VLIV DOTACÍ NA EFEKTIVNOST ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

VLIV DOTACÍ NA EFEKTIVNOST ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY The Influence of the Subsidies on the Agricultural Primary Production Efficiency Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. František KALOUDA, CSc., MBA

Brno, 2014

Autor: Karel BERÁNEK

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2013/2014

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Pro:

BERÁNEK Karel

Obor:

Finance

Název tématu:

VLIV DOTACÍ NA EFEKTIVNOST ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY The Influence of the Subsidies on the Agricultural Primary Production Efficiency

Zásady pro vypracování: Cíl práce: DP analyzuje vliv dotací na efektivnost zemědělské výroby na úrovni jednotlivých (vybraných) komodit. Nevylučuje se mezinárodní srovnání. Výstupem DP bude mj. hodnocení racionality zemědělských dotací, vliv na potravinovou bezpečnost státu (potravinová soběstačnost), míra čerpání rozpočtových prostředků (přerozdělování) a případné další. Postup práce a použité metody: 1. Teoretická východiska fiskální politiky v zemědělství 2. Určení cílů zemědělské dotační politiky v ČR (včetně shrnutí vývoje v posledních letech před vstupem do EU a po vstupu) 3. Analýza rentability výroby vybraných druhů zemědělských komodit 4. Analýza vlivu dotací na ekonomickou efektivnost výroby vybraných komodit 5. Vyhodnocení míry plnění cílů (úspěšnosti) dotační politiky - hodnocení racionality zemědělské politiky, komparace závěrů se skutečným stavem. 6. Závěry DP o možných či žádoucích změnách studovaných problematik v krátkém a dlouhém časovém horizontu. Použité metody: Rešerše pramenů, popis, srovnání, analýza, syntéza. 2

Rozsah grafických prací:

dle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

60 – 80 stran

Seznam odborné literatury: JANDA, Karel. České zemědělství a Evropská unie :předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do Evropské unie. V Praze: Institut výchovy a vzdělání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 32 s. ISBN 80-7105-163-2. JAVŮRKOVÁ, J. a A. ROTTOVÁ. Československé zemědělství v mezinárodním srovnání. Praha: Ústav vědeckých informací pro zemědělství, 1989. 214 s. TOUŠEK, Václav, Antonín VĚŽNÍK, Ilona ŠTĚPÁNKOVÁ, Michal ŠTOKINGER a Radek BRYNDA. Dopady strukturálních fondů EU na restrukturalizaci zemědělství a venkova v regionu NUTS II Jihovýchod. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. první. Brno: Pedagogická fakulta MU Brno, 2005. s. 144-154, 10 s. ISBN 80-210-3759-8. KRILEK, Jozef. Ekonomická efektivnost zemědělství. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1979. 267 s. Ekonomie evropské integrace. Edited by Richard E. Baldwin - Charles Wyplosz. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 478 s. ISBN 978-80-247-1807. LUKÁŠ, Zdeněk a Pavel NEUMANN. Společná zemědělská politika EU. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000. 139 s. ISBN 80-245-0064-7. The economics of the European Union :policy and analysis. Edited by Michael J. Artis Frederick Nixson. 4th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. xx, 436 s. ISBN 978-0-19929896. KOLEJKA, Jaromír. Utopie nebo budoucnost? Na konferenci „Vytváření ziskového zemědělství“ a „Precizní zemědělství“. GeoInfo, Praha: Computer Press, 1999, roč. 6, č. 6, s. 47-47. ISSN 1212-4311.

Vedoucí diplomové práce:

Ing. František Kalouda, CSc., MBA

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2013

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

………………………………………… děkan

V Brně dne 5. 3. 2013 3

J m éno a pří j m ení aut ora: Náz ev di pl om ové práce: Náz ev prác e v an gl i čt i ně: Kat edra : Vedoucí di pl om ové práce: R ok obhaj ob y:

Karel Beránek Vliv dotací na efektivnost zemědělské výroby The Influence of the Subsidies on the Agricultural Primary Production Efficiency Financí Ing. František Kalouda, CSc., MBA 2014

Anotace Předmětem diplomové práce „Vliv dotací na efektivnost zemědělské výroby“ je posouzení vlivu dotační politiky na produkci vybraných zemědělských komodit v podmínkách ČR. Hodnocení je provedeno na základě navržených poměrových ukazatelů efektivnosti výroby, rentability produkce a nákladovosti. Je též posuzován vliv velikosti zemědělského podniku a výrobních oblastí na tuto efektivnost. Podkladová data jsou ve formě průměrných účetních dat zemědělských podniků ze Zemědělské účetní datové sítě spravované Ústavem zemědělské ekonomiky a informací.

Annotation The goal of the submitted thesis “The Influence of the Subsidies on the Agricultural Primary Production Efficiency” is to assess the effects of the subsidy policy on an agricultural production in the Czech Republic. The assessment is made on the basis of the suggested indicators: an efficiency ratio, a profitability ratio and an expense ratio. There is also assessed influence of a farm size and agricultural land production areas on the efficiency. The underlying data are preserved in the form of an average accountancy data of agricultural farms from “The Farm Accountancy Data Network”. The data network is administrated by The Institute of Agricultural Economics and Information.

Klíčová slova Zemědělství, efektivnost, rentabilita, dotace, Evropská unie, Společná zemědělská politika, mléko, skot, prasata, drůbež, rostlinné komodity

Keywords Agriculture, Efficiency, Profitability, Subsidies, Europe union, Common Agricultural Policy, Milk, Cattle, Pig, Plant commodity,

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Vliv dotací na efektivnost zemědělské výroby vypracoval samostatně pod vedením Ing. Františka Kaloudy, CSc., MBA a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 14. května 2014

vlastnoruční podpis autora

5

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Františku Kaloudovi, CSc., MBA připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

6

za cenné

OBS AH ÚVOD ............................................................................................................................................................... 9 1 LITERÁRNÍ REŠERŠE ..................................................................................................................................... 10 1.1 EFEKTIVNOST .................................................................................................................................................. 10 1.2 AGRÁRNÍ SEKTOR A JEHO SPECIFIKA...................................................................................................................... 12 1.3 EFEKTIVNOST ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY V ČR .............................................................................................................. 15 2 CÍLE A METODIKA PRÁCE ............................................................................................................................ 19 2.1 POUŽITÉ METODY HODNOCENÍ............................................................................................................................ 19 2.1.1 Odvození hospodářského výsledku dle metodiky EU ........................................................................... 22 2.2 FADN ZÁKLADNÍ INFORMACE A ORGANIZACE V ČR ................................................................................................. 24 2.3 VÝROBNÍ ZEMĚDĚLSKÉ OBLASTI ČR – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ............................................................................. 26 2.4 VELIKOST PODNIKŮ DLE TYPOLOGIE EU................................................................................................................. 28 3 ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA ............................................................................................................................... 30 3.1 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA EU ................................................................................................................... 30 3.1.1 Období formování a počátky fungování SZP ....................................................................................... 30 3.1.2 Reformy společné zemědělské politiky ................................................................................................ 34 3.1.3 Shrnutí .................................................................................................................................................. 39 3.2. ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA ČR ................................................................................................................................. 40 3.2.1 Ekonomika zemědělství a zemědělská politika před rokem 1989 ....................................................... 40 3.2.2 Transformační období (1989 – 1997) .................................................................................................. 40 3.2.3 Předvstupní zemědělská politika (1998 – 2003) .................................................................................. 42 3.2.4 Podmínky Společné zemědělské politiky pro ČR .................................................................................. 44 4 VÝSLEDKY A DISKUSE .................................................................................................................................. 51 4.1 PRODUKCE MLÉKA ............................................................................................................................................ 51 4.1.1 Základní ekonomické informace .......................................................................................................... 51 4.1.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na produkci mléka........................................ 52 4.2 CHOV SKOTU ................................................................................................................................................... 56 4.2.1 Základní ekonomické informace .......................................................................................................... 56 4.2.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na chov skotu ............................................... 58 4.3 CHOV PRASAT A DRŮBEŽE.................................................................................................................................. 62 4.3.1 Základní ekonomické informace .......................................................................................................... 62 4.3.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na chov prasat a drůbeže ............................. 64 4.4 POLNÍ VÝROBA - ROSTLINNÉ KOMODITY ................................................................................................................ 69 4.4.1 Základní ekonomické informace .......................................................................................................... 69 4.4.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na polní rostlinnou výrobu ........................... 71 4.5 SMÍŠENÁ VÝROBA............................................................................................................................................. 78 4.5.1 Efektivnost výroby zemědělských podniků provozujících smíšenou výrobu ........................................ 78 4.6 KOMPARACE VÝROBNÍCH ZAMĚŘENÍ..................................................................................................................... 85 ZÁVĚR ............................................................................................................................................................. 91 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................................................... 94 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................................................... 97 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................................................. 98 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................................................................... 99

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ..................................................................................................................... 100 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................................... 101

8

Ú vod Vstup ČR do EU znamenal pro české zemědělské podniky změnu spojenou na jedné straně s novými příležitostmi v podobě otevření většího trhu a na druhé straně s přiostřením konkurence a nutností přizpůsobit se regulacím Společné zemědělské politiky. Dle posledních trendů by již zemědělství nemělo pouze produkovat dostatečné množství kvalitních potravin pro obyvatelstvo, ale je též stále více spojováno s údržbou krajiny, rozvojem venkova a ochranou životního prostředí. Tyto mimoprodukční funkce zemědělství jsou hlavním důvodem, proč dotace v zemědělském sektoru získávají stále více na důležitosti a společností jsou víceméně tolerovány1. Dotace se tak stávají významným zdrojem příjmů zemědělských podniků ČR (zvláště hospodařících v méně příznivých oblastech), který přímo ovlivňuje jejich chod a konkurenceschopnost. Tato práce se zabývá otázkou, jaký efekt měl na české zemědělství vstup ČR do EU. Zkoumá zejména vliv dotací Společné zemědělské politiky EU na hospodářské výsledky českých zemědělských podniků a snaží se zodpovědět otázku, zda si české zemědělství dokáže v nových podmínkách udržet schopnost produkovat dostatek kvalitních potravin, nebo zda produkce potravin ztrácí z pohledu efektivnosti jejich výroby v českých podmínkách na významu.

„Více než tři čtvrtiny Evropanů (77 %) mají za to, že SZP je ku prospěchu všem občanům EU. A více než 90 % z nich podporuje základní směry nové politiky, jako např. spravedlivější a konkrétněji zaměřené podpory (92 %) a vytvoření vazby mezi finanční podporou zemědělcům a dodržováním zemědělských postupů příznivých pro životní prostředí („ekologizace“, 91 %). Takové jsou hlavní závěry průzkumu Eurobarometr, který dnes (19.3. 2014)zveřejnila Evropská komise“. Online http://www.agris.cz/clanek/183252/evropane-jsou-ve-velke-mirenakloneni-smerum-nove-szp [cit. 2014-03-19] 1

9

1 Literár ní rešerše 1.1 Efektivnost Jednou z hlavních činností podnikových manažerů je snaha o neustálé zvyšování efektivnosti jimi řízených společností. Ti by měli identifikovat veškeré faktory, které ovlivňují efektivitu jejich podniku a znalost těchto faktorů by měli být schopni využít k dalšímu zvyšování efektivity. Efektivnost ukazuje schopnosti firem využít optimálně stávajících výrobních technologií. V současné době existuje celá řada metodik, které aplikují různé přístupy k měření efektivnosti podniku nebo jeho částí, případně porovnávají efektivnost podniků a/nebo podnikových procesů s podniky (procesy) jinými. Obecně přijímanou definicí efektivnosti je poměr mezi dosaženým výsledkem a vynaloženými prostředky.2 Vause definuje efektivnost firmy jako vztah mezi výstupem produktů nebo služeb a vstupy nutnými k jejich vyprodukování. Jejich vyjádření ve vzájemném poměru se dostane číslo, které lze měřit v průběhu času a vzájemně porovnávat3. Ekonomická teorie operuje zejména s termíny technická efektivnost, alokační efektivnost a efektivnost z rozsahu. Přičemž výroba je technicky neefektivní, pokud firma může vyrábět určitý produkt s menším množstvím nejméně jednoho vstupu, aniž by se při tom zvýšilo množství použitých jiných faktorů.4 Naproti tomu alokační efektivnost znamená, že firmy vyrábějí takový výstup, který si spotřebitelé nejvíce přejí. Nejde tedy jen o to, aby firma vyráběla s co nejnižšími náklady, ale aby současně vyráběla výrobky, o něž mají spotřebitelé zájem. Odpověď na otázku, zda je firma alokačně efektivní se hledá v křivkách nabídky a poptávky. Nabídka je tvořena rostoucí částí křivky mezních nákladů firmy, protože rovnovážná cena se rovná dodatečným nákladům na výrobu poslední prodané produkce (P=MC). Křivka poptávky je odvozena z užitku, který spotřebiteli přinese poslední jednotka koupeného statku, tzn. cena je dána tím, kolik je ochoten spotřebitel zaplatit za tuto poslední jednotku (P=MU). V bodě rovnováhy platí MC=MU.5 Oproti technické efektivnosti, bere alokační efektivnost v potaz též hodnoty vstupů a výstupů, čili ukazuje jak je firma schopna využít optimálně vstupů při daných cenách k produkci optimální kombinace výstupů při 2

Fibírová, J., Šolajková, L., Hodnotové nástroje řízení a měření výkonnosti podniku. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2005, 263 s. ISBN 80-7357-084X

3

Vause, A.H., Guide To Analysing Companies, Fifth edition, Profile Books Ltd, 2009, 329s. ISBN 9781576603413, str.173

4

Soukup, J., Mikroekonomická analýza. Vyd. 4. E-knihy, 2012, ISBN 978-80-905326-2-5, str. 56

Hořejší, B., Soukupová, J., Macáková, L., Soukup, J., Mikroekonomie. Vyd. 5. Praha: Mnanagement Press, 2010, ISBN 978-80-7261-2185, str.272 5

10

daných cenách. Z uvedeného lze vyvodit, že firma je alokačně efektivní pokud je nastavení kombinace vstupů a výstupů při daných cenách takové, že firma maximalizuje svůj zisk. Alokační efektivnost v sobě zahrnuje technickou efektivnost jako předpoklad k maximalizaci zisku, avšak technická efektivnost neznamená nutně též alokační efektivnost, protože kombinace vstupů a výstupů může být optimální k produkčním možnostem, ale nemusí být optimální k maximalizaci zisku.6

Vliv jednotlivých složek efektivnosti na ekonomickou

efektivnost firmy orientované na maximalizaci zisku shrnuje Čechura: „Firma musí vyrábět maximální množství výstupů z daných vstupů, správně kombinovat vstupy a výstupy vzhledem k jejich cenám a rovněž vyrábět optimální rozsah produkce“7. Suchánek se Štamfestovou ve své práci uvádí koeficient efektivnosti, který udává, nakolik jsou v podniku využívány zdroje ve formě nákladů8:

kde: TR . . celkový příjem n . . . počet výstupů (druhů produktů) p . . . cena i-tého produktu y . . . množství i-tého produktu TC . . celkové náklady m . . . počet vstupů (druhů výrobních faktorů) w . . . cena i-tého vstupu x . . . množství i-tého vstupu

6

Cesaro, L., Marongiu, S., Arfini, F., Donati, M., Capelli, M. G. Metodology for analysing competitiveness, efficiency and economy of scale. Use and application of DEA [Working paper No. D5. 1. 3]. FACEPA Deliverable, 2009. Dostupné z: http://www.rica.inea.it/public/it/view_file.php?action=article&id=128&ext=pdf&data_type=application/pdf&file_name=Methodology for analysing competitiveness, efficiency and economy of scale. Use and applications of DEA [cit. 2013-7-31] 7

Čechura, L. Zdroje a limity růstu agrárního sektoru. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 296 str. ISBN 978-80-7357-493-2, str.11

Suchánek, P., Štamfestová, P., Měření ekonomické efektivnosti podniků: praxe průmyslových podniků ČR. Sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní konference Hradecké ekonomické dny 2012, díl I. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2012, ISBN 978-80-7435171-6, str. 264 8

11

1.2 Agrární sektor a jeho specifika Zemědělství zaujímá nezastupitelné místo v hospodářství každého státu a to skrze své funkce: produkční a mimoprodukční. Produkční funkce zajišťuje základní komodity z hlediska výživy obyvatelstva tj. potraviny, a to nejen v dostatečném množství a struktuře, ale i kvalitě a dostupnosti. Součástí této funkce je i nepotravinářská zemědělská produkce, jež zahrnuje výrobu technických tuků a olejů, surovin pro textilní, kožedělní a farmaceutický průmysl, alternativních zdrojů energie atd. V současné době se stále více do popředí dostává též mimoprodukční funkce zemědělství a propojování zemědělství s rozvojem venkova. Složky mimoprodukční funkce zemědělství lze charakterizovat následujícím schématem. Obrázek 1 – Mimoprodukční funkce zemědělství

Zdroj: SVATOŠ, Miroslav. Ekonomika agrárního sektoru: (vybraná témata). Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008, ISBN 978-80-213-1846-5. Str.39

Specifičnost agrárního sektoru oproti ostatním hospodářským sektorům je dále též dána:9 biologickým charakterem výroby – jelikož zemědělství pracuje s živými organismy a na potraviny jako produkt zemědělství jsou kladeny jiné nároky než na ostatní produkty průmyslu (potravinová bezpečnost), sezónností – která ovlivňuje nejen produkci, ale též např. nájem pracovní síly a nesoulad tvorby nákladů a výnosů a výrobního procesu s trhem závislostí na přírodních podmínkách – což přináší velkou rizikovost pro zemědělské podnikatele, jelikož při nepřízni počasí jsou při stejných nákladech jako při jeho přízni minimální či nulové zisky, 9

Svatoš, M: Agrární politika, 202 stran, Česká zemědělská univerzita, Praha 2013, ISBN 978-80-213-1914-1. Str. 19

12

existencí meziproduktu – zvláště v podnicích kombinujících rostlinnou a živočišnou výrobu, značné bariéry vstupu do odvětví – díky vysokým pořizovacím nákladům a to např. u zemědělské techniky, budov, živočišné i rostlinné výroby, aj. specifika půdy jako primárního výrobního faktoru, atd.

Vliv přírodních podmínek na ekonomické hospodaření zemědělských podniků lze pro názornost demonstrovat na následujících grafech č. 1 a č.2, jež znázorňují vývoj ceny pšenice v několika posledních letech.

Graf 1 – Vývoj ceny pšenice českých výrobců Kč/t

Graf 2 – Vývoj ceny pšenice USc/bušl – Chicago Board of Trade

Zdroj: Autor na základě dat ČSÚ, dostupné:

Zdroj: http://www.cmegroup.com/trading/agricultural/ [cit. 2014-2-24]

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ipc_cr [cit. 2014-2-24]

Ceny zemědělských komodit vychází z cen stanovených na světových komoditních burzách, kde mezi hlavní faktory ovlivňující cenu patří zejména množství komodity aktuálně na trhu nabízené a očekávaná budoucí nabídka komodity. Přičemž u rostlinných komodit je tato nabídka závislá zejména na množství celosvětově osetých ploch danou komoditou a na vývoji počasí, které, značně ovlivňuje výnosy produkce. Ceny rostlinných komodit jsou následně přenášeny do cen komodit živočišných (maso, mléko, vejce aj.). Rostlinné komodity představují pro živočišnou výrobu náklad ve formě krmiv, nebo surovin pro výrobu krmiv. Cena rostlinných komodit tak zprostředkovaně ovlivňuje nákladovost výroby komodit živočišných.

13

Výše uvedená specifika agrárního sektoru slouží k ospravedlnění hospodářských zásahů ze strany vlád do vývoje agrárního sektoru aplikací různých agrárních politik. Agrární politika používá řadu různých nástrojů, jejichž význam se v čase značně mění, právě tak, jak se mění cíle, jichž chce tvůrce politiky dosáhnout. Základní pravidlo pro tvorbu politik stanovuje, že pokud je definován alespoň jeden cíl politiky, je nutno vytvořit nástroj, který slouží k jeho dosažení. V případě agrární politiky můžeme klasifikovat tyto nástroje pomocí základního členění dle Colmana a Younga (1989)10. Tabulka 1 – Nástroje agrární politiky podle jednotlivých úrovní působnosti

Farmářské

Tržní

Hraniční

Státní subvence

Polovládní obchodní a marketingové společnosti

Importní tarify, přirážky nebo cla

Produkční podpory

Intervenční nákupy

Exportní podpory nebo cla, importní kvóty

Dotování vstupů

Potravinové dotace spotřebitelům

Netarifní bariéry

Investiční granty

Spotřební daně

Produkční nebo výměrové kvóty

Dotace zpracovatelskému průmyslu

Nucené potravinové odvody

Veřejné investice do vzdělání, výzkumu a infrastruktury

Uvedení půdy do klidu Pozemkové reformy

Zdroj: Colman, D., Young, T., 1989, převzato: Svatoš, M.: Agrární politika, 202 stran, Česká zemědělská univerzita, Praha 2013, ISBN 97880-213-1914-1, str. 56

Zemědělské podniky jsou kromě tržních vlivů tedy též značně ovlivňovány nástroji použité agrární politiky, která zasahuje do alokačních sil cenového mechanismu trhu. Na použité nástroje agrární politiky reagují manažeři podniků realokací výrobních faktorů a změnou výrobkového portfolia, tak aby zajistili dosažení pokud možno co nejlepších hospodářských výsledků jimi řízených podniků.

10

Převzato: Svatoš, M: Agrární politika, 202 stran, Česká zemědělská univerzita, Praha 2013, ISBN 978-80-213-1914-1, str.56

14

1.3 Efektivnost zemědělské výroby v ČR Přistoupení ČR k EU v roce 2004 a přijetí CAP sebou přineslo změny, které výrazným způsobem ovlivňují ekonomický vývoj zemědělského sektoru. Na dané téma vzniklo od té doby mnoho vědeckých prací. Například Doucha a Foltýn11 ve své studii zaměřené na vývoj úrovně multifunkčního charakteru českého zemědělství a jeho jednotlivých kategorií farem za období 2003-2005 konstatují, že ekonomická situace českého zemědělství a zemědělských podniků se po vstupu do EU výrazně zlepšila a to zejména díky růstu podpory zemědělským podnikům. Štolbová s Hlavsou12 ve studii zkoumající dopady plateb LFA na hospodářské výsledky podniků v letech 2004 – 2006 ukazují růst závislosti ekonomických výsledků na velikosti vyplacených dotací. Špička, Boudný a Janotová13 ve své analýze provedené na datech z let 2005 – 2007 dokazují, že provozní dotace mají přímý vliv na úroveň a stabilitu příjmů farmářů. Autoři konstatují, že platby z části nebo zcela oddělené od produkce působí jako „finanční polštář“ snižující riziko příjmové variability a zajišťující farmářům stálý příjem. Tento efekt se jeví více zřetelný zejména v rostlinné výrobě, která je více ovlivněna počasím, jež způsobuje variabilitu cen. K podobným závěrům dochází též Chrastinová s Burianovou14, které analyzují vývoj Slovenského zemědělství na datech z let 2004 – 2007. Ve své práci uvádějí, že po roce 2004 je tento sektor charakteristický lepší příjmovou situací, ale paradoxem je, že s růstem podpor klesá produkce, stagnuje úroveň mezd a klesá zaměstnanost. Podobně ve své práci cituje Chovancová15: „Dle Danny většina farem není schopna vyprodukovat zisk bez pomoci, která je poskytována dotacemi, což podkládá případovou studií Scientia Agriculturae Bohemica. Tato studie, uvolněná v roce 2009, dospěla ke zjištění, že dotace v České Republice nezvyšují produkční potenciál a efektivnost farem. Místo toho kryjí pouze provozní náklady. Baun výše uvedené podporuje názorem, že státy střední a východní Evropy vidí dotace, plynoucí ze společné zemědělské politiky jako hlavní finanční užitek členství v EU. Dle Tomšíka ale SZP a systém podpor z ní vyplývající přinesl znatelné vylepšení ekonomických výsledků a růst stability zemědělských příjmů“.

Doucha, T., Foltýn, I., 2008: Czech agriculture after the accession to the European Union – impacts on the development of its multifunctionality. Agricultural Economics, 54, 4: 150–157. ISSN 0139- 570X. Online: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/01232.pdf [cit. 2013-10-21] 11

Štolbová, M., Hlavsa, T., 2008: The impact of the LFA payments on the FADN farms in the Czech Republic. Agricultural Economics, 54, 10: 489– 497. ISSN 0139-570X. Online: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/02475.pdf [cit. 2013-8-19] 12

Špička, J., Boudný, J., Janotová, B., 2009: The role of subsidies in managing the operating risk of agricultural enterprises. Agricultural Economics, 55, 4: 169–179. ISSN 0139-570X. Online: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/06130.pdf [cit. 2013-8-19] 13

Chrastinová, Z., Burianová, V., 2009: Economic development in Slovak agriculture. Agricultural conomics, 55, 2: 67–76. ISSN 0139570X. Online: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/04258.pdf [cit. 2013-8-19] 14

Chovancová, M.: Vícekriteriální regionální analýza ekonomické efektivnosti zemědělských podniků po vstupu ČR do EU, Doktorská vědecká konference Think Together, 7.února 2011, Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, ISBN 978-80-2132169-4. Str. 42-52 Online: http://tt.pef.czu.cz/Files/1_printVersion_39.pdf [cit. 2013-8-2] 15

15

Malá, Červená a Antoušková16 ve své práci zaměřené na podniky specializované na rostlinnou produkci statisticky prokázaly, že přímé platby mají negativní efekt na produkci zemědělských podniků (jedno - procentní růst přímých plateb snižuje produkci o 0,185%). Provedený výzkum tak prokazuje, že přímé platby nemotivují zemědělské podniky k růstu produkce naproti cenové podpoře, jež byla dominantní do roku 1992. Vliv jiných dotací na produkci nebyl prokázán. U vlivu dotací na finanční výsledky bylo jasně prokázáno, že přímé platby mají významný vliv na velikost zisku. Výzkum byl proveden na datech za roky 2004 – 2009. Kroupová a Malý17 analyzují ekonomickou a technologickou efektivnost v chovu masného skotu v České republice při působení odlišných technologií chovu a při současném působení vybraných dotačních titulů. Ve svém příspěvku dochází k závěru, že výkrm jatečného skotu z hlediska nákladovosti i ziskovosti produkce je prokazatelně ovlivňován zvolenou technologií chovu. Jako ekonomicky efektivnější z pohledu maximalizace zisku i nákladové rentability se jeví způsob celoročního kotcového ustájení oproti výkrmu skotu ve volném stelivovém ustájení v kombinaci s volnou pastvou na pastvinách. Výše uvedené závěry jsou platné i při zahrnutí dotací poskytovaných v rámci národních doplňkových plateb. Pokud však budou uvažovány i dotace poskytované na ošetřování travních porostů v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova a na podporu znevýhodněných oblastí, stává se produkce ziskovější volné ustájení v kombinaci s volnou pastvou. Medonos18 ve svém příspěvku hodnotí ekonomickou efektivnost zemědělských podniků na datech z let 1998 – 2000 podle přírodně klimatických podmínek (výrobních oblastí). Výsledky výzkumu prokázali mírnou závislost efektu z podnikatelské činnosti v zemědělství na výrobních oblastech a dále na výkyvech cen zemědělských výrobců. Úspěšnost podniků je dána především schopnostmi a dovednostmi řídících pracovníků a jejich zaměstnanců. Boudný, Janotová a Medonos19 se ve své práci zabývají analýzou faktorů, které odlišují úspěšnější zemědělské podniky od méně úspěšných z pohledu ekonomické výkonnosti reprezentované dosahovanou úrovní čisté přidané hodnoty a z pohledu technické efektivnosti. Malá, Z., Červená, G., Antoušková, M.: Analysis of the impacts of Common Agricultural Policy on plant production in the Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2011, LIX, No. 7, pp. 237– 244 Online: http://www.mendelu.cz/dok_server/slozka.pl?id=51329;download=88591 [cit. 2013-10-17] 16

Kroupová, Z. Malý, M. Efektivnost chovu masného skotu Online: htp://www.agris.cz/Content/files/main_files/74/152659/047Kroupova.pdf [cit. 2013-10-17] 17

Medonos, T. Ekonomická efektivnost jako předpoklad multifunkčního zemědělství, článek z konference Ekonomická efektivnost jako předpoklad multifunkčního zemědělství. Online: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/59/136891/medonos.pdf [cit. 2014-01-13] 18

J. Boudný, j., Janotová, B., Medonos, T., Analýza efektivních a méně efektivních podniků. Bulletin ÚZEI č. 7/2011, Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2011 19

16

Z analýzy provedené na datech roku 2007 u zemědělských podniků právnických osob a velkých podniků fyzických osob vyplývá, že technická neefektivnost je podstatně více ovlivněna kvalitou managementu výrobního procesu než suboptimálním rozsahem výroby. S poklesem technické efektivnosti podniku je spojena nižší kvalita obhospodařované půdy s nižšími hektarovými výnosy a zvýšení výměry trvalých travních porostů. Analýza technické efektivnosti, provedená těmito autory, ve skupinách podniků členěných podle velikosti potvrzuje, že s růstem velikosti podniku nejprve roste efektivnost z rozsahu výroby v důsledku „rozředění“ celkových fixních nákladů, úspor transakčních nákladů či vyšší vyjednávací síle na trhu. Po dosažení optimální velikosti technická efektivnost klesá v důsledku vyšších transakčních nákladů na management výroby. Existující rozdíly v přírodních podmínkách a vybavenosti jednotlivých podniků, přístupu na trh půdy, práce a kapitálu však neumožňují jednoznačně doporučit univerzální „optimální“ výrobní strukturu. Ekonomická úspěšnost zemědělských podniků je do značné míry vedle využití produkčního potenciálu ovlivňována vyplácenými podporami. Z analýzy vyplývá, že provozní podpory působí na vyrovnávání příjmových disparit. V rámci skupin podniků podle výrobního zaměření dochází k přibližnému vyrovnávání úrovně čisté přidané hodnoty na hektar zemědělské půdy, kdy nejvyšší hodnoty dosahují podniky se smíšenou ŽV s největším zastoupením půdy v LFA při relativně vyšší pracovní náročnosti výroby. Nejnižší úrovně tohoto ukazatele dosahují podniky zaměřené na polní výrobu s vysokou intenzitou a nižší pracností výroby. Z citovaných zdrojů vyplývá, že vstup ČR do EU a přijetí SZP má pozitivní vliv na finanční situaci českých zemědělských podniků. Tento stav však není způsoben růstem jejich výkonnosti a produkční schopnosti (růst jednotkových výnosů v rostlinné výrobě, popř. jednotkové užitkovosti v živočišné výrobě), ale růstem dotačních podpor. Přičemž dotace tvoří větší část příjmů u těch podniků, které jsou znevýhodněny horšími podmínkami výroby (viz. např. dotace poskytované na ošetřování travních porostů v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova a na podporu znevýhodněných oblastí). Velikost podniku a výrobní oblast nemá významný vliv na dosahování ziskovosti. Naproti tomu zisk ovlivňují zvolené technologie výroby a schopnosti managementu a pracovníků. Uvedené zdroje zabývající se vlivem dotací většinou hodnotily relativně krátké období po vstupu ČR do EU. Lze se domnívat, že úspěšné zemědělské podniky po počátečním využití dotací ke své finanční stabilizaci a k zabezpečení mimoprodukčních funkcí, dokáží v delším období využít tyto zdroje též k financování nových produktivnějších technologií vedoucí 17

k dalšímu zvyšování efektivity výroby základních zemědělských komodit. Tuto domněnku lze podpořit i poslední informace z tisku20: „Užitkovost tuzemských dojnic se stále zvyšuje. „První faktor je, že chovatelství obecně v České republice má hluboké kořeny, čili je tam lidský faktor,“ vysvětluje prezident Agrární komory Jan Veleba. „Druhý faktor je ten, že to bylo jedno z mála odvětví, kde bylo vysoce nainvestováno,“ dodal s tím, že technologie využívané českými chovateli snesou srovnání se světovou špičkou“.

Lidové noviny 14.3. 2014 : Místo českých stračen máme holštýnské superdojnice. Online: http://byznys.lidovky.cz/misto-ceskych-stracenmame-holstynske-superdojnice-lamou-mlecne-rekordy-1lz-/firmy-trhy.aspx?c=A140312_155038_firmy-trhy_mev [cit. 2014-03-14] 20

18

2 Cíle a metodika práce Diplomová práce se dělí na část popisnou a část analytickou. Popisná část: 1. Shrnuje vývoj Společné zemědělské politiky EU, ukazuje, jak se měnily její cíle v souvislosti s vývojem produkčních schopností agrárního sektoru a objasňuje principy jejího fungování. 2. Shrnuje vývoj zemědělské politiky ČR od doby transformace z centrálně řízené ekonomiky na tržní hospodářství po současnost. Popisuje jednotlivé fáze vývoje: období transformace, období přípravy na přijetí Společné zemědělské politiky a období od přistoupení ČR k EU. Popisuje cíle agrární politiky a nástroje k jejich dosažení. Analytická část: 1. Objasňuje základní ekonomické a produkční ukazatele jednotlivých hodnocených komodit v podmínkách ČR: mléka, hovězího masa, vepřového a drůbežího masa a vybraných komodit rostlinné výroby (obilnin, brambor, cukrovky a řepky). 2. Hodnotí efektivnost výroby podniků zaměřených na vybrané komodity pomocí autorem navržených poměrových ukazatelů. Analýza je provedena na ekonomických datech českých zemědělských podniků z let 2002 – 2012. V rámci daného výrobního zaměření je též posouzena efektivnost z hlediska ekonomické velikosti podniku a výrobní oblasti. V závěru práce je provedena komparace jednotlivých skupin podniků dle výrobního zaměření a zhodnocen vliv dotací na vývoj jejich ziskovosti. Je zde vyjádřen názor na úspěšnost nastolené dotační politiky včetně jejích důsledků na schopnost produkovat základní potraviny a zajišťovat potravinovou soběstačnost.

2.1 Použité metody hodnocení Zdrojem dat pro analytickou část je databáze hospodářských výsledků zemědělských podniků získaná v rámci šetření FADN21, kterou za ČR zajišťuje Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Je provedena analýza rentability a efektivnosti zemědělské výroby podniků v rámci

21

FADN – Farm Accountancy Data Network – Zemědělská účetní datová síť, Bližší popis je uveden v následující kapitole 2.2.

19

níže uvedených třídících kritérií, následně je provedena komparace takto roztříděných podniků. Podniky jsou tříděny dle následujících kritérií: 1. Podle výrobní specializace podniků, které v ČR hrají nejdůležitější roli a. produkce mléka b. chov skotu c. chov prasat a drůbeže d. rostlinná polní výroba e. smíšená výroba Třídění vychází z typologie FADN. Vzhledem k zadání diplomové práce se jedná o základní třídící znak. Takto roztříděné podniky jsou dále členěny dle následujících dvou kritérií. 2. Podle ekonomické velikosti podniků a. malé b. střední c. velké Třídění vychází z typologie EU. Smyslem tohoto třídění je posoudit, zda velikost podniku má vliv na efektivnost výroby. 3. Podle výrobních oblastí: a. kukuřičná + řepařská b. bramborářská + bramborářsko-ovesná c. horská Třídění reflektuje výsledky zemědělských podniků z hlediska vlivu přírodních podmínek - půdy a počasí. Toto třídící kritérium je uplatněno pouze u podniků specializujících se na rostlinnou a smíšenou výrobu. Tedy u podniků kde půda představuje významný výrobní faktor.

20

U takto roztříděných podniků je provedena analýza efektivnosti a rentability výroby pomocí následujících ukazatelů: 1. Ukazatel efektivnosti výroby

Kde: V – výnosy z provozní činnosti, v tomto případě jsou představovány výnosy ze zemědělské produkce a výnosy z dotací N – náklady, ve smyslu veškerých nákladů na zemědělskou produkci Vzorec lze dále rozdělit na 2 složky:

Kde: V(p) – výnosy ze zemědělské produkce vyjádřené v cenách výrobců V(d) – výnosy z dotací v podobě čistého příjmu od vlád (přijaté dotace – zaplacené daně) Ukazatel E nám říká, kolik korun výnosů (hodnota výstupu) nám přinese 1 koruna vynaložených nákladů (hodnota vstupů). Ukazatel je obdobou vzorce navrženého Suchánkem E=TR/TC (viz. kap. 2.1.). Podmínkou rentability výroby je, aby se ukazatel E rovnal alespoň hodnotě 1(hranice rentability). V případě, že ukazatel E < 1, dosažené výnosy nestačí na pokrytí nákladů a podniky je ztrátový. V případě, že E > 1, výnosy převyšují náklady a podnik dosahuje zisku. Čím je hodnota E větší, tím efektivněji dokáže podnik využívat výrobních vstupů. 2. Ukazatel rentability produkce

21

Kde: DZČ – Důchod ze zemědělské činnosti v podobě hospodářského výsledku dle metodiky FADN, odvození je uvedeno dále v kapitole 2.1.1. Ukazatel nám říká, kolik korun zisku přinese produkce v hodnotě jedné koruny. Jedná se o alternativu ukazatele rentability tržeb, za předpokladu, že podnik veškerou produkci realizuje na trhu (nedochází k pohybu zásob). 3. Ukazatel nákladovosti

Ukazatel udává kolik korun nákladů je potřeba vynaložit k výrobě produktu v hodnotě 1 koruny. Ukazatel je možno dále rozdělit na 2 dílčí ukazatele:

Kde N(vs) – náklady výrobní spotřeby N(ef) – náklady externích faktorů

Ukazatel je v práci využíván při komparaci různě velkých farem stejného výrobního zaměření. Z ukazatele je možno dovodit, zda velikost podniku má vliv na efektivnost využití různých složek nákladů (vstupů). 2.1.1 Odvození hospodářského výsledku dle metodiky EU Výpočet hospodářského výsledku je proveden dle metodiky FADN EU. Při použití výkazů zisků a ztrát dle českých účetních standardů by nebylo možno do hodnocení zařadit fyzické osoby, které nevedou podvojné účetnictví. Hospodářský výsledek je dle metodiky EU vyjádřen v podobě důchodu ze zemědělské činnosti (DZČ). Základním ukazatelem FADN je celková zemědělská produkce. Ta je dána součtem produkce rostlinné výroby, produkce živočišné výroby a ostatní produkce. Součet provozních dotací a 22

celkové zemědělské produkce pak udává celkové výnosy z provozní činnosti. Pokud k tomuto součtu přidáme saldo investičních dotací a daní získáme celkové výnosy farmy. Na straně nákladů stojí výrobní spotřeba složená z přímých nákladů a ostatních nákladů, odpisy a externí faktory zahrnující mzdové náklady, pachtovné a úroky. Rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady pak tvoří důchod ze zemědělské činnosti.22 Odvození hospodářského výsledků zemědělských podniků dle metodiky FADN EU je názorně uveden v následujícím obrázku 2. Obrázek 2 – Odvození hospodářského výsledku dle metodiky FADN EU

Zdroj: FADN CZ. Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/METODIKY_UKAZATELE.htm [cit. 2014-01-06]

Vysvětlení některých pojmů z předešlého schématu:23 Saldo provozních daní a dotací = dotace provozní + bilance DPH (kromě na investice) – daně Bilance DPH (kromě na investice) = DPH z tržeb + DPH vrácená správcem daně – DPH z nákupů Saldo investičních dotací a daní = dotace na investice + kompenzace za ukončení produkce mléka – DPH z investic Svitáková, B., komparativní analýza podpor v méně příznivých oblastech (LFA) v postkomunistických zemích střední evropy, Journal of Competitivnes 1/2010, Fakulta managementu a ekonomiky UTB, str. 91, online: http://www.cjournal.cz/files/28.pdf [cit. 2014-03-12] 23 Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/METODIKY_UKAZATELE.htm [cit. 2014-04-02] 22

23

DPH z investic = DPH z nákupu dlouhodobých aktiv

Tabulka 2 – Algoritmus výpočet hospodářského výsledku dle metodiky EU A1

Produkce rostlinné výroby

A2

Produkce živočišné výroby

A3

Ostatní produkce

A = A1 + A2 + A3

Celková zemědělská produkce

B1

Přímé náklady

B2

Ostatní věcné náklady

B = B1 + B3

Výrobní spotřeba

C1

Saldo provozních dotací a daní

D=A–B+C

Hrubá přidaná hodnota

E1

Odpisy

F = D – E1

Čistá přidaná hodnota

G1

Mzdové náklady

G2

Pachtovné

G3

Úroky

G = G1 + G2 + G3

Externí faktory

H1

Saldo investičních dotací a daní

I = F – G + H1

Důchod ze zemědělské činnosti

Zdroj: vlastní konstrukce autora

Mezi přímé náklady se řadí zejména náklady na pořízení osiv, hnojiv, prostředků na ochranu rostlin a krmiv. Ostatní náklady v sobě zahrnují náklady na budovy, stroje, energie, PHM a služby.

2.2 FADN základní informace a organizace v ČR Zemědělská účetní datová síť FADN byla v Evropské unii zřízena roku 1965 nařízením Rady č. 79/56. Systém FADN od té doby představuje hlavní zdroj informací Evropské komise o reálné ekonomické situaci zemědělských podniků. V rámci této sítě je v každém členském státě EU zajišťován sběr výrobních a ekonomických ukazatelů o hospodářských výsledcích z 24

reprezentativního souboru zemědělských podniků a tyto individuální údaje jsou předávány pracovišti Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova (DG AGRI). Síť FADN je tvořena několika orgány. Základním orgánem je Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova DGAGRI, které koordinuje činnost národních Kontaktních pracovišť FADN, přebírá od nich podnikové údaje a zajišťuje zpracování databáze FADN všech členských zemí EU pro potřeby EK. Další orgán na úrovni EU představuje Řídící výbor EK FADN, jenž zastává dozorčí a řídící funkci na úrovni EK. Výbor EK FADN se schází zpravidla čtyřikrát ročně, přičemž každou členskou zemi reprezentuje jeden zástupce. Delegovaným členem řídícího výboru EK FADN za Českou republiku je v současné době pan ing. Josef Hanibal, vedoucí Kontaktního pracoviště FADN ČR. Kontaktní pracoviště FADN ČR (Liaison Agency FADN) vykonává funkce a úkoly za ČR, které vyplývají z Nařízení Rady 79/65/EEC. Základním úkolem Kontaktního pracoviště FADN je organizace šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků dle standardů a metodik EU, kontrola a předávání dat FADN ČR do EU v požadovaném formátu, termínu a kvalitě. Kontaktní pracoviště FADN dále zajišťuje organizačně i po věcné stránce fungování a jednání Národní komise FADN ČR, zastupuje ČR v Řídícím výboru FADN Evropské komise a zajišťuje implementaci rozhodnutí tohoto výboru v ČR. V neposlední řadě též zabezpečuje využití dat FADN odbornou veřejností v ČR včetně distribuce dat formou publikací a elektronickými médii. Z rozhodnutí ministra zemědělství ČR ze dne 6. 10. 2003 vyplývá vznik Národní komise FADN. Prostřednictvím Národní komise vykonává ministr zemědělství kontrolní a řídící funkce ve vztahu k FADN ČR. Budování sítě FADN v České republice započalo roku 1994. V rámci sítě testovacích podniků prováděl tehdejší Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky výběrová šetření hospodářských výsledků v zemědělství. V roce 2003 pak došlo z rozhodnutí ministra zemědělství k založení Kontaktního pracoviště FADN ČR. Vlastní sběr dat šetření FADN v ČR zajišťují vybrané účetní a poradenské firmy, které garantují zpracování a předání podnikových dat Kontaktnímu pracovišti. V roce 2011 zahrnoval výběrový soubor zemědělských podniků FADN celkem 1 692 podnikatelských subjektů, z toho 645 právnických osob a 1 047 fyzických osob. Celková výměra zemědělské půdy podniků v 25

šetření je 938 095 ha, což představuje 26,5 % celkové obhospodařované zemědělské půdy České republiky. V rámci skupiny právnických osob je v tomto souboru 238 zemědělských družstev se 48,7 % celkové výměry zemědělské půdy družstev a 395 obchodních společností s 26,8 % celkové výměry zemědělské půdy obchodních společností. Fyzické osoby jsou reprezentovány 511 subjekty ve velikosti do 50 ha z.p., 217 subjekty ve velikosti 51 - 100 ha, 226 subjekty ve velikosti 101 - 300 ha a 93 subjekty nad 300 ha, přičemž výměra výběrového souboru fyzických osob představuje 10,7 % jejich celkové výměry zemědělské půdy. Pozn.: Informace v této kapitole byly zpracovány na základě informací uvedených na webových stránkách pracoviště FADN CZ. 24

2.3 Výrobní zemědělské oblasti ČR – základní charakteristika Česká republika má v současné době (31. 12. 2011) 4 229 tis. ha zemědělské půdy, která zaujímá přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, naopak o 71 tis. ha se zvýšila výměra pozemků, evidovaných v katastru nemovitostí, jako trvalé travní porosty. Ve volné krajině jsou zemědělsky využívané plochy její nejdynamičtěji se měnící součástí. Její utváření poměrně rychle reaguje na změny sociálně ekonomických podmínek a přizpůsobuje se jim. Vlastníci zemědělských velkofarem se při svém rozhodování o způsobu využití obhospodařovaných pozemků, převážně pronajatých od středních vlastníků, řídí podmínkami diktovanými tržním hospodářstvím a intervenčními dotacemi Evropské unie a státu. To je motivuje k orientaci na pěstování velmi omezeného počtu plodin, které nabízejí relativně největší výsledný efekt 25. Pěstování plodin je rovněž podmíněno fyzicko-geografickými předpoklady (klima, půdní typy, půdní druhy) a ekonomickými předpoklady. Na základě těchto dvou charakteristik bylo v 60. letech 20. století vypracováno ohodnocení půd a území ČR bylo rozčleněno na zemědělské výrobní oblasti. Dle metodiky platné od roku 2003 se území ČR člení na čtyři zemědělské výrobní oblasti a jedenáct podoblastí26:

Dostupné z http://www.uzei.cz/organizace-fadn-v-cr/ [cit. 2013-11-25] a http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/FADN_V_CR_C.htm [cit. 2013-11-25] 24

Svobodová, H. a kol., Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky, Pedagogická fakulta Masarykovi univerzity Brno, online: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvi-rybolov.html [cit. 2014-04-01] 25

26

Dostupné z http://web2.mendelu.cz/af_217_multitext/ke_stazeni/produkce/Pudni_fond_CR.pdf [cit. 2014-03-22]

26

Kukuřičná výrobní oblast – má podoblasti K1, K2, K3 nachází se v nejteplejších nížinách, je vhodná pro pěstování nejnáročnějších plodin – kukuřice na zrno, pšenice, teplomilná zelenina a ovoce – Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval. Řepařská výrobní oblast – má podoblasti R1, R2, R3 – vhodná pro pěstování obilovin a cukrové řepy – Polabí, Hornomoravský úval. Bramborářská výrobní oblast – má podoblasti B1, B2, B3 – vhodná pro pěstování brambor, žita, pícnin – louky a pastviny – plošně nejrozsáhlejší oblast – pokrývá pahorkatiny a vrchoviny. Horská výrobní oblast – má podoblast H1 a H2 – malý podíl orné půdy, pěstují se nenáročné plodiny oves, brambory – větší rozsah luk, pastvin a lesních ploch – oblasti hraničních pohoří. V databázi FADN je rozlišována též výrobní oblast bramborářsko-ovesná. Je to dáno rozdílnou metodikou členění, která se v letech vyvíjí a mění. Bramborářsko-ovesná oblast odpovídá podoblasti B3 výše uvedeného členění dle metodiky z roku 2003. Obrázek 3 – Zemědělské výrobní oblasti ČR

Zdroj: http://web2.mendelu.cz/af_217_multitext/ke_stazeni/produkce/Pudni_fond_CR.pdf [cit. 2014-03-24]

27

Tabulka 3 – Základní charakteristiky výrobních oblastí KVO

ŘVO

BVO

HVO

Průměrná teplota

°C

9

8

7

6

Nadmořská výška

m

150 - 300

300 - 450

450 - 600

nad 600

Úhrn ročních srážek

mm

500

600

700

800

Podíl ze zemědělské půdy

%

5

35

52

8

Zdroj: http://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/Charakteristika_zemedelstvi.pdf [cit.: 2014-03-24]

2.4 Velikost podniků dle typologie EU Pro účely Zemědělské účetní datové sítě FADN a Strukturálního šetření v zemědělství je zaveden speciální klasifikační systém zemědělských podniků, který vychází z Nařízení Komise (ES) č. 1242/2008 ze dne 8. prosince 2008 o založení klasifikačního systému pro zemědělské podniky ve Společenství. Podle výměry jednotlivých plodin a počtu zvířat konkrétního podniku je vypočítána celková hodnota standardní produkce podniku, která umožňuje zařadit tento podnik do třídy ekonomické velikosti. Tento systém umožňuje zařadit každý zemědělský podnik podle jeho ekonomické velikosti do 14 velikostních tříd. Přehled jednotlivých tříd ekonomické velikosti včetně prahových hodnot standardní produkce je uveden v následující tabulce. Ekonomická velikost podniků je vyjadřována v eurech. 27 Tabulka 4 – Třídy ekonomické velikosti zemědělských podniků Třída ekonomické velikosti I II III IV V VI VII

Prahové hodnoty celkové produkce v EUR méně než 2 000 2 000 – 3 999 4 000 – 7 999 8 000 – 14 999 15 000 – 24 999 25 000 – 49 999 50 000 – 99 999

Třída ekonomické velikosti

Prahové hodnoty celkové produkce v EUR

VIII IX X XI XII XIII XIV

100 000 – 249 999 250 000 – 499 999 500 000 – 749 999 750 000 – 999 999 1 000 000 – 1 499 999 1 500 000 – 2 999 999 3 000 000 a více

Zdroj: Autor na základě dat FADN. Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/METODIKY_UKAZATELE.htm [cit. 2014-01-06]

Třídění podniků s využitím typologie EU dle ekonomické velikosti je pro účely této práce vymezeno do tří kategorií velikosti podniků: malé podniky - třída ekonomické velikosti I-VI (celková produkce do 49 999 Eur) Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/METODIKY_TYPOLOGIE.htm [cit. 2014-03-04]

27

28

střední podniky – třída ekonomické velikosti VII-IX (50 000 – 499 999) velké podniky – třída ekonomické velikosti X-XIV (500 000 a více)

Klasifikační systém pro zařazení zemědělských podniků podle ekonomické velikosti a typů výrobního zaměření vychází z ekonomické kategorie standardní produkce. Standardní produkce vyjadřuje průměrnou finanční hodnotu produkce jednotlivých odvětví rostlinné a živočišné výroby. Koeficienty standardní produkce jsou stanovovány pro produkty RV ve vyjádření na 1 ha, pro výrobky ŽV na jeden kus za jednotlivé kategorie zvířat. Hodnota standardní produkce odpovídá průměrné roční hodnotě produkce z 1 ha dané plodiny, nebo 1 kusu v rámci dané kategorie zvířat.28 Koeficienty standardní produkce jsou v členských zemích EU stanovovány pro všechny významné zemědělské plodiny a kategorie zvířat podle reálných podmínek dané země a jsou pravidelně aktualizovány. Kalkulací koeficientů standardní produkce za Českou republiku je pověřen Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Kontaktní pracoviště FADN. Koeficienty standardní produkce jsou využívány rovněž Českým statistickým úřadem.29

28

Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/DATA_11_C_TEXT.htm[cit. 2014-03-04]

Dostupné z http://www.vsbox.cz/fadn/AHTM/DATA_11_C_TEXT.htm[cit. 2014-03-04]

29

29

3 Zeměd ělská politika 3.1 Společná zemědělská politika EU 3.1.1 Období formování a počátky fungování SZP Společná zemědělská politika (SZP, též CAP – Common Agricultural Policy) je nejstarší politikou Evropských společenství. Od svého vzniku je SZP plně založena na protekcionistické struktuře, která existovala ve velkých zemích zakládajících EHS (Německo, Francie, Itálie). Prvopočátky těchto politik jsou patrné již na konci 19. století. V té době evropské země selhaly při reakci na komparativní výhodu, kterou měly zámořské země a kolonie při produkci obilí. Namísto toho aby evropské země využily výhody, která jim plynula z levnějšího obilí, jejich pozice byla naprosto defenzivní a ustanovily na jeho dovoz vysoké tarify.30 Vznik samotné Společné zemědělské politiky se pojí ke smlouvě o Evropské hospodářské spolupráci (EHS) z roku 1957. V době vzniku byla CAP skutečně velice progresivní a užitečná. Jejím obecným cílem bylo po letech poválečné obnovy dosáhnout nárůstu zemědělské výroby tak, aby došlo k zajištění potravinové soběstačnosti členských států. Římská smlouva z roku 1957 stanovila pro zemědělství několik základních cílů, které byly potvrzeny i o několik desítek let později Lisabonskou smlouvou31. Konkrétně jde o tyto cíle32: zvýšení produktivity zemědělství pomocí technického rozvoje a optimálního využití výrobních faktorů, zejména pracovní síly, zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělského obyvatelstva zejména zvyšováním individuálních výdělků zemědělců, stabilizace trhů, pravidelné zásobování zemědělskými výrobky, zajištění přiměřené ceny pro spotřebitele. Základy společné zemědělské politiky byly položeny na konferenci v červenci 1958 v italské Strese, kde bylo mj. rozhodnuto o tom, že ceny budou hlavním regulačním nástrojem 30

Svatoš, M. a kol. Agrární politika, Česká zemědělská univerzita, Praha 2013, ISBN 978-80-213-1914-1, str. 50

Celým názvem Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu. Smlouva novelizovala stávající evropské zakládající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti. 31

Dostupné z : http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/zahranicni-vztahy/cr-a-evropska-unie/spolecna-zemedelskapolitika/vznik-vyvoj-a-reformy-spolecne/ [cit. 2014-02-015] 32

30

společného trhu. Do té doby uplatňovaly členské země odlišné systémy udělování zemědělských podpor. Podoba nové společné regulace byla následující: ceny centrálně navrhovala Komise a ty předkládala ke schválení Radě ministrů.33 V lednu 1962 Rada schválila první nařízení o společné zemědělské politice (SZP), jejichž účelem bylo vytvoření jednotného trhu v zemědělském odvětví. Nařízení vešla v platnost v červenci téhož roku. Jako řídící orgán SZP byl zřízen Zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF – European Agriculture Guarantee and Guidance Fund). Fond vznikl v důsledku principu finanční solidarity, stal se součástí celkového rozpočtu EU a financovali se z něho všechny výdaje SZP. Poté co byly vytyčeny cíle a principy Společné zemědělské politiky, začaly být postupně vypracovávány a uváděny v platnost tzv. jednotné tržní organizace (též SOT – společná organizace trhu). Ty měli za úkol regulovat trh pro určitou komoditu. SZP byla ve svém počátku poměrně jednoduchá, založená na garanci minimálních cen. Evropská unie stanovila minimální ceny pro řadu hlavních zemědělských produktů, včetně obilovin, mléčných výrobků, hovězího, telecího nebo cukru. Již v první fázi vznikly jednotné tržní organizace pro zhruba polovinu zemědělské produkce (v současné době zahrnují tržní organizace přes 90% zemědělské výroby). 34 Po většinu období byly tyto ceny vyšší o 50 až 100% než ceny světové, a v případě mléčných výrobků a cukru byly dokonce ještě vyšší. K jejich dosažení byly využívány cla nebo přímé nákupy, pokud to vyžadovala situace na trhu. Garance minimální úrovně cen prostřednictvím neomezených intervenčních nákupů, byla využívána až jako poslední v pořadí - EU byla v prvních letech čistým dovozcem zemědělské produkce. K zajištění vyšších cen při střetu nabídky s poptávkou zprvu postačilo, když se účelově určoval objem dovezeného množství. K této manipulaci docházelo přes stanovovaná dovozní cla. Cílem těchto cel – v jazyce SZP nazývaných jako variabilní přirážky vzhledem k tomu, že se denně přizpůsobovaly cenovému vývoji na světovém trhu – bylo zabezpečit, aby dovážené levnější potraviny nestlačovaly ceny EU pod stanovené minimum.35 Dopady stanovení cenového minima byly následující:36 -

Vyšší cena přiměla farmáře EU k větší produkci.

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, ISBN 80-7325-015-2. Str. 394 33

Trajhan, M.: Posouzení vlivu uplatňování agrárně politických opatření na ekonomiku zemědělsko potravinářských podniků v ČR, disertační práce, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2009, str. 46 34

Baldwin, R., Wyplozs, Ch.:Ekonomie evropské integrace, Grada Publishing, a.s., Praha, 2013, Čtvrté vydání, ISBN 978-80-247-4568-8, str. 265 35


31

-

Vyšší cena snížila objem spotřeby potravin.

-

Snížení spotřeby a růst objemu produkce vedly EU k potravinové soběstačnosti.

-

Vzhledem k tomu, že bylo cenové minimu prosazováno prostřednictvím dovozního cla, obdržela EU příjmy z cla.

Z politiky cenové podpory profitovali v EU především nevětší farmy, protože velké farmy více vyrábějí a jejich výroba bývá efektivnější. Náklady na udržování minimální cenové hladiny nesli spotřebitelé. Vzhledem k tomu, že jídlo představuje větší část v rozpočtu chudých rodin než u těch bohatých, byla minimální cenová úroveň v podstatě hrazena v podobě regresivní spotřební daně. SZP v prvních letech svého fungování zajistila zemědělcům vyšší ceny, ti byli schopni významně zvýšit objem potravinové produkce, což bylo vnímáno jako dobrý výsledek, neboť se tím snížila závislost EU na dovozech potravin. Vyšší příjmy napomohly také k plnění jednoho z cílů EU v podobě posílení sociální soudržnosti mezi venkovským a městským obyvatelstvem. Variabilní přirážky byly navíc příjmem do evropského rozpočtu. Jediní, kteří mohli protestovat, byli evropští spotřebitelé, protože dopláceli na tuto politiku prostřednictvím vyšších cen. Jak se ale ukázalo, spotřebitelé byli se SZP také spokojeni, a to ze tří důvodů: 37 -

Průměrné příjmy v 50. a 60. letech 20. století prudce rostly – daleko rychleji než ceny potravin – takže podíl příjmů obyvatel vynaložený na nákup potravin ve skutečnosti klesal, ačkoliv ne tak rychle, jako by tomu bylo bez SZP.

-

Během druhé světové války a v jejím důsledku byla malá zásoba potravin a potraviny byly na příděl ve většině evropských zemí. Tato vzpomínka a hlad, které ji doprovázel, byly stále čerstvé v myslích obyvatel na počátku 60. let 20. století. Více potravin a nižší závislost na potravinových dovozech se zdála pro většinu Evropanů dobrým nápadem.

-

Spotřebitelé měli spoustu soucitu se zemědělci. Stejně jako je tomu i dnes, většina Evropanů považuje zemědělství za druh činnosti, která se liší od ostatních.


32

Vzhledem k pokroku vědy využitelné v zemědělství došlo k tomu, že zemědělská produkce v EU prudce rostla a EU se proměnila z čistého dovozce na čistého vývozce zemědělské produkce. Spotřebitelé však netěžili z prudkého poklesu cen, který by odrážel růst efektivity. Příčinou byl politický vliv farmářské loby v EU, který byl dost silný na to, aby zachoval preferenční přístup k zemědělskému sektoru. Tím, že EU již nebyla dovozcem potravin, minimální cenová úroveň již nebyla dosahována pomocí cla, ale bylo nutno vykupovat přebytky potravin. Místo získávání peněžních prostředků z uvalení cel musela EU vydávat velké sumy ze svého rozpočtu na nákup „přebytku“ potravin. SZP nezaznamenala od počátku svého fungování do roku 1965 pozitivní výdaje. Avšak po tomto období začaly její náklady a podíl na rozpočtu exponenciálně růst, zvýšily se z 8% v roce 1965 na 80% v roce 1969.38 Nehledě na náklady na pořízení potravin čelila EU problému, jak s nimi naložit. Základním řešením bylo skladování potravin v naději, že se tržní cena zvýší nad úroveň cenového minima. K tomu ale nedošlo. Vysoké a stabilní ceny spolu s ustavičným technologickým pokrokem činily investice do zemědělství velmi atraktivními. Nabídková křivka pokračovala v dalším posunu, takže EU musela pokračovat v intervenčních nákupech potravin. V roce 1985 se ve veřejných skladech nacházelo 18,5 mil tun obilovin, což přibližně představovalo 70 kg na obyvatele. S cílem snížit nároky na rozpočet a řešit problém se skladováním začala EU prodávat potraviny za dotovanou cenu na zahraničních trzích. Graf 3 – Hrubá zemědělská produkce států západní a severní Evropy 1961 - 1991

Zdroj: Autor na základě dat United States Department of Agriculture. Dostupné z http://www.ers.usda.gov/data-products/international-agricultural-productivity.aspx

Podle pravidel WTO, není dumping běžně povolen, zejména pokud je spjat s poskytováním vládních vývozních subvencí. Nicméně před rokem 1994, kdy byla uzavřena dohoda pod názvem Uruguayské kolo GATT, neukládala tato organizace žádné restrikce v případě dumpingu u zemědělské produkce. Dumping ze strany EU snižoval světovou cenu potravin. Zatímco čistí dovozci neprotestovali, doháněly tyto praktiky k zuřivosti čisté vývozce: Baldwin, R., Wyplozs, Ch.:Ekonomie evropské integrace, Grada Publishing, a.s., Praha, 2013, Čtvrté vydání, ISBN 978-80-247-4568-8, str. 271 38

33

Argentinu, Austrálii, Bolívii, Chile, Kolumbii, Kostariku, Guatemalu, Nový Zéland, Paraguay,

Filipíny,

Jihoafrickou

nejvýznamnějšího hráče, USA.

republiku,

Thajsko,

Uruguay,

Kanadu,

a

také

39

3.1.2 Reformy společné zemědělské politiky Až do poloviny 80. let 20. století bylo zásadním způsobem, jak se vypořádat s vysokými náklady SZP, zvýšení členských příspěvků. Ale když v roce 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko, politické názory v radě ministrů se významně změnily. SZP přinášela malý prospěch španělským a portugalským farmářů, protože jejich podnebí jim neumožňovalo pěstovat plodiny nejvíce podporované SZP. Nováčci, kteří neochotně přihlíželi tomu, jak jejich národní příspěvky do rozpočtu pravidelně rok co rok rostou proto, aby dotovaly produkci bohatých severoevropských farmářů, se spojili se dvěma úřadujícími chudými státy Irskem a Řeckem, aby změnili výdajové priority EU směrem ke strukturálním výdajům v chudých zemích. Jednou z možností bylo navýšit rozpočet EU tak, aby byly uhrazeny dodatečné strukturální výdaje, ale čistí plátci (zejména Německo, Dánsko a velká Británie) byly proti tomu. Tato politická překážka přinesla reformní dilema: snižování cen nepřicházelo v úvahu, ale výkup všech nadbytečných potravin byl příliš nákladný. Nastalo „období experimentování“ (1983 – 1991), během něhož se SZP stala neskutečně složitou. Přičemž tyto pokusy neodstranily problém v nárůstu rozpočtových výdajů a od většiny z nich bylo upuštěno.40 Graf 4 – Výdaje na SZP 1966 - 2006

Zdroj: http://www.euroskop.cz/gallery/56/16804-dlouhodoby_rozpoctovy_trend.jpg



34

Reforma 1984 – Mléčné kvóty Prvním pokusem o reformu SZP, ke kterému byla Evropská komise tlačena stále sílícími rozpočtovými problémy, bylo zavedení mléčných kvót v roce 1984. Tento krok neměl téměř žádný vliv na liberalizaci světového trhu, ale měl podstatný účinek na snížení přebytku mléka a mléčných výrobků spolu se snížením rozpočtových výdajů na sektor mléka. Dnes je tato reforma z roku 1984 známá pod názvem mléčné kvóty, ač kvóty představovaly pouze jeden (i když nejdůležitější) reformní prvek. Reforma byla postavena na čtyřech opatřeních: 41 Snížení nominálních intervenčních cen Uvedení nového monetárního koeficientu Garantované prahové množství Mléčné kvóty Reforma 1988 – Přelom ve způsobu financování SZP Ačkoliv přijatá opatření z roku 1984 přinesla úsporu přes 22,5 mld. ECU z FEOGA (sekce garance EAGGF) docházelo mezi lety 1984 – 1987 ke každoročnímu zvyšování celkových výdajů na SZP o 18%. Na počátku roku 1988 tedy Evropská komise souhlasila s reformami týkajícími se rozpočtu SZP. Hlavním prvkem reformy bylo uvedení maximálního garantovaného množství produkce. Protože produkce mléka a mléčných výrobků již byla omezena na základě mléčných kvót z roku 1984, bylo tedy ještě nutno omezit produkci obilovin, která měla zásadní vliv na výdaje rozpočtu Společenství. Německo s podporou většiny členských států prosadilo maximální množství u obilovin ve výši 160 mil. tun ročně (Nizozemsko a Velká Británie prosazovali 155 mil. tun) s dodatečnou spoluodpovědností – v případě překročení mělo dojít k automatickému výraznému snížení cen jako penalizace za překročení garantovaného množství42. Reforma 1992 – MacSharryho reforma První skutečně velká reforma, která znamenala přelom v historii Společné zemědělské politiky. Jednalo se o změnu, která měla za úkol změnit přístup zemědělců k maximalizaci produkce jako základnímu stavebnímu prvku SZP, a zároveň měla do základů SZP včlenit opatření týkající se ochrany životního prostředí. Důvody pro tuto reformu můžeme rozdělit na 41


42


35

interní a externí. Interním důvodem byly narůstající potíže unijního rozpočtu způsobené přijetím středomořských zemí (Řecka, Španělska a Portugalska), nárůstem exportních podpor v důsledku destabilizace mezinárodních trhů s mlékem a obilím a nárůstem intervenčních nákupů hovězího masa v důsledku vysoké produkce.43 Externím faktorem bylo globální obchodní jednání známé pod názvem Uruguayské kolo GATT v prosinci 1991, které stanulo díky zemědělství na mrtvém bodě. EU odmítla přestat užívat vývozní podpory a otevřít své zemědělské trhy. To vyvolalo značné tlaky ze strany USA podporovaných skupinou světových exportérů obilovin (Cairns), kteří byli rozhořčeni tím, jak vývozní subvence ruinovaly trhy pro jejich vývozy. Politická síla chudých regionů EU, které chtěly využívat peníze a evropských vývozců, kteří chtěli, aby Uruguayské kolo skončilo úspěchem, byly dostatečné pro provedení hlavní reformy přijaté radou ministrů – MacSharryho reforma44. Základním stavebním prvkem reformy byla změna podpor vázaných na produkci na podporu farmářských příjmů bez přímé závislosti na produkci. Zároveň začal být zdůrazňován negativní vliv intenzifikace zemědělské výroby na životní prostředí. Návrh reformy se opíral o několik důležitých bodů:45 -

Snížení existujících produkčních kvót

-

Snížení cen

-

Kompenzační platby zaměřené na malé farmáře

-

Zvýšení plateb na ochranu životního prostředí

Princip reformy byl založen na přímých platbách. Došlo k podstatnému snížení cílových, prahových a intervenčních cen a na oplátku měli producenti obdržet kompenzační platby, které již nebyly vázány na produkci. McSharryho reforma sebou přinesla i nová opatření v agroenvironmentální oblasti. Cílem reformy bylo:46 -

Zvýšit konkurenceschopnost na světových trzích

-

Omezit finanční náročnost SZP

-

Zamezit vytváření přebytků


43


45


Boučková, B., Homolka, J., Malý, M., Škubna, O.. Agrární a strukturální politika, Česká zemědělská univerzita, Praha 2012, ISBN 97880-213-2067-3, str.58 46

36

Agenda 2000 Přestože uvedená reforma z roku 1992 byla úspěšná z hlediska omezení nadvýroby, zůstala finanční náročnost SZP vysoká – okolo 50% rozpočtu EU. V březnu 1999 proběhl v Berlíně summit, který rozhodl o přijetí řady opatření, která později vstoupila v platnost pod hlavičkou Agendy 2000, jejíž součástí byly i opatření týkající se dalšího fungování a směřování SZP. Ve své podstatě Agenda navazovala na reformu z roku 1992 a prohlubovala ji. Opět se snížily intervenční ceny, které ovšem byly kompenzovány zvýšením kompenzačních plateb. Především ale byla významně posílena politika venkova, která se stala druhým z pilířů SZP. Na zemědělce se začalo pohlížet jako na správce přírodních zdrojů a zemědělství v EU začalo být od této doby chápáno jako multifunkční činnost, mající vedle své produkční funkce též funkci sociální a ekologickou. Na významu získaly zejména ekologicky šetrná produkce, její kvalita a bezpečnost, udržování zemědělské půdy v dobrém stavu, dále podpora nových aktivit pro venkovské obyvatelstvo a udržování a podpora venkovské krajiny.

Reforma 2003 V červenci 2002 předložila Komise Evropské radě tzv. střednědobou zprávu (MidTerm Review), která měla za cíl vyhodnotit druhou reformu – tedy Agendu 2000, a navrhnout postupy do dalších let. Na základě této zprávy byla navržena tehdejším komisařem pro zemědělství, Franzem Fischlerem, reforma z roku 2003.

Cílem této revize byl zvýšení

konkurenční schopnosti zemědělství, a to jak uvnitř EU, tak i mimo ni, přechod z podpor poskytovaných na výrobek na podpory poskytované producentovi, zaměření na ochranu životního prostředí, jakost a bezpečnost potravin a pohodu zvířat (welfare). Zjednodušeně řečeno, zemědělský producent se má díky těmto reformním krokům stále více orientovat ve svém rozhodování podle signálů trhu a požadavků společnosti (spotřebitelů) a neprodukovat komodity, o něž není zájem, nebo jsou na trhu těžko uplatnitelné. Tato reforma zahrnovala dvě základní oblasti opatření: oblast tržních opatření a horizontální oblast. Tržní opatření se vztahovala na tzv. společné organizace trhu (SOT). SOT se dá zjednodušeně popsat jako soubor administrativních cen a podpor vytvořených tak, aby zemědělci mohli počítat s tím, že pokud se jim nepodaří prodat produkci na běžném trhu, bude vykoupena za intervenční cenu stanovenou u jednotlivých komodit, která je ale nižší než cena na trhu. Na každou komoditu byla vytvořena zvlášť legislativní norma. 37

Mezi hlavní cíle horizontální oblasti patřily:47 Modulace – jedná se o přesun přímých podpor zemědělcům na rozvoj venkova Odstranění vazby na produkci (decoupling) – odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci zavedením jednotné platby na farmu (SPS) či jednotné platby na plochu (SAPS), což v praxi znamená, že zemědělský výrobce získává jednu platbu namísto několika plateb. Respektování standardů na úrovni farmy (cross – compliance) – existence vazby mezi přijatou podporou v rámci SZP a dodržováním určitých standardů. Základem jsou definované zákonné požadavky na hospodaření týkajících se životního prostředí, bezpečnosti potravin, welfare zvířat, tzv. cross – compliance („křížové shody“) na farmě. Rozdělení Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF) na Evropský zemědělský záruční fond (EAGRD pro přímé platby) a na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Tímto krokem došlo k vyčlenění problematiky rozvoje venkova ze strukturálních fondů a její implementace do SZP EU. Poradenský systém (audit farem) – smyslem zavedení zemědělského poradenského systému je pomáhat

zemědělským producentům při aplikaci standardů

v agroenvironmentální oblasti, v oblasti kvality a bezpečnosti potravin a pohody zvířat (cross - compliance).

Novodobé směry SZP vychází ze sdělení Komise o zjednodušení a zlepšení právní úpravy Společné zemědělské politiky a tzv. „kontroly stavu“, plánu Evropské komise pro zefektivnění a další modernizaci Společné zemědělské politiky Evropské unie. Cílem zjednodušení je zvýšení transparentnosti a srozumitelnosti nařízení, zmírnění jejich náročnosti a snížení nákladů pro podniky. Hlavním úkolem „kontroly stavu“ SZP tzv. „health check“ je důkladnější přezkum nařízení a podpor v rámci SZP a přizpůsobení ji novým úkolům a příležitostem v EU sestávající se z 27 členských států.

Zpracováno dle http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/zahranicni-vztahy/cr-a-evropska-unie/spolecna-zemedelskapolitika/vznik-vyvoj-a-reformy-spolecne/ 47

38

Kontrola zdravotního stavu – 2008 Tato reforma dotáhla tržní orientaci SZP ještě dále a udělala velký krok směrem k liberalizaci jednoho z nejvíce odolávajících sektorů – mlékárenského průmyslu. Postupně uvolnila restrikce na mléčné kvóty s cílem je odstranit do roku 2015. Reforma dále zrušila platby za neobdělávání půdy, navíc nespravedlnost přímých plateb byla zmírněna pod pojmem „modulace“. Znamená to, že některé přímé platby pro zemědělce se snižují a peníze se přesunují do Fondu rozvoje venkova.

3.1.3 Shrnutí Změna priorit agrární politiky EU v čase se projevuje vývojem regulace agrárního sektoru. Tato regulace je od počátku SZP prováděna především přes systém podpor směřujících do zemědělství – dotační politikou. V průběhu doby lze v rámci této dotační politiky sledovat odlišné principy, které reagují nejen na rozvoj zemědělství z pohledu efektivnosti produkce, ale také na vnější tlaky v rámci mezinárodního obchodu. V padesátých letech byl největší důraz kladen na zajištění dostatečné produkce potravin, byla proto podporována produkce takovým způsobem, že od velikosti produkce se odvíjela výše podpory. V sedmdesátých letech již produkce dosahovala takové výše, že nemohla být uplatněna na vnitřním trhu, v této souvislosti byl nastaven systém, který nejenže platil za co nejvyšší výnosy, ale také platil za vývoz do třetích zemí v rámci systému vývozních subvencí. V osmdesátých letech pak přibyla regulace kvótami. Od devadesátých let do současnosti je snaha agrární sektor více transformovat na mimoprodukční funkce, jeho důležitost již nespočívá v prvé řadě na produkci potravin, ale ve vyváženém naplňování různých funkcí jak z oblasti produkce potravin, ta z oblasti péče o krajinu a přírodní stabilitu venkova, ale také z oblasti sociálního a kulturního rozvoje venkova.48

48

Boučková, B., Homolka, J., Malý, M., Škubna, O.. Agrární a strukturální politika, Česká zemědělská univerzita, Praha 2012, ISBN 97880-213-2067-3, str.55

39

Graf 5 – Struktura výdajů na SZP 1980 – 2011 (v cenách roku 2007)

Zdroj: European Parliamentary Research Service. Dostupné z: http://epthinktank.eu/2013/07/25/common-agricultural-policy-after-2013what-will-change/cap-expenditure-and-cap-reform-path-constant-2007-prices/

3.2. Zemědělská politika ČR 3.2.1 Ekonomika zemědělství a zemědělská politika před rokem 1989 Do roku 1989 bylo fungování českého zemědělství, stejně jako ostatních složek národního hospodářství, založeno na centrálně-direktivním způsobu řízení. Zemědělské podniky neměly ekonomickou samostatnost a plnily plány direktivně nařízených ukazatelů. Zemědělské podniky té doby (většinou ve formě JZD a státních statků) dostávaly státní subvence na investice a dotace vstupů v podobě intervencí cen. Socialistický stát si tímto způsobem upevňoval svou moc přerozdělováním ze státního rozpočtu ve prospěch zemědělských subjektů. Zároveň promyšleně a cílevědomě reguloval trh s potravinami, aby dosáhl jeho stability a nízkých cen, což lze charakterizovat jako „podplácení” spotřebitelů. Lidé se nebudou bouřit proti politickému systému, který jim poskytuje dostupné a levné potraviny. Nízkých maloobchodních cen se dosahovalo tzv. zápornou daní z obratu49.

3.2.2 Transformační období (1989 – 1997) Zemědělská politika se v prvních letech po roce 1989 soustřeďovala zejména na provedení transformace zemědělských družstev a státních statků a vypořádání restitučních nároků. V prvních dvou letech (startovací etapa) byly stále používány agrárně-politické nástroje z předreformní doby jako přímé platby na hektar, přímé investiční dotace na zakládání nových podniků, poskytování bezúročných půjček. Celkové podpory do zemědělství se podle 49

Studie VÚZE 52/1998, str. 14.

40

metodiky OECD pohybovaly na stejné úrovni, jako v předreformním období.50 Transformace zemědělství se v ČR týkala především majetkoprávních změn, které v různé intenzitě a formách probíhaly od roku 1991 na základě nové transformační legislativy51: zákony k rehabilitaci, zákon o půdě, zákon o velké privatizaci, transformační zákon, legislativa k privatizaci státního zemědělského majetku

V letech 1992-1993 (liberální etapa) došlo k radikálnímu omezení všech přímých důchodových podpor. Vláda se soustředila na likvidaci velkých přebytků zemědělské produkce prostřednictvím Fondu tržní regulace ustaveného v roce 1991 (od roku 1993 Státní fond tržní regulace – SFTR). Hlavním posláním SFTR byla stabilizace a regulace agrárního trhu. Jeho nejrozsáhlejší aktivity se soustřeďují do let 1991 – 1994. Základními nástroji fondu jsou minimální (garantované) ceny, státní intervence a systém vývozních subvencí. SFTR působil na regulaci trhu téměř všech základních komodit. V letech 1990–1993 došlo k radikálnímu přizpůsobování zemědělství novým sociálně ekonomickým podmínkám. Toto období je charakteristické52: prudkým poklesem hrubé zemědělské produkce, poklesem stavů hospodářských zvířat, především skotu , snížením spotřeby průmyslových hnojiv, poklesem hektarových výnosů většiny zemědělských plodin, snížením počtu pracovníků v zemědělství (až na polovinu), radikálním zhoršením hospodářských výsledku zemědělských podniků, vznikem a prohlubováním mzdové disparity mezi zemědělstvím a ostatními odvětvími národního hospodářství,

Studie VÚZE 52/1998, str. 36. Svobodová, H. a kol., Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky, Pedagogická fakulta Masarykovi univerzity Brno. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvi-rybolov.html [cit. 2014-04-01] 52 Svobodová, H. a kol., Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky, Pedagogická fakulta Masarykovi univerzity Brno. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvi-rybolov.html [cit. 2014-04-01] 50 51

41

obnovou majetkových vztahů a v podnikatelské struktuře (restituce půdy a majetku, transformace zemědělských družstev a privatizace státních statků) vytvořením nových právních forem podniků fyzických osob (PFO = SHR – samostatně hospodařící rolníci) a různých obchodních společností, rozevírání tzv. cenových nůžek (odlišný vývoj cen zemědělských výrobců a cen vstupů do zemědělství), Poslední etapa transformační zemědělské politiky proběhla v letech 1994 – 1997 a je charakteristická zejména zaměřením agrární politiky na: stabilizaci podnikatelské struktury, údržbu krajiny, investice do modernizace.

V roce 1994 došlo ke vzniku Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) pomocí něhož se zemědělcům poskytovaly dotace k úhradě úroků z úvěrů poskytovaných obchodními bankami. Smyslem vzniku tohoto fondu byla snaha podpořit modernizaci a restrukturalizaci zemědělských podniků.

3.2.3 Předvstupní zemědělská politika (1998 – 2003) Přípravy agrárního sektoru na vstup do EU začaly po roce 1998. Cílem předvstupního období bylo zejména dořešení vývojových problémů českého zemědělství a stabilizace agrárního sektoru před jeho přizpůsobováním podmínkám EU. Rozvoj sektoru musel být v souladu s Národním programem pro přijetí „acquis communautaire“ v sektoru zemědělství, což zajistilo vypracování a naplňování Koncepce agrární politiky na období od roku 1999 do roku 2003. V rámci této koncepce byly vytyčeny 2 etapy53: 1. Revitalizace (1998–2001), která byla zaměřena na zotavení a stabilizaci agrárního sektoru ČR a na institucionální přípravu jeho vstupu do EU. Cílem bylo dořešení některých vnitřních vývojových problémů českého agrárního sektoru, eliminace

Svobodová, H. a kol., Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky, Pedagogická fakulta Masarykovi univerzity Brno. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvi-rybolov.html [cit. 2014-04-01] 53

42

nejzávažnějších vývojových překážek vzniklých v dosavadním průběhu reformy a celková stabilizace sektoru před jeho přizpůsobováním podmínkám EU. 2. Adaptace (od r. 2001 po vstup do EU), cílem bylo přizpůsobení agrárního sektoru ČR podmínkám SZP EU ve všech jejích oblastech (strukturální, regionální, environmentální a venkovské politiky EU).

Česká zemědělská předvstupní politika byla koncipována odlišným způsobem než standardní systém Společné zemědělské politiky EU v rámci Agendy 2000. Zatímco téměř 90 % zdrojů EU tvořily podpory trhu a produkce a pouze kolem 10 % těchto zdrojů tvořily tzv. strukturální podpory a podpory rozvoje venkova, česká zemědělská politika investovala do podpory trhu a výroby necelých 70 % podpor a více než 30 % podpor bylo zaměřeno na strukturální vývoj zemědělství.54 Produkční podpory zemědělství se uskutečňovaly v rámci tržních opatření SZIF a některých dotačních titulů MZe. Mimoprodukční podpory zemědělství velmi úzce souvisely s regionální politikou. Poskytovaly se na základě Zákona o zemědělství z roku 1997 a k jejich naplňování docházelo pomocí Nařízení vlády: NV č. 341/1997 pro rok 1998 Prostřednictvím tohoto nařízení, se výrazně zvýšily přímé platby zemědělským podnikům poskytované na 1 ha či na 1 ks zvířete s preferencí oblastí s horšími podmínkami. NV č. 24/1999 pro rok 1999 Nařízení stanovilo podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny a programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí. NV č. 359/2000 Nařízení předurčilo použití části příjmů Pozemkového fondu ČR k realizaci Programu obnovy venkova, k podpoře chovu krav bez tržní produkce mléka, k podpoře chovu ovcí, pro řešení přebytku mléčného tuku, pro zpracování tuzemského surového medu a pro podporu řešení trhu s medem v roce 2000. Doucha,T., Blížkovský,P. : Připravenost českého zemědělství na vstup do EU, Sborník VÚZE předvstupní strategie českého zemědělství na cestě do EU, Praha2002, Česká republika, ISBN 80-85898-98-5. str.87 54

43

NV č. 420/2000 Nařízení stanovilo podmínky pro poskytnutí státní finanční podpory ke zmírnění následků škod na porostech způsobených suchem v roce 2000. Od roku 2001 došlo v systému ke změnám. Podpory se rozdělily do dvou oblastí, které upravovala nařízení: NV č. 505/2000 Nařízení zrušilo bodový systém určení výše dotace a nahradilo jej systémem pevných sazeb, tzv. vyrovnávacích příspěvků na hektar. Nařízení se nově týkalo pouze trvalých travních porostů (TTP). Zahrnovalo program podpory méně příznivých oblastí (LFA) a podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, kde se objevily také agroenvironmentální programy. NV č. 86/2001 Nařízení stanovilo podmínky poskytování podpor za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na této půdě. Mimoprodukční podpory vytvářely základ pro venkovský rozvoj předvstupního období. Rozvoj venkova doplňovaly další programy: • investiční programy PGRLF, • program Sapard, • programy mimo MZe (např. Program obnovy venkova).

3.2.4 Podmínky Společné zemědělské politiky pro ČR Při vyjednávání kandidátských zemí o vstupu do EU patřila kapitola „Zemědělství“ k těm obtížně projednávaným a to především s ohledem na výši přímých plateb a výši produkčních kvót u regulovaných komodit. Konečné znění této kapitoly bylo dohodnuto až na summitu EU v Kodani v prosinci 2002, který rozhodl o tom, že 10 kandidátských zemí včetně České republiky se stanou členy EU od 1. května 2004. Od tohoto data platí všechny principy SZP pro české zemědělství a opatření národního charakteru musí být v souladu se zásadami SZP.55

Boučková, B., Homolka, J., Malý, M., Škubna, O.. Agrární a strukturální politika, Česká zemědělská univerzita, Praha 2012, ISBN 97880-213-2067-3, str.58 55

44

Podmínky vyjednané před vstupem ČR do EU v roce 2004 znevýhodňovaly české zemědělce oproti farmářům v tzv. „starých členských státech". Čeští zemědělci obdrželi v prvním roce svého členství pouze 25 % přímých plateb oproti „starým členským státům". Výše dotací se postupně navyšovala až do roku 2013, kdy došlo ke srovnání plateb. Česká vláda mohla z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby tzv. národními doplňkovými platbami, nazývanými také top-up. Vláda mohla navýšit platby o 30 % nad hodnotu pro daný rok, nemohla ale převýšit 100 %. Graf 6 – Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004 - 2013

Zdroj: https://www.euroskop.cz/8924/sekce/zemedelstvi/

ČR pro čerpání přímých plateb uplatnila zjednodušený systém, tzv. režim jednotné platby na plochu (Single Area Payment Scheme - SAPS). V jeho rámci dostávají zemědělci jednotné platby na hektar zemědělské půdy. Tento systém je využíván do roku 2013. Vedle plateb v rámci jednotné platby na plochu a doplňkových plateb mohou zemědělci získat prostředky v rámci podpory méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními (LFA). Smyslem těchto plateb je finanční vyrovnání méně výhodných podmínek především v podhorských a horských oblastech. Na základě strategie stanovené Národním strategickým plánem rozvoje venkova mohou zemědělci získat prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Základním dokumentem pro agrární sektor po vstupu do EU je Koncepce agrární politiky ČR56 na období po vstupu do EU (2004–2013), která reaguje na potřebu sjednocení zemědělské politiky ČR s evropskými trendy. Základními cíli se tak stává snaha o:

56

Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/26240/Koncepce_agrar_politiky_CR_pro_obdobi_po_vstupu_do_EU.pdf

45

posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů trvale udržitelného českého zemědělství, při zohlednění jeho specifických podmínek a problémů jako důsledků dlouhodobě uplatňované zemědělské politiky více zaměřené na podporu velkovýrobního industriálního zemědělství a jeho sociální stability; konkurenceschopnost českého zemědělství při pokračující globalizaci je koncepčně stimulována do produkce, která zohledňuje stále sílící požadavky spotřebitelů na bezpečnost potravin a na environmentální a k pohodě zvířat přihlížející způsoby výroby. Koncepce rovněž vytváří předpoklady, aby se zemědělství stalo integrální součástí a páteří rozvoje venkovských oblastí a zlepšování kvality života venkovské populace, včetně podmínek pro diverzifikaci činností zemědělských podniků podle místních podmínek. Zemědělství je po vstupu ČR do EU podporováno řadou programů jak ze zdrojů ČR, tak ze zdrojů EU. V období 2004 – 2006 byla v České republice struktura poskytovaných dotací následující: Přímé platby: o

SAPS – jednotná platba na plochu

o

TOP-UP – národní doplňkové přímé platby

o

SSP - oddělená platba na cukr

Platby v rámci Horizontálního programu rozvoje venkova (HRDP) Platby v rámci Operačního programu zemědělství (Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství) Národní podpory (State aid) Tržní opatření (SOT – Společná organizace trhu) V období 2007 – 2013 byla v České republice struktura poskytovaných dotací následující: Přímé platby: o

SAPS – jednotná platba na plochu

o

TOP-UP – národní doplňkové přímé platby

o

SSP - oddělená platba na cukr 46

o

STP - oddělená platba za rajčata

o

Dojnice

Platby v rámci Programu rozvoje venkova (PRV), které slučují platby dříve poskytované v rámci Horizontálního programu rozvoje venkova a platby v rámci Operačního programu zemědělství Národní podpory (State aid) Tržní opatření (SOT – Společná organizace trhu) Celkem bylo v prvním roce členství v EU na dotacích do zemědělství vyplaceno cca 28 mld. Kč, tyto dotace se následně každý rok zvyšovaly až na úroveň 44, 9 mld. Kč v roce 2010. Vývoj struktury dotací a jejich výše je znázorněna v grafu 8, detailněji pak v příloze 10. Graf 7 – Struktura dotací do zemědělství ČR v mil. Kč 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

Tržní opatření Národní podpory Operační program zemědělství Program rozvoje venkova HRDP Přímé platby 2 003 2 004 2 005 2 006 2 007 2 008 2 009 2 010 2 011 2 012

Zdroj. Autor na základě přílohy 10.

Pilířem

poskytovaných

finančních

podpor

jsou

přímé

platby (SAPS)

vyplácené

zjednodušeným systémem, tj. na hektar obhospodařované plochy a k nim příslušné národní dorovnání (TOP UP). Velké možnosti pro zemědělství dále poskytuje Program rozvoje venkova (PRV) spuštěný v roce 2007, který nahradil do té doby fungující Horizontální plán obnovy venkova (HRDP) a Operační program zemědělství. Dotace jsou vypláceny dle následujících pravidel:57 SAPS – jednotná platba na plochu

57

Zpracováno na základě informací uvedených na www.szif.cz

47

O jednotnou platbu na plochu může žádat fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu, která je na žadatele vedena v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (tzv. LPIS). TOP-UP – národní doplňková platba Platba je poskytnuta k jednotné platbě na plochu (SAPS). SSP – oddělená platba za cukr Platba je poskytnuta na tunu cukrové řepy a to žadateli, který uzavřel smlouvu pro dodávku cukrové řepy s výrobcem cukru se sídlem v ČR, který je držitelem individuální produkční kvóty na cukr. STP – oddělená platba za rajčata Platba je poskytnuta na tunu rajčat žadateli, který uzavřel smlouvu na dodávku rajčat s organizací producentů ovoce a zeleniny se sídlem v ČR. Dojnice Platba je vyplacena žadateli na celkový počet VDJ stanovený podle počtu dojnic. Platba se poskytne, pokud podíl příjmů a výnosů za prodané mléko na celkových příjmech nebo výnosech ze zemědělské výroby za předcházející kalendářní rok je vyšší nebo roven 15%. PRV - Program rozvoje venkova Existence a realizace Programu rozvoje venkova ČR přispívá k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově. Program se dělí do následujících 4 os: OSA I - Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Podpory v rámci Osy I nevedou ke zvýšení zemědělské prvovýroby. Osa I je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. Prioritní oblastí je modernizace zemědělských podniků, pozemkové úpravy a přidávání hodnoty zemědělským produktům. OSA II - Zlepšování životního prostředí a krajiny 48

OSA II je zaměřena na zlepšování životního prostředí a krajiny a udržitelné využívání zemědělské a lesní půdy. Jedná se o platby v rámci méně příznivých oblastí (LFA), agroenvironmentální opatření (AEO) a platby v rámci oblastí Natura 2000 na zemědělské půdě. Prioritní oblastí v rámci projektových opatření je obnova lesů po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů. Osa III - Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Osa III podporuje rozvoj životních podmínek na venkově a diverzifikaci ekonomických aktivit. Tato osa řeší dlouhodobé negativní trendy snižování populace ve venkovských obcích, které jsou částečně spojeny s obecnými demografickými trendy vývoje a částečně se ztrátou pracovních příležitostí v zemědělství, která je důsledkem zvyšování efektivnosti a celkové konkurenceschopnosti. OSA IV - Leader Hlavním cílem Osy IV je realizovat místní rozvojové strategie (tedy Strategický plán Leader) a spolupráci místních partnerství. Prostřednictvím místních akčních skupin (MAS) dostávají šanci zapojit se do problematiky jednotlivých oblastí široké vrstvy obyvatelstva, a to především formou převzetí rozhodovacích pravomocí týkajících se příslušných venkovských oblastí. Princip Leader je doplňkem místních samospráv v cílených aktivitách pro obnovu a rozvoj obcí a přispívá také k rozvoji zemědělského sektoru a péči o přírodu a krajinu. SOT - Společná organizace trhu Společné organizace trhů aplikuje EU u vybraných zemědělských komodit, u nichž závazným způsobem stanovuje některé podmínky výroby a obchodu a podporuje je některými intervenčními zásahy, dotacemi, licenční politikou při dovozu a vývozu zemědělských komodit z a do třetích zemí, úpravou obchodních podmínek apod. Cílem je minimalizovat výkyvy v nabídce jednotlivých komodit a tím i v cenách placených zemědělcům a rovněž stabilizovat ceny pro konečného spotřebitele. Národní podpory (State aid) Výhradně z národních zdrojů podporuje Česká republika prostřednictvím řady cílených programů celou řadu potřebných aktivit. Těmito dotačními programy přispívá stát k udržování výrobního potenciálu zemědělství a jeho podílu na rozvoji venkovského prostoru. Velký důraz se klade na prvky agroenvironmentálního charakteru (např. biologická a fyzikální ochrana jako náhrada chemické ochrany rostlin), na programy na podporu 49

ozdravování polních a speciálních plodin (podpora prostorových a technických izolátů množitelského materiálu) nebo na programy zaměřené proti rozšiřování nebezpečných nákaz hospodářských zvířat (např. Nákazový fond). Dále jsou to programy na podporu včelařství a udržování a zlepšování genetického potenciálu hospodářských zvířat.

50

4 Výsledk y a diskuse 4.1 Produkce mléka 4.1.1 Základní ekonomické informace Sledované období let 2002 – 2012 je pro ČR charakteristické stabilním množstvím produkce mléka, které se pohybovalo v rozmezí 2,6 – 2,7 mld. litrů za rok. Od roku 2002 do roku 2012 docházelo k postupnému snižování stavu dojnic až na 75% původního stavu, tento pokles byl však kompenzován užitkovostí dojnic (dojivostí). Průměrná užitkovost za stejné období vrostla o necelých 30%. Tabulka 5 – Produkce mléka v ČR 1990

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

průměrná roční dojivost - l/kus 3 949 5 718 5 756 6 006 6 236 6 370 6 548 6 776 6 870 6 904 7 128 7 433 výroba mléka - mil. litrů

4 802 2 728 2 646 2 602 2 739 2 694 2 684 2 728 2 708 2 612 2 664 2 741

průměrný stav dojnic - tis. kusů 1 228

496

466

437

433

424

410

406

399

384

374

373

Zdroj: Situační a výhledová zpráva - mléko, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-121-2, str. 21-24. ČSÚ, dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr [2014-03-29]

Cena mléka zemědělských výrobců za sledované období zaznamenává výkyvy od 6,2 Kč za litr v roce 2009 po 8,8 Kč za litr v roce 2008 bez možnosti vysledování dlouhodobějšího trendu. Tabulka 6 – Průměrné ceny zemědělských výrobců mléka kravského Průměrná roční cena Kč/tis. l.

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

8 049

7 754

7 991

8 215

7 817

8 219

8 756

6 198

7 349

8 274

7 789

8 400

Zdroj: ČSÚ, dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ipc_cr [cit. 2014-04-05]

Saldo zahraničního obchodu s mlékem a mlékárenskými výrobky má ČR dlouhodobě pozitivní. Od vstupu do EU jeho hodnota vzrostla z cca 2 mld. Kč až na 5,4 mld. Kč v roce 2007. V letech 2009 a 2010 došlo k poklesu salda na cca polovinu roku 2007, v letech 2011 a 2012 však došlo k opětovnému zvýšení přesahující hodnotu 4 mld. Kč.

51

Tabulka 7 – Bilance zahraničního obchodu mléka a mlékárenských výrobků 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

V mil. Kč Vývoz

5 715,7

7 676,6

9 970,5

11 872,0

14 883,4

13 871,8

11 725,2

12 424,5

14 703,1

15 402,6

Dovoz

3 719,5

5 065,1

6 702,6

7 611,1

9 469,7

8 942,7

8 970,4

9 827,9

10 479,4

11 212,5

Saldo

1 996,2

2 611,5

3 267,9

4 260,9

5 413,7

4 929,1

2 754,8

2 596,6

4 223,7

4 190,1

V mil. litrů přepočtených na ekvivalent mléka Vývoz

738,0

832,6

850,9

957,8

937,6

909,7

902,4

1010,4

1086,4

Dovoz

329,6

535,4

701,3

836,0

810,2

853,7

848,8

853,0

898,5

Saldo

408,4

297,2

149,6

121,8

127,4

56,0

53,6

157,4

187,9

Zdroj: Situační a výhledová zpráva - mléko, 116 stran, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-121-2, str.64-65

4.1.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na produkci mléka Veškerá zde uváděná data vychází z příloh 1a – 1h. Přílohy byly sestaveny na základě dat vygenerovaných z účetní databáze FADN CZ. Jedná se o vážený průměr dat za podniky, jejichž počet se v jednotlivých letech pohybuje od 80 až po 174. (počet podniků viz. příloha 1b). Hodnoty jednotlivých podniků mohou dosahovat odchylek v obou směrech od průměrných hodnot. Podniky celkem Zisk podniků specializovaných na výrobu mléka dosahoval v posledních dvou letech před vstupem do EU záporných hodnot. Od roku 2004 až do konce sledovaného období (2012) se průměrný zisk podniků pohybuje v kladných hodnotách s rostoucím trendem od 1,2 mil. Kč v roce 2004 do 2,9 mil. Kč v roce 2012. Jednorázový výrazný pokles zisku byl zaznamenán v roce 2009, tento jev lze vysvětlit zejména výrazným poklesem prodejních cen mléka v tomto roce (viz. tabulka 7). Ukazatel rentability produkce R od vstupu ČR do EU dlouhodobě osciluje na poměrně stabilní úrovni kolem hodnoty 0,1, s jednorázovým poklesem v roce 2009. Tabulka 8 – Produkce mléka – vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Důchod ze zemědělské činnosti - DZČ v tis. Kč

-611

-652

1 154

1 214

1 390

1 106

1 198

307

1 873

2 743

2 907

R = DZČ/V(p)

-0,05

-0,05

0,09

0,10

0,12

0,08

0,06

0,02

0,09

0,11

0,10

DZČ na ha zemědělské půdy tis. Kč

-1,4

-1,2

2,7

2,9

3,4

2,6

2,2

0,5

3,1

4,6

4,4

UN = N/V(p)

1,15

1,17

1,12

1,17

1,20

1,22

1,21

1,31

1,21

1,16

1,14

Zdroj: Autora na základě příloh 1a, 1b

52

Po celé sledované období převyšují náklady na zemědělskou produkci výnosy ze zemědělské produkce, tedy podniky dosahují zisku pouze díky výnosům z poskytnutých dotací. Graf 8 – Produkce mléka – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik

Zdroj: Autor na základě příloh 1a, 1b

Na základě ukazatele nákladovosti UN lze konstatovat, že do roku 2009 efektivnost výroby, bez působení vlivu dotací, klesala. V roce 2002 potřebovala průměrná farma k produkci v hodnotě 1 Kč 1,15 Kč nákladů, v roce 2009 již potřebovala na stejné množství produkce 1,31 Kč nákladů. V následujících letech pak dochází ke zlepšování situace a poklesu tohoto ukazatele až na hodnotu 1,14 v roce 2012. Ukazatel efektivnosti E určuje, kolikrát celkové výnosy podniku převyšují jeho celkové náklady. Při rozložení tohoto ukazatele na 2 dílčí části lze určit, jakou měrou se na krytí nákladů podílí výnosy ze zemědělské produkce a jakou měrou jsou náklady kryty výnosy z dotací.

Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 9, ze které je zřejmé, že v předvstupním období byly zemědělské podniky zaměřené na produkci mléka ztrátové, ukazatel E dosahoval pro oba roky hodnoty 0,96. V letech následujících po vstupu ČR do EU, byla již vždy produkce mléka rentabilní, ukazatel E se pohyboval od hodnoty 1,01 v roce 2009 po hodnotu 1,1 v letech 2006 a 2011. Z této tabulky lze dále vypozorovat význam dotací pro rentabilitu hospodaření. Odvětví výroby mléka by bez poskytnutých dotací bylo za jinak stejných podmínek nerentabilní. Výnosy z produkce by dokázaly pokrýt maximálně 90% nákladů (v roce 2004). 53

Tabulka 9 – Produkce mléka - koeficient efektivnosti 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

V(p)/N

0,87

0,85

0,90

0,85

0,83

0,82

0,83

0,77

0,82

0,86

0,88

V(d)/N

0,09

0,11

0,18

0,23

0,27

0,25

0,22

0,25

0,25

0,24

0,21

E – Celková efektivnost

0,96

0,96

1,08

1,08

1,10

1,07

1,05

1,01

1,07

1,10

1,09


Dotace tak představují po celé období od vstupu ČR do EU pro producenty mléka finanční podporu, která je dokáže udržet nad hranicí rentability a ochránit v obdobých s nižší výnosností

způsobené poklesem tržních cen dané komodity (viz. rok 2009). Pokud

uvažujeme efektivnost výroby bez vlivu dotací, tedy je zohledněn pouze vliv využití výrobních faktorů a vliv cen, ukazatel E měl od roku 2005 do roku 2009 klesající trend, v následujících letech hodnota E roste. Následující tabulka 10 ukazuje, jak významně vzrostl objem dotací v daném odvětví. Zatímco v roce 2002 obdržela 1 farma v průměru 1,5 mil Kč provozních dotací, v roce 2012 to již bylo 6,3 mil. Kč. V přepočtu na 1 ha se dotace v tomto období zvýšily cca 2,8 krát (3,4 tis. Kč v roce 2002 a 9,4 tis. Kč v roce 2012). Tabulka 10 – Produkce mléka – Průměrné obdržené dotace za 1 podnik

Provozní dotace tis. Kč

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

1 460

1 994

2 819

3 279

3 831

4 007

5 212

5 501

5 898

5 922

6 285

21

2

11

201

123

157

275

317

491

761

913

0,11

0,14

0,21

0,27

0,32

0,31

0,26

0,31

0,29

0,25

0,21

3,4

3,6

6,5

7,7

9,4

9,6

9,8

9,6

9,8

10,0

9,4

3,4

3,6

6,6

8,2

9,7

10,0

10,3

10,2

10,6

11,3

10,8

Investiční dotace tis. Kč Provozní dotace/celková produkce Provozní dotace na 1 ha tis. Kč Celkové dotace na 1 ha Zdroj: Autora na základě přílohy 1b

O zastoupení jednotlivých typů dotací pak informuje následující graf 9, ze kterého je zřejmý dominantní podíl mimoprodukčních dotací (SAPS, Top Up, Agroenvironmentální a LFA).

54

Graf 9 – Produkce mléka – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací

Zdroj: Autora na základě přílohy 1b

Členění dle velikosti Porovnání efektivnosti výroby jednotlivých velikostních kategorií je provedeno pomocí ukazatele efektivnosti E:

Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 10. Graf 10 – Produkce mléka - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků

Zdroj: Autora na základě příloh 1c, 1e, 1g

Z grafu je možno vyčíst, že nejvíce efektivní při výrobě mléka jsou podniky střední velikosti, následované podniky malými, nejhorší efektivnosti dosahují podniky velké. Z grafu je též zřejmé, velké podniky překračují hranici rentability pouze díky dotacím, zatímco podniky malé a střední velikosti překračují hranici rentability v některých letech též bez vlivu dotací. Hlavní příčinu tohoto stavu lze spatřit zejména ve struktuře nákladů výroby.

55

Struktura nákladů je porovnána pomocí ukazatele nákladovosti UN:

Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 11 a 12. Graf 11 – Produkce mléka - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 12 – Produkce mléka - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že velké podniky zaostávají vůči ostatním dvěma velikostním kategoriím zejména ve spotřebě externích faktorů (mzdové náklady, pachtovné, úroky). Z příloh č. 1c, 1e, 1g lze rozpoznat, že podniky malé a střední velikosti využívají z velké části neplacenou pracovní sílu (rodinní příslušníci). Ukazatel efektivnosti a nákladovosti je tedy vzhledem k tomuto faktu u malých a středních podniků značně zkreslen. Dle grafu 12 lze konstatovat, že u výrobní spotřeby (u produkce mléka představovaná zejména náklady na krmiva) dosahují nejlepších výsledků středně velké podniky.

4.2 Chov skotu 4.2.1 Základní ekonomické informace Od roku 2002 až do roku 2005 docházelo k postupnému poklesu produkce hovězího masa, celkem za dané období došlo k poklesu o cca 18%. V následujících letech je pak produkce stabilní a pohybuje se v rozmezí 170 – 183 tis. tun v živé hmotnosti za rok. Tabulka 11 – Produkce hovězího masa tisících tun živé hmotnosti 1990

Tisíc tun ž.h.

509

2002 202

2003 198

2004 185

2005 167

2006 171

2007

2008

170

Zdroj: ČSÚ,dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#09 (cit. 2014-04-10)

56

183

2009 181

2010 171

2011 170

Cena hovězího masa vyjádřená kategorií býci jateční v živém, zaznamenala po vstupu ČR do EU mírný růst a od roku 2004 do roku 2011 se pohybovala v rozmezí od 38,2 tis. Kč/t do 42 tis. Kč/t. Výraznější změnu lze pak vysledovat v posledních dvou letech, kdy cena vzrostla až na 46,4 tis. Kč/t v roce 2012. Tabulka 12 – Průměrní ceny zemědělských výrobců – býci jateční v živém 2002 Průměrná roční cena Kč/t

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

37 290 36 682 38 273 41 307 41 888 39 842 38 814 39 946 39 625 42 093 46 420 45 540

Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ipc_cr (cit. 2014-04-10)

Celkové saldo zahraničního obchodu s živým skotem a hovězím masem má ČR dlouhodobě pozitivní. Důvodem je pozitivní saldo s živým skotem, které se dlouhodobě pohybuje kolem hodnoty 2 mld. Kč (max. 2,6 mld. Kč v roce 2011). Naopak negativní saldo má ČR s hovězím masem čerstvým a mraženým, které se dlouhodobě pohybuje kolem hodnoty 1 mld. Kč. V roce 2012 pak došlo k poklesu zahraničního obchodu u obou kategorií této komodity, což může naznačovat, že v budoucnu bude docházet k většímu množství porážek a zpracování masa na domácích jatkách, respektive, že se větší část masa z českých chovů dostane též českému zákazníkovi. Tabulka 13 – Bilance zahraničního obchodu skotu a hovězího masa 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2 350

2 392

2 249

2 611

1 713

Živý skot v mil. Kč Vývoz

613

1 378

2 022

2 051

2 079

Dovoz

66

91

85

51

109

102

84

49

32

15

Saldo

547

1 287

1 937

2 000

1 970

2 248

2 309

2 199

2 579

1 698

Hovězí maso čerstvé v mil. Kč Vývoz

22

78

151

203

288

430

371

487

631

375

Dovoz

100

377

912

1 115

1 324

1 196

1 518

1 665

1 773

1 036

Saldo

-78

-299

-761

-912

-1 036

-765

-1 147

-1 179

-1 141

-661

46

68

77

51

Hovězí maso zmrazené v mil. Kč Vývoz

69

Dovoz

45

214

317

216

250

204

195

252

304

168

Saldo

24

-189

-290

-169

-210

-159

-149

-184

-227

-117

24

27

43

40

45

Zdroj: Situační a výhledová zpráva –Skot-hovězí maso, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-040-6, str.43

57

4.2.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na chov skotu Veškerá zde uváděná data vychází z příloh 2a – 2h. Přílohy byly sestaveny na základě dat vygenerovaných z účetní databáze FADN CZ. Jedná se o vážený průměr dat za podniky, jejichž počet se v jednotlivých letech pohybuje od 75 až po 240. (počet podniků viz. příloha 2b). Hodnoty jednotlivých podniků mohou dosahovat odchylek v obou směrech od průměrných hodnot. Podniky celkem Zisk podniků specializovaných na chov skotu dosahoval po celé sledované období kladných hodnot. V předvstupním období dosahoval podnik zaměřený na chov skotu v průměru zisku cca 350 tis. Kč. Po vstupu ČR do EU dochází k postupnému nárůstu zisku až na 1,7 mil. Kč v průměru za 1 farmu v roce 2009. Vyjádřeno v přepočtu na 1ha došlo ke změně zisku z 1,5 tis. Kč v roce 2002 na 5,2 tis. Kč v roce 2009. Ukazatel rentability produkce R od vstupu ČR do EU dlouhodobě rostl z hodnoty 0,08 v roce 2003 až na hodnotu 0,38 v roce 2012. Tabulka 14 – Chov skotu - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


362

346

845

913

1 167

1 160

1 561

1 715

1 428

1 282

1 405

R = DZČ/V(p)

0,18

0,08

0,23

0,19

0,21

0,24

0,28

0,34

0,28

0,37

0,38

1,5

0,9

3,1

2,6

3,2

3,7

4,8

5,2

4,4

4,4

4,8

1,44

1,34

1,25

1,38

1,47

1,41

1,43

1,55

1,56

1,78

1,73

DZČ (zisk) na ha zemědělské půdy tis. Kč UN = N/V(p)


Po celé sledované období převyšují náklady na zemědělskou produkci výnosy ze zemědělské produkce, podniky zaměřené na chov skotu tedy dosahují zisku pouze díky výnosům z poskytnutých dotací.

58

Graf 13 – Chov skotu – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik

Zdroj: Autora na základě přílohy 2a

Na základě ukazatele nákladovosti UN lze konstatovat, že do roku 2003 nákladovost chovu skotu klesala. V roce 2002 potřebovala průměrná farma k produkci v hodnotě 1 Kč 1,44 Kč nákladů, v roce 2004 to bylo 1,25 Kč nákladů. Od roku 2005 dochází k růstu hodnoty tohoto ukazatele až na 1,78 Kč v roce 2011. Ukazatel efektivnosti E určuje, kolikrát celkové výnosy podniku převyšují jeho celkové náklady. Při rozložení tohoto ukazatele na 2 dílčí části lze určit, jakou měrou se na krytí nákladů podílí výnosy ze zemědělské produkce a jakou měrou jsou náklady kryty výnosy z dotací.

Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 15, ze které je zřejmé, že v od vstupu ČR do EU dochází u zemědělských podniků zaměřených na chov skotu k růstu tohoto ukazatele z hodnoty 1,06 v roce 2003 až na hodnotu 1,22 v roce 2012. Z této tabulky lze dále vypozorovat význam dotací pro rentabilitu hospodaření. Odvětví chovu skotu by bez poskytnutých dotací bylo za jinak stejných podmínek nerentabilní. Výnosy z produkce by dokázaly pokrýt maximálně 80% nákladů v roce 2004, v roce 2011 pak jen 56%. Tabulka 15 – Chov skotu - koeficient efektivnosti 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

V(p)/N

0,70

0,75

0,80

0,73

0,68

0,71

0,70

0,65

0,64

0,56

0,58

V(d)/N

0,43

0,31

0,38

0,41

0,46

0,46

0,50

0,57

0,54

0,64

0,64


1,12

1,06

1,18

1,14

1,14

1,17

1,19

1,22

1,18

1,21

1,22


59

Závislost daného odvětví na dotacích ukazuje následující graf 14. Graf 14 – Chov skotu – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost chovu


Dotace tak představují po celé období od vstupu ČR do EU pro chovatele skotu podporu, která činí toto odvětví rentabilní. Posytnuté dotace dostetečně kompenzují pokles výnsů vzniklý v důsledku přechodu na méně intenzivní způsob výroby. Následující tabulka 16 ukazuje, jak významně vzrostl objem dotací v daném odvětví. Zatímco v roce 2002 obdržela 1 farma v průměru 1,3 mil Kč provozních dotací, v roce 2012 to již bylo 4,0 mil. Kč. V přepočtu na 1 ha se dotace v tomto období zvýšily cca 2,7 krát (5,1 tis. Kč v roce 2002 a 13,8 tis. Kč v roce 2012). Tabulka 16 – Chov skotu – průměrné obdržené dotace za 1 podnik


2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

1 258

1 912

1 803

2 743

3 798

3 126

4 013

4 388

4 065

3 880

3 976

22

33

8

79

21

66

41

158

332

181

130

1,44

1,34

1,25

1,38

1,47

1,41

1,43

1,55

1,56

1,78

1,73

5,1

4,9

6,7

7,9

10,4

10,1

12,2

13,2

12,6

13,4

13,8

5,2

5,0

6,7

8,1

10,5

10,3

12,4

13,7

13,6

14,0

14,2

Investiční dotace tis. Kč Provozní dotace/celková produkce Provozní dotace na 1 ha tis. Kč Celkové dotace na 1 ha tis. Kč


O zastoupení jednotlivých typů dotací pak informuje následující graf 15, ze kterého je zřejmý dominantní podíl mimoprodukčních dotací (SAPS, Top Up, Agroenvironmentální a LFA). Výrazný nárůst lze vysledovat zejména u agroenvironmentálních dotací, kde došlo mezi lety 2004 a 2012 cca k desetinásobnému zvýšení.

60

Graf 15 – Chov skotu – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací



Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 16. Graf 16 – Chov skotu - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků


Z grafu je možno vyčíst, že nejvíce efektivní při chovu skotu jsou podniky střední a malé velikosti. O něco horší efektivnosti dosahují podniky velké a to zejména z důvodu nižšího podílu čerpaných dotací na jednotku produkce. To odpovídá politice oddělených plateb dotací od produkce, kde dotace jsou poskytovány zejména za velikost obhospodařované plochy a za

61

přijatá agroenvironmentální opatření, která jsou většinou v rozporu s intenzivní produkcí, která je vlastní spíše velkým podnikům, než těm menším. Struktura nákladů jednotlivých velikostních kategorií je dále porovnána pomocí ukazatele nákladovosti UN:

Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 17 a 18. Graf 17 – Chov skotu - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 18 – Chov skotu - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že velké podniky po většinu období dosahují lepších výsledků v efektivitě využití položek nákladů výrobní spotřeby (přímé náklady, ostatní věcné náklady). Naopak menší efektivnosti dosahují ve využití externích faktorů (mzdové náklady, pachtovné, úroky). Z příloh č. 2c, 2e, 2g lze rozpoznat, že podniky malé a střední velikosti využívají z velké části neplacenou pracovní sílu (rodinní příslušníci). Situace je tedy obdobná jako u produkce mléka a efektivnost výroby při zohlednění tohoto faktoru dosahuje u malých a středně velkých podniků menších hodnot.

4.3 Chov prasat a drůbeže 4.3.1 Základní ekonomické informace Vepřové a drůbeží maso tvoří dlouhodobě významnou součást jídelníčku české populace, představují podíl cca 85% z celkové spotřeby masa (vepřové 53%, drůbeží 32%).

62

Graf 19 – Průměrná spotřeba masa v kg na 1 obyvatele ČR

Zdroj: Autor na základě dat ČSU - http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/2139-12 [cit.:2014-04-19]

Ve sledovaném období let 2002 - 2012 docházelo v ČR k soustavnému poklesu produkce vepřového masa z hodnoty 585 tis. tun živé hmotnosti na hodnotu 296 tis. tun v roce 2012. U produkce drůbežího masa dochází většímu poklesu produkce zejména v posledních 5 letech. Zatímco v roce 2008 bylo na území ČR vyprodukováno 329 tis. tun živé hmotnosti drůbeže, v roce 2011 to bylo jen 220 tis. tun. Tabulka 17 – Produkce prasat a drůbeže v tisících tun živé hmotnosti Prasata Drůbež

1990 740 210

2002 585 317

2003 580 304

2004 547 310

2005 487 322

2006 449 309

2007 464 301

2008 432 329

2009 370 306

2010 366 251

2011 336 220

2012 296 243

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr (cit. 2014-03-26)

S vývojem v produkci koresponduje vývoj v zahraničním obchodu s těmito komoditami. U vepřového masa se roční schodek prohloubil z 806 mil. Kč v roce 2003 na více jak 9 mld. Kč v roce 2011. U drůbežího masa došlo ve stejném období k prohloubení ročního schodku z hodnoty 693 mil. Kč na necelé 3 mld. Kč. Tabulka 18 – Bilance zahraničního obchodu s vepřovým masem a živými prasaty v mil. Kč 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Vývoz

551

1 294

1 707

1 746

2 084

2 362

2 200

2 379

2 665

Dovoz

1 375

3 359

5 678

6 285

7 118

8 565

10 388

10 621

11 681

Saldo

-806

-2 065

-3 971

-4 539

-5 070

-6 203

-8 188

-8 242

-9 016

Zdroj: Situační a výhledová zpráva – Vepřové maso, Ministerstvo zemědělství, Praha 2012, ISBN 978-80-7434-042-0, str.54

Tabulka 19 – Bilance zahraničního obchodu s drůbežím masem v mil. Kč v mil. Kč

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Vývoz

630

707

1 411

1 303

795

978

1 045

1 017

1 203

1 300

Dovoz

1 093

1 400

2 341

2 708

2 505

2 408

2 937

3 274

3 395

4 225

Saldo

-463

-693

-930

-1 405

-1 710

-1 430

-1 892

-2 257

-2 192

-2 925

Zdroj: Situační a výhledová zpráva – Drůbež a vejce, 43 stran, Ministerstvo zemědělství, Praha 2012, ISBN 978-80-7434-043-7, str.26

63

Prodejní ceny prasat se v celém sledovaném období pohybují mezi hodnotou 27 tis. Kč za tunu až po hodnotu 33 tis. Kč za tunu, bez možnosti vysledování dlouhodobějšího trendu. Obdobná je též situace v prodejních cenách kuřat, kde se cena pohybovala v rozmezí cca 19tis. Kč za tunu až po hodnotu necelých 25 tis. Kč za tunu. Tabulka 20 – Průměrné ceny zemědělských výrobců prasat a drůbeže v Kč za tunu v živém 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Prasata jatečná I.tř.

32 887 30 470 33 013 32 390 31 805 28 851 30 390 29 905 27 216 28 664 33 258 33 430

Kuřata jatečná I.tř.

21 947 21 034 22 114 21 080 19 177 20 975 22 819 20 659 20 375 22 111 23 084 24 742

Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ipc_cr (cit. 2014-03-26)

4.3.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na chov prasat a drůbeže Veškerá zde uváděná data vychází z příloh 3a – 3h. Přílohy byly sestaveny na základě dat vygenerovaných z účetní databáze FADN CZ. Jedná se o vážený průměr dat za podniky, jejichž počet se v jednotlivých letech pohybuje od 19 až po 91 (počet podniků viz. příloha 3b). Hodnoty jednotlivých podniků mohou dosahovat odchylek v obou směrech od průměrných hodnot. V databázi FADN CZ jsou podniky specializované na chov prasat a drůbeže sledovány společně jako jedno odvětví. Z toho důvodu je i následující analýza poskytuje průměrné údaje za chov prasat a drůbeže dohromady. Podniky zaměřené na intenzivní chov prasat a na intenzivní chov drůbeže většinou nehospodaří na zemědělské půdě a jejich největší nákladovou položku představuje krmivo, jehož základ tvoří v obou případech obilný šrot. Podniky celkem Zisk podniků specializovaných na chov prasat a drůbeže byl po většinu sledovaného období ztrátový. Z uvedené tabulky 21 je zřejmé, že vstup ČR do EU nepřinesl tomuto odvětví žádné ekonomické výhody. Výraznějšího zisku bylo dosaženo pouze v roce 2005 a 2012 a to díky zejména vyšším prodejním cenám v daném období. Ukazatel rentability produkce R v těchto nejvýnosnějších letech dosahuje hodnoty 0,05, tzn., že podniky v této době dosahovaly v průměru 5 procentní ziskovost. Po většinu sledovaného období však dosahoval tento ukazatel záporných hodnot.

64

Tabulka 21 – Chov prasat a drůbeže - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik

Důchod ze zemědělské činnosti - DZČ v tis. Kč R = DZČ/V(p) UN = N/V(p)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

-1 627

618

-983

1 129

13

-2 515

-5 187

-524

-795

-1 254

2 801

-0,04

0,01

-0,02

0,05

0,00

-0,13

-0,25

-0,02

-0,02

-0,03

0,05

1,04

1,00

1,03

0,96

1,01

1,15

1,26

1,05

1,05

1,07

1,00


Graf 20 – Chov prasat a drůbeže – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik


Na základě ukazatele nákladovosti UN lze konstatovat, že rentability výroby by bez dotací bylo dosaženo pouze v roce 2005. V tomto roce byly nejen relativně příznivější výkupní ceny u prasat, ale též velmi nízké ceny pšenice (viz. tabulka 28), jež představuje základ pro krmné směsi. V tomto roce bylo v průměru spotřebováno na 1 Kč produkce 0,96 Kč nákladů, naopak nejhůře se tomuto odvětví dařilo v roce 2008, kdy na 1 Kč produkce bylo spotřebováno 1,26 Kč nákladů. Příčiny lze opět najít zejména v kombinaci cen vstupů a výstupů. Ukazatel efektivnosti E určuje, kolikrát celkové výnosy podniku převyšují jeho celkové náklady. Při rozložení tohoto ukazatele na 2 dílčí části lze určit, jakou měrou se na krytí nákladů podílí výnosy ze zemědělské produkce a jakou měrou jsou náklady kryty výnosy z dotací.

Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 22, ze které je opět zřejmé, že rentability výroby bylo dosaženou pouze v letech 2005 a 2012, na hranici rentability se období pohybovalo v roce 2003 a 2006, v letech ostatních bylo dané odvětví ztrátové.

65

Tabulka 22 – Chov prasat a drůbeže – koeficient efektivnosti 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

V(p)/N

0,96

1,00

0,97

1,04

0,99

0,87

0,79

0,95

0,95

0,94

1,00

V(d)/N

0,00

0,01

0,01

0,00

0,01

0,01

0,01

0,03

0,03

0,04

0,04


0,96

1,01

0,98

1,05

1,00

0,89

0,81

0,98

0,98

0,98

1,05


Z tabulky 22 lze dále vyčíst, že dotace mají na efektivnost výroby v intenzivním chovu prasat a drůbeže velmi malý vliv a neposkytují tomuto odvětví ochranu v méně příznivých dobách. Graf 21 – Chov prasat a drůbeže – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost chovu


Ke stejným závěrům o nízkém významu dotací pro hospodaření podniku lze dojít i z následující tabulky 23. Z tabulky je zřejmý velmi nízký podíl dotací vztažený na jednotku produkce oproti produkci jiných živočišných komodit - mléka (viz. tab. 10) a chovu skotu (viz. tab. 16). Tabulka 23 – Chov prasat a drůbeže – Průměrné obdržené dotace za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


194

873

589

174

269

394

373

442

666

1 007

1 586

Investiční dotace tis. Kč

134

369

102

18

46

0

65

198

376

1 083

1 008

0,00

0,01

0,01

0,01

0,02

0,02

0,02

0,02

0,02

0,02

0,03

2 767

2 748

9 720 15 315 22 082 10 919 13 936 12 312 14 768 33 801

80 860

4 676

3 910 11 400 16 901 25 877 10 919 16 373 17 684 23 114 70 199

132 257

Provozní dotace/celková produkce Provozní dotace na 1 ha tis. Kč Celkové dotace na 1 ha tis. Kč


O zastoupení jednotlivých typů dotací pak informuje následující graf 25, ze kterého je zřejmý velmi nízký podíl mimoprodukčních dotací (SAPS, Top Up, Agroenvironmentální a LFA). Největší význam mají pro toto odvětví dotace na výrobní spotřebu, jež jsou poskytovány z národních zdrojů. 66

Graf 22 – Chov prasat a drůbeže – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací



Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 23. Graf 23 – Chov prasat a drůbeže - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků


V letech 2002 – 2004 neměly podniky malé a střední velikosti v databázi FADN žádné, či měly jen velmi malé zastoupení. V následujících letech nám graf ukazuje jako výrazně efektivnější malé podniky a středně velké podniky oproti velkým podnikům. Příčinu tohoto stavu je pak možné najít ve struktuře nákladů.

67

Vysoký podíl dotací v roce 2011 u malých podniků nelze vysvětlit změnou dotační politiky. Tento relativně vysoký podíl je kompenzován nízkou částkou v roce 2012. Po zprůměrování těchto dvou let se dostane přibližně stejná částka jako v předešlých letech. Struktura nákladů jednotlivých velikostních kategorií je dále porovnána pomocí ukazatele nákladovosti UN:

Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 25 a 26.

Graf 24 – Chov prasat a drůbeže – dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 25 – Chov prasat a drůbeže – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z grafu 26 je zřejmá menší efektivnost využití externích faktorů (mzdové náklady, pachtovné, úroky) u velkých podniků. Z příloh č. 3c, 3e, 3g lze rozpoznat, že podniky malé a střední velikosti využívají z velké části neplacenou pracovní sílu (rodinní příslušníci). Situace je tedy obdobná jako u produkce mléka a chovu skotu. Efektivnost výroby při zohlednění tohoto faktoru dosahuje u malých a středně velkých podniků menších hodnot. Velké podniky po většinu období dosahují též horších výsledků v efektivitě využití položek nákladů výrobní spotřeby (přímé náklady, ostatní věcné náklady).

68

4.4 Polní výroba - rostlinné komodity 4.4.1 Základní ekonomické informace Sklizeň obilovin se v ČR dlouhodobě pohybuje mezi 6,3 mil. tun (2006) po 8,7 mil. tun (2004). Výkyvy ve sklizni jsou způsobeny částečně změnou velikosti osevní plochy v jednotlivých letech (viz. příloha 8a), tak zejména dosaženými výnosy – 4,17 t/ha v roce 2006 a 5,4 t/ha v roce 2004 (viz. příloha 8b). Produkce brambor dosáhla maxima za sledované období v roce 2005 - 1 013 tis. tun. V následujících letech došlo k poklesu a produkce se pohybovala v rozmezí 662 tis. tun až 821 tis. tun. Pokles v produkci je zapříčiněn zejména výrazným poklesem osevních ploch z 36 tis. ha v roce 2005 na 30 ha v roce 2006 a 24 tis. ha v roce 2012. U cukrovky došlo ve sledovaném období k poklesu produkce z cca 3,8 mil tun v roce 2002 na cca 2,9 mil. tun v roce 2008. Od roku 2009 dochází opět k nárůstu produkce až na cca 3,9 mil. tun v roce 2011 a 2012. Tento nárůst je zapříčiněn jednak zvýšením osevních ploch (50 tis. ha v roce 2008, 58 tis. ha v roce 2011), tak zejména růstem výnosů (57,3t/ha v roce 2008 a 66,8t/ha v roce 2011). U řepky bylo dosaženo nejnižší produkce v roce 2003 (388 tis. tun), což bylo zapříčiněno zejména velmi nízkou úrodou v daném roce (1,55 t/ha). V následujících letech lze sledovat růst v celkové produkci a od roku 2007 se produkce řepky pohybuje stabilně nad 1milionem tun. Tabulka 24 – Sklizeň plodin v ČR v tisících tun

1989

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Obiloviny celkem

7 793

6 771

5 762

8 784

7 660

6 386

7 153

8 370

7 832

6 878

8 285

6 595

Brambory

2 422

901

683

862

1 013

692

821

770

753

665

805

662

Cukrovka

4 512

3 832

3 495

3 579

3 496

3 138

2 890

2 885

3 038

3 065

3 899

3 869

313

710

388

935

769

880

1 032

1 049

1 128

1 042

1 046

1 109

Řepka

2012

Zdroj: ČSÚ, dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr (cit. 2014-04-05)

Prodejní ceny pšenice vykazovaly ve sledovaném období pohyb v rozmezí od 2 749 Kč/t (2005) po 5 288 Kč/t (2012), přičemž v posledních letech se cena udržuje nad 5 000 Kč/t. Ještě větší rozpětí v pohybu cen lze zaznamenat u brambor, která se pohybovala od 2 460 Kč/t (2005) po 6 746 Kč/t (2004). Cena cukrovky dosáhla nejvyšší hodnoty v roce 2004 – 1 521 Kč/t. Poté docházelo k poklesu ceny až na hodnotu 704 Kč/t v roce 2010. V letech 2012 a 2013 cena vystoupala nad hodnotu 800 Kč/t. Cena řepky se v průběhu sledovaného období 69

zvýšila z 6 467 Kč/t v roce 2002 až na maximální hodnotu 11 843 Kč/t v roce 2012, přičemž tento růst nebyl rovnoměrný.

Tabulka 25 – Průměrné ceny zemědělských výrobců v Kč za tunu – vybrané plodiny v Kč za tunu

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Pšenice potravinářská

3 362

3 427

3 738

2 749

3 150

4 578

5 106

2 889

3 392

5 039

5 050

5 288

Brambory pozdní konzumní

5 937

4 129

6 746

2 460

4 059

6 252

3 533

3 303

4 237

5 180

2 825

5 814

969

949

1 521

1 347

1 060

860

806

772

710

704

812

825

6 467

7 348

7 183

5 628

6 657

7 418

9 785

7 104

Cukrovka technická Řepka olejná

7 737 11 207 11 843 10 949

Zdroj: ČSÚ, online: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/i/tab_8_ipccr/$File/ipccr010313_8.xls

Ze sledovaných plodin má ČR dlouhodobě záporné saldo zahraničního obchodu pouze s konzumními bramborami. S ostatními plodinami, respektive s výrobky z těchto plodin (cukr), má ČR saldo pozitivní. Nejvýraznější je toto saldo u obilovin, které se mezi let 2005 až 2011 pohybovalo v rozmezí 3,3 mld. Kč až 7,1 mld. Kč. U řepky se saldo zahraničního obchodu ve stejném období pohybovalo v rozmezí 0,6 mld. Kč až 3,6 mld. Kč. U cukru bylo dosaženo maximální saldo 4,2 mld. Kč v hospodářském roce 2005/06, poté saldo kleslo až na hodnotu 0,6 mld. Kč v hospodářském roce 2008/09. V následujících třech let došlo opět k nárůst salda zahraničního obchodu s cukrem až na hodnotu 3,3 mld. Kč v hospodářském roce 2011/12. Vývoj zahraničního obchodu vybraných rostlinných komodit je detailně uveden v příloze 9a – 9h.

Tabulka 26 – Saldo zahraničního obchodu obiloviny celkem v mil. Kč 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Obiloviny 5 632 3 295 4 655 5 126 7 070 Zdroj: ČSÚ, dostupné z http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/6010-11 [cit. 2014-03-26]

5 470

3 891

Tabulka 27 – Saldo zahraničního obchodu cukr v mil. Kč

Cukr

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

2011/12

191,1

1 369,6

2 796,1

4 206,1

1 081,1

739,0

599,3

1 302,3

1 268,7

3 257,8

Zdroj: Situační a výhledová zpráva Cukr – cukrová řepa, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-049-9, str. 33

Tabulka 28 – Saldo zahraničního obchodu brambory konzumní (bez raných) v mil. Kč

Brambory konzumní

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

2011/12

-45,9

-246,7

-21,6

67,4

-502,7

-137,1

-192,1

-232,7

-714,6

-115,1

Zdroj: Situační a výhledová zpráva Brambory, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-129-8, str. 36-37; výhledová zpráva Brambory, Ministerstvo zemědělství, Praha 2006, ISBN 80-7084-530-9, str. 25-27

70

Situační a

Tabulka 29 – Saldo zahraničního obchodu semene řepky olejné v mil. Kč

Saldo

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

1 554

-240

749

567

1 007

3 068

3 608

2 573

Zdroj: Situační a výhledová zpráva Olejniny, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-137-3, str. 25; výhledová zpráva Olejniny, Ministerstvo zemědělství, Praha 2008, ISBN 978-80-7084-691-9, str. 21

2010/11

2011/12

1 067

2 271

Situační a

4.4.2 Efektivnost výroby zemědělských podniků zaměřených na polní rostlinnou výrobu Veškerá zde uváděná data vychází z příloh 4a – 4h a z příloh 6a – 6f. Přílohy byly sestaveny na základě dat vygenerovaných z účetní databáze FADN CZ. Jedná se o vážený průměr dat za podniky, jejichž počet se v jednotlivých letech pohybuje od 442 až po 744 (počet podniků viz. příloha 4b). Hodnoty jednotlivých podniků mohou dosahovat odchylek v obou směrech od průměrných hodnot. Při pěstování plodin jsou zemědělské podniky nuceny dodržovat tzv. „osevní postup“, tedy optimálním střídání plodin v jednotlivých letech po sobě. Jedná se o základní agrotechnické opatření zejména z důvodu účelného a efektivního využívání živin z půdy, prostředků na ochranu porostů a využití mechanizace. Z tohoto důvodu jsou zde podniky zaměřené na polní rostlinnou výrobu hodnoceny jako celek. Nejsou zde hodnoceny podniky zaměřené na konkrétní komoditu, protože i když má zemědělský podnik pro pěstování určité komodity optimální podmínky, vždy značnou část jeho produkce představují i komodity jiné. Přestože současná situace mnoha podniků neumožňuje dodržovat pevné osevní postupy, mělo by být běžné alespoň pravidelné periodické zařazování plodin reprodukujících půdní úrodnost (jeteloviny, luskoviny, organicky hnojené okopaniny, ozimá řepka aj.) na každý pozemek. Opakované pěstování obilnin (například střídání druhů obilnin) by na nejúrodnější půdě v nížinách nemělo překračovat tři roky, na méně úrodné půdě středních a vyšších oblastí jen dva roky za podmínky poněkud zvýšených dávek minerálních hnojiv a prostředků na ochranu rostlin58. O ekonomické výhodnosti pěstování vybraných plodin informuje následující tabulka 30. Tabulka vychází z analýzy provedené ÚZEI a zobrazuje průměrný zisku podniků z 1ha při pěstování vybraných komodit. Z tabulky je zřejmé, že žádná plodina není dlouhodobě pouze zisková. Ekonomicky nejvýhodnější v posledních letech je pěstování řepky, která od doby

58

VRKOČ, F., LUDVOVÁ, A., Ke střídání plodin a jejich pěstování po sobě, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Dostupné z: : http://uroda.cz/ke-stridani-plodin-a-jejich-pestovani-po-sobe/ [cit. 2014-04-15]

71

vstupu ČR do EU byla ztrátová pouze ve dvou letech. Následuje pšenice se ztrátou ve třech letech. Ekonomicky nejméně výhodné je pak pěstování okopanin (cukrovka - ztrátovost 4 roky, brambory - ztrátovost 7 let). Tabulka 30 – Ziskovost vybraných rostlinných komodit v Kč/ha 2002 Pšenice ozimá

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

-510

812

-1 401

-608

-1 678

2 059

2 082

-3 431

114

2 186

-4 930

-5 921

1 448

-2 823

1 164

2 694

1 285

-1 551

1 627

1 787

Cukrovka

2 780

3 182

21 585

18 645

6 373

-6 871

-6 418

-2 693

-2 584

12 564

Brambory konzumní

-10 813

1 712 -13 096

-17 704

7 677

-5 299

-8 996

-20 813 -12 094

-13 479

Řepka

Zdroj: autor na podkladě informací ÚZEI, dostupné z http://www.uzei.cz/nakladovost-zemedelskych-vyrobku/

Podniky celkem Zisk podniků specializovaných na rostlinnou produkci dosahoval v posledních dvou letech před vstupem do EU záporných hodnot. Od roku 2004 až do konce sledovaného období (2012) se průměrný zisk podniků pohybuje v kladných hodnotách v rozmezí od 693 tis. Kč v roce 2009 do 2,9 mil. Kč v roce 2012. Ukazatel rentability produkce R od vstupu ČR do EU dosáhl nejnižší hodnoty v roce 2005 (0,05), nejvyšší pak v letech 2011 a 2012 (0,18).

Tabulka 31 - Rostlinná výroba - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik 2002 Důchod ze zemědělské činnosti - DZČ v tis. Kč

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

-1 393

-829

1 982

794

1 204

2 569

2 275

693

1 167

2 859

2 887

-0,08

-0,04

0,09

0,04

0,07

0,12

0,11

0,08

0,10

0,18

0,18

DZČ (zisk) na ha zemědělské půdy tis. Kč

-2,4

-1,3

3,0

1,2

2,0

4,1

3,9

1,7

2,5

6,0

6,3

UN = N/V(p)

1,11

1,10

1,01

1,12

1,13

1,07

1,09

1,24

1,16

1,04

1,04

R = DZČ/V(p)


Po celé sledované období převyšují náklady na zemědělskou produkci výnosy zemědělské produkce, podniky tedy dosahují zisku pouze díky výnosům z poskytnutých dotací. 72

Hodnota ukazatele nákladovosti UN se ve sledovaném období pohybovala v rozmezí 1,01 v roce 2003 až 1,24 v roce 2009. Graf 26 – Rostlinná výroba – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik


Ukazatel efektivnosti E určuje, kolikrát celkové výnosy podniku převyšují jeho celkové náklady. Při rozložení tohoto ukazatele na 2 dílčí části lze určit, jakou měrou se na krytí nákladů podílí výnosy ze zemědělské produkce a jakou měrou jsou náklady kryty výnosy z dotací.

Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 32, ze které je zřejmé, že v předvstupním období byly zemědělské podniky zaměřené na rostlinnou produkci ztrátové, ukazatel E dosahoval hodnot 0,93 v roce 2002 a 0,96 v roce 2003. V letech následujících po vstupu ČR do EU, byla již vždy rostlinná výroba rentabilní, ukazatel E se pohyboval od hodnoty 1,03 v roce 2005 po hodnotu 1,17 v letech 2011 a 2012. Tabulka 32 – Rostlinná výroba – koeficient efektivnosti

V(p)/N V(d)/N E – Celková efektivnost

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

0,90

0,91

0,99

0,90

0,88

0,93

0,91

0,81

0,86

0,97

0,96

0,03

0,05

0,10

0,14

0,18

0,18

0,19

0,26

0,22

0,21

0,21

0,93

0,96

1,09

1,03

1,06

1,11

1,10

1,06

1,08

1,17

1,17


Z tabulky 32 lze dále vypozorovat význam dotací pro rentabilitu hospodaření. Odvětví rostlinné výroby by bez poskytnutých dotací bylo za jinak stejných podmínek po celou dobu nerentabilní. Výnosy z produkce by dokázaly pokrýt maximálně 99% nákladů (v roce 2004). 73

Graf 27 – Rostlinná výroba – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost výroby


Dotace tak představují po celé období od vstupu ČR do EU pro producenty rostlinných komodit finanční podporu, která je dokáže udržet nad hranicí rentability a ochránit v obdobých s nižší výnosností či v obdobích nižších tržních cen (viz. cena pšenice v roce 2009). Pokud uvažujeme efektivnost výroby bez vlivu dotací, tedy je zohledněn pouze vliv využití výrobních faktorů a vliv cen, ukazatel E se poyboval v rozmezí 0,81 v roce 2009 po 0,99 v roce 2004. Následující tabulka 33 ukazuje, jak významně vzrostl objem dotací v daném odvětví. Zatímco v roce 2002 obdržela 1 farma v průměru 831tis. Kč provozních dotací, v roce 2012 to již bylo 3,5 mil. Kč. V přepočtu na 1 ha se dotace v tomto období zvýšily cca 5,5 krát (1,4 tis. Kč v roce 2002 a 7,4 tis. Kč v roce 2012). Tabulka 33 – Rostlinná výroba – průměrné obdržené dotace za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012


831

1 354

2 670

3 455

3 860

4 292

4 291

2 785

3 095

3 310

3 511


150

63

58

118

100

137

155

165

64

235

170

0,05

0,07

0,12

0,16

0,21

0,20

0,21

0,31

0,26

0,21

0,22

1,4

2,2

4,1

5,1

6,5

6,8

7,4

7,1

6,7

6,9

7,7

1,7

2,3

4,2

5,3

6,7

7,0

7,7

7,5

6,8

7,4

8,1

Provozní dotace/celková produkce Provozní dotace na 1 ha tis. Kč Celkové dotace na 1 ha tis. Kč Zdroj: Autora na základě přílohy 4b

O zastoupení jednotlivých typů dotací pak informuje následující graf 28, ze kterého je zřejmý dominantní podíl mimoprodukčních dotací (SAPS, Top Up, Agroenvironmentální a LFA), které představují více jak 80% z veškerých obdržených dotací.

74

Graf 28 – Rostlinná výroba – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací



Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 29. Graf 29 – Rostlinná výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků


Z grafu je možno vyčíst, že nejvíce efektivní v rostlinné výrobě jsou podniky střední a malé velikosti. Z grafu je též zřejmé, velké podniky překračují hranici rentability pouze díky dotacím, zatímco podniky malé a střední velikosti překračují hranici rentability v některých letech též bez vlivu dotací. Hlavní příčinu tohoto stavu lze spatřit zejména ve struktuře nákladů výroby.

75


Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 30 a 31. Graf 30 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 31 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že velké podniky zaostávají vůči ostatním dvěma velikostním kategoriím zejména ve spotřebě externích faktorů (mzdové náklady, pachtovné, úroky). Z příloh č. 4c, 4e, 4g lze rozpoznat, že podniky malé a střední velikosti využívají z velké části neplacenou pracovní sílu (rodinní příslušníci). Ukazatel efektivnosti a nákladovosti je tedy u malých a středních podniků oproti podnikům velkým značně nadhodnocen. Dle grafu 30 lze konstatovat, že u výrobní spotřeby (u rostlinné výroby představovaná zejména náklady na osiva, hnojiva a ochranné prostředky) dosahují nejlepších výsledků podniky malé. Rostlinná výroba – členění dle oblastí Porovnání efektivnosti výroby v jednotlivých výrobních oblastech je provedeno pomocí ukazatele efektivnosti E:

Výsledky výpočtu ukazuje následující graf 32.

76

Graf 32 – Rostlinná výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých výrobních oblastí

Zdroj: Autora na základě příloh 6a, 6c, 6e

Efektivnost produkce rostlinných komodit v kukuřičné a bramborářské výrobní oblasti dosahuje přibližně stejných hodnot. Podniky hospodařící v bramborářské výrobní oblasti dosahují nižších výnosů z produkce, to je jim však kompenzováno vyššími dotacemi. Z grafu 33 je pak zřejmé, že po celé sledované období obdržely podniky z méně příznivých oblastí větší podíl dotací oproti podnikům z oblastí příznivějších (kukuřičná + řepařská). Graf 33 – Rostlinná výroba – podíl dotací na produkci – dle výrobních oblastí


Efektivnost podniků hospodařících v horské výrobní oblasti zde není blíže komentována. Jejich zastoupení v podkladové databázi je velmi řídké a hodnocení by nic nevypovídalo o oborovém průměru, ale spíše o konkrétní situaci několika málo podniků v konkrétních letech (počet podniků zde zastoupených viz. příloha 6f). Struktura nákladů je porovnána pomocí ukazatele nákladovosti UN:

77

Graf 34 – Rostlinná výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 35 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že podniky hospodařící v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti dosahují dlouhodobě nižšího podílu výrobní spotřeby na produkci, ve spotřebě externích faktorů není v mezi výrobními oblastmi dosahováno významných rozdílů. Výsledky odpovídají předpokladu vlivu výrobní oblasti na efektivnost hospodaření v odvětví rostlinné výroby.

4.5 Smíšená výroba

4.5.1 Efektivnost výroby zemědělských podniků provozujících smíšenou výrobu Veškerá zde uváděná data vychází z příloh 5a – 5h a z příloh 7a -7f. Přílohy byly sestaveny na základě dat vygenerovaných z účetní databáze FADN CZ. Jedná se o vážený průměr dat za podniky, jejichž počet se v jednotlivých letech pohybuje od 415 až po 476 (počet podniků viz. příloha 5b). Hodnoty jednotlivých podniků mohou dosahovat odchylek v obou směrech od průměrných hodnot.

Podniky celkem Zisk podniků provozujících smíšenou výrobu dosahoval v posledních dvou letech před vstupem do EU záporných hodnot. Od roku 2004 až do konce sledovaného období (2012) se průměrný zisk podniků pohybuje v kladných hodnotách v rozmezí od 1,2 mil. Kč v roce 2006 do 5 mil. Kč v roce 2011, s výjimkou v roce 2009, kdy podniky dosáhly průměrného zisku -525 tis Kč.

78

Ukazatel rentability produkce R od vstupu ČR do EU nejčastěji osciloval mezi hodnotou 0,04 a hodnotou 0,08. Nejnižší hodnoty dosáhl v roce 2009 (- 0,01), nejvyšší pak v roce 2011 (0,11).

Tabulka 34 – Smíšená výroba - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2 384

1 546

1 233

2 652

1 746

2009

2010

2011

2012

-525

1 636

5 042

4 479


-399 -1 922

R = DZČ/V(p)

-0,01

-0,06

0,08

0,05

0,04

0,08

0,04

-0,01

0,04

0,11

0,09

DZČ (zisk) na ha zemědělské půdy tis. Kč

-0,4

-1,9

2,6

1,6

1,3

2,8

1,7

-0,4

1,4

4,5

4,0

UN = N/V(p)

1,06

1,14

1,05

1,13

1,18

1,14

1,17

1,28

1,21

1,11

1,12


Po celé sledované období převyšují náklady na zemědělskou produkci výnosy ze zemědělské produkce, tedy že podniky dosahují zisku pouze díky poskytnutým dotacím. Hodnota ukazatele nákladovosti UN se ve sledovaném období pohybovala v rozmezí 1,05 v roce 2004 až 1,28 v roce 2009. Graf 36 – Smíšená výroba – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik


Ukazatel efektivnosti E určuje, kolikrát celkové výnosy podniku převyšují jeho celkové náklady. Při rozložení tohoto ukazatele na 2 dílčí části lze určit, jakou měrou se na krytí nákladů podílí výnosy ze zemědělské produkce a jakou měrou jsou náklady kryty výnosy z dotací.

79

Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 35, ze které je zřejmé, že v předvstupním období byly zemědělské podniky zaměřené na rostlinnou produkci ztrátové, ukazatel E dosahoval hodnot 0,93 v roce 2002 a 0,96 v roce 2003. V letech následujících po vstupu ČR do EU, byla již vždy rostlinná výroba rentabilní, ukazatel E se pohyboval od hodnoty 1,03 v roce 2005 po hodnotu 1,17 v letech 2011 a 2012. Tabulka 35 – Smíšená výroba – koeficient efektivnosti 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

V(p)/N

0,94

0,88

0,95

0,89

0,85

0,88

0,85

0,78

0,83

0,90

0,89

V(d)/N

0,05

0,06

0,12

0,15

0,18

0,19

0,19

0,21

0,20

0,19

0,19


0,99

0,94

1,07

1,04

1,03

1,07

1,04

0,99

1,03

1,10

1,08


Z tabulky 35 lze dále vypozorovat význam dotací pro rentabilitu hospodaření. Odvětví smíšené výroby by bez poskytnutých dotací bylo za jinak stejných podmínek po celou dobu nerentabilní. Výnosy z produkce by dokázaly pokrýt maximálně 95% nákladů (v roce 2004). Graf 37 – Smíšená výroba – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost výroby

Zdroj: Autora na základě příloh 5a

Dotace představují po celé období od vstupu ČR do EU pro podniky provozující smíšenou výrobu finanční podporu, která je dokáže udržet nad hranicí rentability a ochránit v obdobých s nižší výnosností či v obdobích nižších tržních cen. Pokud uvažujeme efektivnost výroby bez vlivu dotací, tedy je zohledněn pouze vliv využití výrobních faktorů a vliv cen, ukazatel E se poyboval v rozmezí 0,81 v roce 2009 po 0,99 v roce 2004.

80

Následující tabulka č. ukazuje, jak významně vzrostl objem dotací v daném odvětví. Zatímco v roce 2002 obdržela 1 farma v průměru 1,8 mil Kč provozních dotací, v roce 2012 to již bylo 9,3 mil. Kč. V přepočtu na 1 ha se dotace v tomto období zvýšily cca 4,5 krát (1,9 tis. Kč v roce 2002 a 8,4 tis. Kč v roce 2012). Tabulka 36 – Smíšená výroba – průměrné obdržené dotace za 1 podnik 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

1 816

2 548

4 408

5 731

6 902

7 401

8 496

9 767

9 215

9 102

9 322


227

63

54

180

256

373

467

673

864

1 134

1 054

Provozní dotace/celková produkce

0,06

0,09

0,14

0,18

0,22

0,21

0,22

0,26

0,23

0,20

0,19

Provozní dotace na 1 ha tis. Kč

1,9

2,5

4,9

6,1

7,3

7,7

8,1

8,3

8,1

8,2

8,4

Celkové dotace na 1 ha tis. Kč

2,1

2,6

4,9

6,3

7,6

8,1

8,5

8,9

8,9

9,1

9,3



O zastoupení jednotlivých typů dotací pak informuje následující graf 38, ze kterého je zřejmý dominantní podíl mimoprodukčních dotací (SAPS, Top Up, Agroenvironmentální a LFA), které představují více jak 80% z veškerých obdržených dotací. Graf 38 – Smíšená výroba - podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací



Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 39. 81

Graf 39 – Smíšená výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků


Z grafu je možno vyčíst, že nejvíce efektivní ve smíšené výrobě jsou podniky střední a malé velikosti. Velké podniky překračují hranici rentability pouze díky dotacím, zatímco podniky malé a střední velikosti překračují hranici rentability v některých letech též bez vlivu dotací. Hlavní příčinu tohoto stavu lze spatřit zejména ve struktuře nákladů výroby. Struktura nákladů je porovnána pomocí ukazatele nákladovosti UN:

Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 40 a 41. Graf 40 – Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby

Graf 41– Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že velké podniky zaostávají vůči ostatním dvěma velikostním kategoriím zejména ve spotřebě externích faktorů (mzdové náklady, pachtovné, úroky). Z příloh č. 5c, 5e, 5g lze rozpoznat, že podniky malé a střední velikosti využívají z velké části neplacenou pracovní sílu (rodinní příslušníci). Ukazatel efektivnosti a nákladovosti je tedy u 82

malých a středních podniků oproti podnikům velkým značně nadhodnocen. Graf 40 ukazuje podíl nákladů výrobní spotřeby na jednotku produkce. Na základě tohoto grafu se nedá říci, že by některá velikostní skupina dlouhodobě dosahovala lepších výsledků oproti ostatním skupinám. V tomto případě hraje spíše větší roli podíl jednotlivých komodit v celkové produkci.

Smíšená výroba - oblasti Porovnání efektivnosti výroby v jednotlivých výrobních oblastech je provedeno pomocí ukazatele efektivnosti E:

Výsledky výpočtu pro jednotlivé velikostní kategorie ukazuje následující graf 42. Graf 42 – Smíšená výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých výrobních oblastí


Poměr výnosů ze zemědělské produkce k nákladům vynaloženým na produkci plně koresponduje s výrobní oblastí, tzn., že nejúrodnější oblasti dosahují nejvyšších hodnot tohoto ukazatele. Naopak poměr výnosů z dotací k nákladům vynaloženým na produkci je nejvyšší u podniků hospodařících v méně úrodných podmínkách. Celková efektivnost vyjádřená koeficientem E je potom pro všechny výrobní oblasti v jednotlivých letech zhruba stejná.

83

Graf 43 – Smíšená výroba – podíl dotací na produkci – dle výrobních oblastí



Výsledky výpočtu jsou zobrazeny v následujících grafech 31 a 32.

Graf 44 – Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby – dle výrobních oblastí

Graf 45 – Smíšená výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů


Z uvedených grafů je zřejmé, že podniky hospodařící v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti dosahují nejnižšího podílu výrobní spotřeby na produkci, následovány jsou podniky z výrobní oblasti bramborářské. Nejhorších výsledků potom dosahují podniky z horské výrobní oblasti. Ve spotřebě externích faktorů dosahují podniky z oblasti bramborářské a kukuřičné přibližně stejných výsledků. Horších výsledků – vyššího podílu nákladů – dosahují podniky z oblastí horských.

84

4.6 Komparace výrobních zaměření Produkce většiny sledovaných komodit se v ČR od vstupu do EU snížila. Nejvýraznějšího poklesu dosáhl chov prasat, kde současná produkce odpovídá necelým 50% produkce z roku 2003. Následuje drůbež, kde se úroveň produkce pohybuje v posledních třech letech na úrovni 70-80% hodnoty roku 2002. Podobný pokles v produkci jako u drůbeže byl zaznamenán též u brambor, kde produkce dlouhodobě osciluje na úrovni 80% hodnoty roku 2002. Pokles v produkci lze dále zaznamenat u hovězího masa - 80-90% hodnoty roku 2002 a cukrovky – v letech 2007 až 2010 méně jak 80% hodnoty roku 2002. V posledních dvou letech se však produkce cukrovky vrátila na úroveň roku 2002, což je způsobeno zejména vyššími dosahovanými výnosy, nikoliv zvětšením osevních ploch (viz. přílohy 8a, 8b). V produkci mléka dosahuje ČR po celé sledované období poměrně stabilních hodnot. Naopak nárůstu produkce bylo v ČR dosaženo u pšenice a řepky. Zatímco u pšenice není nárůst produkce stabilní a pohybuje se v jednotlivých letech cca mezi 100 - 125%, produkce řepky se v posledních šesti letech pohybuje stabilně na úrovni mezi 140 – 160% hodnoty roku 2002. Graf 46 – Index změny v celkové produkci vybraných komodit za ČR, 2002= 100%

100,0%

mléko

80,0%

hovězí maso v živém

60,0%

prasata drůbež

40,0% 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Autora na základě tabulek 5, 11, 17

Graf 47 – Index změny v celkové produkci vybraných komodit za ČR, 2002= 100%

140,0%

Obiloviny celkem Brambory

90,0%

Cukrovka Řepka

40,0% 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Autora na základě tabulky 24

S vývojem v produkci též do značné míry koresponduje vývoj v saldu zahraničního obchodu s těmito komoditami. Nejvyššího kladného salda je od vstupu ČR do EU dosahováno u 85

obilovin 3,3 až 7,0 mld. Kč ročně, mléka 2,6 až 4,9 mld. Kč ročně a řepky 0,6 až 3,0 mld. Kč ročně. Největšího záporného salda je dosahováno u obchodu s vepřovým masem a jatečnými prasaty -2,1 až -9,0 mld. Kč ročně a s drůbežím masem -0,9 až -2,9 mld. Kč ročně. Blíže o saldu zahraničního obchodu jednotlivých komodit informuje graf 48. Graf 48 – Saldo zahraničního obchodu vybraných komodit za ČR, v mil. Kč 10 000,0

obiloviny celkem cukr

5 000,0

brambory konzumní 0,0

řepka olejná 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

-5 000,0

mléko skot a hovězí maso prasata a vepřové maso

-10 000,0 Zdroj: Autora na základě tabulek 7, 13,18, 19, 26, 27, 28, 29

Kumulované saldo zahraničního obchodu za prvních 7 let od vstupu ČR do EU znázorňuje následující graf 49. Graf 49 – Kumulované saldo zahraničního obchodu vybraných komodit za roky 2005-2011 v mil. Kč 35 139

-45 229

obiloviny celkem mléko řepka olejná cukr skot a hovězí maso 27 447

-13 811

drůbeží maso

-1 733 6 913

brambory konzumní

11 993

prasata a vepřové maso

12 639

Zdroj: Autora na základě tabulek 7, 13,18, 19, 26, 27, 28, 29

K cenovému nárůstu došlo po vstupu ČR do EU z živočišných komodit pouze u jatečných býků, kde cena dlouhodobě oscilovala na úrovni 110% hodnoty z let 2002 a 2003. V roce 2012 došlo k dalšímu výraznějšímu nárůstu až na úroveň 125%. Cena mléka po celé období od vstupu ČR do EU osciluje na úrovni ceny z roku 2002 s krátkodobým poklesem na úroveň 80% této hodnoty v roce 2009. Cena jatečných kuřat se většinou pohybovala na úrovni 90100% hodnoty roku 2002, v posledním roce došlo k nárůstu nad úroveň 100%. Podobný 86

vývoj byl zaznamenán též u ceny jatečných prasat, kde se cena dlouhodobě pohybovala pod úrovní ceny z roku 2002. K nejvýraznějšímu poklesu došlo v roce 2010, kdy cena poklesla pod úroveň 83% hodnoty z roku 2002. Graf 50 – Index změny cen výrobců vybraných komodit, 2002= 100% 130,0% 120,0% 110,0%

mléko

100,0%

jateční býci

90,0%

prasata

80,0%

drůbež

70,0% 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Autora na základě tabulek 6, 12, 20

Z rostlinných komodit zaznamenala nejvyšší nárůst cena pšenice a řepka, tento nárůst však nebyl stabilní a vykazoval značné výkyvy v jednotlivých letech. Cena se pohybovala v rozmezí 82-150% hodnoty z roku 2002 u pšenice, respektive v rozmezí 87-183% hodnoty z roku 2002 u řepky. Cena cukrovky zaznamenal hned po vstupu ČR do EU výrazný nárůst na úroveň 157% předešlých let, v dalších letech však cena opět klesla a v posledních pěti sledovaných letech se pohybuje v rozmezí 73-83% hodnoty z roku 2002. Nejvýraznějšího poklesu cen bylo dosaženo u brambor, kde též cena dosahuje značných výkyvů a pohybuje se na úrovni 42-105% ceny roku 2002. Graf 51 – Index změny cen výrobců vybraných komodit, 2002= 100% 180,0% 160,0% 140,0%

Pšenice potravinářská

120,0%

Brambory

100,0%

Cukrovka

80,0%

Řepka

60,0% 40,0% 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: Autora na základě tabulky 25

87

Efektivnost výroby Koeficient efektivnosti E se před vstupem ČR do EU pohyboval kromě chovu skotu u všech výrobních zaměření pod hodnotou 1. To znamená, že celkové výnosy nedokázaly pokrýt vynaložené náklady. Od vstupu ČR do EU je, s výjimkou v chovu prasat a drůbeže, již veškerá výroba rentabilní a koeficient E se stabilně pohybuje nad hodnotou 1. Nejvíce efektivní je dle tohoto ukazatele chov skotu, kde v některých letech koeficient E dosahuje hodnoty 1,22. Následuje rostlinná výroba, kde E dosahuje max. hodnot 1,17, dále pak produkce mléka a smíšená výroba s maximálním koeficientem E = 1,10. U chovu prasat a drůbeže překračuje koeficient E hodnotu 1 jen velmi zřídka a maximálně dosáhl v tomto odvětví úrovně 1,05 (2005 a 2012). Odvětví zaměřené na chov prasat a drůbeže lze tak dlouhodobě hodnotit jako nerentabilní. Graf 52 – Koeficient E u jednotlivých výrobních zaměření 1,2

mléko

1,1

chov skotu

1

chov prasat a drůbže

0,9

rostlinná výroba

0,8 20022003200420052006200720082009201020112012

smíšená výroba

Zdroj: Autora na základě příloh 1a, 2a, 3a, 4a, 5a

Pokud jsou výrobní zaměření zemědělských podniků hodnocena dílčím koeficientem E, tedy jsou dávány do poměru pouze výnosy z produkce (nikoliv též výnosy dotací) a náklady na tuto produkci, je rentability výroby dosaženo pouze výjimečně u chovu prasat a drůbeže v roce 2005 kdy dílčí koeficient E=1,04. U ostatních výrobních zaměření se tento koeficient pohybuje stabilně pod hodnotou 1. U produkce mléka, rostlinné a smíšené výroby dílčí koeficient E klesal do roku 2009, kde se zastavil na hodnotě cca 0,8. V následujících 3 letech se situace vylepšuje a hodnota E se dostává až na úroveň 0,88 u produkce mléka, 0,90 u smíšené výroby a 0,97 u rostlinné výroby.

88

Graf 53 – Dílčí koeficient E bez vlivu dotací 1,1 mléko 0,9

chov skotu chov prasat a drůbže

0,7

rostlinná výroba 0,5

smíšená výroba 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012


Dotace tak představují nezbytnou složku výnosů, bez níž není žádné ze sledovaných odvětví rentabilní. Relativně nejvíce dotací plyne do odvětví chovu skotu, kde dotace v posledních letech tvoří více jak 50% veškerých výnosů. Chovatel skotu tak ve skutečnosti obdrží ke každému zemědělskému produktu v hodnotě 1 Kč, který vyprodukuje, další více jak 1 Kč příjmů v dotacích. U rostlinné výroby, smíšené výroby a produkce mléka podíl dotací na celkových výnosech osciluje dlouhodoběji kolem 20%. U chovu prasat a drůbeže dosahuje tento podíl 2-4%. Graf 54 – Podíl dotací na celkových výnosech podniku 60,0%

Produkce mléka

40,0%

Chov skotu Chov prasat a drůbeže

20,0%

Rostlinná výroba 0,0% 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Smíšená výroba


K podobným závěrům jako u ukazatele E lze dojít též na základě na základě dalších dvou navržených poměrových ukazatelů – ukazatele nákladovosti UN a ukazatele rentability R. Dle ukazatele UN je nejméně efektivní odvětví chovu skotu, kdy hodnota UN vzrostla z 1,25 v roce 2004 na 1,78 v roce 2011. Což znamená, že na produkt v hodnotě 1 Kč bylo v roce 2011 vynaloženo 1,78 Kč nákladů. Ke zvyšování hodnoty UN docházelo do roku 2009 též u produkce mléka, rostlinné výroby a smíšené výroby. Koeficient vzrostl u mléka z hodnoty 1,12 v roce 2004 na hodnotu 1,31 v roce 2009, u rostlinné výroby z hodnoty 1,01 v roce 2004 na hodnotu 1,24 v roce 2009 a u smíšené výroby z hodnoty 1,05 v roce 2004 na hodnotu 1,28 v roce 2009. V následujících letech tento koeficient vykazuje u všech třech výrobních zaměření klesající trend a koeficient klesnul v roce 2012 u produkce mléka na hodnotu 1,14, u 89

rostlinné výroby na hodnotu 1,04 a u smíšené výroby na hodnotu 1,12. Tato změna trendu je u rostlinné a smíšené výroby dána zejména růstem cen hlavních rostlinných komodit v posledních třech letech, tzn. nezvyšují se hektarové výnosy těchto plodin, ale roste jejich peněžní hodnota. U produkce mléka je pak změna trendu dána jednak též částečným růstem cen tak zejména růstem zvyšující se užitkovostí dojnic, tzn. roste průměrné množství nadojeného mléka od jedné dojnice (viz. tabulka 3). Nejvíce efektivní z hlediska tohoto ukazatele se pak jeví chov prasat a drůbeže, kde v některých letech hodnota UN klesla na hodnotu 1, či klesla pod tuto hodnotu (rok 2005).

Tabulka 37 – Hodnoty ukazatele UN 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Mléko

1,15

1,17

1,12

1,17

1,20

1,22

1,21

1,31

1,21

1,16

1,14

Chov skotu

1,44

1,34

1,25

1,38

1,47

1,41

1,43

1,55

1,56

1,78

1,73

Chov prasat a drůbeže

1,04

1,00

1,03

0,96

1,01

1,15

1,26

1,05

1,05

1,07

1,00

Rostlinná polní výroba

1,11

1,10

1,01

1,12

1,13

1,07

1,09

1,24

1,16

1,04

1,04

Smíšená výroba

1,06

1,14

1,05

1,13

1,18

1,14

1,17

1,28

1,21

1,11

1,12


Dle ukazatele rentability se jako ekonomicky nejefektivnější jeví chov skotu, kde hodnota R vzrostla v roce 2012 až na 0,38. Tzn., že ze zemědělského produktu v hodnotě 1 Kč podnik vytvořil zisk 0,38 Kč. Tento zisk je pak dán právě výraznou dotační podporou směřující do tohoto odvětví. Dle ukazatele rentability se jako druhé nejefektivnější jeví odvětví rostlinné výroby s hodnotou R=0,18 v roce 2012, dále odvětví mléka a odvětví smíšené výroby s hodnotou R= 0,10. Nejméně efektivní je pak odvětví chovu prasat a drůbeže s hodnotou R=0,05 v roce 2012, přičemž v roce 2007 - 2011 dosahoval tento ukazatel záporných hodnot. Příčinu je možno spatřit v relativně velmi malém podílu dotací do tohoto odvětví ve srovnání s ostatními odvětvími. Tabulka 38 – Hodnoty ukazatele R 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

-0,05

-0,05

0,09

0,10

0,12

0,08

0,06

0,02

0,09

0,11

0,10

0,18

0,08

0,23

0,19

0,21

0,24

0,28

0,34

0,28

0,37

0,38

Chov prasat a drůbeže

-0,04

0,01

-0,02

0,05

0,00

-0,13

-0,25

-0,02

-0,02

-0,03

0,05

Rostlinná polní výroba

-0,08

-0,04

0,09

0,04

0,07

0,12

0,11

0,08

0,10

0,18

0,18

Smíšená výroba

-0,01

-0,06

0,08

0,05

0,04

0,08

0,04

-0,01

0,04

0,11

0,09

Mléko Chov skotu


90

Zá věr Celkové dotace do českého zemědělství se od vstupu ČR do EU zvýšily zhruba na dvojnásobek. Zatímco v roce 2003 bylo na dotacích vyplaceno celkem 21,9 mld. Kč, v roce 2010 to již bylo 44,9 mld. Pilířem poskytovaných finančních podpor jsou pro zemědělské podniky přímé platby na plochu (SAPS) vyplácené zjednodušeným systémem, tj. na hektar obhospodařované plochy. Přímé platby se zvýšily ze 4,3 mld. Kč v roce 2003 na 21,5 mld. v roce 2012. Velké možnosti pro zemědělství dále poskytuje Program rozvoje venkova (PRV) spuštěný v roce 2007, který nahradil do té doby fungující Horizontální plán obnovy venkova (HRDP) a Operační program zemědělství. Tento program je zaměřen zejména na rozvoj venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově. Celkem vyplacené dotace z takto zaměřených programů se zvýšily z 3,3 mld. Kč v roce 2003 na 16,4 mld. Kč v roce 2010. Zvýšené dotace představují pro zemědělské podniky významný stabilní zdroj příjmů, který jim pomáhá dosahovat kladných hospodářských výsledků i v dobách méně příznivých – pokles tržních cen produkce, snížení výnosů vlivem špatného počasí. Rentabilita či efektivnost výroby je tak do značné míry závislá na možnostech a schopnostech jednotlivých zemědělských podniků dosáhnout na co možná největší část z velkého množství nabízených dotačních titulů. Nejlépe dokáží využít dotace ke svému hospodaření podniky zaměřené na chov skotu, kde v posledních letech tvoří dotace více jak 50% podíl veškerých výnosů. Dále následují podniky zaměřené na produkci mléka, rostlinnou výrobu a smíšenou výrobu s cca 20% podílem dotací na celkových výnosech. Nejmenším podílem se dotace podílejí na výnosech zemědělských podniků zaměřených na chov prasat a drůbeže, dlouhodobě 1,5 – 2%, v posledním sledovaném roce (2012) až 4%. Od výše přijatých dotací se odvíjí dosažený hospodářský výsledek. Pokud jsou porovnávány podniky dle ukazatele rentability produkce (R), který ukazuje, kolik korun zisku přinese produkce v hodnotě 1 Kč, nejlepších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov skotu s hodnotou R = 0,38 v roce 2012 (2003 R= 0,08). Dále následují podniky zaměřené na rostlinnou výrobu s hodnotu R = 0,18 v roce 2012 (2003 R= -0,04), produkci mléka s hodnotu R = 0,10 v roce 2012 (2003 R= -0,05), a smíšenou výrobu s hodnotu R = 0,09 v roce 2012 (2003 R= -0,06). Nejhorších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov prasat a drůbeže s 91

hodnotu R = 0,05 v roce 2012 (2003 R= 0,01). Po většinu sledovaného období však hodnota R u podniků tohoto výrobního zaměření oscilovala kolem hodnoty -0,02. Ke stejným výsledkům se dojde též na základě porovnávání podniků dle koeficientu efektivnosti výroby E, který ukazuje kolikrát hodnota celkových výnosů (tedy výnosů ze zemědělské produkce a výnosů z dotací) překračuje hodnotu celkový nákladů. Nejlepších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov skotu s hodnotou E = 1,22 v roce 2012 (r. 2003 E = 1,06). Dále následují podniky zaměřené na rostlinnou výrobu s hodnotu E = 1,17 v roce 2012 (r. 2003 E = 0,96), produkci mléka s hodnotu E = 1,09 v roce 2012 (r. 2003 E = 0,96), a smíšenou výrobu s hodnotu E = 1,08 v roce 2012 (r. 2003 E= 0,94). Nejhorších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov prasat a drůbeže s hodnotou E = 1,05 v roce 2012 (r. 2003 E = 1,01), přičemž po většinu sledovaného období se hodnota E u podniků tohoto výrobního zaměření pohybovala kolem hodnoty 0,98. Ke zcela opačným závěrům o efektivnosti výroby zemědělských komodit vedou výsledky hodnocení ukazatelem nákladovosti UN. Tento ukazatel udává, kolik nákladů je třeba vynaložit na produkci v hodnotě 1 Kč. Na rozdíl od dvou předchozích ukazatelů je zde hodnocena efektivnost výroby bez vlivu dotací. Zde nejlepších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov prasat s hodnotou UN = 1,0 v roce 2012 (r. 2003 UN = 1,0). Dále následuje polní rostlinná výroba s hodnotou UN = 1,04 v roce 2012 (r. 2003 UN = 1,10), smíšená výroba s hodnotou UN = 1,12 v roce 2012 (r. 2003 UN = 1,14), produkce mléka s hodnotou UN = 1,14 v roce 2012 (r. 2003 UN = 1,17). Nejhorších výsledků dosahují podniky zaměřené na chov skotu s hodnotou UN = 1,73 v roce 2012 (2003 UN = 1,34). Ukazatel efektivnosti E byl též použit k porovnání efektivnosti výroby mezi velikostními kategoriemi podniků v rámci jednoho výrobního zaměření. U všech výrobních zaměření se jako efektivnější jeví podniky střední a malé velikosti před podniky velkými. Tento výsledek je způsoben zejména faktem, že střední a malé podniky využívají značnou část neplacené pracovní síly a ve statistických výkazech uvádí nízké mzdové náklady. Tímto dochází ke značnému nadhodnocení efektivnosti výroby malých a středně velkých podniků. U polní rostlinné výroby a smíšené výroby byl posouzen vliv výrobní oblasti na efektivnost výroby. Hodnota ukazatele E dosahovala ve všech hodnocených výrobních oblastech přibližně stejných hodnot. Rozdíly jsou však ve struktuře nákladů a výnosů. Podniky z úrodnějších výrobních oblastí dosahují nižších nákladů na jednotku produkce oproti podnikům z oblastí méně úrodných. Naproti tomu podniky z méně úrodných oblastí dosahují vyšších výnosů z dotací na jednotku produkce. 92

Výsledky práce korespondují se současně nastolenou zemědělskou politikou, která podporuje zejména méně intenzivní formy zemědělské výroby a mimoprodukční funkce zemědělství. Bohužel jsou touto politikou značně znevýhodněny podniky zaměřené na chov prasat a drůbeže, jejichž výroba není spojena se zemědělskou půdou. Takto zaměřené podniky pak nedokáží čerpat nejvýznamnější typy dotací – SAPS, agroenvironmentální dotace a dotace na méně příznivé oblasti. To se projevuje postupným odchodem výrobců z trhu a poklesem domácí produkce. Produkce vepřového masa od doby vstupu ČR do EU klesla na polovinu, produkce kuřat za stejnou dobu klesla na 75%. Záporné saldo zahraničního obchodu s vepřovým masem v posledních letech přesahuje částku 9 mld. Kč/rok. Záporné saldo zahraničního obchodu s drůbežím masem se blíží k hodnotě 3 mld. Kč/rok. Produkce ostatních živočišných komodit (mléko, hovězí maso) je stabilizovaná a ČR s nimi má kladné saldo zahraničního obchodu. Z rostlinných komodit je ČR čistým dovozcem u konzumních brambor. Brambory představují plodinu, jejíž produkce je dlouhodobě ztrátová a podniky ji zařazují do osevního postupu čím dál méně, mezi roky 2002 - 2012 klesly osevní plchy brambor z 38 tis. ha na 24 tis. ha. S ostatními sledovanými komoditami má ČR saldo zahraničního obchodu kladné. Významné je toto saldo zejména u obilovin (až 7 mld. Kč ročně) a řepky (až 3,6 mld. Kč ročně). Obiloviny a řepka dosahují v posledních letech velmi dobrých prodejních cen a jejich pěstování je tak pro zemědělské podniky výhodné. Pokud chce být ČR potravinově soběstačná, musí zejména zajistit zemědělským podnikům podmínky umožňující rentabilní hospodaření. Současně nastolená politika je v tomto ohledu u většiny sledovaných komodit poměrně úspěšná. Však kritická situace nastává v domácí produkci vepřového masa, kde více jak 40% domácí spotřeby je dnes tvořeno dovozy, přičemž ještě v roce 2000 byla ČR v produkci této komodity plně soběstačná.

93

Přehled použité lite ratury 1.

BALDWIN, R., WYPLOZS, Ch.: Ekonomie evropské integrace, 584 stran, Grada Publishing, a.s., Praha, 2013, Čtvrté vydání, ISBN 978-80-247-4568-8, str. 265

2.

BOUČKOVÁ, B., HOMOLKA, J., MALÝ, M., ŠKUBNA, O.. Agrární a strukturální politika, 141stran, Česká zemědělská univerzita, Praha 2012, ISBN 978-80-213-2067-3,

3.

BOUDNÝ, J., JANOTOVÁ, B., MEDONOS, T., Analýza efektivních a méně efektivních podniků. Bulletin ÚZEI č. 7/2011, Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2011

4.

CESARO, L., MARONGIU, S., ARFINI, F., DONATI, M., CAPELLI, M. G. Metodology for analysing competitiveness, efficiency and economy of scale. Use and application of DEA [Working paper No. D5. 1. 3]. FACEPA Deliverable, 2009. Dostupné z http://www.rica.inea.it/public/it/view_file.php?action=article&id=128&ext=pdf&data_type=app lication/pdf&file_name=Methodology for analysing competitiveness, efficiency and economy of scale. Use and applications of DEA [cit. 2013-7-31]

5.

DOUCHA,T., BLÍŽKOVSKÝ, P. : Připravenost českého zemědělství na vstup do EU, Sborník VÚZE předvstupní strategie českého zemědělství na cestě do EU, Praha2002, Česká republika, ISBN 8085898-98-5.

6.

DOUCHA, T., FOLTÝN, I., 2008: Czech agriculture after the accession to the European Union – impacts on the development of its multifunctionality. Agricultural Economics, 54, 4: 150–157. ISSN 0139- 570X. Dostupné z http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/01232.pdf [cit. 2013-10-21]

7.

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 743 s. ISBN 80-7325-015-2.

8.

FIBÍROVÁ, J., ŠOLAJKOVÁ, L., Hodnotové nástroje řízení a měření výkonnosti podniku. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2005, 263 s. ISBN 80-7357-084X

9.

HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J., Mikroekonomie. Vyd. 5. Praha: Mnanagement Press, 2010, ISBN 978-80-7261-218-5

10. CHOVANCOVÁ, M.: Vícekriteriální regionální analýza ekonomické efektivnosti zemědělských podniků po vstupu ČR do EU, Doktorská vědecká konference Think Together, 7.února 2011, Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, ISBN 978-80-213-2169-4. Str. 42-52. Dostupné z http://tt.pef.czu.cz/Files/1_printVersion_39.pdf [cit. 2013-8-2] 11. CHRASTINOVÁ, Z., BURIANOVÁ, V., 2009: Economic development in Slovak agriculture. Agricultural conomics, 55, 2: 67–76. ISSN 0139- 570X. Dostupné z http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/04258.pdf [cit. 2013-8-19] 12. JANDA, Karel. České zemědělství a Evropská unie : předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do Evropské unie. V Praze: Institut výchovy a vzdělání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 32 s. ISBN 80-7105-163-2. 13. KOLEJKA, Jaromír. Utopie nebo budoucnost? Na konferenci „Vytváření ziskového zemědělství“ a „Precizní zemědělství“. GeoInfo, Praha: Computer Press, 1999, roč. 6, č. 6, s. 47-47. ISSN 12124311. 14. KÖNIG, P. a kol. Rozpočet a politiky Evropské unie. Příležitost pro změnu. 630 s. 2. aktualizované vydání. C. H. Beck, Praha 2009, ISBN 978-80-7400-011-9 15. KROUPOVÁ, Z., MALÝ, M. Efektivnost chovu masného skotu. Dostupné z htp://www.agris.cz/Content/files/main_files/74/152659/047Kroupova.pdf [cit. 2013-10-17] 94

16. LUKÁŠ, Zdeněk a Pavel NEUMANN. Společná zemědělská politika EU. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000. 139 s. ISBN 80-245-0064-7. 17. MALÁ, Z., ČERVENÁ, G., ANTOUŠKOVÁ, M.: Analysis of the impacts of Common Agricultural Policy on plant production in the Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2011, LIX, No. 7, pp. 237– 244. Dostupné z WWW: http://www.mendelu.cz/dok_server/slozka.pl?id=51329;download=88591 [cit. 2013-10-17] 18. MEDONOS, T. Ekonomická efektivnost jako předpoklad multifunkčního zemědělství, článek z konference Ekonomická efektivnost jako předpoklad multifunkčního zemědělství. Dostupné z http://www.agris.cz/Content/files/main_files/59/136891/medonos.pdf [cit. 2014-01-13] 19. Situační a výhledová zpráva Mléko, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434121-2 20. Situační a výhledová zpráva Skot-hovězí maso, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 97880-7434-040-6 21. Situační a výhledová zpráva Vepřové maso, Ministerstvo zemědělství, Praha 2012, ISBN 978-807434-042-0 22. Situační a výhledová zpráva Drůbež a vejce, Ministerstvo zemědělství, Praha 2012, ISBN 978-807434-043-7 23. Situační a výhledová zpráva Cukr – cukrová řepa, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434-049-9 24. Situační a výhledová zpráva Brambory, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434129-8 25. Situační a výhledová zpráva Olejniny, Ministerstvo zemědělství, Praha 2013, ISBN 978-80-7434137-3 26. SOUKUP, J., Mikroekonomická analýza. Vyd. 4. E-knihy, 2012, ISBN 978-80-905326-2-5 27. SVATOŠ, M: Agrární politika, 202 stran, Česká zemědělská univerzita, Praha 2013, ISBN 978-80213-1914-1 28. SVITÁKOVÁ, B., komparativní analýza podpor v méně příznivých oblastech (LFA) v postkomunistických zemích střední evropy, Journal of Competitivnes 1/2010, Fakulta managementu a ekonomiky UTB, str. 91. Dostupné z http://www.cjournal.cz/files/28.pdf [cit. 2014-03-12] 29. SVOBODOVÁ, H. a kol., Vybrané kapitoly ze socioekonomické geografie České republiky, Pedagogická fakulta Masarykovi univerzity Brno. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvirybolov.html [cit. 2014-04-01] 30. ŠPIČKA, J., BOUDNÝ, J., JANOTOVÁ, B., 2009: The role of subsidies in managing the operating risk of agricultural enterprises. Agricultural Economics, 55, 4: 169–179. ISSN 0139-570X. Dostupné z WWW: http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/06130.pdf [cit. 2013-8-19] 31. ŠTOLBOVÁ, M., HLAVSA, T., 2008: The impact of the LFA payments on the FADN farms in the Czech Republic. Agricultural Economics, 54, 10: 489– 497. ISSN 0139-570X. Dostupné z http://www.agriculturejournals.cz/publicFiles/02475.pdf [cit. 2013-8-19] 32. TOUŠEK, Václav, Antonín VĚŽNÍK, Ilona ŠTĚPÁNKOVÁ, Michal ŠTOKINGER a Radek BRYNDA. Dopady strukturálních fondů EU na restrukturalizaci zemědělství a venkova v regionu NUTS II Jihovýchod. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. Brno: Pedagogická fakulta MU Brno, 2005. ISBN 80-210-3759-8. 95

33. TRAJHAN, M.: Posouzení vlivu uplatňování agrárně politických opatření na ekonomiku zemědělsko potravinářských podniků v ČR, disertační práce, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2009, 34. The economics of the European Union :policy and analysis. Edited by Michael J. Artis - Frederick Nixson. 4th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. xx, 436 s. ISBN 978-0-19-929896. 35. VAUSE, A.H., Guide To Analysing Companies, Fifth edition, Profile Books Ltd, 2009, ISBN 9781576603413 36. VRKOČ, F., LUDVOVÁ, A., Ke střídání plodin a jejich pěstování po sobě, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Dostupné z: : http://uroda.cz/ke-stridani-plodin-a-jejich-pestovani-po-sobe/

37. Zpráva o stavu zemědělství ČR, rok 2003 - 2012, „Zelená zpráva“. Praha: Ministerstvo zemědělství. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-adokumenty/zelene-zpravy /

96

Sez nam tabulek Tabulka 1 – Nástroje agrární politiky podle jednotlivých úrovní působnosti ........................................14 Tabulka 2 – Algoritmus výpočet hospodářského výsledku dle metodiky EU.........................................24 Tabulka 3 – Základní charakteristiky výrobních oblastí .........................................................................28 Tabulka 4 – Třídy ekonomické velikosti zemědělských podniků............................................................28 Tabulka 5 – Produkce mléka v ČR ..........................................................................................................51 Tabulka 6 – Průměrné ceny zemědělských výrobců mléka kravského ..................................................51 Tabulka 7 – Bilance zahraničního obchodu mléka a mlékárenských výrobků .......................................52 Tabulka 8 – Produkce mléka – vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik ............................52 Tabulka 9 – Produkce mléka - koeficient efektivnosti ...........................................................................54 Tabulka 10 – Produkce mléka – Průměrné obdržené dotace za 1 podnik .............................................54 Tabulka 11 – Produkce hovězího masa tisících tun živé hmotnosti .......................................................56 Tabulka 12 – Průměrní ceny zemědělských výrobců – býci jateční v živém ..........................................57 Tabulka 13 – Bilance zahraničního obchodu skotu a hovězího masa ....................................................57 Tabulka 14 – Chov skotu - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik ...................................58 Tabulka 15 – Chov skotu - koeficient efektivnosti .................................................................................59 Tabulka 16 – Chov skotu – průměrné obdržené dotace za 1 podnik .....................................................60 Tabulka 17 – Produkce prasat a drůbeže v tisících tun živé hmotnosti .................................................63 Tabulka 18 – Bilance zahraničního obchodu s vepřovým masem a živými prasaty v mil. Kč ................63 Tabulka 19 – Bilance zahraničního obchodu s drůbežím masem v mil. Kč ............................................63 Tabulka 20 – Průměrné ceny zemědělských výrobců prasat a drůbeže v Kč za tunu v živém ...............64 Tabulka 21 – Chov prasat a drůbeže - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik ................65 Tabulka 22 – Chov prasat a drůbeže – koeficient efektivnosti ..............................................................66 Tabulka 23 – Chov prasat a drůbeže – Průměrné obdržené dotace za 1 podnik ..................................66 Tabulka 24 – Sklizeň plodin v ČR ............................................................................................................69 Tabulka 25 – Průměrné ceny zemědělských výrobců v Kč za tunu – vybrané plodiny ..........................70 Tabulka 26 – Saldo zahraničního obchodu obiloviny celkem v mil. Kč ..................................................70 Tabulka 27 – Saldo zahraničního obchodu cukr v mil. Kč ......................................................................70 Tabulka 28 – Saldo zahraničního obchodu brambory konzumní (bez raných) v mil. Kč ........................70 Tabulka 29 – Saldo zahraničního obchodu semene řepky olejné v mil. Kč............................................71 Tabulka 30 – Ziskovost vybraných rostlinných komodit v Kč/ha ...........................................................72 Tabulka 31 - Rostlinná výroba - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik ..........................72 Tabulka 32 – Rostlinná výroba – koeficient efektivnosti .......................................................................73 Tabulka 33 – Rostlinná výroba – průměrné obdržené dotace za 1 podnik...........................................74 Tabulka 34 – Smíšená výroba - vybrané ukazatele - průměrné hodnoty za 1 podnik ...........................79 Tabulka 35 – Smíšená výroba – koeficient efektivnosti .........................................................................80 Tabulka 36 – Smíšená výroba – průměrné obdržené dotace za 1 podnik .............................................81 Tabulka 37 – Hodnoty ukazatele UN ......................................................................................................90 Tabulka 38 – Hodnoty ukazatele R .........................................................................................................90

97

Sez nam grafů Graf 1 – Vývoj ceny pšenice českých výrobců Kč/t ................................................................................13 Graf 2 – Vývoj ceny pšenice USc/bušl – Chicago Board of Trade...........................................................13 Graf 3 – Hrubá zemědělská produkce států západní a severní Evropy 1961 - 1991..............................33 Graf 4 – Výdaje na SZP 1966 - 2006 .......................................................................................................34 Graf 5 – Struktura výdajů na SZP 1980 – 2011 (v cenách roku 2007) ....................................................40 Graf 6 – Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004 - 2013 .................................................45 Graf 7 – Struktura dotací do zemědělství ČR v mil. Kč ...........................................................................47 Graf 8 – Produkce mléka – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik ..................53 Graf 9 – Produkce mléka – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací .............................................55 Graf 10 – Produkce mléka - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků ...................................................................................................................................55 Graf 11 – Produkce mléka - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby ............................................56 Graf 12 – Produkce mléka - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů .............................56 Graf 13 – Chov skotu – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik ........................59 Graf 14 – Chov skotu – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost chovu ......................................60 Graf 15 – Chov skotu – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací ...................................................61 Graf 16 – Chov skotu - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků ..................................................................................................................................................61 Graf 17 – Chov skotu - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby ....................................................62 Graf 18 – Chov skotu - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů .....................................62 Graf 19 – Průměrná spotřeba masa v kg na 1 obyvatele ČR ..................................................................63 Graf 20 – Chov prasat a drůbeže – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik ......65 Graf 21 – Chov prasat a drůbeže – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost chovu ....................66 Graf 22 – Chov prasat a drůbeže – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací .................................67 Graf 23 – Chov prasat a drůbeže - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků ...............................................................................................................67 Graf 24 – Chov prasat a drůbeže – dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby .................................68 Graf 25 – Chov prasat a drůbeže – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů ..................68 Graf 26 – Rostlinná výroba – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik ...............73 Graf 27 – Rostlinná výroba – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost výroby ............................74 Graf 28 – Rostlinná výroba – podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací ..........................................75 Graf 29 – Rostlinná výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků ...................................................................................................................................75 Graf 30 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby ..........................................76 Graf 31 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů ...........................76 Graf 32 – Rostlinná výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých výrobních oblastí .....................................................................................................................................................77 Graf 33 – Rostlinná výroba – podíl dotací na produkci – dle výrobních oblastí.....................................77 Graf 34 – Rostlinná výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby ...........................................78 Graf 35 – Rostlinná výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů ...........................78 Graf 36 – Smíšená výroba – celková zemědělské produkce a celkové náklady v Kč/podnik .................79 Graf 37 – Smíšená výroba – vliv jednotlivých složek výnosů na efektivnost výroby .............................80 Graf 38 – Smíšená výroba - podíl jednotlivých vyplacených druhů dotací ............................................81 98

Graf 39 – Smíšená výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých velikostních kategorií podniků ...................................................................................................................................82 Graf 40 – Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby ............................................82 Graf 41– Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů ..............................82 Graf 42 – Smíšená výroba - podíl výnosů na jednu jednotku nákladů dle jednotlivých výrobních oblastí ................................................................................................................................................................83 Graf 43 – Smíšená výroba – podíl dotací na produkci – dle výrobních oblastí ......................................84 Graf 44 – Smíšená výroba - dílčí nákladovost ve formě výrobní spotřeby – dle výrobních oblastí .......84 Graf 45 – Smíšená výroba – dílčí nákladovost ve formě externích faktorů a odpisů.............................84 Graf 46 – Index změny v celkové produkci vybraných komodit za ČR, 2002= 100% .............................85 Graf 47 – Index změny v celkové produkci vybraných komodit za ČR, 2002= 100% .............................85 Graf 48 – Saldo zahraničního obchodu vybraných komodit za ČR, v mil. Kč .........................................86 Graf 49 – Kumulované saldo zahraničního obchodu vybraných komodit za roky 2005-2011 v mil. Kč 86 Graf 50 – Index změny cen výrobců vybraných komodit, 2002= 100% .................................................87 Graf 51 – Index změny cen výrobců vybraných komodit, 2002= 100% .................................................87 Graf 52 – Koeficient E u jednotlivých výrobních zaměření ....................................................................88 Graf 53 – Dílčí koeficient E bez vlivu dotací ...........................................................................................89 Graf 54 – Podíl dotací na celkových výnosech podniku .........................................................................89

Sez nam obráz ků Obrázek 1 – Mimoprodukční funkce zemědělství..................................................................................12 Obrázek 2 – Odvození hospodářského výsledku dle metodiky FADN EU ..............................................23 Obrázek 3 – Zemědělské výrobní oblasti ČR ..........................................................................................27

99

Sez nam použitých z kratek AWU CAP EAGGF

Annual Work Unit - roční pracovní jednotka Common Agricultural Policy (Společná zemědělská politika) Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund)

EZFRV

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (Europen Agricultural Fund for Rural Development – EAFRD) Farm Accountancy Data Network (Zemědělská účetní datová síť) Sekce garance EAGGF Hrubá přidaná hodnota Horizontal Rural Development Plan (Horizontální plán rozvoje venkova) hrubá zemědělská produkce Less Favoured Areas (méně příznivé oblasti) Land parcel identification system (Informační systém registru půdy) Pozemkový fond České republiky Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond Program rozvoje venkova Single Area Payments Scheme (jednotné platby na plochu) Státní fond tržní regulace Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika Ústav zemědělské ekonomiky a informací Velká dobytčí jednotka

FADN FEOGA HPH HRDP HZP LFA LPIS PF ČR PGRLF PRV SAPS SFTR SZIF SZP ÚZEI VDJ

100

Sez nam příloh Příloha 1a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření produkce mléka - podniky celkem Příloha 1b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření produkce mléka - podniky celkem Příloha 1c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření produkce mléka - podniky malé Příloha 1d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření produkce mléka - podniky malé Příloha 1e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření produkce mléka - podniky střední Příloha 1f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření produkce mléka - podniky střední Příloha 1g: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření produkce mléka - podniky velké Příloha 1h: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření produkce mléka - podniky velké Příloha 2a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov skotu - podniky celkem Příloha 2b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov skotu - podniky celkem Příloha 2c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov skotu - podniky malé Příloha 2d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov skotu - podniky malé Příloha 2e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov skotu - podniky střední Příloha 2f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov skotu - podniky střední Příloha 2g: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov skotu - podniky velké Příloha 2h: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov skotu - podniky velké Příloha 3a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky celkem Příloha 3b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky celkem Příloha 3c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky malé Příloha 3d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky malé Příloha 3e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky střední Příloha 3f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky střední Příloha 3g: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky velké Příloha 3h: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření chov prasat a drůbeže - podniky velké Příloha 4a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba - podniky celkem Příloha 4b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba - podniky celkem Příloha 4c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba - podniky malé Příloha 4d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba - podniky malé Příloha 4e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba - podniky střední Příloha 4f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba - podniky střední Příloha 4g: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba - podniky velké Příloha 4h: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba - podniky velké Příloha 5a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky celkem Příloha 5b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky celkem 101

Příloha 5c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky malé Příloha 5d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky malé Příloha 5e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky střední Příloha 5f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky střední Příloha 5g: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky velké Příloha 5h: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba - podniky velké Příloha 6a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast kukuřičná a řepařská Příloha 6b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast kukuřičná a řepařská Příloha 6c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast bramborářská a bramborářsko-ovesná Příloha 6d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast bramborářská a bramborářsko-ovesná Příloha 6e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast horská Příloha 6f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření polní výroba – výrobní oblast horská Příloha 7a: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast kukuřičná a řepařská Příloha 7b: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast kukuřičná a řepařská Příloha 7c: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast bramborářská a bramborářsko-ovesná Příloha 7d: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast bramborářská a bramborářsko-ovesná Příloha 7e: Hospodářský výsledek - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast horská Příloha 7f: Dotace a vybrané ukazatele - výrobní zaměření smíšená výroba – výrobní oblast horská Příloha 8a: Osevní plochy vybraných plodin v ČR Příloha 8b: Výnosy vybraných plodin v ČR Příloha 9a: Zahraniční obchod obiloviny celkem v mil. Kč Příloha 9b: Zahraniční obchod obiloviny celkem v tisících tun Příloha 9c: Zahraniční obchod cukr v mil. Kč Příloha 9d: Zahraniční obchod cukr a cukr ve výrobcích v tisících tun Příloha 9e: Zahraniční obchod brambory konzumní (bez raných) v mil. Kč Příloha 9f: Zahraniční obchod brambory konzumní (bez raných) v tisících tun Příloha 9g: Zahraniční obchod semene řepky olejné v mil. Kč Příloha 9h: Zahraniční obchod semene řepky olejné v tisících tun Příloha 10: Dotace do zemědělství ČR v mil. Kč

102

Přílohová část

VLIV DOTACÍ NA EFEKTIVNOST ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY

Recommend Documents