Vlastislav Lacina – Jan Hájek
KDY NÁM BYLO NEJLÉPE? Od hospodářské dezintegrace k integraci střední Evropy
Nakladatelství Libri Praha 2002
ÚVOD
Dějinný vývoj českých zemí byl odedávna spoluurčován vývojem ve střední Evropě a byl jeho nedílnou součástí. Proto také jejich historické zkoumání musí sledovat středoevropský kontext a vycházet z něho. Pojem střední Evropa se v historickém vývoji měnil. Ve středověku byla chápána jako součást západního křesťanského okruhu, hlásícího se ke katolické konfesi. Tvořilo ji několik království a vévodství. V 16. století se pod hrozbou turecké expanze spojily pod žezlem Habsburků České království, Rakouské vévodství a Uherské království. Tyto feudální státy se pak staly základem tři sta let trvající habsburské monarchie, mnohonárodnostního státního celku tvořícího jádro střední Evropy v jejím moderním pojetí. Z tohoto pojetí vychází také naše práce. Problematika hospodářské dezintegrace střední Evropy po první světové válce a snah o její opětnou integraci je jedním z významných témat evropských dějin 20. století. Zabývala se jí již řada odborníků z mnoha zemí. Největší pozornost jí věnovali rakouští historikové. Z jejich pera vyšel rozsáhlý první díl několikasvazkové publikace Die Habsburgermonarchie 1848–1918 zachycující dosud nejúplněji hospodářský vývoj nejen habsburské monarchie, ale de facto střední Evropy v druhé polovině 19. století a počátkem 20. století.1 Důsledkům rozpadu Rakouska-Uherska pro hospodářství v Podunají se věnoval P. R. Berger,2 dezintegraci v oblasti měnové K. Bachinger s H. Matisem,3 a v bankovní sféře E. März.4 K problematice středoevropských koncepcí vyšel sborník zahrnující mimo jiné obsáhlé studie W. Mommsena, A. Suppana a H. Matise.5 Tyto práce se opírají především o prameny centrální povahy ve Vídni a vychází z rakouského pohledu na rozpad habsburské monarchie a hospodářskou dezintegraci střední Evropy. Vztahům ČSR a Rakouska je věnována publikace Österreich und die Tschechoslowakei, na které se podíleli rakouští i čeští historici.6 Komplexní výklad dějin Rakouska ve dvacátém století podal v řadě Österreichische Geschichte E. Hanisch7 Tématikou střední Evropy se zabývali i anglosaští historici, obdobím před 1. světovou válkou především R. L. Rudolph a D. F. Good,8 meziválečnou periodou A. Teichova.9 Ti nahlíželi na složitý vývoj ve středoevropském regionu z celoevropského pohledu. Svou interpretaci této problematiky se snažili prezentovat i polští10 a maďarští historici11 . 7
Ucelenější zpracování z hlediska Československa i samotných českých zemí však dosud chybí. Tuto mezeru chce předkládaná studie zaplnit a prozkoumat proměny a zákruty nesporně pozoruhodného trendu ve střední Evropě v první polovině dvacátých let. Ten vedl širokým obloukem od rozpadu rozsáhlé, ale málo dynamické ekonomiky habsburské monarchie, přes politické osamostatnění nástupnických států a hospodářskou atomizaci středoevropského regionu k snahám o opětnou hospodářskou integraci střední Evropy na základě užší spolupráce zemí v tomto teritoriu. Autoři využili při zpracování publikace vedle cizích prací cenné české studie k jednotlivým dílčím problémům Z. Jindry12 , D. Jančíka13 a Z. Sládka14 , hlavně se však opírali o vlastní heuristický výzkum a vlastní dílčí analytické studie.15 Práce faktogra¤cky i koncepčně navazuje na monogra¤i V. Laciny Zlatá léta československého hospodářství 1918–1929.16 Kniha hledá odpověď na tři hlavní otázky: 1. Jaké možnosti skýtal teritoriální a státně politický rámec habsburské monarchie před první světovou válkou pro hospodářský rozvoj českých zemí? 2. Jaké problémy přineslo nové politické rozdělení střední Evropy ekonomice nově vzniklého Československa? 3. Byla hospodářská dezintegrace střední Evropy bezprostředně po první světové válce, vznik samostatných „národních“ ekonomik a následné snahy o opětnou hospodářskou integraci střední Evropy pouhou odbočkou v historickém vývoji nebo historicky zakotveným trendem ústícím v dlouhodobé perspektivě nakonec v celoevropskou hospodářskou integraci? Vedle těchto hlavních otázek studie zkoumá místo hospodářství českých zemí v rámci habsburské monarchie a požadavky českých politických a hospodářských kruhů na federativní přestavbu monarchie. Podrobně je sledována změna postoje české reprezentace během války, která vyústila v požadavek samostatného státu. Těžiště práce je v osvětlení procesu vytváření samostatných ekonomik nástupnických států a vazeb mezi nimi. Zvláštní pozornost je věnována vedle Československa Rakousku a anšlusové otázce v období po skončení první světové války. Druhá polovina dvacátých let byla ve znamení posílení ideje středoevropského sblížení, snah o užší hospodářskou spolupráci středoevropských zemí a hledání cest k opětné hospodářské integraci na nových principech vycházejících z ekonomické potřeby a demokratických zásad. Měnily se i postoje českých hospodářských kruhů a české diplomacie. V složitém procesu usilování o novou integraci se však prosazovaly nejen rozdílné zájmy jednotlivých států,
ale rozličné chápání středoevropského sblížení a cest možné integrace. Negativně zasáhl do celého vývoje pokus o rakousko-německou celní unii v roce 1931. Proto je mu v práci věnována zvláštní pozornost, stejně jako oživení německé koncepce Mitteleuropy. Ztroskotání snah o německo-francouzské smíření vedlo de facto ke zmrazení snah o středoevropské hospodářské sblížení. De¤nitivně pak uzavřel cestu středoevropské integraci nástup Hitlera k moci v Německu v lednu 1933 a nacisty prosazovaná koncepce velkého hospodářského prostoru (Großraumwirtschaft), která se stala nakonec součástí jejich válečných příprav. Při posuzování jednotlivých stanovisek, návrhů a plánů na řešení středoevropských problémů i na ekonomické uspořádání střední Evropy se snažíme respektovat situaci, na kterou reagovaly, i proměny, kterými procházely. Po roce 1933 prezentované plány na řešení středoevropských problémů stejně jako diplomatická jednání v tomto směru již nevedly a objektivně ani v tehdejší situaci nemohly vést k hospodářskému sbližování ve střední Evropě a nesledovaly také integrační tendence. Byly součástí mocenskopolitického zápasu, který byl již podrobně objasněn v pracích Kvačkových17 a Jančíkových.18 Nevztahují se de facto přímo k sledovanému tématu a proto jim věnujeme menší pozornost. Věříme, že výzkum složitého hospodářského vývoje střední Evropy v první polovině 20. století, opírající se o československé materiály a beroucí v úvahu potřeby a zájmy nově vzniklých středoevropských zemí a jejich obyvatel, může pomoci pochopit celý složitý proces integrace, a to nejen ve střední, ale v celé Evropě.
8
9
HABSBURSKÁ MONARCHIE A EKONOMIKA ČESKÝCH ZEMÍ – INTEGRAČNÍ A DEZINTEGRAČNÍ TENDENCE V 16. století došlo ve střední Evropě k významné mocenskopolitické a geogra¤cké změně. Spojením tří středoevropských feudálních států – Českého království, Uherského království a Rakouského vévodství pod žezlem Habsburků vznikla středoevropská říše, která si po čtyři staletí se střídavým úspěchem udržovala dominantní postavení ve středoevropském regionu. V průběhu 17. a 18. století se původně vnitřně dosti nesourodá habsburská monarchie poněkud stmelila a koncem 18. století se v souvislosti s dělením Polska rozšířila o Krakovsko, Halič a Bukovinu. V roce 1878 získala na Balkáně do správy Bosnu a Hercegovinu, které pak roku 1908 i právně anektovala. Likvidací Polska jako samostatného státu a vytlačením Turků z větší části balkánského poloostrova zmizely ze střední Evropy dvě síly, které v 16. až 18. století významně ovlivňovaly zdejší dění a konkurovaly zde Habsburkům. Střední Evropa se pak z velké části kryla s habsburskou monarchií. Zároveň se v 19. století vytvářela na středoevropském teritoriu nová mocenská situace. Po napoleonských válkách se na celých sto let stalo mocným sousedem střední Evropy Rusko. Ve druhé polovině století dále vznikly v sousedství habsburské monarchie dva velké národní státy – Itálie a Německo. Německo se hospodářsky rychle rozvíjelo, mocensky sílilo a brzy se snažilo o získání rozhodujícího vlivu ve střední Evropě a na Balkáně. Stále více také ovlivňovalo vládnoucí německé a maďarské elity v sousední habsburské monarchii. Tato mnohonárodnostní středoevropská velmoc se od poloviny 19. století začala dostávat do vážných problémů. Postupně narůstající nejrůznější rozpory – politické, sociální, národnostní či hospodářské – počaly ohrožovat vnitřní soudržnost a časem i mezinárodní postavení habsburského státu. Probuzený nacionalismus, ať již to byl jeho vznik či neobyčejné posílení dříve jen slabě cítěných tendencí, přinesl tedy v politické rovině v Evropě jak vznik velkých integrovaných, nacionálně homogenních celků, tak na druhé straně některé dezintegrační trendy v dříve stabilních, nicméně z národnostního hlediska heterogenních státních útvarech. Za první krok na této cestě lze v rámci habsburské říše považovat již samotný dualismus, nové státoprávní uspořádání vzniklé tzv. rakousko-uherským vyrovnáním v roce 1867 a vznik Rakouska-Uherska. 10
Je třeba zdůraznit, že habsburská monarchie ve střední (a částečně jihovýchodní) Evropě plnila dlouhá desetiletí roli určitého stabilizačního činitele. Kromě nově se konstituujícího Německa a některých oblastí Itálie pokrývala teritorium, které je pod zmíněným geogra¤ckým termínem zpravidla chápáno. Habsburský stát dlouho představoval jakéhosi ochránce tohoto z národnostního hlediska velmi pestrého a rozdrobeného prostoru před hrozbou dvou přímo sousedících dominantních celků – jednak před přílišným rozpínáním Německa, jednak před pronikáním cizorodých vlivů z východu. Z tohoto pohledu tak podunajská monarchie vytvářela předpoklady a nutné mocenskopolitické záruky udržení národnostní pestrosti daného prostoru. Přes mnohé vnitřní kon˘ikty a vnější tlaky uhájila do počátku 20. století svou existenci a zaujímala významné místo mezi evropskými velmocemi.19 Svou hospodářskou kapacitou podunajská monarchie nesporně patřila mezi přední státy Evropy. Její podíl na hrubém národním produktu celého kontinentu přesahoval jednu desetinu a byl přibližně roven podílu Francie (viz tabulka 1). Přes určitý rozvoj své ekonomiky se však Rakousko-Uhersko postupně stále zřetelněji opožďovalo za nejvyspělejšími zeměmi starého kontinentu, jimiž byly zejména tradiční Anglie, nastupující Německo a mimo Evropu pak USA. Tabulka 1: Podíl největších zemí Evropy na jejím hrubém národním produktu v roce 1913 ×âêm
íïìàâëñ
Ñôòêî
±¯«³
Íoìäâêî
°¸«³
ÕäëêcÁñèócíèä
°¶«±
Åñàíâèä
°¯«¶
Ñàêîôòêî¬Ôçäñòêî
°¯«°
Èócëèä
µ«°
Sïàíoëòêî
±«¸
Âäëêäì
·µ«·
ÎòóàóíwÄõñîïà
°²«±
Äõñîïàâäëêäì
°¯¯«¯
Ïñàìäí¹Í«¿Þæïìàå·Âòïìíâ¤ðÄïìððËÞñæìëÞéÍïìáòàñ·®µċ®¶´²© ÑåâÇìòïëÞéìãÂòïìíâÞëÂàìëìêæàÅæðñìïö©óì髲©®¶´³©Ë쫯©ð«¯µ¯«
11
Tabulka ukazuje, že v Evropě existovaly státy, jejichž ekonomická síla byla menší nežli hospodářský význam podunajské monarchie. Rakousko-Uhersko rozhodně patřilo mezi velmoci tehdejšího světa, mezi nimi však bylo – spolu s Itálií – zjevně nejslabší. Co do výše hrubého národního produktu na hlavu zaostávalo Rakousko-Uhersko za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy, bylo dokonce těsně pod celoevropským průměrem (viz tabulka 2). Tabulka 2: Hrubý národní produkt na hlavu největších evropských zemí (v procentech celoevropského průměru)
Tabulka 3: Národní důchod jednotlivých zemí Předlitavska ÓàáôëêಠvÍcñîãíwãâçîãéäãíîóëèõâçùäìwÏäãëèóàõòêàõëäóäâç°¸°°č°² letech 1911–13 Ëaïìáëuáàåìá àâéèâê
Ëaïìáëuáàåìá ëÞåéÞóò
×âêm óêæé«È
ó¢
óÈ
ó¢è íïê«
.äâçø
´°´·
²°«µ
¶µ°
°²²«¶
Ìîñàõà
°¶¯²
°¯«³
µ³·
°°²«¸
Òëäùòêî
³¶±
±«¸
µ°¸
°¯·«·
®µµ
®µ¶
®¶
®¶®
®¶®°
ÕÁñèócíèä
°·µ
±¯±
°¸³
°·°
°·°
.äòênùäìo
¶²²²
³³«¸
µ¶µ
°°·«·
Åñàíâèä
°±¶
°²²
°²²
°²µ
°±¸
ÃîëíwÑàêîôòø
²¯°°
°·«´
·´¯
°³¸«³
Íoìäâêî
°±°
°²·
°³¯
°³°
°²¸
ÇîñíwÑàêîôòø
´²±
²«²
µ±µ
°°¯«¯
·µ
¸²
¸°
¸³
¸²
Òàëâáôñòêî
°²¸
¯«¸
µ³°
°°±«µ
Sóñòêî
¶´¯
³«µ
´°¸
¸°«±
Êîñôóàíø
±±¯
°«²
´´µ
¸¶«¶
Óøñîëø«Õîñàëáäñæ
µ´´
³«¯
µµ¯
°°µ«¯
´²¯¶
²±«µ
µ²±
°°°«°
Êñàòêî
±²¯
°«³
³²¸
¶¶«±
Ïwìîw
³µ³
±«·
´±±
¸°«¶
Ñàêîôòêî¬Ôçäñòêî Ñôòêî Äõñîïà§ïñìoñ¨
µ°
³¶
´´
´·
µ°
°¯¯
°¯¯
°¯¯
°¯¯
°¯¯
Ïñàìäí¹ÍìáéâáÞçÍ«¿ÞæïìàåÞ·Âòïìíâ¤ðÄïìððËÞñæìëÞéÍïìáòàñ© ñÞßòéèòíïìíìjuñÞéÍ«Íïìè·Íì÷æàâjâðèlåìèÞíæñaéòóÏÞèìòðèìª ªÒåâïðèòóéâñâà宵¶ċ®¶®±«Æë·Ðñòáæâèêìáâïëuêámçæëaê«Ðßìïëuè íïÞàuè´«ëÞïì÷âëæëaêÓéÞðñæðéÞóÞÉÞàæëö©ÍïÞåÞ¯®©ð«²²«
Àëïòênùäìo
Ãàëìcâèä
°¶°
°«¯
±µ³
³µ«³
Éèíwùäìo
·µ´
´«±
³¯·
¶°«¶
±´³µ
°´«µ
²°µ
´´«´
±´¯
°«´
²°¯
´³«´
±¶¸µ
°¶«°
²°²
´´«¯
°µ²¯°
¸¸«· ´µ¸
°¯¯«¯
Celkové údaje pro Rakousko-Uhersko srážela ta skutečnost, že vedle vyspělých oblastí Předlitavska, srovnatelných se západní Evropou, se v jeho rámci nacházela i zcela zaostalá území. Především zde existovaly výrazné rozdíly mezi Předlitavskem, které zahrnovalo i průmyslově vyspělé rakouské a české země, jež byly charakterem svého rozvoje blízké dynamicky se vyvíjející společnosti západní Evropy, a Zalitavskem, ve kterém převažovalo zemědělství a málo rozvinutý průmysl v něm hrál jen okrajovou roli. V některých jeho regionech se dokonce stále ještě projevovaly určité hospodářsko-společenské tendence, které měly daleko k moderním společenským trendům západní Evropy. K hospodářsky nejvyspělejším oblastem Předlitavska i celé habsburské monarchie patřily české země. Názorně to ukazuje tabulka národního důchodu na hlavu (viz tabulka 3). Jak je z tabulky patrné, po Dolním Rakousku, v jehož rámci je zahrnuta i Vídeň jako sídlo centrál největších průmyslových podniků země, dále s řadou bank, pojišťoven ap., patří českým zemím v celkovém
Ïñàìäí¹Íìáéâ׫Çæëáïö·Óàåì÷uâèìëìêæàèlíì÷æàâ,âðèìðéìóâëðèÞ« ÌáåÞáöëaïìáëuåìçêmëu©áàåìáòÞåïòßlåìëaïìáëuåìíïìáòèñò ÏÞèìòðèìªÒåâïðèÞÞjâðèàå÷âêuíâ᮫ðómñìóìòóaéèìò«Æë·Ðñâáëu ÞóàåìáëuÂóïìíÞóèïæ÷æÕÕ«ðñìéâñu«È´«ëÞïì÷âëæëaê×áâèÞ ÐéaáèÞ«¾ÒÀ©ÍåæéìðìíåæÞâñÅæðñìïæàÞ°ċ±©®¶¶²©ÐñòáæÞÅæðñìïæàÞ ÕÉÆÆ©ÍïÞåÞ®¶¶µ©ð«®¶®«
12
13
Çàëèl Áôêîõèíà Êàñïàóòênùäìo ÏPÄÃËÈÓÀÕÒÊÎčâäëêäì ÏPÄÃËÈÓÀÕÒÊÎčïñìoñ
