VLIV SPOLEČNÍKA NA ŘÍZENÍ KAPITÁLOVÉ SPOLEČNOSTI

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA OBCHODNÍHO PRÁVA

VLIV SPOLEČNÍKA NA ŘÍZENÍ KAPITÁLOVÉ SPOLEČNOSTI DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Daniel Patěk, Ph.D. Diplomant: Jan Černohorský, 5. ročník Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): březen 2014

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze, dne 28. 3. 2014

_____________________ Jan Černohorský

Poděkování: Rád bych poděkoval především vedoucímu mé diplomové práce, JUDr. Danielu Patěkovi, Ph.D, za pomoc při jejím zpracování a za mnoho důležitých rad. Dále bych rád poděkoval své přítelkyni Jítě za obrovskou trpělivost a psychickou pomoc a v neposlední řadě svým rodičům za veškerou podporu při zpracování práce, jakož i během celého studia.

Obsah Úvod .......................................................................................................................................................... 6 1. Vymezení základních pojmů ....................................................................................................... 8 1.1 Společnost s ručením omezeným....................................................................................... 8 1.2 Společník společnosti s ručením omezeným ................................................................. 9 1.3 Rekodifikace ............................................................................................................................ 10 2. Účast společníka na společnosti s ručením omezeným ................................................. 11 2.1 Pojem podílu a obchodního podílu ................................................................................ 11 2.2 Podíl jako vyjádření účasti společníka .......................................................................... 12 2.3 Kvantitativní stránka obchodního podílu .................................................................... 13 2.4 Kvalitativní stránka obchodního podílu ....................................................................... 13 3. Právo společníka na řízení společnosti s ručením omezeným ................................... 16 3.1 Valná hromada ....................................................................................................................... 17 3.1.1 Působnost valné hromady ......................................................................................... 17 3.1.2 Právo účasti společníka na valné hromadě ........................................................ 26 3.1.3 Právo společníka na svolání valné hromady ...................................................... 31 3.1.4 Právo hlasovací .............................................................................................................. 34 3.1.5 Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy a připomínky .................................. 42 3.1.6 Právo na zneplatnění rozhodnutí valné hromady ........................................... 43 3.2 Rozhodování per rollam ..................................................................................................... 48 3.3 Práva související s právem na řízení společnosti ..................................................... 53 3.3.1 Právo na informace a práva s ním související.................................................... 53 4. Řízení a rozhodování společníka v jednočlenné společnosti ...................................... 59 5. Vliv na řízení v případě podnikatelského seskupení ...................................................... 61 5.1 Ovlivnění................................................................................................................................... 62 5.2 Ovládání .................................................................................................................................... 63 5.3 Koncerny .................................................................................................................................. 64 5.4 Právo řídící osoby udílet pokyny .................................................................................... 65 5.5 Zvláštní právo společníka ovládané osoby – abandonní právo .......................... 66 Závěr....................................................................................................................................................... 67 Seznam zkratek .................................................................................................................................. 68 Seznam použité literatury a pramenů ....................................................................................... 68 Monografické publikace ............................................................................................................. 68

Odborné články ............................................................................................................................. 70 Právní předpisy ............................................................................................................................. 71 Judikatura ........................................................................................................................................ 72 Internetové zdroje ....................................................................................................................... 73 Abstrakt................................................................................................................................................. 74 Abstract ................................................................................................................................................. 75 KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS: .................................................................................................. 76

Úvod Volba katedry obchodního práva jakožto katedry, kde budu psát svou diplomovou práci, rozhodně nebyla náhodnou a byla logickým vyústěním mého dosavadního působení na právnické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Jako syn ekonoma jsem měl jasno o budoucím oboru zájmu na právnické fakultě. Od počátku jsem tíhnul ke katedrám obchodního a finančního práva. Ve své poměrně krátké profesní kariéře jsem se doposud věnoval korporátnímu právu a rád bych, aby tomu bylo i nadále. Obchodní právo v České republice prochází v současné době jakousi „katarzí“1, bezpochyby největší za posledních dvacet let, když od 1. 1. 2014 začalo znovu psát rok nula, rok změny. A změn přichází opravdu veliké množství, které rozděluje odbornou (a mnohdy i laickou) veřejnost na dva znesvářené tábory, tábory zastánců a odpůrců. Nehodlám se v této diplomové práci zabývat otázkou, zdali je změna celého kodexu opravdu nutná a nevyhnutelná a přijímám změnu jako fakt, který se musí respektovat. Zároveň chápu rekodifikaci jako určitou profesní výzvu vypořádat se s novou úpravou třeba možná lépe, než se s ní vypořádali před více než dvaceti lety mí kolegové a předchůdci. Dlužno podotknout, že já a moji vrstevníci máme situaci značně usnadněnou, jelikož na rozdíl od našich starších kolegů, máme na co navazovat, máme současnou judikaturu i donedávna platný obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. (dále též jako „ObchZ“), který však, při vší úctě k autorům, byl před určitým časem psán takříkajíc na zelené louce a trochu horkou jehlou, jelikož zde v oblasti obchodního práva nastalo jakési vakuum iuris, které bylo po totalitním režimu třeba co nejdříve vyplnit.2

1

doslova duševní očištění spojené s uvolněním nebo snížením emocionálního napětí, dosažené terapií, in. BARTÁK, Matěj, VEBROVÁ, Jitka, RYCHLÁ, Renata. NOVÝ SLOVNÍK CIZÍCH SLOV PRO 21. STOLETÍ. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Plot, 2008. 367 s., zde v přeneseném smyslu radikální změna, vnitřní změna 2 Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. derogoval původní obecný obchodní zákoník a obchodní právo tak fakticky přestalo existovat. V roce 1964 byl sice přijat zákon č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník, jehož povaha se však za čistě obchodněprávní rozhodně považovat nedala. Proto bylo po sametové revoluci žádoucí co nejrychleji vytvořit obchodní kodex zcela nový, který však neměl na co navázat. Srovnej ELIÁŠ, Karel, HAVEL, Bohumil. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 537 s.

6

Téma vypsané katedrou obchodního práva znělo Vliv společníka na řízení kapitálové společnosti. Po předchozí domluvě s vedoucím mé diplomové práce jsem se však rozhodnul téma zúžit a zabývat se pouze tématem Vliv společníka na řízení společnosti s ručením omezeným, a to především ze dvou důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že by každá nová diplomová práce měla přinést v jistém směru nové poznatky. Tato možnost však se vzrůstajícím počtem zpracovatelů stejného tématu rychle klesá, byť zcela nemizí. Druhým důvodem, který však pokládám za stěžejní, je fakt, že diplomovou práci píši na rozhraní dvou právních úprav. Zatímco se moji předchůdci pohybovali převážně v režimu obchodního zákoníku a do nové právní úpravy dělali pouhý exkurz, má diplomová práce si klade za cíl vyložit úpravu novou, která je v mnohém rozdílná a přelomová, ale často také nedotažená či nereflektující přibližně dvacetiletý judikaturní vývoj, a to mnohdy právě v porovnání s úpravou předchozí. Vzniká tak řada otázek, na které se budu snažit nalézt odpověď, anebo alespoň cestu k řešení. Ve své práci budu používat převážně komparativní metodu výzkumu, jelikož na mnoha místech srovnávám novou úpravu s úpravou starou, a to zejména v případech, které považuji za klíčové. Nebudu se zabývat rekodifikací jako celkem, ale dílčími otázkami týkajícími se změn v otázce vlivu společníka na řízení společnosti s ručením omezeným. Mnohé z těchto změn jsou jistě změnami k lepšímu a reflektují společenskou situaci i vývoj práva. V mnoha případech si však čtenář jistě, společně s Čechem, položí otázku, zdali měly být dvacetiny obchodního zákoníku opravdu časem pro důchod? 3

3

ČECH, Petr. Dvacetiny nemají být časem pro důchod. Ekonom. 2012, 3/2012, s. 22

7

1. Vymezení základních pojmů Na počátku práce je třeba vymezit stěžejní termíny, které se v díle budou objevovat a jejichž znalost je pro tuto diplomovou práci klíčová. Těmito pojmy jsou společnost s ručením omezeným (dále též jako „s.r.o.“), společník společnosti s ručením omezeným a rekodifikace.

1.1 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou a je jedním z typů obchodní společnosti. Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) zákon č. 90/2012 Sb. (dále také jako „ZOK“ či „zákon o obchodních korporacích“) zavádí nový legislativní pojem obchodní korporace, mezi které řadíme právě obchodní společnosti a dále družstva. 4 Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou a řadí se právě mezi obchodní společnosti, přičemž společně s akciovou společností je společností kapitálovou.5 Jedná se o nejrozšířenější formou podnikání v České republice. K 30. 6. 2012 bylo v naší republice registrováno 341 528 společností s ručením omezeným. 6 Definice společnosti s ručením omezeným je sice v ZOK oproti definici v ObchZ rozdílná, jedná se však spíše o formulační změny, než změny obsahové. 7 Společnost s ručením omezeným je společnost, kde za dluhy společnosti ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti. Jedním ze znaků této kapitálové společnosti je povinná tvorba základního kapitálu. Základní kapitál je souhrnem všech vkladů. 8 Do konce roku 2013 byla minimální výše

4

Toto rozdělení nalezneme v § 1 odst. 1 ZOK V § 1 odst. 2 ZOK je explicitně uvedeno, že společnost s ručením omezeným je společností kapitálovou. Nelze však přehlédnout, že tato společnost má prvky osobní společnosti. Srov. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI- Wolters Kluwer, 2008. 11 s., případně HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 99 s. 6 http://www.cekia.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/392-tz120911 7 Došlo k rozdělení definice do více odstavců, což vychází z vlivu švýcarského, nizozemského a německého obchodního práva. Srov. § 105 a 107 ObchZ a § 132 ZOK 8 § 30 ZOK 5

8

základního kapitálu stanovena na 200 000 Kč.9 Od 1. 1. 2014 došlo ke změně minimální výše vkladu společníka na 1 Kč.10 Minimální povinná výše základního kapitálu se tak rapidně snížila a to protože základní kapitál již ztratil svůj význam.11 Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada.

12

Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů13, kterému, resp. kterým, přísluší obchodní vedení společnost

14

Samotná existence těchto orgánů není

rekodifikací dotčena. I nadále může společnost s ručením omezeným fakultativně zřídit dozorčí orgán ve formě dozorčí rady,15 a to určí-li tak společenská smlouva anebo jiný právní předpis.16

1.2 Společník společnosti s ručením omezeným Ani po rekodifikaci stále neexistuje legální definice společníka ve společnosti s ručením omezeným. V praxi může být společníkem osoba fyzická i osoba právnická, která je ve vztahu ke společnosti vlastníkem podílu a která je tak zainteresovaná na chodu společnosti a má určitá práva a určité povinnosti, které budou dále rozvedeny. Je třeba zdůraznit, že ačkoli je chápání společníka jakožto „spoluvlastníka“ společnosti poměrně rozšířené, nelze se s tímto názorem ztotožnit.17 Společník má na společnosti sice majetkovou účast (lze připustit někdy i citovou vazbu, např. u rodinných společností budovaných po generace), ale není spolumajitelem. 18

9

Do účinnosti zákona č. 370/2000 Sb., který novelizoval ObchZ, byla výše základního kapitálu stanovena na 100 000 Kč, poté byl zvýšen 200 000 Kč, aby lépe odpovídal ekonomické hospodářské situaci. 10 § 142 odst. 1 ZOK 11 Havel in HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 84 s. říká, že je nahrazen ochranou přes insolvenční zákon, testu insolvence, pravidla wrongful tradingu, pravidel správy majetku s.r.o. a regulaci podnikatelských seskupení. 12 viz kapitola 3.1. 13 § 194 odst. 1 ZOK 14 § 195 odst. 1 ZOK 15 § 201 odst. 1 ZOK 16 např. zákon o přeměnách obchodních společností a družstev č. 125/2008 Sb., dále též jako „PřemZ„ 17 Shodně i Dvořák in DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI- Wolters Kluwer, 2008. s. 89 18 Zde je vhodné uvést příklad: kdyby byl společník společnosti vyrábějící např. nábytek spolumajitelem, tak by mu patřila poměrná část výrobní linky, poměrná část zboží atd., což není pravda. Všechny tyto věci jsou z právního hlediska ve vlastnictví společnosti, která je samostatným subjektem.

9

1.3 Rekodifikace Rekodifikace je obecný pojem pro sjednocení právních předpisů, případně přepracování existujících právních předpisů.19 Pro účely této diplomové práce se však rekodifikací míní pouze soukromoprávní rekodifikace, jež byla zahájena v roce 2000. Páteří největší rekodifikace soukromého práva po roce 1989 je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jako „NOZ“), ZOK a zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb., které nabyly účinnosti shodně 1. 1. 2014. Dne 18. dubna 2001 přijala vláda usnesení o věcném záměru nového občanského zákoníku. Cílem rekodifikace je sjednocení a nahrazení celé řady předpisů, přičemž této diplomové práce se nejvíce dotýká derogace ObchZ, který k 31. 12. 2013 přestal být účinný. V části týkající se obchodních společností je ObchZ nahrazen (povětšinou, nikoli výlučně) ZOK. Autoři rekodifikace zastávají stanovisko, že vlivem častých novelizací byla úprava obchodního práva přebujelá a značně formalizovaná20 a taktéž nereflektující společenské změny. Občanský zákoník vychází kromě jiného z jednoty soukromého práva a co možná největší univerzálnosti občanského zákoníku.21 Proto je jedním z hlavních cílů nové úpravy dekodifikace obchodního práva a názor, že se obchodní právo zaměří pouze na nejnutnější právní problematiku obchodních korporací, která se zásadně nedotýká oblastí života upravených občanským právem.22 Mizí tak dvojkolejnost některých institutů upravených doposud jak občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., tak ObchZ, jako je například institut promlčení. Jediným kodexem tak zůstává pouze zákoník občanský, ostatní předpisy jsou nově pouze zákony.

19

MARTINCOVÁ, Olga a kol. NOVÁ SLOVA V ČEŠTINĚ SLOVNÍK NEOLOGIZMŮ. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. s 246 20 HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 16 21 tamtéž 22 tamtéž, s. 18

10

2. Účast společníka na společnosti s ručením omezeným 2.1 Pojem podílu a obchodního podílu Před pojednáním o řízení společnosti a vlivu společníka na toto řízení je vhodné vyložit nejprve pojmy podílu, resp. obchodního podílu, včetně nezanedbatelných změn, které přináší nová úprava. Účast společníka ve společnosti je vyjádřena podílem. Při bližším srovnání příslušných paragrafů staré a nové úpravy23 je zřejmé, že nově není podíl jenom účast společníka ve společnosti, ale v obchodní korporaci, což je širší pojem a zahrnuje i družstvo. Tímto tedy dochází k rozšíření a sjednocení pojmu podílu i pro družstvo.24 Samotné pojmosloví pojmu podíl činilo v minulosti určité problémy. Jak bylo již řečeno, podíl je vyjádření účasti společníka ve společnosti ve smyslu § 61 odst. 1 ObchZ. Obchodní zákoník však znal ještě pojem „obchodní podíl“ ve smyslu §114 ObchZ, který se od pojmu „podílu“ lišil a otevíral tak diskuzi nad tím, zdali jsou pojmy obsahově rozdílné. 25 Zákon č. 370/2000 Sb., kterým se měnil ObchZ, sjednotil význam pojmu podíl v obou případech a obchodní podíl je tak vyjádření účasti společníka na společnosti s ručením omezeným, čímž lze pokládat oba pojmy za obsahově totožné. Zákon o obchodních korporacích pojem obchodní podíl zcela vypouští a ponechává jednotný pojem „podíl“, a to pro všechny společnosti i pro družstvo. Zrušení takového dualismu lze určitě přivítat jako příjemnou změnu, i když se rozhodně nejedná o změnu zásadní.

23

§ 61 ObchZ a § 31 ZOK srov. HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 42, 43 25 Eliáš, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 78 24

11

2.2 Podíl jako vyjádření účasti společníka Podíl je souhrnem práv a povinností, které tvoří určitý celek. Právní povaha podílu byla v minulosti často diskutována. Podíl býval leckdy označován za nehmotný statek. Až doposud se nejednalo o věc v právním slova smyslu, ale o jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 odst. 1 OZ.26 Od 1. 1. 2014 je o právní povaze podílu jasno, jelikož dle § 489 NOZ je věcí vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Půjde tedy o nehmotnou věc ve smyslu § 496 odst. 2 NOZ. Mizí tak různé problémy, které se vykytovaly např. u vydržení vlastnického práva k podílu,27 což lze bezpochyby přivítat jako pozitivní. Další velmi důležitou změnou je skutečnost, že doposud mohl mít společník společnosti s ručením omezeným pouze jeden obchodní podíl.28 V případě, že společník nabyl obchodní podíl (například úplatným převodem) od jiného společníka, docházelo k tzv. přirůstání obchodních podílů a společníkovi nadále zůstával pouze jeden obchodní podíl o větší výši. Po rekodifikaci je možné, aby jeden společník měl více obchodních podílů. 29 Společenská smlouva může dle § 135, odst. 1 věty prvé ZOK připustit vznik různých druhů podílů s rozdílnými právy a rozdílnými povinnostmi a tyto podíly logicky nemohou k sobě přirůstat, pokud nejsou identické (lišící se pouze velikostí), tedy nejsou stejného druhu. Tuto novinku lze pokládat za krok vpřed. Původním důvodem, proč v České republice byla zavedena jednota podílu a jeho přirůstání, byla snaha omezit převoditelnost podílů. V dnešním propojeném světě se však jedná spíše o administrativní překážku podnikání, než o smysluplné pravidlo. Je třeba zdůraznit, že stejnou cestu, jakou se vydala česká rekodifikace, možné vysledovat i v přístupu evropského práva. Konkrétním případem může být článek 15 Návrhu statutu evropské společnosti,30 a sice možnost držet více podílů jedním společníkem. 26

shodně např. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI- Wolters Kluwer, 2008. s. 86 a ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 58 27 HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,12/2011, s. 352 28 srov. §114 odst. 2, věta první ObchZ 29 srov. § 32 odst. 1 ZOK 30 Návrh ze dne 25. 6. 2008 předložený Komisí a označený v konečném znění KOM(2008) 396,2008/0130 (CNS), {SEK(2008) 2098}, {SEK(2008)2099}; http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0396:FIN:CS:PDF

12

2.3 Kvantitativní stránka obchodního podílu Teorie rozlišuje u podílu, tedy u účasti společníka na společnosti, dvě stránky; kvalitativní a kvantitativní.31 Toto pojetí rekodifikace nezměnila. Kvantitativní stránka podílu značí jeho velikost a také hodnotu v rámci společnosti. Velikost podílu ukazuje význam právního postavení společníka vůči ostatním společníkům, 32 zatímco hodnota podílu vyjadřuje jeho hodnotu na trhu. Společník vykonává práva a povinnosti v závislosti na velikosti jeho podílů, jde tak o práva kvantifikovatelná. Velikost podílu není absolutní číslo. Nejčastěji je podíl vyjádřený procentem, případně zlomkem. Jde o podíl na celkové hodnotě společnosti, která se pochopitelně v průběhu času mění. Jeho výše se doposud ve společnosti s ručením omezeným odvozovala od poměru vkladu společníka do základního kapitálu, avšak od pravidla bylo možné se ve společenské smlouvě odchýlit a použít jiné určení velikosti podílu. 33 Toto pravidlo je zachováno i nadále a ustanovení má tak dispozitivní charakter. 34 Praxe však dovodila určitá omezení, která budou zřejmě i nadále funkční. Například odchylné určení výše obchodních podílů ve prospěch některých společníků, znevýhodňující společníky jiné, je nutné řádně odůvodnit, a to tím, že jeden společník se při stejném peněžním vkladu podílí na řízení společnosti více a lépe než společník druhý. Rovněž není možné stanovit vklad nižší než 1 Kč.35

2.4 Kvalitativní stránka obchodního podílu Kvalitativní stránka obchodního podílu nebyla, na rozdíl od stránky kvantitativní, nikde definována. Rekodifikace v tomto směru změnu nepřinesla.

31

Toto vymezení poprvé použila POKORNÁ, Jarmila: K vymezení pojmu obchodní podíl. Právník, 1995, č. 9, s. 872 a násl. 32 ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 65 33 § 114 odst. 1 věta druhá ObchZ 34 § 133 ZOK 35 srov.j HAVEL in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 273

13

Kvalitativní stránka je komplex práv a povinností společníků, který tvoří určitý nedělitelný celek, pomocí něhož se konkretizuje jeho (společníka, pozn. autora) právní postavení uvnitř společnosti.

36

Náleží jen a pouze společníkovi společnosti.

V obchodním zákoníku byla práva a povinnosti společníků k nalezení v § 113 až §124, v ZOK je nalezneme v § 150 až §166. Existuje několik teoretických druhů třídění práv a povinností společníka. Současná literatura 37 rozděluje práva a povinnosti na tři okruhy: 

základní (hlavní)



doplňková (vedlejší)



práva minoritních (menšinových) společníků

Do základních řadí právo hlasovací, právo kontrolní, právo na podíl na zisku a právo na vypořádání 38 při zániku účasti společníka ve společnosti nebo při zániku společnosti. Doplňkových práv je pak velké množství, například právo na dispozici s obchodním podílem, právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady či právo žalovat o náhradu škody jménem společnosti. Toto dělení však pro účely této diplomové práce používat nebudu, není vhodné zejména proto, že směšuje práva a povinnosti dohromady, přičemž pro mne jsou rozhodující pouze práva. Vzhledem ke struktuře a tématu této diplomové práce je vhodnější třídění práv společníka podle povahy: 39 

právo obdržet od společnosti určité plnění



právo rozhodovat o záležitostech společnosti

Do první kategorie spadá právo na podíl na zisku společnosti a právo na vypořádání společníka a společnosti (ať už v případě zániku účasti společníka ve společnosti jinak než převodem obchodního podílu nebo při zániku společnosti s likvidací, kdy hovoříme o podílu na likvidačním zůstatku). Tato práva v minulosti označovala sama Pokorná za práva majetková .40 36

Pokorná in ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 205 37 srov. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPIWolters Kluwer, 2008. s. 92 38 někdy označované jako právo na vyplacení podílu ze společenského jmění 39 Pokorná in ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 61 40 Srovnej Pokorná in ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila a kol. Kurz obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 191

14

Ve své diplomové práci se však budu věnovat především právům řazeným do druhé kategorie, tedy právu rozhodovat o záležitostech společnosti a právech s tím spojeným. Sama Pokorná tato práva dříve nazývala práva nemajetkové povahy 41 a v případě společnosti s ručením omezeným je nazývá právy řídící povahy 42 . Do této kategorie řadíme právě právo na řízení společnosti, právo na kontrolu společnosti a právo na informace o záležitostech společnosti. Okrajově bych rád zmínil ještě jedno možné dělení. Práva a povinnosti totiž mohou být rozdělena podle toho, zdali jsou kvantifikovatelná či nikoli.43 Typickým příkladem práv kvantifikovatelných jsou práva na plnění neboli práva majetková, anebo práva rozhodovací, z nichž nejdůležitější je právo hlasovací. Mezi práva, která nejsou kvantifikovatelná, patří například právo na informace či právo požadovat vysvětlení. Tato práva přísluší všem společníkům ve stejné míře bez ohledu na velikost jejich podílu.

41

tamtéž Pokorná in ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 206 43 tamtéž s. 62 42

15

3. Právo společníka na řízení společnosti s ručením omezeným Jak již bylo řečeno výše, tak společnost s ručením omezeným je společností kapitálovou s prvky společnosti osobní. Jelikož není čistě osobní společností, tak společníci nemají povinnost se ze zákona podílet na řízení společnosti.44 Právo na řízení společnosti je jedním z nejvýznamnějších práv týkajících se rozhodování o záležitostech společnosti, která společník společnosti s ručením omezeným má. Toto právo se nevykonává neformálně, tedy neuplatňuje se přímo jako v osobní společnosti, ale zpravidla prostřednictvím orgánu, valné hromady. 45 Jelikož se nejedná ani o čistě kapitálovou společnost, tak výjimečně může být toto právo vykonáváno rozhodováním mimo valnou hromadu.46 Lze nicméně předpokládat, že rozhodování na valné hromadě bude častější a zásadnější. Stěžejní otázkou nejen pro tuto kapitolu, ale i pro celou diplomovou práci je to, co vše je možné subsumovat pod pojem řízení společnosti a kde jsou hranice řízení společnosti z pohledu společníků? Řízení společnosti je jakési udávání hlavní koncepce společnosti, hlavního směru a strategie. Můžeme ho označit také třeba jako právo podílet se na správě společnosti. 47 Od pojmu řízení je potřeba odlišovat legislativní pojem obchodní vedení, které náleží jednateli. 48 Nelze přehlížet fakt, že společnost s ručením omezeným je společností kapitálovou a její společníci jako takoví by měli být (ač mnohdy nejsou) především investory, kteří prostřednictvím společnosti rozmnožují svůj kapitál. Proto po nich nelze rozumně požadovat, aby byly manažery-profesionály, popřípadě řediteli a měli na starosti každodenní chod společnosti, což spadá pod obchodní vedení. Jednatel je sice vázán pokyny a příkazy valné hromady jako kolektivního nejvyššího orgánu společnosti, nesmí mu však být udělovány pokyny týkající se obchodního vedení,49 a to s výjimkou oprávnění orgánu řídící osoby udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení, pokud jsou takové pokyny v zájmu řídící osoby nebo osoby, která tvoří s osobou řídící koncern. Tato 44

Povinnost podílet se na řízení společnosti není zákonná, může však být upravena ve společenské smlouvě. Pak by její porušení mohlo vést až k žalobě, kdy se společnost může domáhat vyloučení společníka. 45 § 167 odst. 1 ZOK 46 tamtéž 47 srov. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPIWolters Kluwer, 2008. s. 159 48 § 195 odst. 1 ZOK 49 § 195 odst. 2 ZOK

16

výjimka vycházející z § 81 ZOK bude podrobněji rozebrána v kapitole 5.4. Novinkou je, že jednatel si může vyžádat pokyny.50 V obou případech tím ale není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. 51 Pokyny smí být jednateli udělovány pouze valnou hromadou, nikoli jednotlivými společníky, a to ani, pokud by jeden ze společníků měl majoritu. 52 Společníci nemohou dávat jednatelům ani zaměstnancům závazné pokyny a dokonce, jak dovodila slovenská judikatura 53 , pokud nemají jinak upraveno ve společenské smlouvě, nemají například ani právo z titulu společníka vstupovat libovolně do sídla společnosti. Valná hromada řídí společnost uvnitř, a contrario nejedná za společnost vně, což bylo dovozeno i NS.54 Právo na řízení společnosti se skládá především z práva na svolání valné hromady, práva účasti na valné hromadě, práva hlasovacího, práva uplatňovat návrhy, protinávrhy a připomínky a práva na zneplatnění rozhodnutí valné hromady. S právem na řízení společnosti je také nerozlučně spjato právo na informace rozebrané dále. 55 Pokud by svým jednáním porušila společnost s ručením omezeným společníkova práva závažným způsobem, má společník právo na přiměřené zadostiučinění, a to díky § 193 odst. 2 ZOK odkazujícímu na § 261 odst. 1 NOZ.

3.1 Valná hromada 3.1.1 Působnost valné hromady Valná hromada společníků je nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným,56 který má právo rozhodovat o nejzásadnějších otázkách společnosti, tedy i

50

§ 51 odst. 2 ZOK § 51 odst. 2 a § 81 odst. 2 ZOK 52 Výjimku tvoří pouze společnosti jednočlenné, kde rozhodnutí jednoho společníka nahrazuje rozhodnutí valné hromady, srov. kapitolu 4. 53 usnesení NS SR sp.zn. 4 Obo 122/2000, Zo súdnej praxe, 2001, č. 2, s. 36 a násl. 54 Usnesení valné hromady obchodní společnosti nemůže být právním úkonem, neboť postrádá jednu z nezbytných náležitostí právních úkonů, a to projev vůle společnosti, protože valná hromada není orgánem oprávněným jednat jménem společnosti ve vnějších vztazích. Srov. usnesení NS sp.zn. 29 Odo 528/2001, ze dne 12.března 2002 55 v kapitole 3.3.1 56 Před 1.1 2001 se objevoval dokonce názor, že nejvyšším orgánem společnosti není valná hromada, ale společníci. Dovozovalo se tak z tehdejší dikce § 125 odst. 1 ObchZ, který znal „valnou hromadu společníků“. Tento názor zastával například Eliáš in Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 133. Názor byl však minoritní a díky legislativní změně je dnes překonaný, viz 51

17

např. o otázkách samotné existence. Valná hromada je obligatorně zřizovaným orgánem, který je kolektivní 57 a je tvořen všemi společníky. 58 Rozhoduje většinou hlasů, jejíž potřebná výše je odvislá od důležitosti otázky přijímané rozhodnutím. Působnost valné hromady směřuje dovnitř společnosti.59 Pokud má společnost pouze jediného společníka, pak se valná hromada nevytváří60a její působnost vykonává jediný společník.61 Nově nalezneme úpravu valné hromady na třech místech; v obecné rovině v § 151 a násl. NOZ,62 dále pak v rovině korporační v § 44 až § 69 ZOK a konečně pouze pro společnost s ručením omezeným v § 167 až § 193 ZOK. Působnost valné hromady lze rozdělit několika způsoby, např. na působnost založenou zákonem, resp. zákony, působnost založenou společenskou smlouvou, rovněž nazývanou jako fakultativní 63 a působnost založenou usnesením valné hromady samotné,64 kterou nazýváme též atrahovanou.65 Zákonná působnost je taková, která je valné hromadě svěřena přímo zákonem. Tyto pravomoci nelze jakkoli zúžit či je na někoho převést, a to ani společenskou smlouvou, ani rozhodnutím valné hromady. Lze se také setkat s označením působnost obligatorní.66 Zákonnou působnost lze rozdělit na nevýhradní a výhradní a tu pak dále dělit na podmíněnou a nepodmíněnou.67 Výhradní je pravomoc, kterou nemůže vykonávat nikdo jiný než valná hromada. V případě podmíněné je to pak taková pravomoc, jejíž výkon je podmíněn příslušnými ustanoveními ve společenské smlouvě, zatímco u nepodmíněné žádné takové ustanovení existovat nemusí. Nevýhradní pravomoc je ta, kterou sice zákon přiřkl valné hromadě, ale společenská smlouva ji může odejmout a delegovat ji jinému orgánu.

§ 44 odst. 1 ZOK 57 § 152 odst. 1 NOZ 58 Tento fakt sice zákon nezmiňuje explicitně, ale předpokládá se, že společníci využijí svého práva podílet se na řízení společnosti. 59 na rozdíl od obchodního vedení, které směřuje vně společnosti 60 § 11 ZOK, viz kapitola 4. 61 § 12 odst. 1 ZOK 62 s výjimkou ustanovení o tzv. volených orgánech 63 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 324 64 DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 9 65 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 324 66 tamtéž 67 tamtéž, s. 10

18

Zákonnou působnost lze rozdělit i na působnost založenou generálním výčtem v § 190 odst. 2 ZOK 68 a působnost založenou dalšími ustanoveními ZOK či jiných právních předpisů, 69 kterou je např. rozhodnutí o vyloučení společníka pro prodlení s plněním vkladové povinnosti70 nebo rozhodnutí o přechodu uvolněného obchodního podílu na společníky. 71 Výčet kompetencí uvedený v § 190 odst. 2 ZOK je sice kogentní, ale není uzavřený, jelikož je rozšířen dalšími ustanoveními ZOK a zákonodárce stejně jako doposud ponechává možnost rozšířit kompetence valné hromady atrahováním kompetencí jiných orgánů podle § 190 odst. 3 ZOK.72 Ani toto ustanovení však není bez limitů, jelikož dle § 195 ZOK jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. Další omezení nalezneme v § 194 odst. 1 ZOK, dle kterého statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Obě ustanovení jsou bezpochyby kogentní a budou mít přednost před § 190 odst. 3 ZOK, jinak by ani neměla smysl. Atrahování kompetencí může být ad hoc, ale může být i obecné. Pokud by bylo přeneseno generálně některé oprávnění rozhodovat o určitých otázkách na valnou hromadu, tak se nebude jednat o omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu, ale právě o atrakci dle § 190 odst. 3 ZOK.73 Veškerá další působnost, která není jedním z uvedených způsobů svěřena valné hromadě, náleží statutárnímu orgánu. V minulosti dokonce Nejvyšší soud České republiky (dále také „NS“) vyslovil teorii, která přidávala další možnost vzniku kompetencí valné hromady. Jednalo se o teorii o tzv. nepsané působnosti valné hromady, která vycházela z přesvědčení, že pokud je valná hromada nejvyšším orgánem společnosti (což bezesporu je), tak má právo na všechna rozhodnutí v zásadních otázkách, i když nebyly valné hromadě svěřeny ani zákonem, ani společenskou smlouvou a ani si je neatrahovala. Zásada o nepsané působnosti valné hromady byla navíc stanovena za jednu ze základních korporátních zásad. 74 Rozhodnutí NS bylo v tomto případě minimálně překvapivé,

68

srov. § 125 ObchZ § 190 odst. 2 písm. o) ZOK 70 § 151 odst. 2 ZOK 71 § 215 ZOK 72 obdobně jako v § 125 odst. 3 ObchZ 73 O omezení jednatelského oprávnění by se jednalo, kdyby jakýmkoli způsobem podmínila valná hromada statutárnímu orgánu možnost jednat anebo by toto právo statutárnímu orgánu úplně odepřela. 74 usnesení NS ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004 in Soudní judikatura, 2005, 10/2005, s. 797 a násl. 69

19

neřku-li chybné. Proti závěrům rozhodnutí se postavila i odborná veřejnost,75 protože právní úprava působnosti valné hromady byla v ObchZ kogentní, jelikož se jedná o statusovou věc. NS pak sám svou chybu napravil a korigoval jiným rozhodnutím,76 kdy upřesňuje, že ne jakékoliv zásadní rozhodnutí patří do působnosti valné hromady, ale jen takové, které je výslovně (a taxativně) uvedeno v zákoně. 77 Tento závěr pokládá za správný i hlavní autor ZOK Havel, i když se obává, že dvířka zůstala otevřená i nadále. 78 Jak je výše uvedeno, tak i v ZOK je ustanovení o kompetencích valné hromady kogentní. Navíc i po rekodifikaci se jedná bezpochyby o otázku statusovou, proto lze pokládat tzv. teorii o nepsané působnosti valné hromady za překonanou. Vrátíme-li se ke kompetencím valné hromady uvedeným v § 190 odst. 2 ZOK,79 tak zde dochází k několika změnám. Zatímco dříve zakládal valné hromadě pravomoc měnit rozhodnutím společenskou smlouvu přímo zákon,80 dnes má takovou možnost pouze v případě, že to valné hromadě povoluje společenská smlouva nebo zákon. 81 Jediným případem, kdy valná hromada může rozhodovat o otázkách týkajících se změny společenské smlouvy, aniž by to společenská smlouva explicitně připouštěla, jsou otázky, které se sice týkají společenské smlouvy, ale rozhodování o nich svěřuje zákon přímo do působnosti valné hromady.82 Pravomoc měnit společenskou smlouvu byla doposud začleněna v dílu o s.r.o. do čtvrtého oddílu ObchZ, tedy do části týkající se změny společenské smlouvy, nikoli do kompetencí valné hromady. Společně s tím zákon uváděl, co všechno se nepovažuje za změnu společenské smlouvy. V důsledku přesunutí oprávnění měnit společenskou smlouvu explicitně do kompetencí valné hromady odpadá nutnost normovat zvláštním způsobem, co je a co není změnou společenské smlouvy. Z hlediska systematiky předpisu to lze přivítat jako krok správným směrem. Nabízí se však otázka, zdali

75

srov. např. DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 11 76 usnesení NS ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Odo 1060/2006 in Obchodněprávní revue, 2009, 5/2009, s. 139 a násl. 77 Dědič v poznámce k usnesení NS ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Odo 1060/2006 in Obchodněprávní revue, 2009, 5/2009, s. 139 a násl. 78 HAVEL, Bohumil. Obchodní korporace ve světle proměn: Variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Auditorium s.r.o., 2010. s. 88 79 dříve § 125 odst. 1 ObchZ 80 § 141 odst. 1 ObchZ 81 § 190 odst. 2 písm. a) ZOK 82 viz např. rozhodování o změnách výše základního kapitálu atd., srov. § 190 odst. 2 písm. b) ZOK

20

jedinou motivací pro úpravu § 141 ObchZ byla snaha o systematičnost? Nebyla tato změna i částečnou reakcí na judikaturu?83 V tomto případě však důvodová zpráva mlčí. Další významnou změnu nalezneme v § 190 odst. 2 písm. i) ZOK nahrazující

§ 125 odst. 1 písm. j) ObchZ, který odkazoval na § 67a ObchZ a týkal se

schválení převodu podniku či jeho části, nájmu podniku či smlouvy zřizující zástavní právo.

V první řadě je zde změna terminologická, jelikož podnik byl nahrazen

závodem, i když dlužno podotknout, že závod je pojmem obsahově širším.84 V režimu ObchZ podléhal souhlasu valné hromady nájem podniku. V novém pojetí se jedná o pacht,85 nikoli nájem. Ten nyní souhlasu valné hromady nepodléhá. Ke změně dochází i v případě zastavení a převodu závodu, konkrétně jeho části. Pokud je závod zastavován či převáděn, je třeba souhlasu valné hromady. Na tom se nic nemění. V případě, kdy je zastavována či převáděna pouze část závodu, tak souhlasu valné hromady podléhá pouze, pokud jde o změnu takové jeho části, která by znamenala podstatnou změnu dosavadní struktury závodu nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání nebo činnosti společnosti.86 Pokud by tak v uvedených případech absentoval souhlas valné hromady, tak by jednání bylo neplatné.87 Termín část závodu vykládá Šuk88 dle ustanovení § 2183 NOZ a také v souladu s judikaturou.89 Podle něj se jedná pouze o takovou část, která tvoří samostatnou organizační složku,90 tedy typicky například pobočka.91 Novou kompetenci valné hromady nalezneme i v § 190 odst. 2 písm. m) ZOK, kdy valná hromada rozhoduje o naložení se vkladovým ážiem, což je rozdíl emisního kurzu a peněžního vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu.92

83

Ustanovení § 141 ObchZ umožňuje, aby společenská smlouva svěřila valné hromadě oprávnění rozhodovat o změně společenské smlouvy, a to i bez jakéhokoliv omezení. Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 3 Cmo 60/96, ze dne 30. 5. 1996 84 srov. § 5 odst. 1 ObchZ a § 502 NOZ 85 § 2349 a násl. NOZ 86 § 190 odst. 2 písm. i) ZOK 87 § 48 ZOK 88 Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 364 89 V projednávané věci založil odvolací soud svůj závěr o nedostatku působnosti valné hromady na úvaze, podle níž valná hromada nerozhodovala o smlouvě, na jejímž základě dochází k nájmu části podniku ve smyslu ustanovení § 67a ObchZ, neboť předmětem plnění nebyl podnik ani část podniku ve smyslu § 488i ObchZ…. in usnesení NS sp. zn. 29 Odo 1060/2006 ze dne 27. 1. 2009 in Obchodněprávní revue, 2009, 5/2009, s. 139 a násl. 90 § 488 i ObchZ 91 § 503 NOZ 92 § 15 odst. 1 a 4 ZOK

21

Poslední významnou změnou v působnosti valné hromady je rozhodování o změně druhu kmenového listu.93 Zajímavé však je to, že zákonodárce nikde neuvádí, co to je druh kmenového listu a rovněž důvodová zpráva mlčí. Je tak nutné si z širšího kontextu vyvodit, o čem vlastně valná hromada dle uvedeného ustanovení rozhoduje. Jak již bylo výše zmíněno, tak společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů94 a ty, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, jsou stejného druhu. Společenská smlouva pak může rovněž stanovit, že podíl, jehož převoditelnost není ani omezena, ani podmíněna, může být představován kmenovým listem jako cenným papírem na řad.95 Z výše uvedeného vyvozuje Šuk, že do působnosti valné hromady spadá …. rozhodování o změně druhu podílu, představovaného kmenovým listem.96 Pro použití zmíněného ustanovení je tedy condicio sine qua non, aby společenská smlouva nejenom připustila různé druhy podílů, které však navíc nesmí být omezeně převoditelné a musí být představovány kmenovým listem. K tomu je potřeba připomenout, že v případě změny druhu kmenového listu se jedná o rozhodnutí, jehož důsledkem se mění společenská smlouva97 a k jehož přijetí je tedy potřeba alespoň dvou třetin všech hlasů společníků. Tato změna pak musí být zároveň osvědčena notářským zápisem.98 Uvedené rozhodování dle § 190 odst. 2 písm. n) ZOK je třeba odlišovat od rozhodování o změně druhů podílů, které nejsou inkorporovány do kmenového listu. V takovém případě se totiž jedná o změnu společenské smlouvy, kterou, jak již bylo řečeno výše, může měnit valná hromada dle § 190 odst. 2 písm. a) ZOK pouze v případě, že tak stanoví společenská smlouva. Vzniká tak dle mého názoru zajímavá situace, kdy zákonodárce ex lege dal pravomoc valné hromadě bez dalšího rozhodovat o změně druhu podílu inkorporovaného do kmenového listu, ale rozhodovat o obecnější otázce, tedy o otázce změny druhů podílů, smí valná hromada pouze v případě, že je tak stanoveno ve společenské smlouvě. Zákonodárce tak normuje případ, který nastane, až když společenská smlouva stanoví různé druhy podílů, které budou navíc inkorporovány do kmenových listů, a zároveň neumožňuje společnosti, která byla natolik aprobovaná, aby si vytvořila takové podíly, aby rozhodla o tom, jestli má valná 93

§ 190 odst. 2 písm. n) ZOK viz kapitola 2.2. 95 § 137 ZOK 96 ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2013. s. 365 97 § 171 odst. 1 písm. b) ZOK 98 § 172 odst. 1 ZOK ve spojení s § 776 odst. 2 ZOK 94

22

hromada o změně druhu kmenového listu vůbec rozhodovat. Myslím si, že by zde bylo vhodnější doplnit větu; nestanoví-li společenská smlouva jinak, jelikož nevidím důvodu pro kogentnost tohoto ustanovení, obzvláště v případě, že se bude jednat o společnosti s propracovanými společenskými smlouvami. Rovněž si myslím, že by zákonu slušelo i vysvětlení pojmu druh kmenového listu, který je použit pouze zde, u tohoto „nedotaženého“ ustanovení. Jsou však případy, kdy v působnosti valné hromady ke změnám nedošlo. Například v případě rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu, připuštění nepeněžitého vkladu a připuštění možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na peněžité plnění nedochází ke změnám vůbec. Tato působnost valné hromadě i nadále přísluší. Valná hromada i nadále volí jednatele i členy dozorčí rady, je-li zřízena.99 Pro přijetí takového rozhodnutí je, stejně jako dříve, potřeba nadpoloviční většina hlasů, přičemž nově společenská smlouva může tuto hranici zvýšit.100 Významnou novinkou je možnost volit členy těchto orgánů kumulativním hlasováním,101 ovšem pouze, pokud tak stanoví společenská smlouva. I přestože přímo z těchto ustanovení zmizela oproti ObchZ možnost rozhodovat o odměňování členů orgánů, patří i nadále tato pravomoc do působnosti valné hromady, což lze vyčíst z § 59 odst. 2 a odst. 3 ZOK, kdy smlouvu o výkonu funkce schvaluje nejvyšší orgán společnosti a zároveň má v ní možnost stanovit výši odměny.102 Valné hromadě je ponechána i možnost volit a odvolávat likvidátora a rozhodovat o zrušení společnosti s likvidací, ale znovu pouze v případě, že tak stanoví společenská smlouva. 103 Pokud společenská smlouva mlčí, tak toto právo přísluší jednatelům,104 na čemž rekodifikace taktéž nic nezměnila. Ke změně nedochází ani v případě udělení prokury a zůstává tak opačné pravidlo než při jmenování likvidátora. Valná hromada tak uděluje a odvolává prokuru, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.105

99

§ 190 odst. 2 písm. c) ZOK pravděpodobně i snížit 101 viz kapitola 3.1.4. 102 Pokud tak neučiní, tak je výkon funkce bezplatný. 103 srov. §190 odst. 2 písm. d), f) ZOK a § 125 odst. 1 písm. i) ObchZ 104 §163 NOZ 105 srov. § 190 odst. 2 písm. e) ZOK a § 125 odst. 2 ObchZ 100

23

A konečně bez změny zůstalo i pravidlo, že do působnosti valné hromady patří schvalování řádné, mimořádné, konsolidované a pokud stanoví jiný právní předpis, tak i mezitímní, účetní závěrky.106 Do působnosti valné hromady patří též rozhodnutí o přeměně společnosti,107 ledaže zákon upravující přeměny obchodních společností a družstev 108 stanoví jinak. Zde lze kvitovat vložení odkazu na zákon o přeměnách, který v původním § 125 odst. 1 písm. k) ObchZ absentoval. Drobnou změnou je i to, že zákonodárce použitím formulace rozhodnutí o přeměně společnosti doplnil do předchozího výčtu z § 125 odst. 1 písm. k) ObchZ i přeshraniční přemístění sídla, které tam chybělo. Valná hromada musí schválit přeměnu společnosti, pokud PřemZ nestanoví něco jiného.109 K přijetí usnesení o přeměně je potřeba 110 alespoň tři čtvrtiny hlasů společníků přítomných na valné hromadě, kromě případů, kdy je potřeba souhlasu všech společníků. 111 Vyšší hranici než tři čtvrtiny či jinou podmínku může opět upravit společenská smlouva. 112 Jakékoli usnesení o přeměně je pak nutno pořídit formou notářského zápisu.113 V ustanovení § 190 odst. 2 písm. j) ZOK se pak zákonodárce dopustil terminologické nepřesnosti, když do působnosti valné hromady přidal i schválení smlouvy o tichém společenství, nicméně taková smlouva v tuzemské legislativě neexistuje. Je však zřejmé, že se jedná jen o terminologickou nepřesnost a zákon tak dává do působnosti valné hromady schválení smlouvy o tiché společnosti.114 Stejně jako v případě neschválení převodu závodu valnou hromadou, tak v případě neschválení smlouvy o tiché společnosti, bude tato smlouva relativně neplatným právním jednáním.115 Další pravomocí valné hromady je schválení poskytnutí zálohy, půjčky nebo úvěru pro účely získání podílů obchodní korporace, tedy schválení finanční asistence uvedené v § 190 odst. 2 písm. k) ZOK. V této pravomoci valné hromady se rovněž nic 106

srov. § 190 odst. 2 písm. g) ZOK a § 125 odst. 1 písm. b) ObchZ § 190 odst. 2 písm. h) ZOK 108 zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále též „PřemZ“) 109 např. § 95b a § 211 PřemZ 110 pokud PřemZ nestanoví něco jiného 111 např. § 315 odst. 1 nebo § 316 odst. 1 PřemZ 112 § 17 odst. 2 PřemZ 113 § 17 odst. 3 PřemZ 114 § 2747 a násl. NOZ 115 § 48 ZOK 107

24

nemění. Změny sice doznala samotná finanční asistence, ale institut finanční asistence je mimo rámec diplomové práce. Jelikož i NOZ zachovává předešlou koncepci, kdy ustanovení právnické osoby je rozděleno na její založení a následný vznik,116 bylo potřeba vyřešit právní povahu jednání za společnost učiněného v mezidobí od založení do vzniku společnosti, řešenou doposud ratihabicí. Jednání bývá celá řada a tak tato otázka rozhodně není okrajovou. Zákonodárce se správně rozhodl neměnit to, co již funguje a dle § 127 NOZ za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Jelikož však u založené společnosti, která ještě nevznikla, absentuje právní osobnost, tak je z tohoto jednání zavázána jednající osoba,117 ledaže by právnická osoba do tří měsíců od svého vzniku účinky jednání převzala.118 O tomto převzetí pak v případě s.r.o. rozhoduje valná hromada, 119 přičemž v případě schválení je společnost vázána ex tunc. Inspirací zákonodárce pro vznik § 127 NOZ byl článek 8 směrnice EP a Rady 2009/101/ES. 120 Není vyloučené, že společnost schválí jednání až později než za předepsané tři měsíce. To bude však možné pouze na základě obecných institutů, jako jsou např. postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. NOZ či postoupení smlouvy dle § 1895 a násl. NOZ.121 Novinkou je samotná povaha rozhodnutí valné hromady. V době účinnosti ObchZ se objevila poměrně zajímavá otázka, zdali je usnesení valné hromady právním úkonem. Tato otázka rozdělovala odbornou veřejnost a následně byla zodpovězena judikaturou, 122 která sice dovodila, že rozhodnutí valné hromady není právním úkonem, 123 nicméně na něj aplikovala ustanovení o právním úkonu analogicky. 124 S novou úpravou přišla změna, jelikož nově je rozhodnutí orgánů korporace právním

116

§ 122 a násl. NOZ případně společně a nerozdílně jednající osoby, pokud jich je více 118 § 127 NOZ 119 srov. § 190 odst. 2 písm. l) ZOK a §125 odst. 1 písm. a) ObchZ 120 Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 364 121 tamtéž 122 srov. například usnesení NS sp.zn. 35 Odo 755/2005, ze dne 13. 12. 2006, usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3646/2008 , ze dne 25. 11. 2008 123 Usnesení valné hromady obchodní společnosti není právním úkonem, protože jím nedochází k vzniku, změně nebo zániku právních vztahů vně společnosti. in usnesení NS sp.zn. 29 Odo 528/2001, ze dne 12.března 2002 124 například usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3646/2008 , ze dne 25. 11. 2008 117

25

jednáním ve smyslu toho, jak ho chápe nově občanský zákoník,125 tedy je vážným,126 srozumitelným a určitým127 projevem vůle, jenž vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.128 Zodpověděla se tak otázka, zda je rozhodnutí valné hromady právním jednáním. Vyvstala současně však otázka nová; čí je to vlastně projev vůle? ZOK se přiklání k fikční teorii, podle které nemá právnická osoba vlastní vůli, ale je jí přičítána vůle určitých fyzických osob, které jediné mohou mít vůli.129 Proto si Dědič myslí, že usnesení valné hromady je vícestranným obsahově shodným právním jednáním navrhovatele usnesení a fyzických osob jako společníků, kteří pro tento návrh hlasovali ,130 nikoli však smlouvou, tedy jakési vícestranné právní jednání sui generis. Ke shodnému názoru dospěla i teorie německého práva společností, i když ta na rozdíl od Dědiče tvrdí, že jde o pouze právní jednání společníků, nikoli i navrhovatele. Rozdílný názor ale zastává Šuk, který tvrdí, že usnesení valné hromady je právním jednání společnosti a argumentuje § 151 odst. 1 NOZ, kdy členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli. 131 Říká tak, že musí být projevena vůle společnosti. Navíc zdůrazňuje, že důvodová zpráva k § 118 a 119 NOZ výslovně říká, že musí být stanoveno, že právní subjektivitu má právnická osoba od svého vzniku až do svého zániku132 a proto tvrdí, že se jedná o jednání společnosti.

3.1.2 Právo účasti společníka na valné hromadě Jedním ze základních práv společníka, díky němuž může prosazovat svůj vliv na řízení společnosti, je právo účastnit se valné hromady, které je nově upraveno v § 168 ZOK. Není vyloučeno, aby společenská smlouva zakotvila povinnost účasti na valné

125

HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 53 126 § 551 NOZ 127 § 553 NOZ 128 §545 NOZ 129 DĚDIČ, Jan. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, 11/2011, s. 325 a 326 130 tamtéž, s. 327 131 ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, s. 359 132 ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. s. 114

26

hromady.133 V takovém případě je však nutné, aby společenská smlouva zohledňovala možnost nezúčastnit se valné hromady z objektivních příčin, jako např. vážná nemoc134 Je třeba totiž umožnit společníkovi neúčastnit se valné hromady a zároveň nebýt sankcionován. Ustanovení, dle kterého by neexistoval žádný ospravedlnitelný důvod absence na valné hromadě, je jistě neobhajitelné a bylo by pro rozpor s dobrými mravy neplatné.135 I po rekodifikaci zůstává nezodpovězena otázka, zdali je účast na valné hromadě v případě absence speciálního ustanovení ve společenské smlouvě pouze právem, nebo ze zákona i povinností? Názory na tuto problematiku se mezi odbornou veřejností různí, zákon odpověď neposkytuje a i jeho důvodová zpráva tradičně mlčí. Zatímco například Eliáš říká, že společník má právo, nikoli povinnost, účastnit se valné hromady,136 tak Dvořák zastává názor, že se jedná o povinnost.137 Tuto povinnost dovozuje z povinnosti loajality společníka vůči společnosti, která byla stanovena judikaturou.138 Je pravda, že povinnost loajality pro společníky nově zakládá přímo zákon v § 212 odst. 1 NOZ, když říká, že přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád.139 Zůstává nicméně otázka, zdali se pod povinnost loajality v tomto pojetí dá pokládat i povinnost zúčastnit se valné hromady? Dvořák uvádí, že povinnost loajality však nelze chápat pouze v pasivním smyslu…, nýbrž i v aktivním

133

srov. např. Dvořák in DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI- Wolters Kluwer, 2008. s. 210 134 velmi zajímavý důvod uvádí i Dvořák in DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 165 v poznámce pod čarou, kdy říká, že je-li valná hromada svolána do lokality, do které se některý ze společníků nemůže dostavit, aniž by závažným způsobem ohrozil své zdraví nebo život (například v důsledku existence těžké alergie na rostlinu rostoucí v této lokalitě), je to jistě ospravedlnitelný důvod pro neúčast. Stejný závěr platí i v případě, kdy je zvolená lokalita pro některého ze společníků objektivně v daném místě a čase nedostupná z důvodů dopravních či jiných. 135 § 580 a násl. NOZ 136 ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997. s. 142 137 DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 161 Zajímavé však je to, že tento jeho názor se vyvíjí. Ještě o tři roky dříve totiž uváděl doslova: Účast na zasedání valné hromady je jejich (myšleno společníků, pozn. aut.) právem, nikoli povinností. In DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008. s. 210 138 rozsudek NS sp.zn. 29 Odo 387/2006, ze dne 26.6.2007 a usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3704/2009, ze dne 22.2. 2011 139 Může se zdát, že povinnost loajality lze vyvodit i z § 51 odst. 1 ZOK, která ukládá povinnost loajality členu orgánu. Domnívám se však, že členem orgánu není myšleno člen nejvyššího orgánu společnosti, tedy člen valné hromady (v případě s.r.o. společník), ale člen orgánu voleného. Shodně Štenglová, Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 135, kdy uvádí doslova: Povinnost loajality členů korporace ukládá § 212 odst. 1 NObčZ…Vzniká tak otázka, zdali by nebylo lepší nazvat příslušné paragrafy Pravidla jednání členů volených orgánů?

27

smyslu…Mezi takové povinnosti lze zařadit typicky povinnost vkladovou a příplatkovou, avšak také povinnost účastnit se aktivně na činnosti společnosti.140 S tímto tvrzením je třeba polemizovat, jelikož povinnost vkladová i příplatková nejsou povinnosti, které by se nutně měly subsumovat pod povinnost loajality. Rovněž je třeba si položit otázku, jestli je součástí povinnosti loajality povinnost účastnit se valné hromady, o čemž osobně pochybuji. S Dvořákem nesouhlasí ani judikatura, když bylo explicitně konstatováno, že účast na valné hromadě je právem a nikoli povinností (pokud tak nestanoví společenská smlouva nebo stanovy).141 Je pravdou, že KS v Brně rozhodl o zrušení účasti společníka dle § 148 odst. 1 ObchZ na základě jeho nepřítomnosti na valné hromadě,142 nicméně v tomto konkrétním případě společník vědomě paralyzoval společnost. Osobně se tedy nedomnívám, že by se z uvedeného dala vyvodit povinnost účasti na valné hromadě vyplývající z povinnosti loajality, nanejvýš povinnost neminem laedere vůči ostatním společníkům. Účastnit se valné hromady může společník osobně nebo v zastoupení.143 Dle § 156 odst. 1 NOZ existuje dvojí typ osobní účasti na jednání valné hromady, a sice přítomnost a jiná účast členů orgánu.144 Tato jiná účast členů orgánu, pro kterou ZOK v § 167 odst. 2 používá termín s využitím technických prostředků, musí být výslovně připuštěna společenskou smlouvou. Zákon o ní podrobněji hovoří v souvislosti s hlasováním na valné hromadě, proto bude podrobněji rozebrána později,145 i když, jak správně poznamenává Šuk, jde pouze o legislativní zkratku. Je samozřejmé, že jde primárně o účast, která je předpokladem výkonu hlasovacího práva.146 Pokud by byl společník na jednání valné hromady zastoupen, tak přímo ze zákona plyne, že plná moc musí být udělena podle § 168 odst. 1 věta druhá ZOK

140

DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 163 usnesení VS v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2003, ze dne 13. 1. 2004 in Soudní rozhledy, 2004, 10/2004, s. 385 a usnesení VS v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/94, ze dne 14. 3. 1995 in Právní rozhledy, 1995, 12/1995, s. 497 142 srov. rozsudek KS v Brně sp.zn. 29/10 Cm 33/93 ze dne 22.2.1995 in Soudní rozhledy, 1995, 4/1995, s. 89, který říká, že skutkovou podstatu pro zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 148 odst. 1 ObchZ spočívající v tom, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby se společnosti setrval…naplňuje rovněž stav, kdy nepřítomnost společníka znemožňuje výkon práv a povinností ostatních společníků, vyplývajících se společenské smlouvy 143 srov. §168 odst. 1 ZOK a § 126 ObchZ 144 Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 312 sice odkazuje na odst. 2, ale jedná se spíše o tiskovou chybu a má na mysli odst. 1 145 v kapitole 3.1.4 146 tamtéž 141

28

písemně147 a musí být v souladu s § 561 NOZ. Podpis na této plné moci nemusí být ověřený, ledaže by společenská smlouva určila jinak.148 Holejšovský dokonce tvrdí, že by taková povinnost mohla být upravena stanovami, 149 nicméně to nijak neodůvodňuje. Osobně si nemyslím, že by to § 126 ObchZ umožňoval. Posun tímto směrem nelze vypozorovat ani v případě ZOK. V době účinnosti ObchZ byla předmětem sporu povaha plné moci potřebné k účasti na valné hromadě. Judikatura nakonec dovodila, že se jedná o plnou moc k výkonu práva a nikoli k právním úkonům a nemůže být tedy použita běžná generální plná moc dle § 31 OZ, 150 jelikož se nejedná pouze o hlasování, ale o celý soubor oprávnění souvisejících s právem být účasten na valné hromadě. S uvedeným závěrem se neztotožňuje například Dvořák, který sice souhlasí, že se nejedná o plnou moc pouze pro jeden právní úkon,151 ale pro výkon celého souboru práv, nicméně dodává, že to nesvědčí o speciálnosti plné moci dle § 126 ObchZ, ale že to vyplývá z podstaty věci.152 Rovněž Pelikánová tvrdí, že plná moc dle § 126 ObchZ je plnou mocí k právnímu úkonu dle § 31 a násl. OZ. 153 Rekodifikace bohužel nepřispěla k rozhodnutí tohoto sporu, jelikož ani nadále není jasné, jestli jde o plnou moc k právnímu jednání jménem společníka dle § 441 NOZ. Hlasování na valné hromadě je třeba pokládat za právní jednání.154 Dědič k tomu dodává, že nevidí žádného důvodu, proč by nebylo možno hlasování společníka na valné hromadě kvalifikovat jako právní úkon. 155 Avšak povaha samotné účasti a práv 147

o čemž nebylo sporu ani v případě účinnosti ObchZ shodně např. Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 317 či DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008. s. 211 149 HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Valné hromady společností s ručením omezeným. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. se 103. 150 pro akciovou společnost dovozeno usnesením NS sp.zn. 29 Odo 215/2002, ze dne 27.11.2002 in Soudní judikatura, 2002, 12/2002, s. 939 a násl. a usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 5297/2008, ze dne 25. 6. 2009 in Obchodněprávní revue, 2009, 12/2009, s. 356 a násl. 151 dnes právní jednání 152 DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 172, 173 153 PELIKÁNOVÁ, Irena. KOMENTÁŘ K OBCHODNÍMU ZÁKONÍKU, 2. díl § 56 – 260. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1998, s. 467 154 srov. Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 316 155 Činí jej osoba s právní subjektivitou, je zaměřen na vyvolání právních následků (přijetí nebo nepřijetí usnesení valné hromady) a zákon s takovým projevem vůle takové právní následky spojuje. Dědič in poznámka k usnesení NS ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 Odo 4822/2008 in Obchodněprávní revue, 2010, 8/2010, s. 246 148

29

souvisejících s právem účasti není ani nadále jasná. Neshodnou se na ní dokonce ani autoři komentáře k zákonu o obchodních korporacích 156 , nicméně jak sami uvádí; posouzení otázky, zda plná moc k zastupování společníka na valné hromadě je plnou mocí k právnímu jednání či nikoliv, by nemělo mít významnější vliv na právní praxi.157 Otázku, zdali je možné udělit jednu plnou moc k zastupování na více zasedáních valné hromady společnosti s ručením omezeným, vyřešil zákonodárce v § 168 odst. 1 věta druhá ZOK pravidlo, že z plné moci musí vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo více valných hromadách.158 V souvislosti s ustanoveními týkajícími se práva společníka na účast na valné hromadě bohužel zákonodárce neposkytl odpověď ani na jednu z dříve sporných otázek. Explicitně sice zodpověděl otázku týkající se možnosti udělit jednu plnou moc k zastupování na více valných hromadách. V tomto případě však již dříve panovala shoda jak mezi odbornou veřejností, 159 tak v judikatuře. 160 Aby nebyl zákonodárce pouze kritizován, je třeba poukázat i na případy, které posunuly úpravu kupředu. Před 1. 12. 2009 existovalo poněkud nelogické omezení, které určovalo, že zástupcem společníka nesmí být na valné hromadě ani jednatel ani člen dozorčí rady.161 Po zrušení tohoto ustanovení existovalo naopak jediné omezení, a sice že zástupcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. 162 V případě akciové společnosti stanovoval ObchZ v § 184 odst. 5 povinnost zmocněnce oznámit v dostatečném předstihu před konáním valné hromady akcionáři veškeré skutečnosti, které by mohly mít pro akcionáře význam při posuzování, zda v daném případě hrozí střet jeho zájmů a zájmů zmocněnce.163 Podobná úprava v případě s.r.o. až do 1. 1. 2014 absentovala, ač by byla žádoucí. Nyní § 437 odst. 1 NOZ výslovně stanoví, že zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při

156

ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 316 157 tamtéž 158 srov. § 184 odst. 1 věta prvá ObchZ ve znění účinném od 1. 12. 2009 159 shodně DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 175 či Štenglová in ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. s. 428 a 429 160 usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 5297/2008, ze dne 25.6.2009 in Obchodněprávní revue, 2009, 12/2009, s. 356 a násl. 161 zrušeno zákonem číslo 420/2009 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné obchodní zákoník 162 § 22 odst. 2 OZ 163 Pravidlo bylo transpozicí čl. 10 směrnice EP a Rady č.2007/36, které sice mělo dopadat pouze na akciové společnosti s kótovanými akciemi, ale zákonodárce ho rozšířil na všechny akciové společnosti.

30

smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Na to navazuje zákonodárce novým pravidlem uvedeným v § 168 odst. 2 ZOK, když určuje, že zástupce oznámí v dostatečném předstihu před konáním valné hromady společníkovi veškeré skutečnosti, které by mohly mít pro společníka význam při posuzování, zda v daném případě hrozí střet jeho zájmů se zájmy zástupce. Navíc dle § 437 odst. 2 NOZ konstruuje mimo jiné vyvratitelnou právní domněnku, že rozpor mezi zájmy zástupce a zastoupeného je tehdy, pokud zástupce jedná i za třetí osobu nebo ve vlastní záležitosti, což v tomto případě dopadá například na jednatele společnosti.164 Jsem přesvědčen, že nové pravidlo, aplikované dříve pouze pro akciovou společnost, je v případě společnosti s ručením omezeným rozhodně krokem správným směrem.

3.1.3 Právo společníka na svolání valné hromady Valnou hromadu běžně svolává jednatel. 165 Společník, resp. společníci, mají právo svolat valnou hromadu pouze ve dvou případech. Prvním z nich je okamžik, kdy společnost nemá jednatele, případně tento jednatel neplní dlouhodobě svoje povinnosti. 166 Druhým případem je speciální právo minoritních společníků, 167 jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podílu na hlasovacích právech. Ti mohou požádat jednatele, aby svolal valnou hromadu k projednání jimi navržených záležitostí. 168 Pravidla v obou případech doznala oproti předchozí úpravě změn. V obou případech zákonodárce správně reaguje na některé nezodpovězené otázky odborné veřejnosti, bohužel ne na všechny. V prvním případě rozvíjí zákonodárce původní pravidlo, kdy byl každý společník oprávněn svolat valnou hromadu, pokud společnost neměla jednatele. 169 V tomto kontextu se pak objevovala otázka, zdali je společník oprávněn svolat valnou hromadu, pokud společnost sice statutární orgán má, ten je však dlouhodobě, nebo 164

O kterém však musel společník vědět, takže to pravděpodobně na závadu nebude. Ustanovení bude dopadat spíše na zástupce, který bude zastupovat více společníků, což sice není vyloučené, ale je víc než žádoucí, aby zastupovaný o této skutečnosti včas věděl. 165 srov. § 181 odst. 1 ZOK a § 128 odst. 1 ObchZ 166 srov. § 183 ZOK 167 případně minoritního společníka 168 § 187 odst. 1 ZOK 169 § 129 odst. 2 in fine ObchZ

31

dokonce setrvale, nefunkční?170 Dvořák na tuto otázku odpovídal kladně,171 stejně tak Štenglová 172 a shodný názor zastával i Dědič. 173 Šuk pak dodává, že posouzení, zda jednatel neplní povinnosti dlouhodobě, závisí na poměrech konkrétní společnosti. 174 Zákon tak nově říká explicitně to, co se odborná veřejnost domnívala, tedy že toto právo přísluší každému společníkovi nejen v okamžiku, kdy společnost nemá jednatele, ale i v případě, kdy jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti. Oprávnění svolat valnou hromadu má dle § 183 ZOK podle Bělohlávka dokonce i dědic či dědicové zemřelého společníka, neboť jak říká; výkon tohoto práva spadá do okruhu práv spojených s obchodním podílem.175 Upozorňuje na skutečnost, že pokud by se však dědic následně nestal společníkem, nebyla by taková valná hromada řádně svolaná. 176 Druhým případem, kdy mají společníci právo svolat valnou hromadu, je okamžik, kdy si společník či společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10 % podílu na hlasovacích právech, mohou vyžádat svolání valné hromady. Toto právo je upraveno v § 187 ZOK a bylo přejato z ustanovení § 129 odst. 2 ObchZ, ovšem s určitými změnami, které si předchozí úprava nutně žádala. První ze změn je, že nově přímo ze zákona plyne, že tito kvalifikovaní společníci mohou požádat jednatele o svolání valné hromady k projednání jimi navržených záležitostí. 177 V předchozí dikci tato formulace chyběla a nebylo zcela jasné, zdali společníci, kteří požádají o svolání valné hromady, mají právo ovlivnit program valné hromady. Dlužno podotknout, že kupříkladu Štenglová to pokládala za samozřejmé, protože by jinak ustanovení pozbývalo smyslu. 178 Důležitější, avšak bohužel stále nevyřešenou otázkou je, jestli program zasedání této valné hromady může být měněn či doplňován jednatelem bez souhlasu oné minority společníků? Bezesporu

170

DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 136 tamtéž 172 Štenglová in ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. s. 440 173 Dědič in DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 2002. s. 1147 a 1148 174 in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 345, shodně DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 136 175 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 805 176 tamtéž 177 srov. § 187 odst. 1 in fine ZOK 178 Štenglová in BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 178 171

32

si tuto otázku mohou společníci upravit ve společenské smlouvě. Co se však stane, když tak neučiní? Za doby účinnosti ObchZ se Štenglová domnívala, že jednatel může doplňovat program zasedání i bez souhlasu zmíněné minority společníků. 179 Opírala tento názor o zásadu legální licence, která byla v tomto případě omezena pouze zásadami poctivého obchodního styku. Dvořák pak říká, že odpovědět nelze generálně, protože nelze vyloučit případ, kdy jednatelé záměrně rozmělní body navržené minoritními společníky. 180 Dodává také, že nelze na druhé straně pominout ani fakt, že zájem minority společníků se může rozcházet se zájmem společnosti. Judikatura zdůrazňuje, že společníci mohou souhlas s navrženými body programu neudělit pouze tehdy, jestli by doplnění programu zmařilo jednání jimi navrženého programu. 181 Otázka tak nadále zůstává nezodpovězena. Ustanovení § 187 odst. 2 ZOK nám mimo jiné říká, že jestliže valná hromada není svolána do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o svolání a valná hromada se nekoná v přiměřené lhůtě, je ji kvalifikovaný společník oprávněn svolat sám, což je oproti předchozí úpravě vítaná změna. Zákonodárce konečně poskytuje odpověď na často skloňovanou otázku, jestli má být valná hromada do měsíce pouze svolána anebo se musí i uskutečnit.182 Zákon tak nově zpřesňuje, že měsíční lhůta je platná pro svolání valné hromady,183 ale ta se v ní nutně nemusí konat. Musí se však konat v přiměřené lhůtě, která se bude posuzovat ad hoc. Samotné řešení problému dvěma lhůtami je poměrně zajímavé. V době účinnosti ObchZ existovaly tři možné odpovědi, co značí měsíční lhůta.184 První možnost byla, že do měsíce musí valná hromada zasedat, druhou možností bylo to, že může zasedat i po měsíci, ale musí být do měsíce svolána a třetí možností byl případ, kdy se do měsíce reálně koná, tedy se sejde a je usnášeníschopná. Třetí variantu je třeba vyloučit rovnou. 185 Jelikož se druhá varianta nevypořádává s potenciálním problémem, že 179

Štenglová in BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 178 180 DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 132 181 pro akciovou společnost srov. usnesení NS sp. zn. 29 Odo 524/2006, ze dne 11. 12. 2007 182 srov. znění příslušné části § 129 odst. 2 ObchZ, které říká, že nesvolají-li jednatelé valnou hromadu do jednoho měsíce od doručení jejich žádosti, jsou společníci oprávněni svolat ji sami 183 tedy zaslání pozvánek 184 DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 133, 134 185 Tuto variantu navíc uvádí pouze Dvořák in DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 134, který ji zároveň rovnou odmítá, protože konstatuje, že nelze totiž nevidět, že to, zda bude valná hromada usnášeníschopná či nikoliv, není zpravidla statutárním orgánem ovlivnitelné…

33

skutečné datum konání by mohlo být prakticky neustále posouváno, tak za správné řešení zvolila judikatura186 první možnost. Zákonodárce se tak určením dvojí lhůty nyní sice odvrátil od ustálené judikatury schvalované i odbornou veřejností,187 ale zároveň se vypořádal s námitkou výše zmíněného neustálého posouvání reálného termínu zasedání valné hromady. Jsem tak přesvědčen, že na tomto místě zákonodárce prokázal cit pro změnu a nově stanovené lhůty jsou jistě krokem kupředu.

3.1.4 Právo hlasovací Jedním z nejdůležitějších práv, kterými může společník ovlivnit chod společnosti, je právo hlasovací, které může být vykonáváno na valné hromadě při jejím zasedání či mimo zasedání valné hromady. Krokem vpřed je bezpochyby i to, že bylo upřesněno, že rozhodování mimo valnou hromadu, tedy rozhodování per rollam, není totéž co hlasování na valné hromadě elektronickými prostředky, nebo např. korespondenčně.188 Rozhodování per rollam bude probráno následně.189 Jak již bylo výše řečeno,190 existuje dvojí typ účasti na jednání valné hromady, a sice přítomnost a jiná účast členů. V souvislosti s jinou účastí na jednání valné hromady hovoří ZOK o hlasování s využitím technických prostředků. Tato forma hlasování musí být výslovně připuštěna společenskou smlouvou. Pokud tuto možnost společenská smlouva připustí, tak je dále nutné upravit podmínky hlasování tak, aby společnost byla schopna ověřit totožnost osoby vykonávající hlasovací právo a rovněž určit podíly, s nimiž je spojeno vykonávané hlasovací právo.191 Tyto podmínky je třeba uvést buďto do společenské smlouvy, případně je stanoví statutární orgán. Podmínky účasti na valné 186

Lhůtu stanovenou v § 129 odst. 2 ObchZ je třeba vykládat tak, že valná hromada by se měla konat do jednoho měsíce od doručení žádosti o její svolání, a svolána jednateli by tedy měla být do 15 dnů od doručení žádosti. in rozsudek VS v Praze sp. zn. 14 Cmo 149/2001, ze dne 26. 2. 2002 in Soudní rozhledy, 2002, 9/2002, s. 327 a násl. 187 shodně například HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Valné hromady společností s ručením omezeným. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. s. 75 i DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 134 188 HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 98 189 v kapitole 3.2 190 v kapitole 3.1.2 191 zde Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 314, velmi správně podotýká, že podmínka určení podílů, s nimiž je spojené hlasovací právo, je nadbytečná, jelikož jsou společnosti známi její společníci i podíly, včetně počtu hlasů, které se s těmito podíly pojí.

34

hromadě s využitím technických prostředků je taktéž nutné uvést v pozvánce na jednání valné hromady. Přísnou sankcí za nedodržení podmínek je ex lege nepřihlédnutí k účasti a hlasování těchto osob. Účastnit se jednání valné hromady s využitím technických prostředků může jenom společník osobně, nikoli v zastoupení,192 a to například pomocí videokonference, internetových komunikačních programů, SMS, MMS atd. Tato úprava je inspirována čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady.193 Do kategorie hlasování s využitím technických prostředků zahrnul zákonodárce dle § 167 odst. 4 ZOK i tzv. korespondenční hlasování, tedy hlasování prostřednictvím odevzdaní písemných hlasů před konáním valné hromady. V důsledku příslušnosti do této kategorie je i pro něj nutné, aby společenská smlouva vůbec připustila možnost hlasování s využitím technických prostředků. Hlasy odevzdané písemně musí navíc splňovat obecné náležitosti písemného právního jednání dle § 561 NOZ. Dle § 174 ZOK zůstává zachováno pravidlo začleněné zákonem č. 370/2000 Sb. do § 127 ObchZ, a sice že společník může vykonat své hlasovací právo i dodatečně. Dochází nicméně k rapidnímu snížení zákonné lhůty, kdy může společník takto dodatečně hlasovat, a to z jednoho měsíce na pouhých 7 dní ode dne konání valné hromady. Tuto lhůtu lze však společenskou smlouvou jak zkrátit, tak i prodloužit. Lhůta je prekluzivní a do sedmi dní musí projev společníka dojít společnosti. Na rozdíl od hlasování s využitím technických prostředků, které musela společenská smlouva výslovně povolit, zde platí opačné pravidlo, tedy stačí, aby dodatečné hlasovací právo společenská smlouva nezakázala. Zákon v § 174 odst. 3 ZOK odkazuje na § 175 odst. 3 ZOK, který říká, že vyžaduje-li tento zákon, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou, uvede se ve vyjádření společníka i obsah návrhu rozhodnutí valné hromady, jehož se vyjádření týká; podpis na vyjádření musí být úředně ověřený. Z tohoto vyvozuje Hejda, 194 dle mého názoru chybně, že společník musí odevzdat své hlasy ve formě notářského zápisu. Pokud by tomu tak bylo, postrádalo by ustanovení § 18 PřemZ, které říká, že společníci, kteří se nezúčastnili valné hromady, mohou projevit souhlas s přeměnou dodatečně. Souhlas společníka musí mít formu 192

HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 98 193 Směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2007/36/ES o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi 194 ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 227

35

notářského zápisu, smysl, jelikož by podmínku pouze opakovalo. Proto se domnívám, že stačí pouze ověření podpisů. Přestože při dodatečném hlasování nastává fikce, že byl společník přítomen při hlasování,

195

tak k přijetí rozhodnutí dochází až dnem, kdy společnosti došel

společníkův projev vůle.

Logickou podmínkou pro výkon tohoto hlasování je, že

společník nebyl přítomen na jednání valné hromady, a to ani osobně, ani v zastoupení, ani s využitím technických prostředků. Pokud byl přítomen na jednání valné hromady, tak dle Bělohlávka měl společník projevit tehdy svou vůli, a to i kdyby valná hromada nebyla usnášeníschopná. 196 Šuk ale dodává, že společenská smlouva může povolit i dodatečné hlasování těm, kteří přítomni byli a hlasovací právo nevykonali z důvodu neusnášeníschopnosti valné hromady. 197

Zajímavostí je, že možnost dodatečného

hlasování nenalezneme upravenou ve švýcarském, rakouském ba ani v německém právu. Aby společník mohl vykonávat svůj vliv na řízení s.r.o. pomocí valné hromady, je třeba, aby valná hromada byla usnášeníschopná. Hranici usnášeníschopnosti stanovuje § 169 ZOK. Na rozdíl od obecného pravidla pro kolektivní orgány právnických osob uvedeného v § 156 odst. 1 NOZ není rozhodující nadpoloviční většina společníků jako takových, ale přítomnost společníků disponujících alespoň polovinou všech hlas.

198

Platí tak stejné pravidlo, jako za účinnosti ObchZ.

V souvislosti s poklesem hranice obligatorní výše vkladu jednoho společníka na 1 Kč je nutnou novinkou, že každý společník má jeden hlas za každou 1 Kč vkladu, nikoli za každých 1 000 Kč, jak stanovoval ObchZ. Společenská smlouva ale může stanovit i jinou výši vkladu potřebnou na jeden hlas, či dokonce jiné pravidlo pro přidělení hlasů. Toto pravidlo by pak mohlo třeba i zvýhodňovat určitého společníka. Kvorum usnášeníschopnosti mohla doposud společenská smlouva pouze zvýšit,199 nově ho však může i snížit, anebo dokonce navázat na jinou skutečnost, například přítomnost nadpoloviční většiny společníků, bez ohledu na to, jakými hlasovacími právy disponují. 195

Hejda in ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 226, hovoří o tzv. zdánlivé přítomnosti. 196 in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 785 197 in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 332 198 rozdílné kvorum platí pro rozhodování per rollam, viz kapitola 3.2 199 § 127 ObchZ

36

Dle mého názoru se jedná o vítané zlepšení, jelikož v souladu s filozofií rekodifikace je jistě nežádoucí jakákoli zbytečná regulace. Zákonodárce se dopustil terminologické nepřesnosti, když v souvislosti s usnášeníschopností valné hromady hovoří o přítomných společnících. Za přítomné je dle výše uvedeného nutné pokládat i společníky, kteří sice nejsou přítomní, ale hlasují pomocí technických prostředků, případně hlasují dodatečně. Pozoruhodné však je, že obecné pravidlo v § 156 odst. 1 NOZ takovou vadou netrpí a na jinou účast pamatuje. Při posuzování hranice usnášeníschopnosti se nepřihlíží k hlasu společníka, který zneužije hlasovací právo k újmě společnosti. K takovému hlasu se nebude přihlížet pouze tehdy, pokud tak dle obecného pravidla § 212 odst. 2 NOZ určí soud na návrh osoby, která prokáže právní zájem a která podá takový návrh nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy ke zneužití došlo.200 Rovněž se nebude, jak již bylo zmíněno, přihlížet k hlasům společníků, kteří hlasovali s využitím technických prostředků a nesplnili náležitě podmínky uvedené v pozvánce na jednání valné hromady. Dále se nebude přihlížet k hlasům společníků, kteří nemohou vykonávat v konkrétních případech hlasovací právo. Takové případy jsou vypočtené v § 173 odst. 1 ZOK a až na drobné formulační změny zde nedochází oproti ObchZ ke změně. Jde tak v zásadě o situace, kdy se rozhoduje o otázkách, které se konkrétních společníků dotýkají, případně o situace, kdy je nemožnost hlasovat pojata jako sankce, například za prodlení při plnění majetkových povinností, jako jsou povinnost vkladová a příplatková. V případě, že společník drží více podílů, tak se ale tato sankce vztahuje pouze k těm podílům, u nichž je společník v prodlení. Valná hromada přijímá svá usnesení prostou většinou hlasů přítomných společníků. Toto pravidlo vychází z § 156 odst. 1 in fine NOZ a pro s.r.o. je zpřesněno 200

Dědič in DĚDIČ, Jan. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, 11/2011, s. 325 nicméně v této souvislosti upozorňuje, že úprava je nedostatečná, jelikož pokud soud dodatečně rozhodne o nepřihlížení k hlasům některého společníka, tak může nastat situace, kdy usnesení valné hromady je vlastně přijato, ačkoli zápis z valné hromady nebo veřejná listina o rozhodnutí valné hromady uvádí, že přijato nebylo. Proto navrhuje, aby v takovém případě byl NOZ doplněn o ustanovení, které by zakládalo povinnost vyhotovit dodatek k zápisu z valné hromady, případně k notářskému zápisu. Na obdobný problém naráží i Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 373 a 374, když se ptá, jestli bude mít rozhodnutí soudu o zneužití hlasovacího práva ve smyslu § 212 odst. 1 NOZ vliv na přijaté usnesení valné hromady do takové míry, že se díky změně hlasovacího kvora stane určité usnesení valné hromady neplatné. Polemizuje také s tím, jestli je možné vyslovit neplatnost i dle § 212 odst. 2 NOZ a ne jenom dle § 191 ZOK a násl. a hned si odpovídá, že to možné je, protože závěr opačný by popíral praktickou využitelnost § 212 odst. 2 NOZ. S tím se nedá než souhlasit.

37

v § 170 ZOK. Zákonodárce se zde dopouští stejné chyby jako v § 169 odst. 1 ZOK, jelikož hovoří znovu pouze o přítomných společnících, i když je třeba brát v úvahu i společníky jinak zúčastněné, tedy zúčastněné s využitím technických prostředků a rovněž i společníky hlasující dodatečně. Ustanovení je sice koncipováno jako dispozitivní, ale je třeba ho chápat jako jednostranně dispozitivní. Oproti § 127 odst. 3 ObchZ bylo sice vypuštěno slovíčko alespoň, nicméně je třeba chápat, že rozhodnutí valné hromady lze přijmout vždy alespoň nějakou většinou, přičemž většina z přítomných je fakticky nejmenší možná většina.201 V určitých případech stanoví zákon vyšší hranici pro přijetí usnesení, a sice dvoutřetinovou kvalifikovanou většinu všech společníků. Z formulace § 171 odst. 1 ZOK 202 není jasné, zdali je ustanovení směrem ke zpřísnění dispozitivní či nikoli. Zatímco Hejda a Šuk vyvozují jednostrannou dispozitivnost,

203

tak Bělohlávek a

Rozehnal dovozují, že slovo „alespoň“ totiž neznamená dispozitivnost ustanovení, ale to, že to je minimální počet hlasů zákonem požadovaný. 204 Důvodová zpráva bohužel nic neříká a já se kloním spíše k variantě, že je ustanovení dispozitivní, protože nenacházím důvod, proč by si společníci ve společenské smlouvě nemohli hranici zpřísnit. Kvalifikovaná většina je potřeba k přijetí rozhodnutí o změně společenské smlouvy, k rozhodnutí, jehož důsledkem se mění společenská smlouva, k rozhodnutí o připuštění nepeněžitého vkladu či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce za splnění vkladové povinnosti a k rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací. V případě, že se mění společenská smlouva a touto změnou se zasahuje do práv a povinností některých společníků, je vyžadován jejich souhlas, což je pravidlo přejaté s drobnými formulačními změnami z § 141 odst. 2 ObchZ. Uvedeným případem by bylo, pokud by se většinový společník rozhodl zrušit ve společenské 201

shodně Bělohlávek a Rozehnal in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 774 a Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 333 202 souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků se vyžaduje 203 ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 224, shodně ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 324 204 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 776

38

smlouvě již zavedené kumulativní hlasování společníky.

206

205

zvýhodňující zejména minoritní

Zákon v § 171 ZOK neuvádí všechny případy, kdy je třeba pro přijetí

rozhodnutí větší než prostá většina přítomných. Dalším případem je třeba souhlas alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků potřebný podle § 53 odst. 3 ZOK k nabytí účinnosti smlouvy mezi společností a členem orgánu společnosti, která bude řešit újmu vzniklou korporaci v souvislosti s porušením péče řádného hospodáře právě členem orgánu. Stejná hranice je stanovena i pro případy, kdy společnost rozhoduje o přechodu uvolněného obchodního podílu na zbývající společníky dle § 215 ZOK. Ještě další kvora dává PřemZ. Podle § 17 odst. 2 musí být přeměna schválena alespoň třemi čtvrtinami hlasů přítomných společníků. A konečně dle § 156 PřemZ musí fúzi s.r.o. s a.s., případně fúzi, při níž dojde ke změně právní formy nástupnické s.r.o. na a.s. při fúzi sloučením, schválit všichni společníci. Významnou novinkou jak může, zejména minoritní, společník ovlivnit řízení společnosti, je zavedení kumulativního hlasování při volbě členů orgánů společnosti. 207 Tato možnost hlasování, známá z anglo-amerického právního systému, 208 neplatí pro každou s.r.o. automaticky, ale může být dle § 178 ZOK zavedena společenskou smlouvou. Počet hlasů každého společníka se určí v případě kumulativního hlasování tak, že počet hlasů, kterými disponuje na valné hromadě, se znásobí počtem osob, které jsou voleny. Tyto hlasy pak může společník využít libovolně při volbě členů orgánů, tedy případně i pouze při volbě jednoho z nich, jelikož se hlasuje o každém členu orgánu zvlášť. Pro každý orgán se nicméně dle § 179 odst. 1 ZOK in fine počítají hlasy zvlášť a není možné používat hlasy vypočtené pro volbu členů statutárního orgánu pro volbu členů například dozorčího orgánu apod. Podle § 180 odst. 1 ZOK platí, že při kumulativním hlasování jsou zvoleny osoby, pro jejichž volbu byl odevzdán nejvyšší počet hlasů, přičemž hlasovat lze pouze ve prospěch navržené osoby, nikoli v neprospěch. Dle striktního jazykového výkladu by ze slova odevzdán mohlo být

205

viz kapitola 3.1.4 Bělohlávek a Rozehnal, tamtéž, str. 793, obdobně Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 339 207 nelze ho tedy aplikovat při jiném hlasování valné hromady 208 VÍGHOVÁ, Vlasta. Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních korporacích. Daně a právo v praxi. 2012, 10/2012, s. 6 206

39

dovozováno, že hlasování musí být písemné, což není rozhodně nutné.209 Podle § 180 odst. 2 ZOK získá-li více osob stejný počet hlasů, hlasuje se o těchto osobách znovu. Pokud by i při opakování hlasování došlo ke shodě hlasů, rozhodne vis maior, tedy los,210 přičemž pravidlo o losu je subsidiární a uplatní se, pokud nestanoví společenská smlouva jinak. Odvolat člena zvoleného pomocí kumulativního hlasování je možné pouze se souhlasem většiny těch, kteří hlasovali pro jeho zvolení, nebo jejich právních nástupců.211 To však pochopitelně neplatí v případě, kdy tento člen porušil závažně své povinnosti. Pro snazší pochopení nového institutu bych si dovolil uvést následující příklad; S.r.o. má tříčlennou dozorčí radu a dva společníky. Společník A má 55% podíl a společník B 45% podíl. Základní kapitál společnosti je 100 000 Kč a podíly plně odpovídají vkladům společníků. Společenská smlouva určuje, že každý společník má 1 hlas za každých 5 000 Kč vkladu. Celkem tedy oba společníci disponují 33, resp. 27 hlasy. Navrženi jsou celkem 4 kandidáti: W, X, Y, Z. Pokud by se hlasovalo o každém členu dozorčí rady zvlášť běžným hlasováním, tak budou zvoleni vždy pouze ti členové, které zvolí společník A jakožto většinový společník. V případě kumulativního hlasování však mají společníci možnost všechny svoje hlasy rozdělit libovolným kandidátům. Společník B sympatizuje s kandidátem Y a Z, kdežto společník A chce zvolit především kandidáty W a X. Společník B proto použije svých 20 hlasů pro kandidáta Y a 7 pro kandidáta Z, oproti tomu společník A udělí kandidátům W a X po 15 hlasech a kandidátovi Z 3 hlasy. Členy dozorčí rady se tak stanou kandidáti, kteří získali nejvíce hlasů, tedy W, X a Y. Společník B tak prosadil svého kandidáta, i když je společníkem minoritním. Vliv minoritních společníků je nepřímo úměrný počtu volených členů. Snížení počtu takto volených členů ve společnosti, která má zavedené kumulativní hlasování, je tak třeba pokládat za zásah ve smyslu § 171 odst. 2 ZOK a je nutné, aby s ním souhlasili 209

srov. Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 341 210 Rozehnal in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 796 uvádí, že zde je třeba chápat los jako papír, ve kterém se slibuje, že číslo, kterým je los označen, může být taženo při tahu, který se provádí podle určitých pravidel. Nelze tak tento los chápat jako los ve smyslu § 2882 NOZ. 211 Odvolání však již nemusí probíhat pomocí kumulativního hlasování.

40

všichni společníci. 212 Zároveň je žádoucí podotknout, že kumulativní hlasování je možné aplikovat jenom v případě, že se členové orgánu volí najednou, nebo vždy alespoň dva. Při volbě jednoho člena je z logiky věci neúčelné, neřku-li nemožné, kumulativní hlasování uplatnit. Jak už tomu v tuzemsku bývá, tak nové pravidlo s sebou přináší řadu nejasností a otevírá řadu otázek, jako je například pořadí hlasujících společníků, které bude mnohdy zcela klíčové, jelikož se naskýtá možnost taktického hlasování a pořadí volených členů může být v konečném důsledku zcela fatální. Protože úprava kumulativního hlasování je v zákoně velmi kusá a zahrnuje pouze tři paragrafy, je třeba předpokládat, že bližší podmínky upraví společenská smlouva. Nabízí se nicméně otázka, co se stane v případě, že společenská smlouva pouze povolí takové hlasování a blíže způsob neupraví? V jakém pořadí tedy budou společníci své hlasy odevzdávat? Pokud totiž bude hlasovat minoritní společník jako první, tak bude případný výsledek hlasování daleko hůře ovlivňovat. Nebo by bylo lepší stanovit tajné hlasování, čímž by se zvýšil prvek nahodilosti? Otázkou je pak i to, kde hledat inspiraci, pokud bude společenská smlouva mlčet, jelikož institut kumulativního hlasování nezná například ani německé, ba ani rakouské právo. Dále je velmi nešťastná formulace druhé věty § 180 odst. 1 ZOK, která stanovuje kvorum pro zvolení členů orgánů volených kumulativním hlasováním, kdy říká, že členové jsou zvoleni bylo-li hlasováno alespoň nadpoloviční většinou všech hlasů společníků přítomných na valné hromadě, zjištěných pro účely kumulativního hlasování. V našem příkladu podmínka splněna byla, jelikož bylo použito alespoň 31 hlasů z 60 možných. Nešťastná formulace však bohužel nevylučuje ani interpretaci, kdy by kvorum bylo třeba splnit pro volbu každého člena. Tento závěr je sice poněkud absurdní, ale dle formulace zákona se nedá zcela vyloučit, i když se o to Havel snaží. 213 Možnost kumulativního hlasování je zcela jednoznačně dobrým nápadem, který ZOK přináší. Nebylo by však na škodu, pokud by zákon zaváděl nový institut více než třemi paragrafy, a to alespoň subsidiárně. Zde podle mne nechává zákonodárce příliš mnoho prostoru a málo vodítek a inspirace. 212

shodně Bělohlávek a Rozehnal in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 793 213 in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 341

41

3.1.5 Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy a připomínky Dalším právem, jak může společník uplatňovat svůj vliv na řízení společnosti, je právo uplatňovat návrhy, protinávrhy a připomínky. Toto právo je nekvantifikovatelné, tedy náleží všem společníkům ve stejné míře. Hlavní náplní valné hromady, jak bylo uvedeno výše, je především hlasování, nicméně možnost hlasování není jediná, jak může společník na valné hromadě i mimo ní ovlivňovat řízení společnosti. Štenglová říká, že každý společník má právo zúčastnit se valné hromady… a vznášet dotazy, 214 připomínky, návrhy a protinávrhy.215 V případě akciové společnosti je právo uplatňovat návrhy a protinávrhy zakotveno přímo v zákoně v § 361 odst. 1 ZOK, když zákon provádí čl. 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 216 a zároveň se velmi volně inspiruje německým § 126 AktG. V případě s.r.o. takové výslovné zákonné pravidlo absentuje, výkladem však lze toto právo ze zákona dovodit, a to např. z § 189 odst. 2 ZOK, kdy se k zápisu ze zasedání valné hromady přikládají návrhy. Dikce § 189 odst. 2 ZOK naznačuje, že návrhy by měly být předkládány v písemné formě. Těmito návrhy je třeba rozumět návrhy k jednotlivým záležitostem projednávaných na valné hromadě pocházející od společníků, jednatelů či dozorčí rady, případně návrhy rozhodnutí valné hromady. Návrhy lze uplatňovat při zasedání valné hromady, ale aplikací pravidla platného dle § 361 odst. 2 ZOK pro akciovou společnost lze dovodit i použití před konáním valné hromady. Pak je tedy možné uplatnit návrhy a protinávrhy vůči programu zasedání valné hromady, který je uvedený na pozvánce na valnou hromadu, a to doručením takových návrhů a protinávrhů společnosti. Zatímco právo uplatňovat návrhy lze dovodit ze zmíněného ustanovení, v případě protinávrhů zákon již zcela mlčí. Je však třeba chápat protinávrh jako návrh v širším slova smyslu a využít analogicky rozdělení návrhu a protinávrhu v případě společnosti akciové dle § 361 ZOK. Josková k tomu uvádí, že návrhem je třeba rozumět

214

souvisí s právem na informace, viz kapitola 3.3.1 in BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 170 216 Směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2007/36/ES o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi. Tato směrnice se sice vztahuje pouze na společnosti, jejichž akcie byly přijaty k obchodování na některém z evropských regulovaných trhů, ale zákonodárce se rozhodl směrnici aplikovat na všechny akciové společnosti. 215

42

případ, kdy akcionář předkládá svoji formulaci usnesení valné hromady, aniž by existoval korespondující návrh orgánu vedení či jiného akcionáře. Protinávrhem pak rozumíme návrh akcionáře směřující proti návrhu usnesení představenstva či jiného akcionáře k některému z konkrétních bodů valné hromady. 217 Od práva uplatňovat návrhy a protinávrhy je třeba odlišovat právo navrhovat záležitosti k projednání. Takové právo má například jednatel dle § 184 odst. 1 ZOK in fine. Společníkům přísluší takové právo ze zákona pouze v případě uvedeném v § 187 ZOK, tedy pouze kvalifikovanému společníkovi, resp. kvalifikovaným společníkům. Pokud by společník nesplňující kritérium uvedené v § 187 ZOK chtěl navrhnout záležitost k projednání na valné hromadě, tak má v zásadě dvě možnosti. První z nich je navrhnout pořad jednání prostřednictvím jednatele svolávajícího valnou hromadu a druhou možností je postupovat dle § 185 ZOK. Oproti předchozí úpravě dochází ke zpřísnění, resp. rozšíření podmínek potřebných pro možnost projednání záležitosti neuvedených v pozvánce. Zatímco ObchZ stanovil pouze nutnost, aby byli na valné hromadě přítomni 218 všichni společníci, tak nově je též potřeba, aby tito všichni společníci s projednáním souhlasili. Posledním výše zmíněným nástrojem jsou připomínky. Zákon v souvislosti s nimi neříká bohužel nic a proto je třeba je chápat jako faktické připomínky ke skutečnostem projednávaným na valné hromadě.

3.1.6 Právo na zneplatnění rozhodnutí valné hromady Dalším způsobem, jak může společník ovlivnit řízení společnosti s ručením omezeným, je právo podat soudu návrh na zneplatnění rozhodnutí valné hromady. Toto právo poskytuje společníkovi § 191 ZOK, který odkazuje na obecnou úpravu

217

in ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 398 a 399, obdobně Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 555 218 Za přítomné je třeba pokládat i společníky jinak zúčastněné, viz kapitola 3.1.2, i když z povahy věci plyne, že § 185 ZOK nebude moci být splněn v případě, že by někteří společníci hlasovali korespondenčně.

43

zneplatnění usnesení členské schůze spolku dle NOZ.219 Aktivní legitimaci společníkovi dává § 191 odst. 1 ZOK, který taxativně vypočítává osoby, které disponují tímto právem. Z důvodu speciality se tak neuplatní obecné pravidlo, že takové právo má každý, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, uvedené v § 258 NOZ. Soudní praxe se ustálila na názoru, že aktivní legitimaci má ta osoba, která ji dle zákona má i v okamžiku, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí soudu zneplatňující usnesení valné hromady.220 Z tohoto pravidla však existují výjimky, a to může-li mít rozhodnutí valné hromady dopad do poměrů navrhovatele založených jeho vztahem ke společnosti i poté, co ztratil postavení zakládající jeho aktivní legitimaci, 221 pak má taková osoba bezpochyby na výsledku právní zájem, a je třeba i této osobě přiznat i nadále aktivní legitimaci.222 Právo na podání návrhu k soudu lze dle § 259 NOZ uplatňovat pouze v prekluzivních, hmotněprávních 223 lhůtách, a to konkrétně v subjektivní lhůtě tři měsíců od okamžiku, kdy se společník o rozhodnutí dozvěděl, nebo mohl dozvědět, chránící především zájmy společnosti a společníků, 224 a nejdéle v objektivní lhůtě jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Tato roční lhůta je stanovena především jako jistota pro třetí osoby, že usnesení již nebude později zneplatněno. Uvedené lhůty platí i pro rozhodování per rollam nebo dodatečné přijetí rozhodnutí, jsou však výslovně upraveny druhou větou § 191 odst. 1 ZOK. Prekluze práva je dána § 192 odst. 1 ZOK, protože nebylo-li právo uplatněno v zákonné lhůtě, případně nebyla-li neplatnost vyslovena, nelze usnesení dále přezkoumávat, pokud však nestanoví jiný právní předpis jinak. Takovým případem je třeba rozhodnutí o rozdělení zisku a vyplacení podílu na zisku,

219

Zde se zákonodárce dopouští terminologické nepřesnosti, když sice odkazuje na paragrafy upravující zneplatnění usnesení členské schůze spolku, avšak má na mysli odpovídající ustanovení, podle kterých lze zneplatnit usnesení jakéhokoli orgánu spolku. Znění § 191 ZOK totiž vychází z původního návrhu NOZ, který počítal s možností zneplatnění usnesení pouze členské schůze. V důsledku legislativního procesu však došlo ke změně příslušných ustanovení NOZ, které však nebyly promítnuty do ZOK. 220 srov. například usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 324/2008, ze dne 10. 3. 2009 221 Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 368 222 shodně též DVOŘÁK, Tomáš. Aktivní legitimace v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a členské schůze. Právní fórum. 2011, 6/2011, s. 273 223 je tedy nutné ve lhůtě podat návrh k soudu, viz usnesení NS sp.zn. 32 Cdo 4/2000, ze dne 9.5.2000 či usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 703/2000, ze dne 26.9.2000 224 srov. usnesení NS sp.zn. 29 Odo 1400/2006, ze dne 27.5.2008 či usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 23.2.2011

44

které by bylo dle § 34 odst. 3 věta druhá ZOK v rozporu se ZOK, a v takovém případě se podíly na zisku nevyplatí. Oproti předchozí úpravě, vycházející z § 131 odst. 1 ObchZ, zde dochází ke dvěma významným změnám, které hodnotím jako pozitivní. Zaprvé zákonodárce neváže počátek běhu subjektivní lhůty na datum konání valné hromady, ale na povědomí o obsahu rozhodnutí, i když je otázka, jestli tato změna bude mít v případě společníků nějaký vliv. Lze totiž říci, že i přestože se zasedání valné hromady nezúčastnili, tak se o usnesení mohli dozvědět v den konání valné hromady. Zadruhé pak odpadá tříměsíční objektivní lhůta v případě řádného svolání valné hromady, se kterou počítal ještě vládní návrh NOZ v § 254. Vyslovit neplatnost rozhodnutí valné hromady může soud ze tří důvodů; pro rozpor s právními předpisy, se společenskou smlouvou a s dobrými mravy. 225 Do rozporu s právními předpisy, se společenskou smlouvou či dobrými mravy se může dostat proces svolání valné hromady, proces přijímání usnesení či samotný obsah usnesení. Dle ObchZ 226 mohlo vést k zneplatnění usnesení valné hromady rovněž zneužití hlasu při hlasování. 227 Nově § 212 odst. 2 NOZ spojuje se zneužitím hlasovacího práva nepřihlížení k tomuto hlasu. 228 Je však třeba v této souvislosti zodpovědět otázku běhu promlčecích lhůt pro podání návrhu na zneplatnění usnesení valné hromady v kontextu s § 212 odst. 2 ZOK. V případě, že se dodatečně nepřihlédne k hlasu určitého společníka, tak je nutné dodatečně upravit i kvorum pro přijetí, což může zapříčinit dodatečné přijetí určitého rozhodnutí. V takovém případě začne běžet objektivní lhůta pro podání návrhu na zneplatnění usnesení valné hromady až od okamžiku právní moci rozhodnutí soudu ve smyslu § 212 odst. 2 NOZ.229 Podmínkou sine qua non pro podání návrhu na zneplatnění usnesení valné hromady společníkem230 je podle § 192 odst. 2 ZOK podání protestu na zasedání valné hromady, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro 225

Což rozdíl oproti spolku, kdy rozpor rozhodnutí s dobrými mravy způsobuje to, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato, což dle § 45 odst. 1 ZOK neplatí pro obchodní korporace. 226 § 56a odst. 1 227 usnesení NS sp.zn. 29 Odo 1168/2005, ze dne 10. 5. 2006 228 viz kapitola 3.1.4. 229 shodně Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2013. s.373 230 nikoli jinou osobou oprávněnou dle § 191 odst. 1 ZOK napadnout usnesení valné hromady

45

neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. Není třeba, aby protest podal týž společník, který později žádá o zneplatnění usnesení valné hromady, důležité je, aby byl protest vůbec podán. Toto pravidlo se však vyvinulo až v průběhu legislativního procesu.231 Přítomnost, kterou zde zákonodárce uvádí jako jednu z výjimek, je třeba chápat v širším slova smyslu, tedy nejen jako přítomnost fyzickou, ale i účast s využitím technických prostředků či účast dodatečným hlasováním společníka. Institut protestu sleduje vigilantibus iura a tedy vyšší tlak na samotné účastníky valné hromady. 232 Podaný protest by měl být odůvodněný,233 což však klade relativně vysoké nároky na společníka, jelikož z těchto důvodů pak musí vycházet i návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Proto je třeba, jak říká Josková, apelovat na soudy, aby - přes důvodovou zprávou proklamovanou zásadu vigilantibus iura – nekladly na společníky příliš vysoké požadavky, neboť potom by právo domáhat se neplatnosti usnesení valné hromady ztratilo význam.234 Je rovněž nezbytné, aby společník dle § 189 odst. 1 písm. f) ZOK požádal o zápis protestu. Pokud protest pouze vznese a nepožádá o zápis, tak protest nemusí být vůbec zapsán235 a nelze se ho dodatečně domáhat. Nelze uplatnit ani výjimku, že protest nebyl zaznamenán chybou zapisovatele, jelikož se nejedná o chybu zapisovatele, ani předsedy valné hromady. Pokud by však bylo sporné, zdali protest podán byl, presumuje se jeho podání, což vyplývá jak ze speciálního ustanovení § 192 odst. 3 ZOK, tak i z obecného ustanovení § 4 odst. 1 ZOK. Otázkou však zůstává, kdy nejpozději musí společník protest podat? Jistě to musí být během konání valné hromady, protože jinak by protest nemohl být součástí zápisu. Otázkou však je, zda může být protest vznesen ještě před přijetím usnesení, nebo těsně po něm, nebo až na samém konci zasedání? Josková dovozuje, že bychom měli dojít ke stejnému závěru

231

Ve znění původního návrhu totiž bylo, že neplatnosti usnesení valné hromady se nemůže dovolávat společník, který nedal protest proti usnesení valné hromady, viz původní § 200 odst. 2 ZOK , sněmovní tisk č. 363, 232 HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 99 233 Pakliže si účastník valné hromady nenechá do zápisu zapsat protest, pak se nemůže z důvodu, který měl jinak protestovat, dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady…, tamtéž 234 JOSKOVÁ, Lucie. Napadení usnesení valné hromady společníkem podle zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2013,2/2013, s. 41 235 i když Josková podotýká, že by se zapisovatel u jakéhokoli protestu společníka měl dotázat, zdali chce protest zapsat a případně poučit společníka o následcích nezapsání, tamtéž

46

jako německá doktrína, tedy že protest lze podat kdykoli, tedy i před přijetím usnesení.236 S protiargumentem, že když se podává protest dopředu, nemohou vlastně společníci dost dobře vědět, proti čemu protestují, se vypořádává tak, že součástí pozvánky na valnou hromadu je i návrh usnesení. Osobně si však kladu otázku, jestli je možné pouze na základě předpokládaného usnesení vytvořit takový protest, který bude dostatečně odůvodněn, aby z něj mohl pak vycházet návrh na zneplatnění valné hromady, a nejsem si takovým závěrem zcela jist. Vliv společníka na neplatnost usnesení valné hromady je moderován § 260 odst. 1 a 2 NOZ, který se použije v případě s.r.o. analogicky. První odstavec předmětného ustanovení říká, že soud nevysloví neplatnost rozhodnutí v případě, že sice došlo k porušení zákona nebo stanov, ale zároveň toto porušení nemělo závažné právní následky a je v zájmu spolku neplatnost nevyslovit. Druhý odstavec pak dodává, že soud neplatnost nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. Toto ustanovení odůvodňuje zákonodárce mimo jiné tím, že se sleduje ochrana dobré víry237 třetích osob, kterou vnitřními konflikty spolku nelze otřásat zásahem do jejich právního postavení.238 Existence tohoto pravidla je ukázkou proporcionality, protože kromě zájmu navrhovatele na zneplatnění rozhodnutí valné hromady existuje zájem společnosti na právní jistotě. Použít obě ustanovení je možné až v případě, že došlo k porušení právních předpisů, společenské smlouvy či dobrých mravů, jinými slovy je nutné první zkoumat otázku, zdali došlo k takovému porušení a pak až zkoumat, zdali není důvod pro aplikaci § 260 odst. 1 a 2 NOZ.239 Nová úprava zavádí hned dvě novinky. Tou první je oproti předchozí úpravě to, že soud musí zkoumat, zdali existuje zájem spolku, resp. společnosti, na tom, aby soud nerozhodl o neplatnosti usnesení valné hromady, a pokud takový zájem neexistuje, pak soud rozhodnutí zruší. Druhou novinkou je, že zákonodárce zrušil zkoumání, jestliže v případě, že došlo k porušení právních předpisů, společenské smlouvy, zakladatelské listiny nebo stanov je následkem nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat

236

tamtéž která se dle § 7 NOZ presumuje 238 ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. s. 157 239 usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 2963/99, ze dne 9. 2. 2000 237

47

se rozhodnutí 240 o vyslovení neplatnosti. Nově se zkoumá pouze závažnost porušení právních předpisů, společenské smlouvy nebo dobrých mravů. Speciálním případem, kdy soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, i když byly splněny podmínky § 191 ZOK, je § 57 odst. 1 písm. a) PřemZ, tedy případ, kdy nelze od okamžiku zápisu do obchodního rejstříku zneplatnit rozhodnutí o schválení přeměny. Ustanovení § 193 ZOK dává společníkovi ještě možnost domáhat se vyslovení neplatnosti i jiného orgánu společnosti, pokud tento orgán vykonává působnost valné hromady, a to přiměřeně dle podmínek uvedených v § 191 a § 192 ZOK. Takovým případem může být například §147 odst. 3 ZOK.

3.2 Rozhodování per rollam Nová úprava zavádí i nový legislativní pojem, kterým je rozhodování per rollam. Tento pojem není neznámý, je však nově použit přímo v zákoně, nikoli pouze v odborné literatuře. Rozhodování per rollam je upraveno v paragrafech 175 až 177 ZOK včetně. Jedná se o rozhodování mimo valnou hromadu, tedy o případy, kdy na valné hromadě společník přímo absentuje, a ne o případy, kdy například hlasuje dodatečně. Zatímco v některých státech 241 je možné připustit rozhodování per rollam ve společenské smlouvě, tak v České republice je tato možnost zakotvena přímo v zákoně. Zákonodárce tak v ZOK modifikuje obecné pravidlo známé z §158 odst. 2 NOZ. Pokládám za pozitivní změnu, že zatímco doposud bylo ze zákona povinné předložit pouze návrh usnesení společnosti bez dalšího, nově přímo zákon vypočítává, že návrh rozhodnutí má být zaslán společně se všemi poklady pro rozhodnutí, jako jsou například smlouvy nebo jejich návrhy, účetní závěrka, výpisy z účtů, informace z obchodního rejstříku, potvrzení atd., případně s dalšími údaji, pokud tak stanoví společenská smlouva.242 Je posunem k lepšímu, když má osoba oprávněná svolat valnou hromadu za povinnost dodat ostatním společníkům ještě podklady pro rozhodování. Je 240

§ 131 odst. 3 písm. a) ObchZ například ve Švýcarsku 242 § 175 odst. 2 ZOK 241

48

sice pravdou, že každý by si měl hájit svá práva sám, ale pokud někdo navrhuje určité rozhodnutí, tak má pro něj zpravidla více podkladů než ostatní společníci, nebo alespoň se k nim oproti ostatním společníkům snáze dostává. Novinkou je skutečnost, že zákon určuje subsidiárně lhůtu pro doručení vyjádření společníka. Dle původního § 130 odst. 1 ObchZ musela být lhůta oznámena přímo tím, kdo předložil návrh usnesení. Nový zákon o obchodních korporacích přenáší povinnost určit lhůtu pro doručení vyjádření na společenskou smlouvu, a to pravděpodobně pro všechny případy rozhodování per rollam shodně. Zároveň také uvádí i subsidiární pravidlo, kdy neurčuje-li společenská smlouva lhůtu, činí lhůta 15 dní. Zde se nabízí otázka, zdali bylo předchozí pravidlo špatné? Jsem přesvědčen, že nikoli. Nové pravidlo však spíše odpovídá trendům soukromoprávní rekodifikace; tedy dát možnost úpravy ve společenské smlouvě, a pokud absentuje, tak subsidiárně upravit. Otázkou je, jestli bude mít nové pravidlo v praxi reálný dopad. Pozitivně lze alespoň nahlížet na to, že zákonodárce dal určité vodítko, kolik by asi měla činit ona lhůta, tedy že by měla být v řádu dní. Na druhou stranu těžko předpokládat, že by měla být týdny či měsíce, protože v takovém případě by dost možná bylo lepší svolat valnou hromadu. Je záhodno také podotknout, že uvedená lhůta je propadná 243 a společník se v ní musí vyjádřit. Není tedy možné, aby se zdržel hlasování, což plyne z dikce § 176 odst. 1 ZOK. Způsob počítání většiny zůstal beze změny, a tak se většina počítá z celkového počtu hlasů všech společníků, 244 což je logické, protože při hlasování mimo valnou hromadu se nedá hovořit o přítomnosti či nepřítomnosti společníka. Původní ustanovení týkající se rozhodování mimo valnou hromadu, tedy § 130 ObchZ, bylo kogentní a neexistovala možnost se od něj odchýlit, nebo ho dokonce vyloučit. 245 Novinkou je to, že rozhodování mimo valnou hromadu může vyloučit společenská smlouva, což plyne přímo z § 175 odst. 1 věta první ZOK. Zde se, stejně jako na mnoha dalších místech zákona, promítá jeden z hlavních cílů rekodifikace – dát

243

ELIÁŠ, Karel, HAVEL, Bohumil. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 557 s. 244 § 176 odst. 2 ZOK 245 Shodně například Štenglová in ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. 443 s. nebo PELIKÁNOVÁ, Irena. KOMENTÁŘ K OBCHODNÍMU ZÁKONÍKU, 2. díl § 56 – 260. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1998, s. 489

49

subjektu možnost volby. Je však otázkou, kolik bude společností, které využijí tuto možnost. Pravděpodobně jich bude menšina. Je však žádoucí, aby tuto možnost měly. Značnou proměnu zaznamenalo i původní pravidlo uvedené v § 130 odst. 2 ObchZ, a sice vyžaduje-li zákon pořízení notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, může být rozhodnutí mimo valnou hromadu přijato pouze tehdy, pokud projev vůle společníka, jímž vysloví s návrhem usnesení souhlas, bude mít formu notářského zápisu. Zatímco dříve bylo pro přijetí usnesení v uvedených případech potřeba formy notářského zápisu, nyní při rozhodování per rollam takovéto pravidlo neplatí. Pravidlo, které tuto povinnost ruší, je uvedeno v § 175 odst. 3 ZOK.246 Nově tak v případech, kdy je rozhodováno per rollam, a zákon běžně ukládá, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou, není potřeba notářského zápisu. Stačí pouze, aby součástí vyjádření společníka byl i text návrhu rozhodnutí valné hromady, jehož se vyjádření týká a pod ním úředně ověřený podpis společníka. Díky tomuto pravidlu dochází k nespornému ušetření nákladů, které jsou potřeba k přijetí takového rozhodnutí, a taktéž ke zjednodušení celého procesu, jelikož ověření podpisu společníka je možné u více subjektů než pouze u notáře. Vzniká tak velmi kuriózní situace, kdy pro přijetí rozhodnutí valné hromady na zasedání valné hromady, kdy jsou společníci zpravidla osobně přítomni, platí přísnější pravidla než při obdobném rozhodnutí přijatém rozhodováním mimo valnou hromadu. Navíc se zde liší ve stejném případě i přísnost u společnosti s ručením omezeným a u společnosti akciové. Pro společnost akciovou platí v případě rozhodnutí per rollam povinnost obdobná povinnosti rozhodování na valné hromadě, tedy pro případy, kdy zákon vyžaduje, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou, má rozhodnutí akcionáře formu veřejné listiny.247 Zatímco rozdílnost přísnosti pro společnost akciovou není nikterak zarážející a přísnější úprava se dá vysledovat i v jiných případech, tak rozdílnost režimu v případě dvou typů rozhodování valné hromady, resp. společníků, je překvapivá. Zdá se být logické, že by stav měl být právě opačný, tedy že přísnější pravidla budou platit pro

246

Vyžaduje-li tento zákon, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno veřejnou listinou, uvede se ve vyjádření společníka i obsah návrhu rozhodnutí valné hromady, jehož se vyjádření týká; podpis na vyjádření musí být úředně ověřen. 247 § 419 odst. 2 NOZ

50

rozhodování per rollam, případně budou pravidla pro obě rozhodování stejná. Proč tedy dvojí režim? Proč je rozhodování per rollam podrobeno méně přísným kritériím? Odpověď je prostá; původní záměr autorů byl oba případy postavit na stejnou úroveň. Rozhodování mimo valnou hromadu by tak v uvedeném případě podléhalo stejným pravidlům jako v ObchZ 248 , resp. jako v případě akciové společnosti. 249 V původní osnově ZOK v § 186 odst. 3250 bylo mimo jiné stanoveno, že vyžaduje-li tento zákon, aby o rozhodnutí valné hromady byla pořízena veřejná listina, vyžaduje se pořízení veřejné listiny také pro vyjádření společníka. 251 Změna však nastala až v Poslanecké sněmovně při legislativním procesu. Tuto změnu lze však vnímat jako vesměs pozitivní, a to zejména z výše uvedených ekonomických a administrativních důvodů, a to i přestože se jedná o změnu původním autorem zákona nepředvídanou a také nechtěnou. Nabízí se však nové otázky. Dikce nového zákona o obchodních korporacích říká výslovně, že se jedná o rozhodování mimo valnou hromadu. 252 Vyvstává tak otázka, zdali se jedná o jednání, které není jednáním valné hromady, anebo je to jednání valné hromady, které je však činěno mimo zasedání valné hromady? Obecná úprava říká v § 158 odst. 2 NOZ, že zakladatelské právní jednání může připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání v písemné podobě. 253 Dalo by se tedy dovodit, že kdyby se jednalo o jednání pouze mimo zasedání valné hromady, byla by formulace podobná jako v případě § 158 odst. 2 NOZ. I samotná formulace mimo valnou hromadu nahrává obdobnému závěru. Jde však spíše o chybu zákonodárce v nesouladu formulací úpravy obecné a zvláštní. Rozhodováním mimo valnou hromadu je bezpochyby myšleno rozhodování orgánu, tedy valné hromady. Tomuto závěru nahrává i § 175 odst. 3 ZOK, který pojednává o obsahu návrhu rozhodnutí valné hromady.254 Zákon o obchodních korporacích ale také některé otázky nastolené v minulosti řeší. V původním ObchZ bylo pravidlo, kdy osoba oprávněna svolat valnou hromadu

248

§ 130 odst. 2 ObchZ § 419 odst. 2 NOZ 250 současný § 175 odst. 3 ZOK 251 ELIÁŠ, Karel, HAVEL, Bohumil. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 479 a 557 252 § 175, odst. 1, věta první ZOK 253 § 158 odst. 2 NOZ 254 shodně Šuk in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 334 249

51

předloží návrh usnesení společnosti společníkům.255 Existovala tak diskuze, zdali musí být tento návrh písemný? Odborná veřejnost zde nebyla jednotná. Zatímco například Dědič 256 , Pelikánová

257

či Eliáš

258

vyvozují ze slova předloží písemnou formu, tak

Štenglová 259 se s tím neztotožňuje a říká, že předložit lze i ústně. Zároveň však dodává, že písemná forma je žádoucí. Stejný názor pak zastává i Pokorná. 260 Od 1. 1. 2014 jsou pak již veškeré diskuze zbytečné. Podle dikce § 175 odst. 1, věta druhá ZOK zašle osoba oprávněná svolat valnou hromadu návrh rozhodnutí na adresu uvedenou v seznamu společníků. Je bezpochyby, že ústně zaslat nelze261 a proto je na místě pochválit zákonodárce.

255

§130 odst. 1, věta druhá ObchZ DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 2002. 1154 s. 257 PELIKÁNOVÁ, Irena. KOMENTÁŘ K OBCHODNÍMU ZÁKONÍKU, 2. díl § 56 – 260. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1998, s. 489 258 ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997. s. 154 259 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. s. 442 260 POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 600 261 Srovnej BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 787 256

52

3.3 Práva související s právem na řízení společnosti Aby společník mohl řádně uplatňovat své právo na řízení společnosti, je důležité, aby měl k dispozici všechny relevantní informace a aby měl rovněž možnost společnost a její chod určitým způsobem kontrolovat. Práva související s právem na řízení společnosti jsou tak právo na informace a právo požadovat vysvětlení.

3.3.1 Právo na informace a práva s ním související Právo na informace je právem nekvantifikovatelným, tedy náleží všem společníkům ve stejné míře. Je upraveno především v § 155 a 156 ZOK a také v díle 9 věnovaném podnikatelským seskupením. Dle ustanovení § 155 ZOK se právo na informace skládá z práva na informace o společnosti, práva nahlížet do dokladů společnosti, práva kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a dalších informačních práv uvedených ve společenské smlouvě, která tak může výčet práv informačního charakteru rozšířit, nikoli však zúžit.262 Právo na informace může být nově uplatněno společníky nejen na valné hromadě, ale i mimo ni.263 Může se tedy zdát, že pokud lze právo uplatňovat i mimo valnou hromadu, tak jej lze uplatňovat prakticky kdykoli. Je však nutné vnímat, že možnost uplatnění práva na informace není nekonečná a má své meze. Judikatura dovodila, že toto právo nelze vykonávat šikanujícím způsobem, tj. způsobem, který by 262

shodně Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 297 263 Lochmanová in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 728 uvádí dokonce tři způsoby realizace práva na informace – právo na informace na valné hromadě, mimo ni a právo na informace realizované nahlížením do dokladů společnosti a kontrolou údajů v nich obsažených. Osobně se však s tímto rozdělením úplně neztotožňuji, jelikož si myslím, že dikce § 155 ZOK nahrává spíše tomu, že právo na nahlížení do dokladů a kontrola údajů v nich uvedených jsou práva, která spadají pod právo na informace a nikoli způsob, kterým se toto právo realizuje, tedy dle mého soudu je výklad § 155 ZOK takový, že právo na informace se může realizovat dvěma způsoby – na valné hromadě a mimo ni a obsahuje právo na informace o společnosti, právo na nahlížení do dokladů společnosti, kontrolování údajů obsažených v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou. Obdobně Hejda in ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 208

53

společnost omezoval v činnosti, případně jí způsobil nepřiměřené náklad.264 Pokud by společenská smlouva stanovila, že určité informace budou vydávány pouze za určitých podmínek,265 a to z důvodu hospodárnosti, nejedná se o omezení společníkova práva na informace.

266

Poskytnout informace má zásadně jednatel společnosti, což však

neznamená, že nemůže žádané informace poskytnout jiná osoba, například jednatelem pověřená. Nutno ovšem zdůraznit, že jednatel za poskytnutí informace odpovídá, a to nezávisle na tom, jestli informaci poskytl on osobně či nikoli. Ustanovení § 156 ZOK pak uvádí případy, kdy jednatelé mají právo odmítnout informaci poskytnout. Dle zákona lze informace odmítnout jen ze dvou důvodů, a sice pokud je informace utajovaná podle jiného právního předpisu a také pokud je informace veřejně dostupná. Třetím případem, který není v ZOK výslovně stanoven a byl doposud dovozován judikaturou, je případ šikanujícího zneužití tohoto práva. Oproti akciové společnosti chybí ustanovení, které by umožňovalo jednateli odmítnout poskytnutí informace v případech, kdy poskytnutí informací může přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu. 267 Nabízí se tak otázka, zdali tento případ chybí u s.r.o. záměrně anebo se má použít zmíněné pravidlo analogicky? V důvodové zprávě odpověď nenalezneme, jelikož důvodová zpráva vycházela z původního návrhu, kdy důvody pro odmítnutí poskytnutí informace byly totožné v obou typech kapitálových společností. Havel 268 tvrdí, že pravidlo nelze užít analogicky zejména pro rozdílný charakter obou společností. Argumentace se zdá být logická zejména proto, že pokud bylo pravidlo původně stejné a z určitého důvodu bylo pro s.r.o. vypuštěno, tak je jistě nežádoucí se ho znovu snažit uvést v život. Rekodifikace bohužel nevyřešila otázku, jak je to s poskytnutím informací týkajících se obchodního tajemství. Tato otázka byla v minulosti diskutovaná a nebyla 264

srov. usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3704/2009, ze dne 22.2. 2011 Pokorná in ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila a kol. Kurz obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 204 upozorňuje, že je však nutno dbát na to, aby se pod záminkou organizační úpravy uskutečňování těchto práv neskrývalo neoprávněné omezování společnického postavení zejména menšinových společníků. V tomto případě by patrně šlo patrně o výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. 266 Za předpokladu, že tyto podmínky budou pro všechny společníky stejné. Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 297 uvádí, že takovými podmínkami mohou být např. pracovní hodiny nebo dny v týdnu, kdy je jednatel k dispozici či lhůty, ve kterých musí být informace poskytnuty. 267 srov. § 359 písm. a ZOK 268 Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 298 265

54

řešena jednoznačně. Bohužel ani ZOK nám nepřináší jasné řešení. Štenglová vyvozovala, že společníci mají právo na informace, které tvoří obchodní tajemství, 269 a to protože v případě s.r.o. v ObchZ absentovalo obdobné ustanovení jako v případě a.s., které by toto právo omezovalo, 270 a uplatní se tedy obecné pravidlo, že co není zakázáno, je dovoleno. 271 Zároveň ale dodávala, že tento závěr není jednoznačný. 272 Obdobný závěr byl později konstatován NS.273 Rekodifikace nám nicméně znovu do již téměř utvořeného závěru vnáší nejasnost. Obchodní tajemství jsou nově podle § 504 NOZ konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Vlastníkem obchodního tajemství je společnost a nikoli její společník. Havel tak v této souvislosti podotýká, že dikce § 155 ZOK neříká, že by měl mít (myšleno společník, pozn. aut.) také právo přímého vhledu do majetku společnosti v té míře, že by se choval jako jeho vlastník. Proto se kloní spíše k tomu, že společník nemá právo na znalost skutečností, které tvoří obchodní tajemství, ledaže mu takové právo dá společenská smlouva nebo rozhodnutí valné hromady. 274 Oproti tomu Lochmanová vyvozuje, že právě znění § 155 ZOK nezadává příčinu se domnívat, že bychom se měli odklonit od závěru konstatovaného NS. 275 Vychází z názoru, že skutečnosti tvořící obchodní tajemství se jím stávají z rozhodnutí podnikatele. 276 Právě podnikatel má právo s obchodním tajemstvím nakládat a zároveň je omezen povinností jej chránit. Lochmanová dále konstatuje, že s přihlédnutím k povinnosti loajality společníka ke společnosti, 277 nemusí podnikatel zpřístupněním obchodního tajemství společníkům porušit povinnost chránit obchodní tajemství. Navíc zdůrazňuje, že pokud by bylo zjištěno, že skutečnost je sice

269

Štenglová in ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. s. 417 270 § 180 odst. 4 ObchZ 271 Dědič in DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 2002. s. 1084 k tomu dodává, že lze společníkům takovou informaci poskytnout, jen jestliže ji nezbytně potřebují k výkonu práv společníka a bude zajištěno její utajení, jinak přestane mít charakter obchodního tajemství. 272 tamtéž 273 srov. usnesení NS sp.zn. 29 Odo 3704/2009, ze dne 22.2. 2011 274 Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 299 275 Lochmanová in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 731, 732 276 tamtéž, s. 732 277 dovozené v kapitole 3.1.2

55

v příslušných kruzích běžně nedostupná, avšak v tržním prostředí pro vlastníka bezvýznamná a sdělení informace společníkovi při zachování jeho mlčenlivosti by společnosti nemohlo přinést újmu, nemělo by mu být právo na informaci odepřeno.278 Jasnější závěr nám tedy bude muset v tomto případě přinést až praxe. Novinkou je od 1. 1. 2014 možnost vykonávat právo na informace i prostřednictvím zástupce. Do loňského roku bylo možné zmocnit k nahlížení do dokladů společnosti auditora nebo daňového poradce, nově však může společník písemnou plnou mocí 279 zmocnit kohokoli, kdo splňuje obecné podmínky, které na zmocněnce klade NOZ.

280

Tuto změnu je třeba přivítat, jelikož neexistuje

ospravedlnitelný důvod, proč by zástupcem mohl být pouze auditor a daňový poradce a ne třeba advokát či rodinný příslušník. Zákonodárce bohužel použil nejasnou formulaci, když stanovil, že společníkův zástupce musí být vázán stejnou mlčenlivostí jako společník a tuto skutečnost musí navíc společnosti doložit. ZOK totiž žádnou povinnost mlčenlivosti pro společníka explicitně nestanoví a tak je otázka, do jaké míry má být zástupce vázán mlčenlivostí? V případě zástupců, kteří mají povinnost mlčenlivosti ze zákona, 281 je rozsah jejich mlčenlivosti dán pravděpodobně příslušným zákonem. V případě ostatních osob zůstává otázka otevřená. Havel říká, že je možné založit jeho (myšleno společníkovu, pozn. aut.) povinnost mlčenlivosti ve společenské smlouvě nebo se bude odvíjet od povinnosti loajality, ze které plyne obecná povinnost nepoužívat informace týkající se společnosti způsobem, který by poškozoval její zájmy. 282 Tento závěr podporuje poukazem na povinnost mlčenlivosti mezi smluvními stranami dle § 1730 odst. 2 NOZ. Pozoruhodný je fakt, že ve verzích návrhu ZOK z dubna 2009 a ledna 2011 byl zástupce zavázán pouze k mlčenlivosti a nikoli k mlčenlivosti jako společník. Tato sporná část byla do návrhu vložena až zapracováním mezirezortních připomínek a o jejím významu se tak bohužel důvodová zpráva nezmiňuje.

278

tamtéž, s. 732 Plná moc musí být písemná, i když je informace poskytnuta ústně. Tamtéž. 280 Zástupce musí být pro dané právní jednání plně svéprávný. Dále nemůže být zástupcem osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy osoby zastoupené, ledaže zastoupený o takovém rozporu věděl nebo vědět musel. 281 např. advokáti, daňoví poradci, soudní znalci atd. 282 Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 297 279

56

Do práva na informace lze rovněž zahrnout výše zmíněné právo na informace týkající se koncernu a ovládání. 283 Dle § 84 odst. 1 ZOK mají společníci ovládané osoby právo seznámit se se zprávou o vztazích…na nejbližším jednání nejvyššího orgánu. Nově zpracovává zprávu o vztazích statutární orgán ovládané osoby vždy, nikoli pouze v případech, kdy není uzavřena ovládací smlouva,284 a to písemně do 3 měsíců od skončení účetního období. 285 Důvod, proč společníci ovládané společnosti mají právo na informace ze zprávy o vztazích je prostý – je v ní obsažené, jestli společnosti vznikla újma a případně jak bude nahrazena. Na základě takto poskytnutých informací dává zákonodárce společníkům dvě oprávnění. První je oprávnění každého kvalifikovaného společníka286 ovládané osoby navrhnout soudu, aby znalec přezkoumal zprávu o vztazích, pokud si myslí, že není zpracována řádně. Dle § 87 ZOK hradí náklady na znalce navrhovatel jen v případě, že byl návrh na přezkoumání zjevně zneužívající, jinak je hradí společnost. Pokud má ovládaná společnost i dozorčí radu, tak ta podle § 83 odst. 1 ZOK rovněž přezkoumá zprávu o vztazích, a to kromě případů uvedených v § 83 odst. 3 ZOK. Výsledky přezkumu pak poskytne valné hromadě i se stanoviskem, které nově obligatorně obsahuje názor na vyrovnání újmy podle § 71 nebo § 72 ZOK. 287 Další novinkou je povinnost dozorčí rady bez zbytečného odkladu vyzvat jednatele k nápravě, pokud dozorčí rada zjistí, že zpráva obsahuje vady.288 Druhé oprávnění je abandonní právo, které je blíže rozebráno dále.289 Informační povinnost vůči společníkům mají i členové orgánů dle § 54 ZOK a § 199 ZOK. V prvém případě se jedná o situaci, kdy se dozvědí, že při výkonu jejich funkce může dojít ke střetu jejich vlastních zájmů se zájmy korporace. V takovém případě musí informovat nejvyšší orgán společnosti. Obdobná povinnost pak platí i pro

283

Pro ovlivnění zákon nestanoví zprávu o vztazích obligatorně, to však nevylučuje možnost upravit povinnost zprávy o vztazích ve společenské smlouvě. 284 § 66a odst. 9 ObchZ 285 § 82 odst. 1 ZOK 286 Dříve náleželo právo dle § 66a odst. 12 ObchZ požádat soud o jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích každému společníkovi, nově může pouze jmenování znalce navrhnout soudu pouze kvalifikovaný společník. 287 Tyto paragrafy jsou podrobněji rozebrány v kapitole 5. 288 § 83 odst. 2 ZOK. HORÁČEK in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 458 uvádí, že se to již dříve v praxi stávalo, ale nebyla to povinnost zákonná a tak často docházelo k tomu, že dozorčí rada informovala valnou hromadu pouze formálně. 289 v kapitole 5. 4

57

prokuristu. V druhém případě jde o povinnost jednatele informovat společníky o hrozícím porušení zákazu konkurence. Zajímavá je otázka, zdali platí informační povinnost dle § 54 ZOK i pro členy valné hromady? Dikce tohoto paragrafu nahrává spíše možnosti, že ano, jelikož hovoří o členu orgánu a nikoli o členu voleného orgánu. V tomto případě však není žádoucí stavět striktní jazykový výklad nad výklad logický. Pokud bychom připustili, že se § 54 ZOK vztahuje i na člena valné hromady, museli bychom dovodit, jak říká Čech, že oba zmíněné orgány (valná hromada i dozorčí rada, pozn. aut.) by z tohoto důvodu mohly na potřebnou dobu pozastavit výkon jejich funkce (funkce společníků, pozn. aut.), tedy v podstatě výkon jejich práv na valné hromadě, zvláště práva hlasovacího. 290 Takový závěr je jistě nežádoucí. Je však důležité podotknout, že Šuk a Havel, 291 rovněž tak Štenglová, 292 vztahují povinnost dle § 54 ZOK i na členy valné hromady, i když Štenglová dodává, že pozastavením výkonu funkce nelze…rozumět zákaz výkonu práv společníka na valné hromadě. 293

290

Čech, Petr. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi, Obchodněprávní revue, 11-12/2012, s. 329 in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 166 292 tamtéž, s. 144 a 145 293 tamtéž 291

58

4. Řízení a rozhodování společníka v jednočlenné společnosti Jednočlenná společnost s ručením omezeným je poněkud specifickým, i když velmi častým, případem. Taková společnost má v souladu s § 125 odst. 2 NOZ pouze jediného společníka a jeho vliv na řízení je v zásadě absolutní, proto má taková společnost určitá specifika. Úprava uvedená v § 11 až § 14 ZOK vychází ze směrnice číslo 2009/102/ES,

294

která je ale zákonodárcem rozšířena na všechny typy

jednočlenných kapitálových společností. V případě jednočlenné společnosti došlo k určitému zjednodušení úpravy, když je zrušeno pravidlo zákazu o řetězení společností uvedené v § 105 odst. 2 ObchZ, jelikož se ukázalo jako příliš restriktivní a ve spojení s principem materiální publicity obchodního rejstříku nadbytečné. Navíc tuto ochranu v mnohém přebírá úprava podnikatelských seskupení.295 Zcela zásadním rozdílem z hlediska vlivu společníka na řízení společnosti s ručením omezeným je skutečnost, že působnost valné hromady vykonává dle § 12 odst. 1 ZOK společník. Toto pravidlo je obdobou předešlého ustanovení známého z § 132 ObchZ.296 Uvedené pravidlo však nelze chápat tak, že společník se stává valnou hromadou, ale tak, že svým rozhodnutím nahrazuje usnesení valné hromady. Je dlouholetou otázkou, zdali je rozhodnutí jediného společníka právním jednáním společnosti či společníka nebo se dokonce jedná o jinou právní skutečnost. V minulosti např. Krůta či Kordač pokládali takové rozhodnutí za právní úkon, 297 Dědič dodává, že to je právní úkon společníka, nikoli společnosti. 298 Nejvyšší soud ČR vyslovil pak velmi diskutovaný a překvapivý názor, že rozhodnutí jediného společníka vůbec není právním úkonem, resp. právním jednáním, 299 což rozvádí i Štenglová a Čech ve svém článku.300 V kontextu nové úpravy pak shodně se svým dřívějším stanoviskem uvádí 294

Směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2009/102/ES v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem 295 viz. kapitola 5. 296 Nově dochází ke sjednocení, protože § 12 ZOK platí i pro akciovou společnost, zatímco za účinnosti ObchZ měla akciová společnost v § 190 ObchZ vlastní úpravu. 297 KRŮTA, Jan. Znovu k rozhodování jediného společníka v působnosti valné hromady. Ad Notam. 2010, 6/2010, s. 13 obdobně KORDAČ Zbyšek. K rozhodování jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Bulletin advokacie. 2008,6/2008, s. 28, který sice řeší právní povahu rozhodnutí jediného akcionáře, což však v tomto kontextu je případ obdobný 298 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář.Díl II. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 2002. s. 1188 299 usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 1193/2007, ze dne 3. 10. 2007 300 ŠTENGLOVÁ, Ivana, ČECH, Petr: K rozhodování jediného společníka. Právní rádce. 2008, 9/2008, s. 4

59

Dědič, že se jedná o právní jednání, jelikož splňuje všechny znaky právního jednání. 301 I Havel pokládá rozhodnutí jediného společníka za právní jednání, aniž by to však blíže odůvodňoval. 302 Naproti tomu Bělohlávek a Rozehnal říkají, že se jedná o jinou právní skutečnost. 303 Je tak zřejmé, že rekodifikace nám do této otázky jasno nevnesla. Oproti rozhodnutí valné hromady je možné vysledovat další odlišnosti. Zatímco usnesení valné hromady je účinné od okamžiku přijetí, tak rozhodnutí jediného společníka je účinné okamžikem, kdy dojde společnosti, 304 přičemž jediný společník je povinen informovat o něm jednatele. Zatímco na zasedání valné hromady je totiž nutná přítomnost jednatele, 305 v případě rozhodnutí jediného společníka taková podmínka neexistuje. Nově dokonce odpadá zákonné oprávnění společníka vyplývající z § 132 odst. 2 ObchZ požadovat po jednateli či dozorčí radě, aby se zúčastnili rozhodování jediného společníka, jelikož jestli si jediný společník vyžádá na jednání účast statutárního orgánu, je věcí jeho rozhodnutí a zákon mu tuto pravomoc dávat nemusí (princip legální licence).306 V souvislosti rozhodnutím jediného společníka je pak třeba řešit i otázku možného napadnutí neplatnosti takového rozhodnutí. Takové rozhodnutí, bez ohledu na jeho právní povahu, lze zneplatnit pouze stejným postupem, jako je možné zneplatnit usnesení valné hromady, což plyne z § 191 odst. 1 ZOK in fine. Oproti kapitole 3.1.6. však není možné, aby návrh na zneplatnění rozhodnutí jediného společníka podal z logických důvodů tento jediný společník. V tomto případě by se totiž dovolával vlastního protiprávního jednání, což není možné.

301

DĚDIČ, Jan. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, 11/2011, s. 325 302 ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 27 303 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 105 304 shodně DĚDIČ, Jan. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, 11/2011, s. 325 305 § 184 odst. 4 ZOK 306 HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 33

60

5. Vliv na řízení v případě podnikatelského seskupení Tato diplomová práce, týkající se vlivu společníka na řízení společnosti s ručením omezeným, nemůže opomenout podnikatelská seskupení. Rozsah úpravy podnikatelských seskupení je však natolik široký, že jeho komplexní zpracování by bezpochyby vystačilo na celou diplomovou práci. Proto jsou podnikatelská seskupení v této práci pojata okrajově, především v souvislosti s tématem vlivu společníka na řízení společnosti s ručením omezeným. Klíčovým je v kontextu podnikatelských seskupení právo řídící osoby udílet pokyny k obchodnímu vedení, právo abandonní a dále povinnost vyhotovit zprávu o vztazích.307 Téma podnikatelských seskupení se dle mého názoru bude týkat především společností akciových a evropských, což však společnosti s ručením omezeným rozhodně nevylučuje a proto je třeba téma v práci reflektovat. Úprava podnikatelských seskupení stanovuje pravidla, dle kterých jsou osoby vykonávající určitý vliv v obchodní korporaci povinny hradit újmu, která korporaci tímto vlivem vznikne. Nejvyšší soud ČR to shrnul tak, že účelem koncernového práva je chránit oprávněné zájmy osob, které mohou být ohroženy nebo dotčeny vztahy mezi propojenými osobami. 308 Zákon o obchodních korporacích zavádí novou koncepci, která se v mnohém odklání od dosavadní, převážně německé koncepce a která nově vychází z francouzské úpravy. 309 Tato koncepce zohledňuje zejména pravidla wrongful tradingu. Pravidlo piercing of corporate veil310 sice zavedeno není, ale zákon na něj navazuje, jelikož zavádí ručení vlivné osoby za splnění dluhů v případě, že se v důsledku vlivu dostane společnost do situace, kdy nebude schopna své dluhy plnit. Toto pravidlo bude působit v budoucnu nesnáze, protože přímo určit, zda jednání vlivné osoby má, či nemá vliv na plnění závazků ovlivněné osoby, bude velice těžké. 311 Zákon rozlišuje dvě formy podnikatelských seskupení – ovlivnění a koncern, a to v závislosti na existenci titulu k ovlivnění. Zatímco u koncernu takový titul existuje, u ovlivnění absentuje. 307

které se však věnuji v kapitole 3.3.1., týkající se práva na informace rozsudek NS sp.zn. 29 Cdo 3661/2010, ze dne 25.1.2012 309 tzv. Rosenblumův koncept, který je založen na možnosti řídící osoby se vyvinit z odpovědnosti v případě, že je prokázána existence koncernu 310 v českém právu je pravidlo nazýváno také jako prolomení majetkové samostatnosti právnické osoby, srov. LOKAJÍČEK, Jan. Doktrína Piercing the Corporate Veil neboli prolomení majetkové samostatnosti právnické osoby a její možnosti v českém obchodním právu. Právní rozhledy. 2011, 12/2011, s. 425 311 HORÁČEK, Vít in BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 433 308

61

5.1 Ovlivnění Ovlivnění je stav, kdy podle § 71 odst. 1 ZOK vlivná osoba rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace, tedy osoby ovlivněné. Novinkou je možnost, aby byl vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či osob, tedy například příkazníků či prokuristů. Ovlivnění je klíčové v případě vzniku újmy v důsledku ovlivnění, protože pak je osoba vlivná povinna tuto újmu nahradit. Kámen úrazu nové úpravy bohužel začíná již v samotné definici, která je příliš široká. 312 Takto vymezené pravidlo se totiž vztahuje bezpochyby i na společníka. Problém nastává ve spojení s § 76 odst. 3 ZOK, který říká, že § 68 ZOK se použije obdobně na vlivnou a ovládající osobu. Toto ustanovení však už nedodává, jestli se jedná o všechny vlivné osoby vykonávající jakýkoli vliv na korporaci, nebo jenom ty, které rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace. Pokud bychom vycházeli ze striktního textu zákona, znamenalo by to, že společník ručí při úpadku obchodní korporace. Otázka zní, z čeho bychom takovou povinnost dovodili? Aplikujeme snad péči řádného hospodáře i na společníka? Taková povinnost je rozhodně za hranicí povinnosti loajality. 313 Lze tak po společníkovi společnosti s ručením omezeným, tedy kapitálové společnosti, požadovat, aby vykonával svá vlastní práva s péčí řádného hospodáře? Dle mého názoru taková povinnost odporuje smyslu kapitálové společnosti, kam společník vkládá kapitál a zpravidla si platí jednatele, aby se právě on, s péčí řádného hospodáře, staral o společnost. Výborně podotýká Čech, že pokud jim (myšleno společníkům, pozn. aut.) právní řád povinnost neukládá (myšleno povinnost řádného hospodáře, pozn. aut.), nelze je podrobit ani důsledkům předvídaným v § 68 ZOK. 314

312

srov. ČECH, Petr. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi. Obchodněprávní revue. 2012, 1112/2012, str. 324 313 povinnost loajality byla rozebírána již v kapitole 3.1.2 314 tamtéž

62

5.2 Ovládání Ovládání je kvalifikovanou formou ovlivnění 315 a je pojmem užším než ovlivnění. Ovládání je podle § 74 ZOK stav, kdy ovládající osoba může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Není důležité, jak je vliv uplatňován, ale zda je vůbec vliv uplatňován a zda nastávají následky zákonem předpokládané. Pokud ovládající i ovládanou osobou jsou obchodní korporace, tak je nazýváme mateřskou, resp. dceřinou obchodní korporací. Zákonodárce vychází z obchodního zákoníku, ale sjednocuje terminologii s NOZ. Pro určení toho, jestli se jedná o ovládající osobu, se uplatní celkem pět vyvratitelných domněnek, tedy má se za to, že: 

ovládající osobou je osoba, která může jmenovat či odvolávat většinu osob, které jsou členy volených orgánů obchodní korporace,



ovládající osobou je osoba, která disponuje s alespoň 40% podílem všech hlasů v obchodní korporaci, pokud neexistuje jiná osoba, která v téže korporaci disponuje podílem stejným nebo vyšším,



ovládající osobou jsou osoby, které jednají ve shodě a disponují dohromady alespoň 40% podílem všech hlasů v obchodní korporaci, pokud neexistuje jiná osoba, které v téže korporaci disponuje podílem stejným nebo vyšším, nebo neexistují osoby jednající ve shodě a disponující stejným nebo vyšším podílem na hlasovacích právech,



ovládající osobou je rovněž osoba, která sama nebo společně s osobami jednajícími ve shodě, disponuje alespoň 30% podílem všech hlasů v obchodní korporaci, pokud těchto 30% představuje na posledních třech po sobě jdoucích valných hromadách nadpoloviční počet hlasů přítomných,



ovládající osobou je většinový společník, ledaže § 75 ZOK stanoví jinak.

Toto pojetí se oproti předchozímu právnímu stavu příliš nezměnilo, pouze přibyla předposlední zmiňovaná domněnka. Mezi vyvratitelné domněnky patří podle Víta Horáčka i to, že podle § 74 odst. 3 ZOK ovládající osobou je i řídící osoba ve smyslu 315

HEJDA in ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, s. 87

63

§ 79 ZOK. 316 Osobně se však domnívám, že se jedná o nevyvratitelnou domněnku.317 Ustanovení § 74 odst. 3 ZOK in fine je nevyvratitelná právní domněnka a argumentem a contrario, je i řídící osoba vždy ovládající osobou. V případě ovládání je třeba dále vymezit, kdo jsou osoby jednající ve shodě a kdo je většinový společník. Ve shodě jednají podle § 78 ZOK alespoň dvě osoby, které vykonávají svá hlasovací práva tak, aby ovlivnila, ovládala nebo jednotně řídila obchodní korporaci, a to vědomě a s takovým úmyslem, nikoli nahodile. 318 Zároveň platí vyvratitelná právní domněnka, že společnost s ručením omezeným a její společníci, případně jenom její společníci, jsou osobami jednajícími ve shodě. Většinovým společníkem je dle § 73 odst. 1 ZOK ten společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci. Zákon pak zpřesňuje, aby vyloučil pochybnost, že do celkového počtu hlasů se nezapočítávají hlasy z obchodních podílů ve vlastnictví korporace nebo jí ovládané osoby, případně z podílů, které nabyla jiná osoba na účet obchodní korporace nebo jí ovládané osoby.

5.3 Koncerny Podle § 79 odst. 1 ZOK tvoří koncern jedna nebo více osob řízených, které jsou podrobeny jednotnému řízení řídící osoby. Toto řízení nesmí být pouze nahodilé, ale musí být naopak dlouhodobé a systematické. Doposud existoval koncern ve dvou typech jako smluvní a faktický. Zákon o obchodních korporacích toto pojetí opouští a ruší i pojem ovládací smlouva. Zavádí totiž nové dělení, a to na koncern na přiznaný a nepřiznaný. Přiznaným koncernem je koncern, který je veřejně deklarovaný a nepřiznaný je jeho opakem. Otázka přiznání však nemá vliv na existenci koncernu, pouze na aplikaci § 72 ZOK. Pokud obchodní korporace veřejně prohlásí existenci koncernu, tak mají možnost v souladu s § 72 odst. 1 ZOK neaplikovat § 71 ZOK, tedy vyhnout se povinnosti hradit újmy. Tato možnost je pro obchodní korporace výhodná, a proto lze očekávat, že obchodní korporace se budou snažit deklarovat existenci koncernu. Jak však velmi správně podotýká Černá, tak předpokladem uplatnění 316

BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 439 317 například Černá in ČERNÁ, Stanislava. O koncernu, koncernovém řízení a vyrovnání újmy. Obchodněprávní revue. 2014. 2/2014, s. 33 uvádí, že řídící osoba je vždy ovládající osobou. 318 tamtéž, s. 90

64

zvláštního koncernového způsobu zahlazení újmy způsobené ovlivněním řízené osoby je tudíž složená právní skutečnost, a to existence jednotného řízení osob začleněných do konkrétního podnikatelského seskupení a deklarace této skutečnosti,319 a proto samotná deklarace koncernu bez jeho faktické existence nemá kýžený dopad, ba naopak může vést k odpovědnosti nahradit škodu tomu, kdo spoléhal na prohlášení o existenci koncernu. Toto zveřejnění by mělo proběhnout na internetových stránkách společnosti. Zatímco a.s. musí mít webové stránky povinně podle § 7 odst. 2 ZOK, v případě s.r.o. taková zákonná povinnost není. Zákon tak tímto nepřímo ukládá s.r.o., aby si v případě, že chce využívat výhod § 72 odst. 1 ZOK, zřídila webové stránky. Jelikož je pro obchodní korporace výhodné existenci koncernu veřejně deklarovat, je třeba předpokládat, že investice do webových stránek bude investicí žádoucí a častou. Nadto je třeba připomenout, že pokud si s.r.o. zřídí webové stránky, tak je podle § 7 odst. 2 a 3 ZOK v kombinaci s § 435 NOZ povinna uvádět na stránky veškeré informace, jaké je povinna uvádět na obchodních listinách, stejně jako akciová společnost.

5.4 Právo řídící osoby udílet pokyny Významným vlivem řídící osoby na řízení řízené společnosti, je právo udílet pokyny týkající se obchodního vedení. Jak již bylo řečeno výše,320 tak obchodní vedení náleží v případě s.r.o. jednateli, a tomu dle § 195 odst. 2 ZOK nikdo není oprávněn udělovat pokyny týkající se obchodního vedení. Výjimku tvoří § 81 ZOK, který umožňuje v rámci koncernu udělovat orgánu řídící osoby orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení. Tyto pokyny však nemohou být jakékoli, ale musí být v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern. Člen orgánu je však i nadále povinen vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a může se vyvinit z odpovědnosti za újmu pouze, pokud prokáže, že mohl rozumně předpokládat, že tato újma bude dle § 72 odst. 1 ZOK uhrazena. Na rozdíl od podmínek uvedených v § 79 odst. 3 ZOK může být právo na udílení pokynů týkajících se obchodního vedení uplatněno, aniž by musel být koncern veřejně deklarován. Stále však platí, že musí reálně existovat. Tím, kdo může udílet pokyny, není řídící osoba, jak tomu bylo 319

ČERNÁ, Stanislava. O koncernu, koncernovém řízení a vyrovnání újmy. Obchodněprávní revue. 2014. 2/2014, s. 33 320 viz kapitola 3.

65

v případě ObchZ,321, ale její orgán. Důvodem pro tento postup je snaha zdůraznit, že pokyn může dát pouze ten, kdo sám má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, a nikoliv každý zástupce řídící osoby.322 Tato formulace však není nejšťastnější, jelikož pokyny bude striktně vzato udílet řídící osoba prostřednictvím svého statutárního orgánu a nikoli orgán samotný. Pokyny se smí týkat výhradně obchodního vedení. Předpokládá se, že pokyny budou činěny většinou písemně, neexistuje však zřejmý důvod, proč by neměly být ukládány i například ústně, neboť podstatný je především obsah, takže konkrétní název není relevantní. Pokyny mohou obsahovat nejenom příkazy, ale i zákazy. Možnost udílet pokyny je bezpochyby právem, nikoli povinností. Pokud by však toto právo nebylo realizováno, jen těžko bude koncern existovat. Orgán řízené osoby nemá právo udělení pokynů vyžadovat a nelze tedy aplikovat analogicky § 51 odst. 2 ZOK

5.5 Zvláštní právo společníka ovládané osoby – abandonní právo Abandonní právo společníka společnosti s ručením omezeným vyplývá z § 89 ZOK, který dává společníkovi možnost požadovat od ovládané osoby, aby jeho podíl ve společnosti za přiměřenou cenu odkoupila, a to v případě, že v důsledku ovládání došlo k podstatnému zhoršení jeho postavení nebo k jinému podstatnému poškození oprávněných zájmů, a nelze tak po něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Toto právo existovalo i dříve, mohlo být však uplatňováno jenom v případě, že šlo o smluvní koncern. To, že došlo k podstatnému zhoršení společníkova postavení, prokazuje dle § 90 ZOK společník, pokud nestanoví soud, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Prokazuje to tak vždy ten lépe informovaný. O podstatné zhoršení postavení společníků jde vždy, pokud se ovládaná společnost dostane do úpadku, Havel dále uvádí, že to jsou i případy, kdy nastává např. opakovaná ztráta práva na zisk či opakované faktické potlačení hlasovacích práv. 323

321

§190b odst. 2 ObchZ Havel in ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 193 323 tamtéž, s. 206 322

66

Závěr Cílem této práce bylo nastínit vliv společníka na řízení společnosti s ručením omezeným po rekodifikaci a jeho hlavní i dílčí změny oproti předchozí úpravě. Práce poskytuje čtenáři souhrnný pohled na instituty, kterými může společník ovlivnit řízení společnosti a rozhodovat o podstatných událostech v rámci této obchodní korporace. Při zpracování práce jsem se snažil zaměřit především na odlišnosti oproti úpravě předchozí a rovněž na nejasnosti, které s sebou přináší zákon o obchodních korporacích i nový občanský zákoník. Během zpracování práce jsem díky nové právní úpravě narazil na mnoho zákonných nejasností, a to ať už formulačních či faktických. S těmi bylo třeba se vyrovnat a nalézt řešení vzniklých situací. Mnohdy se zákonodárce snažil promítnout závěry judikatury přímo do zákona, v mnoha případech však zapomněl, či možná přehlédl, problémy, které odbornou veřejnost doposud rozdělovaly a neposkytl jejich řešení. Při zpracování tématu jsem vycházel ze všech dostupných zdrojů. Bohužel, s ohledem na teprve nedávné nabytí účinnosti stěžejních předpisů, nebyl počet dostupných pramenů zcela optimální. V době zpracování práce neexistovala žádná monografická literatura vycházející výhradně z nové právní úpravy a zabývající se předmětným, nebo alespoň příbuzným, tématem. V mnoha případech, kdy zákon otevírá prostor pro diskuzi, jsem se tak snažil nalézt odpovědi v literatuře, judikatuře i komentářích vycházejících z úpravy předešlé. Je totiž nesporné, že za obchodním zákoníkem nelze jednoduše udělat tlustou čáru a nereflektovat mnohaletý judikaturní vývoj. Práce není pouhým porovnáním staré a nové úpravy, jelikož vychází z úpravy nové a komparuje předešlou úpravu pouze na místech, kde dochází k markantním či zajímavým změnám. Nová právní úprava přináší celou řadu novinek, jako třeba kumulativní hlasovací právo či nové pojetí podnikatelských seskupení. V mnoha případech je znát snaha zákonodárce reagovat na stále se vyvíjející stav společnosti. Je však jasné, že 1. 1. 2014 se vydalo tuzemské korporátní právo na novou, dlouhou cestu a bude trvat roky, možná desítky let, než judikatura i praxe naleznou řešení těch nejpalčivějších otázek, na které jsem se snažil v této práci upozornit.

67

Seznam zkratek AktG

německý zákon o akciové společnosti

a.s.

akciová společnost

EP

Evropský parlament

ES

Evropské společenství

KS

krajský soud

NOZ, NobčZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník NS

Nejvyšší soud České republiky

NS SR

Nejvyšší soud Slovenské republiky

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

OZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

PřemZ

zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev

Sb.

Sbírky zákonů

sp.zn.

spisová značka

s.r.o.

společnost s ručením omezeným

VS

Vrchní soud

ZOK

zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Seznam použité literatury a pramenů Monografické publikace 

BARTÁK, Matěj, VEBROVÁ, Jitka, RYCHLÁ, Renata. NOVÝ SLOVNÍK CIZÍCH SLOV PRO 21. STOLETÍ. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Plot, 2008. 367 s.



BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, 677 s.

68



BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 2733 s.



ČÁP, Zdeněk, JAHELKA Petr, JOSKOVÁ Lucie, HEJDA Jan, VANĚČKOVÁ Veronika. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2013, 784 s.



DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 2002. 1742 s.



DĚDIČ, Jan, KUNEŠOVÁ-SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. 1. vydání. Praha: NAKLADATELSTVÍ POLYGON, 1999. 751 s.



DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI- Wolters Kluwer, 2008. 454 s.



DVOŘÁK, Tomáš. Valná hromada s.r.o. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. 464 s.



ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997.



ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a.s., 2012. 1119 s.



ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila a kol. Kurz obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 653 s.



ELIÁŠ, Karel, POKORNÁ, Jarmila, DVOŘÁK, Tomáš. Kurz obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 538 s.



ELIÁŠ, Karel, HAVEL, Bohumil. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 574 s.



HAVEL, Bohumil. Obchodní korporace ve světle proměn: Variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Auditorium s.r.o., 2010. 196 s.



HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 287 s.

69



HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Valné hromady společností s ručením omezeným. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 552 s.



LASÁK, Jan a kol. Zákon o obchodních korporacích. Obchodní zákoník. Srovnávací texty. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, 358 s.



MARTINCOVÁ, Olga a kol. NOVÁ SLOVA V ČEŠTINĚ SLOVNÍK NEOLOGIZMŮ. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. 356s.



PELIKÁNOVÁ, Irena. KOMENTÁŘ K OBCHODNÍMU ZÁKONÍKU, 2. díl § 56 – 260. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1998, 1307 s.



POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, 1115 s.



ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013. 1008 s.



ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. 1469 s.

Odborné články 

ČECH, Petr. Dvacetiny nemají být časem pro důchod. Ekonom. 2012, 3/2012, s. 22



ČECH, Petr. Nad několika rekodifikačními nejasnostmi. Obchodněprávní revue. 2012, 11-12/2012, str. 324



ČECH, Petr. Svolání valné hromady. Právní rádce. 2008, 10/2008, s. 4



ČERNÁ, Stanislava. O koncernu, koncernovém řízení a vyrovnání újmy. Obchodněprávní revue. 2014. 2/2014, s. 33



DĚDIČ, Jan. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, 11/2011, s. 325



DVOŘÁK, Tomáš. Aktivní legitimace v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a členské schůze. Právní fórum. 2011, 6/2011, s. 270 70



HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,12/2011, s. 351



HEJDA, Jan. Právní úprava podílu ve společnosti s ručením omezeným v rekodifikačním návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011,3/2011, s. 72



JOSKOVÁ, Lucie. Napadení usnesení valné hromady společníkem podle zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2013,2/2013, s. 41



KORDAČ, Zbyšek. K rozhodování jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Bulletin advokacie. 2008,6/2008, s. 28



KRŮTA, Jan. Znovu k rozhodování jediného společníka v působnosti valné hromady. Ad Notam. 2010, 6/2010, s. 13



LOKAJÍČEK, Jan.

Doktrína Piercing the Corporate Veil neboli prolomení

majetkové samostatnosti právnické osoby a její možnosti v českém obchodním právu. Právní rozhledy. 2011, 12/2011, s. 425 

ŠTENGLOVÁ, Ivana, ČECH, Petr: K rozhodování jediného společníka. Právní rádce. 2008, 9/2008, s. 4



VÍGHOVÁ, Vlasta. Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních korporacích. Daně a právo v praxi. 2012, 10/2012, s. 2



VRBA, Milan. Zákonné ručení společníků společnosti s ručením omezeným podle zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012,2/2012, s. 173

Právní předpisy 

Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4123-1, veröffentlichten bereinigten vom 20.4.1892



RGBI 58/1906 aus 6. März 1906, über Gesellschaften mit beschränkter Haftung (GmbH-Gesetz- GmbHG), letzte Änderung durch BGBI. I Nr. 109/2013



zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

71



Aktiengesetz vom 6. September 1965 (BGBl. I S. 1089), das durch Artikel 26 des Gesetzes vom 23. Juli 2013 (BGBl. I S. 2586) geändert worden ist



zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník



Směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2007/36/ES o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi



Směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2009/102/ES v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem



zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev



zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník



zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Judikatura 

rozhodnutí VS v Olomouci sp. zn. 3 Cmo 60/96, z 30. 5. 1996



usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 2963/99, ze dne 9. 2. 2000



usnesení NS sp.zn. 32 Cdo 4/2000, ze dne 9.5.2000



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 703/2000, ze dne 26.9.2000



usnesení NS sp.zn. 29 Odo 528/2001, ze dne 12.3. 2002



usnesení NS sp.zn. 29 Odo 1168/2005, ze dne 10. 5. 2006



usnesení NS sp.zn. 35 Odo 755/2005, ze dne 13. 12. 2006



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 1193/2007, ze dne 3. 10. 2007



usnesení NS sp. zn. 29 Odo 524/2006, ze dne 11. 12. 2007



rozsudek NS sp.zn. 29 Odo 387/2006, ze dne 26.6.2007



usnesení NS sp.zn. 29 Odo 1400/2006, ze dne 27.5.2008



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3646/2008 , ze dne 25. 11. 2008



usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 324/2008, ze dne 10. 3. 2009



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 3704/2009, ze dne 22.2. 2011



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 23.2.2011



rozsudek NS sp.zn. 29 Cdo 3661/2010, ze dne 25.1.2012

72



rozsudek KS v Brně sp.zn. 29/10 Cm 33/93 ze dne 22.2.1995 in Soudní rozhledy, 1995, 4/1995, s. 89



usnesení VS v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/94 ze dne 14. 3. 1995 in Právní rozhledy, 1995, 12/1995, s. 496 a násl.



usnesení NS SR sp.zn. 4 Obo 122/2000 in Zo súdnej praxe, 2001, 2/2001, s. 36 a násl.



rozsudek VS v Praze sp. zn. 14 Cmo 149/2001 ze dne 26. 2. 2002 in Soudní rozhledy, 2002, 9/2002, s. 327 a násl.



usnesení NS sp.zn. 29 Odo 215/2002 ze dne 27.11.2002 in Soudní judikatura, 2002, 12/2002, s. 939 a násl.



usnesení VS v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2003 ze dne 13. 1. 2004 in Soudní rozhledy, 2004, 10/2004, s. 385 a násl.



usnesení NS sp. zn. 29 Odo 442/2004 ze dne 29. 6. 2005, in Soudní judikatura, 2005, 10/2005, s. 797 a násl.



usnesení NS sp. zn. 29 Odo 1060/2006 ze dne 27. 1. 2009 in Obchodněprávní revue, 2009, 5/2009, s. 139 a násl.



usnesení NS sp.zn. 29 Cdo 5297/2008 ze dne 25.6.2009 in Obchodněprávní revue, 2009, 12/2009, s. 356 a násl.



poznámka k usnesení NS ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 Odo 4822/2008 in Obchodněprávní revue, 2010, 8/2010, s. 243 a násl.

Internetové zdroje 

www.cekia.cz



http://obcanskyzakonik.justice.cz/

73

Abstrakt Práce se věnuje pouze vlivu společníka na řízení společnosti s ručením omezeným. Práce byla psána na rozmezí účinnosti dvou úprav, přičemž východiskem pro tuto práci byla úprava nová, avšak s přihlédnutím k úpravě předchozí a rovněž s přihlédnutím k judikatuře, která se k tomuto tématu vyvíjela přes 20 let. V první kapitole jsou vymezeny klíčové pojmy této diplomové práce, jejichž znalost je pro práci stěžejní. Druhá kapitola se zabývá podílem, který vyjadřuje účast společníka ve společnosti. Kapitola rozebírá jeho kvantitativní a zejména pak kvalitativní stránku. Institut podílu zaznamenal po rekodifikaci změny, které je třeba reflektovat, jelikož vyložení a pochopení podílu je z hlediska tématu důležité. Od výše podílu se totiž mnohdy odvíjí právě společníkův vliv. Těžištěm práce je třetí kapitola, která se zabývá právem společníka na řízení společnosti s ručením omezeným. Toto právo uplatňuje společník především prostřednictvím nejvyššího orgánu společnosti – valné hromady. Kapitola poskytuje přehled o hlavních změnách v kompetenci a ve fungování valné hromady. V kapitole je rovněž rozebrán vliv společníka mimo zasedání valné hromady, prostřednictvím rozhodování per rollam. Kapitola obsahuje taktéž pojednání o právech souvisejících s právem na řízení společnosti, tedy především právo na informace. Čtvrtá kapitola obsahuje specifika vlivu společníka na řízení společnosti v případě, že se jedná o jednočlennou společnost s jediným společníkem. V takovém případě totiž rozhodnutí valné hromady nahrazuje rozhodnutí jediného společníka. Poslední pátá kapitola nabízí stručný exkurz do práva podnikatelských seskupení v pojetí ZOK, a to s důrazem na vliv společníka právě v rámci nového pojetí podnikatelských seskupení. V rámci této kapitoly je pak rozebráno i právo řídící osoby udílet statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny v oblasti obchodního vedení společnosti, jakožto prolomení obecného pravidla, podle kterého nikdo není oprávněn udílet jednateli pokyny týkající se obchodního vedení.

74

Abstract This thesis is dedicated only to an influence of a member on managing company limited by shares. The thesis was written between the legal effects of two acts, but the new legal regulation, with regard to the old regulation and case law, developing for more than 20 years, was the base for my thesis. The first chapter describes the key terms of this thesis, which are crucial for good understanding of the whole problematic. The second chapter deals with the term share, which represents the participation of a member in a company. The chapter analyses its quantitative and particularly its qualitative aspect. The institute of share has changed in such a way that it has to be explained precisely. Understanding of the term share is important for the whole thesis, because it is the share itself, which represents the influence of the member. The focal point of my thesis is described in the third chapter, which deals with a member’s right to participate on managing company limited by shares. This right is asserted especially through general meeting. The chapter gives an overview about the main changes in competence and functioning of the general meeting. There is also member’s influence beyond the general meeting, through per rollam decision-making, described in this chapter. The chapter also contains a discourse about rights connected to the right to manage company, thus especially the right to information. The fourth chapter contains specifics of member’s influence on managing company in case that it is company with just one member. In that case the decision of general meeting is replaced by the decision of one member. The last fifth chapter gives a brief look in the rights of concerns, in the concept of the new Business Corporation Act, with the accent on member’s influence on the right to manage company.

75

KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS: společník / member společnost s ručením omezeným / company limited by shares valná hromada / general meeting

76