V
kraji, kde bylo k doktorovi daleko, museli si lidé s chorobami poradit sami. Funkci „domácí lékárny“ zastávala bylinková zahrádka podobná té, kterou vidíte před sebou.
Yzop lékařský se nejčastěji užívá při dýchacích obtížích, je vhodný i pro děti.
Květy podbělu lékařského, lidově zvaného ludžičky, zaječí lupen či podkova, mají v lidovém léčitelství široké použití. Léčíme jimi například kašel a astma, což vyplývá i z latinského názvu rostliny Tussilago: tussis= kašel, ago= odháním.
Při kašli a chřipce se pil odvar z proskurníku, divizny, podbělu nebo dobromyslu. Zažívací potíže se léčily mátou a řapíkem. Proti bolestem se používala mast z měsíčku nebo odvar či koupel z levandule. Odvar z meduňky pomáhal při nespavosti a nervových slabostech. Záněty ledvin hojí brutnák a šalvěj.
Meduňka lékařská, neboli včelník či rojovník, tiší bolesti, uklidňuje křeče a posiluje nervy.
Rostlinám jsou přisuzovány i nejrůznější magické vlastnosti. Věnec z měsíčku zavěšený nade dveřmi zabrání zlu vstoupit do domu. K přičarování lásky se používá levandule, její vůně prý také zaručuje dlouhověkost. Divizna zase odpuzuje démony a umístěna pod polštářem odhání zlé sny.
Měsíček zahradní, známý též pod jmény nechtík, pampalík nebo pazourky, se používá v kosmetice na zjemnění pleti a proti drobným zánětům.
Autoři fotografií: M. Popelářová, P. Konupka, P. Macháček
N
a políčku před Vámi byla založena ukázka horské louky. Bude-li se jí dobře dařit, vykvetou zde pestrobarevné zvonky, kopretiny, kohoutky a kakosty, stejně jako voňavá šalvěj nebo dobromysl.
Královnami lomňanských luk jsou orchideje (kukučky, kukawki). Nenajdeme je však na každé louce. Pouze tam, kde hospodář louku příliš nehnojí a pravidelně ji kosí. Sečení na “anglický trávník” však orchideje spolehlivě likviduje stejně jako několikaleté nepokosení louky.
Aby louka byla loukou, musí ji hospodář jednou či dvakrát do roka poséct, seno usušit a shrabat. Sečení je spravedlivé ke všem lučním rostlinám, všechny lehnou, tak se díky činnosti člověka udržuje rovnováha mezi jednotlivými druhy květin a trav. Díky sušení a shrabání mají semínka možnost uzrát a vysemenit se, čímž se louka obnovuje. Děkujme všem hospodářům, kteří pečují o barevné a voňavé louky v údolí Lomné, že se jimi ještě můžeme těšit.
Prvosenka vyšší, lidově petrklíč nebo „koži dřistky“ roste na vlhčích loukách vyšších poloh.
Foto: M. Popelářová, P. Konupka, D. Volařík
Z
de byla založena ukázka pastviny. Podaří-li se nám potlačit plevele, porostou zde druhy jako mateřídouška, dobromysl, řepík, pupava, řebříček, smilka či psineček. Typickými průvodci pastvin v oblasti Dolní Lomné jsou keře jalovců, které pro jejich trnité jehlice ovce nepožírají.
V zadní části pastviny vidíte ukázku „hromadiska“ neboli „kupi kamieni“. Podobné hromady vznikaly na okrajích luk a pastvin, hospodáři si jimi značili okraje pozemků. Tyto kamenné zídky nejrůznějších tvarů si oblíbili hadi a ještěrky, kteří se na nich vyhřívají a v zimě pod nimi mohou přezimovat. Foto: F. Jaskula, S. Raszka, P. Vlčková , Š. Kalousová
Pod kameny se přes den schovává i slepýš křehký. Za soumraku loví žížaly, slimáky a různé larvy, je tedy užitečný a není třeba se ho bát.
Jalovec obecný neboli boleraz má od dávných časů pověst magické rostliny. Ve starověkém Egyptě byl používán k mumifikování, jeho plody se osvědčily při výrobě destilátů (borovička) nebo jako koření ke zvěřině. Spolu s úbytkem pastvin mizí z naší krajiny i tento chráněný, pomalu rostoucí keř.
Pupava bezlodyžná je typický pastvinný druh, ovce se totiž trnitým a aromatickým bylinám při pastvě vyhýbají.
B
ěhem celého roku se můžeme na zahradě setkat s různými druhy ptáků. Někteří se u nás zdržují celoročně, jako například sýkorky, vrabci nebo zvonci, jiní na zimu odlétají do teplých krajin a vrací se na jaře (vlaštovky, jiřičky, špačci).
Sýkorky během zimního období hojně navštěvují krmítka umístěná na zahradách. Rády si pochutnají na slunečnicových semíncích a loji. V létě se nám za naši péči odmění chytáním hmyzích škůdců. Na stromech můžeme vidět dvě budky pro sýkorky, menší vletový otvor je určen pro modřinky a uhelníčky, budky s větším vletovým otvorem jsou pro koňadry, ale osídlit je mohou i vrabci nebo rehci. Foto: S. Razska, F. Jaskula, J.Koleček
Drozd je velmi užitečným obyvatelem našich zahrad, loví totiž hmyz, červy a plže. Jeho hnízdo snadno poznáme, má tvar misky, je pevné a zevnitř vymazané slinami slepenými kousky dřeva.
Mládě rehka domácího V polovině dubna se k nám z tropické Afriky vrací rehek domácí, lidově pojmenovaný jako chvístek nebo čermáček. Hnízdí často mezi trámy, v okapových rourách, v dutinách ve zdi, ve vyvěšených budkách nebo i na půdě.
Kos černý je samotářský pták, zpěvem si značí své teritorium a odhání jedince stejného druhu.
Proč třídit bioodpad?
Na kompost patří
Bioodpad tvoří až 40 % komunálního odpadu, dáváme-li jej do popelnice, je odvezen na skládku, kde z něj vznikají toxické výluhy a nebezpečné plyny. Bioodpad však může být užitečným, kompostováním ho lze využít k získání přírodního hnojiva. Co je to kompostování?
Využití kompostu
Kompostování je přeměna bioodpadu na kvalitní hnojivo zvané kompost. Jedná se o nejlevnější a nejjednodušší zpracování bioodpadu. Většina bioodpadu (tráva, větve, kuchyňské zbytky) pochází původně z rostlin, vyrostla tedy z půdy. Kompostováním vracíme do půdy živiny, které jsme z ní předtím odebrali.
Kompostem nahrazujeme umělá hnojiva a rašelinu. Použít jej můžeme na záhonech, k přihnojení ovocných stromků nebo při přesazování pokojových rostlin. Okurky, cukety či dýně lze pěstovat přímo na kompostu.
- Ovocné a zeleninové odpady - Posekaná tráva, listí, větvičky - Kávové a čajové zbytky - Třísky, hobliny, kůra - Trus hospodářských zvířat - Popel ze dřeva - Zbytky jídla, vaječné skořápky
Na kompost nepatří - Chemicky ošetřené materiály - Prach z vysavačů - Plasty, kovy, sklo, kameny - Léky, oleje, textil, barevný papír - Žhavý popel, popel z uhlí a cigaret
Plastová varianta kompostéru, bioodpad se vkládá ze shora, spodními dvířky se odebírá kompost. Foto: S. Razska, Š. Kalousová, F. Jaskula, J.Koleček, I. Sumec
Kyčelnice žláznatá je karpatský endemit. V naší republice se s ní setkáme pouze na severní Moravě. V přirozených lesích tvoří v dubnu a květnu barevné koberce.
D
řeviny, které vidíme kolem sebe, nacházely v lesích v údolí Lomné před zásahem člověka. Jedná se zejména o buk lesní, jedli bělokorou, jasan ztepilý, javor klen, lípu velkolistou, břízu bílou a v lesích již vzácný jilm horský. Zdravý les potřebuje rozpadající se listí, větve, kmeny a pařezy. Živiny, které se z nich uvolňují, jsou důležité pro růst stromů, keřů i lesních bylin.
Další zajímavou rostlinou vyhledávající stín stromů je měsíčnice vytrvalá. Za šera láká noční motýly svojí opojnou vůní, proto se jí také říká „noční fiala“. Foto: F. Jaskula, P. Konupka, B. Krupová, M. Popelářová
Před sebou vidíme mladý stromek javoru klenu, tento v dospělosti majestátní strom se dožívá až 400 let a je léčivý. Český herbář z roku 1899 říká: „Listy klenu vařené ve víně hodí se za lék na bolavé oči, zelené, tlučené, léčí otoky a záněty“.
Pískovec může mít různé zbarvení od šedé přes žlutou, zelenou, hnědou do červena. Záleží na příměsi minerálů, které se v něm nacházejí.
P
řed sebou vidíte ukázky hornin, které můžete najít v okolí Dolní Lomné. Jedná se o pískovce a slepence.
Slepenec – pouhým okem můžeme rozeznat jednotlivé „kamínky“, kterými je tvořen. Valouny pískovců jsou ohlazené díky tekoucí vodě. Tyto byly sesbírány v řece Lomná. Právě díky snadné opracovatelnosti je pískovec od dávných dob oblíbených stavebním a sochařským kamenem. Foto: M. Krupa
Tyto horniny vznikají usazením štěrků a písků a jejich zpevněním na dně oceánu. Vše začalo před 100 miliony lety. Tehdy Země vypadala jinak než dnes. Severní Afrika byla spojená s Evropou a Asií, Jižní Amerika s Afrikou. Na souši i ve vodě žili dinosauři.
Při bližším prozkoumání pískovce na něm objevíme zkamenělé stopy po činnosti organismů, odborně nazývané ichnofosilie. Vytvořili je dávní živočichové například lezením nebo stavbou doupat v době, kdy tyto kameny byly pískem na mořském dně.
