Vliv stresu při přepravě na hospodářskou využitelnost vybraných druhů zvířat

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Podniková ekonomika a management Vedlejší specializace: Logistika – mezinárodní přeprava a zasílatelství

Název diplomové práce:

Vliv stresu při přepravě na hospodářskou využitelnost vybraných druhů zvířat

Vypracovala: Bc. Pavlína Michalcová Vedoucí diplomové práce: Ing. Michal Mervart, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Vliv stresu při přepravě na hospodářskou využitelnost vybraných druhů zvířat“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

2

Poděkování

Ráda bych poděkovala Ing. Michalu Mervartovi, Ph.D. za odborné vedení a rodině a přátelům za cenné rady a podporu.

3

Název diplomové práce: Vliv stresu při přepravě na hospodářskou využitelnost vybraných druhů zvířat Abstrakt: Tato práce se zabývá vlivem stresu na vybrané druhy přepravovaných zvířat, konkrétně na prasata, skot a drůbež. Na každé zvíře stres působí jinak, a to vzhledem k jeho anatomickým, fyziologickým a etologickým předpokladům. Požadavky plynoucí z těchto předpokladů jsou popsány v teoretické části práce. V závěru teoretické části jsou shrnuty dopady, které má stres na kvalitu masa přepravovaných zvířat. V praktické části práce je uveden přehled českých i evropských právních norem vztahujících se na přepravu živých zvířat. Minimální požadavky stanovené těmito normami jsou dále porovnány se zjištěnými nároky zvířat. V závěru celé práce je zhodnocena kvalita sledovaných právních norem a nastíněn výhled do budoucnosti, jakým směrem by se mohla přeprava živých zvířat vyvíjet. Klíčová slova: Přeprava zvířat, stres, vady masa

Title of thesis: The influence of stress during transport on agricultural usage of selected species Abstract: This thesis deals with influence of stress during transport on selected species of transported animals especially on pigs, cattle and poultry. Each animal deals with stress differently according to its anatomical, physiological and ethological predispositions. Requirements according to these predispositions are described in the theoretical part of thesis. In the end of theoretical part defects of meat which occur as a result of stress are described. In practical part there is a summary of current laws related to transport of living animals, both Czech and European. Current laws are compared with anatomical, physiological and ethological requirements of animals. In the end of thesis the quality of current laws is evaluated and possible future development of transport of living animals is outlined. Key words: Transport of animals, stress, defects of meat 4

Obsah 1. Úvod............................................................................................................................................ 7 2. Význam přepravy při výrobě masa ............................................................................................. 9 3. Vývoj přepravy živých zvířat ................................................................................................... 11 4. Anatomie, fyziologie a etologie přepravovaných zvířat ........................................................... 14 4.1 Prasata ................................................................................................................................. 16 4.1.1 Vnímání ....................................................................................................................... 16 4.1.2 Termoregulace ............................................................................................................. 18 4.1.3 Genetické predispozice ................................................................................................ 20 4.1.4 Etologie ........................................................................................................................ 20 4.1.5 Hustota naložených zvířat ............................................................................................ 21 4.1.6 Manipulace se zvířaty .................................................................................................. 22 4.1.7 Organizace přepravy .................................................................................................... 23 4.2 Skot ..................................................................................................................................... 24 4.2.1 Vnímání ....................................................................................................................... 24 4.2.2 Termoregulace ............................................................................................................. 26 4.2.3 Genetické predispozice ................................................................................................ 28 4.2.4 Etologie ........................................................................................................................ 30 4.2.5 Hustota naložených zvířat ............................................................................................ 32 4.2.6 Manipulace se zvířaty .................................................................................................. 33 4.2.7 Organizace přepravy .................................................................................................... 33 4.3 Drůbež ................................................................................................................................. 34 4.3.1 Vnímání ....................................................................................................................... 34 4.3.2 Termoregulace ............................................................................................................. 36 4.3.3 Genetické predispozice ................................................................................................ 37 4.3.4 Etologie ........................................................................................................................ 37 4.3.5 Hustota naložených zvířat ............................................................................................ 39 4.3.6 Manipulace se zvířaty .................................................................................................. 39 4.3.7 Organizace přepravy .................................................................................................... 40 5. Vady masa................................................................................................................................. 41 5.1 PSE...................................................................................................................................... 42 5.2 DFD .................................................................................................................................... 43 5.3 RSE a další vady ................................................................................................................. 44 5.4 Porovnání vad ..................................................................................................................... 45

5

6. Platná právní úprava ................................................................................................................. 47 6.1 Organizace přepravy ........................................................................................................... 47 6.2 Dopravní prostředky a další technika ................................................................................. 49 6.2.1 České právní normy ..................................................................................................... 49 6.2.2 Nařízení ........................................................................................................................ 52 6.3 Zvířata způsobilá k přepravě............................................................................................... 56 6.4 Manipulace se zvířaty ......................................................................................................... 56 7. Praktické problémy ................................................................................................................... 58 8. Zhodnocení právní úpravy ........................................................................................................ 61 9. Výhled do budoucna ................................................................................................................. 65 10. Závěr ....................................................................................................................................... 67 11. Seznam obrázků ...................................................................................................................... 69 12. Seznam tabulek ....................................................................................................................... 69 13. Seznam zdrojů......................................................................................................................... 70

6

1. Úvod Přeprava živých zvířat tvoří už od nepaměti významnou část ekonomiky. Války vedené v zámořských oblastech si vyžádaly přepravu živých koní do těchto oblastí, protože jízda představovala významnou strategickou výhodu. V novověku umožnily zásoby potravin v podobě živých zvířat plavby na dlouhou vzdálenost, především mezi Evropou a Amerikou (happytrailstrailers.com, 2014). Rozvoj technologií znamenal konec potřeby přepravy živých zvířat jako zásoby jídla, později i pro potřeby války, ale objevily se nové důvody, proč zvířata přepravovat. Dříve bylo nutné zvířata na trhy a jatka hnát pěšky, což trvalo relativně dlouho a znamenalo to i značné náklady. Rozšíření dopravních prostředků a především jejich cenová dostupnost umožnily jejich zavedení i do procesu výroby masa. Tím se celý tento proces výrazně urychlil. V současné době jsou zvířata přepravována především ze dvou důvodů. Prvním z nich je nutnost přepravy zvířat na jatka k poražení, protože tato jsou místně oddělena od chovatelských zařízení. Druhým důvodem je sportovní využití zvířat a různé výstavy konané jen v některých městech. Většina přeprav je realizována z prvního důvodu, proto se ve své práci zaměřím na tuto oblast. Každý obyvatel České republiky ročně zkonzumuje 77 kg masa, což celkově představuje více než 3 miliony poražených zvířat ročně (ČSÚ, 2014c). Všechna tato zvířata musí být přepravena na jatka a tam poražena. Přitom pro ně přeprava představuje značně stresující zážitek, který má vliv na fyziologické procesy v tělech zvířat, a to se posmrtně může projevit v kvalitě masa. Pokud nejsou zajištěny správné podmínky, může dokonce dojít k úhynu zvířat ještě během přepravy. Přeprava tedy představuje důležitý článek v procesu výroby masa, který může mít zásadní vliv na kvalitu výsledného produktu. Proto je třeba jí věnovat náležitou pozornost. Ve své práci se zaměřím na zpracování požadavků zvířat na podmínky během přepravy. Věnovat se budu pouze druhům, jejichž maso se nejčastěji konzumuje, tedy prasatům, skotu a drůbeži. Požadavky vycházejí z parametrů tělesné stavby těchto zvířat a z procesů, které v jejich tělech probíhají, proto se v první části zaměřím na vybrané oblasti anatomie, fyziologie a etologie, které souvisejí s přepravou. Ve druhé části se budu věnovat právní úpravě, která souvisí s přepravou živých zvířat, a to jak českým právním normám, tak normám implementovaným na základě požadavků Evropské

7

unie. Uvedu nejen přehled jednotlivých nařízení, zákonů a vyhlášek, ale shrnu i nejdůležitější požadavky, které musí být během přepravy splněny. V poslední části se budu věnovat hlavnímu cíli celé práce. Tím je porovnání skutečných požadavků zvířat zjištěných v relevantních výzkumech či získaných v praxi při práci se zvířaty pracovníky v zemědělských podnicích s požadavky kladenými na dopravce jednotlivými právními normami. Závěrem tedy bude zhodnocení minimálních standardů, které musí být při přepravě zvířat dodrženy, aby byla zajištěna požadovaná kvalita jejich masa. Zákony a jiné právní normy bývají často kritizovány za to, že jsou odtržené od reality. Přínosem této práce by mělo být zhodnocení, zda lze tuto kritiku vztáhnout i na zákony týkající se přepravy živých zvířat. Kromě zhodnocení bude v závěru nastíněn i způsob, jakým by se do budoucna měla vyvíjet úprava tohoto typu speciálních přeprav, aby se neopakovaly situace známé z minulosti jako tzv. transporty smrti, kdy zvířata na silnicích hromadně umírala v nevhodných podmínkách. Přitom bude brán zřetel i na ekonomickou efektivnost celého procesu.

8

2. Význam přepravy při výrobě masa Přeprava živých zvířat je nedílnou součástí procesu výroby masa. I v případě, že je celý chov realizován pomocí vlastních přírůstků nebo je při připouštění samic využíváno inseminace, je nutné převážet zvířata na jatka k usmrcení. Přestože počty chovaných zvířat a s tím zákonitě i produkce masa neustále klesají, v roce 2013 bylo v České republice poraženo celkem 221 214 kusů skotu (ČSÚ, 2014b), 2 651 691 kusů prasat a kuřata v celkové živé hmotnosti 227 974 tun (ČSÚ, 2014a). Všechna tato zvířata musela být z chovných zařízení přepravena na jatka. Cesta na jatka je pro většinu zvířat první zkušeností s dopravním prostředkem. V chovech zaměřených na tržní produkci masa nezbývají finanční prostředky, ani čas na to, aby zvířata mohla být na jedinou cestu v jejich životě trénována a soustavně připravována. Proto pro ně přeprava představuje značný stres. Pokud je stres příliš velký nebo jsou zvířata vůči stresu málo odolná, může docházet ke vzniku vad masa nebo dokonce úhynům zvířat. Stres má vliv na hormonální činnost organismu. V přírodě mají změny hormonální činnosti zajistit lepší přežití jedince. Při stresu dochází k aktivaci celého organismu, který se připravuje na boj o život nebo útěk. V krvi roste hladina stresových hormonů, především což má zajistit dostatečné zásobení svalů energií. Roste také krevní tlak, což má zajistit, že se energie ke svalům včas dostane. Důsledkem těchto změn je změněné chemické složení svalu, což se po poražení zvířete projevuje především významnými změnami v pH masa. Tyto změny vedou ke vzniku vad masa. Bylo prokázáno, že některé vady masa přímo souvisejí se stresem během přepravy na jatka. Nejčastěji bývají zmiňovány dvě vady, a to PSE u prasat a DFD u hovězího dobytka (viz kapitola 5). Tyto vady sice nezpůsobují zdravotní závadnost masa, ale takové maso se již nehodí pro výsekový prodej (Ingr, 2003), protože má změněné organoleptické vlastnosti. V případě PSE maso špatně váže vodu, maso s DFD je zase příliš tuhé. Maso s vadami má také na první pohled jinou barvu, v případě PSE je příliš světlé a v případě DFD naopak tmavé (Stupka et al., 2009). Kdyby bylo takové maso nabízeno k prodeji, zákazníci by okamžitě poznali, že se nejedná o maso prvotřídní kvality. Využitelné je tedy pouze pro zpracování v omezeném množství výrobků.

9

Na druhou stranu přeprava představuje nákladovou položku v rozpočtu chovatele, která nemusí být zcela zanedbatelná. Především nákup nových dopravních prostředků vyžaduje od chovatele značnou investici. Ne vždy je ale nutné kupovat vlastní dopravní prostředky. U většiny jatek je možné si přepravu objednat (např. Bajer a spol., spol. s r.o., 2014), tato služba je samozřejmě placená. Záleží na konkrétních podmínkách u daného chovatele, zda pro něj bude výhodnější si dopravu zajistit sám nebo využít služeb jatek. Vzhledem k tomu, že výkupní ceny jatečných zvířat i s přihlédnutím k obdrženým dotacím jen o málo převyšují náklady na produkci, je třeba pečlivě řídit každý úsek výroby masa. Doprava je nedílnou součástí tohoto procesu, promítá se jak do nákladů, tak do výnosů.

10

3. Vývoj přepravy živých zvířat První zmínky o přepravě živých zvířat lze nalézt už u autorů starověku. Hérodotos a Thukydides zmiňují přepravy živých koní na lodích v souvislosti s postupem perského vojska proti Řekům. Cílem bylo přepravit co největší množství živých koní pro potřeby války v zámořských oblastech. Vzhledem k podmínkám, v jakých byla zvířata držena, není divu, že většina cestu nepřežila a ta, která přežila, nebyla daleka smrti. Zvířata byla ustájena v podpalubí v těsných boxech, kde byla navíc spoutána, aby se nemohla hýbat nebo se hýbala pouze velice omezeně. Vzhledem k všude panující vlhkosti byla krmena plesnivým senem a nakládka a vykládka z lodi se uskutečňovala pomocí plátěných závěsů, ve kterých koně neměli oporu pro nohy (happytrailstrailers.com, 2014). Velký význam pro historii měly přepravy koní v souvislosti s dobytím Ameriky v 15. století. V té době divocí koně na americkém kontinentě již dávno vyhynuli. Některá zvířata, která přežila cestu z Evropy, ale dobyvatelům uprchla a vzhledem k tomu, že pro ně místní podnebí bylo příznivé, přečkala zimu a začala se množit. Postupně se vytvořila prosperující stáda a zvířata dostala označení mustangové (happytrailstrailers.com, 2014). První zmínka o přepravě zvířat na lodích jako zásoby potravin pochází až ze začátku 17. století. Roku 1607 měla britská loď Susan Constant vézt kolonisty, kteří si s sebou na cestu do Jamestownu vzali i malý dobytek, který jim měl sloužit jako potrava. Jak byl nový svět postupně osidlován, stával se dobytek pravidelnou součástí lodního nákladu. Podmínky se nadále zlepšovaly a brzy umožnily přepravy zvířat i z jiných důvodů než jen jako zásoby masa. Úmrtnost zvířat během přepravy bohužel stále dosahovala více jak 50 % (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). Přeprava dobytka po železnici byla poprvé uskutečněna až v roce 1868, kdy bylo přepraveno dvacet vagónů skotu z Abilene do Chicaga. Tato přeprava odstartovala významné změny v přepravě skotu na americké trhy, protože do té doby byla velká stáda přeháněna po kopytě. Oproti přepravě zvířat na lodích se také významně snížila úmrtnost zvířat. Během 19. století dosahovala úmrtnost na železnici jen 15 % (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). V současné době se většina přeprav zvířat uskutečňuje pomocí oboru silniční dopravy, protože ten nabízí levné a flexibilní řešení. Na trhu je k dispozici celá řada dopravních prostředků, které jsou speciálně navrženy pro dané druhy zvířat a zajišťují jim co možná nejvhodnější podmínky. 11

Doplňkově je využívána i letecká doprava, a to především v souvislosti s rekreací majitelů zvířat nebo sportovním využitím určitých druhů zvířat, jako jsou například koně. Stále ještě se objevují případy, kdy zvíře cestu nepřežije, jejich výskyt je však již sporadický. Statistiky uvádějí, že na silnicích uhyne méně než 1 % přepravovaných zvířat. Celosvětovým trendem současné doby je uvolňování podmínek obchodu a jeho postupná globalizace. To se nevyhnulo ani trhu s masem a dalšími zvířecími produkty. Maso již není bezpodmínečně spotřebováváno ve státě, ve kterém byla zvířata chována, narůstá množství případů, kdy jsou zvířata přepravována na poražení do jiných zemí, než je země jejich původu. Průměrné délky přeprav živých zvířat se prodlužují. Pro současnou dobu je charakteristické velké množství informací, které mají zákazníci k dispozici, ať už prostřednictvím různých novin a časopisů, tak především prostřednictvím internetu. Současně narůstá význam ekologie, trvale udržitelného rozvoje a pozornost se obrací i k wellfare zvířat. Moderní zákazníci tak nevyžadují pouze maso určitého druhu zvířat, vyžadují také jeho prvotřídní kvalitu a šetrné zacházení s poráženými zvířaty. Pozornost se tak obrací nejen na humánní způsoby chovu, ale především na zajištění odpovídajících podmínek během přepravy. Již nestačí jen zvířata dovézt živá, musí na místo určení dorazit v dobrém stavu a během přepravy jim musí být poskytováno pohodlí. Ne vždy jsou však požadavky různých skupin aktivních v této oblasti založeny na relevantních výzkumech, mnohdy jsou přehnané a v některých případech zvířatům dokonce škodí. Podle některých autorů je možné zahrnout přepravy živých zvířat mezi tzv. speciální přepravy. Mezi ně patří mimo jiné přepravy nebezpečných nákladů, nákladů přepravovaných pod kontrolovanou (řízenou) teplotou nebo nadrozměrné náklady (Novák, 2003). Těmto přepravám je obvykle věnována zvýšená pozornost ze strany různých mezinárodních organizací. Přeprava živých zvířat je však v tomto směru výjimkou. Zatím neexistuje mezinárodní organizace, která by unifikovala podmínky, za kterých mají být zvířata přepravována. Úroveň kvality přeprav tak značně kolísá podle toho, na území jakého státu či kontinentu je přeprava realizována. Jistého pokroku v tomto směru dosáhla Evropská unie, která vydala Nařízení Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (dále jen Nařízení). Toto Nařízení je platné ve všech státech Evropské unie a unifikuje tak podmínky těchto přeprav alespoň ve větší části Evropy. Současně představuje nejpřísnější úpravu této oblasti a stalo se tak hlavní náplní školení dopravců, kteří se touto kategorií přeprav zabývají. K značnému zpřísnění právní úpravy vedla

12

skutečnost, že byly na silnicích zachyceny tzv. transporty smrti mířící především z Polska, kdy byla zvířata převážena v takových podmínkách, že jich většina cestu nepřežila (Nařízení). V České republice vykonává dohled nad těmito přepravami veterinární správa v souvislosti s kontrolou přenosu nákaz. Před přepravou je tedy třeba splnit určité podmínky, jako je povinné očkování, označení zvířat a další. Podmínky jsou ale stanoveny tak, aby majitele zvířat ani dopravce při standardních přepravách často přepravovaných druhů zvířat neomezovaly a nutnou administrativu minimalizovaly. Možnost kontroly má i policie, ta se ale potýká s faktem, že zatím neexistuje systém, do kterého by byla povinnost zmiňované přepravy hlásit. Dopravní prostředek se tedy může vydat na cestu, aniž by bylo nutné oznamovat jakémukoliv úřadu, kolik zvířat a jakého druhu bude přepraveno a podrobnosti týkající se samotné dopravy. Tyto informace musí být podle Nařízení v dopravním prostředku k dispozici, avšak pouze u určitých typů cest. V budoucnosti se tedy dá očekávat další zpřísňování podmínek přepravy živých zvířat a především zavedení systému, který by umožňoval jejich efektivní kontrolu.

13

4. Anatomie, fyziologie a etologie přepravovaných zvířat Všechna hospodářská zvířata prošla procesem domestikace, ta začala již před několika tisíci lety a neustále pokračuje. V rámci domestikace člověk cíleným výběrem určitých jedinců ovlivňoval a stále ještě ovlivňuje vzhled i chování zvířat a přetváří tak volně žijící druhy v druhy, které jsou vhodné k chovu. Hospodářská zvířata člověk využívá pro produkci masa a dalších živočišných produktů, jako je mléko, vejce nebo sádlo, proto se při domestikaci zaměřil právě na tyto charakteristiky. Původně se zvířata chovala v extenzivních chovech, které využívaly jejich přirozených vlastností, posílených cílenou plemenitbou a šlechtěním. Takový chov byl realizován v prostředí, které se podobalo přirozenému prostředí, ve kterém druhy žijí. Jako příklad může sloužit chov krav, kdy krávy tráví celý svůj život na pastvinách. V současné době se od tohoto způsobu chovu upouští, protože při jeho využití jsou náklady vysoké, produkce malá, a proto chov nerentabilní. V dnešní době jsou nejrozšířenější chovy intenzivní, kdy jsou zvířata chována v umělých podmínkách, které jsou ale nastaveny tak, aby zvířatům umožňovaly maximální produkci. Tyto chovy dosahují nejlepší rentability. Aby bylo možné chovat zvířata v intenzivních chovech, musela být k tomu cíleně vyšlechtěna. Prasata, krávy i drůbež jsou šlechtěny tak, aby s co nejmenší potřebou krmiva vyprodukovaly co nejvíce masa a aby maso obsahovalo správné procento tuku. Prasnice jsou šlechtěny k tomu, aby rodily co nejvíce selat, krávy, aby dojily co nejvíce mléka, a slepice, aby snášely co nejvíce vajec. Metabolismus zvířat je udržován na horní hranici výkonnosti. Veškerá jím vytvořená energie je využívána k produkci, zvířata si neukládají zbytečné rezervy. Právě to však může být problém, pokud podmínky nejsou optimální. S rostoucí produkcí totiž klesá odolnost zvířat vůči nepříznivým vlivům. S působením nepříznivých vlivů se zvířata setkávají nejčastěji právě při přepravě na jatka. Ocitají se v novém prostředí, které málokdy odpovídá požadavkům jejich zvýšeného metabolismu. V důsledku neexistujících rezerv pak zvířata velice snadno podléhají stresu. Přestože stres působí krátkodobě a tělo by se s ním mělo vyrovnat, zvířata na to nemají čas, protože jsou během několika hodin po přepravě poražena.

14

Odpověď organismu na stres působící během přepravy byla podrobně studována u skotu. Sledována byla jak odpověď celého organismu, tak hladiny některých hormonů a dalších látek v krvi. V souvislosti se stresem byla u skotu pozorována zvýšená teplota, zrychlená tepová a dechová frekvence a aktivace hypotalamo-hypofyzární osy, která řídí vyplavování určitých hormonů do krevního řečiště. Tato osa ovlivňuje především hladinu glukózy, kortizolu a kortikosteroidů v krvi (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). U skotu bylo pozorováno především zvýšení hladiny kortizolu. Výjimku představují velmi mladá telata, u kterých tato reakce nenastala vždy. Podobně se chová i hladina kortikosteroidů, zatímco zvýšení hladiny glukózy v krvi zatím nebylo jednoznačně prokázáno (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). Zvýšené hladiny uvedených tří látek bývají obvykle považovány za indikátory stresu. V průběhu přepravy může hladina kortizolu v krvi opět klesnout v důsledku přivyknutí zvířat na danou situaci (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). Další enzymy se objevují v krvi v souvislosti s únavou, a to především svalovou únavou z dlouhého stání. Tyto enzymy bývají častěji pozorovány u dospělého skotu, který více stojí, než u mladých telat. Současně v krvi stoupá množství hemoglobinu a klesá její pH (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). Specifické změny vykazuje také imunitní systém. Jako odpověď na stres stoupá celkový počet bílých krvinek, a to především neutrofilů, eozinofilů a monocytů, zatímco množství lymfocytů klesá. Poměr neutrofilů a lymfocytů je také možné použít jako indikátor stresu. V některých studiích byl pozorován pokles T-lymfocytů, zatímco hladina B-lymfocytů zůstávala nezměněna. Všechny bílé krvinky se podílejí na ochraně organismu před infekcí, každý typ má v tomto procesu specifickou funkci. Přestože celkový počet bílých krvinek roste, aktivace hypotalamohypofyzární osy inhibuje do určité míry jejich funkci, takže zvířata jsou náchylnější k infekci (Swanson and Morrow-Tesch, 2014). Přestože výše uvedené výsledky pocházejí z výzkumů skotu, je možné je vztáhnout i na další druhy chovaných zvířat, protože popsané mechanismy jsou podobné u všech savců i ptáků. Stres je velice významný faktor, který ovlivňuje zdravotní stav zvířat. Nejenže dochází ke změnám v tělech stresovaných zvířat, ale imunitní systém je oslaben a zvíře se může nakazit (v souvislosti s přepravou je rozšířeno např. respirační onemocnění skotu). Proto je při přepravě tak důležité dbát na požadavky zvířat, které plynou z jejich anatomie, fyziologie i etologie.

15

4.1 Prasata

Obrázek 1 Prase domácí

Prasata domácí byla poprvé domestikována již před více než deseti tisíci

lety

v oblasti

dnešního

východního Turecka. Později byla domestikována i evropská divoká prasata (zoologie.frasma.cz, 2014). Domestikovaná prasata se vyvíjela jinak

než

jejich

volně

žijící

příbuzní. Moderní prasata jsou větší, mají více masa a jejich maso je kvalitnější.

4.1.1 Vnímání

zdroj: http://jablonecky.denik.cz/nazory_region/prase130212.html

Smysly spadají jak do oblasti anatomie, tak do oblasti fyziologie, ale především do oblasti etologie. To, jak zvíře vnímá prostředí, ve kterém se nalézá, významně ovlivňuje jeho chování. K velkému množství nehod dochází právě v důsledku nepochopení toho, jak zvíře vnímá své okolí. Zvíře se může leknout něčeho, co ošetřovatel nevnímá, a zranit sebe i lidi kolem sebe. Vnímání také úzce souvisí se stresem. Pokud zvíře nechápe své prostředí, je vyděšené, a tedy ve stresu. Proto je smyslům třeba věnovat velkou pozornost. Prasata nemají tak dokonalý zrak jako lidé (Jensen, 2009) a další primáti. Oko prasete nemá schopnost akomodace (Blackshaw, 2013), prasata tedy nedokážou zaostřovat. Na rozdíl od sítnice v lidském oku, která obsahuje tři typy čípků, sítnice prasat obsahuje pouze dva typy čípků. To znamená, že prasata vidí pouze dichromaticky. Každý z těchto čípků dokáže rozlišovat barvy o určité vlnové délce. Čípky v oku prasete mají nejlepší rozlišovací schopnosti při vlnových délkách odpovídajících barvám modré a zelené (Lomas et al., 1998). Díky tomu dokážou prasata celkem spolehlivě rozlišit modrou barvu od zelené a modrou barvu od červené, ale nedokážou spolehlivě rozlišit červenou od zelené (Tanida et al., 1991). Díky umístění očí prase vidí v úhlu 310°, většinu tohoto prostoru však obsáhne pouze jedním okem (monokulárně). Oběma očima (binokulárně) vidí pouze v úhlu 35-50° (Bladkshaw, 2013). Špatný zrak prasat způsobuje jejich lekavost. Při manipulaci s nimi a především při nakládce a vykládce je tedy účinné postavit plné bariéry po celé délce hnacího koridoru, aby zvířata nevnímala podněty z okolí (Hemsworth, 2000). Prasata dobře rozlišují mezi světlem a tmou 16

a jako většina zvířat raději volí světlo než tmu (Van Putten and Elshof, 1978). Při nahánění je tedy možné využít světelného efektu, kdy je osvětlení ve stáji ztlumeno a plošina dopravního prostředku nasvícena. Zvířata se budou instinktivně snažit uniknout tmě a půjdou za světlem (Hemsworth, 2000). Přílišné světlo je však může odradit (Grandin, 1990). Prasata mají dobře vyvinutý sluch. Při komunikaci mezi sebou používají až 14 různých druhů signálů (Kiley, 1972). Zvuky slyší v rozmezí od 42 Hz do 40 500 Hz, zatímco člověk slyší zvuky od 31 Hz do 17 600 Hz (Marchant-Forde, 2009). Je tedy zřejmé, že prasata zaznamenávají zvuky o daleko vyšších frekvencích než člověk. Zvuky dokážou také velice přesně lokalizovat, a to s přesností až 4,5°. Člověk lokalizuje zvuky s přesností až 1°, koně jsou na tom mnohem hůře, u nich se přesnost pohybuje kolem 20° (Heffner and Heffner, 1989). Neznámé a hlasité zvuky vyvolávají u zvířat pocit ohrožení a následně i stres, měly by tedy být sníženy na minimum. To platí především v průběhu nakládky a vykládky, kdy neznámé zvuky mohou odradit zvířata od postupu vpřed. Pozornost je třeba věnovat hladině hluku během přepravy. Zvířata sice mají schopnost habituace a po nějaké době si na určitou hladinu hluku zvyknou, nepravidelné rány je ale lekají. Proto je se zvířaty nutno jet opatrně a vyhýbat se situacím, při kterých by odpružení vozidla těmto ranám nezabránilo. Prasata mají velice dobře vyvinutý čich, v přírodě ho využívají především k hledání potravy, kterou vyhrabávají ze země. Čich jim však slouží také ke komunikaci. Vzhledem ke své tělesné stavbě se prasata při komunikaci nespoléhají na postavení těla, ale nálady vyjadřují pomocí feromonů. Jejich citlivý čich dokáže tyto feromony zachytit např. z moči (Houpt, 2011). Dospělí kanci využívají feromonů k identifikaci říjící bachyně (Krebs, 2007). Toto je třeba si uvědomit při organizování přepravy a pokud možno se vyhnout situacím, kdy by se na jednom dopravním prostředku vyskytovaly jak říjící bachyně, tak kanci. V takovém případě by totiž nestačila obyčejná přepážka, kdy na sebe zvířata nevidí. Významnou skupinou feromonů jsou feromony signalizující nebezpečí. Pokud je zvíře ve stresu, vystříkne moč obsahující tento feromon do svého okolí. Pokud tato moč ulpí na místě, kudy je následně třeba prohnat další skupinu prasat, mohou tudy zvířata odmítat projít (Krebs, 2007). Tyto dvě skupiny feromonů mají pro dopravce velký význam, protože umožňují vysvětlit celou řadu případů, kdy se zvířata odmítají pohnout kupředu bez zjevného důvodu. Existuje ještě celá řada dalších skupin feromonů, které však pro dopravce nejsou tak významné, např. feromony vyjadřující dominanci.

17

Stejně jako lidé i prasata špatně snášejí změny směru jízdy, zrychlování a všeobecně vibrace. Nejenže mají problémy s udržením rovnováhy a dochází k podstatnému omezení jejich pohodlí, ale mohou v důsledku působení vibrací i zvracet (Lambooij, 2000). Kinetóza neboli nemoc z pohybu, která vzniká v důsledku rozporu mezi vjemy, které mozek získává z očí, a vjemy zaznamenávanými ve středním uchu (Vitalion.cz, 2013), se u lidí projevuje, pokud vibrace dosahují nízkých frekvencí od 0,05 do 0,5 Hz. Bylo zjištěno, že tyto vibrace vyvolávají u prasat stejnou nemoc. V důsledku zmatení mozku se prasata necítí dobře, funí, přežvykují, mají pěnu v tlamě, zvedá se jim žaludek a dokonce mohou i zvracet (Randall and Bradshaw, 1998). Zrychlení má na prasata dokonce ještě větší vliv než vibrace, mnohem hůř prasata reagují na zrychlování rychlostí 3m/s2 než 1m/s2. Hodnotu 3m/s2 rozhodně během přepravy není vhodné překračovat (Perremans et al., 1998). Proti nevolnosti je v některých případech možno bojovat sedativy a jinými prostředky, bylo zjištěno, že pozitivně působí vitamín E, v menší míře také vitamín C, hořčík nebo tryptofan (Peeters et al., 2005). Jakékoliv látky podávané zvířatům se však projeví v jejich mase, proto je nelze při přepravě na jatka použít. Nejvhodnějším řešením se zdá být použití velkých a dobře odpružených dopravních prostředků (Lambooij, 2000) v kombinaci s přiměřenou jízdou.

4.1.2 Termoregulace Prasata patří mezi savce, kteří udržují svou stálou tělesnou teplotu pomocí termoregulačních mechanismů. Pokud se nacházejí mimo svou termoneutrální zónu, buď si teplo vytvářejí, nebo se snaží ochladit. Prasata jsou velice špatně připravena na snižování teploty, jediným mechanismem je válení se (Knowles and Warriss, 2000). Pokud potřebují zvýšit svou tělesnou teplotu, spotřebovávají svůj tělesný tuk, což často vede k nežádoucímu úbytku váhy. Lambooij et al. (1987) provedli výzkum, při kterém hodnotili vliv teploty a rychlosti proudění vzduchu na prasata při přepravě. Zjistili, že při teplotě 24°C byla ztráta váhy podstatně vyšší než při teplotě 16°C. Při teplotě 16°C byla produkce tepla vyšší než při teplotě 8°C nebo 24°C. Ukázalo se tedy, že teploty kolem 16°C jsou pro přepravu prasat optimální. Situaci pomáhalo zlepšit ochlazování prasat vodou. Při teplotě 24°C vypila prasata bez ochlazování průměrně 4,6 l vody, zatímco s ochlazováním za stejnou dobu pouze 1,2 l. Při rychlosti proudění vzduchu 0,8 m/s byla produkce tepla podstatně vyšší než při rychlosti 2 m/s. Při teplotě 16°C a rychlosti proudění 2 m/s byla ztráta tělesného tuku nejmenší, a to 824 g na kus. Stejnou optimální teplotu pro převoz prasat potvrdil i průzkum Warrisse and Brown (1994), kteří zveřejnili, že úmrtnost prasat mnohonásobně vzrostla při teplotách nad 15-17°C proti úmrtnosti při teplotách nižších.

18

Termoneutrální zóna prasat před porážkou se pohybuje od 23 °C do 31°C (Lambooij, 2000), což jsou podstatně rozdílné teploty od výše uváděných. Je třeba si uvědomit, že každý živočich s tělesnou teplotou vyšší, než je teplota okolí, vyzařuje teplo do svého okolí a ohřívá ho. Není přesně známo, jaké jsou hodnoty takto vydaného tepla u prasat (Lambooij, 2000). Průměrně se odhadují na 163 W na 100 kg (Výbor pro ochranu hospodářských zvířat, 2007). Je tedy zřejmé, že teplota uvnitř dopravního prostředku bude dosahovat vyšších hodnot než teplota okolí a během přepravy je nutno ji neustále monitorovat. V kombinaci s vysokou teplotou je nebezpečná vysoká vzdušná vlhkost. Vzduch dokáže absorbovat pouze omezené množství vodní páry. Relativní vzdušná vlhkost vyjadřuje stupeň nasycenosti vzduchu vodní párou, tedy při 100% relativní vzdušné vlhkosti již vzduch nepřijímá další vodní páru. Tento problém pociťují všechna zvířata a také lidé při pocení. Pocení slouží k ochlazování těla, protože se při něm spotřebovává velké množství energie právě přeměnou vody z kapalného skupenství na plynné. Obdobný mechanismus probíhá i při dýchání, kdy je vzduch při průchodu dýchacími cestami prosycován vodní párou. Tohoto způsobu ochlazování využívají například psi při tzv. hyperventilaci, kdy dýchají krátce, ale ve velmi vysoké frekvenci, a tím zvyšují prodýchaný objem vzduchu. Když roste relativní vlhkost vzduchu, zpomaluje se vypařování vody a klesá účinnost ochlazování. Naopak při nízké relativní vlhkosti roste potřeba vody v důsledku zvýšené potřeby dýchacího systému zvlhčovat vzduch na požadovanou úroveň. Proto je v souvislosti s teplotou vzduchu nutno sledovat i jeho relativní vlhkost. Pokud jsou zvířata převážena na jatka, je vhodné je po přijetí na místo ostříkat vodou. Ostříkání má celkem tři efekty. Za prvé se prasata ochladí, takže se sníží nebezpečí vzniku PSE. Za druhé se prasata zklidní a za třetí se očistí od případných nečistot. Stříkání však není vhodné, pokud teplota vzduchu klesne pod 11°C (Lambooij, 2000). Příliš nízká teplota může být také problematická, ani prasata nedokážou svou tělesnou teplotu zvyšovat donekonečna. Projevem stresu z chladu může být shlukování zvířat nebo třes (Výbor pro ochranu hospodářských zvířat, 2007). Zabránit přílišnému poklesu teploty je snadnější než zabránit jejímu nárůstu, ve většině případů postačí správná konstrukce dopravního prostředku, která omezí větrání v nákladním prostoru. Při nastavování větrání je třeba brát v úvahu proudění vzduchu kolem i uvnitř nákladního prostoru. Problematickým bývá obvykle prostor za kabinou řidiče, tzv. „horké místo“ (Výbor pro ochranu hospodářských zvířat, 2007), kdy se nákladní prostor nachází ve vzdušném vaku a neproudí sem vzduch z okolí. V této oblasti je obvykle teplota vzduchu vyšší než na opačném konci dopravního prostředku, kde naopak 19

vzduch proudí příliš. Čidla měřiče teploty by proto měla být umístěna jak vpředu, tak na konci přepravního prostoru, a to jak ve výšce, tak u podlahy. Důležité jsou i termodynamické vlastnosti materiálu, na kterém zvířata leží. Pro udržení správné tělesné teploty je důležité hospodaření organismu s vodou. Přestože prasata během přepravy pijí málo, jedno prase vypije pouze 0,65 – 1,6 l (Lambooij, 2000), jejich denní potřeba se pohybuje od 6 do 18 l vody na 100 kg živé hmotnosti (Verstegen, 1987). Proto by měla mít po celou dobu přepravy přístup k čerstvé vodě.

4.1.3 Genetické predispozice Jak nejnovější objevy ukazují, genetika promlouvá téměř do všeho. Každé zvíře se rodí s předem danými genetickými predispozicemi, které ovlivňují jeho barvu, velikost, trávení, a jak ukázaly výzkumy v poslední době, i odolnost vůči stresu. Do přímé souvislosti s odolností prasat vůči stresu se dává major gen RYR 1. Mutace tohoto genu se projevuje jako MHS (syndrom zhoubné hypertermie). Tento gen je lokalizován na 6. chromozomu a jsou známy jeho dvě alely. Dominantní alela obsahuje bázi cytosin, zatímco recesivní alela bázi tymin. Prasata, která jsou v tomto genu dominantními homozygoty, jsou vůči stresu odolná, a tedy i odolnější k vadám masa, především PSE. Naopak recesivní homozygoti jsou ke stresu náchylnější (Stupka et al., 2009). Jednotlivá zvířata, přestože pocházejí ze stejných podmínek, tak mohou na stres reagovat různě.

4.1.4 Etologie Divoká prasata mají silně vyvinuté sociální chování. Žijí ve skupinách, které obvykle tvoří několik samic se svými potomky, ty si navzájem pomáhají s jejich výchovou. Celá skupina obývá území o rozloze 100, někdy i 2500 ha, velikost území záleží na dostupnosti potravy (Dale and Brooke, 2006). V produkčních chovech jsou prasata chována často celý život v jednom kotci a ke všemu oddělena od ostatních. Při následné přepravě na jatka se tedy vyskytnou hned dvě příčiny stresu. První z nich je zařazení zvířete do stáda tvořeného neznámými jedinci. Pokud je to možné, je dobré, aby zvířata měla před samotnou přepravou možnost si na sebe zvyknout. Bohužel se toto často neděje a není v moci dopravce, aby to změnil. Druhou příčinou je samotná manipulace se zvířaty. Jestliže zvířata během svého života nepřijdou do styku s člověkem a nejsou tedy na něj zvyklá, budou při pokusech o manipulaci s nimi nervózní, což povede k tomu, že budou jednat ve zmatku. Jejich chování bude nepředvídatelné a může dojít k nehodám. Bylo prokázáno, že pokud je se zvířetem během

20

jeho života manipulováno, např. při přehánění z jednoho kotce do druhého, zvládá manipulaci při nakládce a vykládce mnohem lépe než jedinec, se kterým manipulováno nebylo (Hemsworth, 2000). Při jednom průzkumu byla prasata v průběhu jednoho měsíce pravidelně vyháněna ze svých kotců, proháněna kolem budovy a zahnána zpět. Tato prasata při nakládce opouštěla kotce mnohem rychleji než prasata, která vyháněna nebyla (Abbott, 1997). Přestože může správná příprava prasat na přepravu významně ovlivnit vnímání stresu během samotné přepravy i při činnostech s ní souvisejících, je bohužel často podceňována a ve většině případů úplně chybí. Obecně lze prasata rozdělit na dva druhy, pasivní a aktivní. Typ prasete se určuje na základě behaviorálních testů. Pasivní prasata mají vyšší hladinu kortizolu v krvi a jsou tedy náchylnější ke stresu než prasata aktivní (Lambooij, 2000). Jak už bylo zmíněno, prasata jsou sociální zvířata. V přírodě žijí ve skupinách a i v zajetí mají tendenci se shlukovat. Při manipulaci s nimi je vhodné tohoto přirozeného chování využít. Pokud je třeba nahnat na určité místo pouze jednoho jedince, je jednodušší a mnohem efektivnější nahnat tam celé stádo, poté jedince oddělit a celé stádo přehnat zpět. Snaha o odehnání jednotlivce by v mnoha případech mohla být zcela marná (Hemsworth, 2000). Naopak následovatelský pud mají prasata vyvinut mnohem méně než např. hovězí dobytek nebo ovce. Jen nerada pospíchají a nucení ke spěchu u nich vyvolá pouze strach a zmatek. Proto se na prasata nikdy nesmí spěchat. Prasata mají dobrou jak krátkodobou, tak dlouhodobou paměť. Této vlastnosti je možné využít při

navykání

na

manipulaci

a

samotný transport.

Prasata

si

snadno

zapamatují,

že před poháněcími pomůckami mají postupovat vpřed nebo si zapamatují překážky, kterým je třeba se vyhnout. Jako odměna může při učení sloužit například poplácání (Hemsworth, 2000).

4.1.5 Hustota naložených zvířat Pokud tomu nebrání přílišné vibrace nebo nevhodná podlaha, většina prasat během přepravy leží (Warriss, 1998). Vzhledem k typům používaných dopravních prostředků je zřejmé, že na kratších cestách, kde se používají dopravní prostředky v horším stavu a v horším stavu jsou rovněž i silnice, budou prasata dávat přednost stání. Stání je však méně pohodlné a nepohodlí vyvolává stres (Knowles and Warriss, 2000). Proto by prasata při jakkoliv dlouhé cestě měla mít možnost ulehnout. V letech 2004-2008 byl proveden v České republice průzkum, při kterém se zjišťovalo, jak počet naložených zvířat ovlivňuje úmrtnost během přepravy. Pokud byl počet naložených zvířat do 40 kusů včetně, byla úmrtnost 0,053 %. Při naložení 41-120 kusů 21

vzrostla úmrtnost na 0,13 % a při naložení více jak 121 kusů na 0,156 %. Stejný průzkum také ukázal, že úmrtnost zvířat vykrmovaných na pevné podlaze nebo hluboké podestýlce byla nižší než zvířat vykrmovaných na roštech (Voslarova et al., 2010). Hustota prasat se většinou měří v množství kg na metr čtverečný. Tato hustota by se měla blížit 235 kg/m2, přičemž porážková hmotnost prasat se většinou pohybuje kolem 90-100 kg. Pokud hustota klesne pod 200 kg/m2, zvyšuje se tělesná teplota zvířat, puls i dechová frekvence a v souvislosti s tím i výskyt PSE. Při hustotě vyšší jak 275 kg/m2 již nemohou všechna zvířata najednou ulehnout. Proto je optimální na jedno prase o hmotnosti 100-120 kg plánovat plochu 0,42 m2, na těžší prasata o váze 120-140 kg plochu 0,45 m2. Pro selata je doporučeno 0,15 m2 a pro prasata těžší než 140 kg plocha 0,71 m2 (Lambooij, 2000).

4.1.6 Manipulace se zvířaty Při manipulaci s prasaty určenými na porážku je třeba dávat pozor, aby nevznikly vady kůže. Tyto vady nemusí být vidět na první pohled, mohou se projevit až po usmrcení zvířat. Je třeba se proto vyvarovat tvrdého zacházení a pokud možno zabránit potyčkám mezi zvířaty či jejich narážení na hrazení. Kvůli petechiálnímu krvácení se nesmí používat elektrické poháněče (Lambooij, 2000). Na velikost prasat a možnosti jejich pohybu je třeba brát ohled i při projektování hnacích uliček a nakládacích ramp. Uličkou širokou 120 cm prasata procházejí mnohem rychleji než uličkou širokou pouze 45 cm. Zatáčky je dokážou velice zbrzdit, a to až o 44 % při zatáčení v úhlu 180°. Urychlit jejich pohyb nepomůže ani rozšíření uličky v tomto místě. Vzhledem k dobré paměti prasata procházejí uličkou, kterou už v minulosti několikrát absolvovala, rychleji, než když jí procházela poprvé (Warriss et al., 1992). Prasata špatně zvládají jakákoliv stoupání, proto je pro ně ideální, pokud je rampa pro nakládání v úrovni ložné plochy dopravního prostředku nebo pokud je dopravní prostředek vybaven zvedacím zařízením. V případě použití rampy by neměl její sklon přesáhnout úhel 15-20°. Při vyšších sklonech mohou prasata odmítat na rampu vstoupit, protože jsou předem přesvědčena o tom, že ji nezdolají. Na rampy je vhodné hnát malé skupinky zvířat čítající maximálně 15 kusů tak, aby mohlo 4 nebo 5 zvířat jít vedle sebe (Lambooij, 2000). Povrch všech prostor, ve kterých se zvířata budou vyskytovat, by neměl být kluzký, protože by mohla upadnout a zranit se. Na pád jedince budou reagovat všechna ostatní zvířata ze skupiny a mohla by zastavit nebo se začít točit. Každé narušení plynulého pohybu vpřed vede ke zmatku

22

a zvyšuje se riziko úrazu ať už zvířat, nebo poháněčů. Proto je třeba se takovým situacím vyhnout a nebránit prasatům ve volném pohybu vpřed.

4.1.7 Organizace přepravy S rostoucí vzdáleností roste délka přepravy. Čím déle působí na zvířata stres z přepravy, tím více tuku je spáleno ze zásob a hmotnost zvířat klesá. Navíc roste nebezpečí, že zvíře uhyne. Proto je důležité cestu správně naplánovat. Organizátor přepravy by vždy měl stanovovat trasu co nejkratší, a to s přihlédnutím k času nikoliv k délce. Vhodnější je volit silnice s kvalitním a především hladkým povrchem bez výmolů, aby se předešlo otřesům. V pravidelných intervalech by zvířatům měl být poskytován čas na oddech. Velkým nebezpečím je přehřátí zvířat, a to především v letních měsících. K této skutečnosti by mělo být přihlíženo i při plánování cesty, protože řadu příčin vzestupu teploty v dopravním prostředku nad únosnou mez lze správným naplánováním cesty odstranit. V parných letních dnech by zvířata měla být přepravována navečer, v průběhu noci nebo brzy ráno, kdy se teploty drží v přípustných mezích. Vždy je vhodné vyhnout se frekventovaným a problémovým úsekům, kde by dopravní prostředek mohl uváznout v dopravní kongesci. Některá zvířata musí být z přepravy vyloučena kvůli nevyhovujícímu zdravotnímu stavu. Jde především o zvířata nemocná nebo zraněná, která by přepravu kvůli své snížené odolnosti nemusela přežít. Další ohroženou skupinou jsou vysokobřezí samice, které by mohly v průběhu přepravy začít rodit, nebo čerstvě narozená mláďata, která ještě nemají zahojený pupek a jsou proto náchylnější k infekci. Významným faktorem ve snesitelnosti přepravy pro zvířata je styl řízení řidiče. Pokud jsou zvířata v pohodě a mají možnost ulehnout, lehnou si. Pokud je ale ruší například nepravidelné otřesy, budou preferovat stání. Vždy je tedy třeba předpokládat, že alespoň některá zvířata stojí a přizpůsobit tomu styl jízdy. Rozjezdy by měly být plynulé stejně jako průjezdy zatáčkami. V žádném případě by řidič neměl při průjezdu zatáčkou přidávat plyn, a tím z ní auto „vytáhnout“. V takovém případě na zvířata začne kromě odstředivé síly působit i síla plynoucí ze zrychlení vozidla, obě síly se sečtou a zvířata by v důsledku toho mohla upadnout. Při pádu si mohou přivodit zranění, ale také poškodit dopravní prostředek nebo dokonce z něj vypadnout na silnici. Dopravní prostředek převážející živá zvířata se tedy pohybuje jiným způsobem než jiná vozidla, proto by vždy měl být označen příslušným symbolem.

23

4.2 Skot Skot byl pravděpodobně domestikován před deseti až jedenácti tisíci lety v oblasti Blízkého východu (Houser, 2012). Původně se využíval především k tahu. Postupně byla jeho využitelnost rozšířena i na produkci masa a mléka. Cílem šlechtění se stala maximalizace produkce těchto dvou surovin. Domácí skot se tak začal výrazně odlišovat od svých divokých příbuzných. Metabolismus současných plemen je mnohem výkonnější než metabolismus divokých zvířat. Co je výhodné pro člověka, není ale výhodné pro zvířata, protože ta se stala mnohem choulostivějšími. Aby mohla dosahovat očekávané užitkovosti, potřebují zajistit odpovídající podmínky.

4.2.1 Vnímání Díky umístění očí vidí skot horizont v úhlu 300°, nevidí pouze to, co se nachází přímo za ním. Vertikálně, tedy od země k nebi, ale skot vidí jenom v úhlu 60°, zatímco člověk vidí v úhlu 140°. Proto pokud se dobytek chce podívat na zem, musí pohnout celou hlavou (Boyles et al., 2005). Zorničky skotu mají tvar štěrbin a svaly uvnitř oka jsou slabé, což zhoršuje schopnost akomodace. Skot tedy nedokáže rychle zaostřovat (animalbehaviour.net, 2014c). Vzhledem k tomu, že skot většinu věcí vidí pouze monokulárně, tedy jedním okem, nevidí dobře trojrozměrně. Binokulárně vidí pouze v úhlu asi 25 až 50°. Nedokáže proto rozlišit, co je u něj blízko, co je daleko a jak je to daleko (Hainer, 2014). Podobně jako prasata, ani skot nevidí barvy jako lidé. V oku má pouze dva druhy čípků, vidí tedy dichromaticky (Jacobs et al., 1998). Dokáže velmi dobře rozlišit odstíny žluté a modré, ale nedokáže odlišit červenou od zelené. Muleta toreadora tak upoutává pozornost býků spíše pohybem než barvou. Na rozdíl od člověka ale skot vnímá mnohem citlivěji rozdíly mezi jednotlivými barvami. Velké rozdíly v barvě, např. černý plaňkový plot před bílou budovou nebo sluneční paprsky odražené od vodní hladiny, ho lekají (Hainer, 2014). Lekavost skotu může být velkým problémem hlavně v souvislosti s minimální schopností odhadovat vzdálenosti. Splašený dobytek může naběhnout do blízko stojícího plotu nebo ošetřovatele prostě proto, že neví, že stojí tak blízko (Boyles et al., 2005). Proto je vhodné při manipulaci s ním eliminovat faktory, které by ho mohly vylekat. Vyplatí se proto manipulovat se skotem v uličkách s plnými stěnami, které jsou rovnoměrně osvětlené. Na zemi by se neměly tvořit ostré přechody mezi světlem a stínem, které by skot mohl zaměnit s dírou v zemi (Boyles et al., 2005). Při manipulaci si je třeba uvědomit, že skot přímo za sebe nevidí. Proto by ten, kdo s ním manipuluje, nikdy neměl stát přímo za ním, ale trochu stranou. Skot by 24

také vždy měl mít možnost dostatečně hýbat hlavou, jednak proto, aby se mohl podívat za sebe, jednak proto, aby mohl zaostřovat na zem před sebou. Dobytek slyší zvuky v mnohem větším rozpětí frekvencí než člověk (Boyles et al., 2005), vnímá zvuky od 23 do 35 000 Hz. Nejcitlivěji vnímá zvuky s frekvencí kolem 8 000 Hz (Heffner and Heffner, 1983). Naopak vysoké krátké tóny ho mohou snadno vylekat, což může být dáno tím, že v přírodě různé druhy používají tento typ zvuků při vyhlašování poplachu (The Universtity of Wisconsin and The Babcock Institute, 2014). Na rozdíl od člověka ale skot nedokáže přesně lokalizovat, z kterého směru zvuky přicházejí, zdroje zvuků určuje s přesností pouze asi 30°. Schopnost slyšet velké rozpětí zvuků je tedy vyvážena horší schopností lokalizovat zdroj, ze kterého vycházejí (Boyles et al., 2005). Bylo také zjištěno, že skot reaguje mnohem citlivěji na lidské hlasy než na jiné mechanické zvuky (Watts, 2006). Skot slyší zvuky, které lidské ucho není schopné zachytit, ale neumí je lokalizovat tak přesně jako člověk. Při manipulaci s ním se tak může stát, že bude reagovat na něco, co člověk nevnímá. Většinou se začne rozhlížet ve snaze určit, co daný zvuk působí. Proto by při manipulaci se skotem měla být pokud možno vypnuta veškerá mechanizace a další případné zdroje zvuků odstraněny. Zvířata mohou poplašit především vysoké krátké tóny, které mohou vznikat např. při nárazech kovových trubek na sebe. Na lidský hlas skot reaguje tím, že mu stoupne tepová frekvence. Proto lze ve vypjatých situacích doporučit mluvit co nejméně (Watts, 2006). Stejně jako lidé, když mají poškozený zrak, se i skot při částečné nebo úplné ztrátě vidění mnohem více spoléhá na sluch. Pokud je třeba převážet takto zraněný dobytek, je třeba věnovat nežádoucím zvukům zvýšenou pozornost (Drovers Cattlenetwork, 2008). I čich má skot citlivější než lidé, pachy dokáže zaznamenat až na vzdálenost 8 kilometrů (Vegan Peace Home, 2014). Velice poplašně reaguje především na pach krve (Dalton, 2008). Proto je třeba kontrolovat, zda se dobytek v nákladních automobilech nebo hnacích uličkách nezranil a na místě nezůstaly její stopy. Další věcí, kterou má skot společnou s lidmi, je komfortní zóna. Komfortní zóna je oblast kolem těla, ve které nejsou vítáni další jedinci. Velikost této zóny je značně variabilní, záleží např. na způsobu ustájení a mnoha dalších faktorech. U skotu se pohybuje v rozmezí 150 a 750 cm, ale může být také mnohem větší (Drovers Cattlenetwork, 2008). Jedinci, kteří jsou zvyklí na manipulaci, odcházejí pryč, pokud mají možnost, když se člověk, zvláště pro ně cizí, přiblíží na vzdálenost 1,5 m. Pokud ale jedinci nejsou na manipulaci zvyklí, mají tuto zónu mnohem větší a odcházejí již, když se člověk přiblíží na vzdálenost 30 m (animalbehaviour.net,

25

2014c). Přitom komfortní zóna nemá tvar pravidelného kruhu, ale je u hlavy větší. Pokud je zvíře rozrušeno, komfortní zóna se zvětšuje (Drovers Cattlenetwork, 2008). Velká část komunikace u skotu probíhá prostřednictvím dotyků. Skot má velice citlivou kůži, a je proto možné s ním pomocí dotyků komunikovat. Velice dobře si ale také pamatuje špatné zacházení (Dalton, 2008). Proto se je třeba při manipulaci s ním vyvarovat bití, které navíc, pokud je zvíře v krátké době poraženo, snižuje kvalitu masa (do svalu se dostává příliš mnoho krve z porušených cév), a to i v případě, že následky úderů nejsou patrné na kůži. Během transportu působí na zvířata i vibrace. Bylo dokázáno, že se více vibrací přenáší z podlahy na zvířata než z rámu do podlahy (Aradom, 2012), přitom plně naložený dopravní prostředek produkuje méně vibrací než prázdný (Winer et al., 2003). Zvířata stojící podélně ke směru jízdy jsou vibracím vystavena více než zvířata stojící kolmo ke směru jízdy (Aradom, 2012). Pokud mají zvířata možnost volného pohybu, dávají přednost pozici kolmo ke směru jízdy (Wikner et al., 2003). Doposud nebylo jednoznačně prokázáno, zda skot trpí kinetózou či nikoliv. Byla sice provedena celá řada výzkumů, tyto se ale velmi liší podmínkami během transportu a kategorií použitých zvířat (věk, váha).

4.2.2 Termoregulace Podobně jako prasata může i skot trpět přehřátím. Přehřátí dokonce patří mezi nejčastější příčiny úmrtí těchto zvířat, zvláště evropská plemena vyšší teploty špatně snášejí (Appleby et al., 2008). Při přepravě je třeba počítat s tím, že se jedná o větší zvířata, čemuž odpovídá i větší tvorba tepla. Množství vytvořeného tepla ale velmi kolísá, záleží především na plemeni a typu produkce. Krávy šlechtěné na mléčnou produkci v období laktace produkují mnohem více tepla než dobytek vykrmovaný na porážku. Jejich metabolismus je ale tak zatížen, že už nemá žádné rezervy, a mnohem hůře se tedy vyrovnávají se změnami teploty. Vliv na množství vyprodukovaného tepla má i způsob ustájení, zvířata přicházející z pastvy produkují méně tepla než jedinci ustájení v uzavřené stáji (South Dakota State University, 2014). Obecně se předpokládá, že zvířata zvýší teplotu uvnitř dopravního prostředku o 3 °C proti okolnímu prostředí (Appleby et al., 2008). Při ochlazování skot využívá jiné mechanismy než lidé. Přebytečného tepla se zbavuje primárně zrychleným dýcháním podobně jako psi (Dewel, 2010), pocení se u evropských plemen skotu

26

objevuje až při teplotách nad 25-26 °C. Plemena odvozená od B. indicus neboli zebu jsou odolnější vůči vyšším teplotám a pocení se objevuje později (Appleby et al., 2008). Nevýhodou je, že skot teplo akumuluje, to znamená, že večer má skot vyšší tělesnou teplotu než ráno a tepelných přebytků se zbavuje v průběhu noci. Při prevenci přehřátí tedy nezáleží pouze na aktuální teplotě, ale na vývoji teplot v průběhu téměř celého dne. Tělesná teplota skotu dosáhne nejvyšší hodnoty až dvě hodiny poté, co začala venkovní teplota klesat. Zvířeti poté trvá až šest hodin, než opětovně sníží tělesnou teplotu a plně se zotaví (Dewell, 2010). Větší zvířata a zvířata s tmavě zbarvenou srstí jsou na přehřátí citlivější (South Dakota State University, 2014). U skotu je jednoduché přehřátí identifikovat. Zvířata se snaží vyhledávat stín, slintají, dýchají rychleji, případně dýchají s otevřenou tlamou. V pokročilejším stádiu přehřátí zvířata ztrácí schopnost koordinace a objevuje se třes. Pokud nejsou ochlazena, může dojít k jejich úhynu. Příznaky se jako první objeví u zvířat, která již v minulosti přehřátím trpěla, případně prodělala záchvatovité či respirační onemocnění (South Dakota State University, 2014). Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také zvířatům, která jsou již po určitou dobu vystavena stresu, protože jejich odolnost je oslabena. Při přepravě skotu je tedy třeba věnovat zvýšenou pozornost kontrole teploty uvnitř dopravního prostředku. Skot je možné na vyšší teploty přivykat, ale vývin potřebných mechanismů, jako je snížení množství podkožního tuku nebo výměna srsti, trvá devět týdnů (Appleby et al., 2008). Proto je výhodnější organizovat přepravu tak, aby neprobíhala v průběhu horkých částí dne nebo během obzvláště horkých dní. Zvířatům je třeba poskytovat dostatek vody. S rostoucí teplotou roste potřeba vody, protože příjem vody slouží jako jeden z ochlazovacích prostředků. Každé zvíře by mělo mít k dispozici minimálně 1,1 % živé hmotnosti vody na hodinu (Dewell, 2010). Orgánem, který produkuje nejvíce tepla, je u skotu bachor. Při trávení potravy v něm probíhají fermentační procesy, při kterých se uvolňuje velké množství tepla. Nejvíce tepla se uvolňuje zhruba čtyři až šest hodin poté, co se zvířata nažrala (Dewell, 2010). Proto by zvířata měla být převážena na lačno. Pokud již teplota uvnitř dopravního prostředku stoupne, je možné zvířata rosit. V tomto případě je důležitá především velikost kapek, protože jemná mlha pouze zvýší vzdušnou vlhkost (South Dakota State University, 2014) a vysoká vzdušná vlhkost jen zhoršuje působení vysoké teploty (Appleby et al., 2008). Mnohem vhodnější jsou proto velké kapky vody. Zvířata však musí být na kropení zvyklá, jinak může kropení vyvolat jen dodatečný stres a nepokoj, který celou situaci ještě zhorší.

27

Pokud skotu hrozí přehřátí, zrychluje se dechová frekvence, což zvyšuje potřebu vody. Skot vdechuje relativně suchý vzduch, který je v dýchacích cestách prosycen vodní párou, právě tento mechanismus umožňuje zvířatům snížit jejich tělesnou teplotu. Proto je během přepravy třeba zajistit zvířatům dostatek vody. Bylo pozorováno, že skot během přepravy ztrácí váhu, a to průměrně o 6 až 10 %. Tento úbytek váhy je nejvíce ovlivněn délkou dopravy, ale negativně ho ovlivňuje i dehydratace zvířat. Úbytek váhy je způsoben jednak spotřebováním tukových zásob, jednak úbytkem tělních tekutin (Fike and Spire, 2014). Aby se omezily váhové ztráty na minimum, je třeba minimalizovat délku přepravy a poskytnout zvířatům dostatek tekutin. Ztráta váhy má vliv nejenom na porážkovou hmotnost, od které se odvíjí tržby za poražená zvířata, ale míra ztráty váhy také pozitivně koreluje s mírou výskytu respiračních onemocnění skotu (Fike and Spire, 2014).

4.2.3 Genetické predispozice Hovězí maso je možné získat ze dvou živočišných druhů. Prvním z nich je tur domácí, kterého asi každý zná. Tur domácí se chová v oblastech mírného pásu, protože nesnáší vysoké teploty. Pokud jsou jim zvířata vystavena, jejich užitkovost klesá. Proto i během transportu vyžadují nižší teploty, optimum je okolo 15 °C. Obrázek 2 Český strakatý skot

zdroj: http://www.cestr.cz/clanky-narodni_vystava.html

28

Postupně byla vyšlechtěna celá řada plemen, každé se navzájem značně liší. Základní dělení plemen je na plemena mléčná, masná a kombinovaná. Mléčná plemena byla vyšlechtěna s cílem co nejvyšší produkce mléka, pro tato plemena je tedy typické především velké vemeno. Současně ale mají velmi výkonný metabolismus, jehož činnost souvisí se zvýšenou produkcí tepla. Masná plemena jsou určena pro produkci masa odpovídající kvality. Pro tato plemena je typická především větší velikost a velký podíl svalové hmoty. Kombinovaná plemena představují přechod mezi mléčnými a masnými plemeny, kombinují obě dvě vlastnosti a představují jakýsi průměr (Stupka, 2010). Na obrázku 2 je zobrazeno plemeno český strakatý skot, které se řadí mezi plemena s kombinovanou užitkovostí. V jižních oblastech Ameriky, Asie a Afriky je chován méně známý Bos indicus zvaný zebu (Pipek, 2012). Ukázku plemene Brahman je možné vidět na následujícím obrázku. Obrázek 3 Zebu

zdroj: http://www.embryoplus.com/cattle_brahman.html

Tento dobytek je přizpůsobený horkému suchému klimatu, má lepší termoregulaci než evropský tur domácí a je navíc odolný vůči tropickým chorobám. Vyšlechtěna byla celá řada hospodářsky využitelných plemen, které se od našeho dobytka liší typickým tukovým nebo masotukovým hrbem na zádech. Tento hrb je výborným zdrojem masa, které se po upečení podobá vepřovému (Pipek, 2012). Vzhledem k větší odolnosti je možné tento druh přepravovat při vyšších teplotách.

29

4.2.4 Etologie Přestože i v současné době lze v přírodě nalézt divoké příbuzné skotu, většina informací o etologii domácího skotu pochází ze zkušeností s chovem na farmách (Mounaix et al., 2014). Zde i v přírodě zvířata vytvářejí různě velká stáda. V rámci stáda zvířata udržují relativně stálou hierarchii. Pokud není stádo příliš velké, je žebříček pouze jeden. Pokud je stádo velké, rozpadá se do několika menších skupin, které mají své vlastní žebříčky. Samice si určují hierarchii nezávisle na samcích, stejně tak mladí jedinci mají vlastní hierarchii (animalbehaviour.com, 2014c). Pozice zvířete ve stádě je dána jeho velikostí a věkem. Jak zvíře roste a dospívá, stoupá po žebříčku nahoru. Vrcholu jedinci dosahují zhruba v devíti letech. Poté začínají postupně sestupovat a jsou nahrazováni mladšími a silnějšími jedinci. Hierarchie je tedy relativně stabilní a zajišťuje ve stádě klid. Konflikty se objevují pouze v případě, že se jedinec z nižší pozice pokouší dostat na pozici vyšší (animalbehaviour.com, 2014c). Problém může nastat se zařazováním nového zvířete do stáda. Tento jedinec nemá určenou pozici v hierarchii a své místo si musí nejprve vybojovat. Tyto situace jsou pro celé stádo značně stresující, proto je lepší se jich vyvarovat. Pokud je nutné před přepravou změnit strukturu stáda, je vhodné vyměnit více jedinců a celou skupinu přehnat na nové místo, aby se všechna zvířata ocitla najednou v novém prostředí. Tak může být hierarchie vybudována postupně a bez přílišného stresu pro zvířata. Hierarchie je většinou lineární, to znamená, že zvířata je možné seřadit do jedné řady podle jejich pozice ve stádě (animalbehaviour.com, 2014c). Občas se ale vyskytují i složitější struktury, kdy několik zvířat není možno takto seřadit. U těchto zvířat je možné určit pouze vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi danými dvěma zvířaty. Názorněji vztahy ve stádě ukazuje následující obrázek (Mounaix et al., 2014). Na prvním místě je zobrazena jednoduchá lineární struktura. Na druhém a třetím místě jsou lineární struktury, ve kterých pouze několik zvířat mezi sebou má trojúhelníkovou nebo složitější strukturu. Poslední diagram je nejsložitější, zde se struktura rozpadá i do paralelních skupin (Mounaix et al., 2014). Skot má velice dobrou paměť, dokáže si zapamatovat pozici v hierarchii u padesáti až sedmdesáti zvířat. Pozici v žebříčku si pamatuje, i pokud jsou zvířata přemístěna do jiného prostředí.

30

Obrázek 4 Hierarchie ve stádě

zdroj: http://www.hsa.ie/eng/Your_Industry/Agriculture/Research/Teagasc_research.pdf

Zdá se, že souboje o pozici ve stádě jsou ritualizované, zvířata se tedy snaží vyhnout krvavým střetům. Jedinci se k sobě nejprve přiblíží, poté se agresivní jedinec natočí bokem k vyzyvateli a ukáže mu tak svoji délku a hmotnost. Pokud je rozdíl ve velikosti jednoznačný, slabší zvíře pozici silnějšího uzná a souboj je skončen (animalbehaviour.com, 2014c). Takto jsou pozice ve stádě určovány velice rychle (Mounaix et al, 2014). Pokud si zvířata nejsou jista, může dojít k fyzickému souboji, ve kterém se strkají hlavami (animalbehaviour.com, 2014c). Zatím nebylo jednoznačně stanoveno, jakým způsobem ovlivňuje pozice v hierarchii stáda chování jednotlivců. Některé výzkumy naznačují, že dominantní jedinci obvykle jdou v čele, ale spíš proto, že chtějí být vepředu, než proto, že by je zbytek stáda následoval. Pokud je v určité části stáda vyvolán rozruch a stádo změní směr pohybu, dominantní kusy budou pravděpodobně utíkat, aby se opět ocitly v čele. Obecně se dá usuzovat, že dominantní zvířata se pohybují v čele, jedinci ze středu hierarchie je mají tendenci následovat, ale jedinci stojící nejníže v hierarchii mají tendenci být nezávislí (animalbehaviour.com, 2014c). Jak již bylo řečeno, skot je značně lekavý. Přitom je třeba počítat s tím, že evropská plemene tura domácího jsou mnohem klidnější než plemena zebu (Bos indicus). I ve stádech skotu jsou známy případy náklonnosti, kdy dvě zvířata tráví více času ve své blízkosti (Mounaix et al., 2014). Při přepravě je dobré brát tyto vztahy v úvahu, a pokud je to možné, tato zvířata neoddělovat.

31

Skot tráví až polovinu dne vleže, kdy spí, podřimuje nebo přežvykuje. Množství takto stráveného času závisí na mnoha faktorech jako např. stupeň březosti, povětrnostní podmínky, způsob ustájení, pohodlí a další (animalbehaviour.com, 2014c). Zvířata si lehají, pokud mají možnost, i v průběhu přepravy. Mladší zvířata uléhají dříve a tráví více času vleže než starší zvířata (Swanson and Morrow-Tesch, 2014), která uléhají obvykle až po patnácti hodinách jízdy (Pillips, 2008). V průběhu prvních hodin po naložení zvířata obvykle stojí a udržují sociální kontakt s ostatními (Swanson and Morrow-Tesch, 2014c). Poté, co jsou zvířata vyložena, stráví ležením více času, než je pro ně obvyklé (Phillips, 2008), čímž se pokouší nabrat ztracené síly.

4.2.5 Hustota naložených zvířat Hustota naložených zvířat významně ovlivňuje míru stresu, která bude na zvířata působit. Nelze ale jednoznačně stanovit, zda je vhodnější menší nebo větší hustota. Při menší hustotě mají zvířata více prostoru, mohou se snadněji pohybovat a mají možnost libovolně ulehnout. Nevýhodou je, že zvířata hůře udržují stabilitu, protože se nemají o co opřít, častěji padají, takže se u nich častěji vyskytují modřiny a drobná poranění (Phillips, 2008). Pokud jsou zvířata přepravována ve větším počtu, mají možnost se opřít jedno o druhé a padají méně často. Pokud se ale stane, že upadnou, jsou častěji uvězněna ostatními zvířaty a nemohou se zvednout kvůli nedostatku prostoru. Snadno se tak stanou překážkou pro ostatní zvířata, která o ně zakopávají a také padají. Vyšší hustota je také spojena s vyšší hladinou kortizolu, což naznačuje působení většího stresu na zvířata (Tarrant et al., 1988). Množství pádů je značně ovlivněno kvalitou cesty (Phillips, 2008) a kvalitami řidiče (Tarrant et al., 1988). Na rovných kvalitních cestách lze doporučit menší hustotu naložených zvířat, na horších cestách naopak hustotu vyšší (Phillips, 2008). Různé organizace doporučují různá minima pro hustotu naložených zvířat, obvykle se ale více či méně shodují. Nejčastěji používanými jsou minima stanovená britskou Animal Welfare Council, která stanovila požadavky na plochu v závislosti na živé hmotnosti zvířat následovně: minimální plocha (m2) = 0,021 * živá hmotnost zvířat0,66 Pomocí tohoto vzorce je možné vypočítat požadavky na minimální plochu pro všechny kategorie zvířat. Např. mladá telata o hmotnosti 40 – 80 kg potřebují 0,33 m2, zatímco dospělé krávy nad 450 kg 1,3 až 1,7 m2 (Phillips, 2008).

32

4.2.6 Manipulace se zvířaty Při manipulaci se skotem je třeba mít na paměti odlišnosti ve vnímání zvířat, které již byly popsány dříve. Nejlépe se osvědčily hnací uličky, které mají po obou stranách pevné vysoké hrazení, které neumožňuje zvířatům vidět okolí. Potřebná výška hrazení je přímo úměrná výšce hnaných zvířat. Pro dospělý skot by hrazení mělo být minimálně 1,5 m vysoké, pokud jsou uličky používány pro plemeno Brahman nebo divoký skot, mělo by být hrazení zvýšeno na 1,8 m (animalbehaviour.com, 2014a) Při nakládce je vhodné použít úzké uličky, kterými projde vždy pouze jedno zvíře a které jsou natolik úzké, že se v nich zvíře neotočí. Pro dospělý skot je doporučována šířka 70 cm, pro telata je možné využít užších uliček o šířce minimálně 50 – 60 cm. Pokud uličky mírně zatáčí, skot kráčí dopředu mnohem klidněji a plynuleji, protože nevidí překážky v dálce. Uličky ale nesmějí zatáčet příliš ostře, protože potom se zatáčka jeví jako slepý konec a skot se zastaví. Doporučený je vnitřní poloměr 3,5 – 5 m (animalbehaviour.com, 2014a). Vhodné je projektovat zatáčku nebo zalomení uličky o 15 ° před místem nástupu na dopravní prostředek, protože tak zvířata dopravní prostředek uvidí až ve chvíli, kdy vstupují dovnitř. Tím se zabrání zbytečným prostojům a nepokojům ve stádě (animalbehaviour.com, 2014a). Pokud není nakládací rampa v jedné rovině s podlahou dopravního prostředku, dává skot přednost schodům před nakloněnou rovinou. Schody by měly být vysoké maximálně 10 cm a široké 30 cm (animalbehaviour.com, 2014a).

4.2.7 Organizace přepravy Podobně jako u prasat hraje i u skotu organizace přepravy důležitou roli. Správně naplánovaná přeprava může zabránit vzniku potyček, které vedou k modřinám, může omezit vyčerpání zvířat natolik, aby se u nich neprojevily vady masa. Nejproblematičtější oblastí je zajištění požadované teploty. Vhledem k tomu, že skot kumuluje přebytky tělesného tepla, je vhodné realizovat přepravu zvířat v ranních nebo dopoledních hodinách a vyhnout se výjimečně horkým dnům, pokud je to možné. Vzhledem k tomu, že si zvířata vytvářejí relativně pevnou hierarchii, měla by být přepravována v ustálených skupinách, kde je hierarchie již vytvořena. Významně se tím omezí množství potyček. Pokud je nutné zvířata namíchat, je vhodné je buď držet odděleně, nebo všem zvířatům najednou změnit prostředí, aby některá nebyla zvýhodňována oproti ostatním.

33

Po ukončení přepravy by zvířata měla mít možnost si odpočinout, aby se tělo mohlo vyrovnat se zátěží a minimalizovalo se riziko vzniku vad masa. Obrázek 5 Drůbež

4.3 Drůbež Domácí

ptáci,

kteří

byli

domestikování

a

jsou

hospodářsky využívaní, jsou souhrnně označováni jako drůbež. Jednoznačně nejdůležitějším je kur domácí (Gallus gallus). Tento druh byl domestikován před sedmi až deseti tisíci lety pravděpodobně v jihovýchodní Asii. Odtud se šířil do dnešního Pákistánu a dále do Evropy a Afriky.

Okrajově

byl

využíván

k náboženským

rituálům a populárním kohoutím zápasům, jeho hlavní využití

však

spočívá

v produkci

(zoologie.frasma.cz, 2014).

4.3.1 Vnímání

masa

a

vajec zdroj: http://www.chovprochazka.estranky. cz/fotoalbum/fotografie-z-vystav/drubez-vtrebechovicich-p_-o_-2009/kohout-ceskeslepice.html

Vzhledem k umístění očí po stranách hlavy vidí drůbež většinu obzoru pouze jedním okem, zato vidí obzor o šířce 300°. Binokulárně vidí pouze v rozsahu 26° (animalbehaviour.net, 2014b). Na rozdíl od lidí, kteří vidí trichromaticky, a většiny hospodářských zvířat, kteří vidí pouze dichromaticky, ptáci mají v oku čtyři druhy čípků, vidí tedy tetrachromaticky. Kromě červené, zelené a modré, což jsou barvy, které rozeznává lidské oko, vidí také barvy v ultrafialové části spektra (mikethechickenvet.wordpress.com, 2012). Vzhledem k tomu, že člověk tyto barvy nevidí, je velmi obtížné si představit, co vlastně ptáci vidí. Jisté ale je, že jim jejich okolí poskytuje mnohem více informací než lidem. Pokud bychom vyjádřili velikost oka jako procento velikosti hlavy, mají ptáci oko pětadvacetkrát větší než lidé. Výhoda, kterou mají ptáci ve dne, je vyvážena nevýhodou v noci. Zatímco je jejich sítnice bohatá na čípky, mají jen velmi málo tyčinek, což jim neumožňuje dobře vidět v noci. Proto se v noci mohou stát velmi snadnou kořistí. Oko ptáků dokáže zachytit pohyb lépe než lidé. Toto je důležité si uvědomit zvláště v případě, kdy jsou k osvětlení prostor používány zářivky. Staré zářivky blikají a ptáci toto blikání zaregistrují mnohem dříve než lidé, což je může přivést k zuřivosti. Poslední významný rozdíl oproti lidem představují dvě žluté skvrny, tedy dva body, ve kterých ptáci vidí nejostřeji. Jeden bod je zaostřen na dálku, druhý na blízko. Proto ptáci pohnou

34

typickým způsobem hlavou, když se k nim někdo blíží, posouvají si jeho obraz z jednoho bodu do druhého (mikethechickenvet.wordpress.com, 2012). Anatomickým rozdílem, který na první pohled odlišuje ptačí oko od lidského, je přítomnost třetího víčka zvaného mžurka, která slouží jako ochrana oka. Pro ptáky představuje hlas hlavní způsob komunikace. Používají ho při námluvách, při vyhlašování poplachu i během každodenního života. V rámci jednoho výzkumu bylo sledováno, kolik různých zvuků příslušníci druhu kur domácí vydávají a bylo zjištěno, že jsou schopni vyprodukovat kolem 30 zvuků, které odpovídají slovům nebo slabikám v lidské řeči. Přestože ptáci nemají vnější ušní boltce, stavba zvukovodu je velice podobná lidem. Také frekvence, které ptáci slyší, spadají do rozmezí, které slyší člověk, naopak člověk slyší ještě mnohem více. Informace o přesných hranicích se liší, někde je uváděno rozpětí od 125 Hz do 2000 Hz (lsu.edu, 2003), jinde je uvedeno, že ptáci vydávají zvuky v rozpětí od 50 Hz do 10 000 Hz (Tefera, 2012), které by také měli slyšet. V nedávné době bylo zjištěno, že zatímco lidský organismus nedokáže sluchové buňky obnovit, ptáci toho schopni jsou. To znamená, že pokud pták ohluchne, je schopen se za nějakou dobu uzdravit a znovu slyšet. Další skutečnost, která sluch ptáků odlišuje od lidí, je míra, do jaké jsou ptáci schopni určit, ze kterého bodu zvuk přichází. Ptáci jsou v tomto směru mnohem citlivější než lidé (extension.org, 2012a). Kromě hlasu slouží ke komunikaci také vizuální signály, které ptačí oko vnímá s velkou intenzitou.

Ptáci

mezi

sebou

komunikují

pomocí

různých

gest

a

postavení

těla

(animalbehaviour.net, 2014b), při námluvách využívají i změnu barvy opeření (tzv. svatební šat) a předpokládá se, že ke komunikaci využívají i ultrafialové signály. Přestože ptáci obecně čichový orgán mají, čich je u nich považován za méně významný smysl, a to především kvůli jejich způsobu života. Většina ptáků se pohybuje v korunách stromů, kde se pachy rychle rozptylují a brzy není možné určit, odkud pocházejí (Ehrlich et al., 1988). V tomto směru je pro ně mnohem důležitější zrak, což dokládá i mohutný rozvoj tohoto smyslu, jak bylo popsáno dříve. Dlouho se věřilo, že ptáci již čich nevyužívají. Poslední výzkumy ale naznačují, že to není pravda. Zidar and Lovlie (2012) testovali, zda příslušníci druhu kur domácí budou reagovat na chemické signály predátorů. Ukázalo se, že ptáci tak skutečně činí, ptáci reagovali na pach tygrů a divokých psů, zatímco pach slonů a antilop je nechával klidnými. Je tedy možné, že lidé schopnost ptáků cítit podceňují. Podobně jako ostatní druhy zvířat, i ptáci špatně snášejí vibrace. Pokud mají možnost, vyhýbají se jim. Vibrace by proto neměly přesáhnout hodnotu 2 Hz. Ptáci sice mají, stejně jako všechna

35

zvířata i lidé, možnost snižovat míru působení vibrací pomocí změn ve svalovém napětí, často ale trpí problémy s nohama, takže tohoto prostředku využít nemohou. Problémy s nohama se vyskytují nejčastěji u brojlerových kuřat jako důsledek chovu s vysokou koncentrací zvířat (Weeks and Nicol, 2000).

4.3.2 Termoregulace Stejně jako savci i ptáci si udržují stálou tělesnou teplotu, tato však kolísá více než u savců, pohybuje se mezi 40,6 a 41,7 °C (University of Kentucky, 2014). I ptáci tedy mají svoji termoneutrální zónu, tedy teploty, při kterých se cítí pohodlně. Tato zóna je mnohem širší směrem dolů, tzn. že ptákům méně vadí snížení teploty než její zvýšení. To může být dáno tím, že ptáci nemají potní žlázy a ochlazovat se mohou jen pomocí zvýšené dechové frekvence, kdy se zvyšuje množství vody předané vzduchu v plicích a dýchacích cestách. Aby ptáci mohli tento mechanismus účinně využívat, je třeba jim poskytnout dostatečné množství tekutin, ale také vzdušná vlhkost nesmí být příliš vysoká (Rural Chemical Industries, 2014). Ptáci umírají, pokud jejich tělesná teplota vystoupá k 45 až 47 °C (University of Kentucky, 2014). Z výzkumů vyplývá, že optimální teplota pro transport kuřat nepřevyšuje 17 °C. Pokud teplota stoupne o 2 °C, zvýší se úmrtnost o 30 %. Pokud teplota překročí 20 °C, stoupne úmrtnost 2,6krát, pokud překročí 23 °C, zvýší se úmrtnost 6,6krát. Naproti tomu nebyly pozorovány žádné úhyny ani v případech, kde denní teploty klesly jeden stupeň pod bod mrazu (Warriss et al., 2007). Toto rozložení úmrtnosti odpovídá rozložení termoneutrální zóny kuřat, kdy ptáci se snáze vyrovnají s poklesem teplot než s jejich zvýšením. Udržování stálé teploty v prostoru zvířat může být značně náročné, protože každý dvoukilogramový pták produkuje 10 až 15 W tepla a současně ztrácí 10,5 g vody za hodinu. Těchto ptáků je dopravní prostředek schopen pojmout i dva tisíce (Mitchell and Kettlewell, 1998), což představuje značnou produkci tepla i značný tlak na zvýšení vlhkosti vzduchu. Pokud by relativní vlhkost vzduchu vzrostla z 20 na 80 %, dá se očekávat nárůst tělesné teploty ptáků o 0,42 °C za hodinu (Mitchell and Kettlewell, 1998). Proto je nutné dopravní prostředky dostatečně odvětrávat. Na jatka je zvířata třeba dopravit náležitě vylačněná, jinak se výkupní cena snižuje o přirážku za vylačnění. Proto se kuřata před porážkou dvanáct hodin nekrmí a poslední hodinu ani nenapájí. Při tomto režimu jejich tělo rychle spotřebovává zásoby, což se projevuje úbytkem váhy. Úbytek váhy se začíná projevovat po čtyřech až šesti hodinách a představuje 0,2-0,5 % váhy za hodinu. 36

4.3.3 Genetické predispozice Obdobně jako ostatní druhy domácích zvířat, i vlastnosti kura domácího byly v průběhu procesu domestikace pozměněny. Podle účelu, k jakému jsou tito ptáci chováni, je možné je rozdělit na jedince určené pro produkci vajec a jedince určené na vykrmení. U jedinců určených na vykrmení se v poslední době velice intenzivně využívají metody šlechtění, pomocí kterých se chovatelé snaží dosáhnout co nejsilnějšího heterózního efektu. Tento efekt spočívá v tom, že kříženci určitých plemen dosahují v konkrétních vlastnostech vyšší užitkovosti než oba jejich rodiče. Nejvýrazněji je vliv této šlechtitelské techniky znát právě u kuřat určených na vykrmení. Kuřata, která byla získána tímto způsobem křížení, se označují jako brojlerová kuřata, a právě tato kuřata se v dnešní době dostávají zcela výhradně na pulty prodejen. Na následujícím obrázku je vidět rozdíl ve velikosti mezi běžným kuřetem a brojlerovým kuřetem. V současné době se brojlerová kuřata vykrmují zhruba do hmotnosti o něco převyšující 2 kg, této velikosti dosahují ve 35 dnech věku (mendelu.cz, 2013). Obrázek 6 Porovnání velikosti kuřat

zdroj: http://flashsparkle.blogspot.cz/2012/11/animal-eggs-are-not-human-food.html

4.3.4 Etologie Kur domácí patří mezi hrabavé ptáky, to znamená, že většinu času tráví na zemi při sběru potravy. Výzkumy ukázaly, že divocí ptáci tráví sběrem potravy až 61 % svého času (extension.org, 2012b). Přestože se většinou pohybují na zemi, na vyvýšených místech hledají ochranu před predátory. Toto chování, ale bylo v průběhu domestikace kura domácího utlumeno. Někteří chovatelé i odborníci proto věří, že není třeba ptákům poskytovat bidýlka ani hřady, 37

pokud je ale ptáci mají k dispozici, s chutí na ně usedají (PoultryHub, 2014). Bidýlka však není vhodné poskytovat během přepravy, protože je ptáci nevyžadují a mohly by se stát zdrojem úrazů. V přírodě tito ptáci vytvářejí hejna a toto chování si udržují i v umělých podmínkách. První sociální vztahy se vytvářejí již několik dní po vylíhnutí, kdy se kuřata imprintují na svoji matku, to znamená, že si ji velice rychle zapamatují a poté ji snadno poznávají a kdykoliv následují. V produkčních chovech se kuřata nechávají imprintovat na něco jiného a s matkou nepřichází do styku (PoultryHub, 2014) V průběhu dalších týdnů života se buduje hierarchie hejna. Ptáci nejprve boje pouze naznačují a učí se je, později začne docházet ke skutečným soubojům, kdy se ptáci navzájem napadají a klovou. Samice mají vlastní hierarchii odlišnou od kohoutů. Konečná podoba hierarchie je ustanovena v závislosti na velikosti hejna kolem osmého až desátého týdne (PoultryHub, 2014), ve skupinách kohoutů se hierarchie ustavuje později (extension.org, 2012b). Ptáci jsou schopni si zapamatovat a následně rozlišovat kolem 30 jedinců. Pokud jsou nuceni žít ve větších hejnech, hejno se obvykle rozpadne na několik menších skupin, které mají vlastní hierarchii. Pokud hejno čítá více jak šedesát ptáků, bylo pozorováno, že jedinci v něm žijící jsou méně agresivní a mnohem tolerantnější k ostatním než ptáci z menších hejn (extension.org, 2012b). Sociální paměť ptáků je však velice krátká. Pokud jsou jedinci odděleni, přestávají se poznávat již po třech až čtyřech týdnech. Při většině transportů nehraje hierarchie v hejnech významnou roli, protože ptáci jsou odváženi na jatka zhruba ve věku pěti týdnů, tedy dříve, než je ustanovena konečná podoba hierarchie. Sociálním vztahům v hejnech je však třeba věnovat pozornost, pokud jsou z různých důvodů převáženi starší ptáci. Tito již mezi sebou hierarchii ustanovenu mají a nový jedinec, který je přidán do hejna, do ní musí být začleněn. Proto se ptáci okamžitě začnou napadat. Při jejich přepravě je tedy třeba postupovat obdobně jako při přepravě skotu a vyvarovat se situacím, kdy by byli namícháni ptáci z různých hejn. Učení hraje v životě ptáků významnou úlohu. Ne všechno jejich chování je vrozené. Této skutečnosti je možné využít i v chovech a může se stát užitečnou pomůckou při přepravě, protože ptáky je možné na nové podmínky navykat (PoultryHub, 2014).

38

4.3.5 Hustota naložených zvířat Vzhledem k malé velikosti jsou ptáci obvykle přepravováni v mnohem větších množstvích, než je tomu u ostatních druhů zvířat. Není vhodné, aby ptáci měli kolem sebe příliš mnoho prostoru, protože tím by ztratili oporu ostatních při udržování rovnováhy v průběhu pohybu dopravního prostředku, ale také není žádoucí, aby hustota naložených zvířat byla příliš velká, protože poté by ptáci mohli mít problémy s termoregulací. Čím více je totiž ptáků na jednom m2, tím více tepla vyprodukují a tím hůře se odvětrává (Elrom, 2014). Následující tabulka ukazuje doporučené orientační hodnoty, kolik ptáků by za normálních nebo extrémně teplých podmínek mělo být naloženo do jedné standardní klece. Ptáci jsou rozděleni do kategorií podle hmotnosti. Tabulka 1 Doporučená hustota při přepravě ptáků

Živá hmotnost v kg <1,86 1,90 – 2,05 2,08 – 2,27 >2,31

Normální podmínky 30 27 24 21

Extrémně teplé podmínky 27 24 21 18

zdroj: Elrom, 2014

4.3.6 Manipulace se zvířaty Ptáci představují z hlediska manipulace specifickou skupinu. Pro ptáky je nejpřirozenějším způsobem pohybu let, chůze je až na druhém místě. Aby mohli létat, je jejich tělo maximálně odlehčeno, nedorůstají tedy do velkých rozměrů ani hmotností. Proto jsou způsoby manipulace s nimi značně specifické. Ptáci nejsou do dopravních prostředků přeháněni jako savci, ale jsou přenášeni. Ptáci mají pneumatizované kosti, to znamená, že do kostí zasahují vzdušné vaky a většina jich je dutá. Tato skutečnost jim umožňuje let. Odlehčené kosti mají ale i velkou nevýhodu, kterou je křehkost. Kosti ptáků, což platí i pro drůbež, se velice snadno lámou. Z tohoto důvodu není vhodné nosit ptáky za nohy nebo křídla, protože při tomto způsobu manipulace velice často dochází k frakturám. Ptáci ale také nemají rádi, když je někdo chytá tak, že jim přitiskne křídla k tělu a rukama je celé obejme. Pro ptáky je proto nejvhodnější způsob transportu jejich posazení na prstě osoby, která je nese (Ledvinka and Zita, 2010). Tento způsob nošení je ale třeba ptáky učit, což v procesu výroby masa není vzhledem k velkému počtu chovaných jedinců možné. Navíc je tento způsob nošení pomalý, tudíž ekonomicky neefektivní.

39

Aby se zabránilo zbytečným zraněním ptáků nebo jejich přílišnému vystavování stresu, je vhodné organizovat nakládku a vykládku zvířat tak, aby museli být přenášeni na co nejmenší vzdálenosti. Proto je vhodné ptáky převážet v bednách nebo klecích, které jsou umístěny na dopravní prostředek již plně naložené. Ptáci jsou odchytáváni ve výbězích a rovnou umísťováni do beden, čímž se minimalizuje potřeba manipulace s nimi. Průzkumy také ukazují, že při použití mechanických zařízení určených na odchyt ptáků je mnohem menší výskyt modřin a zlomenin než při ruční manipulaci (Elrom, 2014).

4.3.7 Organizace přepravy Obdobně jako u ostatních druhů zvířat, je i u ptáků nejnáročnějším požadavkem udržení požadované teploty. Ani ptáci nejsou výjimkou v tom, že při transportu vyžadují nízké teploty. Na tuto skutečnost je třeba brát zřetel a neplánovat jejich přepravu v průběhu obzvláště horkých dní nebo ji uskutečňovat pouze v ranních hodinách. Vhodné je sledovat i hodnoty vzdušné vlhkosti v prostoru naložených zvířat, protože vysoká vzdušná vlhkost negativně ovlivňuje schopnost zvířat se ochlazovat. Vzhledem k tomu, že většinu přepravovaných zvířat tvoří velmi mladá brojlerová kuřata, u kterých se ještě plně nevyvinuly mechanismy dominance, není třeba brát přílišný zřetel na složení skupin a jejich promíchávání. U starších zvířat je však třeba i tuto skutečnost vzít v úvahu. Pokud je to možné, je vhodné se vyhýbat příliš špatným cestám, v důsledku jejichž použití by vzrostla míra vibrací působících na zvířata, a nepoužívat dopravní prostředky osvětlené starými zářivkami, které by mohly ptáky znervózňovat.

40

5. Vady masa Během přepravy dochází v tělech zvířat k různým změnám a poškozením. Tyto je možné rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří mechanická poškození, jako jsou oděrky, modřiny a krevní skvrny. Druhou skupinou jsou vady masa vyvolané změněnými podmínkami uvnitř organismu, jako jsou jiné pH, hladiny hormonů a další. Stejně jako lidem se i zvířatům vytvářejí modřiny. Vzhledem k barevné pokožce a srsti je ale člověk okem obvykle nezaznamená. Modřiny se vytvářejí ve chvíli, kdy na kůži působí určitý tlak, drobné cévky v této oblasti popraskají a do svalu a podkoží se dostane krev. Pokud má zvíře Obrázek 7 Modřiny na JUT

čas na zotavenou, krev se opět vstřebá a nikdo nic nezaznamená. Problém nastává ve chvíli, kdy je zvíře nedlouho po vystavení tlaku poraženo. V tomto směru jsou nejčastěji zmiňovány modřiny a krvavé skvrny vzniklé v průběhu přepravy. Modřiny a drobná poranění mohou vzniknout jak v průběhy nakládky nebo vykládky, tak v průběhu dopravy. Při nakládce a vykládce k nim obvykle dochází při průchodu zúženými místy, kde se zvířata tlačí, nebo pokud dojde k poplašení stáda a zvířata se začnou mezi sebou strkat. Dalším zdrojem modřin jsou poháněči zvířat. Je třeba si uvědomit, že se zvířaty určenými na jatka je třeba manipulovat šetrněji než s jinými zvířaty. Jakýkoliv silnější tlak na kůži se objeví na JUT v podobě modřiny. Není možné tedy používat žádné pevné poháněče ani pruty, neměl by být vyvíjen tlak na zadek zvířat ve snaze přimět je k pohybu. Ideální stav je, pokud jsou zvířata hnána bezkontaktně. Na obrázku je vidět jatečně upravené tělo (JUT) ovce, se kterou bylo nešetrně manipulováno. Vidět jsou stopy po uchopení za krk a za vlnu na zádi.

zdroj: http://www.omafra.gov.on.c a/english/livestock/sheep/facts/02031.htm

41

Modřiny a především různá poranění dále vznikají ve stádě, které je nuceno si ustanovit hierarchii (různé potyčky a souboje) a při pádech zvířat během vlastní dopravy. V USA byly na konci minulého století ztráty způsobené modřinami na JUT odhadovány na 114 452 000 USD ročně, a to pouze u skotu (Swanson and Morrrow-Tesch, 2014). V Irsku studovali ekonomické ztráty vlivem modřin na prasatech a dospěli k závěru, že průměrně představují 0,78 EUR na každé prase (The Pig Site.com, 2013). Ztráty způsobené poškozením masa v důsledku modřin tedy nejsou zanedbatelné. Druhou skupinou jsou poškození způsobená vlivem stresu. Jak již bylo popsáno výše, stres vede ke změnám hladin některých hormonů a ke změně pH v organismu. Tyto změny pokračují i post mortem a navenek se projevují změnami označovanými jako vady masa. Nejčastější vady jsou popsány v následujících podkapitolách.

5.1 PSE Vada PSE se vyskytuje téměř výhradně u vepřového masa. Analogie této vady sice byly popsány i u vysoce zmasilého skotu a drůbeže, ale u těchto druhů zvířat nejsou považovány za závažný problém. Podle odhadů vykazuje tuto vadu v různé intenzitě projevu 10 – 20 % produkovaného vepřového masa (Ingr, 2003). Přitom vepřové maso je nejčastěji konzumovaným druhem masa, na každého obyvatele České republiky připadá ročně 41 kg z celkového množství 77 kg zkonzumovaného masa (ČSÚ, 2014c). PSE patří společně s DFD mezi nejznámější a nejčastěji diskutované vady masa. PSE je zkratka anglických slov pale, soft, exudative, popisuje tedy maso bledé, měkké a vodnaté (Stupka et al., 2009). Maso má na povrchu šedozelený odstín, není sice zdravotně závadné, ale hlavním problémem je jeho zhoršená vaznost (tedy schopnost udržet v sobě vodu, ať už přirozeně v něm obsaženou nebo technologicky přidávanou). Proto se toto maso nehodí do výrobků celistvého charakteru, jako jsou šunka, debrecínská nebo cikánská pečeně a další (Ingr, 2003). Naopak je vhodné do výrobků, kde je požadována menší vaznost vody (FAO, 2013b), např. do tepelně opracovaných masných výrobků, kde se kombinuje vepřové maso s velmi vazným masem hovězím (Ingr, 2003). Maso má méně výraznou chuť, výhodou ale je, že vydrží mnohem déle (FAO, 2013b). Příčinou této vady je velmi rychlá degradace glykogenu a adenosintrifosfátu (ATP) na kyselinu mléčnou a kyselinu inosinovou bezprostředně po smrti zvířete (Stupka et al., 2009). pH masa klesá mnohem rychleji, než by tomu bylo u nepostižených prasat, na hodnotu 5,8 až 5,4 (FAO,

42

2013a). Při tom dochází k uvolňování energie, takto uvolněná energie zvýší teplotu svaloviny, a to i na více než 43 °C, což v kombinaci se zvýšenou kyselostí způsobí částečnou denaturaci svalových bílkovin (Ingr, 2003). Příčin, které mohou vést k těmto změnám je velmi mnoho a všechny ještě nejsou bezpečně určeny. V závislosti na míře jejich působení se PSE může projevovat jen velmi mírně, ale může být i velmi markantní (Ingr, 2003). Vzniká tak celá škála projevů, přičemž vada PSE nemá přesně dané hranice. Obrázek 8 Změny pH

Zdroj: FAO, 2013b

Variantou PSE je vada zvaná Hampshire efekt (Stupka et al., 2009). Vyskytuje se u prasat plemene Hampshire a souvisí s jejich šlechtěním na vysokou zmasilost. Prasata tohoto plemene mají ve svalech vyšší obsah glykogenu, což urychluje postmortální glykogenolýzu. pH opět klesá, tentokrát ale po 24 hod na hodnotu nižší než 5,4. Maso je ještě světlejší než maso s PSE a má zhoršenou vaznost. U této vady však již byl objeven gen, který ji způsobuje, takže je možné začít šlechtit linii prasat bez této vady.

5.2 DFD DFD je druhá nejčastěji zmiňovaná vada masa, vyskytuje se především u hovězího dobytka, v menší míře i u prasat, kde se podle odhadů objevuje asi u 10 % z vyprodukovaného vepřového masa (Ingr, 2003). Ani DFD nezpůsobuje zdravotní závadnost masa (FAO, 2013b), díky barvě ho ale zákazník může považovat za maso ze starého zvířete. Nehodí se proto pro výsekový prodej, vhodné je ale do tepelně opracovaných masných výrobků, kde se uplatní jeho dobrá vaznost (Ingr, 2003).

43

DFD je zkratkou anglických slov dark, firm, dry, v tomto případě jde o maso tmavé, tuhé a suché. Příčinnou této vady je přílišné fyzické vyčerpání zvířat těsně před porážkou (Stupka, 2009), kdy jsou např. býci z individuálního vazného ustájení ustájeni společně, což vede k intenzivním soubojům o vedoucí pozici ve skupině (Ingr, 2003). Další příčinou může být nedostatečné krmení zvířat před porážkou (FAO, 2013b). Podstatou vady DFD je to, že zásoba glykogenu ve svalech klesne na nulu a vzniklá kyselina mléčná je ještě za života zvířat krví ze svaloviny odvedena (Ingr, 2003). Nedostatek glykogenu ve svalech posléze vede k rychlé mikrobiální destrukci (Stupka, 2009). pH masa však neklesá, jak by mělo, hodnota neklesne pod 6.0 a voda zůstává vázána v mase (FAO, 2013b). Tyto podmínky jsou vhodné pro růst mikroorganismů (Stupka, 2009), bakteriostaticky působí až hodnoty pH nižší než 6.0, proto DFD maso vydrží kratší dobu. Při vaření je DFD maso tuhé, voda se neuvolní a brání pronikání soli. Na rozdíl od PSE je DFD vada masa snadno a levně eliminovatelná (Stupka, 2009). Ve veterinární dokumentaci jatečných býků se uvádí způsob ustájení a ten musí být zohledněn jak během transportu, tak při ustájení před samotným poražením. U sociálně stabilizovaných skupin zvířat (tedy takových skupin, kde je již vytvořena a dodržována hierarchie) je riziko vzniku vady mnohem menší (Ingr, 2003).

5.3 RSE a další vady Vadu RSE, tedy maso červené, měkké a vodnaté z anglických slov red, soft and exudative, poprvé popsal až v roce 1992 Kauffman et al. V roce 1999 se odhadovalo, že škody v důsledku této vady ročně dosahují výše 40 milionů amerických dolarů. Podle průzkumů provedených v USA vykazuje vadu RSE asi 50 % veškerého vepřového masa (Ingr, 2003). Zatím nebyla vyvrácena představa, že RSE je jen lehčí formou vady PSE. Fyziologie vzniku této vady dosud nebyla objasněna a vadu samotnou je těžké identifikovat (Laack, 1999), jedná se ale o vadu, která je spotřebitelsky přijatelná (Ingr, 2003), a proto nemá velký význam. Mezi další vady vepřového masa patří maso bledé, tuhé a nevodnaté (PFN) z anglických slov pale, firm and non-exudative (Laack, 1999). Vznik této vady také prozatím není z fyziologického hlediska objasněn, ani tato vada nemá velký hospodářský význam. (Stupka, 2009) Pokud je maso po usmrcení zvířete zchlazeno pod teplotu 10°C ještě před nástupem rigor mortis, dojde k silné a nevratné svalové kontrakci, která způsobí, že je maso tuhé (Stupka, 2009). Tato vada však nemá žádnou souvislost s přepravou zvířat, zmiňuji ji pouze pro úplnost.

44

5.4 Porovnání vad Jak již bylo zmíněno, nejčastěji se vyskytujícími vadami jsou PSE a DFD. Z následujících obrázků je vidět rozdíl v barvě mezi masem bez vad a masem vykazujícím tyto vady. Právě kvůli změnám barvy a také kvůli změněné vaznosti nelze maso s vadami zařadit do výsekového prodeje, ale musí se uplatnit v jiných odvětvích zpracovatelského průmyslu. Příklady jednotlivých způsobů použití byly naznačeny při podrobném popisu konkrétních vad v minulých podkapitolách stejně jako příčiny vedoucí k jejich vzniku. Obrázek 9 Maso bez vady

Zdroj: FAO. http://www.fao.org/docrep/003/X6909E/x6909e01.jpg

Na tomto obrázku je zobrazen výsek masa bez vad. Maso má červenou barvu různých odstínů, která ale nikdy nepřechází do světle růžové nebo temně červené. Žilky tuku jsou jasně patrné a ohraničené. Maso budí suchý dojem, nekape z něj voda, má tedy tu správnou konzistenci a uchovává si schopnost dostatečně vázat vodu. Obrázek 10 Vada PSE

Zdroj: FAO. http://www.fao.org/docrep/003/X6909E/x6909e00.jpg

Na tomto obrázku je vidět maso s vadou PSE. Na první pohled je patrné, že maso není prvotřídní kvality a pokud by ho zákazník měl kupovat v tomto stavu, pravděpodobně by byl jeho vzhledem od nákupu odrazen. Maso má výrazně světlejší barvu, která může být navíc doprovázena nazelenalým povlakem. Na povrchu je maso vlhké, protože není schopno dostatečně vázat vodu.

45

Obrázek 11 Vada DFD

Zdroj: FAO. http://www.fao.org/docrep/003/X6909E/x6909e02.jpg

Maso na posledním obrázku vykazuje vadu DFD. Na první pohled je patrné tmavé zbarvení, které je ještě umocněno kontrastem mezi zbarvením tuku a zbarvením svalových vláken. Maso je tuhé, ale udržuje si schopnost vázat vodu.

46

6. Platná právní úprava V České republice platí řada právních nařízení, která se vztahují na přepravu živých zvířat. Některá z těchto nařízení se na tento typ přepravy vztahují přímo, větší množství z nich nepřímo, jako např. silniční zákon. Mezi nařízení, která přímo stanovují podmínky přepravy živých zvířat, patří Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (neboli veterinární zákon), Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a Vyhláška č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností. Největší právní sílu však má evropská legislativa, v tomto případě Nařízení Rady ES č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností, které pro potřeby České republiky dále doplňuje Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Mezinárodní přepravu upravuje Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě a Dodatkový protokol k Evropské dohodě o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, kterou Česká republika podepsala ve Štrasburku dne 24. června 1998. Při zkoumání právní úpravy je třeba vycházet z toho, o jaký druh přepravy se jedná, a to nejen jestli se jedná o přepravu mezinárodní nebo vnitrostátní, ale existují zde i další faktory. Každé nařízení rozděluje přepravy jiným způsobem, tím se celá problematika stává značně nepřehlednou. Všechna nařízení se však ve svém obsahu zabývají podobnými požadavky, proto budou v následujícím textu rozděleny podle oblasti zájmu. Prvním takovým okruhem jsou požadavky na organizaci přepravy, druhou velkou oblastí jsou požadavky na dopravní prostředky, kontejnery a další zařízení používaná při přepravě. Třetí oblastí jsou požadavky na zvířata, které musí být splněny, aby zvíře bylo prohlášeno za způsobilé k přepravě, jinak musí být z přepravy vyloučeno. Poslední oblastí jsou požadavky na manipulaci se zvířaty.

6.1 Organizace přepravy České zákony stanovují požadavky na přepravu živých zvířat obecně, v několika větách je však shrnuta celá podstata problému. Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví, že „nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení“. Vyhláška o zdraví zvířat a jeho ochraně k tomu dodává, že „je třeba brát zřetel na požadavky plynoucí zejména ze způsobu přepravy a druhu dopravního prostředku, z velikosti, 47

uspořádání a vybavení přepravního prostoru, jakož i z druhu a kategorie přepravovaných zvířat, jejich vlastností, počtu, hmotnosti a aktuálního zdravotního stavu“. Evropská unie své nařízení uvedla podobným způsobem, stanovila, že „nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení“. Z těchto několika vět tedy vyplývá, že by zvířatům vždy měly být zajištěny vhodné podmínky odpovídající jejich wellfare. Na rozdíl od české právní úpravy věnovala Evropská unie značnou pozornost době, kterou zvířata tráví na dopravním prostředku. Česká legislativa naopak pouze stanovuje maximální délku trvání vnitrostátní přepravy na jatka na osm hodin a požaduje, aby zvířata byla vhodně napájena a krmena a byl jim poskytován odpočinek ve vhodných intervalech, případně jim byla poskytnuta první pomoc. Evropské nařízení, které se však vztahuje pouze na přepravy prováděné v souvislosti s hospodářskou činností, požaduje, aby byla délka trvání cesty minimalizována a uskutečňovala se bez prodlení, wellfare zvířat nesmí být ohroženo ani nedostatečnou koordinací jednotlivých úseků cesty. Konkrétně pro prasata Nařízení stanovuje, že délka přepravy silničním dopravním prostředkem může dosáhnout až dvaceti čtyř hodin, ale zvířata musejí mít po celou dobu přístup k vodě. Skot může být nepřetržitě přepravován pouze po dobu maximálně čtrnácti hodin, poté mu musí být poskytnuta nejméně jedna hodina na odpočinek, nakrmení a napojení. Po této přestávce může přeprava pokračovat dalších čtrnáct hodin. Neodstavená selata a telata smějí být přepravována po dobu devíti hodin, potom jim musí být poskytnuta hodina na odpočinek a případné nakrmení a napojení. Poté může přeprava pokračovat dalších devět hodin. Pokud selata váží méně jak 10 kg a telata nejsou starší 14 dnů, musejí být na cestách delších jak osm hodin doprovázena matkou. Po uplynutí těchto dob musí být jak dospělým prasatům a skotu, tak selatům a telatům poskytnuto dvacet čtyři hodin na odpočinek, nakrmení a napojení. Uvedené doby se kromě doby na odpočinek vztahují i na přepravu po železnici, po moři mohou být zvířata přepravována libovolně dlouho, musejí však být ve stanovených dobách krmena a napájena. Na pravidelné lince na území Evropské unie musí být zvířatům poskytnuto dvanáct hodin na odpočinek v přístavu určení. Uvedené doby lze o dvě hodiny prodloužit, pokud je to v zájmu zvířat vzhledem k místu určení. Krmení i voda musí být v dopravním prostředku přítomno v odpovídajícím množství a kvalitě. Nařízení nestanovuje žádné limity pro leteckou přepravu. Drůbež je možné přepravovat bez krmení a vody po dobu kratší než dvanáct hodin bez ohledu na dobu nakládky nebo vykládky. Stejně tak lze bez krmení a vody přepravovat mláďata, a to až

48

po dobu dvaceti čtyř hodin, pokud se však přeprava uskutečňuje do sedmdesáti dvou hodin po vylíhnutí. Pokud by přeprava měla trvat delší dobu, musí již být k dispozici vhodné krmivo a voda v přiměřeném množství. Dopravní prostředky nebo kontejnery musejí být vždy označeny symbolem upozorňujícím na přítomnost živých zvířat. Pokud zvíře během cesty onemocní nebo se zraní, musí mu být poskytnuta první pomoc. Podle Evropské unie mohou být v nezbytném případě zvířata i poražena nebo usmrcena. Sedativa smí podávat pouze veterinární lékař, a to v nezbytných případech. V žádném případě nesmějí být se zvířaty přepravovány předměty, které by mohly poškodit jejich zdraví nebo nepříznivě ovlivňovat nezávadnost jejich produktů. Ostatní předměty musí být umístěny tak, aby zvířatům nezpůsobovaly stres. Pohromadě nesmějí být podle Evropské unie převážena zvířata různých druhů, zvířata významně odlišné velikosti nebo různého stáří, dospělí chovní kanci, zvířata navzájem nepřátelská, zvířata s rohy a zvířata bez rohů a zvířata přivázaná a nepřivázaná. Toto je povoleno pouze v případě, že se jedná o snášenlivou skupinu, kdy by oddělení zvířat naopak způsobilo stres.

6.2 Dopravní prostředky a další technika Nejvíce požadavků se vztahuje k dopravním prostředkům a další technice použité při přepravě. Tyto požadavky jsou složitě členěny, a proto bude nejprve vyložena česká právní úprava a poté úprava Evropské unie. Vzhledem k tomu, že Česká republika Nařízení plně implementovala, nelze tuto úpravu dělit na vnitrostátní a v rámci Evropské unie.

6.2.1 České právní normy Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání musí být dopravní prostředky „navrženy, konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost, ... pro zvířata musí být zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a zamýšlené cestě“. Vyhláška o ochraně zvířat při přepravě konkretizuje požadavky na plochu, kterou musí mít zvířata k dispozici. Hustota naložených prasat o přibližné hmotnosti 100 kg by neměla překročit 235 kg/m2, tento požadavek však může být zvýšen až o 20 % vzhledem k plemeni, vzrůstu a tělesnému stavu zvířat. Zařízení pro nakládku prasat může mít sklon maximálně 20°.

49

Skot je pro potřeby výše zmíněné vyhlášky rozdělen do několika kategorií podle přibližné hmotnosti. Požadavky na minimální plochu shrnuje následující tabulka. I pro skot je stanovena výjimka, kdy se skutečné hodnoty mohou odlišovat od konkrétních hodnot uvedených ve vyhlášce. U této výjimky není stanovena hranice, o kolik se hodnoty mohou odchýlit, pouze podmínka, že to musí být v závislosti na hmotnosti, vzrůstu, tělesném stavu, povětrnostních podmínkách a délce cesty. Nakládací zařízení smí mít sklon maximálně 20°. Tabulka 2 Silniční a železniční přeprava skotu

Kategorie Malá telata Středně velká telata Těžká telata Středně velký dospělý skot Těžký dospělý skot Velmi těžký dospělý skot

Přibližná hmotnost v kg 50 110 200 325 550 >700

m2/kus 0,30 – 0,40 0,40 – 0,70 0,70 – 0,95 0,95 – 1,30 1,30 – 1,60 >1,60

zdroj: Vyhláška 4/2009 Sb.

Vyhláška se věnuje i problematice přepravy drůbeže v kontejnerech. Ta je rozdělena do kategorií podle věku a hmotnosti. Požadavky na minimální plochu shrnuje následující tabulka. Pro drůbež platí stejná výjimka jako pro skot. Vzhledem k tomu, že drůbež bývá nakládána již v kontejnerech, není stanovena hodnota pro sklon nakládacího zařízení. Tabulka 3 Přeprava drůbeže v kontejnerech

Kategorie Jednodenní kuřata do 1,6 kg do 3 kg do 5 kg nad 5 kg

Plocha v cm2 21 – 25/kuře 180 – 200/1 kg 160/1 kg 115/1 kg 105/1 kg

zdroj: Vyhláška 4/2009 Sb.

Tato vyhláška se však týká pouze přeprav neuskutečňovaných v souvislosti s hospodářskou činností, přeprav hospodářských zvířat do vzdálenosti 50 km nebo v rámci hospodářství. Přepravy v rámci hospodářské činnosti upravuje Nařízení, které bude podrobněji rozebráno ve druhé podkapitole. Podobnou definici jako v zákoně na ochranu zvířat proti týrání je možné nalézt i ve veterinárním zákoně. Ten k již uvedené úpravě navíc přidává požadavek, aby konstrukce, uspořádání a vybavení dopravního prostředku bránilo zvířatům v úniku nebo vypadnutí. Navíc je musí

50

chránit před nepříznivými povětrnostními vlivy a být zabezpečen „proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů“. Zvláštní požadavky jsou kladeny na dezinfekci a čištění dopravních prostředků. Veterinární zákon požaduje, aby dopravní prostředky byly před i po přepravě vyčištěny a dezinfikovány, stejně jako musí být pravidelně čištěna a dezinfikována i všechna místa, kde jsou zvířata nakládána, překládána, vykládána nebo shromažďována. Pokud dopravce provádí cesty delší jak 65 km, musí mít k tomuto účelu vhodné prostory včetně míst pro skladování steliva a hnoje, pokud to pro něj nezařizuje někdo jiný. Zákon na ochranu zvířat proti týrání k již uvedeným požadavkům přidává, že musí být zajištěna bezpečnost zvířat, podlaha nesmí klouzat a musí minimalizovat prosakování moči a výkalů. Dopravní prostředky se musí pohybovat takovým způsobem, aby zvířata byla schopná snášet stres s tímto pohybem související. V souvislosti s klimatickými podmínkami zákon konkretizuje, že zvířata musí být chráněna před příliš vysokými či nízkými teplotami, jakož i nepříznivými změnami klimatických podmínek. Dále musí být zajištěno dostatečné proudění vzduchu, pokud zvířata stojí v přirozeném postoji. Tyto podmínky se vztahují i na kontejnery, klece a další podobné vybavení. Kontejnery těžší než 50 kg musí být navíc vybaveny úchyty. Vyhláška o zdraví zvířat a jeho ochraně dále dodává, že „vnitřní stěny (musí být) konstruovány z vhodného, zdravotně nezávadného a odolného materiálu“. Dopravní prostředky musí být větratelné a musí v nich být zvířatům poskytován dostatečný prostor, aby mohla být přepravována v přirozené poloze, případně fixována. Způsobům fixace se věnuje zákon na ochranu zvířat proti týrání. Ten povoluje použití řetězů a dalších prostředků upevnění, tyto se však nesmí za normálních podmínek přetrhnout, přitom musí umožňovat v případě potřeby rychlé uvolnění. Navíc musí zvířatům umožňovat ulehnutí, nakrmení a napojení. Zařízením sloužícím k nakládce a vykládce jsou věnovány pouze dvě věty. Jedna se nachází v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a stanoví, že „zařízení k nakládce a vykládce, pokud jsou použita, musí být navržena, konstruována, udržována a provozována tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost“. Druhá se nachází ve vyhlášce o zdraví zvířat a jeho ochraně a stanoví, že „k nakládání, překládání a vykládání zvířat lze používat jen taková zařízení, při jejichž použití nedochází k poškozování zdraví zvířat a není jim způsobována bolest či utrpení“.

51

6.2.2 Nařízení Nařízení je platné v celé Evropské unii, tedy platí i pro území České republiky. Jeho požadavky jsou však děleny do mnohem více kategorií, než je dělí české právní normy. Základním rozdílem oproti české právní úpravě je jeho platnost. Vztahuje se pouze na přepravy uskutečňované v souvislosti s hospodářskou činností. Otázkou zůstává, co se myslí hospodářskou činností, Nařízení ji totiž nedefinuje. Při všech přepravách uskutečňovaných v souvislosti s hospodářskou činností musí být dopravní prostředky „navrženy, konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost“. Obdobná ustanovení platí i pro zařízení k nakládce a vykládce. Zvířatům musí být zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a zamýšlené cestě. Na tomto úseku se tedy Nařízení nijak neodchyluje od české právní úpravy. Dále uváděné požadavky se nevztahují na přepravy „zvířat zemědělci pomocí zemědělských vozidel nebo dopravních prostředků, které jim patří, jestliže zeměpisné podmínky vyžadují přepravu pro sezónní stěhování některých druhů zvířat na pastvu; přepravu prováděnou zemědělci u vlastních zvířat a vlastními dopravními prostředky na vzdálenost nejvýše 50 km od jejich hospodářství“. Nařízení uvádí stejné požadavky na dopravní prostředky jako česká legislativa. Pouze přidává požadavek, aby „byl umožněn přístup ke zvířatům za účelem jejich kontroly a péče o ně“ a k tomuto účelu bylo zajištěno vhodné osvětlení. Přepážky musí být dostatečně pevné, aby unesly hmotnost zvířat, a zvířatům nesmí být omezen přirozený pohyb. Pro selata o hmotnosti menší než 10 kg a telata mladší šesti měsíců musí být dopravní prostředek vybaven vhodnou podestýlkou nebo jiným obdobným materiálem, který jim zaručí pohodlí. Tato podestýlka by měla přiměřeně nasakovat moč a výkaly. Nařízení navíc požaduje, aby v případech, kdy by cesta měla trvat déle než tři hodiny, byla na palubě plavidel, letadel a ve vagónech přítomna osoba, která má „potřebné znalosti k provedení humánního a účinného poražení“, k dispozici by měla mít nástroj „vhodný k poražení daného druhu zvířat“. U silničních vozidel požaduje vhodné zařízení k nakládce a vykládce. Na nakládku a vykládku jsou kladeny přísnější požadavky, než je tomu v české legislativě. Obdobně jako v ČR smí mít nakládací rampa pro prasata sklon maximálně 20°, rampa pro skot smí mít sklon maximálně 26° 34´, při sklonu vyšším jak 10° však musí být vybavena systémem, který zvířatům umožní bezrizikové vystoupání nebo sejití. Vždy musí 52

být zajištěna boční ochrana, aby zvířata nemohla uniknout, a náležité osvětlení. Plavidla s horizontální překládkou musí mít na otevřených palubách určených pro přepravu živých zvířat účinnou ochranu proti mořské vodě, na uzavřených palubách naopak systémy nuceného větrání, poplašné zařízení a sekundární zdroj energie. Silniční vozidla a železniční vagóny k nim musí být bezpečně upevněny. V letadle jsou prasata přepravována v odpovídajících kontejnerech splňujících předpisy IATA, přepravována mohou být pouze v případě, že je po celou dobu letu možné udržet vhodnou kvalitu vzduchu, teplotu a tlak. Veškeré kontejnery (tedy i pro silniční přepravu) musí být přemísťovány ve vzpřímené poloze, nesmí být vystaveny otřesům nebo nárazům a musí být řádně upevněny. Kontejnery o váze vyšší jak 50 kg musí mít k tomuto účelu dostatečný počet úchytů. Na prostředky upevnění klade Nařízení stejné požadavky jako česká legislativa. Zvláštní požadavky jsou kladeny v případě tzv. dlouhotrvajících cest, kdy délka přepravy přesáhne osm hodin. V takovém případě musí být dopravní prostředky vybaveny „dostatečně izolovanou střechou světlé barvy“, ve všech případech musí být opatřeny vhodnou podestýlkou. Pokud jsou zvířata navyklá na krmení ze zvláštního zařízení, musí být toto zařízení umístěno v dopravním prostředku. Pokud se používá, musí být zajištěno proti převrhnutí, pokud ne, musí být uloženo odděleně od zvířat. Všechna zvířata musí mít přístup k vodě, k případnému oddělení slouží vhodné přepážky. Napáječky u silniční, železniční a námořní kontejnerové přepravy musí být určeny pro přepravovaný druh zvířat a být plně funkční, nádrže na vodu musí být možné po každém použití vypustit a vyčistit. Vždy musí být možné zkontrolovat hladinu vody. Zvláštní zřetel je kladen na větrání u silničních dopravních prostředků. Silniční dopravní prostředky pro dlouhotrvající cesty musí mít zajištěné větrání a to tak, aby byla v klidu i za jízdy udržena teplota v rozmezí 5 – 30°C s tolerancí +/- 5°C. Toto zařízení musí mít minimální kapacitu 60 m3/h/KN užitečného zatížení a být schopno fungovat čtyři hodiny nezávisle na motoru vozidla. Dále musí být vozidlo vybaveno systémem sledujícím teplotu v místech, kde se dá očekávat nejvyšší a nejnižší teplota, včetně poplachového systému, který řidiče upozorní, pokud by teplota opustila stanovenou mez. Plavidla přepravující hospodářská zvířata musí být vybavena systémem nuceného větrání, který zajistí 40 výměn vzduchu za hodinu, pokud jsou zvířata přepravována v uzavřeném oddělení o světlé výšce 2,30 m. Pokud by oddělení bylo sice zcela uzavřené, ale světlá výška by překračovala 2,30 m, stačí systém, který zajistí 30 výměn vzduchu za hodinu. Pokud je oddělení pouze částečné uzavřené, stačí systém zajišťující 75 % uvedené kapacity.

53

Pro skot a prasata přepravované na plavidlech je stanoveno minimální množství vody a krmiva v procentech živé hmotnosti zvířat, které musí být na palubě k dispozici. Pro skot musí plavidlo vést na každý den 2 % píce a 1,6 % jadrného krmiva, k tomu 45 l nebo 10 % pitné vody. Pro prasata musí být na každý den 3 % jadrného krmiva a 10 l nebo 10 % vody. Pro drůbež nejsou hodnoty stanoveny. Velice podrobně jsou řešeny požadavky na plochu, která má být zvířatům k dispozici. Všechna prasata musí mít možnost ulehnout nebo zůstat stát v přirozeném postoji, hustota naložených zvířat o přibližné hmotnosti 100 kg by neměla překročit 235 kg/m2. Takto vypočtená požadovaná plocha však může být zvýšena až o 20 % s ohledem na plemeno, vzrůst a tělesný stav přepravovaných zvířat. Tyto požadavky se vztahují na silniční a železniční přepravu. Následující tabulka shrnuje požadavky na minimální plochu na jedno prase pro leteckou přepravu. Při letecké přepravě je vyžadována větší hustota naložených zvířat, a to z důvodu lepšího udržení rovnováhy při startu, přistání a v průběhu turbulencí. Všechna zvířata by však vždy měla mít možnost ulehnout. Tabulka 4 Letecká přeprava prasat

Průměrná hmotnost 15 kg 25 kg 50 kg 100 kg

m2/ks 0,13 0,15 0,35 0,51

Zdroj: Nařízení

Následující tabulka shrnuje požadavky na plochu při námořní přepravě. Vzhledem k tomu, že v námořní přepravě nemívají zvířata takové problémy s udržením rovnováhy a není zde ani takový nedostatek místa, jsou požadavky na plochu větší. Tabulka 5 Námořní přeprava prasat

Živá hmotnost v kg méně než 10 kg 20 45 70 100 140 180 270

m2/ks 0,20 0,28 0,37 0,60 0,85 0,95 1,10 1,50

Zdroj: Nařízení

54

Ještě mnohem podrobněji jsou rozpracovány požadavky na plochu při přepravě skotu. Podobně jako u prasat jsou požadavky odstupňovány podle přibližné hmotnosti zvířat. Následující tabulka ukazuje minimální plochy na jedno zvíře, které jsou platné pro železniční i silniční přepravu. Tabulka 6 Železniční a silniční přeprava skotu

Kategorie Malá telata Středně velká telata Těžká telata Středně velký dospělý skot Těžký dospělý skot Velmi těžký dospělý skot

Přibližná hmotnost v kg 55 (železniční), 50 (silniční) 110 200

0,30 – 0,40

325

0,95 – 1,30

550

1,30 – 1,60

>700

> 1,60

m2/ks

0,40 – 0,70 0,70 – 0,95

zdroj: Nařízení

Hodnoty uvedené v této tabulce nemusí být vždy dodrženy.

Mohou se změnit v závislosti

na hmotnosti a vzrůstu přepravovaných zvířat, ale také v závislosti na jejich tělesném stavu, povětrnostních podmínkách a předpokládané délce cesty. Požadavky na minimální plochu musí být dodrženy také při letecké přepravě zvířat. Pro telata o přibližné hmotnosti 50 kg musí být zajištěna plocha 0,23 m2 na jeden kus, pro telata o přibližné hmotnosti 70 kg 0,28 m2 na kus. Dospělý skot o přibližné hmotnosti 300 kg musí mít k dispozici 0,84 m2 na kus a skot o přibližné hmotnosti 500 kg 1,27 m2 na kus. Požadavky na minimální plochu při námořní přepravě skotu jsou shrnuty v následující tabulce. Pokud by byla převážena březí zvířata, minimální hodnoty se zvyšují o 10 %. Tabulka 7 Námořní přeprava skotu

Živá hmotnost v kg 200-300 300-400 400-500 500-600 600-700

m2/ks 0,81 – 1,0575 1,0575 – 1,305 1,305 – 1,5525 1,5525 – 1,8 1,8 – 2,025

Zdroj: Nařízení

Požadavky na minimální plochu jsou stanoveny také pro drůbež, která je přepravována v kontejnerech. Shrnuje je následující tabulka. Uvedené hodnoty opět mohou být přizpůsobeny hmotnosti a vzrůstu přepravovaných zvířat, mohou se měnit i v závislosti na tělesném stavu,

55

povětrnostních podmínkách a předpokládané délce trvání cesty. Hodnoty jsou stanoveny pouze pro přepravu zvířat v kontejnerech. Tabulka 8 Přeprava drůbeže v kontejnerech

Kategorie jednodenní kuřata < 1,6 kg 1,6 – 3 kg 3 – 5 kg > 5 kg

cm2/kg 21 - 25 180 - 200 160 115 105

Zdroj: Nařízení

6.3 Zvířata způsobilá k přepravě Jak zákon na ochranu zvířat proti týrání, tak Nařízení z přepravy vylučují zvířata, která „se bez bolesti nebo pomoci nemohou sama pohybovat, mají velké otevřené rány nebo výhřezy, jde o březí zvířata, u nichž již uplynulo 90 % či více očekávané doby březosti, nebo jde o samice, které porodily v předcházejícím týdnu, jde o novorozená zvířata, která ještě nemají úplně zahojený pupek, jde o selata mladší tří týdnů ... a telata mladší deseti dnů, ledaže jsou přepravována na vzdálenost menší než 100 km“. Zákon na ochranu zvířat proti týrání navíc dodává, že mláďata, která ještě nepřivykla samostatnému přijímání potravy a tekutin, musí být přepravována společně s matkou. Podle tohoto zákona je však možné přepravovat zvířata na pokyn veterinárního lékaře k ošetření a zpět nebo k diagnostickým účelům. Nařízení shodně povoluje přepravy k ošetření nebo pro potřeby diagnózy pod veterinárním dohledem, navíc však dovoluje i přepravy lehce zraněných nebo nemocných zvířat, pokud jim přeprava nepřivodí další utrpení, přepravy nemocných nebo zraněných zvířat, pokud je tato nemoc nebo zranění součástí výzkumu, a zvířata po odrohování nebo kastraci, pokud byly rány zcela zahojeny.

6.4 Manipulace se zvířaty Nařízení stejně jako zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje „zvířata bít nebo kopat, používat tlak na zvlášť citlivé části těla tak, aby tím byla způsobena zbytečná bolest nebo utrpení, zavěšovat zvířata pomocí mechanických prostředků, zvedat nebo tahat zvířata za hlavu, uši, rohy, končetiny, ocas nebo srst, nebo s nimi zacházet tak, aby jim tím byla působena zbytečná bolest nebo utrpení, používat poháněče nebo pomůcky se špičatými konci, úmyslně zdržovat zvířata, která jsou poháněna nebo vedena prostorem, ve kterém se manipuluje se zvířaty“. Oba právní předpisy se také shodují na tom, že zvířata nesmějí být „přivázána 56

za rohy, parohy, kroužky v nose ani za nohy svázané k sobě“, telata nesmí mít náhubek. Podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání však smí být se svázanými končetinami přepravována handicapovaná zvířata. Oba předpisy také zakazují používání elektrických poháněčů. U prasat a dospělého skotu je jejich použití povoleno pouze v případech, kdy zvířata odmítají pohyb, přestože před sebou mají dostatečný prostor k průchodu, ale vždy musí mířit na svaly zadních končetin. Výboj nesmí trvat déle než jednu vteřinu, může se opakovat, ale v tom případě musí být výboje vhodně rozloženy v čase. Výboje se nesmí opakovat, pokud zvíře nereaguje. Český právní předpis upravuje nakládání s kontejnery mnohem přísněji než Nařízení. To pouze stanovuje, že pokud jsou kontejnery umístěny na sebe, nesmí na spodní zvířata propadávat moč nebo výkaly, musí být zajištěna stabilita kontejnerů a nesmí být omezeno větrání. Zákon na ochranu zvířat proti týrání navíc požaduje, aby s kontejnery nebylo strkáno, házeno, aby nebyly svrhávány, shazovány, převraceny nebo aby s přepravovanými zvířaty nebylo manipulováno hlavou dolů. S kontejnery musí být manipulováno ve vodorovné poloze, aby se předešlo vytékání výkalů a moči. Oba předpisy požadují, aby kontejnery těžší 50 kg byly během přepravy upevněny. Nařízení navíc požaduje, aby obdobným způsobem byla uchycena i silniční vozidla a železniční vagóny naložené na plavidlo. Obě legislativní úpravy požadují, aby zvířata nebyla během přepravy vystavena přílišným nárazům nebo aby tyto nárazy byly maximálně omezeny. Podle Nařízení musí navíc „personál, který zachází se zvířaty“, absolvovat školení nebo být pro tento účel jinak kvalifikován, nesmí používat „násilí nebo jiných metod, které mohou přivodit zbytečný strach, zranění nebo utrpení“ zvířat. Pokud nakládka nebo vykládka trvá déle jak čtyři hodiny, musí mít zvířata k dispozici vhodné zařízení mimo dopravní prostředek, kde mohou pobývat neuvázaná a být nakrmena a napojena. Na takovou nakládku a vykládku musí dohlížet schválený veterinární lékař a „musí být přijata zvláštní opatření, aby se zajistily dobré životní podmínky zvířat během těchto činností“.

57

7. Praktické problémy Teoretické výzkumy poskytují o zvířatech cenné informace, které mohou zvýšit efektivitu procesu výroby masa, ale mnohdy bývá obtížné nové poznatky aplikovat v praxi, a to i v případě, že to požadují zákony. Nejčastějším problémem, se kterým se přepravci živých zvířat setkávají, je příliš vysoká teplota během přepravy. Zákony, které se zabývají ochranou zvířat během přepravy, požadují, aby byla zvířatům zajištěna vhodná teplota, již ale neříkají, jak toho má být dosaženo. Hospodářská zvířata patří mezi endotermní živočichy, tedy takové živočichy, kteří udržují stálou tělesnou teplotu pomocí vnitřních zdrojů. Pokud jsou zvířata šlechtěna na vysokou produkci, což se týká především krav produkujících mléko, je jejich metabolismus velice výkonný a produkuje velké množství tepla. Proto má většina hospodářských zvířat termoneutrální zónu kolem 15 °C a celkem dobře snáší nižší teploty. Velice špatně se ale vyrovnávají s teplotami vyššími. Například prasata, která mají špatnou termoregulaci, mohou v důsledku tepelného stresu zemřít. V našich podmínkách ale po většinu roku stoupají denní teploty výše, v průběhu léta dokonce mnohem výše než je optimálních 15 °C. Vzduch v nákladním prostoru, který je plný zvířat, je teplejší, než vzduch mimo tento prostor. To je dáno jednak tím, že ho ohřívají sluneční paprsky dopadající na střechu a stěnu dopravního prostředku, jednak je zevnitř vyhříván teplem produkovaným zvířaty. Nařízení doporučuje, aby dopravní prostředky, které mají být použity pro cesty trvající déle jak osm hodin, měly střechu světlé barvy. Není ale již dále specifikováno, jak světlá má tato barva být. Světlá barva sice může napomoci odrazit sluneční paprsky, a tak snížit míru, jakou se bude nákladní prostor ohřívat, rozhodně ale nemůže být tím hlavním způsobem. Větší roli má materiál, ze kterého je dopravní prostředek vyroben, a schopnost tohoto materiálu vést teplo. Materiál by rozhodně měl mít dobré izolační vlastnosti. Během chladnějších částí roku si zvířata, pokud neuhodí extrémní mrazy, dokážou prostor vyhřát teplem, které sama vyprodukují. V průběhu teplejších částí roku je naopak třeba přebytečné teplo odvádět. Vzhledem k dynamice proudění vzduchu uvnitř nákladního prostoru obvykle nestačí pouze větrací otvory. V přední části nákladního prostoru se nachází mrtvý bod. Tento prostor je kryt kabinou tahače nebo nákladního automobilu a vzduch se zde příliš nehýbe. Zcela opačná je situace na druhém konci nákladního prostoru, kde vzduch proudí obvykle až příliš. Proto 58

je doporučeno, aby vnitřní teplotu snímaly alespoň dva senzory, jeden umístěný v přední části a druhý na konci nákladního prostoru. Na trhu jsou již k dispozici různé druhy klimatizací, ale pořízení klimatizace a její udržování v chodu zvyšuje náklady. Navíc v horkých dnech ani klimatizace nedokáže prostor náležitě ochlazovat. Problém s udržováním nízké teploty zatím nebyl uspokojivě vyřešen. Doporučováno je věnovat náležitou pozornost plánování a organizování přepravy. Časový harmonogram by měl být určen tak, aby zvířata nemusela být naložena na dopravním prostředku během nejteplejších částí dne, transport by také neměl být plánován na dny, na které meteorologové předpovídají obzvláště teplé počasí. Ideálně by tedy zvířata měla být v průběhu léta přepravována buď v noci, nebo v brzkých ranních hodinách. Pokud se není možné vysoké teplotě vyhnout, je vhodné zvířata kropit vodou, v tomto případě je ale třeba věnovat zvýšenou pozornost rychlosti proudění vzduchu. Nevýhodou těchto doporučení jsou dodatečné náklady. Odložení transportu zvířat na jatka o jediný den znamená velký nárůst nákladů na krmení, napájení a podestýlku. Může také vzniknout problém s kapacitou. Chovy obvykle bývají organizovány tak, že jednotlivá zvířata jsou zařazena do skupin podle věku. Přeřazování z jedné skupiny do druhé probíhá najednou v pravidelných intervalech, u všech skupin najednou a navíc se tohoto časového intervalu využívá k dezinfekci stájí. Proto může být odložení přepravy organizačně velmi problematické. Pokud by přeprava měla být realizována v noci nebo brzy ráno, je třeba pracovníkům zaplatit nejen standardní plat, ale také příplatek za práci v noci. V úvahu je také třeba brát časový plán jatek a ten dodržovat. Před samotným poražením by zvířata měla mít možnost si dostatečně odpočinout, aby se obnovila rovnováha organismu a maso správně zrálo. Aby byl problém s přehříváním zvířat co nejvíce minimalizován, lze doporučit pečlivou organizační přípravu transportu, zvláště pokud má přeprava probíhat opakovaně v určitém pevně stanoveném intervalu, a použití kvalitního dopravního prostředku. Dopravní prostředek s vhodně navrženými větracími otvory a vyrobený z kvalitního materiálu dokáže déle udržet odpovídající teplotu uvnitř nákladního prostoru a přepravu tak bude možné realizovat v širším časovém úseku, čímž se ušetří náklady za práci v noci. Druhým problémem, který zatím nebyl vyřešen, jsou dopravní kongesce, a to opět v souvislosti s vysokou teplotou. Dopravní prostředky určené pro přepravu živých zvířat nejsou navrhovány tak, aby dokázaly udržet požadovanou teplotu uvnitř nákladního prostoru i v případě, že stojí 59

na slunci a nehýbou se. Zákony na tuto situaci také nepamatují a kamiony s živými zvířaty v tomto případě nemají žádné výhody jako např. vozidla Policie ČR. Jedinou obranou je proto prevence, která opět spočívá především v pečlivém plánování přepravy a vyhýbaní se úsekům, kde se dopravní kongesce vyskytují. Pokud už se dopravní prostředek do dopravní kongesce dostane, je někdy doporučováno vyhledat stín na odpočívadle. Tuto možnost však často není možné v praxi realizovat. V takovém případě se jako jediná možnost jeví zvířata kropit vodou.

60

8. Zhodnocení právní úpravy Jak bylo podrobně rozvedeno v kapitole 6, současná právní úprava vychází z Nařízení vydaného Evropskou unií v roce 2005. Přestože toto Nařízení znamenalo významný pokrok v úpravě požadavků, které jsou kladeny na přepravy živých zvířat, stále zůstávají oblasti, které nejsou buď nijak upraveny, nebo jsou upraveny jen velmi obecně. Za pozitivní lze označit skutečnost, že odpovědnost za provedení dopravy není ponechána pouze na dopravci, ale o zajištění některých podmínek se musí přesvědčit i sám chovatel nebo kdokoliv další. Rozhodně vhodný je i požadavek, že nikdo nesmí nařídit přepravu zvířat, pokud by to pro ně znamenalo utrpení nebo zranění. Pokud by se soudy při svých rozhodováních vždy opíraly primárně o úmysl zákonodárce, dala by se tato formulace považovat za dostatečnou. V praxi je to bohužel často jinak. Další problémy mohou nastat při posuzování toho, co již je utrpením a co nikoliv a jaké podmínky označit za podmínky, které by zvířatům mohly přivodit zranění. Dovedeno ad absurdum, každá přeprava představuje potenciální nebezpečí, že zvířata neudrží rovnováhu, upadnou a zraní se. Tomuto nebezpečí nelze nijak zabránit, lze ho pouze minimalizovat. V této souvislosti je také problematická situace, kdy během dopravy dojde k nějaké mimořádné události, při níž jsou zvířata zraněna. Typickým příkladem jsou dopravní nehody. V takovém případě má dopravce, nejčastěji přímo řidič, povinnost, usmrtit zvířata, která jsou zraněna natolik, že je jim působeno zbytečné utrpení. Řidič však není veterinář, aby mohl s jistotou určit, o která zvířata se jedná. Je tedy zpravidla třeba zavolat veterináře, aby zvířata roztřídil. Přitom žádný právní předpis nespecifikuje, jak určit, která zvířata je vhodné utratit a která ne. Majitel zvířat bude mít zpravidla zájem na tom, aby co největší množství zvířat zůstalo naživu, zatímco veterinář bude preferovat utracení většího počtu zvířat. Nejasná hranice potom dává prostor pro vznik soudních sporů. Zvýšenou pozornost věnuje právní úprava dobám, po které mohou být zvířata přepravována bez přestávky, jak dlouhé musí být přestávky a kdy je třeba zvířata napájet a krmit. Tyto skutečnosti je jednoduché zkontrolovat a záznamy o takto provedených pracích jsou jednoznačným důkazem. Cílem by vždy mělo být minimalizovat dobu, kterou zvířata musí v dopravním prostředku strávit, a tento požadavek je také v právních normách zakotven. Tuto úpravu lze tedy považovat za dostačující.

61

Naproti tomu oblastí, které je věnována minimální pozornost, jsou sociální interakce mezi zvířaty. Přeprava některých kategorií zvířat pohromadě je sice zakázána, ale problematika budování hierarchie ve skupinách a přijímání nových členů je zcela opomíjena. Do budoucna by bylo vhodné doplnit právní normy o problematiku sestavování skupin společně cestujících zvířat a jejich promíchávání. Velká část právní úpravy se věnuje požadavkům na dopravní prostředky. Tyto požadavky jsou velmi konkrétní a hodnoty v nich stanovené vycházejí z relevantních výzkumů. Největší pozornost je věnována hustotám naložených zvířat a sklonům zařízení určených pro nakládku a vykládku. Ty jsou stanoveny přesně s ohledem na danou kategorii a druh zvířat. Vzhledem k přesnosti a podrobnosti, s jakou jsou tyto požadavky stanoveny, je zarážející, jak obecně jsou stanoveny hodnoty pro další ukazatele a že požadavky na manipulační prostory se zvířaty jsou z právních předpisů vynechány zcela. Nejčastější příčinou stresu u zvířat je teplota, u skotu je dokonce teplota označována jako nejčastější příčina úmrtí během přepravy. Většina přepravovaných zvířat začíná mít problémy s termoregulací už ve chvíli, kdy teploty překročí 20 °C. Nařízení přitom pouze požaduje, aby dopravní prostředky byly konstruovány tak, aby teplota uvnitř nepřesáhla 30 °C, ovšem umožňuje odchylku o dalších 5 °C. K zajištění optimálních podmínek nepomůže ani to, že dále vyžaduje, aby dopravní prostředky používané pro přepravu živých zvířat delší než osm hodin měly světlou střechu. To je pro praxi zcela nepřijatelné. Požadavky jsou dále stanoveny ve vztahu k větrání a výměnám vzduchu v nákladním prostoru. Větrání je sice důležité, slouží ale primárně k zajištění optimálních mikroklimatických podmínek uvnitř dopravního prostředku. Mezi tyto podmínky patří především teplota, ale současně s ní i relativní vzdušná vlhkost, pro kterou nejsou v právních normách stanoveny žádné hodnoty. Bylo by tedy vhodnější, kdyby právní normy stanovovaly přesné hodnoty, jakých mohou mikroklimatické podmínky dosahovat, především maximální teplotu ve vztahu k relativní vzdušné vlhkosti, ale také přípustné hranice koncentrace nebezpečných plynů jako je čpavek, než stanovovat požadavky na zařízení, které má tyto podmínky zajistit. Obdobně nedostatečně upravenou oblastí je osvětlení. V žádném právním předpise nejsou stanoveny ani nejnižší přípustné hodnoty, ani zařízení, která smí být při přepravě zvířat k osvětlení použita.

62

Naopak velmi podrobně je upravena problematika zásob vody a krmení, které musí být v dopravním prostředku k dispozici. Tato oblast však není při přepravě jatečných zvířat až tak důležitá, protože zvířata jsou přepravována vylačněná. Další oblast v souvislosti s požadavky na dopravní prostředky představují technické parametry vozidel. Pozornost je věnována především charakteru podlahy a vnitřním povrchům stěn, opomíjen je ale například vliv vibrací. Přestože je obecně doporučováno vybavit silniční dopravní prostředky určené pro přepravy živých zvířat vzduchovým odpružením, v právních normách je tato problematika opomíjena. Stejně tak nejsou právními předpisy upraveny požadavky na vybavení dopravních prostředků měřidly mikroklimatických podmínek, což ale v praxi většina chovatelů vyžaduje. Velkou nevýhodou platných právních norem je jejich působnost. Vztahují se totiž v převážné většině pouze na přepravy uskutečňované v souvislosti s hospodářskou činností, zatímco přepravy uskutečňované z jiných důvodů jsou upraveny pouze velmi obecně. Celkově je možné zhodnotit, že současná právní úprava je ve svých požadavcích značně nevyrovnaná. Některé oblasti jsou upraveny více než podrobně, zatímco jiné nejsou upraveny vůbec. Nabízí se tak představa, že orgány připravující právní normy reagovaly na nejčastěji registrované problémy z minulosti bez dlouhodobého výhledu do budoucna. Dá se proto očekávat, že situace na trhu si v blízké době vyžádá jejich aktualizaci, která bude reagovat na současné problémy. Přes všechny dříve popsané problémy lze stávající právní úpravu označit za dostatečnou. Ať je právní úprava jakkoliv kvalitní, její prosazování nelze zajistit bez dostatečné kontroly. V této oblasti existují značné nedostatky, a to ve větší části Evropy. Kontrola podmínek, za jakých jsou zvířata přepravována, vyžaduje značné specifické znalosti. Tyto znalosti se týkají jak veterinární problematiky, kdy je třeba určit, v jakém stavu se zvířata v dané chvíli nacházejí, tak také oblasti technologií, kdy je třeba poznat např. pro jaký druh zvířat jsou napáječky určeny a zda je možné použít je i pro aktuálně přepravovaný druh. Těmito znalostmi však běžní příslušníci policie nedisponují. Je např. známo, že v Dánsku má policie speciální jednotky, které kontrolují výhradně transporty živých zvířat. Nedá se ale říci, že by toto bylo v Evropě standardem. Významnou skutečností, která nadále znemožňuje jakoukoliv efektivní kontrolu, je neexistence jednotného systému, do kterého by byly plánované přepravy živých zvířat hlášeny. V současné době tedy orgány mající v kompetenci kontroly přeprav živých zvířat nemají přehled o tom, 63

kdy se na jakém místě na silnicích budou nacházet živá zvířata, kolik jich bude a kam budou směřovat. Kontroly jsou tak prováděny náhodně a to v případech, kdy je dopravní prostředek vezoucí živá zvířata zastaven v rámci jiných kontrol, nejedná se o cíleně zaměřené akce. Další kontroly jsou prováděny v souvislosti s veterinární přejímkou zvířat na jatkách. Tyto kontroly se však primárně zaměřují na kvalitu masa poražených zvířat a vyšetření jeho nezávadnosti, nikoliv na stav zvířat, v jakém na jatka dorazila a už vůbec se nezabývají podmínkami zvířat během transportu. Jednotný systém, který by sledoval pohyb dopravních prostředků s živými zvířaty, společně s vyčleněním specializovaného týmu, který by byl vyškolen v tom, jak provádět tento typ kontrol, by mohl významně napomoci v prosazování dodržování platných právních norem. To by pak vedlo ke zkvalitnění poskytovaných služeb.

64

9. Výhled do budoucna Počet obyvatel na zeměkouli neustále roste, s nimi roste i spotřeba masa. Většina obyvatel se přitom přesídluje do měst, kde se stávají závislými na dodávkách komodit ze zemědělských oblastí. Jak se města rozrůstají, přesouvají se tyto oblasti stále více a více na periferie. V průmyslových oblastech je úrodná půda zabírána ve prospěch zástavby a produkce potravin se tak přesouvá do chudších oblastí, které jsou stále dál a dál. Jak tento proces pokračuje, roste potřeba přepravy živých zvířat. Současným zákazníkům přitom již nestačí jakékoliv komodity. Vyžadují nejvyšší kvalitu a začínají si všímat i procesů, které jim tuto kvalitu mají zajistit. Pozornost veřejnosti se tak obrací i na přepravu živých zvířat. Všechny tyto změny vedou k tomu, že roste tlak na zajištění takových podmínek během přepravy, při kterých se budou zvířata cítit co nejpohodlněji, nebudou týrána a jejich maso tak bude bez vad. Už v současné době většina chovatelů po dopravcích požaduje zajištění podmínek nad rámec platných právních norem. Nejčastěji je vyžadováno udržení požadované teploty uvnitř nákladního prostoru. Dopravci tak jsou trhem nuceni využívat takové dopravní prostředky, které jsou vybaveny čidly zaznamenávající teplotu v průběhu celé jízdy a předávajícími tyto informace do kabiny řidiče. K tomu už nestačí jen jedno čidlo, vyžadována jsou minimálně dvě umístěná na předním a zadním konci přepravního prostoru, aby bylo zajištěno, že jedna zvířata nebudou trpět přehřátím v horkém místě, zatímco jiná budou teplo vytvářet a spotřebovávat tak své tukové rezervy. Do budoucna se dá předpokládat, že se přepravy živých zvířat zařadí mezi přepravy zboží pod kontrolovanou teplotou. Chovatelé jsou neustále tlačeni k tomu, aby snižovali své náklady. Výkupní ceny zemědělských komodit jsou velmi nízké a většina zisků z prodeje konečným spotřebitelům zůstává v rukou obchodníků. Pokud se podmínky nezmění, budou chovatelé nuceni hledat další úspory, aby vůbec byli schopni existovat. Přeprava se může stát oblastí, která jim toto umožní. V jiných odvětvích jsou postupně zaváděna rozsáhlá logistická řešení, jejichž cílem je minimalizace nákladů při zachování vysoké kvality. Je pravděpodobné, že některé technologie budou využity i v procesu výroby masa. V blízké budoucnosti tak lze očekávat především zesílení tlaku trhu na zkvalitnění poskytovaných služeb, které bude následováno zpřísněním legislativy a zavedením většího 65

množství kontrol. Porostou především požadavky na vybavení dopravních prostředků. Je pravděpodobné, že se v popředí zájmu ocitne především udržování požadované teploty uvnitř nákladního prostoru, ale přibudou i další charakteristiky, které budou chtít chovatelé sledovat. K nim může patřit např. relativní vzdušná vlhkost, jejíž sledování není technicky náročné. Přitom bude kladen důraz na zachování nákladů na velmi nízké úrovni. Ve vzdálenější budoucnosti je možné předpokládat, že dojde ke spolupráci na mezinárodní úrovni, která umožní další rozvoj právní úpravy přeprav živých zvířat, ale především zavedení jednotného systému, díky kterému bude možné tyto přepravy efektivně kontrolovat. Pokud bude známo, kdy se budou uskutečňovat velké transporty živých zvířat, je pravděpodobné, že více států vyčlení jednotky, které se budou na tento typ přeprav specializovat, ve snaze zabránit dalšímu týrání zvířat. I ve vzdálenější budoucnosti tedy lze očekávat, že se požadavky na zajištění odpovídajících podmínek během přeprav živých zvířat budou zpřísňovat.

66

10. Závěr Přepravy živých zvířat tvoří významnou část procesu výroby masa. Každé zvíře určené k porážce je nejprve třeba na jatka přepravit. Takto jsou jenom v České republice každoročně přepraveny miliony zvířat. Pokud přitom pro ně nejsou zajištěny vhodné podmínky, jejich maso nedosahuje požadované kvality a chovatelé přicházejí o výnosy. V důsledku špatných podmínek během přepravy se na jatečně upravených tělech poražených zvířat objevují modřiny nebo krvavé skvrny, za které jsou chovatelé penalizováni srážkami z výkupní ceny. Pokud jsou zvířata vystavena stresu, jejich tělo nemá po ukončení přepravy čas se s jeho působením vyrovnat a maso vykazuje vady. Nejčastěji se vyskytujícími vadami jsou PSE u vepřového masa a DFD u masa hovězího. Takové maso sice není hygienicky závadné, ale v důsledku změněných organoleptických vlastností se nehodí pro výsekový prodej. Snahou chovatelů je tedy výskyt těchto vad minimalizovat. Aby se minimalizovalo působení stresu a nedocházelo tak ke vzniku vad masa, je třeba zvířatům zajistit během přepravy takové podmínky, které odpovídají požadavkům vyplývajícím z jejich anatomie, fyziologie a etologie. Tyto požadavky se v mnohém podobají požadavkům lidí, v některých oblastech se ale významně odlišují. Především na odlišnosti je třeba brát zřetel, protože mohou pomoci porozumět často zcela nepochopitelnému jednání zvířat. Dodržování požadavků zvířat mají zajistit právní normy. V současné době jsou na našem území přepravy živých zvířat vázány jednak zákony České republiky, jednak se na ně vztahují platné normy Evropské unie. Nejdůležitější z těchto norem je Nařízení Evropské unie z roku 2005, které podrobně upravuje podmínky, které musí být během přepravy zajištěny. Toto Nařízení se ale věnuje pouze některým oblastem, zatímco jiné ponechává zcela bez povšimnutí. Splnění jeho požadavků tedy zdaleka nestačí k zajištění takových podmínek, aby se výskyt vad masa minimalizoval. Největší nedostatky lze spatřovat v oblasti udržování vhodné teploty uvnitř nákladního prostoru. Již v současné době jsou znatelné tlaky trhu na to, aby dopravci nabízeli služby nad rámec platné právní úpravy. Je pravděpodobné, že tyto tlaky i nadále porostou. Přeprava živých zvířat se také čím dál tím častěji dostává do popředí zájmu veřejnosti, a to především v souvislosti s dopravními nehodami. Dá se proto do budoucna očekávat, že dojde k dalšímu zpřísnění podmínek, za jakých bude možné tento typ přeprav uskutečňovat, a zároveň vroste počet kontrol. 67

Přeprava živých zvířat tedy rozhodně nepředstavuje okrajovou oblast logistiky, ale naopak významný a vysoce specializovaný úsek, který vyžaduje práci skutečných odborníků. Vzhledem ke stále přetrvávajícímu trendu stěhování lidí do měst lze očekávat, že jeho význam i nadále poroste. S výsledky tohoto procesu se všichni denně setkáváme u jídelních stolů a jakákoliv pochybení mohou mít nepříjemné následky. Proto není vhodné zajištění odpovídajících podmínek pro zvířata podceňovat a považovat ho jen za zbytečně vynaložené náklady. Přitom ještě zdaleka nejsou odhaleny všechny procesy, které v tělech přepravovaných zvířat probíhají, a snahy o porozumění těmto procesům jsou teprve v začátcích. Přeprava živých zvířat a především její právní úprava jsou nedokonalé, prozatím však postačují. Nedá se ale předpokládat, že by současný stav vydržel dlouho. Jak porostou znalosti o procesech, které probíhají v tělech zvířat při přepravě, porostou i nároky chovatelů na zajištění odpovídajících podmínek a s nimi se budou zpřísňovat i zákony.

68

11. Seznam obrázků Obrázek 1 Prase domácí ............................................................................................................... 16 Obrázek 2 Český strakatý skot ...................................................................................................... 28 Obrázek 3 Zebu ............................................................................................................................. 29 Obrázek 4 Hierarchie ve stádě ...................................................................................................... 31 Obrázek 5 Drůbež ......................................................................................................................... 34 Obrázek 6 Porovnání velikosti kuřat ............................................................................................ 37 Obrázek 7 Modřiny na JUT .......................................................................................................... 41 Obrázek 8 Změny pH .................................................................................................................... 43 Obrázek 9 Maso bez vady ............................................................................................................. 45 Obrázek 10 Vada PSE................................................................................................................... 45 Obrázek 11 Vada DFD ................................................................................................................. 46

12. Seznam tabulek Tabulka 1 Doporučená hustota při přepravě ptáků ....................................................................... 39 Tabulka 2 Silniční a železniční přeprava skotu ............................................................................ 50 Tabulka 3 Přeprava drůbeže v kontejnerech ................................................................................. 50 Tabulka 4 Letecká přeprava prasat ............................................................................................... 54 Tabulka 5 Námořní přeprava prasat.............................................................................................. 54 Tabulka 6 Železniční a silniční přeprava skotu ............................................................................ 55 Tabulka 7 Námořní přeprava skotu .............................................................................................. 55 Tabulka 8 Přeprava drůbeže v kontejnerech ................................................................................. 56

69

13. Seznam zdrojů Abbott, T. A., Hunter, E. J., Guise, H. J., Penny, R. H. C. The effect of experience of handling on pigs´ willingness to move. Applied Animal Behaviour Science, 1997, vol. 54, no. 4, p. 371375. animalbehaviour.net. Animal transport and behaviour. [online] Chapter 6. [cit. 2014-04-27b]. Dostupné z . animalbehaviour.net. Behavioural profiles of domestic animals. Poultry – chickens. [online] Chapter

3f.

[cit.

Dostupné

2014-04-27c].

z

<

http://animalbehaviour.net/

JudithKBlackshaw/Chapter3f.htm>. animalbehaviour.net.

Cattle.

[online]

[cit.

2014-04-27a].

Dostupné

z . Appleby, M. C., Cussen, V., Garcés, L. Long Distance transport and welfare of farm animals. CAB International, 2008. 480 p. ISBN 978-1-84593-403-3. Aradom, S. Animal transport and welfare with special emphasis on transport time and vibration including logistics chain and abattoir operations. Swedish University of Agricultural Sciences, 2012. 55 p. ISBN 978-91-576-9078-4 Bajer a spol., spol. s r.o. Distribuce a logistika. [online] [cit. 2014-03-11]. Dostupné z . Blackshaw, J. K. Behavioural profiles of domestic animals – Pigs. Notes on some topics in applied

animal

behaviour

[online].

Chapter

3e

[cit.

2013-03-01].

Dostupné

z . Boyles, S., Fisher, J., Fike, G. How cattle perceive their world. [online]. PDCA – One Blog, 2005. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . ČSÚ. Porážky prasat, ovcí, koz, koní a drůbeže v České republice. [online] [cit. 2014-03-11a]. Dostupné z . ČSÚ. Porážky skotu v České republice podle kategorií. [online] [cit. 2014-03-11b]. Dostupné z .

70

ČSÚ. Spotřeba potravin a nealkoholických nápojů (na obyvatele za rok). [online] Dostupné

[cit. 2014-04-27c].

z


$File/2139 1301.pdf>. Dale, A., Brooke, P. Animal Welfare aspects of good agricultural practice: Pig production. Compassion in World Farming, 2006. 84 p. ISBN 1-900156-38-5. Dalton,

C.

Cattle

senses.

[online].

lsb,

2008

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z . Dewell, G. Heat stress in beef cattle. ISU Beef ExtensionVeterinarian. 2010. Drovers CattleNetwork. How cattle perceive their world. [online]. 2008 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Ehrlich, P. R., Dobkin, D. S., Wheye, D. The avian sense of smell. [online] 1988. Dostupné

[cit. 2014-04-27].

z


Avian_Sense.html>. Elrom, K. Handling and transportation of broilers welfare, stress, fear and meat quality. Part IV: Handling of Broilers. [online] Israel journal of veterinary medicine. [cit. 2014-04-27]. Dostupné

z

<

http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:retZdVCno0kJ:

www.isrvma.org/ImageToArticle/Files/Vol%252055%25204%2520HANDLING%2520AND% 2520TRANSPORTATION%2520OF%2520BROILERS%2520WELFARE.doc+&cd=1&hl=cs &ct=clnk&gl=cz>. extension.org. Hearing ability of poultry. [online] 2012a. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . extension.org. Normal behaviors of chickens in small and backyard poultry flocks. [online] 2012b. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . FAO Food and Agriculture Organization of the United Nations: Agriculture and Consumer Protection. Meat and meat products in human nutrition in developing countries... [online] [cit. 2013-04-23a]. Dostupné z .

71

FAO Food and Agriculture Organization of the United Nations: Regional Office for Asia and the Pacific. Meat processing technology for small- to medium-scale producers... [online] [cit. 2013-04-23b]. Dostupené z . Fike, K., Spire, M. F. Transportation of cattle. Veterinary Clinics of North America: Food Animal Practice, 2006, vol. 22, no. 2, p. 305-320. Grandin, T. Design of loading facilities and holding pens. Applied animal behaviour science, 1990, vol. 28, no. 1-2, p. 187-201. Hainer,

R.

Are

cattle

colorblind?

[online].

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z . happytrailstrailers.com. History of horse transport. [online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Heffner, R. S., Heffner, H. E. Hearing in large mammals: Horses (Equus caballus) and cattle (Bos taurus). Behavioral Neuroscience, 1983, vol 87, no. 2, p. 299 – 309. Heffner, R. S., Heffner, H. E. Sound localization, use of binaural cues and the superior olivary complex in pigs. Brain, Behavior and Evolution, 1989, vol. 33, p. 248-258. Hemsworth, P. H. Behavioural principles of pig handling. In Livestock handling and transport. Grandin T. 2nd edition. CAB International, 2000. 449 p. ISBN 0-85199-409-1. Kapitola 14. Houpt, K. A. Domestic animal behaviour for veterinarians & animal scientists. The fifth Edition. John Wiley & Sons, Inc, 2011. 575 p. ISBN 978-0-8138-1676-0. Houser, P. Krávy se prý podařilo ochočit jen jednou. Science World [online]. 2012 [cit. 2014-0312].

Dostupné

z


jednou-6788/>. ChickenIndustry.com.

Transportation.

[online]

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z . Ingr, I. Atypické zrání a kažení masa. [online] 2003. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Jacobs, G. H., Deegan II, J. F., Neitz, J. Photopigment basis for dichromatic color vision in cows, goats, and sheep. Visual Neuroscience, 1998, vol. 15, p. 581 – 584. Jensen P. The ethology of domestic animals. An introductory text. 2nd edition. CAB International, 2009. 246 p. ISBN 978-1-84593-536-8. 72

Kiley, M. The vocalizations of ungulates, their causation and function. Zeitschrift für Tierpsychologie, January-December 1972, vol. 31, no. 2, p. 171-222. Knowles, T. G., Warriss, P. D. Stress physiology during transport. In Livestock handling and transport. Grandin T. 2nd edition. CAB International, 2000. 449 p. ISBN 0-85199-409-1. Kapitola 19. Krebs, N. Odors and pheromones: Influences of olfaction on behavior, physiology, and performance to reduce stress in pigs. A dissertation in Animal Science, 2007. Laack, R. L. J. M. Pork quality – Post-mortem processes in RSE Pork. [online]. Research report, 1999 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z . Lambooij E. Transport of pigs. In Livestock handling and transport. Grandin T. 2nd edition. CAB International, 2000. 449 p. ISBN 0-85199-409-1. Kapitola 15. Lambooij, E., Van Der Hel, W., Hulsegge, B., Brandsma, H. A. Effect of environmental temperature and air velocity two days preslaughtering on heat production, weight loss and meat quality in non-fed pigs. Energy Metabolism in Farm Animals. Current Topics in Veterinary Medicine and Animal Science, 1987, vol. 44, p. 164-179. Ledvinka, Z., Zita, L. Základy chovu okrasného ptactva. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2013. 303 p. ISBN 978-80-213-1601-0. Lomas, C. A., Piggins, D., Phillips, C. J. C. Visual awareness. Applied Animal Behaviour Science, 1998, vol. 57, no. 3-4, p. 247-257. lsu.edu. How well do dogs and other animals hear? [online] 2003. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Marchant-Forde, J. N. The welfare of pigs. Springer Science+Business Media B.V., 2009. 349 p. ISBN 978-1-4020-8909-1. mendelu.cz.

Výkrm

kuřat.

[online]

2013.

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z . mikethechickenvet..wordpress.com. Chicken vision. [online] 2012. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Mitchell, M. A., Kettlewell, P. J. Physiological stress and welfare of broiler chickens in transit: Solutions not problems! Poultry Science, 1998, vol. 77, p. 1803-1814. 73

Mounaix, B., Boivin, X., Brule, A., Schmitt, T. Cattle behaviour and the human-animal relationship: Variation factors and consequences in breeding. [online] 2014. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Nařízení Rady ES č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Wolters Kluwer ČR, 2005. 262 p. ISBN 8086395-53-7. Peeters, E., Neyt, A., Beckers, F., De Smet, S., Aubert, A. E., Geers, R. Influence of supplemental magnesium, tryptophan, vitamin C, and vitamin E on stress responses of pigs to vibration. Animal Science, 2005, vol. 83, no. 7, p. 1568-1580. Perremans, S., Randall, J. M., Allegaert, L., Stiles, M. A., Rombouts, G., Geers, R. Influence of vertical vibration on heart rate of pigs. Journal of Animal Science, 1998, vol. 76, no. 2, p. 416-420. Phillips, C. Cattle behaviour and welfare. John Wiley & Sons, 2008. 272 p. ISBN 0-632-056452. Pipek, P. Je domácí skot jediným zdrojem hovězího masa? Potravinářská revue, 2012, vol. 2, p. 53-56. PoultryHub.

Poultry

behaviour.

[online][cit.

2014-04-27].

Dostupné

z . Pravitz, G. Domestic chickens recognize a tiger by smell. [online] 2012. [cit 2014-04-27]. Dostupné z . Randall, J. M., Bradshaw, R. H. Vehicle motion and motion sickness in pigs. Animal Science, 1998, vol. 66, no. 1, p. 239-245. Rural Chemical Industries. Thermoregulation in poultry. [online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . South Dakota State University. Handling heat stress in cattle. [online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Stupka, R. Chov zvířat. PowerPrint, 2010. 289 p. ISBN 978-80-87415-08-5. Stupka, R., Šprycl, M., Čítek, J.. Základy chovu prasat. PowerPrint, 2009. 182 p. ISBN 978-80904011-2-9. 74

Swanson, J. C., Morrow-Tesch, J. Cattle transport: Historical, research, and future prespectives. Journal of Animal Science, 2001, vol. 79, p. 102-109. Tanida, H., Senda, K., Suzuki, S., Tanaka, T., Yoshimoto, T. Color discrimination in weanling pigs. Animal Science Technology (Japan), 1991, vol. 62., no. 11, p. 1029-1034. Tarrant, P. V., Kenny, F. J., Harrington, D. The effect of stocking density during 4 hour transport to slaughter on behaviour, blood constituents and carcass bruising in Friesian steers. 1988. Meat Science, 1988, vol. 24, no. 3, p. 209-222. Tefera, M. Acoustic signals in domestic chicken (Gallus gallus): a tool for teaching veterinary ethology and implication for language learning. Journal Home, 2012, vol. 16, no. 2. The Pig Site. Improving pig welfare reduces carcass and financial losses. [online] 2013. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . The University of Wisconsin, The Babcock Institute. Understanding dairy cattle behavior to avoid animal-related accidents on the farm. [online]. Farm Safety Fact Sheets [cit. 2014-0427]. Dostupné z < http://babcock.wisc.edu/sites/default/files/documents/en_behavior.pdf>. University of Kentucky. Poultry production manual. Chaper 7 – ventilation principles. [online] 2014.

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z


Production_manual/Chapter7_Ventilation_principles/Chapter7_air_temperature.html>. Van Putten, G., Elshof , W. J. Observations on the effect of transport on the well-being and lean quality of slaughter pigs. Animal Regulation studies 1, 1978, p. 247-271. Vegan Peace Home. Cows. [online] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Verstegen, M. W. A. Energy metabolism in farm animals. Kluwer Academic Publishers, 1987. 500 p. ISBN 0-89838-974-7.Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Vitalion.cz.

Kinetóza

[online][cit.

2013-04-18].

Dostupné

z
vitalion.cz/kinetoza/>. Voslarová, E., Chloupek. P., Steinhauser, L., Havlíček, J., Večeřek, V. Influence of housing system and number of transported animals on transport-induced mortality in slaughter pigs. Acta veterinaria Brno, 2010, vol. 79, no. 9, p. 879-884.

75

Výbor pro ochranu hospodářských zvířat. Příručka osvědčených postupů. [online] 2007. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z < http://eagri.cz/public/web/file/49662/Prir_osv_post2007.pdf>. Vyhláška č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností. Warriss, P. D. Choosing appropriate space allowances for slaughter pigs transported by road: a review. Veterinary Record, 1998, vol. 142, no. 17, p. 449-454. Warriss, P. D., Brown, S. N. A survey of mortality in slaughter pigs during transport and lairage. Veterinary Record, 1994, vol. 134, no. 20, p. 513-515. Warriss, P. D., Brown, S. N., Knowles, T. G., Edwards, J. E. Influence of width and bends on the ease of movement of pigs along races. Veterinary Record, 1992, vol. 130, no. 10, p. 202204. Warriss, P. D., Pagazaurtundua, A., Brown, S. N. Relationship between maximum daily temperature and mortality of broiler chickens during transport lairage. British Poultry Science, 2005, vol. 46, no. 6., p. 647-651. Watts, J. M. Silence is golden. [online]. Beef, 2006 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z . Weeks, C., Nicol, Ch. Poultry Handling and Transport. In Livestock handling and transport. Grandin T. 2nd edition. CAB International, 2000. 449 p. ISBN 0-8519-409-1. Kapitola 18. Wikner I., Gebresenbet G., Tolo E. Dynamic performances of cattle transporting vehicle on Scandinavian roads and behavioural response of animals. Dtsch Tierarztl Wochenschr, 2003, vol. 110, no. 3, p. 114-120. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Zidar, J., Lovlie, H. Scent of the enemy: behavioural responses to predator faecal odour in the fowl. Animal Behaviour, 2012, vol. 84, no. 3, p. 547-554. zoologie.frasma.cz. Domestikace a domácí zvířata. [onlne] [cit. 2014-04-27]. Dostupné z .Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů.

76