrají převaţující roli. Po staţení vojsk v Iráku a vycvičení domácí armády bohuţel v polovině roku 2014 vypuká nový vnitřní boj mezi radikálními islámskými skupinami a vládou. Zjednodušeně lze konstatovat, ţe veškeré vojenské operace, vydané prostředky po válce a ztráty na ţivotech nesplnily cíl oblast stabilizovat a nastolit demokratický reţim. Následky této situace mohou mít dalekosáhlé mezinárodní politické i ekonomické dopady (radikálové jiţ obsadili celou řadu měst, bank a rafinérií ropy)

3.3.1. Důvody pro zahájení vojenských operací Kdyţ u první války v zálivu byl jasně stanovený mandát OSN43 a cíl osvobození Kuvajtu od irácké okupační armády, důvody dalších vojenských akcí v oblasti byly kromě politických, kulturních a historických, také nepochybně důvody ekonomické (viz kapitola 1. 1. – prohlášení prezidenta Bushe). Irák pouţíval ropu jako nástroje proti západním zemím. Navíc USA byly přesvědčeny o moţné hrozbě pouţití chemických a biologických zbraní Irákem, případně hrozilo i nebezpečí zničení ropných polí v okolních zemích. Koalice vedená USA měla za cíl svrhnout diktátorský reţim Saddáma Husajna, zahájila okupaci Iráku, coţ vedlo ke konfliktu se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát ozbrojeného odporu, ale i k rozpoutání občanské války mezi šíity a sunnity. Protoţe cílem této práce je především rozbor ekonomických dopadů válečných konfliktů na USA, shrneme příčiny druhé irácké války do souhrnné tabulky: 43

rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 678

44

Tabulka 5 - Shrnutí jednotlivých moţných příčin války v Iráku 2003 TYP PŘÍČINY

BEZPEČNOSTNÍ

POLITICKÉ

IDEOLOGICKÉ

HISTORICKÉ

KULTURNÍ

EKONOMICKÉ

VYSVĚTLENÍ Útoky 11. 9. 2001 Demonstrace síly USA Reţim Saddáma Husajna Zbraně hromadného ničení Národní bezpečnostní strategie USA Bushova administrativa Snaha o demokratizaci regionu Hegemonistické/unipolární postavení USA Neokonzervatismus Arabský nacionalismus/Panarabismus Historie vztahů USA – Irák Irácko-íránská válka Válka v Perském zálivu Teroristické útoky, 11. 9. 2001 Vliv liberalismu Antagonismus k nedemokratickým reţimům Americký mesianismus a excepcionalismus Kvalita a snadná dostupnost irácké ropy Získání kontroly USA nad ropným bohatstvím Opětovné získání monopolního postavení USA na světovém ropném trhu

Pramen: http://www.valka.cz/clanek_14376.html

I přes celou řadu úvah zůstává s největší pravděpodobností hlavním důvodem aktivních vojenských operací USA v regionu zajištění a přístup k zásobám ropy, ale určitě také celá řada dalších „skrytých“ motivů, o kterých můţeme spíše spekulovat, neţ je potvrdit (zbrojní průmysl potřebuje určité odbytiště na zastaralé zbrojní systémy atd.).

45

3.3.2. Rozbor makroekonomických a dalších ukazatelů v průběhu a po skončení války V první řadě analyzujeme přímé vojenské náklady hodnocených konfliktů a poměr celkových nákladů na obranu a jejich poměr k HDP USA44. Tabulka 6 – Náklady na války v Iráku a Afghánistánu Konflikt

Náklady konfliktu

Nejvyšší podíl

Celkové vojenské

v aktuálních cenách

konfliktu na HDP

výdaje jako % HDP

(miliardy dolarů)

(v roce)

v uvedeném roce

První válka v zálivu

61

0,3% (1991)

4,6%

Válka v Iráku

715

1,0% (2008)

4,3%

Válka v Afghánistánu

291

0,7% (2010)

4,9%

1,046

1,2% (2008)

4,3%

Boj proti terorismu Vlastní zpracování

Ekonomické souvislosti a financování operace Pouštní bouře (tedy první irácké války) byly hned v několika směrech ojedinělé. Organizace vojenského zásahu nevyţadovala samostatné navýšení vojenských výdajů ve vztahu k HDP – naopak proběhla v době, kdy vojenské výdaje byly na sestupné linii po skončení Studené války – tedy ani nemůţeme hodnotit ekonomické dopady zvýšeného financování války. V USA navíc probíhala v letech 1990-1991 recese, která ale válce není přičítána. Příčinu hledáme spíše v monetární politice, která od roku 1989 bojovala proti inflačnímu trendu, dále problémům v bankovním sektoru a nárůstu cen ropy (jako reakce Irácké invaze do Kuvajtu). Pokud uvedeme všechny tyto události do souvislosti časové řady, potom můţeme tento argument potvrdit: 1988/89 monetární opatření  7/1990 počátek recese 8/1990 nárůst cen ropy  1/1991 zahájení vojenských operací. Po skončení konfliktu začala v březnu 1991 ekonomika opět narůstat a neodrazilo se na ní poválečné zpomalení, typické pro předchozí analyzované války (viz tabulka níţe)

44

Cost of Major US Wars – viz seznam literatury

46

Tabulka 7 - Vybrané ekonomické indikátory období operace Pouštní bouře 1989

1990

1991

1992

1993

Růst HDP

3.8%

2.3%

0.0%

2.2%

3.0%

Inflace

3.8%

3.8%

3.9%

2.6%

2.4%

5.6%

5.2%

4.6%

4.8%

4.4%

12.5%

13.4%

14.4%

14.2%

14.1%

18.3%

18.0%

17.8%

17.5%

17.6%

-2.8%

-3.9%

-4.5%

-4.7%

-3.9%

5.3%

5.6%

6.8%

7.5%

6.9%

Vojenské výdaje jako % HDP Nevojenské výdaje jako % HDP Daňový výnos Rozpočtový deficit (-) % HDP Nezaměstnanost /+

Vlastní zpracování z pramenů: Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics, ConsumerPrice Index; Federal Reserve

Americký Fed45, který v předchozích válkách toleroval nadměrnou tvorbu peněz, se v tomto případě rozhodl pro boj s inflačními tlaky, vzniklými ještě před zahájením konfliktu, a to i za cenu moţné recese. Fed na přelomu 80. a 90. let uplatňoval restriktivní monetární politiku. Po skončení války začala ekonomika opět růst, stejně tak jako i rozpočtový deficit jiţ v průběhu války, Fed svoji restriktivní politiku mírně uvolnil a došlo k oţivení ekonomiky. Prohlubování deficitu ale není moţné přiřadit přímo k vojenské operaci, protoţe celkové vojenské výdaje klesaly. Zákon přijatý v roce 199046 sníţil výdaje a také navýšil daňové zatíţení. Tato opatření vedla v následujících pěti letech ke sníţení deficitu (viz přehled souhrnných ukazatelů). Dalším zvláštním jevem této války byly finanční příspěvky, které USA obdrţely od svých spojenců. Je moţné konstatovat, ţe větší část válečných výdajů financovaly cizí vlády, především pak Saudská Arábie a Kuvajt. Z uvedených 61 miliard dolarů to byla částka 48 miliard. Měnová politika nebyla včas uvolněna a po několika letech růstu došlo k ekonomickému poklesu v roce 2000. Následná recese způsobená prasknutím internetové bubliny, poklesem investiční a výrobní aktivity, nárůstem nezaměstnanosti, a také určitá nejistota budoucího vývoje, si vyţádaly významné

45

Federální rezervní systém (Fed) je centrální bankovní systém Spojených států amerických. Formálně je soukromá instituce stát má vliv na sloţení jejího vedení. 46 Omnibus Budger Reconciliation Act, 1990

47

uvolnění monetární politiky. Fed výrazně sníţil úrokové sazby z 6% na 1,25% v průběhu roku 2001. Samozřejmě je nutné připomenout i teroristické útoky na WTC dne 11. září 2001. Druhá válka v Iráku a pokračující operace v Afghánistánu – tato část bude analyzovat výdaje a ekonomické dopady vojenských operací v Afghánistánu (od roku 2001 dodnes) a Iráku (od roku 2003 – 2011). Podobně jako předchozí operace v Iráku i tato válka a následné obsazení Iráku začaly v období ekonomicky slabším, nicméně opět nelze oba jevy spojovat, protoţe ekonomika se rychle vrátila k růstu jiţ v roce 2004. Tento růst byl ale zastaven jiţ v první polovině roku 2008, kdy se začaly projevovat negativní dopady vysokých cen ropy47, zvyšující se nezaměstnanost, krize na trhu nemovitostí – ty vyústily ve finanční krizi 2008/9, jejich globální následky pociťuje celá řada ekonomik ještě v dnešní době. V první fázi druhá válka v Iráku přispěla k dalšímu prohloubení rozpočtového deficitu USA. Za normálních okolností by bylo moţné očekávat stimulace agregátní poptávky. Vojenské výdaje stouply jen o 0,3% HDP, současně ale nedošlo ke sníţení výdajů nevojenských, ani dalšímu nárůstu daňové zátěţe (v roce 2003 dokonce dochází ke sníţení daní) – financování války tedy probíhalo výhradně pomocí rozpočtového deficitu. Tabulka 8 -Vybrané ekonomické indikátory období druhé irácké války 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Růst HDP

1.5%

2.7%

4.5%

3.7%

3.4%

2.2%

1.6%

Inflace

1.9%

2.0%

2.6%

3.2%

3.3%

2.7%

2.2%

3.4%

3.7%

3.9%

4.0%

4.0%

4.0%

4.2%

14.4%

14.8%

14.6%

14.7%

14.6%

14.2%

14.5%

17.9%

16.5%

16.4%

17.6%

17.5%

18.8%

17.9%

-1.5%

-3.5%

-3.6%

-2.6%

-1.9%

-1.2%

-2.7%

5.8%

6.0%

5.5%

5.1%

4.6%

4.6%

5.8%

Vojenské výdaje jako % HDP Nevojenské výdaje jako % HDP Daňový výnos Rozpočtový deficit (-) % HDP Nezaměstnanost /+

Vlastní zpracování z pramenů: Office of Management and Budget, Historical Tables; Bureau of Labor Statistics, ConsumerPrice Index; Federal Reserve

47

Například Hamilton uvádí, ţe podle studia historických dat má 10% zvýšení cen ropy dopad na sníţení HDP o 1,4%

48

Je moţné konstatovat, ţe průběh války neměl další stimulující efekt na ekonomiku, navíc vývoj války nebyl i přes její „dobrovolnost“ příliš populární (délka sluţby vojáků, široce publikované ztráty v médiích, negativní odezva na zacházení s vězni, dopady na ceny ropy, nedostatky v pouţívaném vybavení na ochranu vojáků, značné vyuţití outsourcovaných sluţeb – kontraktorů – jen pro období 2007-2008 se odhaduje, ţe těchto osob bylo v Iráku na 200 tisíc). Obecně rostou i zisky společností dodávajících vojenské technologie. Otázkou tedy je, jaké byly (a stále ještě jsou) náklady na tyto vojenské operace. Pro získání přesnější představy (ne všechny údaje jsou dostupné a vláda mívá velmi často tendence skutečné náklady zakrývat nebo zkreslovat) je třeba analyzovat -

Výdaje jiţ skutečně utracené

-

Očekávané náklady do budoucna včetně např. zdravotních

-

Rozpočtové výdaje vlády

-

Výdaje, které nese zbytek ekonomiky

Z pohledu ekonomiky jsou to náklady jak mikroekonomické (tedy takové, které nese jednotlivec nebo konkrétní firma), tak náklady makroekonomické. Pokud všechny tyto náklady sečteme, nebo alespoň odhadneme, znamenají mnohonásobně vyšší úroveň, neţ jaká je uváděna v rozpočtu (a také publikována v této práci) – viz například níţe uvedený přehled: Graf 11 – Rozpočet Ministerstva obrany USA v poslední sledované dekádě

Pramen: Department of Defense, http://www.defense.gov/news/BudgetRequest.pdf

49

Z uvedeného přehledu je zřejmá struktura nákladů na obranu v období 2001-2010 s vyznačením nákladů na vedené vojenské konflikty v tomto období (War Funding), tedy náklady formálně zveřejněné vládou jako přímé náklady na obranu a financování zahraničních operací. Pro porovnání nákladů rozpočtových a ekonomických pouţijeme porovnání ztráty vojáka. Vláda za smrt vojáka hradí pojištění ve výši asi $400 tis. a odškodné $100 tis. plus další odškodnění podle jeho statusu – děti apod.). Ekonomická „cena“, která zahrnuje i další náklady, jako je přijetí, trénink, náhrada a další je podle odhadů ale $7,8 mil za osobu.48 Další náklady narostou za platby veteránům, léčení atd. Graf 12 - Vývoj HDP a spotřeby USA do roku 2013

Vlastní zpracování, data IMF, Real Sector Indicators – USA

Pokud bychom měli hodnotit ekonomickou situaci USA v posledních letech, pokračuje růst HDP. Malé zaváhání v roce 2009 je moţné přičíst následkům finanční krize. Vládní výdaje zůstávají prakticky na stejné úrovni, od roku 2010 se v podstatě nemění. Vojenské výdaje jsou uvedeny v předchozím grafu a jejich nárůst je tedy kompenzován výdaji nevojenskými. Spotřeba domácností kopíruje křivku HDP, opět s mírným propadem v roce 2009 (stejné důvody). Alarmující je růst zadluţení USA, kdy na konci roku 2012 dosahuje úrovně 19.930 miliard dolarů (data IMF). Míra nezaměstnanosti se po vrcholu v roce 2010, kdy dosáhla 9,6%, začala postupně sniţovat – 8,1% v roce 2012 a 6,3% v dubnu 2014. Tento vývoj ale není moţné 48

Podle Environmental Protection Agency – www.epa.gov

50

jednoznačně přičítat probíhajícím vojenským operacím USA, i kdyţ například J. Stiglitz 49 klade válečným výdajům za vinu zpomalení ekonomiky50; vynaloţené vojenské výdaje by mohly být věnovány například na rozvoj školství atd. Ve své práci „The Economic Cost of the Iraq War“ (viz seznam literatury) se zhruba tři roky po zahájení války velmi intenzivně zabývá odhadem skutečných přímých nákladů na konflikt, ale také přináší pohled na náklady války, které jsou skryté a nejsou zobrazeny ve vojenském rozpočtu.

4.

Zobecnění dopadu válek na ekonomiku

Hodnocené období, které začíná po skončení ekonomicky sloţité a náročné 2. světové války, se vyznačuje dvěma hlavními přístupy k ekonomice a financování vojenských výdajů. Prezident Truman se rozhodl vyhnout se financování Korejské války navýšením rozpočtového deficitu (ten byl v té době jeden z nejniţších) nebo tištěním peněz, ale financování vojenských výdajů řešil sníţením federálních výdajů nevojenských a navýšením daňového zatíţení. Navíc došlo ke kontrole cen a úroveň inflace byla po počátečním zvýšení kontrolována. Nezaměstnanost se na počátku konfliktu sníţila a i v dalších letech zůstala pod trendovou linií. Vietnamská válka, budování armády za Reagana a obě války v Iráku a zapojení v Afghánistánu jiţ nebyly takového rozsahu, aby dominovaly ve své době ekonomice. Začátek Vietnamské války doprovází sníţení daní, nicméně nevojenské výdaje se navýšily po celou dobu konfliktu. Převáţná část jeho nákladů byla financována deficitem, i kdyţ na vrcholu války došlo i ke zvýšení úrovně daní. Inflace průběţně rostla a prezident Nixon vyuţil kontrolu cen k potlačení tohoto nárůstu. V dalších letech financovala vláda USA vojenské výdaje dalším zvyšováním deficitu, později i sniţováním nevojenských výdajů. V posledních letech za prezidenta Obamy dochází i ke sníţení nákladů na obranu. Mezinárodní kapitálové trhy umoţnily USA významné půjčky ze zahraničí, které podle některých ekonomů přispěly k velkému deficitu v polovině osmdesátých let. Operace Pouštní bouře probíhala při dalším zvyšování deficitu a také navyšování daňové zátěţe a proběhla v době recese. Následující akce byly 49

Joseph Eugene Stiglitz je americký ekonom, profesor Kolumbijské univerzity. Je nositelem Medaile Johna Batese Clarka a Nobelovy ceny za ekonomii. Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové bankz 50 http://www.reuters.com/article/2008/03/02/us-usa-economy-iraq-idUSN2921527420080302

51

doprovázeny ekonomickým oţivením, sniţováním daní a narůstajícím rozpočtovým deficitem USA.

4.1.

Shrnutí ekonomického vývoje USA od konce 2. světové války

Ekonomika USA se v hodnoceném období (rozšířeném ještě o období před zahájením války v Koreji – tedy období od konce 2. světové války) vyvíjela v zásadně rozdílných etapách, které je pro pochopení širších souvislostí nutné stručně zmínit. První poválečná etapa zahrnuje období od konce druhé světové války do konce 50. let. Po skončení války nebyla ekonomika USA přímo postiţena vojenskými operacemi a vyšla tedy z války posílena, nemusela řešit poválečnou rekonstrukci. Nicméně ekonomický přechod z válečného období na mírové byl náročný. Jednalo se o změnu z válečné výroby na civilní, návrat vojáků přinesl nárůst nezaměstnanosti, zvýšila se i cenová hladina. V pováleném období měla převahu strana nabídky díky výrobním kapacitám, ale určitým způsobem bylo třeba stimulovat stranu spotřebitelské poptávky, která zaostávala. Tento stav ale překvapivě vyvolal jen dva poklesy, v roce 1945 a poté 1948-49. Opatřením byly státní zásahy na bázi keynesiánské ekonomické politiky, především pak "Zákon zaměstnanosti" z roku 1946, který stanovil, ţe trvalým cílem politiky federální vlády má být podpora plné zaměstnanosti a výroby v podobě stimulace poptávky pomocí výdajů státního rozpočtu a daňové politiky. Rovněţ sem můţeme zařadit Marshallův plán zahraniční pomoci evropským zemím (European Recovery Program). Jeho autorem byl státní tajemník George C. Marshall. Program byl přijat Kongresem USA jako zákon v roce 1948 a pomoc pak byla poskytována prostřednictvím dotací a půjček. Dalším stimulem růstu byla rovněţ účast USA v Korejské válce a s ní spojené výdaje na zbrojení. Po jejím skončení ale nastal cyklický pokles v letech 1953 - 1954. Po krátkém období růstu let 1955 - 1956 se objevuje další cyklická recese v letech 1957 – 1958, nicméně v té době americká ekonomika výrazně dominovala. Druhou poválečnou etapu můţeme zařadit do let cca 1959 – 1973. Rozšiřovala se masová výroba spotřebních předmětů i výrobních prostředků, vyuţívaly se velké 52

vynálezy z 50. let. Mezi nejdynamičtější odvětví patří letecký, raketový a kosmický průmysl, počítačová technika, elektronika, petrochemie i letecká doprava. Hospodářský růst byl podpořen i stabilními cenami surovin. Státní regulace se i v této etapě řídila keynesiánskou doktrínou, kdy regulace daní a vyuţívání státních výdajů byly doplněny o daňové zvýhodnění firmám, které investovaly do nového kapitálu. Krátkodobý cíl zvyšování výroby pomocí vyšší agregátní poptávky byl tak spojen s dlouhodobým cílem zvyšování výroby pomocí vyšší agregátní nabídky. Po krátkém propadu ekonomiky v letech 1960 - 1961 pokračuje dlouhé období hospodářského růstu. V této době ekonomická politika vlády vyuţívala zmíněného„vojenského keynesiánství“ a byla podporována logicky nejen průmyslovými korporacemi, ale překvapivě i americkými odborovými svazy. Průmyslové společnosti vojenské výdaje vítaly a povaţovaly je za ţádoucí formu státních zásahů do ekonomiky bez narušení soukromého vlastnictví a podnikání. Z makroekonomického pohledu výdaje pomohly čelit hrozbě domácí recese a vyrovnání ztráty trhů s civilní produkcí pod tlakem konkurence evropských a japonských společností. Mnoho průmyslových společností získalo od Pentagonu velmi zajímavé zakázky, podpořené různými pobídkami, takţe ani zastánci volného trhu v té době nemohli postup vlády příliš kritizovat. Tento rozvoj zastavila teprve recese let 1969 – 1970, která byla zvláštní i tím, ţe USA v té době vedly a financovaly vojenské operace ve Vietnamu. To dokumentuje skutečnost, ţe počáteční pozitivní vliv státních stimulů spojených s výdaji na vedení války se postupně zmenšoval, aţ přestal působit úplně. V této době se jiţ začíná projevovat nefunkčnost keynesiánské politiky. V letech 1972 – 1973 dochází v ekonomice k opětnému oţivení. Třetí etapu můţeme ohraničit obdobím ropných šoků v 1973, aţ do počátku devadesátých let. Následkem zvýšení cen ropy v roce 1973 byla v následujících dvou letech těţká recese, navíc násobená krizí surovin a potravin, řešily se ekologické problémy. Poprvé se objevuje nový pojem – stagflace. Jedná se o období recese a rostoucí nezaměstnanosti doprovázené sniţováním míry inflace. Krize v USA nebyla tak hluboká především díky vlastním zásobám surovin, včetně ropy. V roce 1978 přijal Kongres "Zákon o plné zaměstnanosti a rovnováţném růstu", coţ byl vlastně program hospodářské politiky zaměřený na boj s inflací a nezaměstnaností. Míru inflace se podařilo sníţit, úroveň nezaměstnanost zůstala relativně vysoká - kolem 53

10%. V roce 1979 následoval tzv. druhý ropný šok, který přinesl další zdvojnásobení ceny za barel ropy v průběhu následujících dvou let. Ekonomika se dostala do recese let 1981 – 1982. Tato situace byla vyuţita k prosazení zásadní změny v hospodářské politice vlády USA. Keynesiánská hospodářská politika zaměřená na růst poptávky a udrţení nízké nezaměstnanosti byla nahrazena neokonzervativní hospodářskou politikou, opírající se zejména o monetaristickou teorii a ekonomii strany nabídky. Tuto hospodářskou politiku realizovali prezidenti USA za republikánskou stranu: Ronald Reagan (prezident v letech 1981 - 1989) a George Bush starší (prezident v letech 1989 - 1993). Hospodářská politika byla v té době označována jako reaganomika (anglicky Reaganomics). Byla postavena na volném působení trţních sil a ovlivňování makroekonomického vývoje úrokovými sazbami a jinými monetaristickými nástroji. Silný byl důraz na nízké daňové sazby, které se měly stát silným růstovým impulsem – bohuţel tento předpoklad se nenaplnil a státní dluh se zvýšil aţ čtyřnásobně. USA se začaly zadluţovat i v zahraničí. Graf 13 – Vývoj zahraničního zadluţení USA 1982-1987

Mezi léty 1982 – 1987 se USA staly ze 150 miliardového věřitele 400 miliardovým dluţníkem

Zdroj: Military Spending And The American Economy, G. Chapman

Na deficit státního rozpočtu dopadlo jednak sníţení daní z příjmu jednotlivců (v roce 1981 se sazba sníţila o ¼, sníţilo se nejvyšší daňové zatíţení o 22% a v roce 1986 došlo ke sníţení daní z příjmu korporací na 34%), současně ale došlo ke zrušení některých daňových zvýhodnění. Především ale narostly vojenské výdaje. Sem můţeme zahrnout program kosmické protiraketové obrany - Strategické obranné iniciativy (tzv. Hvězdné války) a dalšího přezbrojení armády, stát ale omezil některé 54

sociální výdaje. Nastal značný technologický pokrok v celé ekonomice. Restriktivní monetární politika vedla k významnému zvýšení úrokové míry (v roce 1980 překročila 20%, pak poklesla na 10 - 12%), která přilákala do USA příliv zahraničního kapitálu. Například vývoj státních 10letých dluhopisů jasně dokumentuje tento vývoj s vrcholem 15.84 v září 1981 (současnost, tj. duben 2014 činí 2.52)

Graf 14 – Vývoj 10 letých státních dluhopisů USA

Pramen: http://www.tradingeconomics.com/united-states/government-bond-yield

USA se od roku 1985 ale dostaly do jednoznačně dluţnického postavení. V roce 1986 došlo k významnému sníţení tempa růstu ekonomiky, coţ přineslo změny v obchodní politice směrem k protekcionismu, ale také ústup od přísného monetarismu. Hospodářská politika umoţnila novou investiční a růstovou vlnu, která však trvala jen do 90. let. Recese let 1990 - 1991 začala před iráckou invazí do Kuvajtu, jejímţ následkem bylo zvýšení cen ropy, naštěstí pouze krátkodobé. Fed začal sniţovat úrokové sazby a v druhém čtvrtletí 1991 ekonomika začala mírně oţívat, nicméně koncem roku opět poklesla. Fed pokračoval ve sniţování úrokové míry. Koncem roku 1992 začalo hospodářské oţivení. Další, tedy jiţ čtvrtá etapa poválečného vývoje, je zahájena nástupem demokratického prezidenta Clintona (1993 - 2001). Nastala základní změna 55

hospodářské politiky s důrazem na reálnou ekonomiku (výrobu) a rozvoj infrastruktury, technologií a vzdělání. Růst ekonomiky v 90. letech byl zaloţen na investicích odvětví informačních technologií a biotechnologií, coţ představovalo rostoucí vývoj indexu Nasdaq, americká ekonomika se otevřela a rostl vývoz i dovoz. Byla přijata opatření pro daňová zvýhodnění obyvatel s niţšími příjmy – následně došlo ke sníţení míry nezaměstnanosti a růstu příjmů do státního rozpočtu. V té době se začal sniţovat deficit. V roce 1998 vykázal dokonce přebytek asi 8 miliard dolarů. V roce 1998 směřovala světová ekonomika ke globální recesi, ale díly síle ekonomiky USA nenastala. Newyorská burza registrovala v srpnu 1998 druhý nejvyšší pád akcií (po hospodářské krizi). Zahraniční kapitál, opouštějící postiţené asijské a jiné trhy, nevedl ke zvýšení díky zvyšování americké produktivity, zaloţené na vyuţití nových technologií. Začal nebývalý růst cen akcií, zejména v sektoru podnikajícím v oblasti Internetu. Tím se zvýšilo jmění amerických domácností, které do akcií významně investují, a zvýšila se spotřeba, coţ významně podpořilo ekonomický růst USA (individuální spotřeba tvoří kolem 2/3 celkových výdajů). Jiţ během roku 2000 došlo k 10% poklesu na americkém akciovém trhu a trh technologických akcí (Nasdaq) propadl aţ o 39,3% (v roce 2001 pak jeho pokles dosáhl 21,1%). Toto období je známé jako prasknutí „internetové bubliny). USA se tak ocitly na prahu recese. Billa Clintona vystřídal ve funkci prezidenta USA nově zvolený republikán George Bush mladší. Jeho nástupem začíná v roce 2001 pátá poválečná etapa ve vývoji americké ekonomiky, která je charakterizována jednak opatřeními proti následkům hospodářského poklesu a současně etapou zahájení boje proti terorismu po událostech z 11. září 2001. Americká vláda bojuje s recesí monetární a fiskální expanzí. Fed opět sniţuje úrokové sazby a vláda zvyšuje své výdaje, a to i za cenu likvidace přebytků státního rozpočtu a nárůstu státního dluhu. Rostou zejména vojenské výdaje. Po teroristickém útoku na budovu Světového obchodního centra WTC v New Yorku z 11. září 2001 je velká pozornost věnována stabilitě finančního sektoru i podnikových financí. Fed urychleně posílil likviditu bankovního sektoru poskytnutím přímých půjček či dočasným odkupem cenných papírů komerčních bank a zahraničním bankám pak umoţnil široce čerpat úvěry. Vláda pak schválila daňové úlevy, přijala antiteroristický program a schválila záchranný program pro 56

letecké společnosti. V tomto období se projevil řetěz bankrotů velkých amerických firem jako následek finančních a účetních machinací (Enron v roce 2001, WordCom v roce 2002). Dále americká vláda přijala novou strategickou doktrínu USA, počítající s tzv. preventivními údery, a zřídila nové ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security). V tomto období pak armáda USA v rámci boje proti terorismu zahájila vojenské operace v Afghánistánu (7. října 2001) a Iráku (20. března 2003). Tyto konflikty byly podrobněji analyzovány v předchozím textu. Dalšími důleţitými okamţiky v americké ekonomice, tedy v další etapě vývoje, byly především pokračující vojenské operace zaměřené na boj s terorismem – jejich postupné utlumování v současné době je popsáno v jiné části textu. Nejvýznamnějším momentem je potom vznik hypotéční a následně finanční krize z let 2008-2009. Její následky jsou v současné době zřejmě překonány a ekonomika USA se opět vrací na trend růstu HDP, i kdyţ dopady globální krize jednotlivé země stále pociťují Makroekonomické ukazatele v hodnoceném období Jedním z hodnocených makroekonomických indikátorů, které práce zkoumá, je vývoj nezaměstnanosti. Pro ucelený přehled ukazuje následující tabulka vývoj tohoto parametru od roku 1940 do současnosti, vloţena je trendová křivka: Graf 15 – vývoj nezaměstnanosti USA 1940 – 2014

Nezaměstnanost USA 1940-2014

1940 1944 1948 1952 1956 1960 1964 1968 1972 1976 1980 1984 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011

16.0 14.0 12.0 10.0 8.0 6.0 4.0 2.0 0.0

Zdroj: Vlastní zpracování, zdroj dat: Bureau of Labor Statistics, http://www.bls.gov

57

Uvedený graf přehledně dokumentuje vliv zvýšených vládních výdajů na stimulaci ekonomiky a zvýšení zaměstnanosti, především pak u války v Koreji a ve Vietnamu. U těchto konfliktů umoţnila mobilita pracovní síly a niţší odvětvová specializace snazší přesun pracovní síly do potřebných oborů zbrojní výroby. Zde se potvrzuje i Keynesova teorie státních zásahů do ekonomiky. S postupujícím technologickým rozvojem tento přesun tak evidentní není a poklesy nezaměstnanosti v 90. letech minulého století bychom jiţ se zvýšenými vojenskými výdaji, přímo souvisejícími s vedením vojenských operací, nespojovali. Zajímavý názor v oblasti boji proti nezaměstnanosti v kontextu „vojenského keynesiánství“ prezentují některé práce51. „Na straně nabídky udržování stálé armády odčerpává z civilní sféry pracovní sílu, většinou mladých mužů s menšími dovednostmi a nižším vzděláním. Tato demografická skupina obvykle tvoří největší procento nezaměstnaných a jejich vstupem do armády se procento nezaměstnaných snižuje. Někteří argumentují i tím, že jejich přijetí do vojenské služby pomáhá snižovat zločinnost a kriminalitu. Ve Spojených státech se vstupem do armády je nabízena příležitost získání vzdělání a pracovních dovedností pro civilní život, popřípadě je možné tuto oblast přizpůsobit potřebám demografického vývoje“. Kritici této úvahy ovšem poukazují na značné problémy vojáků vracejících se z bojových operací zpět domů (zejména pak u posledních operací v Iráku a Afghánistánu), na psychické poruchy a problematické zapojení do civilního ţivota.

Na rozdíl od samotného parametru nezaměstnanosti pro další zkoumání makroekonomického vývoje USA přidáme do předchozího grafu ještě hodnotu inflačního vývoje spolu s trendovými lineárními liniemi. Tento pohled, zejména v porovnání linií trendu, dokazuje platnost zkoumání závislosti obou ukazatelů.

51

HYNKOVÁ, Vendula, ŠTANCL, Luboš, Vojenské keynesiánství

58

Graf 16 – Vývoj parametrů nezaměstnanosti a inflace USA v období 1940 - 2013

Vlastní zpracování, zdroje dat: Bureau of Labor Statistics, http://www.bls.gov http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/HistoricalInflation.aspx

Při porovnání obou ukazatelů se nabízí analýza Phillipsovy křivky, která byla zmíněna jiţ u Vietnamské války. P.A. Samuelson a R.M. Solow nahradili mzdovou inflaci v původní Philipsově křivce cenovou inflací na základě předpokladu, ţe Cenová inflace = Mzdová inflace – Růst produktivity práce Na horizontální ose měříme míru nezaměstnanosti. Na levou vertikální osu uvádíme cenovou inflaci a na pravou mzdovou inflaci. Philipsova křivka v této podobě ukazuje, ţe si vláda a centrální banka mohou vybrat (i) buď bude nízká míra nezaměstnanosti, ale za cenu vysoké míry inflace, nebo (ii) bude nízká míra inflace, ale pouze za cenu vysoké míry nezaměstnanosti. Nelze dosáhnout nízké míry inflace a zároveň i nízké míry nezaměstnanosti. Friedman tento koncept kritizuje s tím, ţe platí pouze v krátkodobém horizontu. Graf 17 – Phillipsova křivka obecná

Zdroj: http://edu.uhk.cz/~jindrvo1/files/maek1/texty/08_Inflace.pdf

59

Vývoj akciových trhů v pohledu sledovaného období je důkazem trvalého růstu ekonomiky USA v období od skončení 2. světové války. Podrobnější analýza jednotlivých odvětví nebo konkrétních firem (tedy těch, které se zabývají zbrojní výrobou na rozdíl od odvětví, kterých se zbrojení netýká) by ukázala prudké nárůsty právě v období přípravy a průběhu válečného konfliktu. Pro celkový ilustrativní vývoj ekonomiky je pouţit dlouhodobý pohled na index Dow Jones Composite (graf 18)

Hodnocené období Pramen: www.stockcharts.com

V detailu 2000-2014 je patrný vývoj dvou klíčových okamţiků tohoto období – pokles trhu po prasknutí tzv. „internetové bubliny“ v roce 2001 a následný teroristický útok na WTC a poté hluboký propad akciových trhů následkem finanční krize 2008-9. Vzhledem k těmto okolnostem není moţné na vývoji Dow Jones doloţit vliv vedených válek. Obdobně jako Dow Jones se chovají i další akciové indexy, např. S&P 50052 52

Index Standard and Poor’s 500 měří vývoj 500 amerických akcií vybraných týmem analytiků a ekonomů agentury Standard & Poor - podle velikosti trhu, likvidity a typu odvětví plus dalších faktorů. Je indexem váţené trţní hodnoty - váha kaţdé akcie v indexu je úměrná její trţní hodnotě a jedním z nejčastěji pouţívaných měřítek vývoje celého amerického akciového trhu - oproti Dow Jones Industrial Average zahrnujícím 30 společností má výhodu širšího záběru

60

Graf 19 - Index spotřebitelských cen USA:

Pramen: http://www.tradingeconomics.com

Index spotřebitelských cen (CPI) je nejpouţívanější cenový index pro zjišťování inflace. Statistici kaţdý měsíc zjišťují ceny určitého koše statků a sluţeb. Statky a sluţby byly zařazeny do koše podle výdajů průměrné domácnosti v určitém roce.

pt,i = cena statku i v období t, p0,i = cena statku i v základním období 0 q0,i = mnoţství statku i v základním období

Graf 20 – Vývoj úrokových sazeb USA

Pramen: http://www.tradingeconomics.com

61

4.2.

Financování válek a dopad na ekonomické prostředí

Jak jiţ bylo uvedeno v předchozím textu, v posledních letech – zejména následně po skončení finanční krize – se celá řada ekonomů věnuje analýzám a modelování fiskální politiky USA a vývoji makroekonomických ukazatelů. Teoretické modely jsou porovnávány s dostupnými empirickými daty. Pokud nedochází k zásadním šokům, jako byla například 2. světová válka, ekonomika má tendenci stabilního růstu vedeného technologickým pokrokem. Potom úroveň kapitálu, spotřeby, výstupu a státního zadluţení rostou obdobně. Jak ukazuje následující graf, skutečná data od roku 1960 dokazují, ţe celkové výdaje vlády se v tomto období jiţ drţí trendu poměrně přesné závislosti na výdajích za obranu. Graf 21 – Vládní výdaje a obrana

zdroj: Fatas A, M. Mihov (2002): The Case for Restricting Fiscal Policy Discretion

Financování vojenských konfliktů pomocí daňového zatíţení Daňové opatření bylo prvním z nástrojů, které vláda USA vyuţívala jak při financování svých vojenských výdajů, tak i financování státu jako takového. Dopad tohoto prostředku se prakticky okamţitě odráţí na chování obyvatelstva – vyšší daňové zatíţení sniţuje disponibilní příjmy a tím spotřebu i investice, jinými slovy omezuje disponibilní důchod. Vyuţití daní je obvykle vyuţíváno v případě podpory vlády a důvěry obyvatelstva v pozitivní přínos daného konfliktu. Nastavení zdanění 62

pro válečné operace většinou nepokrývá veškeré potřebné náklady, nicméně má pozitivní dopad na vývoj inflace. Vláda můţe vypsat daň jednorázovou, nebo zvyšovat standardní strukturu daňových příjmů. Ve sledovaném období, tj. od konce 2. světové války aţ do současnosti, můţeme pozorovat následující trend vývoje daní: Graf 22 – Struktura daní USA

Celkové daňové zatíţení

Federální daň z příjmu

Odvody z mezd sociálního zab.

Státní daně

Pramen: Macroeconomic Effects from Government Purchases and Taxes, Barro a Redlick, Quarterly Journal of Economics10/2009

Přehled ukazuje rozloţení jednotlivých sloţek daní v USA v dlouhodobém časovém horizontu, nicméně zobrazuje celkové daňové zatíţení a neumoţňuje úplně oddělit samotné financování vojenských výdajů. Nicméně na křivce celkového daňového zatíţení je patrný skok v roce 1950 (21%) se sníţením po skončení Korejského konfliktu (ale jiţ ne pod 25% s odrazem nákladů na financování Studené války), zajímavý je po určité špičce na počátku Vietnamské války (98%) pokles téměř o 4%, nicméně je patrný stále stoupající trend daňového zatíţení aţ na počátek 90. let. Po tomto vrcholu, který přesáhl úrovně 40%, dochází k postupnému uvolňování a sniţování daňové zátěţe. Jak se tedy na tento způsob financování války dívá Keynesova teorie? Je evidentní, ţe nárůst vládních výdajů povede k růstu efektivní poptávky, zatímco růst daní bude poptávku směřovat k poklesu. Proto je nutné tyto oba faktory spojit a zjistit, který z nich bude převaţovat, zda tedy nárůst poptávky zvýšením výdajů převýší negativní 63

dopad daňového zatíţení, či naopak. Pokud budeme uvaţovat reálnou situaci, kdy ekonomika není na úrovni plné zaměstnanosti, začnou zvýšené vládní výdaje iniciovat posun poptávky a mohl by fungovat standardní model. Nicméně je třeba si uvědomit, ţe v případě válečných výdajů dochází v ekonomice k zásadním strukturálním přesunům mezi odvětvími, takţe model nemůţe fungovat plošně na celou ekonomiku. Na jedné straně zvýší poptávku v odvětvích souvisejících s vojenskou výrobou, na straně druhé potlačí moţnosti odvětví nevojenských. Graf 23 – Pohyb nabídky a poptávky

E

P

E2 E1

AS

AD2 AD1

P2 P1

45

Y1

Y2 Y fe

Y1

Y

Y2 Y fe

Y

Zdroj: Grigarčíková – Vliv válek Spojených států na vnitřní ekonomickou situaci USA

Zvýšením daní se sníţí disponibilní důchod, takţe vlivy na agregovanou poptávku jsou prakticky opačné a za ideálního stavu, kdy se vojenské výdaje rovnají vybraným daním, by se ukazatele navzájem eliminovaly a zůstaly na stejné úrovni. Současně funguje i nerovnováha odvětví ekonomiky a současně můţe vláda přijmout další opatření, jako je zmrazení cen či mezd (například v průběhu Korejské války). Keynesův model nemůţe vliv zdanění jednoznačně zobrazit, tudíţ teoretická odpověď není jednoznačná a z historických dat je evidentní, ţe v počátku konfliktu dochází k nárůstu HDP, sniţuje se nezaměstnanost, současně ale zpomaluje spotřeba nevojenská a investice, posléze dochází ke sníţení růstu. Tento závěr činíme na celkových ukazatelích ekonomiky (a to včetně vojenských výdajů, které nemusí souviset jen s daným konfliktem). Pokud se na dopady vládních výdajů podíváme z úhlu neoklasiků, docházíme k závěru, ţe v první řadě nárůstem vládních výdajů dojde ke zvýšení agregátní poptávky. Nicméně současně s tím dochází k omezení soukromé poptávky, protoţe vládní výdaje jsou financovány navýšením daní, a tudíţ dochází ke sníţení 64

disponibilního důchodu. V krátkodobém horizontu lidé spotřebu neomezují, pouţijí svých úspor. V první etapě konfliktu (viz Korejská válka) můţe dojít k nadměrnému zvýšení poptávky, protoţe lidí mají obavu z budoucího nedostatku a chtějí se dostatečně zásobit. Tento jev byl zřejmý právě těsně po skončení 2. světové války, kde dostupnost některého zboţí byla výrazně omezena, následně k němu jiţ nedocházelo. Vývoj je moţné znázornit graficky: Graf 24 – Nabídka a poptávka z pohledu neoklasiků

r

YS

(Y S )' r*

( r * )' (Y D )'

YD

Y*

(Y * )'

Y

Zdroj: Grigarčíková – Vliv válek Spojených států na vnitřní ekonomickou situaci USA

Stručně je moţné zhodnotit, ţe mechanismus fungování obou modelů při financování válečných výdajů růstem daní se plně nepotvrdil, válečné konflikty přinesly významné odchylky makroekonomických údajů od modelové situace. S přesnějšími modely se setkáváme aţ na přelomu našeho století. Ekonomové se ještě plně neshodli na vzorci výpočtu dopadu výdajů států a zdanění na vývoj HDP. Jeden z modelů představují například R. Barro a CH. J. Redlick53. Jejich kalkulace je následující:

53

Macroeconomic Effects from Government Purchases and Taxes, http://qje.oxfordjournals.org

65

kde yt představuje HDP na osobu v roce t gt jsou vládní nákupy na osobu v roce t g*t jsou očekávané budoucí vládní výdaje v roce t τt je sazba daně z příjmů v daném roce t β1 je multiplikátor vládních výdajů, který ovlivňuje roční HDP

Podrobný výklad modelu v uvedené práci - Barro a Redlick. Financování vojenských konfliktů navýšením státního dluhu Níţe uvedené grafické znázornění vývoje federálního deficitu USA potvrzuje způsob financování u vybraných konfliktů. Zatímco aţ prakticky do konce Vietnamské války byla hladina udrţována na přijatelné úrovni, změnou způsobu financování dalších konfliktů, ale i ekonomiky jako takové, dochází k nárůstu zadluţení USA. Prakticky jediným obdobím sledovaného období, kdy se podařilo dluh vyrovnat aţ do kladné hodnoty, bylo období prezidenta Clintona po skončení První války v Perském zálivu. Graf 25 - Vývoj federálního dluhu USA a poměr k HDP

Irák 2

Korea

Vietnam

Irák 1

Zdroj: http://visualdatacharts.com/2011/11/04/united-states-and-national-debt-statistics/

66

Financování vojenských konfliktů emisí peněz Stát tiskne peníze pro potřeby státní pokladny a tento příjem státu je na úkor veřejnosti, která čelí inflaci, a tedy poklesu kupní síly peněz. Inflace je vlastně jakousi náhraţkou daní, které nejsou mezi obyvateli příliš populární. Dopad na ekonomiku je tedy podobný jako při zvyšování daňové zátěţe, nicméně navíc hrozí riziko inflační.

4.3.

Válečné výdaje – pomáhají, nebo škodí ekonomice USA?

Nekončící diskuse mezi ekonomy a dalšími odborníky se snaţí odpovědět na klíčovou otázku – jaký vliv mají výdaje na vedení vojenských konfliktů na ekonomiku – pomáhají jejímu rozvoji, nebo spíše poškozují USA? Bohuţel prozatím není názor sjednocený. Masívním výdajům 2. světové války je přičítáno pozitivní vyvedení ekonomiky z velké hospodářské krize 30. let. Nepochybně vojenské výdaje a mobilizace vedly ke sníţení úrovně nezaměstnanosti a pomohly nastartovat ekonomiku, na druhé straně některé studie54 přičítají poválečný vývoj spíše nárůstu populace. Výsledky Korejské války byly spíše politického charakteru a následující válka ve Vietnamu přinesla celou řadu kontroverzí jak ekonomických, tak i politických. V roce 2003 Stiglitz55 kritizuje válku v Perském zálivu a její dopad na ţivotní úroveň běţného obyvatele, jiní ekonomové uvádějí pravý opak56. Vedle této abstraktní diskuse jsou analyzovány i přímé náklady na poslední konflikty v Iráku a Afghánistánu. Například rozpočtový výbor Kongresu odhaduje dlouhodobé přímé náklady mezi 2,4 – 3,5 bilionu dolarů do roku 2017 (při odhadu počtu obyvatel to představuje $570-830 ročně57). Oba tyto odhady zahrnují i úrokové platby za zahraniční půjčky. Oba tyto konflikty mají ovšem dalekosáhlejší dopady na americkou ekonomiku neţ jen vynaloţené přímé náklady. V první řadě je to dopad na cenu ropy. Podle některých odhadů má Irák druhé největší zásoby ropy,58 nicméně udrţení těţby na předválečné úrovni se zdá být problémem, konečně vývoj cen ropy 54

National Bureau of Economic Research Joseph E. Stiglitz, drţitel Nobelovy ceny za ekonomii a bývalý poradce prezidenta Clintona 56 M. Feldstein, bývalý ekonomický poradce prezidenta Reagana 57 Odhady rozpočtového výboru Kongresu proti odhadům demokratů 58 Wall Street Journal, 12/2007 55

67

v posledním desetiletí tento problém potvrzuje. Dopad na ekonomický cyklus a růst HDP je opět poměrně obtíţné přesněji specifikovat díky finanční krizi 2008-2009, která byla způsobena jinými důvody. Skutečností zůstává, ţe ekonomické dopady války v Iráku a Afghánistánu včetně ostatních operací proti globálnímu terorismu, jsou velmi obtíţně kvantifikovatelné, některé aspekty vlastně nelze vůbec vyčíslit – například přínos operace pro národní bezpečnost. V porovnání za celé sledované období se vojenské výdaje USA jako procento HDP postupně sniţují (viz grafické znázornění v kapitole 1.1), i kdyţ jejich nominální hodnota samozřejmě roste.

Celé sledované období nyní promítneme do zkoumání ekonomického růstu USA a případných odchylek způsobených jednotlivými konflikty. Vhodným ukazatelem je HDP/osobu. Graf 26 – Vývoj HDP USA na osobu

Zdroj: The Future of US Economic Growth

Stabilita růstu tohoto ukazatele je pozoruhodná i přes některé výkyvy. Ve sledovaném období bylo tempo mezi léty 1950-1973 aţ 2,5% ročně, poté se sníţilo aţ do roku 1995 na 1,8% Z hlediska budoucího vývoje se rok 2014 zdá být pozitivní obrátkou na cestě dalšího růstu. Náprava po finanční katastrofě (krize 2008-9) je obvykle mnohem sloţitější a trvá déle, neţ je trvání klasického ekonomického cyklu. V tomto období je monetární politika poměrně neefektivní k podpoře rychlejšího růstu. Kaţdý sektor ekonomiky 68

se koncentruje více na kontrolu výdajů tak, aby korespondovaly s budoucími příjmy. Americké ekonomice tento návrat trval téměř čtyři roky. Postupně mizí fiskální a regulatorní zátěţ. Rozpočtový deficit, který se dostal do závratných výšin na prezidenta G. W. Bushe, v roce 2010 dosáhl na hranici 10% HDP. Od té doby se daří jej sniţovat (v roce 2013 na 4% a následně 2014 by to měly být 3% HDP). Tento vývoj je zajištěn zvýšením daňového výběru (znamenající určité překvapení podpořené růstem ekonomiky a zaměstnanosti soukromého sektoru – i kdyţ negativně ovlivněné škrty ve vládních výdajích) a zmrazením výdajové části – ukončení války v Iráku a sniţování výdajů za zahraniční operace včetně postupného staţení vojenských jednotek z Afghánistánu (od roku 2008 se počet vojáků umístěných v Iráku a Afghánistánu sníţil o 66%) a sniţování vojenského rozpočtu. Tabulka9 – Sniţování výdajů americké armády 59

Celkové vojenské náklady ($miliard) rok

Obrana

Podpora

Celkem

$594.6 $671.6 $686.0 $513.6 $530.1 $528.1 $530.4

Zahraniční operace $120.4 $173.6 $197.5 $145.9 $167.3 $159.4 $126.5

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

N.A. N.A. N.A. $149.2 $159.5 $165.0 $159.3

N.A. N.A. N.A. $808.7 $852.2 $862.7 $816.2

2013 2014 2015 rozp.

$495.5 $496.0 $495.6

$93.0 $91.9 $85.4

$163.8 $168.6 $175.4

$752.3 $756.5 $756.4

Poznámka Navýšení Irák Navýšení Afghánistán Konec Irácké války Stahování jednotek Afghánistán Sniţování operací Afghánistán Ukončení Afghánistán

Zdroj: U.S. Military Budget - How Much the U.S. Spends on Defense Will Surprise You, Kimberly Amadeo, 5/4/2014, www.useconomy/about.com

V období po skončení Studené války se sniţoval v 90. letech, nicméně k jeho navýšení došlo po teroristických útocích v roce 2001. Prezident Obama navrhuje sníţení nákladů na bezpečnost na úroveň 2.4% v roce 2023, coţ představuje nejniţší úroveň od období po 2. světové válce. Očekává se sníţení počtu aktivních vojáků o cca 100.000 a zmrazení nárůstu platů a dalších benefitů, ale zachování počtu speciálních jednotek a investic do moderních technologií. Nicméně výdaje na obranu jsou stále druhou největší poloţkou výdajů vlády. Pokud bude tento nastoupený trend 59

U.S. Military Budget - How Much the U.S. Spends on Defense Will Surprise You, Kimberly Amadeo, 5/4/2014, www.useconomy/about.com

69

pokračovat, vojenské výdaje „mírového období“ budou tak mít na celkovou ekonomiku prakticky minimální vliv. Z výše uvedené tabulky vyplývá skladba vojenských výdajů USA, rozpočet na obranu je uveden v prvním sloupci. Pozitivní monetární politika Fedu nastoupený vývoj růstu ekonomiky USA potvrzuje, pakliţe ovšem nenastane mimořádná situace, která by tento trend zvrátila60. Jaké jsou další aspekty vojenských výdajů v ekonomice USA? I na tyto otázky existují rozdílné názory. Jednou z důleţitých oblastí je výzkum, vývoj a produkce. V USA je asi 40% vědců a technických profesionálů zaměstnáno ve vojenském sektoru. To představuje značný podíl v relativně neproduktivním odvětví. Například dvě třetiny výzkumu v oblasti výpočetní techniky jsou hrazeny ministerstvem obrany, rozpočet některých prestiţních univerzit (Stanford, MIT, Carnegie-Mellon University) je aţ z 90% hrazen Pentagonem61. Hlavní problém spočívá v měnícím se charakteru výzkumu a vývoje – od základního výzkumu, který je pouţitelný pro řadu komerčních aplikací, se přesouvá na aplikované technologie podle specifických poţadavků obrany – ty uţ vyuţitelné v nevojenské oblasti nejsou. Na rozdíl od USA tato oblast například v Japonsku nebo Evropě je téměř výhradně civilní a zaměřená na mezinárodní trhy. Druhým zajímavým faktem je skutečnost, ţe USA se nacházejí v unikátním historickém postavení – vojenského spojenectví s tradičními ekonomickými konkurenty. Všechny ostatní vojenské konfrontace byly převáţně jak s konkurenty vojenskými, tak současně i ekonomickými. Poslední poznámkou je skutečnost, ţe USA se na počátku 90. let minulého století staly z největšího světového věřitele světovým dluţníkem. Celá řada ekonomických studií se pokouší o vyčíslení dopadu změny vojenských výdajů na růst HDP. Tedy stanovení multiplikátoru výdajů. Tento multiplikátor měří efekt dolaru vládních výdajů na reálný HDP. Jeho efekty vidí následovně: -

Pokud je multiplikátor výdajů kladný a vyšší neţ 1, potom se současně s vládní spotřebou zvýší i soukromé sloţky HDP (zejména osobní spotřeba a investice)

60

http://www.usnews.com/opinion/articles/2014/01/15/5-reasons-2014-is-looking-good-for-the-useconomy 61 Pentagon je sídlo Ministerstva obrany Spojených států amerických. Jako symbol americké armády je termín Pentagon vztahován k Ministerstvu obrany Spojených států

70

-

Pokud je kladný, ale menší neţ 1, HDP se zvyšuje, ale soukromé výdaje a investice jsou vytlačovány s navýšením vládní spotřeby.

-

Pokud je multiplikátor negativní, HDP klesá a soukromá spotřeba klesá rovněţ

Multiplikátor výdajů na obranu je obecně uvaţován poměrně vysoký. Pokud tomu tak skutečně je, potom sníţení výdajů na obranu má dopad nejen na firmy přímo zapojené do vojenské výroby, ale i sekundární efekt na jejich další zákazníky a související sluţby. Měření tohoto efektu je ovšem komplikované. Na jedné straně efekt vládních programů na podporu zaměstnanosti a výroby je poměrně dobře měřitelný, ale jakým způsobem uvolněné zdroje vyuţije soukromý sektor, není prakticky moţné s určitostí zjistit. Další předpokladem je skutečnost, ţe daný konflikt neprobíhá na území státu a nedochází tedy ke zničení majetku a investic. Multiplikátory nákladů na obranu, které jsou financované zvýšením státního dluhu, mají obvykle hodnotu niţší neţ 1: -

Barro62 (1984) zjistil, ţe hodnota multiplikátoru vypočtená na základě výdajů na obranu v průběhu první a druhé světové války a války v Koreji je 0,6 – tedy nárůst HDP činí jen 60% zvýšených výdajů na válku.

-

Hall63 (1986, 2009) na základě analýzy dat z 1920–42, 1947–82, and 1930– 2008, dospěl k podobným závěrům,

-

Barro and Redlick 64(2011) odhadli hodnotu multiplikátoru kolem 0.4 - 0.5 v prvním roce, 0.6 - 0.7 v průběhu dvou let a dále navýšení aţ o 0.1 - 0.2 bodu, pokud veřejnost povaţuje změny za trvalejšího rázu (ale při zachování sazby daní)

-

Ramey65 (2011) se pro první rok přiklání rovněţ k 0.6 a navýšením na 1.2 po dvou aţ třech letech konfliktu.

Pokud bychom se podívali na hodnotu multiplikátoru výdajů n obranu v případě navýšení daní, potom Romer a Romerová66 (2010) nebo Barro and Redlick (2011) vidí v ročním horizontu multiplikátor -1.1; znamená to tedy propad HDP o $1,10 za 62

Robert Joseph Barro (nar. 1944) je americký klasický makroekonom a je povaţován za třetího nejvlivnějšího ekonoma. Je povaţován za jednoho ze zakladatelů nové klasické makroekonomie. 63 Robert E. Hall, Hoover Institution,Stanford University 64 Charles E. Redlick 65 Valerie A. Ramey, profesorka ekonomie, University of California, San Diego 66 David Romer a Christina D. Romer z University of California, Berkley

71

kaţdý jeden dolar navýšení daní. Konkrétním příkladem můţe být potom dopad multiplikátoru na stimulační balíček 2009 – pokud budeme uvaţovat, ţe multiplikátor vládních výdajů je 0,4 – 0,6 a současně daňový multiplikátor -1,1, potom zvýšené vládní výdaje v hodnotě 600 miliard budou znamenat cenu 900 miliard v privátní sféře. V pohledu na připravované sníţení vojenského rozpočtu docházejí výše uvedení ekonomové k závěru, ţe za kaţdý dolar ušetřený v oblasti nákladů na obranu je moţné za určitých okolností (sníţení výdajů na obranu bude shodné se sníţením daňové zátěţe) očekávat zvýšení v soukromém sektoru o $1,30. Otázkou tedy zůstává, zda jiţ probíhající a další plánované škrty americké vlády v rozpočtu na obranu budou mít zásadní dopady na vývoj HDP. Při úvaze krátkodobého vývoje s pozitivním multiplikátorem, negativní dopad na HDP by měl být nepatrný, protoţe lze očekávat navýšení soukromé spotřeby a investic. V dlouhodobějším pohledu za předpokladu sníţení zadluţení a daňových sazeb je moţné očekávat dlouhodobý růstový trend americké ekonomiky. Pokud zůstane zachován trend předchozí doby, například v období 1987-2000 došlo ke sníţení nákladů na obranu ze 7.4% na 3.7% HDP, ekonomika zaznamenala růst kolem 3.3% ročně, potom je moţné očekávaný vývoj potvrdit. Samozřejmě budou probíhat dalekosáhlé diskuse, zda takové sníţení rozpočtu na obranu dopadne na národní bezpečnost, či Keynesiánci budou argumentovat, ţe sníţený rozpočet přibrzdí ekonomiku – tyto obavy však nejsou přesvědčivé. Za zmínku stojí ještě studie společnosti Global Insight, publikovaná v roce 2007 Centrem pro ekonomický a politický výzkum. Tato studie modeluje dlouhodobý dopad vojenského konfliktu velikosti války v Iráku na ekonomiku USA. Na základě simulace dochází ekonom D. Baker k závěru, ţe vyšší úroveň vojenských výdajů vede, kromě jiného, ke zpomalení hospodářského růstu. Provedl odhady dopadů zvýšení ročních vojenských výdajů o 1 % HDP a získal následující hodnoty: -

Po prvním stimulu růstu poptávky začíná kolem šestého roku nabývat efekt zvýšení vojenských výdajů negativních hodnot. Po deseti letech vyšších výdajů na obranu by v ekonomice bylo o 464 000 pracovních míst méně neţ v základním scénáři s niţšími vojenským rozpočtem.

-

Inflace a úrokové sazby by byly podstatně vyšší. Po pěti letech by se úroková sazba pohybovala o 0,7 procentního bodu výše neţ v 72

základním scénáři. Po deseti letech by rozdíl narostl na 0,9 procentního bodu. -

Vyšší úrokové sazby by vedly k poklesu poptávky po produkci na úrokovou sazbu citlivých odvětví výroby

Svou zprávu o výsledcích simulace Baker končí slovy: „Existuje názor, že války a nárůst vojenských výdajů mají na ekonomiku pozitivní vliv. Ve skutečnosti ale většina ekonomických modelů ukazuje, že vojenské výdaje odčerpávají zdroje ze sféry produktivního užití, jako jsou spotřeba a investice, a v konečném důsledku zpomalují hospodářský růst a snižují zaměstnanost“.

73

Závěr Korejská válka, Vietnamská válka, Studená válka a konflikty Afghánistán /Irák ukazují dopady válečného financování na růst HDP, státní dluh, spotřebu, investice, míru zaměstnanosti, vývoj daní, inflaci. Základními zjištěními této práce jsou údaje o financování válek USA buď prostřednictvím dluhu (2. světová válka, Studená válka, Afghánistán / Irák), zdaněním (Korejská válka) případně inflací (Vietnamská válka), anebo kombinací několika způsobů. Vojenské výdaje, jako nástroj fiskální politiky, se v ekonomice promítají dvojím způsobem – na jedné straně omezují část zdrojů, které jsou potřebné k rozvoji „civilní“ ekonomiky, na straně druhé, pokud jsou tyto výdaje racionální a směřované to technologických oblastí a další speciální produkce, která má i mírové vyuţití, pomáhají stimulovat rozvoj vyspělých technologií, vytvářejí pracovní místa a posilují export. Nastává pozitivní dopad na hrubý domácí produkt, zaměstnanost, reálné důchody obyvatel, strukturu průmyslové výroby apod. Samozřejmě v průběhu času a způsobu vedení války je tento vliv odlišný, u analyzovaných konfliktů jsme zaznamenali jak ekonomický růst, tak ale také následné zhoršení makroekonomických indikátorů. Tento dvojí a zásadně odlišný dopad vojenských výdajů na ekonomiku země rozděluje ekonomy na zastánce vojenských výdajů a na jejich odpůrce. Ve zkoumaných obdobích jsme zaznamenali následující dopad na hlavní ekonomické indikátory buď v průběhu, nebo po skončení konfliktu: -

Veřejný dluh a úroveň zdanění se zvýšily v průběhu většiny konfliktů

-

Osobní spotřeba jako procento HDP se většinou sníţila

-

Investice jako procento HDP se většinou sníţily

-

Inflace se většinou navýšila v průběhu nebo jako následek konfliktů

Současně je třeba brát v úvahu fakt, ţe ekonomika se vyvíjí cyklicky a ne lineárně. Ekonomie ve svém zkoumání zahrnuje i studium konfliktů a válek. Počáteční teorie měly spíše globální charakter, zaměřovaly se na úlohu státu a ekonomický rozvoj v době války a dopady konfliktu na další ekonomický rozvoj. V poslední době jsou studie stále více zaměřené na dílčí problémy a dosahují značné technické sofistikace. 74

Přinášejí tak důleţité pohledy, nicméně otázkou zůstává, zda napomáhají hlubšímu porozumění vojenských konfliktů. Celá řada modelů je spíše částečných a abstraktních, bez vyuţití skutečných údajů (pravdou je, ţe získání podrobnějších a hlubších informací o konkrétním konfliktu je velmi obtíţné, ne-li nemoţné s přihlédnutím na otázky národní bezpečnosti). Určitě modely zaloţené na mikroekonomických datech zůstávají částečné, pokud je porovnáme s globálními pohledy Keynesiánců, Marxistů, Institucionalistů nebo klasické ekonomie. Současně je třeba podotknout, ţe ekonomické teorie nejsou obvykle politicky neutrální. Rozvoj modelování dopadu vojenských výdajů na ekonomiku se v posledních letech, s vyuţitím delších časových řad dostupných údajů, provádí s pouţitím sloţitých, komplikovaných matematických a statistických modelů. Některé z těchto modelů ovšem nedocházejí k jednoznačným závěrům z několika důvodů. V první řadě podrobné vojenské údaje nejsou stále dostupné v potřebné struktuře (podléhají reţimu utajení). Celá řada modelů se věnuje úzké mikroekonomické oblasti, takţe aplikace na makroekonomiku také není moţná. V neposlední řadě tyto názory často podléhají i politickému názoru a proto jejich vyuţití pro získání jednoznačného závěru vlivu vojenských výdajů na ekonomiku USA je obtíţné. Řada studií ukazuje rovněţ negativní vliv vojenských výdajů na ekonomický růst, protoţe dochází k určitému vytěsňování soukromých investic a omezování rozvoje civilních sektorů ekonomiky. Jiní ekonomové argumentují, ţe je prakticky téměř nemoţné doloţit statistickou závislost mezi vojenskými a nevojenskými výdaji. A tak závěrem můţe být konstatování, ţe existují faktory, které mají jak pozitivní, tak i negativní vliv na ekonomický růst. Dnešní stát musí věnovat zabezpečení obrany trvalou pozornost a odpovídajícím způsobem ji financovat. Znamená to tedy nutnost nalezení rovnováhy vojenských výdajů k celkovému rozpočtu státu a podílu vojenských výdajů na HDP.

75

Seznam použité literatury Cihelková a kol. – Světová ekonomika. Obecné trendy rozvoje, 1. Vydání Praha, C.H. Beck 2009 Coulomb, Fanny – Economic Theories of Peace and War, Routledge (29/7/2004) Davis, William C. – The Civil War. Brother against Brother, Time Life Books, Inc. 1983 DUDLEY, D. The Economics of John Maynard Keynes: The Theory of a Monetary Economy. New York: Prentince-Hall, 1948. s.129-130 Howe, Daniel Walker – What Hath God Wrought. The Transformation of America, 1815-1848, (The Oxford history of the United States), Oxfor University Press, Inc. 2007 HYNKOVÁ, Vendula, ŠTANCL, Luboš, Vojenské keynesiánství, vojenské výdaje a růst militarizace ekonomik vyspělých zemí světa, Vojenské rozhledy, 2010, roč. 19 (51), č. 4, s. 108–120, ISBN 1210-3292 Fatas A, M. Mihov (2002): The Case for Restricting Fiscal Policy Discretion Robert Higgs Depression, War, and Cold War Middlekauf Robert – The Glorious Cause. The American Revolution, 1763-1789 (The Oxford history of the United States), Oxfor University Press, Inc. 2005 Samuelson, P. A. - Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Svoboda, 1995h Sojka, Milan – John Maynard Keynes a současná Ekonomie, Grada Publishing 1999 Studie a články: The Defense Budget's Double Whammy: Drawing Down While Hollowing Out from Within - Clark A. Murdock, Ryan Crotty, Kelley Sayler, ct 18, 2012 – Center for Strategic & International Studies Defense Spending and the Economy - Robert Barro and Veronique de Rugy, Mercatus Center at George Mason University, 7.5.2013 National Bureau of Economic Research Economic Consequences of War on the U.S. Economy - The Institute for Economics and Peace, Sydney – New York – Washington D.C., 2011 The Economic Consequences of a War with Iraq - William D. Nordhaus, Yale University, October 29, 2002 76

THE ECONOMIC COSTS OF THE IRAQ WAR:AN APPRAISAL THREE YEARS AFTER THE BEGINNING OF THE CONFLICT, L. Bilmes a J. Stiglitz Working Paper 12054 - http://www.nber.org/papers/w12054 The Economic Impact of the Iraq War and Higher Military Spending, Dean Baker May 2007, Center for Economic and Policy Research, www.cepr.net Estimating the Costs of War: Methodological Issues, with Applications to Iraq and Afghanistan, Joseph E. Stiglitz and Linda J. Bilmes The Future of U.S. Economic Growth - John G. Fernald (Federal Reserve Bank of San Francisco) a Charles I. Jones (Stanford GSB), January 2014 ke staţení na http://www.frbsf.org/economic-research/files/wp2014-02.pdf Historical Statistics of the United States – Colonial Times to 1970 – U.S. Department of Commerce, Bureau of the Census (ke staţení na http://www2.census.gov/prod2/statcomp/documents/CT1970p1-01.pdf) Chambers Dictionary of World History, Chambers Harrap Publishers, Ltd, 2000 Costs of Major U.S. Wars, Stephen Daggett, June 29, 2010 – Congressional Research Service KOREJSKÁ VÁLKA - Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět po roce 1945 Autoři: Petruška Šustrová, Josef Mlejnek, publikováno 14. 4. 2013 http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/korejska-valka/ Korejská válka (1950 – 1953), autor : Tomáš Bártík 01.01.2002 http://www.valka.cz/clanek_12.html The Macroeconomic Effects of War Finance in the United States: World War II and the Korean War - Lee E. Ohanian, The American Economic ReviewVol. 87, No. 1 (Mar., 1997), pp. 23-40 Published by: American Economic Association Military Spending And The American Economy - Expenditures on defense affect a lot more than the deficit, Gary Chapman, 1997 Contex Institute The Oxford Encyclopedia of Economic History, ed. Joel Mokyr, (New York: Oxford University Press, 2003) SIPRI - Stockholm International Peace Research Institute – www.sipri.org http://visualdatacharts.com/2011/11/04/united-states-and-national-debt-statistics/ Timeline of U.S. Wars and Conflicts http://americanveterans.homestead.com/links.html Válka a stroj na peníze: utajování nákladů války pod pláštíkem inflace, Joseph T. Salerno (v překladu David Staněk a Jan Bureš) 77

http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/HistoricalInflation.aspx http://www.tradingeconomics.com/united-states/indicators

78

Seznam grafů Graf 1 - Vojenské výdaje USA Graf 2 – Pohyb agregátní poptávky Graf 3 – Monetární expanzivní politika Graf 4 – Sloţení HDP USA ve 2. čtvrtletí 2012 Graf 5 – Ekonomické teorie války a míru Graf 6 – Vývoj vojenských výdajů USA Graf 7 – Vybrané ukazatele korejské války jako poměr k HDP Graf 8 - Keynsiánská křivka agregátní poptávky a její platnost pro ekonomiku v době války v Koreji Graf 9 – Vybrané makroekonomické ukazatele Vietnamské války Graf 10 - Phillipsova křivka z období let 1960 – 1969 USA Graf 11 – Rozpočet Ministerstva obrany USA v poslední sledované dekádě Graf 12 - Vývoj HDP a spotřeby USA do roku 2013 Graf 13 – Vývoj zahraničního zadluţení USA 1982-1987 Graf 14 – Vývoj 10letých státních dluhopisů USA Graf 15 – Vývoj nezaměstnanosti USA 1940 – 2014 Graf 16 – Vývoj parametrů nezaměstnanosti a inflace USA v období 1940 – 2013 Graf 17 – Phillipsova křivka obecná Graf 18 – Dow Jones Composite Graf 19 - Index spotřebitelských cen USA Graf 20 – Vývoj úrokových sazeb USA Graf 21 – Vládní výdaje a obrana Graf 22 – Struktura daní USA Graf 23 – Pohyb nabídky a poptávky Graf 24 – Nabídka a poptávka z pohledu neoklasiků Graf 25 - Vývoj federálního dluhu USA a poměr k HDP Graf 26 – Vývoj HDP USA na osobu

79

Seznam tabulek Tabulka 1 - Ekonomické indikátory období let 2. světové války Tabulka 2 - Vyuţití válečných daní pro financování sledovaných konfliktů USA Tabulka 3 - Vybrané ekonomické indikátory období Korejské války Tabulka 4 - Ekonomické indikátory období Vietnamské války Tabulka 5 - Shrnutí jednotlivých moţných příčin války v Iráku 2003 Tabulka 6 – Náklady na války v Iráku a Afghánistánu Tabulka 7 - Vybrané ekonomické indikátory období operace Pouštní bouře Tabulka 8 - Vybrané ekonomické indikátory období druhé irácké války Tabulka 9 – Sniţování výdajů americké armády

80