VLADIMÍR TREGL The hunting-lodge in Josefův Důl was built in 1911 by count

Materiálie

The picture collection in the huntinglodge in Josefův Důl in the context of contemporary inventories and its identification in the movable fund of the state castle Hrubý Rohozec

ABSTRACT

VLADIMÍR TREGL | The hunting-lodge in Josefův Důl was built in 1911 by count

Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode. In 1945 it was confiscated by state and utilized accordingly. Part of its amenities was acquired by state castle Hrubý Rohozec, which had served as a principal residence of the Des Fours Walderode family. Till recently no considerable attention was payed to the equipment of the hunting-lodge in Josefův Důl. In 2008 the interior of the Hrubý Rohozec castle has been restored to the state, when Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode lived in it; on that occasion couple of objects originally from Josefův Důl hunting-lodge were used in the interior installation, which in fact led to this study. Discovery of the inventory of the Josefův Důl hunting-lodge from 1923 in the State Regional Archives Litoměřice, Děčín office, brought new important pieces of knowledge, in particular it was accomplished to identify authors and themes of the picture collection and trace up more accurately its origin.

66

Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 66

KEY WORDS

K L Í Č O VÁ S L O VA

hunting-lodge in Josefův Důl,

lovecký zámek Josefův Důl

movable fund

mobiliární fond

state castle Hrubý Rohozec

Hrubý Rohozec

Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode

Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode

picture

obraz

inventory

inventář

confiscation

konfiskace

interior installation

interiérová instalace FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:08

Obrazová sbírka loveckého zámku v Josefově Dole ve světle dobových inventářů a její identifikace v mobiliárním fondu státního zámku Hrubý Rohozec VLADIMÍR TREGL

Lovecký zámek Josefův Důl, dobová pohlednice, 20. léta 20. století, 14 × 9 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec.

Lovecký zámek v Josefově Dole1 v Jizerských horách si nechal v roce 1911 vystavět Mikuláš Vladimír říšský hrabě Des Fours Walderode z Mont a Athienville, svobodný pán z Eckhausenu (1878–1941), jehož předci se ve zdejším kraji usadili již v roce 1628 a jako rodové sídlo jim sloužil zámek Hrubý Rohozec.2 Lov patřil k předním zálibám hraběte, jenž do revírů v okolí Josefova Dolu jezdil stejně jako jeho předchůdci ještě před vybudováním tohoto loveckého sídla, jak dokládají např. i nápisy s uvedením místa a data ulovení na vyřezávaných podložkách několika loveckých trofejí, které jsou součástí mobiliárního fondu státního zámku Hrubý Rohozec. Ve Státním oblastním archivu Litoměřice, pobočka Děčín se nachází německy psaný inventář loveckého zámku v Josefově Dole datovaný do roku 1923.3 Ve skutečnosti se však jedná o tři různé soupisy vnitřního zařízení, z nichž pouze na jednom (soupis užitkového prádla) je uvedeno datum 20. června 1923. Zbylé dva soupisy, tvořené několika ručně popsanými volnými listy, nejsou datovány a o době jejich vzniku lze pouze uvažovat podle XIII 2012 2


datací, které jsou uvedeny v popisech některých předmětů (především obrazů). První z těchto dvou nedatovaných inventářů tak mohl vzniknout nejdříve v roce 1920; je psán inkoustem, úhledným rukopisem Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode a navíc ve velmi přehledném členění. Vyjmenovává zařízení v následujících místnostech loveckého sídla: předsíň, schodišťová hala, salon, jídelna, pracovna, ložnice, koupelna, ložnice komorníka, hostinský pokoj (pokoj hraběte Karla),4 hostinský pokoj (pokoj tajemníka), pokoj služebnictva, komora, kuchyně a spíž. Předměty jsou v tomto inventáři vypisovány u jednotlivých místností vždy ve skupinách podle druhu (koberce, nábytek, osvětlovací tělesa, obrazy, hodiny, paroží atd.). Druhý inventář mohl vzniknout nejdříve v roce 1922 a zdaleka nedosahuje přehlednosti předchozího inventáře, spíše působí dojmem, že se jedná o pouhou pracovní verzi, která měla být následně úhledně či strojopisně přepsána. Je psán obyčejnou tužkou a dvojím rukopisem;5 jeden patří opět Mikuláši Vladimírovi Des Fours Walderode, druhý pak jeho manželce Gabriele Karolíně.6

1_Josefův Důl založil v roce 1701 říšský hrabě Albrecht Maxmillián II. Des Fours a pojmenoval jej podle svého v témže roce narozeného syna a dědice Karla Josefa. 2_Dne 23. května 1628 udělil Albrecht z Valdštejna panství Hrubý Rohozec a statek Malá Skála v léno francouzskému šlechtici Mikuláši Des Fours, jenž je po vévodově zavraždění získal na základě císařského rozhodnutí ze dne 10. ledna 1635 do dědičné držby. Císařským rozhodnutím ze dne 17. ledna 1637 získal Mikuláš Des Fours do dědičné držby i panství Semily, na němž byl později založen Josefův Důl. 3_SOA Litoměřice, pobočka Děčín, fond Ústřední správa Des Fours Walderode, kart. 68, inv. č. 116. 4_Karel Bedřich Des Fours Walderode (1904–2000), syn Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode z jeho prvního manželství s Helenou Isabelou von Wydenbruck.

67

11.12.2012 23:29:08

Vladimír Tregl | Obrazová sbírka loveckého zámku v Josefově Dole

MATERIÁLIE

Hostinec Kreuzschänke, 40. léta 19. století, olej na dřevě, 76 × 104 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

5_Pán domu sepisoval zařízení „společných“ místností (předsíň, schodišťová hala, salon, pracovna, ložnice, koupelna, oblékárna, šatna, hostinský pokoj, spíž), zatímco jeho manželka sepisovala zařízení prostor, na jejichž provoz patrně i dohlížela (jídelna, kuchyně, pokoj služebnictva, pokoj pokojské v přízemí, pokoj pokojské v patře, pracovní místnost služebnictva, úklidová místnost). 6_Se svou druhou manželkou Gabrielou Karolínou von Wydenbruck (1886–po roce 1945) uzavřel Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode sňatek dne 9. prosince 1922, což řadí pravděpodobný vznik druhého inventáře do doby po tomto datu; je tedy možné, že tento druhý inventář byl sepsán stejně jako soupis užitkového prádla dne 20. června 1923. 7_Ve starším inventáři např. vůbec nejsou uváděny sklo a porcelán, drobné užitkové a dekorativní předměty, šatstvo atd. 8_WEISS, Petr a Vladimír TREGL. Zámek Hrubý Rohozec. Nymburk: Vega-L, 2011, s. 26. ISBN 978-8087275-47-4.

68


Předměty nejsou oproti předchozímu inventáři vypisovány ve skupinách podle druhu, zato zde jsou popsány patrně úplně všechny věci, které se v místnostech loveckého zámku v daném okamžiku nacházely.7 Ze studia uvedených inventářů, ale i z fyzického průzkumu dochovaných předmětů přemístěných po roce 1945 na státní zámek Hrubý Rohozec, si lze udělat základní představu o podobě interiérů loveckého zámku v Josefově Dole. Ač jsou v několika jeho místnostech zmiňovány obrazy či nábytek z 19. století, byl zámek zařízen převážně způsobem odpovídajícím době jeho výstavby, tedy moderně. Ve všech místnostech byla zavedena elektřina, takže v pokojích se kromě lustrů se žárovkami nacházely také elektrické lampy umístěné na psacích stolech a nočních stolcích. Koupelna sousedící s hraběcí ložnicí byla vybavena umyvadlem s tekoucí vodou, vanou se sprchou, bojlerem či splachovací toaletou. Dalšími moderními prvky v interiérech byly např. telefon či minimax. Dřevem obložené společenské místnosti zámku, jako např. schodišťová hala, salon či jídelna, byly zařízeny pohodlným nábytkem, obrazy s nejrůznější tematikou a loveckými trofejemi. Soukromé místnosti, mezi které patřily vedle ložnice majitele i hostinské pokoje v patře, byly jednotně vybaveny postelemi, nočními stolky a šatními skříněmi; rovněž zde viselo na stěnách vedle obrazů také paroží. Útulnost a zabydlenost společenských i obytných pokojů byla podtržena velkým množstvím

rodinných fotografií, suvenýrů z cest, kuřáckých potřeb či krajkových polštářků na křeslech a pohovkách. Vzhledem k nabízenému pohodlí není divu, že zámek v Josefově Dole nebyl Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode a jeho rodinou využíván pouze v době lovů, ale i v jiných obdobích, např. na Vánoce.8 Z předmětů, jimiž byl lovecký zámek vybaven, zasluhují pozornost v prvé řadě obrazy. Tato díla totiž nejsou pouhou ukázkou tvorby svých autorů, ale rovněž poskytují výpověď o Mikuláši Vladimírovi Des Fours Walderode, neboť některá z nich se námětově vztahují přímo k jeho osobě (rodinné podobizny, portréty přátel, obrazy z doby působení v rakousko-uherské armádě za první světové války), jiná nám pomocí doplňujících údajů v inventářích či na obrazech samotných umožňují poznat situaci, za jaké se do jeho vlastnictví dostaly. Projděme se tedy jednotlivými prostorami loveckého zámku v Josefově Dole, v nichž inventáře zmiňují malířská díla, a seznamme se, jakými obrazy – ať dochovanými, či nedochovanými – se jeho někdejší šlechtický majitel obklopoval. Schodišťová hala Vstupní prostorou loveckého zámku byla schodišťová hala. Zatímco starší inventář v této místnosti žádné obrazy nezmiňuje, v mladším inventáři je uveden dodnes dochovaný deskový obraz ze 40. let 19. století, na kterém je vyobrazen hostinec Kreuzschänke, jenž stával na okraji FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:09

MATERIÁLIE

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci

Lučan nad Nisou a byl známý pod zkomoleným českým názvem Krojčenk.9 Dále se zde nacházelo dvacet malovaných střeleckých terčů, které se s největší pravděpodobností dochovaly.10 Původ sbírky malovaných střeleckých terčů není znám; jelikož však všechny terče, na nichž je uvedena datace, pocházejí z let 1842 až 1853 a často se vedle data nachází též slovo Morchenstern,11 lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že pocházejí z někdejší střelnice ve Smržovce.12 Předsíň Starší inventář zde uvádí dvanáct starých malovaných terčů, které se všechny dochovaly; na rozdíl od schodišťové haly, v níž mladší inventář terče podrobněji nepopisuje, jsou terče v předpokoji uvedeny ve starším inventáři i se svými názvy, což spolehlivě umožňuje jejich identifikaci v celkově větším množství dodnes dochovaných terčů.13 Terče, které zdobily stěny předsíně, jsou ve starším inventáři uvedeny takto: Jeden škádlí druhého z roku 1843, Napoleon s maršály z roku 1845, Bitevní scéna (skok do řeky) z roku 1843, Vylodění z člunu z roku 1842, Napoleon z roku 1845, Štěstí z roku 1842, Boj o most z roku 1845, Martinská skála u Innsbrucku z roku 1844, Hold nejlepšímu střelci z roku 1842, Bože! To je nějaká stará z roku 1844, C. k. předvoj tyrolské kompanie ostrostřelců z Pustershale, 1809 z roku 1842 a Bitevní dělo z roku 1842. V mladším inventáři je v předsíni uveden již jen jediný terč,14 a to s námětem Štěstí. Salon Ústřední společenskou místností loveckého zámku byl salon; více než polovina obrazů, které zde uvádějí oba inventáře, se dochovala. Některé z nich zachycují konkrétní krajinu Jizerských hor, jako např. obraz namalovaný zřejmě nejpozději v roce 1913 Wenzelem Franzem Jägerem (1861–1928), rodákem z Větrova u Frýdlantu a absolventem vídeňské Akademie, jenž žil od roku 1902 trvale v Raspenavě. Častým námětem jeho tvorby se stala krajina Jizerských hor, tak jako je tomu i v případě tohoto obrazu, vedeného v mladším inventáři pod názvem Jizerskohorská zimní krajina nedaleko Smědavy. Na zadní straně vypínacího rámu obrazu je nalepena papírová cedulka informující o tom, že v roce 1913 bylo toto dílo pod číslem 797 vystavováno na XI. mezinárodní umělecXIII 2012 2


ké výstavě v královském Křišťálovém paláci v Mnichově. Za vypínací rám obrazu je dále zasunuta původní dopisní obálka,15 v níž je uložen text napsaný v Josefově Dole dne 10. února 1940 hrabětem Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode: „Tento obraz jsem si se svým † přítelem Karlem R. Fischerem16 prohlédl 5. prosince 1919 u W. F. Jägera v Raspenavě a zakoupil jej za 5.000,- Kč.“

Wenzel Franz Jäger (1861– 1928), Jizerskohorská zimní krajina nedaleko Smědavy, před rokem 1913, olej na plátně, 105 × 100 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

9_Ve své době široko daleko známý hostinec byl vybudován v roce 1807 Franzem Antonem Posseltem; po druhé světové válce byl využíván již jen jako sklady a byty a v roce 1973 byl zbořen. 10_Mezi předměty původem z loveckého zámku Josefův Důl se dochovalo celkem třicet tři malovaných střeleckých terčů; lze tedy předpokládat, že jsou mezi nimi obsaženy i terče uvedené v mladším inventáři ve schodišťové hale. 11_Morchenstern je německý název města Smržovka. 12_Smržovská panská střelnice vznikla kolem roku 1840 a sloužila do roku 1854, kdy ji zničil požár. 13_Dochované terče nesou nejrůznější náměty: lovecké scény, historické výjevy, žertovné situace, vojenské motivy. 14_Údaje o terčích v obou inventářích nasvědčují, že sbírka terčů byla Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode neustále rozšiřována: starší inventář uvádí dvanáct terčů, mladší dvacet terčů a dochovaný počet čítá, jak již bylo uvedeno, třicet tři terčů. 15_Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode vybavil na rodovém sídle, zámku Hrubý Rohozec, řadu rodinných podobizen i dalších obrazů obálkami obsahujícími nejrůznější údaje o daném díle. Je zjevné, že totéž praktikoval i u některých obrazů zdobících interiéry loveckého zámku v Josefově Dole. 16_Karl Richard Fischer (1871–1934) působil jako učitel, regionální historik, spoluzakladatel muzea a starosta v Jablonci nad Nisou. V roce 1907 se seznámil s hrabětem Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode, jenž jej pověřil uspořádáním rodového archivu. Společný zájem – historie – vyústil v přátelství obou mužů.

69

11.12.2012 23:29:09


MATERIÁLIE

Rudolf Karasek (1895–1986), Hostinec v Karlově u Josefova Dolu, 1920, olej na plátně, 95 × 120 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu) 17_Antonín Bedřich Mitrowský z Nemyšle byl pradědečkem hraběnky Augusty Gabriely Coudenhove, matky Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode. Osoba hraběte Antonína Bedřicha Mitrowského z Nemyšle se stala rovněž tématem disertační práce Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode (Příspěvky k životopisu hraběte Antonína Bedřicha Mitrowského) v rámci jeho studia historie na německé Karlově universitě v Praze, jež dokončil dne 9. prosince 1921 získáním titulu PhDr. 18_Dnes Moravské zemské muzeum. 19_Dnes Univerzita Palackého v Olomouci.

70


Dále se zde nacházela kresba z roku 1915 od Eduarda Enzmanna (1882–1965), malíře krajiny Jizerských hor, jenž se po absolvování studií v Praze vrátil na rodné Jablonecko a od poloviny 20. let 20. století žil a tvořil v osadě Jizerka. Námětem jeho díla je zasněžená pila v Desné. Na zadní straně obrazu jsou nalepeny dvě německé popisky. První z nich, nedatovaná, nese následující text: Hraběcí Des Fours Walderodeská pila v Desné. Přívalem vody při protržení přehrady 18. září 1916 stržená a odplavená. Originální pastelová skica od Ed. Enzmanna (1915) k litografii „Pila v zimě 1916“. Druhá popiska byla napsána 13. března 1935 přímo v Josefově Dole hrabětem Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode a nese následující text: Tento obraz mi na podzim 1919 věnoval můj milý a věrný přítel Dr. h. c. Karl R. Fischer († 6. 12. 1934 v Jablonci nad Nisou). Lovecké téma bylo v salonu zastoupeno obrazem, jenž v roce 1839 vytvořil Ernst Heinrich Wilhelm Hampe (1806–1862), německý žánrový malíř a portrétista, který své umělecké vzdělání získal v rodných Brémách a na Akademii v Drážďanech, avšak od roku 1836 žil a tvořil v Itálii; ve starším inventáři je toto dílo vedeno pod názvem Lovec kamzíků, zatímco v mladším je označeno jako Horský lovec. Portréty zastupoval grafický list

z roku 1818, dílo rakouského rytce Blasia Höfela (1792– 1863), který použil jako předlohu kresbu Antona Richtera. Portrét představuje Antonína Bedřicha Mitrowského z Nemyšle (1770–1842),17 významného šlechtice, jenž se v pozici moravského zemského hejtmana, kterou zastával v letech 1815 až 1827, zasloužil např. o založení Františkova muzea18 v Brně či o povýšení olomouckého lycea na Františkovu universitu.19 Dále se v salonu nacházel barevný akvarel, zobrazující dva zajíce mezi zelím a bodláčím, jenž však není signován. Popis v mladším inventáři ovšem zmiňuje, že obraz byl namalován Johannem Neuhauserem, německým malířem činným na přelomu 18. a 19. století. Německého autora, a sice Adolfa Schinnerera (1876–1949), má též grafický list z roku 1907 zobrazující pohled na město Heidelberg. Další dvě díla, která byla umístěna v salonu loveckého zámku v Josefově Dole, se námětově vztahují k působení Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode na italské frontě v době první světové války. Prvním z nich je obraz představující pohled na horu Priafora v severní Itálii a pod ním ležící městečko Laghi; vznikl v neznámém roce a je dílem Alfreda Zangerla (1892–1948), malíře z rakouského Innsbrucku. Druhým dílem jsou dvě kresby tužkou, vložené do společného rámu, jejichž autorem je rakouský FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:09

MATERIÁLIE


Rudolf Karasek (1895–1986), Myslivna v Josefově Dole, 1920, olej na plátně, 95 × 120 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

válečný malíř Rudolf Parsch (1883–1971). První z jeho kreseb zachycuje pohled z hory Toraro na místo, kde ve dnech 16. a 17. května 1916 sváděl boj 2. regiment tyrolských císařských myslivců; druhá kresba zobrazuje místo dobyté 16. května 1916 2. regimentem tyrolských císařských myslivců. Na společném rámu obou kreseb je z rubové strany Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode červenou tužkou napsáno: „Zakoupeno na válečné výstavě 1918.“20 Posledním obrazem, který se dodnes dochoval a zmiňují jej oba inventáře, je dílo Rudolfa Kahla (1893–1976), libereckého grafika, knižního ilustrátora a scénografa Městského divadla v Liberci. Obraz je ve skutečnosti siluetou vystřiženou z černého papíru a nalepenou na světlé pozadí. Jeho námětem je klenutý most přes řeku, jenž je tvořen prostředním širokým a postranními užšími oblouky, v jejichž průhledech se odkrývá pohled na město. Po mostě, v jehož středu stojí stylizovaná socha sv. Jana Nepomuckého, postupně prochází matka se dvěma malými dětmi, stařena a smrtka. Obyčejnou tužkou napsaný údaj Die Brücke 250 K na zadní straně obrazu patrně vypovídá o finanční částce vynaložené na koupi díla. Další dochované obrazy z této místnosti zmiňuje již jen mladší inventář. Jsou jimi dva protějškové obrazy z roku XIII 2012 2


1920, které vytvořil malíř Rudolf Karasek (1895–1986), rodák z Jabloneckých Pasek, jehož častým námětem byla krajina Jizerských hor. Na prvním obraze je zachycena zasněžená budova hostince v Karlově u Josefova Dolu, na druhém zimní pohled na myslivnu v Josefově Dole. Dále jsou uvedeny tři portréty. První podobizna je dílem Rudolfa Parsche z roku 1918 a představuje Johanna Kepplingera; na zadní straně obrazu je hrabětem Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode napsáno: „Můj věrný starý komorník Johann Kepplinger.“ Druhá podobizna vznikla roku 1920 a je signována pražským malířem Emilem Orlíkem (1870–1932); zachycuje Kuna Theodora Des Fours Walderode (1879–1956).21 Třetí portrét představuje Karla Bedřicha Des Fours Walderode; jedná se o kresbu z roku 1919 od malíře Artura Otto Ressela (1896–1966), rodáka z Jablonce nad Nisou. Posledním dochovaným obrazem, zmíněným v mladším inventáři, je dioráma kostela sv. Archanděla Michaela ve Smržovce, vystřižené a slepené z kolorovaného papíru. V popředí před kostelem je pět plasticky ztvárněných stromů a několik desítek postav dospělých i dětí. Pozadí je tvořeno modrou oblohou bez mraků. Na zadní straně obrázku je nalepena papírová cedulka s textem: „Smržovský farní kostel, perokresba z roku 1860.“

20_S největší pravděpodobností se jedná o výstavu „Císařští myslivci ve světové válce“, která se konala v únoru a březnu 1918 v Innsbrucku. 21_Mladší bratr Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode; před rokem 1918 působil jako legační rada na rakousko-uherských velvyslanectvích v Tokiu, Istanbulu, Pekingu a Stockholmu.

71

11.12.2012 23:29:09


22_František Clam-Gallas (1854– 1930), majitel panství Frýdlant, Grabštejn, Lemberk a Liberec. 23_Eduardina Clam-Gallas (1851– 1925), provdaná Khevenhüller-Metsch, byla sestrou Františka Clam-Gallase. 24_Člen tzv. maloskalské větve rodu; byl pradědečkem Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode. 25_Poslední mužský člen tzv. rohozecké větve rodu Des Fours. Po jeho smrti přešel majetek této větve do vlastnictví hraběte Josefa Des Fours Walderode z tzv. maloskalské větve rodu.

Z obrazů, které oba inventáře zmiňují, avšak nedochovaly se, visely v salonu heliogravura sv. Eustacha podle Albrechta Dürera a dva protějškové obrazy od maďarského malíře Maxe Kahrera (1878–1937), zobrazující pohledy na Leopoldsberg u Vídně. Nedochovaná deštivá krajina od Rudolfa Karaska a nedochovaný portrét Karla Bedřicha Des Fours Walderode od Artura Otto Ressela z roku 1920 jsou uvedeny pouze ve starším inventáři. Jen mladší inventář pak zmiňuje další dvě nedochovaná díla. Jsou jimi panoramatický pohled na Euzenberg a obraz od Gustava Pfeiffera, představující pohled na Smědavu, jenž byl opatřen nápisem „Svému milému sousedovi dne 9. prosince 1922 F. Clam-Gallas.“22 Jídelna Vedle salonu byla další společenskou místností loveckého zámku jídelna. Oba inventáře v ní shodně uvádějí pouze dva dodnes dochované obrazy, a sice grafické listy od rakouského malíře a litografa Josefa Kriehubera (1800–1876), představující rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho syna, rakouského korunního prince Rudolfa. Oba jsou na obrazech zachyceni v loveckém úboru. Pracovna Z obrazů, které v pracovně Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode zmiňují oba inventáře, se dochovala pouze dvě díla. Je to kolorovaný grafický list nesoucí název Pardubická lovecká společnost, pocházející z roku 1903, jehož autorem je Julius von Blaas (1845–1923), malíř italského původu, který byl činný v Rakousku, kde rovněž zastával funkci profesora na Akademii ve Vídni. Dále je to kresba tužkou zobrazující plošinu pod italskou horou Novegna, na níž se odehrál jeden z bojů první světové války. Jedná se o dílo Huga von Bouvarda (1879–1959) ze dne 9. června 1916; tento umělec šlechtického původu vstoupil v roce 1901 do rakouské armády a za první světové války působil jako válečný malíř, jenž zaznamenával podobu míst, na kterých se odehrály důležité bitvy. Dne 30. prosince 1930 Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode napsal v Josefově Dole na zadní stranu tohoto obrazu modrou tužkou následující text: „Tento obraz, kreslený shodou okolností ve stejný den, kdy jsem byl zraněn na hoře Priafora, jsem zakoupil v Innsbrucku v roce 1918 na výstavě císařských myslivců.“ Od stejného autora byla

72


MATERIÁLIE

také kresba tužkou ze dne 27. června 1916, zobrazující táborový oheň na hoře Malga Milegna. Oba inventáře tento obraz zmiňují, avšak nedochoval se; v mladším inventáři je k tomuto dílu ještě doplněn přípis Dar hraběnky Ediny Clam.23 Z nedochovaných obrazů oba inventáře zmiňují Černá jezírka v Jizerských horách od Wenzela Franze Jägera (v mladším z inventářů je obraz veden jako reprodukce podle Jägera), dále siluetový obraz Zuzana v lázni (v mladším inventáři Zuzana a dva starci) od Rudolfa Kahla, podobiznu vrchního generála rakouské armády Karla von Terstyanski od rakouského portrétisty Oskara Brücha (1869–1943), barevný lept Městská věž v Innsbrucku od rakouského grafika Richarda Luxe (1877– 1939) a lept Michalské náměstí ve Vídni od malíře a rytce Rudolfa Veita (1892–1979), rodáka z Benešova nad Ploučnicí; vídeňský námět nesl rovněž nedochovaný lept Chrám sv. Štěpána od rakouského malíře slovinského původu Luigi Kasimira (1881–1962). Z dochovaných obrazů z pracovny zmiňuje pouze starší inventář kolorovanou kresbu zobrazující vrchního myslivce Karla Kuera, jež je opět dílem válečného malíře Rudolfa Parsche a byla pořízena v Innsbrucku dne 13. února 1918. V pravé dolní části obrazu je autorem obrazu německy poznamenáno: Vrchní myslivec Karl Kuer / 1. regiment tyrolských císařských myslivců z Brunecku / Na bitevním poli od 14. srpna 1914 do 23. listopadu 1914 (zraněn), potom od 5. ledna 1915 do 25. května 1915 a pak od 20. října 1915 do 9. ledna 1918. Při květnové ofenzívě (bitva na Priafoře) byl u 7. kompanie (rytmistr hrabě Des Fours). Mladší inventář toto dílo rovněž zmiňuje, avšak nikoli v pracovně, ale v oblékárně. Pouze mladší inventář pak z dochovaných obrazů z pracovny uvádí dva portréty předků Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode, a sice Josefa Des Fours Walderode (1772–1838)24 a Františka Antonína II. Des Fours (1773–1831).25 Oba obrazy pocházejí z 1. třetiny 19. století; první je dílem blíže nezjištěného malíře Wugnera, autor druhého portrétu není znám. Na zadní straně portrétu Josefa Des Fours Walderode je nalepena papírová cedulka s textem: Dědictví po panu Andreasi Lucke, c. k. penzionovaném krajském úředníkovi v Litoměřicích, jenž byl posledním vrchnostenským úředníkem na panství Smržovka, rok 1883. Na vypínacím rámu obrazu je FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:10

MATERIÁLIE

tužkou napsáno: „Andreas Lucke, hraběcí vrchnostenský úředník.“ Dále je na vypínacím rámu nalepena papírová cedulka informující o tom, že obraz byl jakožto majetek hraběte Des Fours z Josefova Dolu vystavován na vlastivědné výstavě konané v roce 1929 ve Smržovce. Portrét Františka Antonína II. Des Fours má na zadní straně nalepenou papírovou cedulku s totožným textem jako u předchozí podobizny. Za vypínací rám obrazu je pak zasunuta původní dopisní obálka, ve které je uložena pohlednice zasněženého josefodolského loveckého zámku, na níž byl z druhé strany napsán v Josefově Dole dne 17. srpna 1926 hrabětem Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode tento text: „František Antonín mladší hrabě Des Fours, c. k. komoří, zemský rada, čestný rytíř Řádu maltézských rytířů, fideikomisní pán na Hrubém Rohozci a Smržovce. Narozen 1773, zemřel 29. července 1831. Pohřben v Jenišovicích.“ Z obrazů, které se nedochovaly, uvádí pouze starší inventář dva obrazy od Josefa Kriehubera, popsané jako U jezera Offensee a Radautz 1863, dále perokresbu Krajina s řekou, u níž není jméno autora uvedeno, poté obraz od Rudolfa Veita, označený jako Litoměřice (kaple) a konečně krajinomalbu Strom od německého malíře Ferdinanda Steiningera (1882–1959). Pouze mladší inventář pak uvádí tyto nedochované obrazy: perokresba Zdechlý kamzík od blíže nezjištěného malíře Vitzthuma, malá barevná rytina Vídně od anglického krajináře Jamese Bakera Pyne (1800–1870) a barevný lept Persenbeug na Dunaji, u kterého není jméno autora uvedeno.


Fours Walderode, z čehož vyplývá, že obraz patřil druhé manželce Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode. Dále se dochoval kolorovaný grafický list Hassanovy mešity v Káhiře z konce 30. let 19. století, dílo skotského malíře Davida Robertse (1796–1864), jenž se proslavil svými kresbami z Egypta a Blízkého východu, které procestoval v letech 1838 až 1840. Posledním ze čtyř obrazů, které se z vybavení ložnice dochovaly, je barevný dřevořez zachycující večerní pohled na Pastýřskou ulici v Liberci s dominantou budovy synagogy v pozadí, což umožňuje pravděpodobné časové zařazení obrazu do doby před listopadem 1938, kdy došlo k jejímu vypálení nacisty. Dalších deset obrazů, které zmiňuje mladší inventář, se nedochovalo. Jedná se o barevný dřevořez Opice od německého malíře Ludwiga Heinricha Jungnickela (1881–1965), akvarel Strom na podzim od téhož autora, lept s vyobrazením frýdlantského zámku od rodáka z Kunratic u Frýdlantu Josefa Pfeifera-Frieda (1884– 1959), barevné reprodukce Madony a bolestného Krista od Albrechta Dürera, ze sakrálních námětů dále obraz Madona se skloněnou hlavou bez uvedení autora; autoři nejsou uvedeni ani u zbývajících děl: reprodukce Rytíř, smrt a čert, litografie Wetterhorn26, lept Kohout, mědirytina Bratři Montgolfierové a Blanchard27 a konečně kolorovaná rytina Hoher Markt ve Vídni, kterou starší inventář rovněž zmiňuje, avšak v hostinském pokoji (pokoji tajemníka).

26_Hora v Bernských Alpách ve Švýcarsku. 27_Joseph-Michel Montgolfier (1740–1810), Jacques-Étienne Montgolfier (1745–1799) a Jean-Pierre Blanchard (1753–1809) byli francouzští průkopníci balonové vzduchoplavby.

Jan Nowopacký (1821–1908), Triumfální oblouk v Pule, 1852, olej na plátně, 35 × 45 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

Ložnice Starší inventář nezmiňuje v ložnici žádný obraz; kolonka pro tento druh vybavení interiérů je sice předepsána, zůstala však nevyplněna. Mladší inventář uvádí barevný grafický list s názvem Dikobraz; obraz byl vyryt a vydán Angličanem Johnem Murphym (1748–1820) v roce 1798 a byl vytvořen podle malířské předlohy Franse Snyderse (1579–1657). Starší inventář tento obraz také uvádí, avšak v hostinském pokoji (pokoji hraběte Karla). Dále mladší inventář zmiňuje kreslený portrét z roku 1920 signovaný pražským malířem Emilem Orlíkem (1870–1932), který představuje Kuna Theodora Des Fours Walderode. Na zadní straně podobizny je nalepen malý papírový štítek s textem Eigentum von Gabriele Des XIII 2012 2


73

11.12.2012 23:29:10


28_Mariánské poutní místo v Rakousku, ve spolkové zemi Horní Rakousy. 29_Je možné, že se tato perokresba dochovala; jelikož však v inventáři nejsou uvedeny jakékoliv podrobnější údaje, není ji možné mezi dochovanými obrazy spolehlivě identifikovat.

Ernst Wenzel (1864–1960), Sklářská huť v Josefově Dole, 1912, olej na lepence, 12 × 17 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

74


Hostinský pokoj (pokoj tajemníka) / Oblékárna Další interiér loveckého zámku v Josefově Dole je ve starším inventáři veden pod názvem hostinský pokoj (pokoj tajemníka). Když se Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode oženil v roce 1922 s Gabrielou Karolínou von Wydenbruck, byla funkce této místnosti změněna na oblékárnu; pod názvem oblékárna je také tato místnost vedena v novějším inventáři. Starší i novější inventář zde shodně uvádějí pouze jeden obraz s názvem Brána (v novějším inventáři Triumfální oblouk) z roku 1852. Jedná se o dílo nechanického rodáka Jana Nowopackého (1821–1908), absolventa vídeňské Akademie, jenž působil jako učitel kreslení v šlechtických rodinách Paarů a Hoyosů; od roku 1869 byl jeho žákem též rakouský korunní princ Rudolf. Dalším bádáním se podařilo určit, že námětem díla je triumfální oblouk v chorvatské Pule, postavený před rokem 30 př. n. l. na paměť vítězství římského vojevůdce Lucia Sergia Lepida v bitvě u Actia. Na zadní straně vypínacího rámu obrazu je Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode červenou tužkou napsáno: „Zakoupeno na jedné výstavě v Turnově v létě roku 1919.“ Z nedochovaných obrazů zmiňují oba inventáře kresbu uhlem Dcera hajného od výmarského malíře Sixta Armina Thona (1817– 1901) z roku 1869 a mědirytinu na hedvábí s vyobrazením zázračné milostné sochy P. Marie ze Schöndorfu bei Vöcklabruck.28 Starší inventář dále uvádí ještě dva obrazy, které se nedochovaly. Jedná se o kolorovanou rytinu Hoher Markt ve Vídni, kterou mladší inventář sice rovněž zmiňuje, avšak v ložnici, a poté blíže nespecifikovanou perokresbu.29

MATERIÁLIE

Mladší inventář uvádí kromě výše zmíněných obrazů ještě další díla, z nichž se část dochovala. Patří mezi ně malá olejomalba představující pohled na sklářskou huť v Josefově Dole; vznikla v roce 1912 a je dílem Ernsta Wenzla (1864–1960), profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou. Na zadní straně obrazu je německý text napsaný Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode: Stará panská sklářská huť v Josefově Dole, maloval prof. Ernst Wenzl 1912. Dále se dochoval grafický list z 50. let 19. století zobrazující mladého rakouského císaře Františka Josefa I. na koni; v pozadí je dalších jedenáct jezdců (důstojníků). Jedná se o galvanografii od mnichovského malíře Leo Schöningera (1811–1879), vytvořenou podle malířské předlohy od Albrechta Adama (1786–1862). Na zadní straně obrazu je Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode červenou tužkou napsáno: „Zakoupeno v Costa Molini v Dolomitech v prosinci 1915.“ Zcela stejnou popiskou je na zadní straně opatřen i grafický list z roku 1854, zachycující pozdější rakouskou císařovnu Alžbětu ještě jako bavorskou princeznu, tedy již po zasnoubení, avšak ještě před sňatkem s rakouským císařem Františkem Josefem I. – v inventáři je proto obraz popsán jako Císařovna Alžběta jako nevěsta; v pozadí obrazu je zámek Possenhofen a Starnberské jezero. Jedná se o grafiku od Andrease Johanna Fleischmanna (1811–1878), vytvořenou podle předlohy od Karla von Piloty (1826–1886), jenž namaloval postavu Alžběty Bavorské, a Franze Adama (1815–1886), který namaloval koně, na němž císařovna sedí. Dalšími dochovanými obrazy, uvedenými v mladším inventáři v oblékárně, jsou tři portréty. První zachycuje vrchního myslivce Karla Kuera (starší inventář jej zmiňuje v pracovně). Druhý zobrazuje vrchního štábního myslivce Aloise Pixnera a je dílem válečného malíře Rudolfa Parsche; byl nakreslen dne 12. února 1918. V levé dolní části obrazu je autorovým rukopisem německy poznamenáno: Vrchní štábní myslivec Alois Pixner / 1. regiment tyrolských císařských myslivců z Merana / Všechny bitvy regimentu od začátku války do 18. prosince 1914, kdy byl u Radlonu zraněn střelou do horní čelisti. Od 22. března 1915 do 13. září 1917 opět na bitevním poli. Při bojích na Priafoře v kompanii rytmistra hraběte Des Fours. Na posledním portrétu je Karel Bedřich, prvorozený syn Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode. Kresba z roku 1919 od malíře FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:10

MATERIÁLIE

Freyherr (?), Zátiší s uloveným zajícem, ledňáčkem a koroptví, 1. polovina 19. století, olej na plátně, 63 × 51 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec (původem z Josefova Dolu)

Artura Otto Ressela (1896–1966), rodáka z Jablonce nad Nisou, jej zachycuje jako patnáctiletého chlapce s čepicí na hlavě, jenž v rukou drží svého psa Nixiho. Mezi nedochované obrazy zmíněné v mladším inventáři pak patří olejomalba Přehrada u Jablonce od Rudolfa Karaska, dřevořez s vedutou Hrubého Rohozce, lept Pohled na Místodržitelskou kancelář z hradního příkopu a podobizna hraběte Františka Vincence Des Fours Walderode (1806–1869).30

no, že patřil Karlu Bedřichovi Des Fours Walderode) Zasněžená krajina (v mladším inventáři Zimní krajina) z roku 1916, dílo malíře Oty Bubeníčka (1871–1962), absolventa pražské Akademie, kde studoval v letech 1899 až 1904 mimo jiné u Julia Mařáka. Dále se dochovalo zátiší s uloveným zajícem, koroptví a ledňáčkem, uvedené rovněž v obou inventářích. Pochází z 1. poloviny 19. století a je dílem blíže nezjištěného malíře Freyherra. Posledním z obrazů, zaznamenaném v obou inventářích, byla reprodukce Rafaelovy Madony v křesle, která se však Hostinský pokoj (pokoj hraběte Karla) nedochovala. Z dochovaných obrazů, zmíněných v obou inventářích, Starší inventář vedle výše uvedených děl zmiňuje ješzdobila hostinský pokoj (ve starším inventáři je upřesně- tě dochovaný obraz, a sice grafický list Dikobraz, který

XIII 2012 2


30_Dědeček Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode.

75

11.12.2012 23:29:10


31_Josef Pekař a Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode, oba absolventi studia historie na Karlově univerzitě v Praze, se osobně znali a navštěvovali se. 32_Pravděpodobně z roku 1898, kdy František Josef I. slavil 50. rok svého panování. 33_Karel Ferdinand Bourbonský, vévoda z Berry (1778–1820) byl synem Karla Bourbonského, hraběte dÁrtois, pozdějšího francouzského krále Karla X. Dne 13. února 1820 byl na vévodu spáchán atentát, kterému následujícího dne podlehl. Zemřel tak sedm měsíců před narozením svého syna a pozdějšího dědice francouzského trůnu Jindřicha Bourbonského, hraběte z Chambordu. 34_Obrazový cyklus „Lov v zátoce“ je dnes součástí sbírek benátské galerie Pinacoteca Querini Stampalia. 35_UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947–1951. Praha: Artefactum, 2004, s. 178. ISBN 80-903230-8-1. 36_Ve spolupráci s Mgr. Petrem Weissem, náměstkem ředitele pro správu památkových objektů ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci.

76


mladší inventář uvádí v ložnici. V mladším inventáři jsou uvedeny také další obrazy, bohužel však oba nedochované: dřevořez Na podzim od blíže nezjištěného umělce Johneho a lept Velký smrk od Ferdinanda Steiningera. U druhého z těchto obrazů však nelze spolehlivě tvrdit, že se nejedná o totožné dílo, jaké od stejného autora uvádí starší z inventářů v pracovně. Vedle výše uvedených dochovaných obrazů však existuje mezi předměty původem z loveckého zámku v Josefově Dole ještě několik dalších děl, o nichž se inventáře nezmiňují. Důvodem toho je ve většině případů skutečnost, že tato díla vznikla až v období po sepsání inventářů. Je to např. případ tří portrétů z roku 1933, jejichž autorkou je malířka Emma Löwenstamm (1879–1941), činná ve Vídni, Praze a Jablonci nad Nisou. Představují Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode a jeho syny z druhého manželství – Maxe (1923–1945) a Louise (1925–1944). O něco dříve, avšak opět v době po sepsání inventářů, vznikl grafický list představující historika Josefa Pekaře (1870–1937).31 Grafika, vytvořená podle předlohy Maxe Švabinského (1873–1962), byla vytištěna v Praze Janem Štencem (1871–1941); v levém dolním rohu je označena nápisem: Dar Josefu Pekařovi, M. Švabinský 1927. Spodní část grafiky je označena textem: „PhDr. Josef Pekař, profesor Karlovy university – český dějepisec.“ Posledním dílem, které vzniklo v období po sepsání inventářů, je romanticky pojatá kolorovaná kresba tužkou zachycující pohled na zámek Hrubý Rohozec z údolí řeky Jizery. Jedná se o novoroční přání, které nese z druhé strany nápis: „Mnoho štěstí v roce 1930 Vašemu Blahorodí přeje V. Šenfeld, knihař v Turnově.“ Vznik kresby, v jejímž případě je dárce zřejmě i autorem, tak lze zařadit do roku 1929. Zbývající obrazy již dobou svého vzniku spadají do 18. a 19. století. Patří mezi ně dva párové grafické listy z 90. let 19. století,32 představující rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželku rakouskou císařovnu Alžbětu Bavorskou; byly vydány vídeňským nakladatelstvím Freytag & Berndt. Ze 2. třetiny 19. století pak pochází kolorovaný grafický list s vedutou města Schwabach; grafika byla vydána v Norimberku v nakladatelství Petra Carla Geisslera (1802–1872), jež bylo založeno v roce 1830. Jiný grafický list, zobrazující děvčátko se psem v náručí, byl vydán v Londýně 1. srpna 1843; podle

STUDIE

malířské předlohy Françoise Gabriela Lépaulla (1804– 1886) jej vytvořil rytec Narciso Desmadryl (1801–1890). Grafika je ve spodní části označena nápisem Milovaný kokršpaněl. Další dílo, kolorovaný grafický list od francouzského rytce Jeana Pierra Jazeta (1788–1871) podle malířské předlohy Nicolase Gosse (1787–1878), byl vytištěn v Paříži po roce 1820. Zobrazuje Marii Karolínu Neapolsko-Sicilskou, kterak stojí u pomníku svého předčasně zesnulého manžela Karla Ferdinanda Bourbonského, vévody z Berry,33 a představuje mu syna Jindřicha, hraběte z Chambordu. Ve spodní části je grafika opatřena francouzským nápisem Tu revis en Lui (V něm budeš znovu žít). Ještě starší, a sice z 60. let 18. století, je pak soubor pěti grafických listů od benátského rytce Giovanni Marca Pitteri (1703–1767), kterému jako předlohy posloužily obrazy ze série Lov v zátoce34 od malíře Pietra Longhi (1702–1785), činného rovněž v Benátkách. Jednotlivé náměty nesou názvy Losování lovců, Čištění pušek, Příprava střeliva, Lov kachen a Počítání úlovků. Po konfiskaci v roce 1945 byl bývalý lovecký zámek v Josefově Dole účelově využit (např. jako rekreační objekt Československých drah) a jako komerční ubytovací zařízení slouží i v současné době. Část vnitřního vybavení, především uměleckořemeslný nábytek, obrazy a předměty užitého umění, byla po zestátnění převezena na tehdy rovněž zkonfiskovaný zámek Hrubý Rohozec, jenž začal sloužit jako sběrna, do níž byly sváženy umělecké předměty pocházející z bytů a domů odsunutých Němců.35 Zde se dochovaná část zařízení loveckého zámku v Josefově Dole nachází i v současnosti, aniž by jí však byla v uplynulých desetiletích věnována jakákoliv pozornost. Teprve až v roce 2008, kdy byla autorem článku36 zahájena reinstalace interiérů zámku Hrubý Rohozec do podoby známé z historických fotografií z roku 1932, došlo k částečnému využití těchto předmětů. V této souvislosti byly také předměty poprvé podrobeny bližšímu studiu. Objevení a zpracování dobových inventářů loveckého zámku v Josefově Dole však do této práce vneslo řadu nových poznatků, zvláště se podařilo námětově identifikovat, autorsky určit a časově přesněji zařadit obrazovou sbírku. Námětově je obrazová sbírka velmi různorodá. Zahrnuje nejen díla s loveckou tematikou, ale též žánrové obrazy, portréty příslušníků rodu Des Fours Walderode, FONTES NISSAE | PRAMENY NISY

11.12.2012 23:29:11

STUDIE

kresby námětově související s působením stavebníka loveckého zámku na italské frontě v době první světové války či obrazy zachycující konkrétní stavby v okolí Josefova Dolu a krajinu Jizerských hor. Samostatnou skupinou jsou malované střelecké terče ze 40. let 19. století. Stejnou různorodost lze nalézt i v použitých technikách; vedle olejomaleb na plátně i na dřevě jsou hojně zastoupeny také pastely, grafické listy, kresby tužkou, a dokonce i dioráma. Časové určení řadí obrazy do období od přelomu 18. a 19. století až po 30. léta 20. století. Ve většině případů však byly i obrazy z 19. století získány či zakoupeny Mikulášem Vladimírem Des Fours Walderode až v době po ukončení výstavby loveckého zámku, jak dokládají přípisy v inventářích či popisky na zadních stranách těch obrazů, které se dodnes dochovaly. Tato skutečnost nasvědčuje tomu, že obrazy starší než samotný lovecký zámek nebyly převezeny z jiného rodinného sídla, ale že byly stejně jako obrazy z doby po roce 1911 pořízeny přímo pro Josefův Důl. Takové obrazy byly stavebníkem loveckého zámku buď zakoupeny náhodně, jako je tomu u triumfálního oblouku v Pule od Jana Nowopackého či u Jizerskohorské zimní krajiny nedaleko Smědavy od Wenzela Franze Jägera, nebo byly pořízeny cíleně, což je případ kreseb a podobizen vztahujících se k působení Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode na italské frontě v období první světové války. Uvedeny byly i případy, kdy tento šlechtic obdržel obrazy darem, např. od příslušníků rodu Clam-Gallasů. U portrétů příbuzných Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode je zajímavé porovnat situaci na loveckém zámku s rodovým sídlem, jímž byl Hrubý Rohozec. Zatímco na Hrubém Rohozci byly interiéry vyzdobeny převážně obrazy dávných předků rodu, žijících v 17. a 18. století, v loveckém zámku se jeho stavebník obklopoval především podobiznami svých nejbližších, zatímco dávným předkům byl poskytnut prostor jen zcela výjimečně. I tato skutečnost koresponduje s tím, co již bylo uvedeno, tedy že lovecký zámek byl zařízen moderním způsobem odpovídajícím době jeho výstavby. Prezentovat dochované předměty z loveckého zámku v Josefově Dole v jejich původním prostředí již patrně nebude nikdy možné. Přesto se však o nich nedá hovořit jako o věcech, které budou po zbytek své existence uloženy v depozitáři, neboť se pro ně vhodné uplatnění XIII 2012 2



Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode s uloveným jelenem, fotografie, 1. čtvrtina 20. století, 9 × 11 cm, Státní zámek Hrubý Rohozec.

nenajde. Mezi konfiskáty, dovezenými na státní zámek Hrubý Rohozec po roce 1945, totiž předměty z loveckého zámku v Josefově Dole zaujímají výjimečné postavení, neboť jsou historicky a v případě obrazů i námětově vázány na někdejšího vlastníka obou těchto sídel, jímž byl Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode. Této skutečnosti bylo využito při reinstalaci prohlídkové trasy zámku Hrubý Rohozec, která byla zahájena v roce 2008 a jejímž cílem je vrátit interiérům zámku původní podobu známou z historických fotografií z roku 1932. V nové interiérové instalaci byla uplatněna řada předmětů z Josefova Dolu, přičemž z obrazů to byly zejména podobizny členů rodu Des Fours Walderode, některé obrazy s loveckou tematikou a kompletní soubor malovaných střeleckých terčů. Zbylá část obrazů, dosud uložených v depozitáři, bude použita v místnostech, jejichž zpřístupnění se teprve připravuje. V případě obrazů původem z loveckého zámku v Josefově Dole lze tedy hovořit o velkém štěstí. I když se nenacházejí na původním místě, pro které byly pořízeny, jsou přesto v současné době prezentovány ve svém přirozeném prostředí, neboť jsou umístěny v prostorách, které jejich někdejší vlastník Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode každodenně obýval.

Ukázka inventáře z roku 1922 (SOA Litoměřice, pobočka Děčín, fond Ústřední správa Des Fours Walderode, kart. 68, inv. č. 116)

77

11.12.2012 23:29:11

VLADIMÍR TREGL The hunting-lodge in Josefův Důl was built in 1911 by count

Recommend Documents