Vývoj rumunské zahraniční politiky: od pádu komunismu k evropské integraci

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Mezinárodní vztahy a evropská studia

Vývoj rumunské zahraniční politiky: od pádu komunismu k evropské integraci DIPLOMOVÁ PRÁCE

Bc. Svatava Lasáková

Vedoucí práce: PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. UČO: 185277 Obor: Mezinárodní vztahy a evropská studia Imatrikulační ročník: 2005 Brno, 2007

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Vývoj rumunské zahraniční politiky: od pádu komunismu k evropské integraci“ vypracovala samostatně. Použité elektronické a tištěné zdroje uvádím v přiloženém seznamu použitých zdrojů.

Ve Vlčnově dne 12. prosince 2007

…………………………………… Bc. Svatava Lasáková

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Vítu Hlouškovi, Ph.D. za pečlivé odborné vedení mé diplomové práce, za jeho cenné rady a připomínky. Moje poděkování patří také všem, kteří mě při psaní práce podporovali.

3

OBSAH 1. ÚVOD................................................................................................................................................................. 6 2. VÝVOJ VNITROPOLITICKÉ SITUACE V RUMUNSKU......................................................................... 9 2. 1. PRVNÍ VOLBY V DEMOKRACII A JEJICH NÁSLEDKY .................................................................................... 10 2. 2. VOLBY 1992.............................................................................................................................................. 13 2. 3. VOLBY 1996.............................................................................................................................................. 15 2. 4. VOLBY 2000.............................................................................................................................................. 17 3. RUMUNSKÁ DIPLOMACIE V PRVNÍCH DEMOKRATICKÝCH LETECH...................................... 19 3. 1. POČÁTKY RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY V KONTEXTU REGIONÁLNÍCH POLITICKÝCH UDÁLOSTÍ ....... 19 3. 1. 1. Vznik Moldavské republiky .............................................................................................................. 20 3. 1. 2. Spor s Bulharskem ........................................................................................................................... 21 3. 1. 3. Rumunsko – maďarské vztahy ......................................................................................................... 22 3. 2. PRVNÍ KROKY RUMUNSKÉ DIPLOMACIE ..................................................................................................... 23 4. MEZINÁRODNÍ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY (RUMUNSKO V MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍCH)..................................................................................................... 27 4. 1. RUMUNSKO V ORGANIZACI SPOJENÝCH NÁRODŮ ..................................................................... 27 4. 1. 1. Programy OSN jako jeden z hlavních zdrojů podpory rumunské sociálně-ekonomické transformace ..................................................................................................................................................................... 29 4. 1. 2. Zapojení Rumunska do vojenských mírových operací OSN............................................................. 31 4. 1. 3. Angažovanost Rumunska v Iráku..................................................................................................... 33 4. 2. RUMUNSKO V ORGANIZACI PRO BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCI V EVROPĚ........................... 35 4. 3. RUMUNSKO V RADĚ EVROPY ........................................................................................................... 38 4. 4. RUMUNSKO A ORGANIZACE PRO HOSPODÁŘSKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ....................... 41 4. 5. RUMUNSKO V MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI FRANKOFONIE .................................................... 45 4. 6. RUMUNSKO A SKUPINA SVĚTOVÉ BANKY .................................................................................... 47 4. 7. RUMUNSKO A MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND ............................................................................. 50 4. 8. RUMUNSKO A EVROPSKÁ BANKA PRO REKONSTRUKCI A ROZVOJ ....................................... 51 5. REGIONÁLNÍ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY, REGIONÁLNÍ MULTILATERÁLNÍ INICIATIVY ................................................................................................................. 54 5. 1. SPECIFICKÝ TYP SPOLUPRÁCE V OBLASTI ČERNÉHO MOŘE ........................................................................ 56 5. 1. 1. Ekonomický rozměr spolupráce....................................................................................................... 56 5. 1. 2. Politický rozměr spolupráce ............................................................................................................ 60 5. 1. 3. Bezpečnostní rozměr spolupráce ..................................................................................................... 62 5. 2. SPOLUPRÁCE V JIHOVÝCHODNÍ OBLASTI EVROPY ..................................................................................... 64 5. 2. 1. SECI = Southeast European Cooperative Initiative, Iniciativa jihovýchodní evropské spolupráce 65 5. 2. 2. SECI Center Bucharest, Regional Center for Combating Trans-border Crime = Regionální centrum pro boj s přeshraniční kriminalitou............................................................................................... 67 5. 2. 3. SEECP = South East European Cooperation Process, Proces spolupráce v jihovýchodní Evropě 69 5. 2. 4. SPSEE = Stability Pact for South Eastern Europe, Pakt stability pro jihovýchodní Evropu .......... 71 6. EUROATLANTICKÁ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY, RUMUNSKO A SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE (NATO)................................................................................................. 74 6. 1. VÝVOJ VZTAHU RUMUNSKO – NATO ......................................................................................................... 74 6. 1. 1. První polovina 90. let 20. století...................................................................................................... 74 6. 1. 2. Druhá polovina 90. let 20. století .................................................................................................... 75 6. 1. 3. V novém tisíciletí ............................................................................................................................. 77 6. 2. ÚČAST RUMUNSKA V MISÍCH NATO......................................................................................................... 78 6. 3. VÝZNAM ČLENSTVÍ V NATO .................................................................................................................... 80 6. 3. 1. Cíle Rumunska v NATO ................................................................................................................... 80 6. 3. 2. Rumunsko jako významný geopolitický člen NATO......................................................................... 82 7. EVROPSKÁ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY, RUMUNSKO A EVROPSKÁ UNIE (EU) ........................................................................................................................................................... 85 7. 1. VÝVOJ VZTAHU RUMUNSKO – EU ............................................................................................................. 85

4

7. 1. 1. Rumunsko jako přidružený člen EU................................................................................................. 86 7. 1. 2. Rumunsko jako kandidátská země EU ............................................................................................. 87 7. 1. 3. Na prahu EU.................................................................................................................................... 89 7. 2. PŘEDVSTUPNÍ POMOC PRO RUMUNSKO....................................................................................................... 91 7. 3. RUMUNSKO JAKO ČLEN EVROPSKÉ UNIE .................................................................................................... 93 7. 3. 1. Zastoupení Rumunska v institucích EU ........................................................................................... 96 7. 3. 2 Význam členství Rumunska v EU...................................................................................................... 97 8. ZAHRANIČNÍ POLITIKA RUMUNSKA PO PARLAMENTNÍCH A PREZIDENTSKÝCH VOLBÁCH V ROCE 2004 ................................................................................................................................. 99 8. 1. RUMUNSKÉ PARLAMENTNÍ A PREZIDENTSKÉ VOLBY 2004......................................................................... 99 8. 2. ZAHRANIČNÍ POLITIKA V PROGRAMU VLÁDY PRO LÉTA 2005-2008......................................................... 102 9. ZÁVĚR........................................................................................................................................................... 107 10. POUŽITÉ ZDROJE ................................................................................................................................... 111 10. 1. ELEKTRONICKÉ ZDROJE ......................................................................................................................... 111 10. 2. TIŠTĚNÉ ZDROJE ..................................................................................................................................... 121 11. PŘÍLOHY .................................................................................................................................................... 123 PŘÍLOHA Č. 1: EKONOMICKÁ SPOLUPRÁCE V OBLASTI ČERNÉHO MOŘE ........................................................... PŘÍLOHA Č. 2: INICIATIVA JIHOVÝCHODNÍ EVROPSKÉ SPOLUPRÁCE ................................................................. PŘÍLOHA Č. 3: PROCES SPOLUPRÁCE V JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ ...................................................................... PŘÍLOHA Č. 4: PAKT STABILITY V JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ .............................................................................. PŘÍLOHA Č. 5: 5. SHROMÁŽDĚNÍ ČLENSKÝCH ZEMÍ SEECP ................................................................................ PŘÍLOHA Č. 6: KONFERENCE NA TÉMA PAKT STABILITY NA JIHOVÝCHODĚ EVROPY .........................................

123 123 124 124 125 125

SEZNAM TABULEK: Tabulka č. 1: Programy OSN v Rumunsku…………………………………………………………………...29 Tabulka č. 2: Rumunská účast v mírových operacích OSN………………………………………………… 31 Tabulka č. 3: Objem finanční pomoci EBRD 2001-2005…………………………………………………… 52 Tabulka č. 4: Zapojení Rumunska do regionálních aktivit…………………………………………………. 54 Tabulka č. 5: Účast Rumunska na institucionální struktuře BSEC…………………………………………. .57 Tabulka č. 6: Účast Rumunska v misích NATO……………………………………………………………. 79 Tabulka č. 7: Financování programu PHARE podle jednotlivých zemí, 1990-2004………………………..091 Tabulka č. 8: Předvstupní pomoc Rumunsku z programů PHARE, ISPA a SAPARD, 2000-2005………….92 Tabulka č. 9: Financování programu ISPA 2000-2006……………………………………………………….93 Tabulka č. 10: Rumunsko v orgánech EU…………………………………………………………………….96 Tabulka č. 11: Rumunské parlamentní volby 2004………………………………………………………….100 Tabulka č. 12: Rumunské prezidentské volby 2004…………………………………………………………100

PŘEHLED SCHÉMAT: Schéma č. 1: Objem poskytnutých půjček od WB a struktura sektorového portfolia…………………………49 Schéma č. 2: Porovnání ekonomického růstu černomořského regionu s ostatními celky za rok 2006………. 60

5

1. ÚVOD Rumunský přechod k demokracii byl jedním z nejobtížnějších v rámci bývalého socialistického bloku. Jeden z nejnižších stupňů rozvoje národní ekonomiky uvnitř socialistického systému, vysoká míra zadlužení, politická izolace kvůli existujícím předsudkům, to vše vedlo k tomu, že Rumunsko mělo na startu k demokracii nejhorší výchozí pozici z bývalých komunistických států. Rumunsko šlo s nově se rodícím pocitem demokracie do nejistoty, co vlastně demokracie, a s ní tržní ekonomika skutečně znamenají, a co přinesou. Z hlediska Rumunů se domácí situace po revoluci zásadně změnila. I přesto, že se většina obyvatel bála velkých a dramatických změn, více než polovina občanů byla přesvědčena, že se jim žije lépe. Avšak aktivity různých etnopolitických interpretů, záměrně líčících rumunský vývoj v těch nejčernějších barvách a označující situaci rumunské společnosti za katastrofální a těšící se všeobecné nedůvěře, u mnoha západních vlád a v mezinárodních organizacích vyvolaly dojem, jak je v Rumunsku situace zlá, a že bude ještě horší. Ušetřeni v tomto případě nezůstali ani sami Rumuni, když frustrace části rumunského obyvatelstva byla znát ještě dlouhou dobu po pádu Ceauşescuova režimu a s nalézáním vlastní identity se tato země potýká dodnes. Porevoluční vývoj v Rumunsku byl do značné míry dán schopnostmi prvních vlád přesvědčit veřejnost o nezbytnosti zaváděných reforem. V této fázi byla rozhodující schopnost právě vládnoucí rumunské vlády prosadit pevné dodržování reformních plánů ve formě, která nebude podléhat okamžitému tlaku veřejného mínění, zájmových organizací (odborů), a zejména barometrům volebních preferencí tak, aby se radikální a potřebné reformní plány nestaly pouhou formou s prázdným obsahem. Rumunská politická realita, ovlivněná nedostatkem politických zkušeností jejich vedoucích představitelů, však byla jiná a konec rumunského politicko-ekonomického „přechodného období“, kdy byl stát konfrontován s těžkostmi přechodu k tržnímu hospodářství a vehementně se snažil přizpůsobit novému politickému a sociálnímu prostředí, byl patrný teprve nedávno. Lze však konstatovat, že dosavadní relativně úspěšný proces demokratické přestavby rumunské společnosti položil základy právního státu a jeho institucí, fungujícího pluralitního politického systému, a byly vytvořeny instituce a struktury pro specifické vztahy tržní ekonomiky. Politická a ekonomická transformace byla zároveň doprovázena ambiciózním plánem rumunské zahraniční politiky, co nejrychleji se integrovat do evropských a euroatlantických struktur. Připojení Rumunska k Evropské unii a k Severoatlantické alianci

6

bylo od počátku devadesátých let prioritou všech rumunských vlád a lze tvrdit, že vyvolalo první národní konsenzus po revoluci v prosinci 1989. Záměrem předkládané diplomové práce je, pomocí faktografického výčtu vývoje rumunské zahraniční politiky v nových demokratických podmínkách, poukázat na širokou aktivitu rumunské diplomacie a její přínos pro stabilitu a bezpečnost mezinárodního společenství, s cílem přivést tak Rumunsko do společnosti vyspělých evropských států. Diplomová práce má tedy za úkol podat deskriptivní přehled zahraniční politiky postkomunistického Rumunska, na jehož podkladě lze analyzovat jednotlivé aspekty rumunské vnější politiky vzhledem k dalšímu směřování rumunské diplomacie, vytyčeného na základě stanovených priorit. Uvedená magisterská práce se tedy snaží poukázat na aktivitu rumunské diplomacie na mezinárodní scéně, konkrétně na reprezentaci Rumunska v mezinárodních a v regionálních organizacích a iniciativách. Celá devadesátá léta dvacátého století a přelom tisíciletí byly v zahraniční politice Rumunska ve znamení zdlouhavé a obtížné cesty rumunského národa do Severoatlantické aliance a do Evropské unie, a proto je vztah Rumunska a Severoatlantické aliance, respektive Rumunska a Evropské unie předmětem dvou kapitol předkládané diplomové práce. Dostatečná pozornost je věnována úsilí Rumunska při rozvoji spolupráce v regionu Černého moře a v regionu jihovýchodní Evropy, tedy ve dvou regionech, jejichž strategický potenciál je pro Evropu nezanedbatelný. Geostrategická hodnota Rumunska, která jej staví do pozice jakési „točny“, jak ve vnitroevropských stycích, tak ve vztazích mezi Evropou a Kavkazem, respektive Evropou a střední Asií či Středním východem, přímo předurčuje zemi jako „iniciátora a vůdce“ regionálních aktivit. Rumunsko jako jedna z největších zemí jihovýchodní Evropy svou polohou i velikostí představuje důležitého strategického partnera, jak pro vojensko-politická uskupení, tak pro ekonomické organizace se zájmem o stabilizaci a rozvoj vztahů s ostatními státy v regionu. Hypotéza, se kterou je pracováno, zdůrazňuje roli regionální kooperace v rámci rumunské zahraniční politiky a tedy pojednává o tom, že aktivní účast rumunské diplomacie v oblasti regionální spolupráce velkou měrou přispěla k urychlení ekonomického rozvoje v zemi, a k upevnění politické identity státu, v perspektivě jeho přijetí do evropských a euroatlantických struktur. Rumunsko si správně a včas uvědomilo, že by svou zkušeností mohlo významně přispět ke stabilizaci celého jihovýchodního a černomořského regionu, a proto od počátku podporovalo

vznik

černomořských

a

jihovýchodních 7

regionálních

politických

a

ekonomických uskupení, s cílem dosáhnout politické stability a ekonomické prosperity regionů. Samozřejmě v této souvislosti nelze opominout fakt, že angažovanost Rumunska v regionu byla primárně ve vlastním zájmu rumunské společnosti, vzhledem k jejímu deklarovanému úsilí posílit prestiž země na mezinárodní scéně a zároveň vyhovět přísným evropským a euroatlantickým požadavkům a zařadit se tak mezi vyspělé státy Evropy.

8

2. VÝVOJ VNITROPOLITICKÉ SITUACE V RUMUNSKU Začátek demokratické éry v Rumunsku, který můžeme vztáhnout k datu 3. ledna 1990, kdy první demokratický zástupce rumunského lidu Ion Iliescu (paradoxně bývalý komunista a zároveň pozdější první demokratický prezident Rumunska) podepsal dekret o obnovení politických stran, postavil do středu politického zájmu úkoly, jak vytvořit základy pro stabilní demokratický režim, a jak uplatňovat principy tržní ekonomiky v nově vytvořeném systému decentralizovaného hospodářství. Prioritou prvních postkomunistických vlád byla nejprve náprava a posléze stabilizace vnitřní ekonomiky země, tj. efektivní a co nejrychlejší provedení důležitých vnitrostátních hospodářských reforem. Od počátku devadesátých let se proto politické elity musely primárně zaměřit na vnitrostátní reformy zemědělství, hospodářství a infrastruktury. Avšak důsledkem politické roztříštěnosti a nevyhraněnosti, a z obav z negativních reakcí chudého rumunského obyvatelstva, se první demokratické vlády pouštěly do reformních snah pomalu, často chybně a v nedostatečné míře. Snaha o koherentní zahraniční politiku byla začátkem devadesátých let neúmyslně odsunuta do pozadí a první významné aktivity země v této oblasti byly patrné až v roce 1994. Vývoj rumunské demokratické stranické scény a s ní i vývoj vnitřní a zahraniční politiky této postkomunistické země byl od začátku nekonzistentní s řadou významných přeměn, které se nejvíce odrážely ve výsledcích prvních parlamentních a prezidentských voleb, které se konaly postupně v letech 1990, 1992 a 1996. V novém tisíciletí se volby do rumunského parlamentu a prezidentské volby konaly celkem dvakrát, v roce 2000 a ty poslední v listopadu 2004. Na nové politické scéně se objevily strany staronové (tzv. historické, existující v době meziválečné a v období před komunistickou diktaturou), nové (např. ty složené z postkomunistů), tradiční (nacionalistické či strany zastupující etnické menšiny, hlavně největší maďarskou menšinu), a další strany nejrůznějšího charakteru. Vnitropolitická situace Rumunska první poloviny devadesátých let byla spíše nestabilní, a to především v důsledku neustálého politického boje mezi vládními stranami a stranami stojícími v opozici, dále pak v důsledku určité míry přetrvávající cenzury, nacionálně přepjatých požadavků maďarské menšiny či obecně v důsledku nevybíravých politických útoků. Největší zásluhy na svržení diktátorského režimu Nicolae Ceausesca, a posléze na obnovení pořádku v zemi, byly připisovány politickému uskupení s názvem Fronta národní

9

spásy (Frontul Salvǎrii NaŃionale, FSN). Během revoluce se tato strana charakterizovala jako strana disidentů a antikomunistů, a to i přes skutečnost, že většinu jejích členů, včetně vedoucích představitelů, tvořili bývalí komunisté. (Oficiální doktrína FSN revoluci označovala jen jako „proti-Ceausescovskou“ ne jako „proti-komunistickou“.) Již během posledních dnů bojů, kdy už bylo všem jasné, že komunismus byl definitivně poražen, tato strana založila Prozatímní vládu FSN a ujala se tak zcela automaticky moci v nově se rodící demokracii. Nutno dodat, že k pozici vládnoucí politické síly v zemi FSN výrazně dopomohl politický chaos (související hlavně se vznikem nebo obnovou politických stran vnitřně názorově nesourodých), který v Rumunsku nastal s prvním nadechnutím do demokratické svobody. Slabá opozice nemohla proti dobře organizované FSN uspět. Její vůdcové byli většinou emigranti, nebo v mocenských hrátkách nezkušení disidenti, zatímco proti nim stála silná „ostřílená“ FSN. To, že se jednalo pouze o přejmenovanou nástupkyni zakázané komunistické strany, dokládá jak personální kontinuita jejích představitelů (lídr FSN Ion Iliescu byl předsedou svazácké organizace ze šedesátých let a velký stoupenec perestrojky), tak její program, který byl smíšeninou rumunského nacionalismu a reformního komunismu. Nejvyšší pozice ve státě tak znovu obsadili komunisté a generalita druhé ligy vládnoucí elity. Obecně se dá konstatovat, že na většině státních či úřednických místech zůstali i nadále ti samí lidé a často jednotlivci s bohatou komunistickou minulostí. Dokonce i pravoslavný patriarcha, který velebil bývalého rumunského diktátora, zůstal ve své funkci.1

2. 1. PRVNÍ VOLBY V DEMOKRACII A JEJICH NÁSLEDKY K přípravě prvních demokratických voleb vznikla 1. února 1990 Prozatímní rada národní jednoty, jako směsice intelektuálských disidentů a reformovaných komunistů, která až do květnových parlamentních voleb představovala jedinou moc v zemi. První poválečné demokratické parlamentní a prezidentské volby se konaly 20. května 1990. V prvních svobodných parlamentních volbách zvítězila dosavadní vládnoucí koalice FSN, vedená Ionem Iliescem. Tato široká názorová platforma obsadila přes 66 % mandátů v Poslanecké sněmovně (získala 9 089 659 hlasů, což činí 66,31 % odevzdaných hlasů, tj. 263 mandátů nebo-li 66,41 % všech mandátů). FSN tak využila postavení, které získala svým napojením na bývalé 1

HOLUBEC, S.: Svržení diktátora nebo inscenovaná fraška?: http://www.blisty.cz/2003/2/28/art13083.html (Autor je profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a je autorem několika odborných článků na téma politických ideologií.)

10

komunistické struktury. Poměrně významného volebního výsledku dosáhl Maďarský demokratický svaz v Rumunsku (Uniunea Democratǎ Maghiarǎ din România, UDMR), který obsadil 7 % parlamentních křesel. Do Poslanecké sněmovny se tak napoprvé dostalo celkem 16 politických stran, včetně stálého zastoupení organizací hájících práva národnostních menšin. Volební účast byla vysoká, prvních svobodných voleb v Rumunsku se zúčastnilo přes 86 % oprávněných voličů.2 Předák FSN a revoluce Ion Iliescu se s 85 % hlasů stal prvním demokraticky zvoleným rumunským prezidentem (zbylí dva kandidáti byli emigranti, kteří se objevili v zemi až po revoluci a postrádali tak potřebnou důvěru od voličů, neboť pro většinu Rumunů byli doposud neznámými lidmi). Vysoké vítězství FSN v novém politickém prostředí vyvolalo jak doma u opozice, tak v zahraničí, pochybnosti ohledně demokratičnosti právě proběhlých voleb. Obavy z regulérnosti voleb se však objevily už před jejich konáním v dubnu 1990, a to v podobě četných demonstrací, z nichž ta největší se odehrála na Univerzitním náměstí v Bukurešti. V jedné chvíli až 50 000 protestujících (hlavně studenti z univerzity v Bukurešti, ale i různí intelektuálové, akademičtí pracovníci, spisovatelé, filmový režisér a jiní) bylo vedeno představiteli Křesťansko-demokratické národní rolnické strany (Partidul NaŃional łǎrǎnesc Creştin Demokrat, PNTCD) a kladlo si následující tři požadavky: 1) zákaz kandidatury pro vedoucí členy bývalé Rumunské komunistické strany a pro členy Securitate (oddíl komunistické tajné policie); 2) přístup ke všem státním masmédiím pro všechny kandidáty bez rozdílu, nejen pro kandidáty vládnoucí FSN; 3) odložení voleb, protože v té době jen FSN měla potřebné prostředky pro vedení adekvátní předvolební kampaně. Uvedené požadavky přitom vycházely z tzv. „Temešvárského prohlášení“ (Proclamation of Timişoara), přijatého 11. března 1990 temešvárskými revolucionáři.3 Po volbách, které potvrdily silnou mocenskou pozici FSN v čele s exkomunistou Iliescem, doposud spíše klidné demonstrace zesílily a vyvrcholily násilným potlačením převážně studentského protestu na Univerzitním náměstí v hlavním městě. V červnu 1990 Iliescu pod náporem desítek tisíc protestujících povolal na pomoc horníky z Jiu Valley, s úkolem zachránit „obléhaný demokratický režim“a obnovit pořádek a demokracii v Rumunsku. Horníci za použití hrubého násilí demonstranty rozehnali, přičemž bylo zabito 188 lidí 2

MARŠÁK, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004. Politologický časopis 2/2006, ročník XIII., s. 201. Kompletní výsledky prvních demokratických voleb v Rumunsku viz: Alegeri Parlamentare – Camera Deputatilor 1990: http://alegeri.resurse-pentru-democratie.org/cdep_1990.php 3 Prezident Ion Iliescu pojmenoval protestující „golani“ (později považováni za symbol antikomunismu v Rumunsku) nebo byli označováni jako legionáři. Protest tak dostal podle tohoto označení demonstrujících název „Golaniad“. (V rumunském jazyku „Golaniada“.) Přesné znění Temešvárského prohlášení viz: The Proclamation of Timisoara: http://www.timisoara.com/timisoara/rev/proclamation.html

11

(uvedený počet uvádělo několik nezávislých lidsko-právních organizací, dle oficiálních rumunských zdrojů si střet vyžádal pouhých sedm lidských životů) a více než tisícovka byla zraněna. Horníkům se poté dostalo pochvaly přímo od prezidenta, že dokázali odvrátit „pokus fašistů o státní převrat“. Samotný akt potlačení studentských nepokojů je označován jako „The June 1990 Mineriad“ (miner = horník, slovo mineriad se vžilo pro označení protestů, volajících po odstranění bývalých komunistických představitelů z řídících funkcí ve státě) a v odborné literatuře je popisován jako „nástroj nátlaku a zastrašování, vytvořený za účelem přinutit a potrestat ty síly, které by mohly být hrozbou pro bezpečnost a blaho Rumunska a jeho obyvatel“. Mezinárodním důsledkem událostí v Bukurešti bylo další poskvrnění obrazu Rumunska v zahraničí. Západní demokracie byly doslova zděšeny situací v Rumunsku a všechny sympatie a naděje, vkládané do nově se probouzející rumunské demokracie, byly promarněny. Některé západní země dokonce uvažovaly o sankcích vůči Rumunsku. Jen sovětští představitelé zhodnotili celou situaci pozitivně a byli potěšeni potlačením „extremistických sil podporovaných západními národy“. I přes nedostatečnou míru politické kultury a zjevné indikace ekonomické nestability, měl reformní program první vlády Petre Romana naprostou podporu rumunského parlamentu. Avšak neustálé výtky opozice, že se vláda nesnažila vytvářet západní druh demokracie a svým sociálně demokratickým programem v tzv. „švédském stylu“ spíše brzdila ty správné reformy vedoucí ke skutečné tržní ekonomice, vedly k tomu, že vládnoucí koalice viděla v opozici nepřítele a nebylo tak možné nastolit atmosféru politické stability a kooperace. Za této situace, znesnadňující nalézt společná politická řešení v tak důležité oblasti jakou představovaly ekonomické reformy, bylo nezbytné učinit takové kroky, které by vedly k uklidnění celé rumunské politické scény. K významnému kompromisu, který přinesl změnu ve vedení, došlo koncem roku 1991, kdy vznikla vláda nezávislého premiéra Teodora Stolojana, která přivedla do vlády i členy opoziční strany. Hlavním posláním nové vlády se stala příprava prvních voleb po přijetí demokratické ústavy. Nová ústava byla schválena v referendu v prosinci 1991, kdy pro ni hlasovalo přes 77 % občanů.4 4

V souladu s ústavou je Rumunsko republikou. V čele země stojí prezident s poměrně velkými pravomocemi (vychází z francouzského prezidentského modelu), volený přímo na období 4 let a maximálně na dvě volební období. Parlament je dvoukomorový (Poslanecká sněmovna, Senát), volený na základě proporčního volebního systému na čtyřleté funkční období. Poslanecká sněmovna má nyní 332 míst, z nichž 314 je volených a 18 křesel je vyhrazeno zástupcům národnostních menšin (zákonné opatření se vztahuje na reprezentaci etnických minorit v parlamentu). Senát má nyní 137 volených členů. Počet míst v obou komorách se před každými volbami upravuje (závisí na počtu obyvatel). Uzavírací klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny byla nejprve 3 % (do voleb 1992 včetně) a nyní je to 5 %. Obě komory mají stejné pravomoci a jsou voleny souběžně. O důvěře vládě hlasují obě komory společně. Od 31.10.2003 platí novela rumunské ústavy, schválená referendem. Novelou

12

Na jaře 1992 postihlo FSN vnitrostranické štěpení, tak charakteristický rys pro většinu politických stran v Rumunsku té doby. Vnitřní rozkol vedl k vytvoření dvou hlavních politických subjektů: Demokratické fronty národní spásy (Frontul Democrat al Salvǎrii NaŃionale, FDSN), jejímž představitelem byl tehdejší prezident Iliescu a Fronty národní spásy (FSN), která byla brzy přejmenovaná na Demokratickou stranu (Partidul Democrat, PD), v čele s bývalým premiérem Petre Romanem. Do nadcházejících voleb tak šla nejsilnější FSN už jako dva samostatné politické subjekty s vlastními programy.

2. 2. VOLBY 1992 Druhé parlamentní a prezidentské volby se konaly 27. září 1992 a staly se nejdůležitější událostí od svržení Ceauşescova režimu. Stejně jako v prvních volbách (i když ne s tak výrazným náskokem) i tentokrát potvrdila své vítězství Iliescova FDSN se ziskem 27,7 % hlasů. Jako druhá s 20 % hlasů skončila Demokratická konvence Rumunska (ConvenŃia Democratǎ Românǎ, CDR, koalice opozičních demokratických stran, z nichž nejsilnější byla Národně caranistická strana/Křesťanská demokracie, zformovaná před komunálními volbami v roce 1992). Třetí místo obsadila s 10,2 % PD. Tříprocentní hranici pro vstup do parlamentu ještě překročily další čtyři strany, mimo jiné např. UDMR se 7,5 % nebo extrémní nacionalisté Strany velkého Rumunska (Partidul România Mare, PRM) s 3,9 %. Do rumunského legislativního orgánu se tak dostalo celkem devět politických stran a volební účast zahrnovala 76 % hlasujících občanů.5 V prezidentských volbách vítězná FDSN podpořila svého lídra Iliesca, který byl se ziskem více než 60-ti % hlasů znovuzvolen prezidentem a porazil tak kandidáta CDR Emila Constantinesca.6 Volby však nepřinesly zlepšení kooperace mezi politickými uskupeními a další tři roky tak byly ve znamení pokračující ostré politické soutěže. Vládu v listopadu 1992 vytvořil Nicolae Vǎcǎroiu a skládala se z vítězné FDSN a z několika odborníků (opozice vstup do vlády se sociálními demokraty odmítla). V březnu 1994 vstoupili do vlády nacionalisté ze Strany rumunské národní jednoty (Partidul UnitǎŃii NaŃionale Române, PUNR, všeobecně vnímaná jako politický nástroj PRM) a z PRM. bylo, mimo jiné, zvýšeno funkční prezidentské období na 5 let. (In: MARŠÁK, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004. Politologický časopis 2/2006, ročník XIII., s. 200.) 5 Výsledky rumunských parlamentních voleb z roku 1992, včetně počtu získaných mandátů viz: Elections in Romania: http://www.abdn.ac.uk/cspp/romelec.shtml 6 Výsledky rumunských prezidentských voleb z roku 1992 viz: 1992 Presidential Elections: http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=ro92presidential

13

Oficiální levicově-pravicová koalice pak vznikla až v lednu 1995, kdy se ke stávajícím členům vládní koalice přidali postkomunisté ze Socialistické strany pracujících (Partidul Socialist al Muncii, PSM). Vládní koalice však vydržela pouhých devět měsíců, přičemž hlavní důvod nezdaru spočíval

v silně

nacionálních

a

extrémistických

názorech

a

požadavcích

všech

zainteresovaných stan. Takový způsob myšlení u vedoucích představitelů země neumožňoval vést adekvátní domácí a zahraniční politiku. Opět se jako problémová ukázala otázka statutu a práv maďarské menšiny (uvnitř vládní koalice, ale i v konfrontacích s opozicí, se ukázaly jako nejvíce problémové silně nacionalistické názory a přesvědčení představitelů vládních stran PUNR a PRM, jimiž prosazený nový vysokoškolský zákon z června 1995, nařizující rumunštinu jako povinný vyučovací a zkušební předmět na všech vysokých školách, silně popudil početnou maďarskou minoritu v Sedmihradsku). Vyslanec OSCE (Organization for Security and Cooperation in Europe-Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), Vysoký komisař pro menšiny Max van den Stock pak vyhodnotil celou situaci konstatováním, že „situace menšin v Rumunsku se podstatně zlepšila“.7 K tomuto závěru ho nejspíše vedla skutečnost, že rumunská snaha se v oblasti garantování práv etnických menšin dostatečně prokázala již v březnu 1993, kdy byla zřízena Rada pro národnostní menšiny (její činnost koordinuje generální tajemník vlády a tvoří ji představitelé veřejných institucí a představitelé uznávaných etnických menšin, zejména pak zástupci maďarské a romské minority). Prvních šest let rumunské demokracie bylo charakterizováno převahou postkomunistické levice sdružené kolem postavy Iona Iliesca, a jejími víceméně nedostačujícími kroky v hospodářské transformaci země. Rumunské vedení bylo i nadále, ze strany Západu, terčem zvláštní kritiky pro svou komunistickou minulost a obezřetný postup při transformaci. Rumunsko doposud nedokázalo uspokojivě vyřešit vztahy se sousedními státy a dodržování práv menšin bylo řešeno spíše politickými gesty než faktickými opatřeními.8

7

TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 380. ŠESTÁK, M.; TEJCHMAN, M.; HAVLÍKOVÁ, L. et al.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 280.

8

14

2. 3. VOLBY 1996 Začátek druhé poloviny devadesátých let byl ve znamení mnoha událostí odehrávajících se na rumunské politické scéně. Mezi nejdůležitější události patřil rozpad vládní koalice, marginalizace pravicových xenofobních stran a v neposlední řadě i rozkol uvnitř vládnoucí FDSN na proreformní křídlo a konzervativní levicovou většinu vedení strany. I přes neotřesitelnou popularitu patrona strany prezidenta Iliesca, strana ztrácela lidovou podporu pro pravděpodobnou korupci a byrokratickou netečnost. Opačné tendence (tj. slučování stran) pak nabíraly události u opozičních stran, které byly povzbuzené vítězstvím v komunálních volbách (výrazného vítězství dosáhli kandidáti Demokratické konvence Rumunska – CDR9, naopak výrazný propad zaznamenali kandidáti vládnoucí Strany rumunské národní jednoty, PUNR).10 Parlamentní a prezidentské volby v říjnu a v listopadu 1996 jsou v Rumunsku považovány za tzv. „druhou revoluci“. Ne ve smyslu změny režimu, ale ve smyslu přeměny zásadních postojů a přesvědčení. Parlamentní volby konané 3. listopadu 1996 skončily výrazně rozdílným výsledkem než volby v roce 1992. Předobraz výsledku listopadových voleb poskytly již lokální volby, a tak vítězství opozičních kandidátů CDR i v celonárodních volbách nebylo pro nikoho žádným překvapením. Určitým překvapením byl ale rozdíl, s jakým představitelé opozice porazili druhé sociální demokraty s jejich lídrem Iliescem. Volební účast byla mírně nadprůměrná a činila 76 %.11 7. listopadu 1996 podepsali představitelé vítězné CDR s představiteli Sociálně demokratického svazu (Uniunea Social Democratǎ, USD, v čele s bývalým, demokraticky prvním ministerským předsedou Petre Romanem) dohodu o vytvoření společné vlády. Velkou vládní koalici posléze ještě doplnil Maďarský demokratický svaz (UDMR). Největší stranou v zemi však i nadále zůstávala Iliescova Rumunská strana sociální demokracie, která se nyní stala hlavní opoziční stranou. V prezidentských volbách, jejichž druhé kolo se konalo 17. listopadu 1996 zvítězil zástupce vítězné strany CDR Emil Constantinescu (rektor Bukurešťské univerzity), který o

9

CDR představovala uskupení pravicových demokratických stran, z nichž nejsilnější byly Národní caranistická strana křesťanských demokratů PNTCD a Národní liberální strana PNL. 10 TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 389. 11 Výsledky parlamentních listopadových voleb 1996 viz: Elections in Romania: http://www.abdn.ac.uk/cspp/romelec.shtml

15

necelých 10 % porazil dosavadního suveréna prezidentských klání sociálně-demokratického Iona Iliesca.12 Od samého počátku bylo jasné, že to nový premiér Victor Ciorbeou (bývalý odborový předák) nebude mít lehké. K tíži mu navíc byl charakter jeho kabinetu, který byl jakousi “koalicí koalic“, kdy každá vládní strana byla zároveň jakýmsi uskupením řady menších stran.13 V situaci stále panující ekonomické krize, k jejímuž odstranění bylo nutné provést rychlé a zásadní reformy, byla prvním krokem nové vlády tzv. antikorupční kampaň. Tento efektní, ale méně už efektivní, vládní krok pak byl posléze následován daleko zásadnějším vládním počinem. V únoru 1997 premiér Ciorbea předložil hospodářský program vlády, který odmítl socialistické plány na transformaci ekonomiky a navrhoval důležité hospodářské reformy a „intenzivní ošetření nemocné ekonomiky“.14 Program předpokládal podstatné snížení rozpočtového deficitu a inflace, urychlení privatizace a získání zahraničních investorů. Radikální program rumunských hospodářských reforem podpořily Mezinárodní měnový fond a Světová banka poskytnutím nových půjček.15 Rekonstrukce rumunského hospodářství však narazila na problémy. Reformy se sice setkaly s podporou veřejnosti a zároveň také přilákaly zájem zahraničních investorů (zejména po angažovanosti Mezinárodního měnového fondu a Světové banky), ale přinesly i další vlnu nezaměstnanosti a růst inflace. Jaro 1997 tak bylo v rumunské ekonomice ve znamení dalšího cenového skoku a devalvace.16 Reformy se zpomalily a v důsledku hojného propouštění začalo období velkých stávek. Pravo-středová vláda přesto, že se ukázala svými kroky v ekonomické oblasti jako výrazně proreformní (mimo jiné byla zahájena privatizace největších státních bank a velkých státních podniků), byly jí navržené reformy prováděny jen

12

Výsledky prezidentských voleb 1996 viz: 1996 Presidential Elections: http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=ro96presidential 13 TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 390. 14 STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 156. 15 TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 390-391. 16 Za jednu z hlavních příčin vypuklé ekonomické krize můžeme označit jakési úmyslné „zakonzervování“ těch nejdůležitějších oblastí ekonomiky – oblast hospodářství, zemědělství a zdravotnictví –jež podle rozhodnutí vlády měla být ponechána současnému vývoji a jejich restrukturalizace měla probíhat postupně, tak aby nedošlo k citelnějším výkyvům v rumunské ekonomice. (In: STANKOV, Daniel. Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.). Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině. s. 156).

16

částečně a měly významně negativní dopad na rumunské obyvatelstvo, které začalo hledat splnění svých očekávání v nacionalistických formacích.17 Ostrý konflikt uvnitř vládní koalice vedený mezi Romanovými sociálními demokraty a vítěznými pravicovými demokraty ohledně reformní politiky vlády („romanovci“ tvrdili, že je málo průrazná) vedl počátkem roku 1998 k odchodu představitelů Sociálně demokratického svazu z vlády, kterou Ciorbea v únoru 1998 reorganizoval. Vnitrokoaliční vládní neshody však i nadále pokračovaly, až se nakonec demise vlády stala neodvratitelnou skutečností. V polovině dubna 1998 vytvořil novou vládu ekonom Radu Vasile. Nová vláda byla složena ze všech důležitých stran dosavadní koalice a byla odhodlána dál pokračovat ve vytyčeném reformním programu.

2. 4. VOLBY 2000 Volební rok 2000 ukázal v plné síle rozčarování rumunského obyvatelstva nad vnitropolitickou situací země. Demokratické strany, zvolené v roce 1996 se slibem „změny“ a postihování korupce, měly problém při prokazování splnění tohoto slibu. Důsledkem pak byla vzrůstající krize důvěry v demokratické instituce. Celková politická krize tak po čtyřleté pravostředové vládě vyústila ve slabost „vlády zákona“, nedostatečný ekonomický růst a deprimující výsledky zahraniční politiky (za hlavní neúspěch rumunské diplomacie bylo považováno nepřistoupení k Severoatlantické alianci při jejím rozšiřování v roce 1999). Parlamentní a prezidentské volby 2000 tak byly v Rumunsku ve znamení všeobecné nechuti voličů k vládnoucí koalici.18 Volby konané 26. listopadu 2000 obecně znamenaly návrat postkomunistů k moci. Dosavadní vládnoucí demokratické strany ztratily přes jednu čtvrtinu křesel a výrazná prohra Demokratické konvence Rumunska 2000 tak vyzdvihla do čela sociálně-demokratické uskupení P.D.S.R., skládající se z „historické“ Sociálně demokratické strany (Partidul Social Demokrat Român, PSDR) a malé Humanistické strany (Partidul Umanist din România, PUR). Sociálně demokratický pól Rumunska P.D.S.R., což byl oficiální název vítězné koalice, ve volbách získal 36,6 % hlasů (155 mandátů). Největším překvapením byla druhá příčka a velký úspěch pro nacionalistickou Stranu velkého Rumunska (PRM) se ziskem 19,5 % hlasů (84 17

CHYTILEK, R.; VYKOUPILOVÁ, H.: Na prahu Unie: Bulharsko a Rumunsko. In: EU a její východní sousedé. Inzertní příloha Revue Politika, Centrum pro studium demokracie a kultury CDK, březen 2005. 18 MARŠÁK, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004. Politologický časopis 2/2006, ročník XIII., s. 203.

17

mandátů), která tak vytvořila minoritní pól s výrazným „vyděračským“ potenciálem. Volební účast byla nejmenší od pořádání demokratických voleb v roce 1990 a to 65,3 % oprávněných voličů.19 Zatím předposlední parlamentní volby v roce 2000 přinesly výraznou redukci množství stranických subjektů zastoupených v parlamentu. Jenom pět stran (na třetím místě se umístnila Demokratická strana PD, dále pak Národní liberální strana PNL a vstup do parlamentu uzavíral Maďarský demokratický svaz v Rumunsku UDMR) překročilo nově danou uzavírací klauzuli 5 % (předtím činila 3 %). Do čela menšinové vlády P.D.S.R. a PNL, s podporou UDMR, byl jmenován spolustraník Iliesca, modernizaci strany a reformám otevřený sociální demokrat Adrian Nǎstase (někdejší ministr zahraničních věcí a později předseda Poslanecké sněmovny). Prezidentské volby 2000, jejichž první kolo proběhlo 26. listopadu a následující druhé kolo 10. prosince, s přehledem vyhrál staronový, sociálně-demokratický lídr Ion Iliescu z P.D.S.R. I když v prvním kole byl rozdíl mezi největšími soupeři Iliescem a Corneliem Vadimem Tudorem z pravicově nacionalistické PRM pouhých 8 % hlasů, ve druhém kole výrazným více než 30-ti % rozdílem zvítězil Iliescu, přičemž byl tento výsledek označován za vítězství „menšího zla“.20 Staronový prezident i nový předseda vlády ihned po volbách deklarovali svoji ochotu pokračovat v započatých reformách. Varující však bylo silné percentuelní zastoupení Strany velkého Rumunska (necelých 20 %), v čele s nacionalisticky-extremistickým předákem Tudorem. Vláda premiéra Nǎstaseho (2000-2004) však byla i přes řadu reorganizací a výměn ministrů mnohem stabilnější než vlády předchozí.

19

Výsledky parlamentních voleb 2000 viz: Elections in Romania: http://www.abdn.ac.uk/cspp/romelec.shtml Výsledky prezidentských voleb 2000 viz: 2000 Presidential Elections: http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=ro2000presidential 20

18

3. RUMUNSKÁ DIPLOMACIE V PRVNÍCH DEMOKRATICKÝCH LETECH Odkaz komunistické minulosti postavil před Rumunsko řadu důležitých problémů souvisejících s přechodem k občanské společnosti. Pád 45 let trvajícího komunistického režimu, jehož vrcholem byla prezidentská krutovláda Nicolae Ceausesca, znamenal pro Rumuny nový začátek v zatím nepoznané atmosféře demokratické svobody. Avšak nebyl to začátek lehký, ba naopak. Na konci roku 1989 mělo Rumunsko ze všech bývalých evropských komunistických zemí, s výjimkou Albánie či Moldávie, nejhorší výchozí pozici pro uskutečnění řady změn v politické, hospodářské, sociální a bezpečnostní oblasti. Zejména na politickém a ekonomickém poli byla situace natolik vážná, že země potřebovala daleko více pomoci, podpory a odborných rad než ostatní postkomunistické země v regionu střední a jihovýchodní Evropy.21 V prvních svobodných letech velikost všech rumunských těžkostí, spolu s těžko čitelnou politickou scénou, zaskočila západní demokracie takovým způsobem, že nebyly schopny nebo spíše ochotny upřít svoji pozornost k rumunské nově se rodící demokracii.

3. 1. POČÁTKY RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY V KONTEXTU REGIONÁLNÍCH POLITICKÝCH UDÁLOSTÍ Rumunsko, patřící v první polovině devadesátých let dvacátého století mezi ekonomicky nejchudší země Evropy, muselo nejprve překonat totální a nedobrovolnou politickou, hospodářskou a kulturní izolaci. Izolace v politické oblasti pak kvůli existujícím předsudkům, alarmujícímu regionálnímu vývoji a fenoménu domácích potíží trvala až do roku 1993.22 Rumunská izolace v hospodářské sféře byla dlouhodobějšího charakteru, neboť potřebné hospodářské reformy byly uskutečňovány výrazně pomalým tempem, jednak v důsledku obav z negativních reakcí poměrně chudého obyvatelstva, a jednak v důsledku neovlivnitelných

21

Přestože se podařilo v Rumunsku ve druhé polovině roku 1990 situaci stabilizovat a nastolit sociální smír, vydal Státní departement USA zvláštní doporučení ohledně Rumunska, které efektivně odrazovalo investory, turisty a vůbec ztěžovalo komunikaci se západním světem. Toto doporučení bylo odvoláno až v roce 1995. (In TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 381.) 22 TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 376.

19

negativních vnějších aspektů, jako byly např. ztráta trhů zemí RVHP nebo ztráta z obchodu, způsobená mezinárodními sankcemi proti Iráku a vůči Svazové republice Jugoslávii. Také mezinárodní politické události počátku devadesátých let dvacátého století nepřispěly k rychlému nastartování potřebných reforem a výrazně ovlivnily budoucí směřování rumunské zahraniční a bezpečnostní politiky. Geopoliticky významným jevem se stal především rozpad Federativní republiky Jugoslávie, který začal v roce 1990, a který byl doprovázen občanskou válkou, dotýkající se Rumunska na jeho jihozápadní hranici a v konečném důsledku destabilizující celý evropský jihovýchodní region. Problém pro rumunskou ekonomiku představovaly zejména sankce uvalené vůči Jugoslávii, které v neposlední řadě znamenaly zablokování Dunaje, hlavní obchodní tepny Rumunska se Západem. Problémem byla také významná ztráta zásob elektrické energie, jež byla dodávána ze společného vodního zdroje umístěného na rumunsko-jugoslávské hranici a ztráta zbrojního trhu v zemích bývalé Jugoslávie.23

3. 1. 1. VZNIK MOLDAVSKÉ REPUBLIKY Ve stejné době došlo také k neméně důležitému rozpadu Sovětského svazu, který byl doprovázen vznikem nových nezávislých republik, zejména pak vytvořením samostatné Moldavské republiky a Ukrajiny, sousedících zemí Rumunska. Především vznik Moldavské republiky (Republic of Moldova) 27. srpna 1991 na území patřící v minulosti pod Rumunsko (tzn. Besarábie) vyvolal u některých zahraničních politických odborníků domněnku, že tím byl vytvořen budoucí zdroj střetu. Skutečnost, že někteří rumunští nacionalisté požadovali znovuobnovení

předválečné

hranice,

tj.

připojení

Besarábie

(současné

Moldávie)

k Rumunsku, Moldavané vnímali jako obavu z možného sjednocení těchto dvou sousedsky si nejbližších zemí.24 Sjednocení by totiž pro ně znamenalo „rozpuštění“ jejich vlastních tradic, zvyků, specifického způsobu myšlení a i jazyka, který ačkoli je dosti podobný tomu rumunskému, je přece jen jiný. Ve skutečnosti se však ukázal jiný problém pro bezpečnost Rumunska v souvislosti s Moldavskou republikou. Rumunizační tendence nového moldavského vedení (včetně seriózních úvah o spojení s Rumunskem, avšak většina obyvatelstva se v referendu v roce 1994 odmítla spojit

23

Do roku 1996 stálo embargo Rumunsko víc než osm miliard amerických dolarů. In TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 380. 24 Ve skutečnosti vznik Moldávie vyvolal mezi Rumuny všeobecnou euforii. Etničtí Rumuni v Moldavsku se mohli po dlouhé době opět hlásit ke své národnosti. Poprvé po více jak půl století se rumunština stala opět státním jazykem. (In: TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 380.) Jejich společná historie, kultura a v určité míře i jazyk připomíná vztah České republiky a Slovenska.

20

s Rumunskem) vyvolaly výrazný odpor na moldavském území tzv. „Podněsteří“.25 Za této situace mnozí „podněsterští“ političtí představitelé neuznali nezávislost Moldavské republiky a vyhlásili se součástí Sovětského svazu, jako tzv. Zadněsterská sovětská socialistická republika, a po rozpadu Sovětského svazu jako jeho nezávislá republika, tzv. Podněsterská moldavská republika.26 Do ozbrojeného konfliktu mezi ruskými separatisty a nacionalisty z Kišiněva v roce 1992 se Bukurešť nedala vtáhnout, protože si plně uvědomovala možné důsledky této nebezpečné hry, která mohla v konečném důsledku vyústit až ve válku. Poněvadž se rumunská zahraniční politika snažila, a i nadále snaží, pomáhat Moldavské republice v uskutečňování nutných politických a hospodářských změn, soustřeďuje svoji pozornost také k uvedenému podněsterskému problému (nutno ovšem dodat, že se při tom řídí především svými vlastními zájmy, tj. angažovat se v problému v roli možného zprostředkovatele rusko-moldavských jednání, ale jen do té míry, aby si proti sobě „nepoštvalo“ Rusko). Mezinárodně neuznaná nezávislost Podněsterské republiky je tak výrazně destabilizujícím faktorem pro celý jihovýchodní region.

3. 1. 2. SPOR S BULHARSKEM Dalším nepřehlédnutelným aspektem, který výrazně ovlivnil směřování rumunské zahraniční politiky v jejích prvních demokratických letech, byly spory nejrůznějšího charakteru s Bulharskem a s Maďarskem. V případě Bulharska šlo o spornou ekologickou otázku týkající se znečišťování Dunaje, který tvoří jejich společnou hranici. Rumunské straně bylo vytýkáno, že její průmyslové podniky chemicky kontaminují dolní tok povodí Dunaje, což přináší vážné problémy i bulharské straně. Dalším problémem se ukázala koordinace plavby na Dunaji a v ústí do Černého moře. Již v roce 1991 se však podařilo najít kompromis za pomoci pozorovatelů z Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rumunsko i Bulharsko se dohodly na vzájemné podpoře ve snaze o vstup do euroatlantických a evropských integračních struktur v následujících letech (proti spolupráci s Bulharskem se stavěly silně nacionalistické politické strany v Rumunsku, konkrétně pak např. Strana velkého Rumunska, Svaz pravých Rumunů či Nacionální iniciativa).27

25

Z evropského i moldavského pohledu se jedná spíše o oblast Zadněstří-Transnistria, oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. 26 Více k podněsterskému problému viz: HORÁK, S.: Závislosti a nezávislosti okolo Podněstří. Mezinárodní politika 1/2006, ročník XXX., s. 6-9. Nebo GOMBOS, L.: Podněsterská cesta k nezávislosti, nebo připojení k Rusku? Mezinárodní politika 11/2006, ročník XXX., s. 23-24. 27 STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 158-159.

21

3. 1. 3. RUMUNSKO – MAĎARSKÉ VZTAHY Co se týká rumunsko-maďarských vztahů, nedorozumění přinesly historické územní nároky Maďarska vůči Rumunsku a naopak a postavení maďarské menšiny v Rumunsku. Sporným se v tomto případě stala oblast Sedmihradska, která v 17. a 18. století patřila Uhrám, po první světové válce Rumunsku, a krátkodobě v letech 1940-1947 Maďarsku (severní část Sedmihradska). Rozpadem komunistického bloku tak došlo k opětovné akceleraci nacionálních požadavků maďarské menšiny. Významný představitel maďarské menšiny žijící na území Rumunska László Tökés (protestantský kněz) dokonce vyzýval maďarskou vládu Józsefa Antalla k jednáním o úpravě územních vztahů se sousedními státy, tj. včetně Rumunska.28 V důsledku přetrvávající myšlenky sedmihradských Maďarů o připojení části rumunského území k Maďarsku si rumunští bezpečnostní stratégové uvědomovali nutnost vytvoření rumunsko-maďarské spolupráce ve vojenské a bezpečnostní oblasti. V roce 1991 započatá jednání byla ukončena o rok později podepsáním dohody o „Otevřeném nebi“ (Open Skies Treaty).29 Od roku 1995 se pak konají společná cvičení obou spřátelených armád. O co snadněji byla vytvořena shoda na poli vojenském, o to hůř se hledala podobná shoda na poli politickém. Otázka postavení maďarské menšiny v sousedních státech se na počátku devadesátých let dvacátého století stala jednou z klíčových otázek celého středo- a jihovýchodního regionu, nikoliv pouze otázkou rumunsko-maďarských vztahů.30 V této oblasti se první zkouškou v nové demokratické roli pro Rumunsko stala událost z března 1990. V centru Sedmihradska, ve městě Tirgu Mures (Târgu Mureş), došlo k etnickým nepokojům, nejprve mezi maďarskými etnickými skupinami žijícími ve městě, a posléze i za účasti Rumunů ze sousedních vesnic. Tento incident, který obletěl celý svět, a který je v Maďarsku známý jako tzv. „Černé září“ („Black March“), si vyžádal pět obětí na životech a na dvě stovky zraněných. Doposud zůstává nevyřešeno, co tento ozbrojený střet vyvolalo.31 Problematika práv maďarské menšiny se pak v Rumunsku stala zejména oblastí politického boje. Názorová nevyhraněnost vládních představitelů v této otázce a nemožnost tak dospět k dohodě ohledně práv této nejpočetnější národnostní menšiny v Rumunsku 28

PEJŠA, R.: Maďarsko a maďarská menšina ve střední Evropě. Mezinárodní politika 5/2006, ročník XXX., s. 10. 29 Více o uvedené bezpečnostní dohodě viz: Open Skies Treaty: http://www.state.gov/t/ac/trt/33393.htm 30 Blíže o postavení maďarské menšiny viz: PEJŠA, R.: Maďarsko a maďarská menšina ve střední Evropě. Mezinárodní politika 5/2006, ročník XXX., s. 10-11. 31 Více o události a pohledu americké politiky a mezinárodní lidsko-právní organizace na stav a vývoj ochrany národnostních menšin v Rumunsku viz: Romania. Human Rights Developments: http://www.hrw.org/reports/1990/WR90/HELSINKI.BOU-02.htm

22

(politické strany vedly v této věci tzv. konfrontační politiku postrádající jakýkoliv náznak vzájemného konsenzu) vyústily nakonec v angažovanost prezidenta Iona Iliesca v této konkrétní záležitosti koncem roku 1995. Výsledkem pak byl podpis rumunsko-maďarské dohody o dobrém sousedství v Temešváru 16. října 1996. Maďarsko se v dohodě vzdalo svých požadavků na území, která patřila do roku 1918 rakousko-uherské monarchii, a která byla posléze připojena k Rumunsku (hlavně Sedmihradsko) a Rumunsko se zavázalo dodržovat národnostní práva více než milionové maďarské menšiny (v roce 1992 žilo na území Rumunska 1 624 959 etnických Maďarů, což činilo 7,1 % z celkové rumunské populace – z toho jen v Transylvánii 1 603 923 Maďarů, tj. 20,8 % všech obyvatel Transylvánie). Rumunské parlamentní volby konané v listopadu 1996 poprvé v historii přivedly etnické Maďary do vlády (dva ministři, pro národnosti a pro turistiku, osm státních tajemníků, mimo jiné na ministerstvu školství a zahraničních věcí, tři místa prefektů). Byla to největší reprezentace rumunských etnických Maďarů v dějinách Rumunska, a také velký experiment národnostní smířlivosti. Nová smlouva s Maďarskem pak byla uzavřena a rumunským parlamentem bez větších problémů ratifikována 17. května 1998. Dohoda odstranila roztrpčení mezi oběma státy ohledně jejich společných hranic, a mimo jiné hned umožnila, modifikací rumunského trestního zákoníku, legalizaci vyvěšování vlajek cizích států na veřejnosti (tj. i té maďarské), zpěv zahraniční národní hymny (včetně maďarské) nebo používání maďarského jazyka ve veřejném styku a v médiích. Především ale dala vzniknout multikulturálnímu komplexu Petöfiho a Schillerovy univerzity v Kluži, s maďarským a německým vyučovacím jazykem. V průběhu roku 1997 se vzájemné rumunsko-maďarské vztahy postupně změnily od antagonistických k vzájemné podpoře.32

3. 2. PRVNÍ KROKY RUMUNSKÉ DIPLOMACIE První podstatné náznaky rumunské aktivity v oblasti zahraniční politiky byly patrné v průběhu roku 1992, a to se zaměřením na hospodářskou sféru. Nezbytná rehabilitace ekonomických vztahů s vyspělým Západem měla výraznou měrou přispět k nápravě špatné ekonomické situace v zemi.

32

TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 391-392.

23

Vysokou míru uznání ze strany mezinárodního společenství si Rumunsko získalo svým přístupem ke konfliktu v Jugoslávii. Svým hodnotným monitorováním podstatných událostí v zemi, Rumunsko výrazně přispělo ke snížení ztrát způsobených embargem, které bylo na Svazovou republiku Jugoslávii uvaleno. Svoji neutralitou a snahou o mírové řešení konfliktu za účasti mezinárodních organizací, Rumunsko ukázalo svoji připravenost stát se plnohodnotným

členem

politicko-bezpečnostního

mezinárodního

prostředí.

Válka

v Jugoslávii tak paradoxně Rumunsku v zahraničně-politické oblasti pomohla, což se projevilo krátce na to tím, že došlo k neočekávanému pokroku v bilaterálních rumunskoamerických vojenských vztazích. Nový rozměr rumunsko-amerických vztahů, v podobě nového vymezení jejich vojenských a ekonomických vztahů (koncem roku 1993 Kongres USA obnovil Rumunsku Doložku nejvyšších výhod33, avšak i nadále bylo v platnosti tzv. americké „zvláštní doporučení ohledně Rumunska“), pokračoval v letech 1994-1995, kdy rumunský prezident Iliescu několikrát navštívil USA, s cílem posílit tak zájem Američanů a Západoevropanů o tuto zemi. Rumunsko se tak postupně dostávalo z hluboké izolace, do které jej přivedla 45 let trvající tvrdá komunistická diktatura. Výbor ministrů Rady Evropy 4. října 1993 ve Štrasburku schválil přijetí Rumunska jako plnoprávného člena Rady Evropy. Za několik dní (8.-9. října) pak byl vstup Rumunska ratifikován členskými zeměmi organizace. Rumunsko jako první z posttotalitních zemí podepsalo rámcový dokument s názvem „Framework Agreement“, čímž se zapojilo do programu Partnerství pro mír. Stalo se tak 26. ledna 1994. Jako vášnivý propagátor tohoto programu se Rumunsko ukázalo už v září 1995, kdy se na jeho území konaly první společná cvičení členských armád NATO. I v politicko-ekonomické oblasti dosáhlo Rumunsko významného dílčího vítězství, když se 1. února 1995 stalo přidruženým členem „vytoužené“ Evropské unie. Z geopolitického hlediska je strategická poloha Rumunska velmi významným faktorem. Jeho umístění v sousední blízkosti „výbušné“ oblasti Balkánu dává Rumunsku možnost čerpat nespočetných výhod při jednáních, zejména se západními mocnostmi. Proto se snaha o integraci Rumunska do evropských a euroatlantických struktur (prosazovaná zejména 33

Nejrozšířenější ustanovení mezinárodních obchodních smluv a hlavní zásada pro vzájemný obchod členských zemí Světové obchodní organizace (WTO). Zavazuje smluvní strany poskytnout si navzájem všechny výhody, které již v minulosti poskytly nebo v budoucnu poskytnou kterékoliv jiné zemi. Nevztahuje se na výhody, které si navzájem poskytují členské státy celní unie a oblasti volného obchodu.Realizuje se prakticky v oblasti cel a vztahuje se na celní sazby a na sazby ostatních dávek a poplatků souvisejících s přechodem zboží přes hranice, dále na celé celní řízení a formality s ním spojené. In: FIALOVÁ, H.: Malý ekonomický výkladový slovník. ISBN 80-902514-3-9.

24

Evropskou unií, Radou Evropy a Severoatlantickou aliancí) s pádem komunismu stala opět velmi aktuální a občanská válka na Balkáně jen potvrdila její naléhavost. Bezpečnostní aspekt, který hrál významnou roli při integraci Rumunska do evropských a euroatlantických struktur, nebyl opomenut ani v regionálním rozměru. Rumunská zahraniční politika se v polovině devadesátých let začala stále více zaměřovat také na rozvoj regionální spolupráce, a to především v tzv. černomořské oblasti zahrnující jak nové nezávislé republiky bývalého SSSR, tak členský stát NATO – Turecko.34 Výrazný pokrok Rumunska v zahraničně-politické oblasti zaznamenala pravo-středová vláda premiéra Ciorbea v průběhu roku 1997. Od upevnění rumunsko-maďarských vztahů, přes regionální spolupráci s Polskem a Ukrajinou až po progres v oblasti směřování k vojenské integraci. Změna politických a vojenských postojů, ale hlavně pokrok v těchto oblastech, to vše mělo pozitivní ohlas na Západě. Francouzský prezident Chirac v té době otevřeně podpořil vstup Rumunska do NATO, stejně jako další země paktu Itálie, Španělsko, Řecko a Turecko. I ve Spojených státech se Rumunsku podařilo vytvořit si jakýsi „speciální statut“.35 Velmi cenný byl v oblasti rumunské zahraniční a bezpečnostní politiky také přínos vlády premiéra Vasile (4/98-11/00), který v křesle ministerského předsedy vystřídal vnitropoliticky neúspěšného Ciorbea. Vláda dala nový impuls regionální spolupráci, hlouběji se zajímala o problematiku národnostních menšin, usilovala o vytvoření harmonogramu pro vstup do NATO a EU, definovala strategické hrozby a příští směr rumunské zahraniční politiky. Bylo zcela logické, že po pokroku, kterého Rumunsko dosáhlo ve vojenské oblasti za poslední roky, země počítala se vstupem do NATO v souvislosti s jeho rozšiřováním počátkem roku 1999. Opak se ale ukázal pravdou a pro Rumuny bylo určitě zklamáním, když do rozšiřování Severoatlantické aliance nebyli nakonec zahrnuti. Od roku 1992, kdy by nikdo nepovažoval Rumuny za způsobilé pro Severoatlantickou smlouvu, totiž udělali do roku 1997 velký kus práce (vzhledem k jejich katastrofální výchozí vojenské pozici), dosáhli vojenské kompatibility a splnili standardní kriteria pro vstup. Byli tak právem považováni za vážného kandidáta.36 Neúspěch tak Rumunsku ukázal novou bezpečnostní prioritu, kterou byla nutnost reformy ozbrojených sil. Nově definovaná rumunská zahraniční a bezpečnostní politika si stanovila v roce 1999 následující cíle:

34

TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 382. TREPTOW, W. Kurt: Dějiny Rumunska, s. 393. 36 TREPTOW, W., Kurt. Dějiny Rumunska. s. 393. 35

25

1. rozvoj a posílení vazeb na evropské a euroatlantické struktury; 2. prohloubení ekonomické a politické spolupráce se členskými zeměmi Evropské unie; 3. prohloubení spolupráce s USA a podpora americké angažovanosti na Balkáně; 4. vytvoření nové strategické koncepce pro Rumunsko, která by reflektovala nové bezpečnostní hrozby, především etnické konflikty, organizovaný zločin a terorismus; 5. rozvoj spolupráce se zeměmi střední a východní Evropy (SVE) a balkánského a černomořského regionu; 6. participace na utváření mezinárodního míru a posilování demokracie ve světě.37

37

STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 157. Blíže k vývoji cílů zahraniční a bezpečnostní politiky Rumunska viz: Foreign Policy: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5047&idlnk=1&cat=3

26

4. MEZINÁRODNÍ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY (RUMUNSKO V MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍCH)

4. 1. RUMUNSKO V ORGANIZACI SPOJENÝCH NÁRODŮ Rumunsko si přálo stát se členem Organizace spojených národů (dále jen OSN) již v roce 1946, nedlouho po samotném vzniku této celosvětové organizace. Jeho vstup však byl až do roku 1955 blokován, a to zejména v důsledku nestabilní poválečné vnitropolitické situace. Až 14. prosince 1955 se Rumunsko stalo, na základě rezoluce č. 995 (X) Generálního shromáždění OSN, plnoprávným členem organizace spolu s dalšími 15 státy. Rumunsko se tedy stalo členem OSN už jako součást bloku satelitních států SSSR. Snaha rumunské diplomacie o nezávislost na Sovětském svazu v oblasti zahraniční politiky vyvrcholila za vlády Nicolae Ceauşesca. Iniciativy vedené Ceauşescem dosáhly na mezinárodní scéně pozoruhodných úspěchů a Rumunsko tak vystupovalo z relativně homogenního bloku komunistických států. V roce 1963 např. jako jediná země komunistického bloku poprvé hlasovala jinak než SSSR a ostatní socialistické státy (Rumunsko podpořilo návrh 10 latinskoamerických zemí na vytvoření zóny bez jaderných zbraní) nebo v srpnu 1968 když jako jediný člen Varšavské smlouvy odmítl vstup vojsk do Československa. Jako projev nadstandardních vztahů s OSN bylo již v roce 1970 založeno Informační Centrum OSN v Bukurešti (UNIC-United Nations Information Centre) a v letech 1971 až 1972 pak následovalo založení rumunských poboček institucí UNDP (United Nations Development Programme) a CEPES (European Centre for Higher Education). Rumunsko chtělo stát mimo závod ve zbrojení po boku OSN a Ceauşescu zemi zajistil významné členství v rámci Skupiny „21“ neutrálních států, které formálně odmítaly alianci se znepřátelenými bloky. Komunistický režim v Rumunsku však postupně ukazoval mezinárodnímu společenství svoji pravou tvář, což se následně projevilo ve vztazích OSN a Rumunska, které se od konce sedmdesátých a po dobu osmdesátých let dále nerozvíjely.38 Rumunsko bylo členem Rady bezpečnosti OSN celkem čtyřikrát. Poprvé v roce 1962, dále pak v letech 1976-1977, 1990-1991 a naposledy v letech 2004-2005. Členem Ekonomické a sociální rady OSN byla země v následujících letech: 1965-1967, 1974-1976, 1978-1980, 38

STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 176-177.

27

1982-1987, 1990-1998, 2001-2003. Nyní Rumunsko vykonává zatím svůj poslední mandát v rámci tohoto orgánu OSN, a to na období 2007-2009.39 Rumunsko je členem Konference o odzbrojení, Výboru pro mírové využití vesmírného prostoru, Speciálního výboru pro mírové operace OSN, Ad-hoc výboru pro Indický oceán, dále je členem Informačního výboru, Rady pro lidská práva, Komise pro mezinárodní právo, svého odborníka má v Příspěvkovém výboru, svého zástupce má v Hospodářské komisi OSN pro Evropu a v Programu OSN pro životní prostředí. Rumunsko se angažovalo na projektu Partnerství pro rozvoj a podporovalo dialog s okolními státy na půdě OSN. V roce 1999 Rumunsko podepsalo ustanovení o vzniku Mezinárodního trestního tribunálu, přičemž založení tohoto orgánu má specifický význam především pro Rumunsko, neboť jedním z prvních iniciátorů této myšlenky v meziválečném období byl rumunský právník Vespasian V. Pella.40 Rumunsko se snaží o zdůraznění nutnosti spolupráce OSN a regionálních organizací, především pak v otázkách prevence konfliktů, udržování míru a prohlubování důvěry mezi státy. Rumunsko podepsalo většinu konvencí OSN a je příkladem „vzorného člena“, neboť vždy splní své finanční závazky vůči OSN a do pokladny Spojených národů pravidelně přispívá částkou 0,067 % rozpočtu OSN (údaj za rok 1999).41 Přítomnost Rumunska v různých orgánech OSN dává této zemi možnost být součástí rozhodovacího procesu uvnitř světové organizace, která ovlivňuje mezinárodní situaci na globální úrovni a v geograficky blízkých oblastech. Stejně tak rumunská vojenská angažovanost v mírových operacích OSN zvýrazňuje schopnost rumunské armády a rumunského politicko-vojenského vedení efektivně se zapojit do mnohonárodnostních vojenských aktivit s cílem uchovat mezinárodní stabilitu. Za tímto účelem Rumunsko velmi pozorně sleduje vývoj mírových operací a to tak, aby dokázalo zvýšit hodnotu své vojenské účasti v takovýchto akcích a umět ji efektivně rozdělit. Proto se Rumunsko řadí mezi skupinu států, pro které je charakteristická loajalita k dodržování smluv, jejichž cílem je rostoucí efektivita intervencí OSN v konfliktních oblastech a u humanitárních krizí. Rumunsko se snaží přispět k nalezení vhodných prostředků pro efektivní reformu OSN. Do samotného reformního procesu se pak zapojuje tím způsobem, že se snaží získávat přechodná členství v institucích pod hlavičkou OSN. V poslední době se to Rumunsku podařilo v souvislosti se získáním členství v Komisi OSN pro lidská práva na období květen 39

Cit.: Romania – Ministry of Foreign Affairs. United Nations: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5035&idlnk=1&cat=3 40 Blíže viz: The UN and Romania – The Successful partnership: http://www.un.ro/unrom.html#present 41 Blíže viz: The UN and Romania – The Successful partnership: http://www.un.ro/unrom.html#present

28

2006 – květen 2008. Rumunsko se také stalo předsedající zemí Komise, prezidentem je Doru Costea a to od 19. června 2007 do 18. června 2008. Rumunsko bylo také v letech 2004 – 2005 členem Rady bezpečnosti OSN. Této role nestálého člena dokázalo Rumunsko náležitě využít, když podpořilo návrh rezoluce OSN týkající se spolupráce mezi orgány OSN a regionálními organizacemi v oblasti stabilizačních a rekonstrukčních procesů. Tento konkrétní projekt byl přijat 17. října 2005 jako rezoluce s označením 1631. Prosazení tohoto návrhu, kromě toho že posílilo sebevědomí a image Rumunska na půdě OSN, resp. na mezinárodní scéně jako takové, mělo v konečném důsledku pro zemi dvojí význam: je to první rumunské rozhodnutí, které bylo přijato Radou bezpečnosti OSN a zároveň je to jedno z prvních usnesení v historii institucí OSN umožňující kooperaci mezi OSN a regionálními organizacemi.

4. 1. 1. PROGRAMY OSN JAKO JEDEN Z HLAVNÍCH ZDROJŮ PODPORY RUMUNSKÉ SOCIÁLNĚ-EKONOMICKÉ TRANSFORMACE Zapojení programů OSN do reformního úsilí Rumunska znamenalo významnou podporu především v technickém provedení sociálně-ekonomických změn. Klíčovými prvky podpory se staly následující instituce OSN:

Tabulka č. 1: Programy OSN v Rumunsku

Označení

Název

Cíle •

UNDP

Rozvojový program OSN United Nations Development Program

• • • •

UNPFA

Populační fond OSN

•

United Nations Population Fund •

posílit demokratické vládnutí, dbát o ochranu živ.prostředí, zajistit ekonomický růst, dosáhnout snížení chudoby snaha snižovat dětskou úmrtnost a úmrtnost při porodu, snaha redukovat počty interrupcí, provádění populačních politik

29

Projekty

Poznámky

Akční plán rozvoje pro Rumunsko na období 20052009 The Action Plan of the Country Program for Romania for 2005-2009

Odhadované celkové zafinancování projektů činí 38,2 milionu amerických dolarů

Akční plán UNPFA pro Rumunsko na období 20052009 The UNPFA Country Programme Action Plan for Romania, 20052009

Dalšími úkoly jsou: • zajištění rovnosti mezi muži a ženami, • boj proti nezákonnému obchodování s lidmi a proti násilí podle pohlaví

•

UNICEF

Dětský fond OSN

•

United Nations Children´s Fund

•

• •

IAEA

Mezinárodní agentura pro atomovou energii International Atomic Energy Agency

• •

•

UNIDO

Organizace OSN pro průmyslový rozvoj United Nations Industrial Development Organization

•

FAO

monitoring nad dodržováním práv dětí, zajištění ochrany dítěte, prevence zdraví, výživy a onemocnění HIV/AIDS, vzdělání posílení jaderné bezpečnosti, vyškolení odborných pracovníků, podpora výměny speciálních technologií podpora malého a středního podnikání v potravinářské m sektoru

Organizace OSN pro výživu a zemědělství

•

strukturální transformace v zemědělství a jeho rozvoj, obecné zajištění potravinové bezpečnosti

Food and Agriculture Organization of the United Nations

Ochrana životního prostředí Environment protection

Akční plán pro období 20052009 The Country Programme Action Plan, 2005-2009

Pro financování aktivit v daném období je určeno 3.385.000 amerických dolarů

Dotace na rozvoj heterogenní národní jaderné strategie

Na zafinancování bylo určeno 4.596.000 amerických dolarů (z toho pro období 20012002 bylo schváleno 3.396.000 amerických dolarů)

V současnosti je uskutečňováno 11 projektů. 3 bilaterální a 1 regionální projekt byly navrženy do budoucna (na financování se má podílet např. Švýcarská agentura pro hospodářskou spolupráci)

10 národních a regionálních programů technické pomoci (20012004) Rumunsko podporuje cíle vytyčené strategickým plánem FAO pro období 20002015

• •

boj proti klimatickým změnám, ochrana ozónové vrstvy,

30

Dokumenty OSN o ochraně živ. prostředí (např. „Agenda 21“)

Celková hodnota projektů činí 5.186.002 amerických dolarů. 10 projektů je financováno GEF fondem (Global Environment Facility), pro Rumunsko je navíc v budoucnu dostupných 10-20 milionu amerických dolarů z uvedeného fondu.

Celková částka přidělená pro realizaci 10 programů FAO činila 4,25 milionu amerických dolarů. V současné době je pro programy technické podpory vyčleněno 2,65 milionu amerických dolarů. V budoucnu má být investováno dalších 1,5 milionu amerických dolarů.

• •

zachování biologické rozmanitosti, boj proti nelegálnímu obchodování s ohroženými druhy zvířat a chráněnými druhy rostlin

Specifické smlouvy (např. tzv. „Montrealský protokol“) Národní strategie trvale udržitelného rozvoje

Zdroj: United Nations Programs in Romania URL:

4. 1. 2. ZAPOJENÍ RUMUNSKA DO VOJENSKÝCH MÍROVÝCH OPERACÍ OSN Rumunské vojenské složky se začaly podílet na mírových misích OSN od dubna 1991. Mezi nejvýznamnější vojenské projekty OSN, na nichž participuje i Rumunsko patří v roce 1999 (operativní od roku 2000) vytvořená jednotka SHIRBRIG (Multinational United Nations Standby Forces High Readiness Brigade), elitní skupina národních vojenských jednotek, které se úspěšně zapojily do mírových operací.42 Rumunské vojenské složky se staly součástí systému mírových operací OSN vzápětí po pádu komunismu a v současné době již operují po celém světě. Kde všude jsou (nebo i byly) zastoupeny, a v jakém složení, uvádí následující tabulka:

Tabulka č. 2: Rumunská účast v mírových operacích OSN

Označení

UNIKOM

Název

Zastoupení

Statut

Doba působení

Pozorovatelská mise OSN na irácko-kuvajtské hranici

5 vojenských pozorovatelů (od května 1996)

aktivní

duben 1991-

provoz vojenské polní nemocnice (236 zdravotníků)

pasivní

červen 1993říjen 1994

2 spojovatelé

aktivní

od r. 2003-

Iraq-Kuwait Observation Mission

UNOSOM II

Operace OSN v Somálsku II UN Observation Mission in Somalia

UNOMIG

Mise OSN v Gruzii UN Mission in Georgia

42

Blíže viz: The UN and Romania – The Successful partnership: http://www.un.ro/unrom.html#present

31

36 úředníků a vojenských policistů

UNAVEM III

Ověřovací mise v Angole III UN Verification Mission in Angola

MONUA

Pozorovatelská mise OSN v Angole UN Observation Mission in Angola

UNMIBH

Mise OSN v Bosně a Hercegovině UN Mission in Bosna & Herzegovina

UNMIK

Mise dočasné zprávy OSN v Kosovu UN Interim Administration Mission in Kosovo

MONUC

Pozorovatelská mise OSN v Demokratické republice Kongo

pěší prapor (751 vojáků)

pasivní

květen 1995červen 1997

pěší prapor (156 vojáků)

pasivní

červen 1997srpen 1998

18 policistů sdružených v mezinárodních takticko-policejních silách (IPTF,the International Police Task Force) od listopadu 1998, resp. března 1999

aktivní

červen 1998-

aktivní

červen 1999-

aktivní

říjen 1999-

5 vojenských pozorovatelů

aktivní

říjen 2000-

1 spojovatel

aktivní

červenec 2003-

3 vojenští pozorovatelé

aktivní

listopad 2003-


aktivní

červen 2003-

vojenská polní nemocnice (110 lidí, z toho 45 zdravotníků)

198 policistů 3 vojenští pozorovatelé


UN Observation Mission in the Democratic Republic of Congo

UNMEE

Mise OSN v Etiopii a Eritreji Un Mission in Ethiopia and Eritreea

UNAMA

Mise OSN v Afghánistánu UN Mission in Afghanistan

UNMIL

Mise OSN v Libérii UN Mission in Liberia

UNOCI

Mise OSN na Pobřeží

32

Slonoviny UN Mission in Cote D’Ivoire

MINUSTAH

Mise OSN na Haiti

10 spojovatelů

aktivní

červen 2004-


aktivní

listopad 2005-

10 spojovatelů

aktivní

srpen 2006-


aktivní

leden 2007-

UN Mission in Haiti

UNMIS

Mise OSN v Súdánu UN Mission in Sudan

UNMIT

Mise OSN ve Východním Timoru UN Mission in Timor-Leste

UNMIN

Mise OSN v Nepálu

UN Mission in Nepal 1Po stažení sil UNAVEM z Angoly v srpnu 1997 zůstala nadále v zemi rumunská pěší vojenská jednotka o síle 156 pěšáků jako jednotka rychlého nasazení (ROMRRF). Vojáci měly za úkol zajistit bezpečnost pracovníků OSN během transformace ověřovací mise UNAVEM nově na pozorovatelskou misi MONUA. Následně působilo 138 rumunských vojáků (z oněch 156) až do února 1999 v severovýchodním regionu Angoly jako taktická jednotka (ROMMTF). V dubnu 1999 byla jednotka přesunuta do Luandy, kde opět zajišťovala bezpečnost majetku a pracovníků OSN. Zdroj: Romania´s involvement in UN peace operations systém URL:

4. 1. 3. ANGAŽOVANOST RUMUNSKA V IRÁKU Válka v Iráku, zahájená v březnu 2003 akcí amerických vojenských jednotek, s podporou britských, australských, dánských a polských kontingentů, vedla 14. srpna 2003 k ustavení Intervenční mise OSN v Iráku (UNAMI, United Nations Assistance Mission in Iraq). Rumunsko se neúčastnilo samotné invaze do Iráku a své první jednotky o síle přibližně 730 vojáků vyslalo do této provincie v srpnu 2003, po oficiálním schválení této vojenské operace ze strany OSN. Nicméně však tito první rumunští vojáci operovali na území v rámci tzv. „Kombinovaných taktických sil“ (Combined Joint Task Force), které byly 15. května 2004 nahrazeny „Mnohonárodnostními silami v Iráku“ (Multinational Force in Iraq), často nazývanými jako tzv. koalice vedená Spojenými státy americkými (U.S.-led coalition), v operaci Irácká svoboda. Rumunský kontingent je v současné době ve složení 495 členů: 388 členů pěchoty (v rámci multinárodní jihovýchodní divize, lokalizace Tallil), 31 příslušníků speciálních misí, působících v Bagdádu a v Tallilu, 20 zdravotníků (včetně zajišťování lékařské péče určené pro vězně ve věznicích v Abu Ghraib a Bucca) a 56 důstojníků

33

zpravodajských služeb, operujících na severu Bagdádu.43 V březnu 2005 přišlo do Iráku dalších 100 rumunských vojáků se stanovenou časovou působností na šest měsíců, tentokrát však pod záštitou UNAMI. V rámci UNAMI v současnosti působí 130 rumunských „modrých helm“. Jejich prozatímní činnost spočívá v zajišťování ochrany budov velitelství OSN, zaměstnanců OSN a jejich majetku. Oficiální vypršení mandátu této mise je stanoveno na srpen 2008. Co se týká rumunských sil uvnitř mnohonárodnostní koalice vedené Spojenými státy, působí v současné době v Iráku kolem 405 vojáků44, kteří jsou rozděleni do tří velitelských zón (jihovýchodní, jižní a Bagdád a jeho okolí). Zde mají na starosti široký záběr různých vojenských činností, zahrnující mimo jiné i výslechy vězňů v táborech Camp Cropper a Camp Bucca, průzkumné a pozorovací mise v polském sektoru, výcvikové, hlídkující a základní bezpečnostní mise v britském sektoru. Obecný trend posledních let u zemí, jejichž vojenské jednotky se angažovaly v bojích na iráckém území, stahovat tyto jednotky z oblasti, zastihl i Rumunsko a jeho prezident Traian Basescu tak 30. srpna 2006 oznámil, že během následujících dvou měsíců by chtělo Rumunsko odvolat své jednotky z Iráku. Jeho prohlášení však vzápětí vyvrátil rumunský ministr obrany Sorin Frunzaverde, jenž popřel plánované stahovaní rumunských sil z Iráku. Přítomnost rumunských vojenských složek v Iráku je spornou otázkou v oblasti domácí politiky, kdy ministerský předseda Calin Popescu Tariceanu volá po jejich návratu domů, zatímco prezident Traian Basescu, který je také vrchním velitelem vojsk, rozhodl, že by měly na iráckém území i nadále zůstat.45 Co se týká rumunských vojenských ztrát v Iráku, dohromady přišli o život 3 rumunští vojáci (jeden se sám střelil do hlavy a další dva byli zabiti nastraženou bombou). Poslední tragická událost se stala 21. září 2007, kdy Rumunsko zaznamenalo zatím svoji poslední třetí oběť a kdy dalších pět rumunských vojáků bylo vážně zraněno.46 Rumunsko se zapojilo do operací v Iráku také pod hlavičkou NATO. Jedná se o výcvik iráckých policejních sil (NTM-I). Od srpna 2005 fungují na základně Camp Victory nedaleko

43

Blíže viz: Participation in International Missions: http://english.mapn.ro/ Blíže viz: Operatiile din Irak: http://www.forter.ro/index.php?leg=irak 45 Blíže viz: No scheduled Romanian pullout from Iraq: defense ministr: http://news.xinhuanet.com/english/2006-11/09/content_5306736.htm (uvedený článek z konce roku 2006 uvádí celkový počet rumunských vojenských jednotek v Iráku v počtu 890, zahrnující jak jednotky působící v rámci UNAMI, tak jednotky pod koaličním vedením. Počátkem roku 2007 však byla z Iráku stáhnuta část rumunských jednotek). 46 Blíže viz: One Romanian soldier killed, five wounded in Iraq: http://news.xinhuanet.com/english/200709/21/content_6766516.htm 44

34

Bagdádu tři instruktoři z Rumunska, přičemž bylo původně zamýšleno rozmístění až pěti školitelů. V současné době má Rumunsko v zahraničí 1612 vojáků (server rumunského ministerstva obrany uvádí celkový počet svých vojáků v zahraničí v počtu 1619). Přibližně 600 (uvádí se také kolem 500) jich operuje v Iráku, zbytek je rozmístěn v Afghánistánu, v Kosovu a v rámci dalších misí OSN a operací NATO.47 Nezanedbatelná účast Rumunska v mírových a humanitárních misích poukazuje na rostoucí schopnost této země prosadit se v rámci mezinárodního bezpečnostního prostředí a významnou měrou přispět ke stabilitě a bezpečnosti v konfliktních částech světa. Zapojení Rumunska do mírových misí po celém světě bylo a je vysoce ceněno ze strany mezinárodního společenství, což mimo jiné vede ke všeobecnému zviditelnění a zvýšení renomé této donedávna opomíjené země. Schopnosti, efektivita a spolehlivost rumunských vojenských složek potvrdily skutečnost, že Rumunsko je vojensky způsobilé účastnit se dalších podobných misí a adekvátně tak doplňovat kroky vojensky vyspělých zemí. Vojenská angažovanost Rumunska v zahraničí posílila také jeho roli jako tzv. „bezpečnostního zdroje“ v rámci významné regionální a subregionální bezpečnostní úrovně.

4. 2. RUMUNSKO V ORGANIZACI PRO BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCI V EVROPĚ Rumunsko podporovalo vznik Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) i vznik helsinského procesu od jejich samého počátku. Rumunsko 1. srpna 1975 v Helsinkách podepsalo, spolu s 35 státy, tzv. Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, známý jako tzv. Helsinský závěrečný akt a připojilo se tak k platformě bezpečnostního dialogu a spolupráce mezi západními státy a východním blokem.48 Rumunsko se stalo iniciátorem v oblasti vymezování demokratických standardů a pravidel helsinského procesu. Prosazovalo rovnost v suverenitě všech zúčastněných států, pravidelné střídání předsednictví a přijímání takových rezolucí, které budou založeny na konsenzu.49

47

Blíže viz: One Romanian soldier killed, five wounded in Iraq: http://news.xinhuanet.com/english/200709/21/content_6766516.htm 48 STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 178. 49 Viz: Organization for Security and Cooperation in Europe: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3

35

Pozice Rumunska uvnitř KBSE před pádem komunistického režimu byla charakteristická kladením důrazu na politické, vojenské a ekonomické otázky. U projektů západních demokracií upravujících oblast lidských práv, zaujímalo komunistické Rumunsko zdrženlivý, ne-li přímo odmítavý postoj. Rumunsko té doby se vehementně bránilo jakýmkoliv zásahům, ve formě možných omezení, ze strany KBSE v oblastech občanských a politických práv, svobody vyznání a myšlení, i v případě požadovaného vytvoření monitorovacích mechanismů určených pro kontrolu rumunských závazků v oblasti ochrany základních lidských práv a svobod.50 Rumunsko po pádu komunismu svým novým konceptem zahraniční politiky upustilo od svého dosavadního rezervovaného postoje a zaujalo otevřený a kooperativní postoj. Nově nastoupený trend rumunské diplomacie byl potvrzen podepsáním Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě51 a Pařížské charty (Charta pro novou Evropu52) na Pařížském summitu KBSE v listopadu 1990. Zahraničně-politické priority Rumunska se nově týkaly především jeho začleňování do evropských a euroatlantických struktur, včetně upevnění pozice v rámci KBSE, a také snahy podílet se na vzniku nové evropské bezpečnostní architektury. V duchu tohoto přesvědčení Rumunsko již v červnu 1991 na zasedání KBSE v Berlíně představilo dokument, prezentující nový bezpečnostní koncept, jehož nedílnou součástí měla být i KBSE. Rumunsko se aktivně angažovalo v debatách kolem nového bezpečnostního modelu pro Evropu 21. století. V zájmu nastolení bezpečnosti a stability ve svém regionu Rumunsko usilovalo o zapojení KBSE do řešení krize ve východním regionu Moldavské republiky, s tím, že požadovalo, aby byla zachována suverenita a teritoriální integrita této jeho sousedské země, s nezbytným a neodkladným odchodem cizích vojenských jednotek rozmístěných v regionu.53 Rumunsko se v rámci KBSE a později OBSE (od 1. ledna 1995 KBSE přetransformována na OBSE) aktivně zapojovalo do operací v Bosně a Hercegovině, Albánii (jedná se např. o diplomatickou misi ALBA duben-červenec 1997, s více než čtyřmi stovkami rumunských 50

Viz: Organization for Security and Cooperation in Europe: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3 51 Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (Conventional Forces in Europe-CFE) byla uzavřena 16 členskými státy NATO a 6 státy Varšavské smlouvy. Smlouva stanovuje počty zbraňových komplexů. 5.6.1992 byl v Oslo podepsán následný dokument, přizpůsobující smlouvu novým podmínkám vzhledem k zániku Varšavské smlouvy a SSSR. Tato „smlouva století“ vstoupila v platnost 9.11.1992. (Viz: Veselý, Zdeněk: Smlouvy, pakty, dohody. Epocha, Praha 2002, s. 121-122.) 52 Charta pro novou Evropu patří k základním dokumentům členských států KBSE proklamující ukončení období studené války a bipolárního rozdělení kontinentu a světa. Vytyčuje perspektivy vzájemné spolupráce v otázkách dodržování lidských práv, bezpečnosti, ekonomické spolupráce, životního prostředí a kultury. (Viz: Veselý, Zdeněk: Smlouvy, pakty, dohody. Epocha, Praha 2002, s. 54.) 53 Viz: Organization for Security and Cooperation in Europe: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3

36

reprezentantů), ve Spolkové republice Jugoslávie, v Bělorusku, Kosovu (jde např. o tzv. Ověřovací misi KVM, trvající od února 1999 po současnost, v zastoupení jednoho rumunského vojenského pozorovatele) a v řadě dalších zemí. Rumunské vojenské jednotky se účastnily jak bojů na těchto územích, tak také vykonávaly dohled nad regulérním konáním demokratických voleb. Rumunsko velelo misím OBSE v Čečensku, Tádžikistánu, či v Turkmenistánu. V současné době má Rumunsko významné zastoupení v čele mise OBSE v Černé Hoře (Ambassador Paraschiva Badescu54).55 Summit OBSE v Istanbulu, v listopadu 1999, rozhodl o přidělení předsednictví pro rok 2001 a volba padla na Rumunsko. Výkonným předsedou OBSE se tak pro rok 2001 stal tehdejší rumunský ministr zahraničních věcí Mircea Geoanǎ, jenž měl z titulu své nové funkce za úkol zajistit koordinaci a chod právě probíhajících operací OBSE.56 Rumunsko využilo pomoci OBSE především v konzultacích ohledně transformace ekonomiky, ochrany životního prostředí (KBSE jako zprostředkovatel bulharsko-rumunského vyjednávání ohledně problémů se znečištěním Dunaje) a lidských práv (vznik konzultačního fóra pro přijímání opatření na ochranu práv etnických menšin v Rumunsku). Současné priority Rumunska v rámci OBSE zohledňují zahraniční a bezpečnostněpolitické cíle Evropské unie. Zástupci Rumunska v OBSE usilují o: •

dodržování principů a norem OBSE;

•

posílení schopnosti organizace poradit si s novými riziky a výzvami;

•

zvýšení akceschopnosti OBSE a efektivity jejich prostředků a mechanismů v oblastech preventivní diplomacie, krizového managementu a post-konfliktní rekonstrukce;

•

prosazování komplexního bezpečnostního konceptu, založeného na spolupráci;

•

definování role a pozice OBSE ve vznikajícím společném bezpečnostním prostoru, jenž je založen na respektování a dodržování společných hodnot, přijatých závazků a etických norem, včetně práva každého zúčastněného státu svobodně si zvolit své bezpečnostní uspořádání.57

Rumunská zahraniční politika se snaží o posílení bezpečnostní role OBSE na Balkánu, jehož stabilita je primárním zájmem Rumunska. Rumunsko také pomáhá plnit úkoly OBSE 54

Blíže viz: OSCE Mission to Montenegro: http://www.osce.org/montenegro/19996.html Viz: Organization for Security and Cooperation in http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3 56 Blíže viz: OSCE Chairmanship in Office-Romania http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11166&idlnk=1&cat=3 57 Viz: Organization for Security and Cooperation in http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3 55

37

Europe: 2001: Europe:

v jihovýchodní

Evropě

především

v oblasti

prevence

konfliktů,

udržování

míru,

bezpečnostního monitoringu a ochrany lidských práv a menšin.58 Rumunsko je v rámci OBSE součástí tzv. REACT programu (Rapid Expert Assistance and Co-operation Teams). Program byl navržen jako součást Charty pro evropskou bezpečnost a byl zahrnut do dokumentu, jehož přijetí se projednávalo na summitu OBSE v Istanbulu. Hlavním důvodem vzniku programu byl nedostatek schopnosti OBSE pohotově reagovat na rozmístění velkých misí a také fakt, že členové misí potřebovali speciální výcvik. Participace Rumunska na REACT programu vyplývá z jeho obecného rámce zahraničně-bezpečnostní politiky. Rumunsko se podpisem dokumentu zavázalo přispívat k realizaci REACT systému, podporou efektivního rozmisťování civilních a policejních expertů. Povinnosti Rumunska v rámci REACT systému jsou následující: •

výběr, výcvik a rozmístění rumunských reprezentantů v bojových operacích;

•

definování standardních kritérií pro nábor a výcvik rumunských zástupců zapojených do budoucích bojových operací;

•

vedení náborových, výběrových a rozmísťovacích mechanismů;

•

jasně

definovat

vytvořená

databázová

kritéria

a

podmínky

pro

jejich

zpřístupnění.59

4. 3. RUMUNSKO V RADĚ EVROPY Výbor ministrů Rady Evropy (dále jen RE) ve Štrasburku 4. října 1993 schválil přijetí Rumunska jako plnoprávného člena. Rumunsko se stalo 32 členem Rady Evropy 7. října 1993. Na shromáždění šéfů států a vlád členských zemí RE ve Vídni 8. – 9. října 1993 bylo oficiálně ratifikováno přijetí Rumunska do této organizace. Při této významné příležitosti pro Rumunsko prezident Iliescu vystoupil s proslovem „Evropa partnerství“. Rumunsko se tak stalo signatářem 110 konvencí (smluv, úmluv) RE. 96 smluv Rumunsko již ratifikovalo, zbývajících 14 zatím jen podepsalo a čeká se na jejich ratifikaci. Mezi nejdůležitější schválené úmluvy patří následující (stav k 7. 11. 2007):

58

STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 178. 59 Viz: Romania´s participation to REACT programme: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11164&idlnk=1&cat=3

38

•

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (ratifikována 20. června 1994), včetně 12 Doplňujících Protokolů;

•

Evropská charta místní samosprávy (17. listopadu 1997);

•

Evropská úmluva o prevenci mučení a nelidského zacházení, nehumánního nebo ponižujícího trestání nebo zacházení, včetně dvou Dodatečných Protokolů k této konvenci (4. října 1994);

•

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (11. května 1995, Rumunsko bylo první zemí, která ratifikovala uvedenou úmluvu);

•

Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků (v procesu ratifikace);

•

Evropská sociální charta – revidovaná (7. května 1999);

•

Evropská úmluva o potlačování terorismu (2. května 1997);

•

Evropská úmluva o vzájemné pomoci soudních orgánů v trestních záležitostech (9. prosince 1998), včetně Doplňujícího Protokolu;

•

Evropská úmluva o počítačové kriminalitě (12. května 2004).60

V institucionální struktuře RE má Rumunsko zastoupení ve všech jejích základních orgánech. Má také své stálé zastoupení při RE, od listopadu 2006 je velvyslancem Rumunska při této organizaci Stelian Stoian. V nejdůležitější instituci RE, ve Výboru ministrů, reprezentuje zemi současný ministr zahraničních věcí Adrian Mihai Cioroianu (ve funkci ministra je teprve od 5. dubna 2007). Při příležitosti 115. zasedání Výboru ministrů RE, Rumunsko převzalo předsednictví tohoto orgánu na dalších šest měsíců (od 17. listopadu 2005 do 19. května 2006). Rumunsko vnímalo své předsednictví jako jedinečnou možnost, jak ještě více přispět ke stabilitě a bezpečnosti v Evropě, ke všeobecné obraně lidských práv a ke sblížení různorodých kultur a náboženství skrze dialog a spolupráci.61 V dalším významném orgánu RE, v Parlamentním shromáždění, za Rumunsko vystupuje desetičlenná delegace, včetně deseti náhradníků. V čele delegace stojí György Frunda (druhý viceprezident Výboru pro právní záležitosti a lidská práva). Viceprezidentem Parlamentního shromáždění a zároveň druhým viceprezidentem Výboru pro sociální, zdravotní a rodinné záležitosti je Rumun Cezar Florin Preda. Rumunsko má své zástupce, v podobě opět

60

Seznam všech smluv RE, které Rumunsko buď jen podepsalo, ratifikovalo nebo ani nepodepsalo ani neratifikovalo viz: Statistics on signatures and ratifications-Romania: http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeStats.asp?PO=ROM&MA=999&CM=17&CL=ENG 61 Blíže k rumunskému předsednictví ve Výboru ministrů RE viz: Romanian Chairmanship of the Committee of Ministers of the Council of Europe: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10860&idlnk=1&cat=3

39

desetičlenné delegace (+deset náhradníků), také v Kongresu místních a regionálních orgánů (Rumunka Ludmila Sfirloaga je viceprezidentkou Kongresu a Výboru regionů).62 Rumunsko se ratifikací Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stalo účastníkem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, spadajícího pod mandát RE. Rumunským delegátem při Evropském soudu pro lidská práva je soudce Corneliu Bîrsan. Evropský soud v poslední době často projednává žádosti, jež jsou vznesené proti Rumunsku. Jen za rok 2006 to bylo 4583 podnětů.63 Parlamentní shromáždění RE má (prostřednictvím Komise pro monitorování, tzv. PACE) za úkol kontrolovat dodržování smluv u participujících států. V případě Rumunska je plnění přijatých závazků sledováno průběžně zejména v oblastech reformy vězeňského systému, zlepšení systému ochrany dětí, změn trestního zákona a procesního trestního zákona (jako je odstranění protikladných ustanovení), změn legislativy (především otázky restitucí) a v oblasti podpory kampaní zaměřených proti rasismu, xenofobii a netoleranci, včetně snah o sociální integraci Romů (monitoring provádí Evropská komise proti rasismu a netoleranci RE, tzv. ECRI). V posledních letech se Rumunsko potýká s dalším významným problémem, který se snaží řešit také s pomocí RE, a tím je korupce. Přesto, že je Rumunsko signatářem dvou významných evropských konvencí RE potírajících korupci (27. ledna 1999 podepsalo Trestní konvenci o korupci, Criminal Convention on Corruption a 4. listopadu 1999 Občanskou konvenci o korupci, Civil Convention on Corruption) a zároveň tak od roku 2000 členem Skupiny států proti korupci (Group of States against Corruption, GRECO) je často kritizováno ze strany mezinárodních organizací za nedostatečný boj a neefektivní prevenci proti „rozbujelé“ korupci ve státní a veřejné správě. Příspěvek Rumunska do rozpočtu RE činil pro rok 2007 1.677.108,71 euro, což odpovídá 0,8504 % z celkového rozpočtu RE.64 Rumunsko je také od 5. března 1996, spolu s 38 státy, členem Rozvojové banky RE (CEB), s příspěvkem 1,090 % z celkového kapitálu banky (stav k 31. 01. 2007). Za rok 2006 (údaje za rok 2007 ještě nejsou k dispozici) CEB schválila v Rumunsku projekty za 829.000 euro, s podílem 33,7 % ze všech odsouhlasených projektů (nejvyšší částka vyplacená na projekty v uvedeném roce). Navíc CEB půjčila Rumunsku v roce 2006 dalších 51.587 euro.65 62

Viz: Romania and the Council of http://www.coe.int/T/E/Com/About_Coe/Member_states/e_rou.asp#TopOfPage 63 Blíže viz: Romania at the European Court of Human http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11216&idlnk=&cat=3 64 Viz: Romania and the Council of http://www.coe.int/T/E/Com/About_Coe/Member_states/e_rou.asp#TopOfPage 65 Blíže viz: Council of Europe Development Bank: http://www.coebank.org/homeennetscape.htm

40

Europe: Rights: Europe:

Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu má Rumunsko v rámci RE následující cíle: •

upevnit svůj statut demokratického státu a stát se schopným partnerem pro spolupráci v RE;

•

posunout se směrem od svého statutu „příjemce“ demokratické pomoci ke statutu „dodavatele“ této pomoci;

•

snažit se o součinnost aktivit Rumunska v rámci RE s jeho aktivitami v rámci evropských a euroatlantických struktur;

•

využít institucionálních mechanismů RE k posílení ekonomické a politické spolupráce v regionu jihovýchodní Evropy, tak aby byla zajištěna stabilita a bezpečnost celého kontinentu.

Přistoupení státu k právním dokumentům RE je jedním z předpokladů pro jeho následnou integraci do evropských a euroatlantických struktur. Na základě této skutečnosti byla hlavní motivací Rumunska pro vstup do RE jeho touha stát se posléze členem Evropské unie a Severoatlantické aliance.

4. 4. RUMUNSKO A ORGANIZACE PRO HOSPODÁŘSKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ Jedním z dlouhodobých cílů rumunské zahraniční politiky na multilaterální úrovni je rozvoj a posílení vztahů s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development, dále jen OECD). Rumunsko se tak snaží naplnit přístupové podmínky pro účast v pracovních skupinách a strukturách organizace. Stát se plnoprávným členem OECD je jedním z cílů vládního programu pro období 2005 – 2008. 28. dubna 2004 rumunská vláda oficiálně požádala o členství v OECD. V současné době je Rumunsko zastoupeno v následujících orgánech a programech OECD: •

Rozvojové centrum OECD (jako plnoprávný člen, se zastoupením v koordinačním orgánu centra) – polo-nezávislý orgán OECD s cílem spolupracovat s ne-členskými partnery organizace, s tranzitními a rozvojovými zeměmi, včetně spolupráce v oblasti definování a pomoci u rozvojových politik;

41

•

Deklarace a usnesení o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech (podepsána 20. dubna 2005)66, přistoupení k Deklaraci je jedním z nutných kroků kandidátských zemí žádajících o vstup do organizace;

•

Místní ekonomický rozvoj zaměstnanosti OECD (plnoprávný člen);

•

Rada skupiny pracující v loďařství (v pozici pozorovatele);

•

Výbor pro jaderné právo, v rámci Agentury pro atomovou energii (pozorovatel);

•

Výbor pro ocel (pozorovatel, podstupující ratifikační proceduru za plnoprávné členství);

•

Schéma II. Výboru pro zemědělství (pozorovatel);

•

Výbor pro námořní dopravu (pozorovatel);

•

Výbor pro oblast konkurence (pozorovatel).67

Současný vztah Rumunska a OECD je založen na analyzování aktivit Rumunska v rámci struktur organizace, přičemž je kontrolována zejména implementace strategie kooperace Rumunska s organizací, a to v následujících oblastech: •

připojení se ke Konvenci o boji proti korupci u státních úředníků v případě mezinárodních obchodních transakcí;

•

pozorovatelská účast ve Výboru pro zemědělství;

•

pozorovatelská účast ve Výboru pro obchod;

•

pozorovatelská účast ve Výboru pro vzdělávání a ve Výboru pro vědu, technologii a průmysl;

•

pozorovatelská účast v Pracovní skupině pro malé a střední podnikání;

•

žádost o statut pozorovatele v Pracovní skupině Agentury pro atomovou energii;

•

pozorovatelská účast ve Výboru pro turistiku;

•

spolupráce s Výborem pro rozvojovou pomoc.68

Rumunsko se snaží maximálně spolupracovat s OECD v nejrůznějších oblastech jejího zájmu. Vysoce efektivní bylo pro Rumunsko období mezi léty 2004 až 2006, kdy bylo úspěšně realizováno mnoho klíčových ekonomických projektů. Programy OECD byly určeny k rozvoji a stabilizaci rumunského hospodářství tak, aby se stalo výkonným a 66

Blíže viz: OECD Declaration and Decisions on International Investment and Multinational Enterprises: http://www.oecd.org/document/24/0,2340,en_2649_34887_1875736_1_1_1_1,00.html 67 Viz: The Relation OECD – România: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10564&idlnk=1&cat=3 68 Viz: The Relation OECD – România: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10564&idlnk=1&cat=3

42

konkurenceschopným a v konečném důsledku tak naplňujícím podmínky pro to, stát se jedním z členských států OECD, což je dlouhodobý cíl rumunské vlády. Z těch nejpřínosnějších projektů uvádím následující69: •

účast na Investičním programu určeném pro jihovýchodní Evropu (tzv. Investment Compact for South East Europe, IC). Rumunsko jako první země v rámci svého regionu získalo spolu-předsednictví uvedeného programu, a to pro období od prosince 2002 do července 2004. Od konce roku 2005 funguje pro monitorování oblasti investic v zemích jihovýchodní Evropy tzv. „Index investiční reformy“ (Investment Reform Index, IRI). Na základě tohoto Indexu, v březnu 2006, kompetentní rumunská ministerstva a národní agentury vypracovaly vlastní návrhy změn v oblasti investování. V této oblasti si taky Rumunsko vytyčilo 6 cílů, zahrnujících inovace na poli investic, posílení propagace investičních plánů, pomoc malým a středním podnikům, reformy v daňové politice, boj proti úplatkářství a změny v oblasti politiky konkurence;

•

účast na aktivitách Rozvojového centra OECD, jehož je Rumunsko od 30. března 2004 členem a v jehož řídícím orgánu má země svého zástupce (v tzv. „Governing Board“);

•

účast na Programu rozvoje místní ekonomiky a zaměstnanosti (tzv. Local Economic and Employment Development, LEED) od 16. prosince 2004, se zaměřením se na inovaci a iniciativní politiku v hospodářství s cílem rozvoje místní ekonomiky a pracovních sil;

•

podpis Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech – viz výše (tzv. OECD Declaration on International Investment and Multinational Enterprises, DIIME). V květnu 2005 byl zřízen v rámci Rumunské agentury pro zahraniční investice70 tzv. Národní kontaktní bod, jako reprezentant OECD v zemi, poskytující odbornou pomoc nadnárodním společnostem, které mají v plánu podnikat na území Rumunska;

•

zisk pozice pozorovatele ve Výboru pro oblast konkurence, s dvouletým mandátem (prosinec 2005 – prosinec 2007);

•

vznik Informačního a dokumentačního centra OECD (Romanian OECD Information and Documentation Centre, RIDC) v květnu 2005, umístěného

69

Viz: The Relation OECD – România: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10564&idlnk=1&cat=3 Bližší informace k agentuře viz: Romanian Agency for Foreign Investment: http://www.arisinvest.ro/index.asp?LID=2 70

43

v rámci Rumunské akademie a Informačního střediska OECD (Information Point, IP) v rámci rumunského Ministerstva zahraničních věcí. Centrum v Rumunsku je jediným institutem svého druhu v celé jihovýchodní Evropě a jeho hlavním posláním je zpřístupňovat vydané dokumenty a publikace OECD. Funguje také jako ústřední kontaktní bod mezi rumunskými odborníky a organizací; •

oficiální návštěva sídla OECD ve Štrasburku rumunským premiérem Cǎlinem Popescu-Tǎriceanu v říjnu 2005. Návštěva představovala dobrou příležitost pro Rumunsko ukázat organizaci svoji snahu účastnit se aktivit v rámci struktur a programů organizace, vedoucí k naplnění rumunského přání stát se jednou z nových členských zemí organizace při jejím dalším rozšiřování. Představiteli OECD byli oceněny pokroky Rumunska v přístupovém procesu k Evropské unii, který je silně provázán s přístupovou procedurou v rámci OECD.71

Rumunsko se od roku 2001 účastní programu SIGMA (Support for Improvement in Governance and Management) na projektech v rámci svého reformního úsilí. Od začátku roku 2007 je Rumunsko jako nový člen Evropské unie plnoprávným partnerem, společně s Bulharskem, uvedeného programu. Jde o společný projekt OECD a Evropské unie, jež je z větší části financován Evropskou unií. SIGMA se snaží pomáhat při zhodnocování reformních postupů a priorit, pomáhá v procesu institucionální výstavby, včetně stanovení jejího právního rámce a působí jako zprostředkovatel pomoci od Evropské unie a dalších donorů v oblasti navrhovaných projektů a realizace akčních plánů. O aktivitě rumunské vlády v programu SIGMA svědčí, mimo jiné, i uspořádání dvou významných konferencí v dubnu a květnu 2007, na téma Platební systémy ve státní službě v Evropě, respektive Veřejná integrace a protikorupční opatření ve veřejných službách.72 Pro Rumunsko bylo jistě velkým zklamáním, když do zatím poslední ohlášené vlny rozšiřování OECD nebylo zahrnuto. V květnu 2007 totiž bylo organizací oznámeno, že členské státy souhlasí s pozváním Chile, Estonska, Izraele, Ruska a Slovinska. Zároveň bylo nabídnuto možné budoucí členství Brazílii, Číně, Indii, Indonésii a Jižní Africe.73 Nutno ovšem dodat, že i přes prokazatelné pokroky v ekonomice za poslední roky, Rumunsko v současné době ještě není způsobilé stát se plnoprávným členem „klubu nejbohatších zemí“ světa. 71

Viz: The Relation OECD – România: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10564&idlnk=1&cat=3 Blíže k projektům v rámci programu SIGMA: Sigma Activities: Romania: http://www.sigmaweb.org/document/8/0,3343,en_33638100_33638200_35045192_1_1_1_1,00.html 73 Blíže viz: About the OECD: http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36734103_1_1_1_1_1,00.html 72

44

4. 5. RUMUNSKO V MEZINÁRODNÍ ORGANIZACI FRANKOFONIE Dvanáct evropských států patří do skupiny „frankofonních zemí“, včetně Rumunska. Tyto a další ve světě (dnes je jich celkem 53 plnoprávných členů, 2 přidružení členové, 13 pozorovatelů), jejichž společným znakem je užívání francouzského jazyka v jakékoliv míře, se v roce 1970 sdružily pod hlavičkou celosvětové organizace s názvem Mezinárodní organizace Frankofonie (International Organization of La Francophonie, dále jen IOF). Frankofonie tvoří dnes svou rozlehlostí a vlivem výjimečnou celosvětovou snahu mnoha lidí a mnoha kultur o rozvoj francouzštiny a nejrůznějších aspektů frankofonní kultury. Existence Rumunska ve strukturách organizace je dána především kulturně-historickým vnímáním francouzského jazyka na rumunském území. Rumunsko se stalo součástí institucionální struktury organizace v listopadu 1991, a to v pozici pozorovatele. V prosinci 1991 Rumunsko získalo pozorovatelský statut také v Agentuře pro kulturní a technickou spolupráci (Agency for Cultural and Technical Cooperation, ACCT – hlavní instituce organizace). V říjnu 1993 bylo Rumunsko z celkem 11 zemí přijato za plnoprávného člena IOF, včetně plného členství v ACCT. Od té doby je Rumunsko přímo zapojené do aktivit a programů, které jsou vytvářeny orgány IOF. Od roku 1993 se Rumunsko zúčastnilo všech Ministerských konferencí na úrovni ministra zahraničních věcí, stejně jako řady Ministerských konferencí v oblastech kultury, životního prostředí, problémů dětí, vzdělávání, mládeže a sportu, soudnictví, informačních toků, atd. V prosinci 1994 se Rumunsko připojilo ke Konvenci o ACCT (Convention on the Agency for Cultural and Technical Co-operation, současný název Agentury zní Frankofonní mezivládní agentura, Francophone Intergovernmental Agency, AIF). Ve stejném roce byl v Bukurešti založen Frankofonní národně-poradní výbor (Francophone National Consultative Council), jehož prezidentem je rumunský ministr zahraničních věcí. Od prosince 1994 je Bukurešť sídlem ředitelství Regionální kanceláře pro střední a východní Evropu (Regional Office for Central and Eastern Europe, BECO) Frankofonní univerzitní agentury (Francophone University Agency, AUF) – což je specializovaný orgán pro vyšší vzdělávání a výzkum. V roce 1998 se Bukurešť stala místem historického okamžiku, kdy na 12. zasedání Ministerské konference byl přijat současný název organizace, Mezinárodní frankofonní organizace (International Francophone Organization, některé prameny používají i název International Organization of La Francophonie).

45

•

Rumunsko má přidružený statut v Mezinárodním shromáždění členů parlamentů francouzského jazyka – Frankofonní poradní shromáždění (International Assembly of Parliamentarians of French Language - the Francophone Consultative Assembly, AIPLF).

•

Rumunsko je členem Mezinárodní asociace frankofonních starostů (International Association of Francophone Mayors, AIMF).

•

Rumunsko se účastní Frankofonního obchodního fóra (Francophone Business Forum), kde jeho reprezentant je ve funkci viceprezidenta.74

Zatím poslední summit IOF v roce 2006, v Bukurešti (koná se každé dva roky), rozhodl o tom, že předsednictví organizace se do roku 2008 ujímá právě Rumunsko. Jeho poslání v čele organizace je jasné, rozvíjet strategie a naplňovat cíle vytyčené organizací. IOF, prostřednictvím svých institutů, představuje zejména významnou diskusní platformu. Ekonomická a politická rozdílnost 55 členských států dodává organizaci punc multinárodnosti a tak se z organizace stává cenné místo pro výměnu reformních a jiných národních zkušeností. Rumunská přítomnost a činnost v rámci struktur organizace je pro zemi jednou z dobrých příležitostí, jak se ekonomicky, politicky, technologicky i kulturně prosadit v rámci celosvětového fóra. Angažovanost Rumunska v organizacích podobného typu posiluje jeho kooperativní schopnost a v konečném důsledku tak vede k posílení pozice Rumunska v rámci evropských integračních sítí.

74

Viz: International Organization http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5041&idlnk=1&cat=3

46

of

La

Francophonie:

4. 6. RUMUNSKO A SKUPINA SVĚTOVÉ BANKY Světová banka (World Bank, dále jen WB) podporuje integraci zemí do evropských ekonomických a politických struktur (WB pomáhala Rumunsku splnit nutné podmínky pro vstup do Evropské unie) a v tomto směru tak úzce spolupracuje s Evropskou unií. Její aktivity směřují hlavně do oblasti vzdělávání, zdravotní péče a sociální bezpečnosti. Pomoc zemím od WB se realizuje ve formě půjček (úvěrů) na vypracované projekty a svoji činnost organizace ukončuje ve chvíli, kdy podporovaná země dosáhne minimálního příjmu na osobu v částce 6000 amerických dolarů – což je moment, kdy se z příjemce půjčky stává její poskytovatel. Rumunsko je členem následujících organizací skupiny Světové banky: •

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, IBRD – od r. 1972);

•

Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation, IFC – od r. 1990);

•

Multilaterální agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency, MIGA – od r. 1992).

Skupina Světové banky je zapojena do rozvoje rumunské tržní ekonomiky již od roku 1991. Její pomoc směřovala od začátku jak do veřejné, tak do soukromé oblasti, tj. nabízela jak programy a projekty určené pro veřejný sektor, financované půjčkami IBRD a pojištěné státem (ministerstvem financí), tak projekty pro soukromý sektor, financované IFC a organizací MIGA, bez státních záruk. Portfolio projektů WB určené pro Rumunsko je jedním z nejdůležitějších v regionu střední a východní Evropy, zahrnující více než 40 úvěrových operací, které od roku 1990 překročily přibližně 5 biliónů amerických dolarů, což činí přes 40 % celkové hodnoty všech půjček poskytnutých Rumunsku.75 WB pomáhá při realizaci programů, určených k modernizaci veřejné správy a soudnictví nebo k restrukturalizaci v důlním průmyslu (jeden z hlavních projektů WB pro období 1999 – 2006 se týkal uzavření rumunských dolů76). WB spolu s Evropskou unií zafinancovala projekty zaměřené na modernizaci zdravotní péče a vzdělávání, a to hlavně na venkově (zde se odrazila snaha organizace zlepšit životní podmínky obyvatel venkova, které se diametrálně 75

Viz: Romania´s Relations with the World Bank Group: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10559&idlnk=1&cat=3 76 Blíže viz: Mine Closure & Social Mitigation Project: http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&theSitePK=275154& menuPK=287329&Projectid=P056337

47

odlišují od podmínek života lidí ve městech a zvýšit tak obecně životní standard v zemi). Organizace zahájila realizaci dvou hlavních projektů v dané oblasti, a sice – již ukončený projekt Sociálního rozvoje na období 2001 – 2006 a stále trvající projekt Venkovského vzdělávání určený na léta 2003 – 200977. WB podporuje rumunské úsilí směrem k ochraně životního prostředí, k rozvoji infrastruktury na venkově, k rozvoji informačních technologií a k ochraně historického a kulturního dědictví, atd.78 Od roku 1997 WB rozběhla program zvyšující odpovědnost orgánů, řídících přerozdělování grantů směřujících do rozvoje infrastruktury a realizace projektů sociálních služeb (závazek spolufinancování ve výši 5 – 15 % celkové hodnoty grantu). Rumunské úspěchy v oblasti strukturální reformy a na poli privatizace vycházejí z finanční podpory poskytnuté IBRD, skrze tzv. PAL – specifický druh půjčky u víceletých programů se zaměřením na strukturální reformy (předmětem zájmu je reforma veřejné správy a soudnictví a zlepšení systému řízení veřejných výdajů) a prostřednictvím tzv. PSAL s pěti cíli: 1) privatizace a restrukturalizace státních bank; 2) privatizace (popř. restrukturalizace) nebo likvidace státních společností; 3) reforma energetického sektoru (ropa, zemní plyn, elektrická energie); 4) zlepšení podnikatelského prostředí; 5) akce vedoucí ke zmírnění sociálního dopadu prováděných reforem.79 IFC se svými investicemi zaměřuje na rozvoj rumunského soukromého sektoru, bez požadavku státní záruky. Její finanční zapojení obnáší 60 % všech půjček, které WB dala Rumunsku k čerpání. Nejdůležitějšími investicemi IFC byly ty do rumunského bankovního systému a dále pak financování v oblasti komunikací, infrastruktury, průmyslu, zdravotnictví a malého a středního podnikání. MIGA se zaručila za půjčku poskytnutou od Raiffeisen Zentralbank Austria, v rámci privatizačního procesu rumunské Banky Agricola. MIGA se stala také garantem půjčky poskytnuté Volksbanken Austria na modernizaci Coltea Clinical Hospital nebo půjčky od Raiffeisen Bank určené k úvěrovému financování malých a středních podniků.80

77

Blíže viz: Social Development Fund 2: http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&theSitePK=275154& menuPK=287326&Projectid=P068808 a Rural Education Project: http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&theSitePK=275154& menuPK=287326&Projectid=P073967 78 Blíže k pozici Rumunska ve WB viz: Romania-Country Brief 2006: http://www.worldbank.org.ro/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/ROMANIAEXTN/0,,contentMD K:20636934~menuPK:287302~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK:275154,00.html 79 Viz: Romania´s Relations with the World Bank Group: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10559&idlnk=1&cat=3 80 Viz: Romania´s Relations with the World Bank Group: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10559&idlnk=1&cat=3

48

Pro období 2005 – 2008 WB vytvořila speciálně pro Rumunsko tzv. „Strategii pomoci“ a dala tak základ pro pozdější vznik tzv. „Strategie partnerství 2006 – 2009“ („Country Partnership Strategy“81) mezi WB a rumunskou vládou, uzavřenou 13. června 2006. Schéma č. 1: Objem poskytnutých půjček od WB a struktura sektorového portfolia

Zdroj: Country Brief 2006: http://www.worldbank.org.ro/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/ROMANIAEXTN/0,,contentMDK:20636934~men uPK:287302~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK:275154,00.html

81

Blíže viz: Country Partnership Strategy: http://www.worldbank.org.ro/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/ROMANIAEXTN/0,,menuPK:28 7307~pagePK:141132~piPK:141105~theSitePK:275154,00.html

49

4. 7. RUMUNSKO A MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND82 Rumunsko patří mezi 185 členských států Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund, dále jen IMF), přičemž do organizace vstoupilo již 15. prosince 1972 společně s dalšími 12-ti státy, např. s Bulharskem či Moldávií nebo i s Nizozemím a Izraelem (představitel Nizozemí se stal výkonným ředitelem uvedené skupiny přistupujících zemí). Rumunská členská kvóta z celkového finančního obnosu organizace (zdroj poskytovaných půjček) činí 1.030.200 SDR (Special Drawing Rights, Zvláštní práva čerpání – jednotná měna IMF) a síla jeho hlasovacího práva představuje 0,49 % z celkové členské kvóty. Od svého přistoupení do organizace Rumunsko využilo v devíti případech finančních zdrojů IMF k podpoře svých vládních ekonomických programů – šest úvěrových smluv bylo uzavřeno po roce 1990, ve schválené celkové hodnotě 2.016.500.000 SDR, přičemž z této částky bylo aktuálně čerpáno pouze 1.234.450.000 SDR83; pro léta 2004 – 2006 byla Rumunsku nabídnuta zatím poslední úvěrová dohoda, viz dále. Ke konci června 2004 činila celková částka rumunských neproplacených úvěrů a půjček 337 milionů SDR, respektive 32,71 % kvóty.84 Zatím předposlední úvěrová dohoda uzavřená pro období 2001 – 2003 v hodnotě 300 milionů SDR je do této doby jedinou úspěšně dokončenou smlouvou po roce 199085. Po analýze hodnotící zprávy o efektivitě ekonomických programů realizovaných rumunským vedením v posledních 14-ti letech (1990 – 2004), hlavní orgán IMF rozhodl o uzavření nové dohody. Zatím poslední z řady úvěrových dohod mezi rumunskou vládou a IMF, v pořadí desátá, byla uzavřena 7. července 2004, na dobu 24 měsíců. Smlouva umožňovala finanční čerpání v hodnotě přibližně 250 milionů SDR (což odpovídá 367 milionům amerických dolarů), byla určena pro podporu makroekonomické oblasti a byla bezpečnostního charakteru, tzn. že peníze z fondů IMF bylo možné odčerpávat pouze v případě nepředvídatelných ekonomických krizí. Smlouva usilovala o posílení aktuální účetní bilance státu, dále o „sražení“ inflace, o udržování prudkého růstu HDP, stejně jako o přípravu rumunské ekonomiky pro vstup do Evropské unie86. 82

Blíže ke vztahu Rumunska s IMF: Romania and the IMF: http://www.imf.org/external/country/ROU/index.htm 83 Blíže viz tabulka: Financial Assistance: http://www.fmi.ro/index.php?page=2&lang=en 84 Viz: Romania – IMF relationship, Financial assistance: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10561&idlnk=1&cat=3 85 Blíže k této dohodě viz: Stand-by arrangement Oct 2001-Oct 2003: http://www.fmi.ro/index.php?page=8&lang=en 86 Blíže viz k této smlouvě: Stand-by arrangement 2004-2006: http://www.fmi.ro/index.php?page=223&lang=en

50

Ačkoliv se v průběhu roku 2005 ukázaly určité nesrovnalosti mezi rumunskou stranou a IMF ohledně očekávané výkonnosti rumunské ekonomiky a budoucího makroekonomického vývoje v zemi, sjednaná dohoda zůstávala i nadále v platnosti, tedy až do vypršení jejího mandátu v létě 2006, s možností jejího prodloužení do listopadu 2006 (s prodlouženou splatností až do roku 2010). Pro Rumunsko to byla poslední úvěrová dohoda s IMF, v následujících letech se mají konat už jen každoroční konzultační setkání v rámci organizace. Co se týká technické pomoci, tak významnou podporou v technické oblasti byly pro Rumunsko multilaterální agentury a kooperativní vztahy na bilaterální úrovni. IMF pomáhal Rumunsku v několika zájmových oblastech, přičemž od roku 1990 uskutečnil v zemi přes 40 projektů technické podpory. Technická pomoc Rumunsku od IMF byla nepřehlédnutelná v implementaci fiskální reformy, v modernizaci bankovního systému, v založení zákonného tržního rámce, v oblasti školení odborných pracovníků či v kvalitativním posunu v oblasti shromažďování a publikování statistických dat.87

4. 8. RUMUNSKO A EVROPSKÁ BANKA PRO REKONSTRUKCI A ROZVOJ Rumunsko je členem Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development, dále jen EBRD) od roku 1991 s upsaným kapitálem ve výši 96 milionů EUR. EBRD byla jednou z mezinárodních finančních institucí, která od začátku 90. let aktivně podporovala přechod rumunské ekonomiky k tržnímu systému, a to tím, že pomáhala

zemi

s implementací

projektů

vedoucích

k ekonomické

transformaci

a

strukturálním reformám. EBRD představuje největšího mezinárodního investora v Rumunsku, který do konce dubna 2006 zainvestoval celkem 166 projektů v celkové výši 3,1 bilionu EUR, přičemž většina projektů (70 %) směřovala do soukromého sektoru (rozvoj infrastruktury, telekomunikací, financí, zemědělství, průmyslu, turistiky). Rumunsko je třetí největší příjemce finanční pomoci od EBRD v regionu východní Evropy, hned po Ruské federaci a Polsku.88 Celkový objem finanční pomoci od EBRD Rumunsku v období 2001 – 2005 uvádí následující tabulka:

87

Viz: Romania – IMF relationship, Technical assistance: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10561&idlnk=1&cat=3 88 Viz: Romania-EBRD relationship: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10557&idlnk=1&cat=3

51

Tabulka č. 3: Objem finanční pomoci EBRD 2001 – 2005 (v mil. euro)

Rok Výše půjčky 2001 282 2002 447 2003 384 2004 401 2005 475 Zdroj: Romania-EBRD relationship URL:

31. března 2005 portfolio EBRD v Rumunsku zahrnovalo 89 stále probíhajících investičních projektů, včetně několika regionálních projektů. Prostřednictvím svých investic a přímé účasti svých zástupců v řídících orgánech společností, jejichž činnost byla organizací zainvestována, EBRD usilovala v Rumunsku o zlepšení podnikatelského řízení a o rozšíření dosahu politického dialogu. Rumunské bankovní portfolio prudce expandovalo zejména v oblasti privatizace se strategickými investory, dále u investic v soukromém sektoru, v oblasti rozvoje finančního sektoru, dopravy, komunikací a městské infrastruktury. EBRD aktivně podporuje také nebankovní finanční sektor, tj. leasingové společnosti, pojišťovny, kapitálové fondy, penzijní fondy a hypoteční ústavy.89 EBRD se kromě přímého investování zaměřila také na zakládání dalších fondů dosahujících celkové hodnoty 5,9 bilionů EUR, určených ke společnému investování mezi léty 1991 – 2005. Nejnovější strategie EBRD pro Rumunsko na období 2006 - 2007 (schválená 12. prosince 2005) zahrnuje následující priority: •

pokračování podpory rozvoje infrastruktury skrze její privatizaci a komercializace rumunských společností působících v energetické oblasti. EBRD usiluje o rozvoj spolupráce se strategickými investory, jež mají zájem o privatizaci rumunských energetických společností. EBRD přivítala vznik Regionálního energetického trhu v jihovýchodní Evropě a členství Rumunska v něm. S cíli uvedeného energetického uskupení se zcela ztotožňuje a podporuje snahy Rumunska v rámci tohoto regionálního tržního prostředí;

•

pokračování podpory soukromého sektoru, přičemž zvláštní pozornost je věnována společnostem působícím v zemědělství;

89

Viz: Romania-EBRD relationship: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10557&idlnk=1&cat=3

52

•

posilování pozice finančních zprostředkovatelů, snaha o větší dostupnost nejrůznějších finančních produktů, posílení pozice národní měny a rozvoj místních kapitálových trhů90.

Hlavním posláním EBRD v Rumunsku je napomáhat vládnímu úsilí o efektivní realizaci reformního programu za účelem zvýšení kvality investičního prostředí v zemi a urychlení rozvoje domácího soukromého sektoru. Celkově vzato, stěžejními prioritami EBRD jsou všeobecný rozvoj soukromého sektoru a obnova infrastruktury a energetického sektoru. V zájmu rozvoje rumunské ekonomiky je také zaujetí vstřícného postoje vůči snaze EBRD posilovat administrativní schopnost a výkonnost rumunské veřejné správy a místní samosprávy tak, aby byly obě způsobilé adekvátně čerpat peněžní prostředky z příslušných fondů organizace. Aktivity EBRD tak směřují spíše do soukromého sektoru, avšak neopomíjejí ani veřejný sektor, kde se soustředí hlavně na projekty s významným dopadem na přeměnu ekonomiky nebo na programy, které se dotýkají regionální dimenze91.

90

Blíže viz: Romania country strategy: http://www.ebrd.com/about/strategy/country/romania/index.htm Blíže o projektech v rámci EBRD viz: Projects in Romania: http://www.ebrd.com/country/country/romania/showcase.htm

91

53

5. REGIONÁLNÍ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY, REGIONÁLNÍ MULTILATERÁLNÍ INICIATIVY Rumunsko věnuje už od pádu komunismu velkou pozornost rozvoji spolupráce ve dvou strategických regionech: v regionu Černého moře a v jihovýchodním regionu. Rumunsko je si vědomo skutečnosti, že jen úspěšný rozvoj vzájemné spolupráce povede k vytvoření nových dobrých sousedských vztahů a k upevnění těch starých a také ke vzniku příznivého politického klimatu, zmírňujícího a vylučujícího možné zdroje sporů. Uvedený výčet účasti Rumunska v regionálních organizacích a iniciativách poukazuje na vážnost a důležitost, s jakou rumunská diplomacie přistupuje ke své pozici „iniciátora a aktivního účastníka“ regionálních politických a ekonomických činností.

Tabulka č. 4: Zapojení Rumunska do regionálních aktivit

Název uskupení

Český ekvivalent

Black Sea Economic Cooperation (BSEC)

Ekonomická spolupráce v oblasti Černého moře

regionální ekonomická organizace

Středoevropská iniciativa

politickoekonomickokulturně-vědní uskupení

Central European Initiative (CEI)

Charakter spolupráce

Southeast European Cooperative Initiative (SECI)

Iniciativa jihovýchodní evropské spolupráce

ekonomickopolitická iniciativa

South East European

Proces spolupráce

politickoekonomické

54

Členové Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bulharsko, Gruzie, Řecko, Moldávie, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina Itálie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko, Česko, Slovensko, Makedonie, Bělorusko, Bulharsko, Moldávie, Ukrajina, Albánie, Černá Hora

státy JV Evropy (+Maďarsko, Moldávie, Slovinsko, Turecko)

zakladatelé: Albánie,

Členství Rumunska zakládající člen, od roku 1992

členský stát od roku 1995

členský stát, od založení v roce 1995 Regionální centrum pro boj s přeshraniční kriminalitou (SECI Center Bucharest)

zakládající člen, od roku 1996

Cooperation Process (SEECP)

v jihovýchodní Evropě

fórum

Bulharsko, Řecko, Makedonie, Srbsko, Turecko;

přistoupily:

Bosna a Hercegovina (2001) Chorvatsko (2005), Moldávie (2006), Černá Hora (2007) státy JV Evropy (včetně Moldávie), členové EU a EK, ostatní státy Stability Pact partnerskou Pakt stability politicko(Japonsko, USA, for South zemí, od Rusko, atd.), v jihovýchodní ekonomický Eastern Europe založení v roce mez.organizace Evropě pakt (SPSEE) 1999 (OSN, NATO, RE, atd.), mez.finanční instituce, reg.organizace Balkan Political Balkánský zakládající člen, státy JV Evropy + politický klub Moldávie a Turecko Club politický klub od roku 2001 Německo, Danube Proces politická a iniciátor Rakousko, Cooperation spolupráce diplomatická uskupení, Slovensko, Process (DCP) v oblasti Dunaje iniciativa formálně Maďarsko, založeného Chorvatsko, v roce 2002 Srbsko, Bulharsko, Moldávie, Ukrajina + některé z kandidátských zemí EU Estonsko, Gruzie, Community of Společenství mezinárodní Litva, Lotyšsko, zakládající člen, Makedonie, Democratic demokratické politická od roku 2005 Moldávie, Choice volby organizace Slovinsko, Ukrajina Arménie, rumunská Black Sea Černomořské Ázerbájdžán, iniciativa, Forum for fórum Bulharsko, Gruzie, politické fórum založena Řecko, Moldávie, Partnership and partnerství a v červnu 2006 v Rusko, Turecko, Dialogue (BSF) dialogu Bukurešti Ukrajina Mezi státy jihovýchodní Evropy patří: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko, Řecko, Srbsko – 9 států na Balkánském poloostrově. Někdy je k uvedeným státům přiřazováno také Maďarsko, Slovinsko či Moldávie, případně Turecko. Zdroj: webové stránky jednotlivých organizací (jejich přehled najdete v Seznamu literatury a internetových zdrojů v závěru předkládané diplomové práce) Poznámky:

•

• •

počátkem roku 2008 bude Pakt stability (SPSEE) přetransformován do tzv. „Regionálního výboru spolupráce“ (Regional Cooperation Council, RCC), který má za cíl jako institucionalizované těleso ještě více prohloubit regionální spolupráci a zároveň být oficiálním představitelem států Paktu v rámci mezinárodního společenství (s nepostradatelnou účastí SEECP při transformaci); členství Rumunska v organizaci CEFTA bylo ukončeno jeho vstupem do EU 1. ledna 2007; Rumunsko se účastní zasedání organizace GUAM (Georgia, Ukraine, Azerbaijan, Moldova), Organizace pro demokracii a hospodářský rozvoj;

55

•

Rumunsko se podílí na mnohých obranně-bezpečnostních iniciativách v rámci regionu jižní a východní Evropy, např. iniciativa SEDM (South Eastern Europe Defence Ministerial), Mírové síly jihovýchodní Evropy (Multinational Peace Force in South Eastern Europe, MPFSEE) nebo Černomořská námořní spolupráce (Black Sea Naval Cooperation Task Group).

5. 1. SPECIFICKÝ TYP SPOLUPRÁCE V OBLASTI ČERNÉHO MOŘE V podmínkách budování nové Evropy na nových základech geopolitická role oblasti Černého moře výrazně vzrostla. Evropa v dnešním pojetí už nemůže být chápána mimo tento důležitý politický a ekonomický prostor; západoevropské země nemohou ignorovat tuto oblast velkého ekonomického zájmu. Černomořská oblast představovala a i nadále představuje velmi důležitý potenciál spolupráce, a to ve všech rovinách. Rumunsko už od začátku co nejaktivněji podporovalo myšlenku spolupráce mezi zeměmi v oblasti Černého moře a nadále jí přiznává velký význam jako spojujícímu faktoru v prosazování celoevropské spolupráce, v rozšíření spolupráce Severu a Jihu, Západu a Blízkého východu a v neposlední řadě Evropy a Asie. Proto Rumunsko iniciovalo a podporuje různé projekty mnohostranné spolupráce, věnované problematice oblasti.92

5. 1. 1. EKONOMICKÝ ROZMĚR SPOLUPRÁCE Prvním náznakem možné budoucí spolupráce v oblasti Černého moře bylo 25. června 1992 setkání hlav států a vlád 11 zemí, včetně účasti prezidenta Rumunska I. Iliesca93, v Istanbulu, kde všichni zúčastnění podepsali tzv. „Deklaraci vrcholného shromáždění o ekonomické spolupráci v oblasti Černého moře“. Dohoda známá jako tzv. „Bosporská deklarace“ (nebo také „Istanbulská deklarace“) představovala oficiální akt vzniku Ekonomické spolupráce v oblasti Černého moře (Black Sea Economic Cooperation, BSEC).94 V dubnu 2004 zatím jako poslední země přistoupily Srbsko a Černá Hora. Devět států oblasti se v době vzniku BSEC nacházelo (některé z nich se stále ještě nachází) v procesu transformace a potýkalo se s potížemi, které byly z velké části zapříčiněny složitým procesem ekonomické a sociální restrukturalizace započatým v těchto zemích po roce 1989. Primárním podnětem ke spolupráci tak byla pomoc při zmírňování a překonávání těchto potíží s vyhlídkou úplné integrace do evropských a euroatlantických struktur. 92

Iliescu, I.: Integrace a globalizace. Rumunská vize, s. 98. Dalšími zúčastněnými byli představitelé států Albánie, Arménie, Ázerbájdžánu, Bulharska, Gruzie, Moldavské republiky, Ruska, Ukrajiny, Řecka a Turecka. 94 Cit.: Black Sea Economic Cooperation. About BSEC: http://www.bsecorganization.org/main.aspx?ID=About_BSEC

93

56

BSEC se stala jedinečným a nadějným modelem multilaterální politické a ekonomické iniciativy podporující interakci a harmonii mezi členskými státy vedoucí k vytvoření přátelství a dobrých sousedských vztahů mezi národy v černomořském regionu. Společnou vizí BSEC bylo přetvořit oblast Černého moře, pomocí vzájemně výhodné ekonomické spolupráce, na region demokracie, míru, lidských práv a svobod a oblast všeobecné prosperity. Mezi hlavní orgány BSEC patří Parlamentní shromáždění (Parliamentary Assembly of the Black Sea Economic, PABSEC), Obchodní rada (BSEC Business Council, BSEC BC), Banka Černého moře pro obchod a rozvoj (Black Sea Trade and Development Bank, BSTDB), Mezinárodní centrum studií Černého moře (International Center for Black Sea Studies, ICBSS) a Stálý mezinárodní sekretariát (Permanent International Secretariat, PERMIS).95

Tabulka č.5: Účast Rumunska na institucionální struktuře BSEC

Orgán BSEC

Charakteristika • • • •

Parlamentní shromáždění •

• •

Obchodní rada

• •

Zastoupení Rumunska

konzultativní orgán; založeno v únoru 1993 v Istanbulu; 76 zástupců národních parlamentů 12 členských zemí; nejvyšším orgánem je valné shromáždění, v plénu se schází dvakrát ročně (jaro-podzim); předsedou shromáždění je představitel předsedající země, a rotačním způsobem na dobu 6 měsíců

•

funguje na mezivládní platformě; je motorem organizace v soukromém sektoru, centrem interakcí obchodních kruhů členských zemí; je složena z reprezentantů obchodních sfér členských zemí; posiluje obchodní vztahy uvnitř regionu podporou soukromého sektoru

•

95

Blíže k institucionální architektuře organizace organization.org/admin/organizationchartnewlast.pdf

57

viz.:

Organization

•

• •

of

národní delegaci tvoří 4 poslanci a 3 senátoři rumunského parlamentu (vedoucím delegace je Mircea Ciopraga); viceprezident (Carol Dina) a 2 členové Výboru pro ekonomické, obchodní, technologické a environmentální záležitosti; 2 členové Výboru pro právní a politické záležitosti; 2 členové Výboru pro kulturu, vzdělávání a sociální záležitosti 2 členové: Dragos Seuleanu (prezident rumunské obchodní komory) a Liliana Deac (ředitelka oddělení mezinárodních vztahů rumunské obchodní komory)

BSEC:

http://www.bsec-

• • • • • Banka Černého moře pro obchod a rozvoj

• •

Mezinárodní centrum studií Černého moře

•

•

v členských zemích v činnosti od června 1999; první svého druhu v regionu; je financována členskými státy; je finančním pilířem organizace; úvěrové portfolio 875 mil. USD, výdaje ve výši 450 mil. USD (r. 2006)

založeno v roce 1998 jako nezisková organizace, se sídlem v Aténách; dvojí funkce: nezávislé výzkumné a školící centrum, institucionální think-thank organizace; jedinečné expertní těleso pro oblast Černého moře a dynamiky jeho regionální spolupráce; podporuje multilaterální spolupráci mezi členy organizace, včetně spolupráce s jejich mezinárodními partnery

•

v nejvyšším orgánu banky Radě guvernérů zasedá Varujan Vosganian (ministr financí) a jako zástupce Sebastian Vladescu (státní sekretář ministerstva financí a od 5/07 národní koordinátor pro nevratnou zahraniční finanční pomoc); • 2005-2006: podíl hlasovacího práva 14 % (stejně jako Bulharsko a Ukrajina, nejvíce 17,1 % Řecko, Turecko a Rusko); • 2006: účast Rumunska 10,39 % na portfoliu banky; • 2006: poskytnuto Komerční bance Carpatica 10 mil. euro na rozvoj malého a středního podnikaní, na dobu 4 let zasedání řídícího orgánu centra se účastní ministr zahraničních věcí Adrian Cioroianu

Poznámka: od roku 2004 funguje Fond pro rozvoj projektů, který je specifickým nástrojem podpory různých projektů v prioritních oblastech spolupráce. Zdroj: BSEC: Related Bodies & Affiliated Center URL:

30. června 1995 byla v Bukurešti na summitu BSEC schválena tzv. „Bukurešťská deklarace vrcholného shromáždění států BSEC“. Rumunský prezident Ion Iliescu při té příležitosti vystoupil s proslovem: „Ekonomická spolupráce v oblasti Černého moře – zvýšení kapacity zúčastněných států k integraci s evropskými strukturami“. Rumunsko tak

58

poukazovalo na jeden z cílů černomořské ekonomické iniciativy, a sice dosažení co největší ekonomické kompatibility na evropské úrovni, která by dovolila buď co nejrychlejší integraci do struktur Evropské unie, nebo co nejpřínosnější spolupráci dalších zainteresovaných zemí, nebo efektivní výměnu zkušeností a vztahy spolupráce s jinými organizacemi a programy regionální spolupráce, v první řadě s Evropskou unií, ale i se Středoevropskou iniciativou, Radou států z oblasti Baltského moře či se Středozemním fórem. Rumunsko se snažilo být aktivním členem černomořského uskupení i přes svou nelehkou vnitro-ekonomickou situaci poloviny 90. let a neustále zdůrazňovalo svoji snahu o co nejrychlejší integraci do evropských a euroatlantických struktur. Na třetím setkání na vysoké úrovni zemí BSEC v Moskvě 25. října 1996 byla podepsána tzv. „Moskevská deklarace šéfů států a vlád zemí BSEC“, která potvrdila rozhodnutí členských zemí i nadále aktivně rozvíjet bilaterální vztahy mezi sebou v zájmu upevnění důvěry, stability a blahobytu v regionu. 4. – 5. června 1998 se v Jaltě, na Ukrajině, konal čtvrtý summit zemí BSEC, který se zapsal do historie černomořského hospodářského společenství tím, že na něm byla schválena „Charta Organizace ekonomické spolupráce v oblasti Černého moře“. Jedná se o významný právní dokument, neboť se jím dosavadní ekonomická „iniciativa“ v oblasti Černého moře měnila na právoplatnou regionální (popř. subregionální) ekonomickou organizaci. Prezident Rumunska Emil Constantinescu zde přednesl příspěvek s názvem: „Regionální spolupráce, doplňující prostředek k urychlení ekonomického rozvoje v perspektivě přijetí do EU“. Tím byl také potvrzen pokračující trend rumunské politiky, i po radikální změně jejích vedoucích představitelů (parlamentní volby v roce 1996 vyhrály poprvé v demokratické historii pravicová politická uskupení), co nejrychleji dokončit transformaci domácí ekonomiky tak, aby země byla schopná vyhovět evropským a euroatlantickým požadavkům, zavazujícím ji jako jednoho z tehdejších kandidátských států. 1. května 1999 vstoupila v platnost Charta organizace. BSEC tak získala mezinárodněprávní identitu a oficiálně se tak z ní stala plnohodnotná regionální organizace ekonomického rázu. Organizace posléze vytvořila efektivní kooperativní rámec s Evropskou unií a posílila tak snahu některých svých členů integrovat se v budoucnu do jejích struktur. Rumunsko bylo předsednickou zemí BSEC poprvé od listopadu 1996 do dubna 1997 (na základě rotačního principu mezi členskými zeměmi na dobu 6 měsíců), poté předsedalo už Organizaci BSEC v období května až října 2000 a zatím naposledy od listopadu 2005 do dubna 2006. Při svém posledním předsednictví Rumunsko prosazovalo zvýšení efektivity organizace a zdůrazňovalo nutnost těsnější spolupráce v oblastech dopravy a energetických 59

sítí, soudnictví, ekonomické a obchodní, dobrého vládnutí a institucionální obnovy, stejně jako v oblasti trvale udržitelného rozvoje, s důrazem na životní prostředí. Vzhledem k blížícímu se rozšíření Evropské unie právě o Rumunsko a Bulharsko, Rumunsko usilovalo o zintenzivnění partnerství mezi Organizací BSEC a Evropskou unií, především na poli podpory při realizaci rozvojových projektů organizace. Rumunsko se také snažilo o propagaci bezpečnostní dimenze organizace ve smyslu posílení bezpečnosti a stability celého evropského kontinentu a poukazovalo na nutnost iniciovat komplexní a souvislý proces reformy Organizace BSEC tak, aby byla schopná efektivně čelit novým výzvám a trendům na regionální a kontinentální úrovni.96

Schéma č. 2: Porovnání ekonomického růstu černomořského regionu s ostatními celky za rok 2006

Zdroj: BSTDB, Annual Report 2006 URL:

5. 1. 2. POLITICKÝ ROZMĚR SPOLUPRÁCE V posledních několika letech výrazně vzrostl také politický význam oblasti Černého moře. Navzdory stále si uchovávající významné ekonomické role si černomořská oblast postupně buduje i svoji nepřehlédnutelnou geopolitickou pozici v rámci mezinárodního společenství. Jako most mezi Evropou a Blízkým východem a přes Zakavkazsko se Střední Asií tak může Černé moře symbolizovat roli důležitého strategického partnera při hledání řešení pro

96

Více o posledním předsednictví Rumunska v Organizaci BSEC viz.: Romanian Chairmanship –in-Office of BSEC: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10838&idlnk=1&cat=3

60

konfliktní situaci Blízkého východu a výbušného Balkánu nebo pro nepřehlednou situaci Jižního Kavkazu. Na úspěšnost Organizace BSEC by chtělo navázat nově vytvořené Černomořské fórum partnerství a dialogu (Black Sea Forum for Dialogue and Partnership, BSFDP), za jehož založením stojí rumunská iniciativa v této oblasti. Jeho vznik se datuje k 5. červnu 2006, kdy se do Bukurešti na oficiálně první summit fóra sjeli představitelé devíti států (Arménie, Ázerbájdžán, Bulharsko, Gruzie, Řecko, Moldávie, Rusko, Turecko, Ukrajina), společně se zástupci dalších států světa, za účelem „zmapovat myšlenky pro černomořský region a vytvořit z něj tak lepší místo pro život jeho obyvatel a pro jejich společnou budoucnost“97 BSFDP je rozvíjejícím se procesem aktivní účasti a spolupráce všech zainteresovaných stran, zajímajících se nikoliv pouze o současnou situaci v regionu, ale také (a hlavně) o budoucí rozvoj oblasti. BSFDP představuje ucelený a transparentní politický rámec, který je založen na aktivním a otevřeném dialogu mezi institucemi a občanskou společností uvnitř černomořského regionu, stejně jako s evropskými a euroatlantickými partnery (v současné době dochází v rámci Fóra ke konsolidaci „komunikačních sítí“ na politické, ekonomické a kulturní úrovni mezi Fórem a interregionálními a mezinárodními institucemi – jde tedy o významný proces pro černomořský region, jehož cílem je dosáhnout takové pozice uvnitř mezinárodního prostředí, v níž by region byl schopen adekvátním způsobem reagovat jak na globální příležitosti, tak na její výzvy).98 Záměrem Fóra je vytvořit účinnou platformu pro spolupráci, zavázat členské státy k rozvoji regionální strategie a společné nové politické vize a ztotožnit se s příležitostmi, jež jsou založené na této vizi. Fórum si vytyčilo následující cíle: •

podporovat zajištění stability, demokratické transformace a evropských snah v černomořském regionu;

•

usnadnit rozšířený regionální dialog mezi vládami členských zemí a nevládními organizacemi;

•

vytvořit novou platformu a nové příležitosti pro země regionu pomocí podpory regionálních zájmů kooperativním, transparentním a solidárním způsobem;

•

usilovat o vytvoření nových nápadů v oblasti prevence konfliktů a krizového managementu, rozvíjet příležitosti v multilaterálním kontextu;

97

Poselství Fóra, přednesené při jeho založení prezidentem Rumunska Traianem Basescem (1st Summit: Bucharest, Romania 5th of June 2006: http://www.blackseaforum.org/ 98 Viz.: Extra-regional Partners: http://www.blackseaforum.org/er_partners.html

61

•

prozkoumat bezvýznamný potenciál jistých oblastí regionální spolupráce a potenciál spolupráce s mezinárodními institucemi, které jsou už v oblasti aktivním hráčem;

•

zvýšit úsilí v koordinaci činností uskutečňovaných mezi „hráči“ regionu a účastníky mimo region (jiné regionální a mezinárodní organizace, ostatní státy) a dotýkající se vytyčených priorit;

•

zvýšit dynamiku regionálního trhu v oblasti Černého moře a přiblížit ho tak Evropskému ekonomickému trhu;

•

posílit spolupráci a studijní výměny mezi akademickými institucemi, stejně jako zvýšit počet dlouhodobých investic do regionální bezpečnosti.99

V příštích letech se chtějí představitelé BSFDP zaměřit na: •

další budování vzájemné důvěry;

•

usnadnění koordinace mezi regionálními iniciativami;

•

větší ochotu zemí regionu ztotožnit se se základními myšlenkami spolupráce;

•

propagaci pragmatických regionálních projektů zohledňujících aktuální potřeby regionu;

•

podporu dialogu mezi členy Fóra a vyvolat u nich potřebu sdílet úkoly regionu s ostatními extra-regionálními partnery (např. s EU, OSCE, SEECP, BSEC, specializovanými agenturami OSN, WTO, atd.);

•

respektování, udržování a propagaci základních hodnot BSFDP – porozumění, důvěra, tolerance, dialog, spolupráce a solidarita.100

BSFDP není organizací a není institucionalizovaným tělesem. Statut a postavení Fóra je obsahem „Společné deklarace“101, která představuje základní dokument této politické platformy. Fórum je iniciativou zemí v oblasti Černého moře, která má společné tři aspekty: společnou agendu, vizi a budoucnost, založenou na zdravém vývoji.

5. 1. 3. BEZPEČNOSTNÍ ROZMĚR SPOLUPRÁCE Bezpečnostní program pro oblast Černého moře se rozběhl v roce 2001, s cílem posílit regionální bezpečnostní sytém založený na kooperaci a integraci. Program je jedinečný svým posláním dát dohromady vysoké politické činitele černomořského regionu s vyššími americkými důstojníky za účelem hlubšího porozumění bezpečnostních otázek ovlivňujících region a za účelem podpory při řešení problémů v oblastech společného zájmu. Program je 99

Cit.: BSFDP. Concept. Objectives of the Forum: http://www.blackseaforum.org/concept.html Cit.: BSFDP. Main Values: http://www.blackseaforum.org/main_values.html 101 Blíže viz.: Joint Declaration of the BSFDP: http://www.blackseaforum.org/joint_declaration.html 100

62

diskusním fórem pro otázky bezpečnosti, které jsou specifické pro region Černého moře, a které zahrnují americké bezpečnostní odborníky do černomořského bezpečnostního dialogu. Programu se účastní představitelé armády a specialisté na civilní bezpečnost, a to ze Spojených států amerických a z deseti zemí z oblasti Černého moře (státy černomořské spolupráce, včetně Rumunska). Nově byl program rozšířen o Kazachstán a Chorvatsko. Černomořský bezpečnostní program a jeho předchůdce „Národní bezpečnostní program Ukrajiny“ přivedly společně od roku 1997 do uvedených bezpečnostních struktur 345 regionálních a 130 amerických vojenských činitelů a specialistů.102 Bezpečnostní program pro oblast Černého moře vznikl za pomoci štědrého grantu od společnosti Carnegie z New Yorku (Carnegie Corporation of New York), s podporou Ministerstva obrany Spojených států amerických. Program černomořské bezpečnostní spolupráce obecně usiluje o: •

prohloubení porozumění ohledně globální a regionální strategie, obranného uspořádání a vojenské reformy a restrukturalizace u účastníků Programu;

•

ztotožnění se s širokým rámcem společných dohod existujících mezi národy v oblasti Černého moře, včetně poznání společné historie regionu a hodnot, které sdílí;

•

zdůraznění spolupráce u otázek životního zájmu zemí regionu, snaží se identifikovat ty otázky, které regionální národy rozdělují a zároveň prezentuje současné výzvy regionální spolupráce;

•

odborný výcvik pro politické představitele zemí černomořského regionu skrze školící střediska americké národní bezpečnosti.103

Na konci října 2006 se konal v Bukurešti regionální „workshop“ černomořského bezpečnostního programu, v rámci kterého přibližně 40 účastníků diskutovalo o otázkách regionální spolupráce a rozvoje vztahů regionu s NATO a EU (regionální semináře se konají každoročně v září nebo v říjnu v některé z regionálních zemí, popř. v členských státech NATO a EU či v rámci zasedání některé z mezinárodních organizací). Setkání bezpečnostních expertů na rumunské půdě bylo pokračováním každoroční dubnové schůzky představitelů Programu (za Rumunsko se obvykle účastní 4 lidé, např. státní sekretář ministra obrany, hlavní poradce prezidenta, zástupce vojensko-zpravodajského útvaru ministerstva nebo zástupce parlamentního výboru pro bezpečnostní otázky), která je několikadenní a začíná v některé ze zemí černomořského regionu a končí ve Spojených státech amerických, konkrétně na univerzitě v Harvardu (Program bezpečnostní spolupráce v oblasti Černého 102 103

Cit.: About Black Sea Security Program: http://www.harvard-bssp.org/bssp/about Cit.: About Black Sea Security Program: http://www.harvard-bssp.org/bssp/about

63

moře je tak nazýván jako „Harvardský bezpečnostní program pro oblast Černého moře“ – Harvard´s Black Sea Security Program). V dubnu 2008 se bude setkání představitelů Programu konat v Bělehradě, v Srbsku.104 5. – 6. března 2008 se bude v Istanbulu, v Turecku konat mezinárodní bezpečnostní konference na téma: „Bezpečnost hranic a globální terorismus“. Této konference, která se bude mimo jiné zabývat aktuálním partnerstvím černomořského a středozemního bezpečnostního regionu, se bude účastnit také zástupce Rumunska, konkrétně Francisc Lalciu, specialista z Útvaru pro boj s přeshraniční kriminalitou rumunské hraniční policie. Jeho příspěvek se bude týkat analýzy rumunského Programu bezpečnosti hranic (Romania´s Border Security Programme) – rozbor strategie boje s přeshraniční kriminalitou a otázka ilegální imigrace, posilování kooperace s EU v této oblasti, využití telekomunikačních systémů pro boj, výhled do budoucna – možné výzvy v této oblasti spolupráce.105

5. 2. SPOLUPRÁCE V JIHOVÝCHODNÍ OBLASTI EVROPY Pojmenování „jihovýchodní Evropa“ v posledních letech v prostředí mezinárodní politiky nahradilo pojem „Balkán“. Negativní vnímání Balkánu světovým společenstvím jako oblasti plné „sousedských“ konfliktů a výrazné diskriminace menšin přivedlo na určitou dobu tento region na okraj zájmu evropských národů. Během studené války se na Balkán nahlíželo jako na součást východní Evropy, a pokud jako na zvláštní region, pak hlavně optikou vlivu velmocí. Po jejím skončení jako hlavní charakteristika pro Balkán ožil výraz balkanizace, vymyšlený koncem 19. století jako synonymum pro kouskování států do směšných státečků se směšně velikými ambicemi. Poznačeno tehdejším vývojem na Balkánském poloostrově bylo i Rumunsko, a to kvůli sporům ohledně maďarské menšiny a také kvůli vlně ilegálních pracovních migrantů, kterou vyslalo.106 V polovině 90. let pak nastal v mezinárodním přístupu k Balkánu první zlom, a to v souvislosti se třemi historickými událostmi - ukončení válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině a urovnání krize mezi Řeckem a Makedonií. Od této doby začala Evropa Balkánu významně ekonomicky pomáhat. Druhý zlom pak následoval v roce 2000, a sice pád 104

Cit.: Black Sea Security Program Regional Workshops: http://www.harvard-bssp.org/bssp/about Pozvánka na konferenci viz: Border Security & Global Terrorism: http://www.harvardbssp.org/files/R78%20-%20Border%20Security%20&%20Global%20Terrorism.pdf 106 Tesař, F.: EU-35: dojde k rozšíření na Balkán? In: Mezinárodní politika 11/2006, s. 4. 105

64

autoritativních režimů v Chorvatsku a v Srbsku a započetí jednání o přidružení do EU se státy bývalé Jugoslávie a přístupových jednání s Rumunskem a Bulharskem.107 Osudy Evropy a Balkánu se tak poprvé významně protnuly v době jugoslávské krize a ještě více se protínají a získávají na důležitosti dnes, kdy se Balkán postupně snaží integrovat do evropských a euroatlantických struktur. Zeměpisné vymezení Balkánského poloostrova nepřímo zařazuje Rumunsko mezi balkánské státy. Se vzrůstajícím politickým a ekonomickým potenciálem a se svými evropskými a euroatlantickými aspiracemi se však Rumunsko začalo od tradičních balkánských států vzdalovat a dnes se již, zejména pro geopolitické účely, poloha Rumunska (a Bulharska) definuje v rámci „západního Balkánu“. Nejčastěji se však v poslední době používá široký pojem „jihovýchodní Evropa“. Rumunsko tím, že se stalo aktivním účastníkem regionálních iniciativ v rámci jihovýchodní Evropy, výraznou měrou přispělo k politické stabilitě a k ekonomickému rozvoji států regionu. Před vstupem do euroatlantických, respektive evropských struktur, Rumunsko svoji aktivitou v rámci regionu upozornilo na svoji významnou roli, především pak v otázce bezpečnostní stability této oblasti, která je i nadále, i přes relativní klid a mír, citlivým aspektem celé evropské bezpečnosti. Vstup Rumunska do Evropské unie pak může, vzhledem k současným snahám balkánských států stát se co nejdříve to bude možné členskými státy Evropské unie, motivovat jihovýchodní národy v jejich politickém, ekonomickém a společenském reformním úsilí, které v konečném důsledku povede k rozvoji a stabilizaci celého regionu.

5. 2. 1. SECI = SOUTHEAST EUROPEAN COOPERATIVE INITIATIVE, INICIATIVA JIHOVÝCHODNÍ EVROPSKÉ SPOLUPRÁCE Iniciativa jihovýchodní spolupráce byla založena na zahajovacím setkání participujících států jihovýchodního regionu 5. – 6. prosince 1996 v Ženevě. Celkem 13 států, včetně Rumunska, se zavázalo spolupracovat v ekonomické oblasti a při ochraně životního prostředí. Koordinátorem (nejvyšším představitelem) procesu spolupráce se stal Rakušan (bývalý vicekancléř) Erhard Busek. SECI vznikla jako společný projekt Evropské unie a Spojených států amerických, ale nikoliv

jako

jeden

z programů

pomoci

pro

region

jihovýchodní

Evropy.

Jako

institucionalizované těleso je buď v roli iniciátora nebo zprostředkovatele projektu, který

107

Tesař, F.: EU-35: dojde k rozšíření na Balkán? In: Mezinárodní politika 11/2006, s. 4.

65

může nabídnout některý z kooperativních partnerů v rámci Iniciativy a který je zaměřen na rozvoj regionu. Důležité ovšem je, že SECI je pouze doplňkovým nástrojem v oblasti rozvojových projektů určených pro region, tzn. že nesoutěží s projekty ostatních regionálních iniciativ, mezinárodních organizací nebo rozvojovými projekty v rámci politik Evropské unie a nesnaží se o zdvojování již existujících programů. Mezinárodní finanční instituce, Evropská unie nebo Spojené státy americké se mohou podílet na projektech SECI (např. poskytnutím odborných analýz, studií nebo návrhů úprav daných oblastí zájmu) a naopak SECI se může účastnit projektů vypracovaných jimi (např. poskytnout technickou podporu). Iniciativa si vytyčila následující cíle: •

podpora úzké spolupráce mezi vládami regionu;

•

vytvoření nových komunikačních kanálů v rámci regionu;

•

zdůraznění a koordinace regionálního plánování;

•

nalezení potřebných doplňujících a chybějících regionálních spojení;

•

efektivní

zapojení

soukromého

sektoru

do

regionálního

ekonomického

a

environmentálního úsilí; •

pomoc při vytváření takového regionálního klimatu, které posílí šíření know-how a povede k větším investicím do soukromého sektoru;

•

podpora při harmonizaci obchodního práva a jeho politik.108

SECI se specializuje na podporu čtyř hlavních oblastí rozvoje: na infrastrukturu, energii, životní prostředí a na rozvoj soukromého sektoru. V rámci SECI pracují tzv. „národní koordinátoři“, kteří ve své roli zprostředkovatelů usilují o navazování vztahů mezi SECI a vnitrostátními orgány zúčastněných států regionu a soukromými investory. Každý stát regionu má svého koordinátora, jehož úkolem je také informovat představitele své země a investory ve své zemi o příslušných aktivitách SECI a navrhovat náležité kroky, které mají být podniknuty v rámci dalších aktivit SECI v souladu s rozhodnutím Koordinátora SECI. Rumunským koordinátorem je v současné době Razvan Rusu, generální ředitel pro rozšířenou Evropu. Tělesem s rozhodovací pravomocí a motivační silou Iniciativy je SECI Výbor pro agendu (SECI Agenda Committee), který vymezuje společnou oblast ekonomického a environmentálního zájmu regionu a stanovuje priority, na základě kterých jsou pak navrhovány a realizovány konkrétní projekty. Až do září 2000 se

108

Cit.: SECI. Introduction: http://www.secinet.info/?Bintro=1

66

pravidelná setkání Výboru konala v rámci zasedání Ekonomické komise OSN pro Evropu, v Ženevě (v pořadí 20. setkání Výboru se konalo v Bukurešti v září 2001).109 Do roku 1997 fungovala uvnitř SECI Obchodně-poradenská rada (SECI Business Advisory Council) jako konzultativní platforma pro sektor soukromých investic. Z důvodu existence shodného orgánu v rámci Paktu stability, a tedy dvou institucí stejného zaměření v jednom regionu, došlo v prosinci 2002 k jejich sloučení a vzniku jednoho institutu „Obchodně-poradenské rady pro jihovýchodní Evropu“ (Business Advisory Council for Southeast Europe, BAC for SEE). Rada úzce spolupracuje se speciálním koordinátorem Paktu stability pro jihovýchodní Evropu a svou pomoc směřuje k osmi zemím, jsou to kandidátské země EU a země, usilující o vstup do evropských struktur (Albánie, Rumunsko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Srbsko a Černá Hora, Moldávie, Makedonie). Rada je složená ze 40 obchodníků z 20 různých zemí (mezinárodní finanční instituce, mezinárodní organizace, regionální iniciativy, např. OECD, BSEC, atd.). Rumunsko je v zastoupení tří finančníků, z nichž dva působí v sektoru financí a jeden v sektoru bankovnictví. Hlavním posláním Rady je vytvořit životaschopné partnerství mezi vládou/administrativou a soukromým sektorem na národní i regionální úrovni.110 Pro usnadnění ekonomické spolupráce a podpory soukromých investic v regionu funguje z iniciativy SECI od roku 1998 SECIPRO síť, která byla založena za účelem zjednodušení regionálního obchodování a posílení dopravní dostupnosti, a to jak pro veřejný, tak pro státní sektor (v rámci SECI v současné době existuje 10 národních PRO Výborů, v Rumunsku pracuje tzv. ROMPRO).111

5. 2. 2. SECI CENTER BUCHAREST, REGIONAL CENTER FOR COMBATING TRANS-BORDER CRIME = REGIONÁLNÍ CENTRUM PRO BOJ S PŘESHRANIČNÍ KRIMINALITOU V Kosovu, v Srbsku a v Bosně a Hercegovině má, tak jako i jinde v jihovýchodní Evropě, silné postavení organizovaný zločin, sahající svými vazbami až do nejvyšších politických kruhů. Rumunsko, které bylo často ze strany Evropské komise kritizováno za nedostatečný boj proti organizovanému zločinu, se však v poslední době snaží tento celoregionální dlouhotrvající problém řešit a protože se jedná o globální aspekt je nutné jej řešit celoplošně.

109

Viz.: SECI. Structure: http://www.secinet.info/?BStructure=1 Blíže o cílech a činnosti orgánu viz.: Business Advisory Council for South Eastern Europe: http://www.secinet.info/?BRole=1 111 Více o SECIPRO sítích viz.: Who we are and What we do: http://www.secipro.net/about.jsp 110

67

Proto také bylo založeno v květnu 1999 Centrum pro boj s přeshraniční kriminalitou pro oblast jihovýchodní Evropy. Zároveň bylo rozhodnuto, že sídlem „boje“ se stane Bukurešť. Primárním cílem programu je zlepšit regionální spolupráci v přeshraničním boji s kriminalitou a tím vytvořit příznivé obchodní prostředí a učinit jej tak atraktivnější pro zahraniční investory. Nástrojem, který má pomoci k naplnění vytyčeného cíle, je efektivní koordinace mezi soudními orgány jednotlivých států regionu a protože je organizovaný zločin fenoménem celosvětovým dochází také ke spolupráci se zeměmi mimo region a s příslušnými mezinárodními organizacemi. SECI Centrum tak představuje „katalyzátor“ efektivních pracovních vztahů mezi zúčastněnými vedoucí k účinné spolupráci s vyloučením duplicity v rámci podobného úsilí ostatních programů.112 SECI Centrum si stanovilo následující úkoly: •

zřízení mechanismu, který má vést ke zlepšení spolupráce mezi soudy na národní úrovni jednotlivých států regionu za účelem prevence a potlačení přeshraniční kriminality;

•

podporovat činnost demokratických soudních orgánů tím, že bude zastávat pozici „poskytovatele služeb“ pro jejich každodenní aktivity;

•

poskytovat pomoc zemím regionu při harmonizaci jejich soudní legislativy pokud jde o požadavky Evropské unie v této oblasti;

•

podporovat činnost specializovaných „Zvláštních jednotek“, které jsou určeny k potírání ilegálního obchodu s lidmi, obchodu s drogami, obchodních podvodů, krádeží aut, finanční kriminality, celních podvodů.113

SECI Centrum je jedinečným bezpečnostním tělesem v jihovýchodní Evropě, které efektivně koordinuje činnost celních, policejních a soudních orgánů. Jeho rychlost ve výměně nutných informací je jedním z rozhodujících předpokladů pro úspěšnost prováděných operací. Přínosem je také hospodárnost Centra, která je dána tím, že na jednom jediném místě jsou soustředěni zástupci všech zainteresovaných stran. Zjednodušený právní rámec pro všechny typy spolupráce a to, že Centrum představuje ideální místo pro společný výcvik a výměnu zkušeností, z něj činí dnes již nepostradatelný nástroj jihovýchodních států v jejich boji proti organizovanému zločinu. Na rozhodovacím procesu a na rozvoji politik SECI Centra se významně podílí také mimoregionální bezpečnostní složky v roli stálých poradců, např. celosvětový Interpol nebo Světová celní organizace (World Customs Organization). Stálý pozorovatelský statut v SECI 112 113

Cit.: SECI Center, Mission and Objectives: http://www.secicenter.org/p128/Mission_and_objectives Cit.: SECI Center, Mission and Objectives: http://www.secicenter.org/p128/Mission_and_objectives

68

Centru má 17 zemí (např. Itálie, Japonsko, Spojené státy americké a řada dalších) a pozorovatelem jsou také některé mezinárodní organizace (EUBAM = European Union Border Assistance Mission to Moldova and Ukradne, UNDP Romania nebo UNMIK = United Nations Mission to Kossovo). V praxi pak tvoří kooperační síť rámec smluv a dohod uzavřených mezi SECI Centrem a zahraničními partnery.114 SECI Centrum se připojilo k celosvětovému úsilí v boji proti terorismu již v září 2001 přijetím tzv. „Bukurešťské deklarace o potlačení terorismu“ a „Rezoluce o podpoře vyšetřovacího procesu vztahujícímu se k teroristickým útokům ve Spojených státech amerických“.115 O celosvětové prestiži a důležitosti SECI Centra vypovídá i zatím poslední událost v souvislosti s fungováním Centra, kdy v listopadu 2007 americká FBI (The United States Federal Bureau of Investigation) darovala Centru plně vybavenou multimediální „soudní knihovnu“ a při té příležitosti byla zdůrazněna jedinečná a rozhodující role Centra, jako mostu mezi Evropskou unií a státy mimo Evropskou unii. Zároveň byla vyzdvihnuta jeho úspěšnost a operační rychlost.116 Hlavním cílem Centra pro rok 2008 je se ještě důsledněji zaměřit na přeshraniční organizované kriminální skupiny, a to skrze zesílenou spolupráci mezi členskými zeměmi. Operační aktivita Centra by měla být posílena pomocí silnějšího právního rámce, k čemuž dojde sloučením s Iniciativou Paktu stability v oblasti organizovaného zločinu. Ke stálým pozorovatelům má přibýt nový člen, kterým se má stát Izrael.117

5. 2. 3. SEECP = SOUTH EAST EUROPEAN COOPERATION PROCESS, PROCES SPOLUPRÁCE V JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ SEECP je neinstitucionalizovaným tělesem regionální spolupráce, vytvořeným v roce 1996 jako nové kooperační fórum doprovázející vznik nových demokracií na Balkáně. SEECP může být považována za nástupce kooperační iniciativy v oblasti Balkánu, která byla vytvořena Nicolaem Titulescem v meziválečném období přijetím tzv. „Balkánského paktu118“ (Pact of Balkan Agreement, s oficiálním názvem Pacte d'Entente Balcanique) v roce 1934 a

114

Viz.: SECI Observers: http://www.secicenter.org/m122/SECI_Observer_Countries Blíže k „Antiteroristické deklaraci“ viz.: Antiterrorism Declaration: http://www.secicenter.org/p135/Antiterrorism_Declaration 116 Více o této události viz.: Multimedia law enforcement library donated by FBI to SECI Center: http://www.secicenter.org/p284/28_November_2007 117 Více o plánech na rok 2008 viz.: Important steps in the fight against transborder crime: http://www.secicenter.org/p285/28_November_2007 118 Blíže k Balkánskému paktu viz.: The Balkan Entente: http://www.mae.ro/seecp/balkan_pact.html 115

69

která ve své činnosti pokračovala i po skončení druhé světové války v podobě konferencí ministrů zahraničních věcí Albánie, Řecka, Jugoslávie, Rumunska a Turecka.119 Každoroční shromáždění ministrů zahraničních věcí se v Bukurešti konalo poprvé v roce 1999, avšak ještě před jeho zahájením se uskutečnilo jedno mimořádné setkání, které bylo věnované vyhodnocení situace v Kosovu a kterého se účastnily Bulharsko, Řecko, Makedonie, Rumunsko a Turecko. Od roku 1997 se pořádá každoroční shromáždění hlav států a vlád jihovýchodní Evropy (tzv. summit), které se postupem doby stalo hlavním politickým fórem. V Bukurešti se konal summit v rámci rumunského předsednictví poprvé v únoru 2000 (předsednictví od dubna 1999 do března 2000). Na základě rotačního principu je pak určováno předsednictví jedné z členských zemí SEECP (s roční mandátem od dubna do března), kterou reprezentuje ministerstvo zahraničních věcí. Předsednická země má za úkol koordinovat aktivity SEECP, uspořádat každoroční summit a shromáždění politických představitelů členských zemí, ale také reprezentovat SEECP na mezinárodní úrovni. SEECP se zabývá následujícími tématy120: •

posilování stability, bezpečnosti a dobrých sousedských vztahů;

•

zintenzívnění multilaterální ekonomické a obchodní spolupráce v regionu, zejména pak v oblasti přeshraniční spolupráce, za pomoci vyspělé dopravní, komunikační a energetické infrastruktury, investic a propagace obchodu;

•

podpora spolupráce v humanitární, sociální a kulturní oblasti;

•

spolupráce v soudní oblasti, především pak v otázkách boje proti organizovanému zločinu, nezákonnému dovozu narkotik a zbraní a proti terorismu.

V rámci SEECP byly přijaty dva významné dokumenty odrážející poslání SEECP v regionu – v lednu 2001 „Akční plán pro ekonomickou regionální spolupráci“ (Action plan for the economic regional cooperation), dávající SEECP možnost mít své vlastní portfolio zesilující jeho ekonomickou roli v regionu a v listopadu 2002 „Memorandum o souhlasu“ (Memorandum of Agreement), týkající se regionálního trhu s energií v oblasti jihovýchodní Evropy, s cílem naplnit požadavky Evropské unie v oblasti energetiky a integrovat tak regionální elektrické systémy do systému Evropské unie.121 Během prvního rumunského předsednictví (1999-2000) byla SEECP potvrzena jako významná regionální organizace ekonomické spolupráce a tento fakt byl přínosem pro její členské státy usilující o vstup do evropských a euroatlantických struktur. Tato skutečnost se 119

Cit.: SEECP, History and functioning principles: http://www.mae.ro/seecp/history.html Cit.: About SEECP, major themes: http://www.mae.ro/seecp/history.html 121 Cit.: About SEECP, main dimensions of the SEECP: http://www.mae.ro/seecp/history.html

120

70

odrazila v následné Deklaraci NATO (duben 1999), ve které Severoatlantická aliance považovala aktivity SEECP za hodnotný doplněk ke svým vlastním akcím vedoucím k udržování míru, stability a bezpečnosti v jihovýchodní Evropě. Jedním z nejdůležitějších příspěvků rumunského předsednictví však byl podpis „Charty o dobrém sousedství, stabilitě, bezpečnosti a spolupráci v jihovýchodní Evropě“ (Charter on Good-Neighborly Relations, Stability, Security and Cooperation in South-Eastern Europe) v Bukurešti, v únoru 2000 a který je zároveň základním a podstatným politickým dokumentem celé struktury regionální spolupráce SEECP.122 Zatím poslední předsednictví Rumunska v období duben 2004 až březen 2005 se neslo v duchu očekávaného vstupu Rumunska do Evropské unie a tato skutečnost se odrazila i v cílech, které si stanovilo rumunského předsednictví: •

zvýšení role SEECP jako platformy pro Evropskou integraci (podpora soudržné proevropské a euroatlantické politiky západního Balkánu);

•

upevnění schopnosti SEECP stát se hlasem regionu „par excellence“ (rozvoj reálné regionální agendy prostřednictvím konceptů regionálního vlastnictví a vůdcovství v rámci multilaterálního fóra);

•

spolupráce s ostatními regionálními iniciativami a konsolidace SEECP jako fóra pro dialog a politické konzultace;

•

zviditelnění SEECP v Evropě a na mezinárodní úrovni.123

Jako fórum politického dialogu a konzultací, SEECP představuje důležitý nástroj v propagaci zájmů jihovýchodního regionu týkající se v prvé řadě integrace do evropských a euroatlantických politických a ekonomických struktur. Z SEECP se postupem doby stal důvěryhodný partner, jak pro budoucnost oblasti jihovýchodní Evropy, tak pro budoucnost mezinárodního společenství. Rumunsko se v rámci SEECP snaží přispívat k naplňování politických a ekonomických cílů fóra, které jsou nyní zaměřeny na úsilí balkánských států stát se co nejdříve členy Evropské unie.

5. 2. 4. SPSEE = STABILITY PACT FOR SOUTH EASTERN EUROPE, PAKT STABILITY PRO JIHOVÝCHODNÍ EVROPU SPSEE je prvním vážným pokusem mezinárodního společenství o vytvoření komplexní a dlouhotrvající strategie prevence konfliktů v oblasti jihovýchodní Evropy. Idea založení Paktu 122 123

Viz.: About SEECP: http://www.mae.ro/seecp/history.html Cit.: Chairmanship – Objectives: http://www.mae.ro/seecp/objectives.html

71

se datuje ke konci roku 1998 a tak časově předcházela válce v Kosovu. SPSEE byl založen 10. června 1999 v Kolíně nad Rýnem z iniciativy Evropské unie. V zakládacím dokumentu se více než 40 partnerských zemí a organizací zavázalo podpořit země jihovýchodní Evropy „v jejich úsilí podporovat mír, demokracii, respekt k lidským právům a ekonomickou prosperitu za účelem dosažení stability celého regionu“. V době založení SPSEE byla všem zemím regionu přislíbena integrace do Severoatlantické aliance. Pakt stability čerpá ze zkušeností mezinárodního společenství v oblasti řízení krizí. Prevence konfliktů a budování míru mohou být úspěšnými procesy jen za předpokladu, že budou provázanými procesy ve třech klíčových oblastech: v oblasti vytváření bezpečnostního prostředí, v oblasti podpory právně udržitelných demokratických systémů a podpory ekonomického a sociálního blahobytu. Pakt stability je politickým prohlášením o závazcích a rámcovou smlouvou o mezinárodní spolupráci vedoucí k rozvoji a sdílení strategií mezi všemi partnery, kteří prostřednictvím vzájemné kooperace usilují o stabilitu a růst v jihovýchodní Evropě. Pakt stability není novou mezinárodní organizací ani nemá žádné nezávislé finanční zdroje nebo prováděcí struktury. V čele Paktu stability stojí Zvláštní koordinátor Erhard Busek (který je také vedoucím představitelem, koordinátorem, Iniciativy jihoevropské spolupráce) a jeho 30-ti členný tým. Mezi jeho nejdůležitější úkoly patří vytváření politických strategií (v souladu se zájmy všech zúčastněných), sladit již existující iniciativy s těmi novými v regionu a tak zamezit zbytečné duplicitě regionálních aktivit. Sídlo Zvláštního koordinátora je v Bruselu.124 Nejdůležitějším politickým nástrojem Paktu stability je tzv. „Regionální stůl“ (Regional Table) jako rozhodovací těleso, pod ním pak operují tři „Pracovní stoly“ (Working Table I., II., III.) jako tělesa implementující rozhodnutí „Regionálního stolu“. Každá pracovní skupina se zaobírá určitým tématem, Pracovní skupina I. má na starosti demokratizaci a lidská práva, Pracovní skupina II. ekonomickou rekonstrukci, spolupráci a rozvoj a Pracovní skupina III. bezpečnosní otázky, rozdělené na dvě podskupiny: první bezpečnost a obrana, druhá soudnictví a vnitropolitické záležitosti. Speciálním rysem regionální skupiny a pracovních skupin je fakt, že představitelé zemí jihovýchodního regionu jsou poprvé ve stejném postavení se zástupci mezinárodních organizací a finančních institucí při rozhodování o budoucnosti jejich regionu a při určování priorit dotýkajících se všech tří pracovních skupin.125 Poprvé se na rumunské půdě konalo mimořádné zasedání Paktu stability 5. června 2002, kdy v rámci jednání regionální skupiny Rumunsko souhlasilo s již vytyčenými cíli Paktu 124 125

Viz.: About the Stability Pact: http://www.stabilitypact.org/about/default.asp Viz.: About the Stability Pact: http://www.stabilitypact.org/about/default.asp

72

stability pro rok 2002, tj. zlepšení celkového investičního prostředí v regionu, realizace schválených projektů v infrastruktuře (včetně projektů v energetice), vyřešit otázku nejméně 100.000 uprchlíků, posílit přeshraniční spolupráci s partnery, založení „regionálního referenčního střediska“ pro redukci pěchotních a lehkých zbraní, založení iniciativy pro boj s organizovaným zločinem, jejíž činnost bude koordinována SECI Centrem pro boj s přeshraniční kriminalitou v Bukurešti.126 Zatím poslední zasedání regionální skupiny a pracovních skupin v Bukurešti se uskutečnilo v listopadu 2006. Přibližně 250 účastníků reprezentujících 80 zemí světa a některé mezinárodní organizace rozhodlo, že dojde k přeměně Paktu stability na Radu regionální spolupráce (Regional Cooperation Council) a že uvedená transformace bude realizována v průběhu roku 2007, s tím, že nový regionální kooperační rámec bude plně funkční v první polovině roku 2008.127

126 127

Cit.: Regional Table: http://www.stabilitypact.org/rt/ Cit.: Regional Table: http://www.stabilitypact.org/rt/

73

6. EUROATLANTICKÁ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY RUMUNSKO A SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE (NATO)

6. 1. VÝVOJ VZTAHU RUMUNSKO – NATO Pro popis vývoje vztahu Rumunska a Severoatlantické aliance bylo zvoleno chronologické členění do tří období – první polovina 90. let, druhá polovina 90. let a v novém tisíciletí. Zdlouhavý proces přistoupení započal již v prvním porevolučním roce a přes nenaplněný rok 1999 byl ukončen až v březnu 2004.

6. 1. 1. PRVNÍ POLOVINA 90. LET 20. STOLETÍ K počátečnímu kontaktu mezi Rumunskem a Severoatlantickou aliancí došlo v červenci 1990, kdy první rumunský demokratický předseda vlády Petre Roman poslal generálnímu tajemníkovi NATO Manfredu Wörnerovi dopis s pozváním k návštěvě Rumunska a současně s návrhem na jmenování rumunského velvyslance při NATO. Tím byly navázány historicky první diplomatické vztahy Rumunska s Aliancí. Rolí rumunského zástupce při NATO byl vzápětí pověřen vyslanec Rumunska v Belgii. V červenci 1991 se pak odehrála historicky první návštěva generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera v Bukurešti. V říjnu 1991 rumunský prezident Ion Iliescu zaslal generálnímu tajemníkovi NATO poselství, v němž vyjádřil zájem Rumunska o bližší spolupráci s NATO tak, aby z politického a vojenského hlediska byla zajištěna stabilita a bezpečnost vznikajících evropských demokracií, včetně rumunské demokracie. Tato rumunská iniciativa byla prvním vyjádřením Rumunska skrze užší spolupráci s Aliancí dosáhnout vytyčeného cíle země, tj. stát se součástí aliančních struktur. Přání Rumunska zintenzívnit spolupráci s NATO bylo následně potvrzeno, v rámci prvního zasedání Severoatlantické rady pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council, NACC) v Bruselu, rumunským ministrem zahraničních věcí. V únoru 1992 byla oficiálně zahájena činnost Euroatlantického centra v Bukurešti, a to při příležitosti návštěvy generálního tajemníka NATO M. Wörnera v hlavním městě Rumunska. V červenci 1993 se uskutečnily rozhovory mezi předsedou Severoatlantického shromáždění (North Atlantic Assembly, NAA) Loisem Bouvardem a rumunskými představiteli o vztazích Bukurešti s NAA a s NATO, a o případném zapojení Rumunska do západních obranných struktur.

74

V říjnu 1993 náměstek ministra obrany Spojených států amerických navštívil Bukurešť a prezentoval zde americký návrh programu „Partnerství pro mír“. Po schválení Programu Severoatlantickou radou se Rumunsko stalo první z posttotalitních zemí, která 26. ledna 1994 v sídle NATO podepsala rámcový dokument „Framework Agreement“ znamenající účast v programu „Partnerství pro mír“. Individuální plán byl posléze přijat v květnu 1995. V prosinci 1994 byl v Bukurešti podepsán Protokol o zřízení Národní konzultační rady pro euroatlantickou integraci. K prvnímu společnému vojenskému cvičení členských států NATO s kandidátskými zeměmi, včetně Rumunska, v Černém moři došlo v červnu 1995. (Rumunsko se dál účastnilo společných cvičení NATO, nejčastěji v rámci programu „Partnerství pro mír“, a po boku zemí černomořské oblasti, tj. s Bulharskem, Gruzií a Ukrajinou). V říjnu 1995 Rumunsko podepsalo Dohodu o vojenském statutu, uzavřenou mezi členy NATO a účastníky projektu „Partnerství pro mír“ a v listopadu 1995 smlouvu umožňující přelety nebojových letadel NATO nad rumunským územím.

6. 1. 2. DRUHÁ POLOVINA 90. LET 20. STOLETÍ Generální tajemník NATO Javier Solana v květnu 1996 navštívil Rumunsko, a při té příležitosti jej ujistil, že se členem Aliance stane v první vlně rozšiřování. Rumunsko povzbuzené oficiálním ujištěním ze strany Aliance, že se brzy zařadí po bok členských států, požádalo parlamenty členských států Aliance o podporu jeho snahy stát se plnoprávným členem NATO. Tato rumunská prosba určená mezinárodnímu společenství byla odrazem domácího politického konsenzu ohledně hlavního cíle rumunské zahraniční politiky v polovině 90. let 20. století. V srpnu 1996 pak vstoupil v oficiální platnost tzv. „Efektivní program individuálního partnerství Rumunska a NATO“ (v rámci tohoto programu docházelo k pravidelnému tzv. „Individuálnímu dialogu Rumunsko-NATO). V únoru 1997 v Bruselu nově zvolený „pravicový“ rumunský prezident Emil Constantinescu zdůraznil naléhavé přání Rumunska vstoupit při nejbližší příležitosti do NATO. Rumunský parlament posléze jednomyslně schválil rezoluci adresovanou 16-ti členským státům NATO, ve které je vyzývá, aby podpořily vstup Rumunska do Aliance při nadcházejícím summitu NATO v Madridu. V červenci 1997 na tzv. „rozšiřovacím“ summitu NATO v Madridu Aliance rozhodla, že nabídne členství České republice, Maďarsku a Polsku. Současně závěrečné komuniké potvrdilo, že proces rozšiřování bude i nadále pokračovat. Summit ocenil vojenský pokrok Rumunska v posledních letech a konečný text vrcholného

75

shromáždění zařadil tak Rumunsko mezi kandidátské země, které významně pokročily při naplňování kritérií vstupu do NATO128. V říjnu 1997 se v Bukurešti poprvé v historii uskutečnilo zasedání Parlamentního shromáždění NATO v jedné z nečlenských zemí Aliance. V souvislosti s vypuknutím krize v Kosovu v říjnu 1998, rumunský parlament spolu s vládou vyhověl žádosti NATO a dal aliančním bojovým leteckým silám k dispozici rumunský vzdušný prostor. Povolení ale Rumunsko podmínilo předpokladem, že Aliance prostor využije pouze při „naléhavé a mimořádné situaci“. Zároveň země odmítla přímou účast své armády v Kosovu po boku sil NATO. V únoru 1999 vojenští představitelé z Rumunska a Spojených států amerických uvedli do provozu středisko pro kontrolu vzdušného prostoru, jehož dosah kromě Rumunska zahrnoval i sousední oblasti. Na summitu NATO ve Washingtonu v dubnu 1999 bylo rozhodnuto, že další země, které rozšíří Alianci, budou Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko, Lotyšsko, Estonsko a Litva. Rumunští vedoucí představitelé však dali najevo své roztrpčení, neboť summit nestanovil přesný termín pro vstup Rumunska do Aliance. NATO také představilo tzv. „Akční členský plán“ (Membership Action Plan, MAP), který stanovil základy pro individuální hodnocení uchazečů o členství. Rumunsko posílilo svoji pozici kandidáta pro vstup do Aliance hlavně svým aktivním postojem k operacím NATO v Jugoslávii. V květnu 1999 rumunské ministerstvo obrany povolilo letectvu NATO používat rumunská letiště při svých operacích proti Spolkové republice Jugoslávii a v červnu 1999 rumunský parlament převážnou většinou hlasů schválil žádost prezidenta Emila Constantineska, aby byl polskému a českému kontingentu mezinárodních mírových jednotek pro Kosovo (KFOR) při přesunu do Jugoslávie umožněn tranzit přes rumunské území. Příspěvek Rumunska k aliančním bojům v Jugoslávii byl završen v listopadu 1999 vysláním prvních rumunských představitelů do bojů v Kosovu v rámci jednotek KFOR.

128

Na madridském zasedání zemí NATO se opět ukázaly rozdílné zájmy vlivných a mocných. Na konferenci stála na jedné straně Francie a jižní křídlo Aliance, jež chtělo k vstupním rozhovorům přizvat pět zemí (Polsko, Českou republiku, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko), proti čemuž se tvrdě postavily Spojené státy americké. Podle amerického prezidenta Billa Clintona a jeho administrativy byl nejvyšší možný počet kandidátských zemí pro první vlnu tři. Francie nakonec v Madridu ustoupila. V závěrečných komuniké bylo alespoň zmíněno, že rozšiřování nekončí a do dvou let NATO oznámí, které další země by se měly stát členy Aliance. Výslovně přitom byly zmíněny Rumunsko a Slovinsko jako státy s nejlepší výchozí pozicí. (Šesták, M.; Teichman, M.; Havlíková, L.; Hladký, L.; Pelikán, J.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 589).

76

6. 1. 3. V NOVÉM TISÍCILETÍ V červnu 2000 nový vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Joseph Ralston navštívil Bukurešť a na schůzce se staronovým prezidentem Iliescem se společně shodli, že pro Rumunsko je z bezpečnostního hlediska klíčové co nejrychlejší přijetí do NATO (s ohledem na sousedství Rumunska s neklidnou oblastí bývalé Jugoslávie). V rumunském městě Snagov se v březnu 2001 konalo Národní fórum NATO – 2002, na kterém byla vydána deklarace, určená členským zemím Aliance, aby vzali na vědomí národní konsenzus o vstupu Rumunska do euroatlantických struktur. V září 2001 se Rumunsko připojilo ke koalici států, po boku USA a NATO, v boji proti terorismu, když přijalo rozhodnutí, podle něhož může Aliance využívat rumunské území, vzdušný i námořní prostor k boji s mezinárodním terorismem (v reakci na teroristické útoky ve Spojených státech amerických). Na shromáždění deseti kandidátských států ze střední a východní Evropy, tzv. „V10“ v Sofii v říjnu 2001 se konal seminář „Role NATO pro bezpečnost v oblasti Černého moře“, organizovaný pod záštitou Parlamentního shromáždění NATO. V lednu 2002 velitel ozbrojených sil NATO v Evropě generál Ralston při návštěvě Rumunska prohlásil, že Rumunsko udělalo velký pokrok při reformě své armády, avšak ke splnění vojenských kritérií pro připojení k NATO je třeba udělat ještě mnohem více. V té samé době Rumunsko v Londýně podepsalo Dohodu o vzniku Mezinárodní síly pro pomoc a bezpečnost v Afghánistánu, čímž došlo k vyslání prvních rumunských vojenských sil do této oblasti. Na přelomu února a března toho roku navštívila skupina expertů z NATO Bukurešť, za účelem vyhodnocení pokroku Rumunska v plnění Národního programu (plánu) pro vstup. Na shromáždění ministrů zahraničních věcí skupiny z Vilniusu („V10“) v Makedonii v březnu 2002 byla podepsána Společná deklarace, ve které zúčastnění zdůrazňují důležitost rozšíření Aliance pro posílení bezpečnosti v Evropě, společně s podporou boje proti mezinárodnímu terorismu. V rámci následujícího shromáždění „Jaro nových spojenců“ („Spring of New Allies“), organizovaného v Bukurešti rumunskou vládou za účasti vedoucích představitelů zemí skupiny „V10“, byl znovu vyjádřen závazek kandidátských zemí přispívat k realizaci svobodné Evropy, Evropy nerozdělené a plné jistot. Na summitu NATO v Praze v listopadu 2002 bylo Rumunsko oficiálně pozváno ke vstupu do NATO (spolu s dalšími šesti státy) a začala tak vstupní jednání mezi Aliancí a rumunskou stranou. Byl také stanoven termín vstupu do Aliance, a to během roku 2004. Při této

77

příležitosti rumunský prezident Iliescu vystoupil s proslovem o důležitosti a významu tohoto historického aktu pro Rumunsko. V březnu 2003 rumunský ministr zahraničních věcí ujistil generálního tajemníka NATO, že Rumunsko je ochotné a schopné splnit povinnosti a závazky požadované pro členství v Alianci. Současně ho seznámil s dokončenými reformami, které bylo nutné v rámci přístupových podmínek uskutečnit. V Bruselu ministr podepsal vstupní protokoly. V lednu 2004 rumunský parlament jednohlasně schválil Zákon o přistoupení k Severoatlantické smlouvě a 4. března 2004 rumunský prezident Ion Iliescu podepsal vstupní protokol o přistoupení k Severoatlantické smlouvě. Následně 29. března 2004 rumunský předseda vlády Adrian Nǎstase předal ve Washingtonu za Rumunsko do úschovy přístupový dokument, a tím oficiálně učinil z Rumunska plnoprávného člena NATO.129 Za účasti Rumunska jako plnohodnotného člena Aliance se konaly následující dvě vrcholná shromáždění NATO, summit v červnu 2004 v Istanbulu130 (Rumunsko se zde, mimo jiné, ucházelo o to, aby na jeho území byla vybudována alianční základna NATO) a v listopadu 2006 v Rize.131 V dubnu 2008 se má konat summit NATO v Bukurešti. Mezi hlavní témata má patřit pokračující mise NATO v Afghánistánu, protiraketová obrana a rozšiřování Aliance (možnými kandidáty pro pozvání ke vstupu do NATO jsou Albánie, Chorvatsko, Makedonie, příp. Gruzie).132

6. 2. ÚČAST RUMUNSKA V MISÍCH NATO Zapojení prvních rumunských jednotek do misí Severoatlantické aliance bylo v první polovině roku 1996, a to na území Bosny a Hercegoviny. Rumunsko se tak stalo, vzhledem k jeho deklarované ambici integrovat se do aliančních struktur, stálým účastníkem vojenských a mírových misí NATO, jejichž stručný výčet uvádí následující tabulka:

129

Viz: Seven invitees on the verge of NATO membership: http://www.nato.int/docu/update/2004/03march/e0302a.htm 130 Blíže viz: Istanbul NATO Summit 2004: http://www.natoistanbul2004.org.tr/ 131 Blíže viz: Riga NATO Summit 2006: http://www.rigasummit.lv/en/?clng=EN 132 Blíže k nadcházejícímu summitu v rumunské metropoli viz: Summit NATO-Bukurešť 2008: http://www.natoaktual.cz/na_summit.asp?y=na_summit/bukurest2008.htm

78

Tabulka č. 6: Účast Rumunska v misích NATO Označení mise IFOR Operation Joint Endeavour

Teritorium

Časová působnost

Složení sil

Bosna a Hercegovina

březen – říjen 1996

technický prapor (více než 200 členů)

listopad 1996 – prosinec 2004 SFOR Operation Joint Guard Operation Joint Forge

listopad 1996 – červen 2000 Bosna a Hercegovina červenec 2000 – prosinec 2004 prosinec 2000 – prosinec 2004 březen 2002 – dosud

listopad 1999 - dosud KFOR Operation Joint Guardian Operation Joint Enterprise

více než 550 členů

technický prapor (více než 160 členů) 1 rumunský oddíl (více než 60 členů) 1 rumunskoholandský oddíl (více než 50 členů) 1 rota pěchoty (86 mužů, v italském kontingentu) 23 členů ve velitelství KFOR 12 zpravodajů v rámci velení KFOR + 30 v rámci mnohonárodnostních sil

Kosovo

1 člen velení NATO v Sarajevu + 1 spojovatel v Bělehradě 1 rota pěchoty (477 mužů) 29 členů vojenské policie ISAF International Security Assistance Force

leden 2002 – dosud

Afghánistán

30 členů ve zpravodajských službách 25 členů vojenskozpravodajského oddílu

79

2 členové průzkumného a zdravotního týmu NTIM NATO Training Implementation Mission

prosinec 2004 – dosud

Irák

NTM-I NATO Training Mission - Iraq Missions in the Mediterranea Sea

oblast Středozemního moře Údaje o počtech vojáků jsou aktuální k listopadu 2007.

3 členové výcvikového oddílu

1 fregata (203 členů)

Zdroj: Ministry of Defense. Participation in International Missions URL:

Operace NATO IFOR, SFOR v Bosně a Hercegovině byly ukončeny 2. prosince 2004. Vedení mírové operace v této oblasti převzaly spojenecké jednotky Evropské unie, tzv. EUFOR. V Iráku navíc v současné době působí rumunské jednotky ještě pod „koaliční“ operací „Irácká svoboda“ v počtu 495 členů a v Afghánistánu v rámci operace „Trvalá svoboda“ působí dalších 83 rumunských vojenských příslušníků a další pomáhající s výcvikem afghánské národní armády (dle údajů na serveru rumunského ministerstva obrany). Na obranu Rumunsko vydává 2,47 % svého HDP (údaj za rok 2005133) a plní tak limit, ke kterému se zavázalo svým vstupem do Aliance (členské státy se zavazují dávat ročně minimálně 2 % ze svého HDP na obranu).

6. 3. VÝZNAM ČLENSTVÍ V NATO 6. 3. 1. CÍLE RUMUNSKA V NATO Rumunsko si jako členský NATO vytyčilo následující cíle134 (v souladu se svými národními zájmy):

133

Viz: CIA-TheWorld Factbook – Romania: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ro.html#Military 134 Viz: NATO Membership. Romania, an active ally within an active and solid Alliance: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=4995&idlnk=1&cat=3

80

1) přispět k vytvoření solidní a významné Aliance, která je založena na pevném a dynamickém transatlantickém partnerství, a která je schopná efektivně vzdorovat jakýmkoliv vzniklým bezpečnostním hrozbám; 2) posílit spolupráci NATO se zeměmi na Balkáně, v Jižní Evropě, na Kavkaze a ve střední Asii, za účelem podpořit jejich stabilitu a ekonomický rozvoj. Rumunsko se tedy konkrétně snaží o: •

zajištění stability a rozvoje tzv. „černomořské oblasti“ (Black Sea Region), za účelem konsolidace regionální bezpečnosti a demokratického rozvoje;

•

posílení bezpečnosti a demokracie v oblasti Jižního Kavkazu;

•

podpora integrace balkánských zemí do evropských a euroatlantických struktur;

•

pomoc Albánii, Chorvatsku a Makedonii v jejich snaze stát se členy NATO;

•

zapojení Srbska a Černé Hory, Bosny a Hercegoviny do programu „Partnerství pro mír“;

•

respektování jakéhokoliv rozhodnutí Aliance v otázce budoucího statutu Kosova;

•

upevňování partnerství s republikou Moldávie, za účelem zajištění východních hranic Aliance;

•

pomoc Ukrajině v naplňování jejích euroatlantických snah;

•

rozvoj vztahu NATO – Rusko, s cílem posílit tak euroatlantickou bezpečnost.

3) pomoci transformačnímu procesu v NATO a přispívat k úspěchům misí Aliance. •

Rumunsko významně přispělo k vytvoření Jednotky rychlého nasazení v rámci NATO, tzv. NATO Response Force (NRF) a i nadále má v úmyslu být součástí tohoto mnohonárodnostního vojenského oddílu. Současně plně podporuje založení tzv. chemicko-biologicko-radioaktivně-nukleární jednotky NATO (Chemical, biological, radioactive and nuclear battalion, CBRNB);

•

Pokračující účast v multinárodních projektech NATO ve strategických oblastech letecké a námořní dopravy;

•

Snaha přispívat i nadále nezanedbatelným počtem svých vojenských jednotek a svého vojenského personálu ke všem misím Aliance, včetně těch, konaných mimo alianční území (např. současná mise v Afghánistánu je považována za nový typ vojenské operace v rámci NATO, neboť se odehrává v oblasti, která je podstatně vzdálená od aliančního území, je vysoce náročná a je uskutečňována za zcela rozdílných podmínek vyžadujících nový přístup aliančního vedení, např. rekonstrukční týmy fungují v rámci

81

celé země a Aliance se zavázala podpořit volební proces po boku ostatních relevantních mezinárodních organizací. 4) být aktivním a hodnotným spojencem v boji proti terorismu. •

Pokračování v boji proti mezinárodnímu terorismu pod vedením Aliance, kterou Rumunsko vnímá jako klíčového aktéra v tomto boji - Rumunsko podpořilo přijetí souboru opatření v boji proti terorismu na summitu NATO v Istanbulu v roce 2004 s deklarovaným cílem chránit civilisty a vojenské příslušníky proti teroristickým útokům (přijatá opatření zahrnují ochranu proti zbraním hromadného ničení, protiraketovou obranu, ochranu proti pozemním hrozbám, obranu přístavů a civilního a válečného loďstva nebo opatření sloužící k odhalení min).

6. 3. 2. RUMUNSKO JAKO VÝZNAMNÝ GEOPOLITICKÝ ČLEN NATO Rumunsko jako členský stát NATO nepřetržitě posiluje svoji schopnost zajistit si bezpečnost své země v prostředí, ve kterém „národní bezpečnost“ představuje mnohem víc než jen vojenskou nebo obrannou moc, ale znamená také spolupráci, společné hodnoty, nové schopnosti či aktivní účast na všech úrovních společnosti (vládní instituce, občanská společnost,…).135 Rumunsko je považováno za významného člena v rámci Aliance, a to hned z několika důvodů. Za prvé je to jedinečná strategická a geografická poloha země. Rumunsko leží na východním okraji Evropy při březích Černého moře, hraničí s bývalým Sovětským svazem a s bývalou Jugoslávií. Experti často Rumunsko označují doslova za tzv. „most“ na Balkán nebo i na Blízký východ. Americký senátor McCain se na adresu Rumunska, ještě jako země usilující o členství v Alianci, zmínil následovně: "Rumunsko má most do části světa, která není vždy stabilní, a může proto hrát velmi důležitou roli."136 Za druhé je to schopnost země výrazně přispět k vojenské síle NATO. Rumunsko představuje solidní základnu východního křídla NATO posilující odstrašovací a manévrovací schopnost Aliance při případných zásazích v problematických regionech jihovýchodní a východní Evropy (včetně operací v Iráku a v Afghánistánu, příp. v Turecku nebo při řešení konfliktní situace na Ukrajině). Tím by došlo také ke snížení nákladů na zavádění a udržování míru. Poněkud spornou se v této souvislosti jeví otázka vojenské vybavenosti, respektive síly 135

Cit.: NATO Membership. Romania, an active ally within an active and solid Alliance: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=4995&idlnk=1&cat=3 136 Cit.: Nepřijetí Rumunska ovlivní boj s korupcí: http://www.natoaktual.cz/neprijeti-rumunska-ovlivni-boj-skorupci-f1v-/na_zpravy.asp?c=A021029_085522_na_zpravy_m00

82

rumunské armády. Někteří kritici vstupu Rumunska do Aliance poukazovali na vojenskou a politickou nepřipravenost země (zastaralé a nedostatečně kompatibilní vojenské systémy) a zdůrazňovali, že se jedná v prvé řadě o „chudý národ se stárnoucími sovětskými zbraněmi v malých arzenálech“. (V poslední době dochází především k výrazné modernizaci rumunských námořních sil. Od Velké Británie Rumunsko koupilo dvě plavidla, která jsou v současné době modernizována a dovybavována.137) Za třetí je to dobrá znalost otázek a situace na Balkáně. Balkánské země jsou navzájem často rozhádané a znepřátelené, ale Rumunsko se svými balkánskými sousedy vychází v dobrém a ostatními je přijímáno jako nezaujatý partner. Balkán je jedním z nástupišť islamistických radikálů do Evropy, odkud mohou být ohrožováni nejdůležitější američtí spojenci. A navíc Bosna, Albánie, Kosovo, o něco méně Bulharsko, Chorvatsko a Makedonie jsou protkány sítěmi islamistických radikálů, Řecko je tradičně vítaným útočištěm levicových teroristů, Srbsko a Černá Hora jsou prolezlé organizovaným zločinem. Vítanější spoluhráč než Rumunsko tak na Balkáně není.138 Pro Rumunsko je členství v Severoatlantické alianci nejvýznamnější bezpečnostní zárukou a přináší mu geopolitické zakotvení. V současném mezinárodním prostředí představuje pro Rumunsko fungující Severoatlantická aliance optimální rámec, jak vyvažovat hegemoniální pozici USA. Rumunsko si je vědomo významu bezpečnostního partnerství s USA a NATO o to více, že se nachází na periferii Evropy, kde vznikají potenciální bezpečnostní rizika.139 (Právě Rumunsko obě označení spojenec a přítel, v očích USA, bezezbytku splňuje. Navíc Rumunsko již opakovaně souhlasilo s přítomností amerických vojáků na svém území, pokud se Washington ke stěhování svých základen rozhodne – Rumunsko nabízí místa jako je Konstanc, Kluž či Temešvár.140)

137

Cit.: Rumunské námořnictvo slaví 145 let své http://www.natoaktual.cz/na_media.asp?r=na_media&c=A050816_162835_na_media_m02 138

činnosti:

Cit.: Rumunsko? Vítanější spoluhráč není: http://www.natoaktual.cz/rumunsko-vitanejsi-spoluhrac-neni-duc/na_analyzy.asp?c=A021001_003637_na_analyzy_m00 139 Cit.: STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 170. 140 Blíže viz: Rumunsko má zájem o americké základny: http://www.natoaktual.cz/na_zpravy.asp?r=na_zpravy&c=A030807_122740_na_zpravy_m00

83

NATO i nadále zůstává zárukou řešení ozbrojených konfliktů a v budoucnu může sehrát významnou roli i v oblasti Podněsteří nebo Jižního Kavkazu, tedy regionech, které významně ovlivňují bezpečnostní situaci v Rumunsku.141 Vstupem sedmi postkomunistických států nabralo NATO nový dech a definitivně tak ukončilo tzv. studenou válku. Tyto země, včetně Rumunska, určitě pomohly nalézt roztříštěné Alianci novou vizi. V té bude důležitým příspěvkem nových členů jak jejich výjimečná strategická poloha umožňující rozšíření evropské bezpečnosti, tak také rozhodnutí být užitečným partnerem. Generální tajemník Aliance Jaap de Hoop Scheffer na adresu přistupujících zemí prohlásil: "Tyto státy rozumějí naší věci v Afghánistánu a Iráku..., protože tyranie pro ně zůstává příliš čerstvou vzpomínkou. A tak teď, jako noví členové Severoatlantické aliance, vykročili, aby ochránili životy a svobodu ostatních."142 Rumunsko se jako součást tzv. „Černomořského“ regionu (Black Sea Region) snaží o rozvoj vztahů mezi Aliancí a touto regionální oblastí. Summit NATO v Istanbulu zdůraznil „důležitost černomořského regionu pro euroatlantickou bezpečnost“ a vyjádřil ochotu Aliance podílet se na úsilí regionu v otázkách bezpečnosti a stability oblasti skrze existující formy regionální spolupráce. Černomořský region je důležitý pro NATO hned z několika důvodů. Region totiž nezahrnuje pouze státy s Individuálním akčním plánem pro spolupráci s Aliancí (tzv. Individual Partnership Action Plan), ale také možné budoucí kandidáty pro tento typ partnerství. Je tedy v zájmu Aliance podporovat vytváření efektivních demokratických institucí a bezpečnostního prostředí v zemích náležejících do černomořského regionu. Navíc je region považován za „bránu“ pro transport ropy a zemního plynu směřující z centrální Asie a Kavkazu směrem do Evropy. Zajištění bezpečnosti energetické infrastruktury napříč regionem je tedy stěžejní prioritou celé evropské energetické bezpečnosti. NATO tedy může velmi významně přispívat, v rámci svého programu „Partnerství pro mír“, k posilování obranných a bezpečnostních struktur na regionální úrovni, stejně jako rozvíjet spolupráci v oblasti krizového managementu nebo při ochraně energetické infrastruktury.143

141

Viz.: STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 171. 142 Cit.: NATO se obrací na východ: http://www.natoaktual.cz/nato-se-obraci-na-vychod-0sq/na_zpravy.asp?c=A040409_152729_na_zpravy_m02 143 Blíže viz: Romania´s Permanent Delegation to NATO: http://nato.mae.ro/index.php?lang=en&id=22426

84

7. EVROPSKÁ DIMENZE RUMUNSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY RUMUNSKO A EVROPSKÁ UNIE (EU)

7. 1. VÝVOJ VZTAHU RUMUNSKO – EU Rumunsko bylo první zemí střední a východní Evropy, která oficiálně navázala diplomatické vztahy s Evropskými společenstvími (ES). Stalo se tak v roce 1974, kdy bylo Rumunsko zahrnuto do tzv. „Všeobecného systému preferencí“ ES (Community´s Generalized System of Preferences), který umožňoval zvýhodnění rumunských výrobků na jednotném evropském trhu (na základě společné obchodní politiky došlo mezi Rumunskem a ES k podpisu několika obchodních dohod, jejichž praktický význam byl ale v podstatě nulový). Stát se plnoprávným členem Evropské unie bylo jedním z hlavních cílů každé rumunské vlády a prakticky každé politické strany v Rumunsku již od revoluce v zemi v roce 1989 (spolu se vstupem do NATO, který byl pro rumunskou zahraniční politiku 90. let prioritou). Rumunsko vidělo v Evropském společenství záruku prosperity a demokracie a proto si již od prvních demokratických let uvědomovalo nutnost

ekonomických reforem pro dosažení

požadavků kladených na členské státy Evropského společenství. Události, které jasně deklarovaly rozhodnutí Rumunska integrovat se do evropských, respektive euroatlantických struktur, nastaly po roce 1990. Nejprve se v roce 1993 Rumunsko stalo členem Rady Evropy a vedle toho podepsalo základní obchodní smlouvu v rámci Evropské dohody o volném obchodu (European Free Trade Agreement, EFTA). Posléze se v roce 1994 stalo přidruženou partnerskou zemí Západoevropské unie (Western European Union, WEU) a v roce 1997 členem Středoevropské dohody o volném obchodu (Central European Free Trade Agreement, CEFTA). Členství v organizaci CEFTA země ukončila k 1. lednu 2007, kdy došlo k naplnění rumunského členství v rámci uvedené organizace, a sice ke vstupu do Evropské unie. Rumunsko také získalo statut nejvíce podporované země ze strany Spojených států amerických v oblasti jejich obchodních vztahů.

85

Mezníky vývoje integrace Rumunska do EU144 byly rozděleny do tří podkapitol, a to podle stádií vývoje pozice Rumunska vůči EU – Rumunsko jako přidružený člen, jako kandidátská země a Rumunsko na prahu Unie.

7. 1. 1. RUMUNSKO JAKO PŘIDRUŽENÝ ČLEN EU 1. února 1993 v Bruselu byla oficiálně podepsána „Evropská dohoda o přidružení Rumunska k Evropským společenstvím (ES)“, tzv. „asociační dohoda“ a prozatímní úmluvy zajišťující obchodní vztahy mezi Rumunskem a ES do doby, než vstoupí v platnost „Dohoda o přidružení“, známá také jako tzv. „Evropská dohoda“. Dohoda o přidružení Rumunska k EU vstoupila v platnost 1. února 1995. Evropská rada na svém zasedání v Kodani v červnu 1993 rozhodla, že asociované země ze střední a východní Evropy, které si to přejí, se mohou stát členy EU. Evropská komise na zasedání předložila materiál s názvem „Směrem k užší spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy“, jehož hlavní součástí byla definice tzv. „kodaňských kritérií“, jejichž splněním podmiňovala EU vstup nových členských států (stabilita demokratických institucí, respektování lidských práv a ochrana menšin, fungující a konkurenceschopné tržní hospodářství, schopnost převzít závazky vyplývající z členství, včetně plnění cílů politické, hospodářské a měnové unie).145 V říjnu 1994 Rumunsko, spolu s Polskem, Českou republikou, Slovenskem, Maďarskem a Bulharskem, podepsalo Dodatečný protokol k dohodám o přidružení k EU. Na setkání Evropské rady v Essenu v prosinci 1994, na které jsou poprvé pozváni i zástupci šesti přidružených zemí, tedy včetně zástupce z Rumunska, byla přijata „Strategie přípravy přidružených zemí ze střední a východní Evropy na vstup do EU“. Prezident Rumunska Ion Iliescu při té příležitosti vystoupil s projevem „Rumunsko přijímá část zodpovědnosti za vybudování nové evropské architektury“. 22. června 1995 byla v rumunském Snagově schválena „Národní strategie přidružení“ (někdy uváděna jako „Národní strategie integrace do EU“), která dostala název „Snagovské prohlášení“. Šlo o konsensuální politický akt o integraci Rumunska do EU (oficiální žádost Rumunska o členství v EU). Na summitu Evropské rady v Madridu v prosinci 1995 zástupci členských států diskutovali strategii rozšiřování o země střední a východní Evropy, včetně způsobu příjímání jednotlivých 144

Viz: Chronology of Romania-EU relations: http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11052&idlnk=1&cat=3; Iliescu, I.: Integrace a globalizace, s. 239243. 145 Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, s. 153-154.

86

kandidátských zemí. Bylo definováno nové přístupové kritérium, tzv. madridské kritérium, které zahrnuje dostatečnou kapacitu a připravenost administrativních struktur kandidátských zemí a předpokládá vytvoření stabilního ekonomického a měnového prostředí.146 V prosinci 1996 v Dublinu, na shromáždění Rady EU, se upřesnily způsoby zahájení jednání s kandidátskými zeměmi. Nově zvolený rumunský prezident Emil Constantinescu vystoupil s proslovem „Rumunsko nemá jinou volbu kromě evropské integrace“.

7. 1. 2. RUMUNSKO JAKO KANDIDÁTSKÁ ZEMĚ EU Na summitu členských států EU v Amsterdamu v červnu 1997 a za účasti kandidátských států Rumunsko oficiálně obdrželo statut kandidátské země. O měsíc později Evropská komise publikovala soubor dokumentů s názvem Agenda 2000. Obsahem dokumentu se staly i tzv. posudky na žadatelské země, jako jeden z podkladů pro nadcházející zasedání Evropské rady. Agenda zaváděla také tzv. zesílenou předvstupní strategii. V rámci zasedání Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 bylo rozhodnuto, na základě doporučení Evropské komise, otevřít rozhovory s tzv. lucemburskou skupinou kandidátů (do ní patřily Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko, Kypr) v rámci první vlny rozšiřování. Rumunsko nacházející se tou dobou v těžké ekonomické krizi nebylo na zasedání pozváno, neboť EU neměla stále důvěru ve stabilitu rumunských demokratických institucí.147 Došlo také k založení tzv. Partnerství pro vstup (Přístupové partnerství), jehož cílem bylo stanovení konkrétních zásad, priorit a cílů pro každou kandidátskou zemi.148 V březnu 1998 Rumunsko uzavřelo tzv. „Přístupové partnerství“ s EU (priority partnerství byly přezkoumávány v prosinci 1999, v lednu 2002, kdy byla pozornost věnována posílení administrativního a soudního systému a poslední revize byla v květnu 2003). V listopadu toho roku Evropská komise vydala první hodnotící zprávu o naplňování přístupových kritérií ze strany Rumunska (tzv. Posudek o připravenosti Rumunska jako jedné z kandidátských zemí na členství v EU). Evropská rada na svém zasedání v Helsinkách v prosinci 1999 rozhodla o začátku jednání se všemi kandidátskými zeměmi, tzn. že dosavadní lucemburská skupina kandidátů byla doplněna o tzv. helsinskou skupinu kandidátských zemí zahrnující Rumunsko, Slovensko, Litvu, Lotyšsko, Bulharsko a Maltu. Došlo tak k uplatnění tzv. „strategie regaty“, která je

146

Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, s. 154. Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Rozšiřování ES/EU, s. 196. 148 Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, s. 155. 147

87

založena na principu, že všechny kandidátské země stojí na stejné „startovní linii“.149 Rumunský prezident při příležitosti zasedání vystoupil s proslovem „Evropská integrace – proces globální modernizace rumunské společnosti“. V únoru 2000 byla na mezivládní konferenci Rumunsko – EU v Bruselu oficiálně zahájena přístupová jednání mezi rumunskou stranou a EU (začátek tzv. „screeningu“analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem, pro potřeby screeningu bylo aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol). Zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 bylo ve znamení ustanovení tzv. laekenské skupiny, do které patřily Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Kypr, a o níž se předpokládalo, že bude schopná uzavřít jednání do konce roku 2002. Členem skupiny se nestalo Rumunsko (Bulharsko, Turecko), jehož připravenost byla hodnocena jako nedostatečná. Na letním shromáždění Evropské rady v Seville v červnu 2002 chtělo Rumunsko vyvrátit tvrzení o své nedostatečné politické a ekonomické připravenosti, za kterou bylo koncem minulého roku kritizováno. Staronový rumunský prezident Ion Iliescu tak na zasedání představil „Stav ekonomických reforem a jednání o přistoupení“, s cílem poukázat na další pokrok rumunské společnosti, zejména v ekonomické oblasti. Na shromáždění vystoupil také rumunský ministr zahraničních věcí, který přednesl priority zahraniční politiky země. Úsilí Rumunska nevyznělo naprázdno, neboť již na zimním setkání Evropské rady v Kodani v prosinci 2002 bylo rozhodnuto, že rok 2007 bude rokem integrace Rumunska do EU. V červnu 2003 na shromáždění Evropské rady v Thessaloniki bylo vyjádřeno přesvědčení, že v roce 2004 budou s Rumunskem ukončena přístupová jednání. Toto vyjádření Evropské rady bylo potvrzeno na jejím prosincovém zasedání v Bruselu, kde zdůraznila, že přistoupení Rumunska (a Bulharska) je společným cílem všech 25 členských zemí EU. Závěrečný dokument uvedl rok 2005 jako rok podepsání Smlouvy o přistoupení s Rumunskem, respektive s Bulharskem (plán přistoupení byl rozdělen do čtyř let, se třemi mezníky v letech 2004-2005-2007). V říjnu 2004 Evropská komise prezentovala svou každoroční zprávu o připravenosti Rumunska na vstup do EU, kde uvedla, že Rumunsko splnilo politická kritéria a upevnilo a prohloubilo stabilitu svých institucí. Nicméně však podotkla, že účinnost vládních a soudních reforem závisí na schopnosti Rumunska efektivně realizovat potřebné změny150. Zpráva znovu potvrdila ukončení přístupových jednání do konce roku 2004. Přístupová jednání 149 150

Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, s. 156. Blíže viz: Regular Report 2004: http://ec.europa.eu/enlargement/report_2004/pdf/rr_ro_2004_en.pdf

88

s Rumunskem tak byla skutečně v průběhu prosince 2004 ukončena a všechny vyjednávací kapitoly byly uzavřeny. Závěrečná zpráva Evropské rady potvrdila, že Rumunsko vyhovělo všem požadavkům ohledně svého budoucího členství a že úspěšně pokročilo ve svém úsilí realizovat nutné reformy, primárně v oblastech jako je soudnictví, hospodářská soutěž nebo životní prostředí. Současně byl znovu potvrzen datum podpisu Smlouvy o přistoupení (duben 2005) a již konkrétní datum vstupu do EU 1. ledna 2007, avšak s možností odkladu o jeden rok (tzv. odkládací klauzule).

7. 1. 3. NA PRAHU EU V únoru 2005 se Evropská komise příznivě vyjádřila na adresu rumunského (a bulharského) vstupu do EU151 a v dubnu Evropský parlament, na základě hodnotící zprávy zpravodaje Evropského parlamentu pro Rumunsko Pierre Moscovici, souhlasil se vstupem Rumunska do EU152. Pro to, aby Rumunsko podepsalo Smlouvu o přistoupení, v plénu hlasovalo 497 evropských poslanců, 93 bylo proti a 71 se jich zdrželo hlasování153. Také Rada EU 25. dubna 2005 akceptovala žádost o přijetí Rumunska (a Bulharska) do EU154 a v Lucembursku tak Rumunsko spolu s Bulharskem podepsalo Smlouvu o přistoupení k EU. Za Rumunsko smlouvu podepsal prezident Traian Basescu (smlouva stanovila datum vstupu k 1. lednu 2007, včetně tzv. „ochranné klauzule“, tj. s možným odložením přistoupení o jeden rok v důsledku nedostatečné připravenosti). Společně se Smlouvou byl zúčastněnými stranami podepsán také „Závěrečný akt“, jenž zahrnuje závěry přístupových jednání, včetně deklarací přistupujících zemí. Rumunský parlament jako druhý v pořadí z parlamentů členských států (první bylo bulharské Národní shromáždění) ratifikoval Smlouvu o přistoupení k EU plným počtem odevzdaných hlasů (434 hlasů). Stalo se tak 17. května 2005. Od června 2005 do listopadu 2006 pak v členských zemích EU probíhal ratifikační proces. V červnu 2005 se Rumunsko jako pozorovatel poprvé zúčastnilo zasedání Evropské rady.

151

Blíže viz: Commission opinion on the applications for accession to the European Union by the Republic of Bulgaria and Romania: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00030004.pdf 152 Blíže viz: European Parliament legislative resolution on the application by Romania to become a member of the European Union: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00070008.pdf 153 Viz: Daily Notebook-Parliament gives green light to Romania and Bulgaria: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do;jsessionid=B93637C8A828FCA7795BB720C1EE6156.node2?l anguage=EN&pubRef=-//EP//TEXT+PRESS+DN-20050413-1+0+DOC+XML+V0//EN#top 154 Blíže viz: Decision of the Council of the European Union on the admission of the Republic of Bulgaria and Romania to the EU: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00090009.pdf

89

V říjnu 2005 Evropská komise zveřejnila jednu z posledních monitorovacích (hodnotících) zpráv o připravenosti Rumunska (a Bulharska) na vstup do EU. Zpráva konstatovala, že Rumunsko plní politická kritéria členství, nicméně konstatovala rezervy v potírání korupce, ve fungování soudnictví a veřejné zprávy a v integraci romské menšiny. Evropská komise potvrdila, že Rumunsko plní také ekonomická kritéria členství, avšak mělo by i nadále pokračovat v přesvědčivé implementaci strukturálních reforem. Také v oblasti legislativní a administrativní přípravy byl potvrzen pozitivní trend. V řadě oblastí byl však vývoj nedostatečný, byla konstatována potřeba dalšího rozvoje odpovídajících administrativních a soudních kapacit pro vymáhání unijní legislativy (jednalo se o vážné znepokojení, bylo potřeba vyvinout okamžitá a zásadní opatření).155 Jarní monitorovací zpráva Evropské komise o připravenosti Rumunska na vstup do EU byla zveřejněna v květnu 2006. Zpráva vůbec poprvé přiřkla Rumunsku zřetelně lepší hodnocení než Bulharsku. Rumunsko mělo podle předložené analýzy nedostatky především v technické oblasti, konkrétně šlo o zajištění plné funkčnosti agentur pro přímé platby zemědělcům,

o

vytvoření

integrovaného administrativního

a

kontrolního systému

v zemědělství, o zajištění podmínek pro zpracování živočišných odpadů a o vytvoření interoperabilního informačního systému pro výběr DPH. Vstup do EU k 1. lednu 2007 zůstal i nadále podmíněn pozitivním vyzněním další monitorovací zprávy.156 Svou poslední monitorovací zprávu o připravenosti Rumunska (a Bulharska) na vstup do EU prezentovala Evropská komise v září 2006. Závěrečná hodnotící zpráva ocenila zvýšené úsilí Rumunska v jeho konečné přípravě na členství za poslední rok a s konečnou platností potvrdila politický závazek EU přijmout obě země za plnohodnotné členy k 1. lednu 2007. Evropská rada na svém zasedání v Bruselu v prosinci 2006 oficiálně potvrdila vstup Rumunska do EU k 1. lednu 2007. 1. ledna 2007 se Rumunsko stává plnohodnotným členem Evropské unie. Pro rok 2007 se hlavním městem evropské kultury stalo rumunské město Sibiu.157 25. listopadu 2007 se konaly první volby 35-ti rumunských zástupců do Evropské parlamentu. Poznámka: začátkem roku 2004 se objevila vážná obava, že jednání s Rumunskem budou přehodnocena, jelikož země, dle zprávy unijní zpravodajky pro Rumunsko Emmy Nicholsonové nesplňovala podmínky nutné pro vstup do EU. Jednou ze zásadních připomínek byla otázka adopce nezaopatřených dětí (dosavadní mechanismus byl 155

Cit.: Velvyslanectví ČR v Rumunsku. Vnitřní charakteristika a zahraniční http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?ParentIDO=3469&ido=15232&amb=24&idj=1 156 Cit.: Velvyslanectví ČR v Rumunsku. Vnitřní charakteristika a zahraniční http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?ParentIDO=3469&ido=15232&amb=24&idj=1 157 Blíže viz.: Sibiu – European Capital of Culture 2007: http://www.sibiu2007.ro/en3/about.htm

90

politika: politika:

neprůhledný, podléhal korupci a často se tak jednalo o nezákonný obchod s dětmi), která však byla záhy vyřešena přijetím zákonů, které měly adopci zefektivnit a zpřísnit.

7. 2. PŘEDVSTUPNÍ POMOC PRO RUMUNSKO Rumunsko se od února 1993, kdy se zařadilo mezi přidružené členy EU, stalo nepřehlédnutelným příjemcem unijní předvstupní pomoci. Jedním z prvních a zároveň základních nástrojů předvstupní strategie EU je program PHARE (Pologne – Hongrie Assistence a la reconstruction des economies). Jedná se o významný finanční nástroj, sloužící původně jako pomoc při hospodářské obnově Polska a Maďarska. Program PHARE byl však vzápětí po svém založení rozšířen také na další země střední a východní Evropy, ucházející se o členství v EU. Tento hlavní finanční instrument přistupování do EU, jehož posláním byla podpora transformace zemí střední a východní Evropy (tj. např. obnova hlavní infrastruktury, výstavba a podpora činnosti demokratických státních a regionálních institucí, vytváření dalších institucí zajišťujících efektivní přibližování národní a evropské legislativy, atd.), úspěšně využívalo i Rumunsko při své politické a ekonomické transformaci, která měla zemi přivést v konečném důsledku do EU. (Začátky čerpání z programu PHARE byly složité, plynoucí z neschopnosti rumunských institucí připravit vhodné podmínky pro projekty programu). Přehled financování v rámci programu PHARE u jednotlivých kandidátských zemí od počátku jejich transformace do současnosti přináší následující tabulka:

Tabulka č. 7: Financování programu PHARE podle jednotlivých zemí, 1990-2004 (mil. euro) Partnerská země Bulharsko Česká republika Estonsko Maďarsko Lotyšsko Litva Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Československo

Závazky 1792,15 0898,24 0337,44 1462,59 0410,84 0797,00 3930,96 2723,40 0702,39 0351,64 0230,49

Kontrakty 1313,36 0730,86 0268,96 1341,13 0330,82 0750,53 3292,59 1860,11 0585,70 0278,49 0231,82

91

Platby 1120,22 0674,87 0254,42 1174,57 0313,30 0654,92 2856,95 1559,37 0491,40 0255,64 0228,88

NDR Programy zahrnující více zemí Celkem

0034,49 3005,90 16677,50

0028,86 2382,52

0028,86 1959,91

13395,73

11573,29

Zdroj: Commission staff working document. Annexes to 2004 Report on Phare-Country sections & additional information. Phare funds by country 1990-2004. URL:

Rok 2000 přinesl kandidátským zemím rozšířenou nabídku v oblasti financování pomoci od EU. Kromě toho, že došlo k modifikaci ve využívání programu PHARE, který se nyní více orientoval na větší projekty v rámci přístupového partnerství, byly navíc založeny dva nové speciálně zaměřené finanční nástroje. Jednalo se o Předvstupní nástroj strukturální politiky ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession) zaměřený na investice do infrastruktury a životního prostředí v celkovém ročním objemu 1040 mil. euro a o Zvláštní předvstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova SAPARD (Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development), který byl určen k obnově venkova a financování zemědělských programů v celkovém objemu přibližně 520 mil. euro ročně.158 Celkový objem předvstupní pomoci Rumunsku prostřednictvím uvedených podpůrných programů uvádí následující tabulka:

Tabulka č. 8: Předvstupní pomoc Rumunsku z programů PHARE, ISPA a SAPARD 2000-2005 (mil. euro) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Celkem

Phare Ispa 254,83 239,23 289,14 245,60 278,50 256,60 283,06 260,80 433,00 317,00 455,50 348,00 1994,030 1667,230

Sapard 153,21 156,33 160,60 162,20 159,00 175,20 966,54

Celkem 647,27 691,07 695,70 706,10 907,00 978,70 4628,00

Poznámka: Pro období 1990-1999 bylo Rumunsku vyčleněno z programu PHARE 1184 mil. euro (druhá nejvyšší částka určená asociovaným zemím, největší objem finančních prostředků byl určen Polsku-2020 mil. euro). Předvstupní pomoc z programu ISPA a SAPARD byla určena na léta 2000-2006. Více o programech a jejich konkrétní podobě v Rumunsku viz: The Representation of the European Commission in Romania: All programmes. URL: < http://www.infoeuropa.ro/jsp/page.jsp?cid=83&lid=2>

158

Cit.: Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, s. 161.

92

Zdroj: Phare legislation, reports and publications. Phare Annual Reports. URL:

Prostřednictvím programu ISPA byly v Rumunsku zainvestovány projekty na rozvoj infrastruktury a na ochranu životního prostředí. V environmentální oblasti se tak jednalo např. o obnovu systémů pitné vody, výstavbu a rekonstrukci odpadních vod, projekty zabývající se uložením odpadů a nejrůznější technická pomoc. V dopravní oblasti šlo pak o výstavbu a rekonstrukci silnic, dálnic, železnic či o úpravu říční dopravy na Dunaji. Souhrnný přehled o vyčleněných a čerpaných prostředcích v rámci programu ISPA v Rumunsku obsahuje následující tabulka: Tabulka č. 9: Financování programu ISPA 2000-2006 (mil. euro) Rok

Závazky

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006, výhled Celkem

239 246 257 261 315 348 374 20390

Schválená opatření 508 421 152 272 333 268 19550

Celková alokace 239 246 255 259 315 348 378 20390

Zdroj: European Union Programmes for Romania. ISPA in Romania. URL:

Předvstupní pomoc Rumunsku ve formě programů PHARE, ISPA a SAPARD představovala významný finanční zdroj rumunské transformace. Podle některých odhadů tvořily unijní dotace až 1,4 % HDP a až 36 % z celkových investičních výdajů vlády.159

7. 3. RUMUNSKO JAKO ČLEN EVROPSKÉ UNIE Přesto, že se Rumunsko stalo od 1. ledna 2007 jedním z členských států EU a dosáhlo tak naplnění svého dlouholetého cíle, otázka rumunského členství vyvolává i nadále rozporuplné reakce. Ptáme se, jak může být do stejné unie s tak vyspělými státy jako je Německo, Francie, 159

Cit.: STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 174.

93

Velká Británie aj., přijat stát, v němž většina obyvatel žije na pokraji bídy a nemají ani kanalizaci? Splnění všech unijních požadavků na členství sice utlumuje kritické hlasy, které dopadají na adresu Rumunska, avšak argumenty, že Rumunsko je neslabším členem sjednocené Evropy a že v příštích letech se u něj nedají očekávat žádné výrazné pozitivní změny, které by z něj učinily „rovnocenného partnera“ v rámci unijního společenství, vrací otázku rumunského členství zpět do centra pozornosti. Jak zastánci, tak hlavně kritici začleňování Rumunska do unijní struktury poukazují v prvé řadě na politickou a ekonomickou stránku rumunské společnosti. V politické rovině i nadále pozornost kritiků přitahuje fungování systému veřejné správy (na státní, místní a regionální úrovni) a soudního systému, stíhání korupce na vysoké úrovni, boj proti obchodování s lidmi (především nelegální obchod s malými dětmi, včetně kojenců), integrace romské menšiny, boj proti praní peněz, boj proti organizovanému zločinu, nedostatečná ochrana osobních údajů, pirátství, padělání, ochrana vnějších hranic EU nebo ochrana životního prostředí (např. delta Dunaje je významné biocentrum Evropy). V ekonomické oblasti sice Rumunsko splnilo hlavní předpoklad, aby byla země fungující tržní ekonomikou, ale obavy stále panují ohledně její konkurenceschopnosti a schopnosti odolávat vyspělým tržním silám v rámci Unie. Jako ekonomicky citlivá se ukazuje také otázka Společné zemědělské politiky EU. Tradičně zemědělské Rumunsko (většina země je stále zemědělskou oblastí, v zemědělství pracuje 31.6 %, většinu tvoří malí rolníci), jehož agrární výroba však značně zaostává, muselo v nedávné době přijmout taková reformní opatření, která by vedla k modernizaci zemědělsko-potravinářských podniků a zároveň tak ke splnění přísných unijních veterinárních předpisů. Reformy v zemědělství však byly úspěšné pouze z části, protože velký počet malých farmářů na chudém venkově nebyl schopný vyhovět přísným hygienickým podmínkám. Rumunské zemědělství, které je charakteristické svou neefektivností a nesoběstačností představuje, podle některých expertů, pro současnou EU problém. Avšak díky své nízké efektivitě a zaostalosti není závažnost problému tak velká a navíc je Rumunsko nuceno restrukturalizovat svoji zemědělskou oblast, neboť EU není ochotná financovat tak rozsáhlé a prodělečné odvětví a finance v následujících letech rozdělí spíše do rozvoje zaostalého venkova a nezemědělského využívání půdy. Z úst ekonomických odborníků byla slyšet obava, že s příchodem eura na rumunský trh, v podobě investic evropských firem, národní měna Rumunska oslabí a rumunská ekonomika

94

tak bude čelit hyperinflaci.160 K významnému zmírnění uvedené hrozby však dopomohla měnová reforma, kterou Rumunsko provedlo v červenci 2005 (z 10 000 „starých“ lei se stal jeden „nový“ leu). Inflace se v současné době pohybuje kolem 8 %, což obavy z hyperinflace posouvá do pozadí ekonomického zájmu. Rumunská vláda ihned po své vstupu do Unie schválila tzv. „konvergenční plán“, který vytyčuje cestu ke splnění podmínek pro vstup do eurozóny a jehož součástí je tedy termín přijetí eura, rok 2014.161 Spornou se jeví i otázka efektivního fungování akreditované platební agentury a integrovaného administrativního a kontrolního systému, jejichž funkčnost je nezbytná pro provádění přímých plateb zemědělcům a pro alokaci peněz na rozvoj venkova v rámci společné zemědělské politiky (pod hrozbou bezprecedentního snížení plateb o celou jednu čtvrtinu). Také zabezpečení fungování adekvátních řídících, certifikačních a kontrolních orgánů pro získání financí ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti EU je jedním z primárních cílů rumunské vlády, tak aby se vyhnula případnému finančnímu postihu, který by ji ze strany EU hrozil, pokud by uvedeného cíle nedosáhla. Rumunsko vstupem do EU začalo uplatňovat veškerá pravidla a právní předpisy EU již od prvního dne svého členství, s výjimkou oblastí, pro které byla v průběhu jednání dohodnuta přechodná ujednání. Vstup Rumunska (spolu s Bulharskem) doprovázelo přijetí historicky nejpřísnějších ochranných klauzulí, které mohou být v případě zpomalení nebo přerušení reformního úsilí v dlouhodobě problematických oblastech vůči zemi aplikovány (klauzule jako pojistka hladkého fungování EU). Tyto klauzule mohou mít podobu: •

ochranných opatření, a to ve třech oblastech (tj. opatření všeobecně ekonomické povahy, opatření týkající se vnitřního trhu EU, opatření v oblasti justice a vnitra – všechna opatření lze aplikovat až na dobu tří let ode dne vstupu);

•

přechodných období (až na dobu tří let lze zabránit vývozu rumunských výrobků na vnitřní trh EU- např. Evropská komise již rozhodla o zákazu vývozu živých prasat a vepřového masa z Rumunska do zbytku EU, neboť nejsou splněny evropské veterinární normy a pravidla bezpečnosti potravin.), přičemž přechodná období daná Přístupovou smlouvou (týkající se podobných oblastí jako v případě ČR) zůstávají nadále v platnosti;

160

Cit.: STANKOV, Daniel: Zahraniční a bezpečnostní politika Rumunska. In STÝSKALÍKOVÁ, Věra; SMEKAL, Hubert (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, s. 175. 161 Cit.: Rumunsko chce euro do roku 2014: http://zahranicni.ihned.cz/c4-10086660-20259420-H0DALS_drumunsko-chce-euro-do-roku-2014

95

•

finančních postihů (v případě nesprávného řízení pomoci z evropských fondů-odklad plateb, snížení alokací, vrácení pomoci);

•

či speciálních mechanismů spolupráce a kontroly v oblasti soudnictví, včetně boje proti korupci a organizovanému zločinu.162

Pro Rumunsko je v rámci nové rozpočtové perspektivy EU na léta 2007-2013 určeno téměř 30 mld. euro, z toho 17 mld. euro na strukturální a kohezní politiku (pro srovnání: pro ČR je celkově vyčleněno přibližně 24 mld. euro). Rumunsko i Bulharsko budou ještě navíc do roku 2009 dočerpávat peníze z předvstupní pomoci.163

7. 3. 1. ZASTOUPENÍ RUMUNSKA V INSTITUCÍCH EU Rumunsko je od 1. ledna 2007 jako plnoprávný člen EU zastoupeno ve všech orgánech Unie. Vrcholného shromáždění se pravidelně účastní rumunský prezident a předseda vlády a zasedání Rady EU jednotliví ministři rumunské vlády. Kromě volených a jmenovaných postů do struktur EU bude reprezentace Rumunska v rámci EU obměněna v souvislosti s parlamentními volbami koncem roku 2008 a prezidentskými volbami v roce 2009. Současné zastoupení uvádí následující tabulka:

Tabulka č. 10: Rumunsko v orgánech EU Orgán EU

Zastoupení 35 poslanců do příštích voleb do EP (polovina r. 2009), od r. 2009 33 poslanců prezident Traian Basescu, předseda vlády Cǎlin Popescu-Tǎriceanu jednotliví ministři, 14 hlasů komisař Leonard Orban (do 31. října 2009, speciální komisař pro mnohojazyčnost) soudkyně Camelia Toader (do 6. října 2009) soudce Valeriu Ciucǎ (do 31. srpna 2010) Ovidiu Ispir (na 6 let) 15 zástupců 15 zástupců místních veřejných samospráv, předsedové 6 župních výborů, 9 starostů, včetně starosty Bukurešti guvernér centrální banky Mugur Isarescu ministr financí Varujan Vosganian

Evropský parlament Evropská rada Rada Evropské unie Evropská komise Evropský soudní dvůr Soud první instance Účetní dvůr Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů

Evropská centrální banka Evropská investiční banka, Rada guvernérů

162

Viz.: Bulharsko a Rumunsko vstoupí do EU k 1.1.2007, Měsíčník EU aktualit, říjen 2006. Cit.: Rouček, L.: Přísná kritéria pro Bulharsko a Rumunsko po vstupu do EU, Mezinárodní politika 11/2006, s. 9.

163

96

Poznámka: Rumunsko bude předsedat Evropské unii v druhé polovině roku 2019. Zdroj: Representation in EU institutions and bodies. URL: < http://www.infoeuropa.ro/jsp/page.jsp?cid=11820&lid=2>

Rumunsko přispívá ke společné zahraniční a bezpečnostní politice EU nejen snahou o začlenění a podporou hodnot, ale i přímou participací na evropských vojenských a bezpečnostních misích. V současné době působí rumunský vojenský kontingent v rámci mise EUFOR v Bosně a Hercegovině. Od 2. prosince 2004 zde operuje jeden vojensko-policejní oddíl v rámci Integrované policejní jednotky (22 vojáků), jedna zpravodajská jednotka (4 zpravodajové) a další zaměstnanci a spojovatelé (23 vojáků), všichni pod velením EUFOR.164

7. 3. 2 VÝZNAM ČLENSTVÍ RUMUNSKA V EU Přistoupení Bulharska a Rumunska symbolicky završilo páté rozšíření EU, které začalo již v květnu 2004 přistoupením deseti nových členských států, většinou ze střední Evropy. Tato doposud největší vlna rozšíření EU představuje začlenění obou zemí, které byly v nedávné historii od Evropy uměle odděleny, zpět do evropské rodiny, což bude pro všechny členské státy v rozšířené EU prospěšné, a to díky dalšímu rozšíření míru, demokracie a prosperity v Evropě. Členství v EU bylo pro Rumunsko základním strategickým cílem, čemuž odpovídaly i kroky jednotlivých rumunských vlád v oblasti zajištění ekonomické stability a dlouhodobě udržitelného růstu. Také rumunské obyvatelstvo dlouhodobě podporovalo vstup své země do evropských struktur (v domnění, že se jejich životní úroveň znatelně zlepší) – v březnu 2000 se vyslovilo pro vstup do EU až 97 % Rumunů165, v dubnu 2005 85 % obyvatel (podpora vstupu byla tehdy mimořádně vysoká, z toho důvodu také nebylo v Rumunsku organizováno referendum o vstupu), v říjnu 2005 klesla podpora na 64 % (i přesto byla jednou z nejvyšších v postkomunistickém regionu). V současnosti je mezi Rumuny cca 59 % eurooptimistů, 30 % euroskeptiků a 11 % názorově nevyhraněných. Podle zatím posledního průzkumu Eurobarometru166, jehož výsledky byly zveřejněny v červenci 2007 je pohled rumunské společnosti na členství země v EU následující: •

67 % si myslí, že členství je dobrou věcí;

•

69 % připouští, že členství je přínosné pro celou společnost;

164

Viz: Participation in International Missions. Mission led by the European Union in Bosnia-Herzegovina (EUFOR): http://english.mapn.ro/ 165 Feldmann, J.: Quo vadis Romania?, s. 89. 166 Zdroj: Eurobarometer 67. Public Opinion in the EU. First Results (April-May 2007): http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb67/eb_67_first_en.pdf

97

•

67 % se domnívá, že členství pozitivně posiluje image země v zahraničí (druhé nejvyšší zastoupení po Irsku, 68%);

•

66 % důvěřuje Evropskému parlamentu;

•

67 % podporuje další rozšíření EU;

•

69 % je pro Ústavu EU;

•

75 % vidí optimisticky budoucnost EU;

•

39 % neví, zda-li bude mít EU v budoucnu svoji armádu;

•

96 % už vidělo symbol EU (vlajku EU);

•

76 % si myslí, že vlajka je dobrým symbolem EU;

•

50 % se domnívá, že by se EU měla velmi naléhavě zabývat otázkou globálního oteplování;

•

53 % dotázaných pozitivně hodnotí závazek EU snížit emise o 20 % do roku 2020.

O vstupu Rumunska (a Bulharska) do EU nepanoval a ani nyní nepanuje uvnitř Unie zásadní politický spor. Oba státy jsou vnímány jako neopomenutelná součást Evropy, jejich dějiny jsou s ní spjaty ve společenském, kulturním i hospodářském ohledu. Od začátku bylo zřejmé, že rozšíření EU tímto směrem je v prvé řadě rozhodnutím politickým, neboť asociační proces spolu s přípravou na vstup významně přispěje ke zmírnění hrozby sociální nestability v této části evropského regionu. Od počátku bylo také jasné, že vyhlídka na členství v EU bude katalyzátorem vnitřních hospodářských, politických i sociálních reforem a že EU může legitimizovat reformní snahy domácí politiky, protože Rumuni, respektive Bulhaři většinově podporují vstup do Unie.167 Rumunsko v očekávání vstupu do EU dosáhlo mimořádných reformních úspěchů ve všech důležitých politických a ekonomických sférách společnosti. Za pomoci štědré unijní finanční podpory Rumunsko dokázalo učinit taková opatření, která vedla k posílení jeho politické role v regionu, k rozvoji jeho hospodářství, respektive k jeho politické a ekonomické stabilitě. I když Rumunsko (spolu s Bulharskem) patří k ekonomicky nejslabším členům Unie (na vyprodukovaném HDP celé EU se podílí pouze 0,7 % a jeden občan Rumunska v roce 2005 vyprodukoval v průměru HDP ve výši 34,7 % průměru EU-25), jeho geopolitický přínos pro stabilitu a bezpečnost evropského kontinentu je nevyčíslitelný.

167

Cit.: Rouček, L.: Přísná kritéria pro Bulharsko a Rumunsko po vstupu do EU, Mezinárodní politika 11/2006, s. 7.

98

8. ZAHRANIČNÍ POLITIKA RUMUNSKA PO PARLAMENTNÍCH A PREZIDENTSKÝCH VOLBÁCH V ROCE 2004

8. 1. RUMUNSKÉ PARLAMENTNÍ A PREZIDENTSKÉ VOLBY 2004 Páté volby od pádu komunismu byly označeny za svobodné, ale neférové168. Neférovost voleb byla dána řadou strukturálních prvků, které jsou obsaženy v rumunském politickém prostoru. V některých případech docházelo k opakované volbě ve prospěch vládních stran, na druhé straně docházelo k anulování tisíce hlasů těsně před sčítáním hlasů.169 Ve volbách koncem roku 2004 opět došlo ke změnám v obsazení mandátů v Poslanecké sněmovně. Oficiálním vítězem podle počtu odevzdaných hlasů i podle získaných mandátů v Poslanecké sněmovně se stala tehdy vládnoucí Sociálně demokratická strana (Partidul Social Democrat, PSD), a to i přes téměř devíti procentní ztrátu mandátů oproti posledním volbám v roce 2000. Za „druhého“ vítěze lze označit v roce 2003 vzniklou alianci „Pravda a spravedlnost“ (AlianŃa Dreptate si Adevǎr, DA), která vznikla jako volební uskupení mezi Demokratickou stranou (Partidul Democrat, PD) a Národní liberální stranou (Partidul NaŃional Liberál, PNL). Tato koalice obdržela přes 33 % poslaneckých mandátů, což znamená velmi výrazné posílení obou koaličních partnerů. Největším poraženým byla rozhodně nacionalistická Strana Velkého Rumunska (Partidul România Mare, PRM), která po volebním výsledku z roku 2000 s počtem 84 získaných mandátů klesla na 48 poslaneckých mandátů.170 Vytváření vládní koalice tentokrát výrazně ovlivnily prezidentské volby, které v druhém kole vyhrál kandidát opoziční DA a primátor Bukurešti Traian Bǎsescu (předseda PD), když získal nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů a porazil tak vládního kandidáta Adriana Nǎstaseho. Jazýčkem na vahách se podle výsledků voleb měly stát Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku (Uniunea Democratǎ Maghiarǎ din România, UDMR) s 22 mandáty a deklarovaným spojenectvím s PSD a PRM se zmiňovanými 48 mandáty. Zlom však nastal v menším volebním koaličním partnerovi PSD Humanistické straně (od května 2005 používá název Konzervativní strana-Partidul Conservator, PC), která sice původně chtěla vytvořit 168

Blíže k průběhu parlamentních a prezidentských voleb v Rumunsku 2004, z pohledu kontrolního mechanismu OSCE viz: OSCE-ODIHR Elections. Election documents-Romania: http://www.osce.org/odihrelections/documents.html?lsi=true&limit=10&grp=217 169 Maršák, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004. Politologický časopis 2/2006, s. 203. 170 Maršák, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004. Politologický časopis 2/2006, s. 204.

99

vládní sestavu s PSD a UDMR, ale nakonec dala přednost nabídce od Bǎsesca, tedy od PD. UDMR reagoval podobně a přizpůsobil se okolnostem. Tak došlo ke zformování koaliční vlády, kterou tvoří aliance „Pravda a spravedlnost“ (PNL/PD), spolu s UDMR a PC. Opozice je tak tvořena stranami PSD a PRM. Pěti procentní klauzuli pro vstup do Poslanecké sněmovny tak jedno koaliční uskupení (PSD/PC), jedna aliance (PNL/PD) a dvě politické strany (PRM, UDMR). Premiérem byl jmenován Calin Popescu-Tǎriceanu, předseda PNL.

Tabulka č. 11: Rumunské parlamentní volby 2004

Tabulka č. 12: Rumunské prezidentské volby 2004

Zdroj: Kapitáne, kam s tou lodí? Rumunské prezidentské a parlamentní volby 2004, inzertní příloha Revue Politika – EU a její východní sousedé, Centrum pro studium demokracie a kultury CDK, březen 2005, s. 6-10.

100

Nová vláda Calina Popesca-Tǎriceana získala v parlamentu 28. prosince 2004 důvěru v poměru 265:200 hlasům. Nový rumunský kabinet vzápětí anoncoval svůj záměr soustředit se na ekonomické reformy. Mezi ambiciózní ekonomické kroky tak patřilo zejména zavedení jednotné šestnáctiprocentní daňové sazby (součást opozičního programového prohlášení jako jeden z nástrojů pro boj s korupcí a černou ekonomikou). Vládní koalice čtyř stran a osmnácti reprezentantů národnostních menšin, opírající se jen o těsnou většinu několika hlasů, se ale už od počátku jevila jako velmi vratká a nestabilní. Také soužití populárního proreformního prezidenta s nesourodou koaliční vládou pravého středu má v sobě značný konfliktní potenciál. V prvních letech vlády kabinetu bylo Rumunsko svědkem neustálého přivolávání předčasných parlamentních voleb, jak ze strany prezidenta a jeho Demokratické strany, tak od opozice. Zatímco původně byl prezident nespokojen s nutností koaličně spolupracovat s Konzervativní stranou, od léta 2005 se jeho kritika soustřeďuje zejména na smířlivější politický styl premiéra C. P. Tǎriceana a výkon ministrů jeho strany ve vládě. Především vysoká popularita prezidenta (podle korespondentů je stále nejpopulárnějším politikem v zemi) vedla k tomu, že premiérova strana Národní liberální strana byla v průzkumech veřejného mínění předstižena prezidentovou Demokratickou stranou.171 Rumunský parlament v dubnu 2007 rozhodl o odvolání prezidenta Basesca z funkce, poměrem hlasů 322:108 a ponechal tak prezidentův další osud rumunským občanům, neboť pro odvolání prezidenta se musí vyslovit v referendu nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. Parlamentní vyšetřovací komise, ovládaná opozicí, vytkla hlavě státu, že se dopustila 19 překročení ústavy. Prezident se prý pokoušel uzurpovat pravomoci ministerského předsedy, zpochybňoval soudce či nařizoval odposlouchávat telefony svých oponentů. Ústavní soud nicméně počátkem dubna neshledal tato nařčení za natolik opodstatněná, aby opravňovala odvolat prezidenta. Ústavní soudci naopak konstatovali, že prezident má právo vybízet k reformám, a to včetně kritiky soudů, vlády či politického systému. Názor ústavního soudu je však v této věci jen hlasem poradním. O měsíc později Rumuni v referendu odmítli pokus parlamentu sesadit prezidenta Basesca. Jeho návrat do prezidentského sídla podpořily tři čtvrtiny hlasujících (více než 74 %), volební účast činila necelých 44 %.172 Nejsilnější jednotlivou politickou stranou, i přes ztrátu moci v posledních volbách, zůstává opoziční Sociálně demokratická strana, jejíž reputaci však aktuálně poškozují korupční skandály vysoce postavených sociálně demokratických politiků minulého období. 171

Kapitáne, kam s tou lodí? Rumunské prezidentské a parlamentní volby 2004. Inzertní příloha Revue Politika, EU a její východní sousedé, Centrum pro studium demokracie a kultury, březen 2005, s. 6-10. 172 Cit.: Rumunský parlament chce odvolání prezidenta: http://www.novinky.cz/clanek/113560-rumunskyparlament-chce-odvolani-prezidenta.html

101

Nejvýznamnější z nich je případ bývalého premiéra a předsedy strany Adriana Nǎstaseho, který kvůli vyšetřování v březnu 2006 rezignoval na post předsedy Poslanecké sněmovny.

8. 2. ZAHRANIČNÍ POLITIKA V PROGRAMU VLÁDY PRO LÉTA 20052008173 V oblasti cílů zahraniční politiky se rumunská diplomacie zaměřuje jak na ochranu sociálních a hospodářských zájmů rumunských občanů, tak také na podporu a ochranu hospodářských, politických a vojenských zájmů Rumunska, odpovídající jeho geostrategické pozici. Dále zahraniční politika dbá také o aktivní účast na institucionální a kulturní stavbě tzv. „Velké Evropy“. Vzhledem k dlouhodobým hospodářským, politickým a vojenským zájmům Rumunska je zahraniční politika vnímána jako realizace následujících cílů: •

rozvoj dvoustranných a mnohostranných vztahů;

•

dobré sousedské vztahy a regionální spolupráce;

•

rozvoj parlamentární diplomacie;

•

podpora hospodářské (ekonomické) diplomacie;

•

vybudování kulturní diplomacie;

•

dynamizace vztahů s Rumuny v zahraničí, zachování národní a kulturní identity.

Zahraniční politika Rumunska dbá na dodržování následujících podmínek: •

zachování soudržnosti na společné a na dvoustranné úrovni v oblasti strategických cílů zahraniční politiky Rumunska a v oblasti cílů členských států EU a NATO;

•

udržování společné ministerské spolupráce a posílení komunikace v rámci vlády tak, aby zahraniční politice poskytli podstatu, důvěryhodnost a koherenci a aby byla zajištěna shoda a integrace sektorových politik;

•

respektování a skutečné prosazování přijatých povinností a obhajoba práv v rámci NATO a v rámci EU.

V oblasti rozvoje dvoustranných vztahů rumunská vláda dbá o následující: •

o výsadní upevnění vztahů s členskými zeměmi Evropské unie a s USA;

173

Cit.: Government Program. http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5047&idlnk=1&cat=3

102

Foreign

Policy:

•

o rozvoj ekonomické spolupráce, technické, vědecké a kulturní spolupráce s Čínou, se zeměmi západního Balkánu, centrální Asie, Blízkého východu a se zeměmi Latinské Ameriky;

•

o upevnění a vybudování spolupráce se Svatou Stolicí, Izraelem a Japonskem.

V oblasti vztahů k mezinárodním organizacím a v oblasti rozvoje multilaterálních vztahů usiluje rumunská vláda o tyto priority: - přistoupení Rumunska k Evropské unii 1. ledna 2007, dle přístupového kalendáře, jenž byl stanoven Evropskou radou 16.-17. prosince 2004. V tomto smyslu existují následující priority: kompletní splnění sjednaných povinností, vyplývajících z vyjednávacího procesu; zvyšování výkonnosti politiky Rumunska jeho účastí při určování a prosazování společných politik, prostřednictvím přijetí statusu aktivního pozorovatele činnosti evropských institucí; dosažení konvergence ve vztahu k evropské hospodářské struktuře, pomocí aplikace rozvojových strategií z vnitřní úrovně na úroveň společenství (Lisabonská strategie a jiné); - upevnění pozice Rumunska v rámci NATO, s dodržováním dohodnutých povinností a přítomnosti ve společných akcích, včetně nabídnutí a vybudování infrastruktury a logistiky pro vojska NATO; - využití rumunské diplomacie v nové strukturalizaci mezinárodního bezpečnostního systému jakož i v systému hospodářské spolupráce a při úpravě norem a principů mezinárodního práva dle rozvojových trendů vznikajících jako následek globalizace. Pozornost je věnována strukturální reformě OSN, transformaci výborů a odborných orgánů stejně jako rozšíření Rady bezpečnosti na devět stálých členů, jako je Japonsko a Německo; - podpora Mezinárodního soudního tribunálu, Mezinárodního soudního dvora stejně jako Evropského soudního dvora pro lidská práva, včetně respektování jeho rozsudků; - zakládání globalizované diplomacie, která dbá o následující: •

získání členského statutu v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD);

•

aktivní zapojení do činnosti WTO, OSCE, EU, NATO a do odborných struktur OSN;

•

vytvoření návrhů na zvolení Rumunska za sídlo sekretariátů různých programů

v rámci OSN, za sídlo orgánů OSCE, EU, NATO, WTO, OECD, stejně jako snaha o organizování mezinárodních setkání pod záštitou a financováním mezinárodních organizací. Rumunská vláda podporuje vztahy dobrého sousedství a regionální spolupráce v oblasti jihovýchodní Evropy a v oblasti Černého moře, a to následujícím způsobem: •

podpora vztahů dobrého sousedství a spolupráce se zeměmi jihovýchodní Evropy za účelem realizace Paktu stability pro zajištění

103

míru, upevnění demokracie, dodržování lidských práv a pro dosažení hospodářského blahobytu; •

ochrana zájmů Rumunska a Evropské unie v jihovýchodní oblasti Evropy a koherentní a ofenzivní vyřešení problémů s Ukrajinou na základě norem veřejného mezinárodního práva;

•

podpora vztahů s Moldavskou republikou na základě aktivní orientace, která na jedné straně pamatuje na dodržování lidských práv, upevnění demokratického prostoru a hospodářských reforem a na druhé straně pamatuje také na podporu rumunské kultury. V tomto smyslu Rumunsko přispívá ke „stipendijní podpoře“ stejně jako finančně podporuje kulturní práva Rumunů, činnosti v rámci demokratických reforem a dodržování lidských práv. Dále Rumunsko přísně hlídá dodržování dvoustranných dohod;

•

kooperace v rámci Procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě (SEECP) jako podpora stabilizačního a asociačního procesu, který byl započat Evropskou unií a určen pro státy západního Balkánu a ustanovení strukturálního spojení mezi Evropskou unií a SEECP;

•

využití mechanismů a zdrojů centra SECI pro potírání organizovaného zločinu, se zřetelem k podpoře koherentní politiky pro boj proti nekonvenčním rizikům v regionu;

•

zesílení spolupráce v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci v oblasti Černého moře, zpracování a skutečné prosazení již schválených projektů (v energetické oblasti, ve finančním a bankovním systému, v dopravě, v oblasti cestovního ruchu), za účelem efektivního přizpůsobení činností prioritám národního hospodářství a zájmům rumunských obchodníků;

•

využití infrastruktury, existujících zařízení a rumunských odborníků jako výhod při zvyšování míry zapojení Rumunska do regionální energeticko-bezpečnostní politiky, v oblasti dopravy, skladování, zpracování a obchodování s energií, s ropou a se zemním plynem.

V oblasti parlamentární diplomacie se rumunská vláda snaží spolupracovat s parlamentem, aby umožnila skrze tyto dvoustranné a vícestranné parlamentární vztahy optimální výměnu informací, efektivní komunikaci, informační management a monitoring, a to vzhledem

104

k podporování ekonomických a politických zájmů Rumunska v zahraničí. Zároveň je sledována synchronizace a vzájemná podpora parlamentárních nebo vládních iniciativ v oblasti ekonomické a politické spolupráce. Co se týká oblasti hospodářské (ekonomické) diplomacie, rumunská vláda posiluje spolupráci s prezidentským úřadem, s rumunským parlamentem a s obchodní sférou při dosahování následujících cílů: •

sestavení společné obchodní strategie se zřetelem na podporu ekonomických zájmů Rumunska v zahraničí;

•

klasifikace a ustálení komunikačních mechanismů, administrace informací a spolupráce ve strukturách veřejného ústředního řízení jakož i mezi parlamentem a obchodními sdruženími.

Rumunská zahraniční politika nezapomíná také na kulturní diplomacii, která tvoří důležitý základ pro podporu dvoustranných vztahů a pro šíření rumunské kultury ve světě. Za tímto účelem dbá rumunská vláda o následující: •

sestavení akčního plánu pro expanzi kulturní diplomacie;

•

rozšíření rumunských kulturních center v zahraničí, především v členských státech OECD;

•

zabudování projektového managementu do rámce diplomatických zastoupení, která umožňují organizování kulturních představení a zakládání kulturních a dokumentačních center u diplomatických zastoupení.

Rumunská diplomacie usiluje o dynamizaci vztahů k Rumunům v zahraničí, o uchovávání národní a kulturní identity, a to skrze následující činnosti: •

sledování způsobů zacházení s rumunskými firmami v zahraničí, zejména na Ukrajině, v Srbsku a v Podněsteří;

•

přidělení nutných finančních prostředků pro podporu škol, kulturních institucí a zařízení stejně jako poskytnutí studijních stipendií rumunským občanům žijícím v zahraničí;

•

zlepšení komunikace rumunských společností (firem) s veřejnými úřady, nadacemi a obchodním prostředím v Rumunsku;

•

podpora a ochrana ekonomických investic rumunských společností se sídlem v zahraničí;

105

•

podpora vydávání a prodeje novin, časopisů a audiovizuálních produktů; podpora zakládání rozhlasového a televizního vysílání.

106

9. ZÁVĚR Rok 2004 a rok 2007 - dva mezníky v novodobé rumunské zahraniční politice, naplnění snu rumunské diplomacie v podmínkách znovunabyté demokracie. Vstup do Severoatlantické aliance, následován „čerstvým“ vstupem do Evropské unie znamenal pro rumunské politické představitele ukončení dlouholetých a vyčerpávajících politických jednání a splnění dávného úkolu, zatímco pro obyvatelstvo to znamenalo otevření pomyslných „bran“ do světa míru, bezpečnosti, stability, ekonomické prosperity a blahobytu. Integrace Rumunska do bezpečnostních a ekonomických struktur byla a je v zájmu významných

hráčů

v těchto

oblastech

vzhledem

k možné

roli

Rumunska

jako

„komunikačního kanálu“ mezi Evropou a jejími sousedy. Rumunsko si primárně, skrze užší spolupráci se Severoatlantickou aliancí, chtělo zajistit stabilitu a bezpečnost pro budování své demokracie. Od druhé poloviny 90. let, a hlavně v souvislosti s válkou v Kosovu, si Rumunsko uvědomovalo význam členství v Alianci v daleko širších perspektivách. Zapojení Rumunska do vojenských operací Aliance v Kosovu znamenalo významný obrat ve vnímání Rumunska ze strany mezinárodního společenství. Do té doby nevýznamný stát v jihovýchodní Evropě byl najednou velmi důležitou zemí, která může sehrát roli „mostu“ do té části světa, jejíž možná nestabilita může ohrozit bezpečnost celého evropského regionu. Členství Rumunska v Severoatlantické alianci bylo logickým a očekávaným vyústěním spolupráce mezi nimi, která se tak nejvíce projevila v průběhu jugoslávské krize. Proces přistupování Rumunska k Severoatlantické alianci, ve prospěch rumunského členství, ovlivnily v zásadě tři aspekty – 1) aktivní přístup Rumunska k válce v Kosovu (zpřístupnění rumunského vzdušného a pozemního prostoru pro vojska aliance + vyslání rumunských vojenských složek do bojů v Kosovu); 2) rozsáhlá reforma rumunských ozbrojených sil; 3) posilování regionální bezpečnostní spolupráce. Pro Severoatlantickou alianci, jako pro hlavního bezpečnostního garanta v Evropě, je důležité eliminovat potenciální ohniska nestability a vyhnout se tak případným konfliktům, která mohou destabilizovat celý kontinent. Proto si Aliance všímá a oceňuje jakoukoliv formu bezpečnostní spolupráce, o to více, pokud je taková kooperace vytvořena a rozvíjena v regionu se sklony k nestabilitě a tedy k možným konfliktům. Angažovanost

Rumunska

v bezpečnostních

iniciativách

problematického

regionu

jihovýchodní a východní Evropy významně přispělo k posílení jeho pozice mezi

107

kandidátskými zeměmi Aliance. Jeden příklad za všechny: dlouhodobým problémem jihovýchodního regionu, který se díky globalizaci stává nejenom celoevropským, ale i celosvětovým problémem, je organizovaný zločin. Z iniciativy Jihovýchodní evropské spolupráce vzniklo Centrum pro boj s přeshraniční kriminalitou pro oblast jihovýchodní Evropy. Jeho sídlem se stala Bukurešť, neboť právě Rumunsko dokázalo zajistit adekvátní prostředí pro efektivní fungování organizace (a možná také díky vlastní zkušenosti s tímto druhem boje). Celosvětová prestiž a důležitost Centra (aktivně spolupracuje s americkou FBI, s EU, s OSN a dalšími) vyzdvihla v konečném důsledku i důležitost Rumunska při celoevropském zajišťování bezpečnosti, což významně přispělo k urychlení jeho integrace nejenom do euroatlantické bezpečnostní aliance, ale také do evropských struktur. A protože se Centrum snaží i nadále rozvíjet svou roli „mostu“ mezi Evropskou unií a státy stojícími mimo Unii v oblasti efektivního potírání organizovaného zločinu, je pozice Rumunska v tomto ohledu stále mimořádně důležitá. Připojením Rumunska k Severoatlantické alianci tak získala tato bezpečnostní organizace geopoliticky významného partnera, jehož přístup k Černému moři a na Balkán je jeho největším přínosem a výhodou zároveň v rámci celého mezinárodního společenství. Rumunsko spolu s Bulharskem a Tureckem poskytuje platformu pro námořní operace v Černém moři a svou polohou doplňuje strategickou kompaktnost území států Severoatlantické aliance. I přes viditelnou vysokou míru loajality Rumunska vůči Severoatlantické alianci se jeví jako sporná a nanejvýš diskutabilní otázka úrovně a operability rumunských ozbrojených sil, i když nutno dodat, že v poslední době se rozběhla rozsáhlá reforma rumunské armády, s cílem dosáhnout úrovně srovnatelné s ostatními členskými státy Aliance. Co se týká přistupování Rumunska do Evropské unie a role regionální spolupráce při tomto procesu má největší výpovědní hodnotu členství Rumunska v Ekonomické spolupráci v oblasti Černého moře. Vstup Rumunska do Evropské unie byl totiž povětšinou o splnění ekonomických požadavků (tím není snižován význam naplnění politických kritérií, ani není konstatováno, že splnění politických kritérií bylo v Rumunsku bezproblémové). Podle zásady, že ekonomická spolupráce povede k prosperitě a všeobecnému blahobytu posilující demokracii, mír, lidská práva a svobody, se rozvoj vzájemných obchodních vztahů odrážel i v politické stabilitě jednotlivých zúčastněných zemí. Organizace tak svoji strukturou a činností připomínala „ekonomickou unii“, která přinášela výhody všem zainteresovaným. Tím, že organizace vytvořila kooperativní rámec s Evropskou unií, posílila tak úsilí některých svých členů integrovat se v budoucnu do jejích struktur. Spolupráce v rámci této organizace 108

významně přispěla k urychlení a zkvalitnění prováděných ekonomických reforem v Rumunsku a stala se skutečně významným doplňujícím prostředkem k urychlení rumunského ekonomického rozvoje v perspektivě jeho přijetí do Evropské unie. Nedávný vstup Rumunska do Evropské unie byl v první řadě tahem politickým. Přesto, že Rumunsko splnilo požadavky, jimiž bylo členství ze strany Unie podmíněno (jinak by se nemohlo stát členem), skutečnost, že se tím Evropská unie dostala k černomořskému pobřeží, naskýtajícímu řadu možností a perspektiv, převážila všechny ostatní aspekty rumunského členství, včetně unijního převzetí zodpovědnosti za řešení bezpečnostních problémů vztahujících se k regionu (bezpečnostní, ekonomická a politická rizika černomořského regionu se staly evropskými problémy). Vstupem země do Evropské unie se zjednodušilo obchodování a rozvoj kvalitativně nových vztahů s černomořskými státy, otevřela se možnost jak navázat užší vztahy s Ukrajinou a Moldavskem, samozřejmě s Tureckem, ale také s Gruzií a Arménií, a potenciálně i s Běloruskem a Ázerbájdžánem. Jakékoliv rozšiřování vlivu Evropské unie v Černomoří ovšem znamená také možnou konfrontaci s Ruskem. Oblast Černého moře je však také regionem nestabilním, nesoucí řadu bezpečnostních rizik, neboť hranice Evropské unie s Ukrajinou by se prodloužila a doplnila o hranici s Moldavskou republikou, kudy (spolu s rumunskými přístavy) do Evropy proudí nelegální obchod, spolu s ilegálními přistěhovalci. Pro Evropskou unii, respektive pro její členské státy je tak výhodnější, když je Rumunsko členem, poněvadž se tak dají dosud velmi propustné hranice lépe kontrolovat, a na rumunskou vládu lze vyvíjet v tomto směru i účinnější nátlak. Černomořský region, most mezi Evropou a Asií se stal velmi dynamicky se rozvíjející oblastí, přitahující více pozornosti než dříve. Jako energetický a dopravní střed (spojovací článek s kaspickým regionem a s oblastí poloostrova Krym, jehož strategický význam je dán rozsáhlými zdroji ropy a zemního plynu, které se tak netěží na území Ruska a ani se přes jeho území nepřepravují-o to více jsou ceněny), zahrnující nově dva členské státy Evropské unie a kandidátské Turecko, region hraje důležitou roli pro zájmy Evropské unie, stejně jako pro zájmy euroatlantické. Vyhlídky regionu jako oblasti i nadále rostoucí co do významu a rozvíjející se po všech stránkách jsou nicméně v ohrožení. Budoucí rozvoj regionu je komplikovaný

„zmraženými“

konflikty,

nevyspělými

mladými

demokraciemi

a

nedostatečnými hraničními kontrolami, které „živí“ ilegální migraci a organizovaný zločin. Přesto, spolupráce mezi státy černomořské oblasti, která se musela chopit těchto překážek a snažit se je překonat, sic je ve svých začátcích, se ukazuje jako správný tah, ze kterého v budoucnu mohou těžit všichni zúčastnění. 109

Rumunsko se v rámci černomořské spolupráce ujalo podobné role, jakou se pokouší hrát Polsko ve východní Evropě. Být oním „vůdcem“ a „vzorem“ pro ostatní, tak aby naplnilo zájmy regionu, které jsou zároveň i zájmy jeho vlastními – stabilita a prosperita černomoří = stabilita Rumunska (a naopak) = stabilita evropského kontinentu = stabilita mezinárodního prostředí. Všechno, co jsem uvedla ve své práci a co ve shrnutí uvádím v tomto závěru dokládá, že aktivita Rumunska, jak v černomořském, tak v jihovýchodním regionu není jevem náhodným, ale cílenou činností rumunské zahraniční politiky, prostřednictvím které chtěla rumunská diplomacie poukázat na nezastupitelnou pozici země pro rozvoj regionu a na její „vyzrálost“ stát se plnohodnotným členem evropských a euroatlantických struktur. Snažila jsem se tak svou prací ukázat na nezanedbatelnou účast Rumunska ve strukturách a na činnostech mezinárodních organizací a v černomořských a jihovýchodních iniciativách a programech, která nakonec přivedla Rumunsko do „vysněných“ organizací. Vysoké požadavky pro členství v Evropské unii si vyžádaly zvýšené reformní úsilí Rumunska, jak na politickém, tak na ekonomickém poli. Nezbytné reformní kroky by si jistě vyžádaly delší časový horizont a jejich realizace by byla daleko komplikovanější, pokud by byly uskutečňovány v politické a ekonomické izolaci země, vylučující jakoukoliv možnou spolupráci v regionu. Tím chci potvrdit svoji hypotézu, že aktivní zapojení Rumunska do regionální kooperace ať už s černomořskými státy nebo balkánskými státy pozitivně přispěla k ekonomickému rozvoji a politické stabilitě státu a tím i k jeho přijetí do evropských a euroatlantických struktur. Avšak ani nové milénium nepřineslo Rumunsku klid a stabilitu a tolik potřebný ekonomický rozvoj. Politická scéna je opět konfliktního rázu, progresivní hospodářské reformy se stále nedaří, četná mezinárodní kritika se dotýká hlavně soudnictví, rozbujelé korupce a národnostní otázky. Existující sociální smír je křehký a sedmnáctiletá rumunská demokracie se nachází zhruba ve druhé polovině své cesty vedoucí směrem k plné demokracii s plně fungujícím systémem tržní ekonomiky. Tak i nadále platí, že Rumunsko zůstává chudou zemí, kde třetina obyvatelstva žije pod hranicí bídy a jejíž HDP na hlavu dosahuje sotva třetiny průměru Evropské unie. Zima zde není záležitostí zimních radovánek, ale často otázkou holého přežití.

110

10. POUŽITÉ ZDROJE

10. 1. ELEKTRONICKÉ ZDROJE (uvedené elektronické zdroje jsou ověřeny ke dni 9. 12. 2007)

About the OECD, on-line text (http://www.oecd.org/pages/0,3417,en_36734052_36734103_1_1_1_1_1,00.html) Alegeri Parlamentare – Camera Deputatilor – 1990 (http://alegeri.resurse-pentru-democratie.org/cdep_1990.php)

Annual Report 2006, Black Sea Trade & Development Bank, on-line text (http://www.bstdb.org/print/annualBSTDB_2006.pdf)

Black Sea Economic Cooperation (BSEC), official website (http://www.bsec-organization.org/main.aspx?ID=About_BSEC)

Black Sea Forum, official website (http://www.blackseaforum.org/)

Black Sea Forum, Concept, official website (http://www.blackseaforum.org/concept.html)

Black Sea Forum, Extra-regional Partners, official website (http://www.blackseaforum.org/er_partners.html)

Black Sea Forum, Joint Declaration of the BSFDP, official website (http://www.blackseaforum.org/joint_declaration.html)

Black Sea Forum, Main Values, official website (http://www.blackseaforum.org/main_values.html)

Black Sea Security Program, official website 111

(http://www.harvard-bssp.org/bssp/about)

Border Security & Global Terrorism, in-line text (http://www.harvard-bssp.org/files/R78%20%20Border%20Security%20&%20Global%20Terrorism.pdf)

BSEC, Related Bodies & Affiliated Center, official website (http://www.bsec-organization.org/related_bodies_affiliated_centers.aspx?DID=24)

CIA – The World Factbook, Romania military, on-line text (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ro.html#Military)

Commission opinion on the applications for accession to the European Union by the Republic of Bulgaria and Romania, on-line text (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00030004.pdf)

Commission staff working document. Annexes to 2004 Report on Phare-Country sections & additional information. Phare funds by country 1990-2004, on-line text (http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/financial_assistance/phare/annual_report_2004/annex_re port2004_phare_preaccession_trans_instrument_en.pdf)

Council of Europe Development Bank, official website (http://www.coebank.org/homeennetscape.htm)

Council of Europe. Statistics on signatures and ratifications-Romania, official website (http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeStats.asp?PO=ROM&MA=999&CM=17&C L=ENG)

Decision of the Council of the European Union on the admission of the Republic of Bulgaria and Romania to the EU, on-line text (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00090009.pdf)

EP: Daily Notebook-Parliament gives green light to Romania and Bulgaria, on-line text

112

(http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do;jsessionid=B93637C8A828FCA7795BB720 C1EE6156.node2?language=EN&pubRef=-//EP//TEXT+PRESS+DN-200504131+0+DOC+XML+V0//EN#top)

Eurobarometer 67. Public Opinion in the EU. First Results (April-May 2007), on-line text (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb67/eb_67_first_en.pdf)

European Parliament legislative resolution on the application by Romania to become a member of the European Union, on-line text (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2005/l_157/l_15720050621en00070008.pdf)

European Union Programmes for Romania. ISPA in Romania, on-line text (http://www.infoeuropa.ro/docs/ISPA%20in%20Romania%20%20EN%20%20June%202006.pdf)

Fondul Monetar International, Financial Assistance, official website (http://www.fmi.ro/index.php?page=2&lang=en)

Fondul Monetar International, Stand-by arrangement Oct 2001-Oct 2003, official website (http://www.fmi.ro/index.php?page=8&lang=en)

Fondul Monetar International, Stand-by arrangement 2004-2006, official website (http://www.fmi.ro/index.php?page=223&lang=en)

Holubec, S: Svržení diktátora nebo inscenovaná fraška?, on-line text (http://www.blisty.cz/2003/2/28/art13083.html)

Infoeuropa webpage, Representation in EU institutions and bodies, official website (http://www.infoeuropa.ro/jsp/page.jsp?cid=11820&lid=2)

Istanbul NATO Summit 2004, official website (http://www.natoistanbul2004.org.tr/)

Ministerul Apararii, Fortele Terestre Romane, Operatiile din Irak, official website 113

(http://www.forter.ro/index.php?leg=irak)

Ministry of Defense, Romania, official website (http://english.mapn.ro/)

Natoaktual.cz: NATO se obrací na východ, on-line text (http://www.natoaktual.cz/nato-se-obraci-na-vychod-0sq/na_zpravy.asp?c=A040409_152729_na_zpravy_m02)

Natoaktual.cz: Nepřijetí Rumunska ovlivní boj s korupcí, on-line text (http://www.natoaktual.cz/neprijeti-rumunska-ovlivni-boj-s-korupci-f1v/na_zpravy.asp?c=A021029_085522_na_zpravy_m00)

Natoaktual.cz: Rumunské námořnictvo slaví 145 let své činnosti, on-line text (http://www.natoaktual.cz/na_media.asp?r=na_media&c=A050816_162835_na_media_m02)

Natoaktual.cz: Rumunsko má zájem o americké základny, on-line text (http://www.natoaktual.cz/na_zpravy.asp?r=na_zpravy&c=A030807_122740_na_zpravy_m0 0)

Natoaktual.cz: Rumunsko? Vítanější spoluhráč není, on-line text (http://www.natoaktual.cz/rumunsko-vitanejsi-spoluhrac-neni-duc/na_analyzy.asp?c=A021001_003637_na_analyzy_m00)

Natoaktual.cz: Summit NATO – Bukurešť 2008, on-line text (http://www.natoaktual.cz/na_summit.asp?y=na_summit/bukurest2008.htm)

NATO Update: Seven invitees on the verge of NATO membership, on-line text (http://www.nato.int/docu/update/2004/03-march/e0302a.htm)

No scheduled Romanian pullout from Iraq: defense ministr, on-line text (http://news.xinhuanet.com/english/2006-11/09/content_5306736.htm)

114

OECD Declaration and Decisions on International Investment and Multinational Enterprises, on-line text (http://www.oecd.org/document/24/0,2340,en_2649_34887_1875736_1_1_1_1,00.html)

One Romanian soldier killed, five wounded in Iraq, on-line text (http://news.xinhuanet.com/english/2007-09/21/content_6766516.htm)

Open Skies Treaty, on-line text (http://www.state.gov/t/ac/trt/33393.htm)

Organization of the Black Sea Economic Cooperation, on-line text (http://www.bsec-organization.org/admin/organizationchartnewlast.pdf)

OSCE Mission to Montenegro, Head of Mission, Ambassador Paraschiva Badescu, on-line text (http://www.osce.org/montenegro/19996.html)

Phare legislation, reports and publications. Phare Annual Reports, official website (http://ec.europa.eu/enlargement/key_documents/phare_legislation_and_publications_en.htm)

Projects in Romania (EBRD – Countries), on-line text (http://www.ebrd.com/country/country/romania/showcase.htm)

Regular Report 2004, on-line text (http://ec.europa.eu/enlargement/report_2004/pdf/rr_ro_2004_en.pdf)

Report of the Human Rights Watch (Romania, Human Rights Developments), on-line text (http://www.hrw.org/reports/1990/WR90/HELSINKI.BOU-02.htm)

Riga NATO Summit 2006, official website (http://www.rigasummit.lv/en/?clng=EN)

Romania - All Projects, Mine Closure & Social Mitigation Project, on-line text

115

(http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&t heSitePK=275154&menuPK=287329&Projectid=P056337)

Romania - All Projects, Rural Education Project, on-line text (http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&t heSitePK=275154&menuPK=287326&Projectid=P073967)

Romania - All Projects, Social Development Fund 2, on-line text (http://www.worldbank.org.ro/external/default/main?pagePK=64027221&piPK=64027220&t heSitePK=275154&menuPK=287326&Projectid=P068808)

Romania and the Council of Europe, official website (http://www.coe.int/T/E/Com/About_Coe/Member_states/e_rou.asp#TopOfPage)

Romania and the IMF, official website (http://www.imf.org/external/country/ROU/index.htm)

Romania – Country Brief 2006, on-line text (http://www.worldbank.org.ro/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/ROMANIAE XTN/0,,contentMDK:20636934~menuPK:287302~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK :275154,00.html)

Romania – Country Partnership Strategy, on-line text (http://www.worldbank.org.ro/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/ROMANIAE XTN/0,,menuPK:287307~pagePK:141132~piPK:141105~theSitePK:275154,00.html)

Romania country strategy (EBRD – Strategies), on-line text (http://www.ebrd.com/about/strategy/country/romania/index.htm)

Romanian Agency for Foreign Investment, official website (http://www.arisinvest.ro/index.asp?LID=2)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, EU Membership, EU Accession, Chronology of Romania-EU relations, official website 116

(http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11052&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Council of Europe, Romania at the European Court of Human Rights, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11216&idlnk=&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Council of Europe, Romanian Chairmanship of the Committee of Ministers of the Council of Europe, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10860&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Financial institutions, European Bank for Reconstruction and Development-EBRD, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10557&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Financial institutions, International Monetary Fund - IMF, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10561&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Financial institutions, World Bank Group, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10559&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, International Organization of La Francophonie, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5041&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Organisation for Economic Cooperation and Development, The relation OECD-România, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10564&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Organisation for Security and Cooperation in Europe, official website 117

(http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5037&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Organisation for Security and Cooperation in Europe, OSCE Chairmanship-in-Office – Romania 2001, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11166&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, Organisation for Security and Cooperation in Europe, REACT, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=11164&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, United Nations (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5035&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, United Nations, Romania´s involvement in UN peace operations system (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10824&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, International Organisations, United Nations, United Nations Programs in Romania (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10830&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, NATO Membership, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=4995&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Foreign Policy, Regional Cooperation, Romanian Chairmanship-in-Office of BSEC, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=10838&idlnk=1&cat=3)

Romania-Ministry of Foreign Affairs. Government Program, Foreign Policy, official website (http://www.mae.ro/index.php?unde=doc&id=5047&idlnk=1&cat=3)

Romania´s Permanent Delegation to NATO, official website 118

(http://nato.mae.ro/index.php?lang=en&id=22426)

Rumunsko chce euro do roku 2014, on-line text (http://zahranicni.ihned.cz/c4-10086660-20259420-H0DALS_d-rumunsko-chce-euro-doroku-2014)

Rumunský parlament chce odvolání prezidenta, on-line text (http://www.novinky.cz/clanek/113560-rumunsky-parlament-chce-odvolani-prezidenta.html)

SECI. Business Advisory Council for South Eastern Europe, official website (http://www.secinet.info/?BRole=1)

SECI Center Web Site. About SECI. Mission and Objectives, official website (http://www.secicenter.org/p128/Mission_and_objectives)

SECI Center Web Site. Antiterrorism Declaration, on-line text (http://www.secicenter.org/p135/Antiterrorism_Declaration)

SECI Center Web Site. Important steps in the fight against transborder crime, on-line text (http://www.secicenter.org/p285/28_November_2007)

SECI Center Web Site. Multimedia law enforcement library donated by FBI to SECI Center, on-line text (http://www.secicenter.org/p284/28_November_2007)

SECI Center Web Site. SECI Observers, official website (http://www.secicenter.org/m122/SECI_Observer_Countries)

SECI. Introduction, official website (http://www.secinet.info/?Bintro=1)

SECI PRO, official website (http://www.secipro.net/about.jsp)

119

SECI. Structure, official website (http://www.secinet.info/?BStructure=1)

SEECP. About SEECP, official website (http://www.mae.ro/seecp/history.html)

SEECP. About SEECP, The Balkan Entente, on-line text (http://www.mae.ro/seecp/balkan_pact.html)

SEECP. Chairmanship-Objectives, official website (http://www.mae.ro/seecp/objectives.html)

Sibiu: European Capital of Culture 2007, official website (http://www.sibiu2007.ro/en3/about.htm)

Sigma Activities: Romania, on-line text (http://www.sigmaweb.org/document/8/0,3343,en_33638100_33638200_35045192_1_1_1_1, 00.html)

Stability Pact: About the Stability Pact, official website (http://www.stabilitypact.org/about/default.asp)

Stability Pact: Regional Table, official website (http://www.stabilitypact.org/rt/)

The Proclamation of Timisoara, on-line text (http://www.timisoara.com/timisoara/rev/proclamation.html)

The UN and Romania, on-line text (http://www.un.ro/unrom.html#present)

University of Aberdeen, Centre for the Study of Public Policy: Elections in Romania (http://www.abdn.ac.uk/cspp/romelec.shtml)

120

University of Essex, Romania, 1992 Presidential Elections (http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=r o92presidential) (http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=r o96presidential) (http://www2.essex.ac.uk/elect/database/indexElections.asp?country=ROMANIA&election=r o2000presidential)

Velvyslanectví ČR v Rumunsku. Vnitřní charakteristika a zahraniční politika, official website (http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?ParentIDO=3469&ido=15232&amb=24&idj=1)

10. 2. TIŠTĚNÉ ZDROJE Bulharsko a Rumunsko vstoupí do EU k 1. 1. 2007, Měsíčník EU aktualit, říjen 2006

Feldmann, J.: Quo vadis Romania?, Münster 2000.

Fiala, P.; Pitrová, M.: Evropská unie, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2003

Fiala, P.; Pitrová, M.: Rozšiřování ES/EU, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2005

Fialová, H.: Malý ekonomický výkladový slovník, ISBN 80-902514-3-9.

Gombos, L.: Podněsterská cesta k nezávislosti, nebo připojení k Rusku?, Mezinárodní politika 11/2006, ročník XXX., s. 23-24.

Horák, S.: Závislosti a nezávislosti okolo Podněstří, Mezinárodní politika 1/2006, ročník XXX., s. 6-9.

Chytílek, R.; Vykoupilová, H.: Na prahu Unie: Bulharsko a Rumunsko. In: EU a její východní sousedé, inzertní příloha Revue Politika, Centrum pro studium demokracie a kultury CDK, březen 2005.

121

Iliescu, I.: Integrace a globalizace. Rumunská vize, nakladatelství Práh, Praha 2004.

Kapitáne, kam s tou lodí? Rumunské prezidentské a parlamentní volby 2004, inzertní příloha Revue Politika – EU a její východní sousedé, Centrum pro studium demokracie a kultury CDK, březen 2005, s. 6-10.

Maršák, J.: Formování systému politických stran v Rumunsku v období 1989-2004, Politologický časopis 2/2006, ročník XIII, s. 200-213

Pejša, R.: Maďarsko a maďarská menšina ve střední Evropě, Mezinárodní politika 5/2006, ročník XXX., s. 10-11.

Rouček, L.: Přísná kritéria pro Bulharsko a Rumunsko po vstupu do EU, Mezinárodní politika 11/2006, ročník XXX., s. 7-10.

Stýskalíková, V.; Smekal, H. (eds): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska a Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině, Mezinárodní politologický ústav MU, Brno 2005.

Šesták, M.; Tejchman, M.; Havlíková, L.; Hladký, L.; Pelikán, J.: Dějiny jihoslovanských zemí, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001.

Tesař, F.: EU-35: dojde k rozšíření na Balkán?, Mezinárodní politika 11/2006, ročník XXX., s. 4-7.

Treptow, W., K., ed.: Dějiny Rumunska, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000.

Veselý, Z.: Smlouvy, pakty, dohody, Epocha, Praha 2002.

122

11. PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1: EKONOMICKÁ SPOLUPRÁCE V OBLASTI ČERNÉHO MOŘE

členské státy

pozorovatelské státy

PŘÍLOHA Č. 2: INICIATIVA JIHOVÝCHODNÍ EVROPSKÉ SPOLUPRÁCE

členské státy


Zdroj: Balkans; Regional organizations URL:

123

PŘÍLOHA Č. 3: PROCES SPOLUPRÁCE V JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ

členské státy

PŘÍLOHA Č. 4: PAKT STABILITY V JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ

členské státy


Zdroj: Balkans; Regional organizations URL:

124

partnerské státy

PŘÍLOHA Č. 5: 5 SHROMÁŽDĚNÍ ČLENSKÝCH ZEMÍ SEECP

PŘÍLOHA Č. 6: KONFERENCE NA TÉMA PAKT STABILITY NA JIHOVÝCHODĚ EVROPY

Zdroj: Iliescu, I.: Integrace a globalizace. Rumunská vize, nakladatelství Práh, Praha 2004.

125

Vývoj rumunské zahraniční politiky: od pádu komunismu k evropské integraci

Recommend Documents