číslo 3 – ročník 2008
3 / 2008
Obsah: Editorial TKP 31 Ing. Miroslav Havel vzpomíná Pohyb vody v porézních stavebních materiálech I. Pelíšky v novém Vlhké zdivo– řešení pomocí prostředků pokrokové stavební chemie Pozvánka na IBF 2008
VLHKÉ ZDIVO ANEB JAK NA TO! Vedle vysloveně odborných konferencí, seminářů a jednorázových setkání se v ČR konají dvě velká stavební setkání, kde se potkávají odborníci i neodborníci. Na jaře je to stavební veletrh IBF v Brně, v září For Arch v Praze. Setkání jsou to, co do rozsahu i náplně podobná, přesto se v posledních letech profilují výrazně jinak. Pražský veletrh se, na rozdíl od brněnského setkání, stává stále více místem, kde se pídí po informacích především jednotlivci, individuelní stavebníci, lidé, kteří bývají často s poněkud pejorativním nádechem řazeni do „hobby“ sektoru. Jedním z dopadů této profilace pražského setkání je, že se stále snižuje počet firem, které se aktivně např. v oblasti stavební chemie, veletrhu účastní. Nám je trochu záhadou proč? Vždyť i jednotlivec, který cítí potřebu udržovat svoji nemovitost v odpovídajícím stavu, se nutně potřebuje poradit, dozvědět se jak správně sanovat exteriérové betonové plochy, vlhké suterény, bazény, jímky na vodu a řadu dalších partií obytných domů či skladů, dílen, prodejních ploch atd. Nepochybně jsou to lidé, kteří na veletrhu hledají pomocnou ruku a je do jisté míry naší povinností jim pomocnou ruku nabídnout. Pokud by bylo možno soudit z frekvence dotazů, které padly na loňském veletrhu ForArch, dominantní oblastí, která trápí snad každého druhého z nás je právě vlhkost, která komplikuje nejen využití sklepních a suterénních prostor historických staveb, problémy s vlhkostí jsou bohužel s vysokou četností přítomny i u novostaveb. Pojďme tedy třetí číslo sanačních novin věnovat otázce vlhkosti. Možná budete mít pocit, že nosíme dříví do lesa, lze ještě něco nového či zásadního k této problematice říci? Možná ne, ale rozhodně se vyplatí některé zásadní věci raději do omrzení opakovat, než se domnívat, že už vše bylo řečeno. Ostatně opakování je matka moudrosti. Tak tedy zkusme se dotknout problematiky vlhkosti, jak se vyhnout chybám při výběru materiálů a technologie, co je nutno udělat před vlastním rozhodnutím jak a zda sanovat.
3 / 2008
„TKP 31“ Vážení kolegové. Ve druhém čísle Sanačních novin jsme Vám dali možnost přispět k závěrečné podobě TKP 31, které jsou připravovány v součinnosti ŘSD a Ministerstva dopravy. Ohlas byl větší než jsem čekali. Tímto bychom chtěli poděkovat jak koordinátorovi příprav TKP 31 Ing. Hromádkovi, ale i Vám všem, kteří jste se svými připomínkami podíleli na jejich finální podobě. Doufáme, že tato aktivita pomůže k zlepšení provádění i kontroly sanace železobetonových konstrukcí a současně k lepším dodavatelsko - odběratelským vztahům. Ještě jednou děkujeme. Redakce Sanačních novin
Ing. MIROSLAV HAVEL VZPOMÍNÁ Při přípravě třetího čísla Sanačních novin věnovaných z větší části problematice vlhkých staveb, jsme se rozhodli požádat o spolupráci Ing. Miroslava Havla, znalce, dlouholetého odborníka, který mimo jiné zakládal a dlouhá léta vedl WTA-CZ, odborníka, který se vždy snažil skloubit praktické otázky sanací staveb s technologickým a materiálovým vývojem v této oblasti, ale především odborníka ochotného se podělit o své bohaté zkušenosti z této oblasti. Z původně zamýšleného krátkého rozhovoru, se stalo zajímavé vzpomínání na počátky sanací v bývalém Československu, kdy navzdory nepříznivé materiálové situaci a především navzdory velmi problematickému vztahu tehdejších státních institucí k památkám a památkové péči vůbec, se díky řadě zapálených odborníků i praktiků rodil obor sanací jako takový. Sanační noviny (SN): Pane inženýre, Vy osobně jste stál nejen u zrodu, ale po dlouhá léta i v čele WTA CZ. Můžete nám stručně říci, co je WTA, co je WTA CZ a jaké je poslání těchto společností? Ing. Miroslav Havel (MH): Stručně řečeno WTA je vědeckotechnická společnost pro sanace a péči o památky založená již v roce 1976 v SRN. WTA-CZ vznikla v roce 1998 jako jedna ze součástí WTA International. Ostatně to je možné se dočíst na oficiálních www stránkách společnosti WTA-CZ (www.wta.cz). Posláním těchto společností je v nejobecnějším slova smyslu výměna a předávání zkušeností z oboru sanací staveb a především z oblasti péče o památkově cenné objekty. Sanační noviny (SN): Tedy něco jako bývalá ČSVTS? Ing. Miroslav Havel (MH): Do jisté míry ano. Pokud dovolíte, vrátím se trochu do historie. V roce 1960 při Československé akademii věd vznikla Československá vědeckotechnická společnost ČSVTS. Pro stavebnictví bylo založeno celkem 12 odborných skupin. Některé uvedu : odborná skupina na beton, lehkou prefabrikaci, zakládání staveb, průmyslové stavby, místní stavebnictví, rekonstrukce, hydroizolace, chemie, statika atd. Hlavním posláním tehdy bylo “účelné spojování individuálních a skupinových zájmů se zájmy celospolečenskými v rámci odborné působnosti“. Práce ve společnosti ČSVTS znamenala především prohlubování odborných znalostí a profesní kvalifikace. Pro širokou veřejnost byla pořádána odborná školení, semináře, konference, celorepubliková sympózia, která byla pořádána každým rokem, buď na krajské nebo na republikové úrovni. Pokud si vzpomínám, garantoval jsem osobně několik akcí, které byly věnovány právě sanacím vlhkých objektů.
Bylo nám líto rozhovor redakčně krátit a tak jsme se rozhodli jej uveřejnit celý na známé webovské adrese http://novinybetosan.wz.cz.
ROZ H OVOR
3 / 2008
Pohyb vody v porézních stavebních materiálech I. TEORIE TOKU V NENASYCENÉM PROSTŘEDÍ A JEJÍ APLIKACE CHRISTOPHER HALL Department of Building, University of Manchester; Institute of Science and Technology Manchester Building and Environment, svazek 12, 117-125. Pergamon Press 1977. Vytisknuto ve Velké Británii
V článku jsou probrány obecné aspekty pohybu vody ve stavebních materiálech. Jsou zde popsána termodynamická kritéria rovnováhy mezi vodou v pórech a rezervoárem. Dále jsou diskutovány rovnice toku v nenasycených porézních materiálech a některých roztocích. Úvaha klade důraz na aplikovatelnost některých koncepcí fyziky půdy v nauce o stavebnictví. Zahrnuty jsou také počítačové výsledky ustáleného toku porézní stěnou a do polonekonečné desky.
ÚVOD Jelikož mnoho konstrukčních materiálů je porézních, příjem a uvolňování vody a její transport je u stavebních technologií zdrojem řady technických problémů. Vzlínající vlhkost, vysychání stavební konstrukce, intersticiální kondenzace, vyluhování betonu a malty, smršťování dřeva a vnikání deště do zdiva jsou zjevné příklady takového procesu u nejběžnějších materiálů. Ve všech těchto případech jsme konfrontováni s jediným základním procesem, pohybem vody propustným materiálem, jehož obsah vody není stejnoměrný a je obvykle nižší než při stavu nasycení. Zabýváme se zkrátka problémy toku v nenasyceném prostředí v porézních materiálech. Všechna tato témata byla rozsáhle studována a o některých z nich toho víme empiricky a popisně mnoho. Nicméně použití obecných metod pro kvantitativní analýzu toku vody v nenasycených stavebních materiálech je téměř zcela neprozkoumané.
Více na http://novinybetosan.wz.cz
P ŘE K LAD
V prvním čísle Sanačních novin jsme Vám přinesli překlad odborného článku z renomovaného zahraničního časopisu. Článek byl přijat kladně i přesto, že byl poměrně dost teoreticky zaměřen. Rozhodli jsme se, že Vám postupně budeme přinášet další články, které se pokud možno budou věnovat sanacím ať již zděných, nebo betonových či železobetonových konstrukcí. Vzhledem k tomu, že číslo, které se k Vám právě dostalo, se zabývá sanací vlhkého zdiva, i nově přinesený článek se bude věnovat tomuto tématu. Začneme od začátku a postupně přineseme k této problematice, doufejme, vyčerpávající informace, které bude možno použít jak ve výzkumu, tak ve stavební praxi.
Vlhké zdivo – řešení pomoci prostředků pokrokové stavební chemie ÚVOD Řada obytných domů, průmyslových a skladových objektů, stejně jako historické církevní i světské památky jsou narušovány zvýšenou vlhkostí zdiva. Narušené či chybějící hydroizolace vyvolávají estetické problémy, narušují statiku postižených budov, vytváří hygienická a zdravotní rizika, mohou výrazně omezovat využití objektů. Problémy s vlhkostí lze obvykle úspěšně řešit, je třeba však zdůraznit, že vhodné řešení musí respektovat povahu objektu, příčinu vlhnutí zdiva, zamýšlené využití objektu atd. Samostatným problémem jsou opravy historicky cenných stavebních objektů. Zvážení všech těchto aspektů by měl provést odborník, vlastní sanaci by měl v každém případě předcházet alespoň základní průzkum konstrukce či podrobná prohlídka objektu.
tění a odvodnění okapních svodů, které dotují zdivo vodou z povrchu. Často se lze setkat i s vadami a poruchami kanalizačních či vodovodních rozvodů v objektech, běžná je bohužel i absence údržby (stav okapů aj.), změny v drenážních úpravách apod. Diagnostické vyšetření objektu je velmi vhodné zadat odborníkovi či alespoň přizvat ke spolupráci odbornou prováděcí firmu s potřebnými zkušenostmi.
DIAGNOSTIKA Prvním nezbytným krokem je tedy zjištění příčin zvýšené vlhkosti zdiva. Příčiny můžeme rozdělit na několik skupin. Může se jednat o chybějící, nebo nefunkční hydroizolaci, změnu základových a hydrogeologických poměrů nebo může jít o poruchy a skryté vady vzniklé v objektu v průběhu možných úprav po dobu užívání. Mezi časté a přitom jednoduše odstranitelné poruchy je možné například zařadit špatné umís-
OBNOVA VODOROVNÉ IZOLACE Obecně lze říci, že základem úspěšně provedené sanace je vedle obnovy omítkového souvrství především účinné a trvalé přerušení vzlínání vlhkosti –vytvoření vodotěsné bariéry ve zdivu či podlaze sanovaného objektu. Způsobů, jak toho dosáhnout, je několik, nicméně řada z nich je technicky realizovatelná jen v omezeném počtu případů.
VLHK É Z DIVO
3 / 2008
3 / 2008 Prvním z nich je podříznutí zdiva pomocí diamantové pily, nebo lana. Při tomto postupu je do proříznutím vzniklé spáry vložena vodorovná izolace, která zabraňuje vzlínání vlhkosti. Tato metoda vyžaduje především dostatečný prostor pro umístění samotné pily resp. zařízení pro tažení lana. Nevítaným rizikem je možné statické narušení zdiva. Obdobnou metodou je tzv. metoda přímého zarážení nerez plechů. Podobně jako v předchozím případě metoda vyžaduje prostor pro fixaci zařízení, které zaráží plechy, staticky je objekt vystaven opět zvýšenému namáhání, navíc je metoda použitelná prakticky pouze u zdiva s rovnou ložnou spárou. Podřezávání zdiva či zatloukání nerez plechů se velmi obtížně realizuje u objektů založených ve spádu, prakticky nepoužitelné jsou tyto metody u zdiva smíšeného či kamenného. Komplikací je rovněž skutečnost, že tyto metody obvykle vyžadují přístup k sanovaným partiím konstrukce z obou stran. Z tohoto pohledu se jeví jako vhodnější tzv. chemická injektáž (infúze) zdiva, která je k objektu šetrnější, hydroizolační clonu lze vytvořit podle sklonu terénu nezávisle na ložných spárách, metoda je vhodná pro cihelné, kamenné i smíšené zdivo. Přitom účinnost injektáže je plně srovnatelná s výše uvedenými „mechanickými“ metodami. Klasické provedení chemické injektáže, ať již v tlakové či beztlakové variantě, vyžaduje relativně nenáročné technické vybavení a prostorové nároky má pouze při vrtání injektážních otvorů. Injektážní otvory je při klasické injektáži nezbytné vytvářet šikmo skloněné, což významně komplikuje jejich vytváření pod stropem místností. Vlastní injektáž vyžaduje montáž plnících packerů, popř. instalaci plnících nádobek a jejich fixaci k sanovanému zdivu nad ústím injektážních otvorů. Určitou komplikaci může způsobovat únik injektážního roztoku trhlinami či nehomogenitami sanovaného zdiva. Nejen posledně jmenovaný nedostatek odstraňuje postup vycházející z klasické chemické injektáže (infúze), kdy je do injektážních otvorů, vrtaných v tomto případě vodorovně, aplikována účinná látka ve formě zmrazených válcových patron. Pro úplnost ještě zmiňme metodu tzv. aktivní elektroosmózy, metodu vyžadující poměrně velké množství vstupních parametrů, které je nutné ověřit. Jde o metodu, která není všeobecně použitelná, podobně jako napouštění zdiva parafiny. Tento postup je podmíněn možností dostatečně „ohřát“ zdivo, obvykle pomocí elektrických odporových článků. U všech zmíněných metod, resp. při jejich výběru, hraje pochopitelně vedle technické proveditelnosti a dopadů na sanovaný objekt, významnou roli i cena, která může být případ od případu značně odlišná.
3 / 2008
Samostatným technickým problémem bývá napojení vodorovné izolace ve stěnách s případnými vodorovnými izolacemi podlah, resp. vodorovných konstrukcí. Velmi vhodné je veškeré výše uvedené metody kombinovat s účinným odvodem srážkové i nesrážkové vody z bezprostředního okolí objektu (drenáže, spádování dešťových chodníčků aj.).
POVRCHOVÉ ÚPRAVY Vnitřní i vnější povrchy stěn sanovaných objektů je možné finalizovat několika postupy. Jejich výběr je nutno v každém případě, jak již bylo řečeno, odvinout od budoucího využití sanovaných prostor.
Oblíbeným a v řadě případů velmi jednoduchým a atraktivním řešením je obnažení konstrukčního materiálu zdiva. Kamenné či historické cihelné zdivo vytváří často velmi atraktivní a architektonicky zajímavé prostředí. Druhým možným řešením je realizace nejrůznějších vnitřních či vnějších odsazených konstrukcí. Před stěnou je vytvářena přizdívkou či obkladem mezera - odvětrávaný prostor, jímž je vlhkost odváděna. Tím je obvykle umožněno účinné odvětrávání nosné zděné konstrukce. V těchto případech je nutné zajistit nasávání a odvádění vzduchu v nově vytvořené mezeře, nevýhodou tohoto řešení je v každém případě zmenšení vnitřních prostor místností. Nově se k tomuto účelu používá profilovaná, tzv. „nopková“ fólie.
VLHK É Z DIVO
3 / 2008
Další možnost „uzavírá“ vlhkost ve zdivu a spočívá v provedení hydroizolačních omítek. Tento postup umožňuje obvykle jednoduché propojení vodorovné izolace podlahy s izolací stěn, např. pomocí hydroizolační omítek WATERFIX XP TH, které obsahují krystalizační přísadu XYPEX. Posledním a velmi hojně využívaným postupem je aplikace tzv. sanačních, vysoce prodyšných omítek, jejichž parametry jsou jednoznačně definovány ve směrnicích WTA. Tyto omítkové systémy umožňují snadný odvod vlhkosti ze zdiva a zároveň díky svému unikátnímu složení a vnitřní hydrofobizaci umožňují dlouhodobé ukládání transportovaných solí. Pokud není provedena obnova izolace, mohou tyto omítkové systémy odstraňovat projevy vlhkosti a v přiměřeně temperovaných prostorách řešit dlouhodobě tzv. „sanaci“ objektu. Aplikace omítek není obvykle technicky nijak náročná, je však třeba říci, že při jejich aplikaci je nutno se vyvarovat kontaktu se sádrou
(elektroinstalace nová i stará), rozmanitými nehomogenitami ve zdivu ( např. zbytky dřevěných „špalíčků“, ocelové skoby, zbytky vodoinstalací aj.). Je vhodné zdůraznit, že sanační omítkový systém musí být finalizován výhradně extrémně paropropustnými nátěry, omezen či vyloučen je kontakt takového omítkového systému se skladovanými předměty či nábytkem.
ZÁVĚR Sanační zásah na jakémkoli stavebním objektu je obvykle technicky i finančně náročný. Pokud má být dlouhodobě úspěšný, vyžaduje odborný přístup nejen ve fázi diagnostického vyšetření, ale i při návrhu vhodného řešení, výběru odpovídajících hmot a technických prostředků a v neposlední řadě i při vlastní realizaci. Neméně důležitým aspektem je přiměřená údržba sanovaného objektu a především jeho využívání k odpovídajícím účelům, které respektují projektové zadání.
3 / 2008
„Pelíšky“ v novém
V bezprostředním sousedství legendárního domu ve Schodové ulici v pražských Košířích, který sehrál jednu z hlavních rolí ve filmu „Pelíšky“, proběhla zajímavá rekonstrukce koncového řadového rodinného domu. Dům byl postaven počátkem 30. let minulého století v periferní lokalitě Václavka – Cibulka jižně od Plzeňské radiály. Hromadná zástavba severovýchodního svahu byla realizována do značné míry neobvyklou technologií. Nosná konstrukce domu byla totiž zhotovena ze symbolicky vyztužených monolitických stěn ze „škvárobetonu“. Stropní konstrukce byly realizovány jako železobetonové trámové, vlastní subtilní železobetonové stropní desky byly opět velmi skromně vyztužené. Objekt nebyl podsklepen, s ohledem na situování do relativně strmého svahu, byla spodní suterénní část domu zapuštěna do terénu. Izolace spodních partií nebyla zjištěna, voda byla zřejmě při výstavbě důsledně drénována pod objekt. Po více než 80 letech od výstavby vyžadoval objekt vcelku logicky zásadní rekonstrukční zásah. Ten zahrnoval celou řadu etap od statického zabezpečení, kompletní výměny střešní krytiny, výměny okenních a dveřních výplní, kompletní výměnu rozvodů technického vybavení, klempířských a zámečnických prvků, až po obnovu fasády. Poučený investor, architekt s dlouholetými osobními zkušenostmi ve stavební výrobě, se obrátil na firmu BETOSAN s.r.o. se žádostí o spolupráci již ve fázi přípravy rekonstrukce, zejména s objednávkou komplexní diagnostiky suterénních prostor a návrhu sanačních opatření, které by umožnily plnohodnotné využití objektu na architektonické studio. Vedle nezbytné potřeby účinně eliminovat vlhkost v těchto prostorách, bylo nezbytné navrhnout vhodné řešení podlahy a spodní části obvodových stěn suterénu
3 / 2008
vzhledem k tomu, že bylo nezbytné k dosažení běžné podchodné výšky snížit podlahy v celém suterénu o cca 60 cm. Tím došlo ve větší části objektu k snížení terénu pod stávající základovou spáru. Prostory byly proto staticky zajištěny železobetonovou tenkostěnnou vanou o výšce stěn 80 cm. Tloušťka stěn nepřesahovala 120 mm. S ohledem na potřebu zajistit naprostou vodotěsnost této nově zbudované konstrukce, bylo rozhodnuto vodotěsnost zajistit aplikací přísady XYPEX ADMIX C-1000 v množství 1,5% z hmotnosti přidávaného cementu. Těsně nad úrovní nově zbudované „bílé“ vany byly celoobvodově stěny objektu utěsněny vůči vzlínající podzemní vodě pomocí infúzní chemické clony POLARIS. Nad touto úrovní byly stěny opatřeny celoplošně sanačním omítkovým systémem SANOFIX dle WTA 2-2-91. Celková tloušťka omítkového souvrství byla minimálně 25 mm, jednak s ohledem na určité geometrické nerovnosti, jednak a to
možná především, s ohledem na výrazné tepelněizolační vlastnosti omítkového systému. Okolí objektu bylo pochopitelně důsledně oddrénováno, proběhla kompletní oprava a následná kontrola funkčnosti dešťové kanalizace, terénní úpravy byly realizovány tak, aby povrchový odvod srážkových vod probíhal od objektu. Výsledkem všech těchto opatření „proti vodě“ jsou vlhkostně i tepelně velmi příjemné prostory, které bez jakýchkoli problémů plní svůj plánovaný účel. BETOSAN s.r.o. se podílel i na řadě dalších etap rekonstrukce, kam náleží např. diagnostika průběhu výztuže v nárožních partiích fasády, pojistné hydroizolace ve všech koupelnách, rekonstrukce historického železobetonového oplocení, oprava garáže a další „drobnější“ nezbytné opravné zásahy. Celá rekonstrukce je velmi dobrým příkladem toho, že i na tzv. „malých“ stavbách se rozhodně vyplatí věnovat čas i energii diagnostickému vyšetření objektu a následně volit společně s dodavatelem sanačních materiálů vhodný technologický postup a to zejména se zřetelem k budoucímu plánovanému využití rekonstruovaných prostor. Z výsledku rekonstrukce je patrné, že takový postup se vyplatí, vnitřní prostory objektu dostaly novou moderní tvář, problematicky využitelné suterénní prostory slouží plnohodnotně novému účelu a krásný - do původní barevnosti obnovený - vnější vzhled domu jen umocňuje výsledek zdařilé rekonstrukce. Ing. Václav Pumpr, CSc.
10
P OZVÁ N K A
3 / 2008
„V případě zájmu o volnou vstupenku na 13. mezinárodní stavební veletrh IBF 2008 v Brně, zašlete e-mail na adresu
[email protected]. Rádi Vám volnou vstupenku zašleme poštou do vyčerpání přiděleného množství“.
