Kde hledat důvod k radosti?

Pastoračník Oblastní charity Jihlava

Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha. (Bible - Kniha Přísloví 15,13)

Milí přátelé, Minulý Pastoračník byl o utrpení a nyní dovolte něco veselejšího. Tématem červnového čísla je totiž radost. V Bibli se píše: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími„ (Řím 12,15). Je to úkol, který bychom zvláště my, charitní zaměstnanci, měli přijmout za svůj. Přeji tedy nám všem, ať radost dokážeme rozdávat druhým a ať naplňuje i nás v každodenní službě. Radka Jonášová, pastorační asistentka

Slovo otce Mikuláše Kde hledat důvod k radosti? Podle mě vyvěrá radost z jistoty, že můj život má smysl a cíl, že jsem zakotven v Bohu a z něho čerpám radost. To je z pohledu křesťana a kněze. Radost totiž není jen cit, že bych skákal dva metry do stropu, ale je to vnitřní zakotvení v někom, kdo mě miluje a dává smysl mému bytí, a to je Bůh. Člověk, který ale v Boha nevěří nebo ho ještě nepoznal a případně ho hledá, může čerpat radost z dobrého svědomí, z toho, že to, co dělá, má smysl a naplňuje ho to. Může se radovat z dobra v sobě i kolem sebe. V žalmu čteme : "Ochraň mě Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Pán, bez tebe nemám štěstí....Ty jsi Hospodine mým dědičným podílem i mou číší, ty mě zachováváš můj úděl. Můj podíl padl do rozkošného kraje, mám velikou radost ze svého dědictví.....Proto se raduje mé srdce, má duše plesá i mé tělo bydlí v bezpečí. Neboť nezanecháš mou duši v podsvětí. Nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu. U tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast." (Srov. Žl 16) Přeji všem radost, která vyvěrá z dobrého svědomí a obětavé práce pro druhé! S pozdravem P. Mikuláš Selvek, Opraem

1

Z čeho se radují zaměstnanci OCHJ? Co vám ve vaší práci či službě dělá radost - co je pro vás "hnací silou" a motivací? „Mám radost z úspěchů. Když je za naší prací vidět výsledek, ať již ve formě získaného ocenění, grantu nebo třeba příznivého závěru nějaké kontroly. Mám radost, když si s kolegy můžeme po mnohaměsíční mravenčí práci, vyplňování formulářů a vyjednávání na úřadech přiťuknout na oslavu a ujistit se, že to všechno mělo smysl.“ Michal Novotný, ředitel OCHJ

Je asi normální, že čím déle pracuji ve Vraku, tím víc přemýšlím nad tím, co je pro mne hnací silou, motivací a co mi dělá radost. Rozdělím si otázku: Hnací silou je pro mne hlavně to, že dělám práci, která mne stále ještě moc baví, někdy zakopávám a někdy se i plazím, ale baví mě to. Hnací silou a zároveň i motivací je pro mne každý i sebemenší úspěch, každý podařený kontakt s uživatelem naší služby. No a když mi někdo za moje (nebo naše) služby poděkuje, nebo mě ocení a řekne že moji práci dělám dobře, tak to je úplná extáze. Josef Novotný, terénní pracovník NZDM Vrakbar

V práce v Charitě mě baví. Není to jen osmihodinové "přežití" pracovní doby. Každý den je jiný. Člověk nikdy neví, co ho ten den čeká. Někdy není den zrovna růžový, ale právě tehdy si vzpomenu na slova Ježíše:,,Cokoli jste udělali pro toho nejnepatrnějšího, pro mě jste udělali!" A pak si taky říkám, že ani já nejsem stále příjemná a zítra bude líp. Každý má právo mít "svůj" den. A když nejsem delší čas v práci a naši uživatelé mi pak řeknou, že jim po mě bylo smutno, tak to mě povzbudí do další práce. zaměstnanec OCHJ

„Jako odpověď na otázku, co je pro mne hnací silou, radostí, nebo motivací k práci, mě napadá pár myšlenek. Radost - Tu mám, když můžu někomu pomoct a vidím, že ten druhý se z mé pomoci také raduje. Je to nejen krásný pocit z dobře vykonaného díla, ale inspirace do další práce. Je hezké vidět, když se klient usměje a zapomene na chvilku na svoje trápení a místo bolavých míst zavzpomíná s úsměvem na svoje mládí. Malé drobnosti naplní někdy člověka velkou radostí.

2

Hnací síla - Tou je pro mě touha být užitečným nástrojem v Boží ruce. Říká se- Bez víry se nelze líbit Pánu. Pro mě je víra hnací silou. Věřím, že tohle místo je pro můj život tím místem, kde mohu bez výhrad sloužit druhým lidem a skrze ně Bohu. Motivace - Když ještě před revolucí navštívila Matka Tereza českou republiku, navštívila i brněnskou katedrálu. Měla jsem to štěstí, že jsem jí směla osobně podat ruku a pozdravit ji. Když tato drobná žena držela mou ruku ve své velké mozolnaté dlani, pocítila jsem tehdy zvláštní touhu smět pomáhat bližním, jako tato skromná žena. Je to už hodně let co nám, tehdy mládeži, radil jeden moudrý kněz. Rozhovor byl na téma dobrých skutků. Říkával: Je potřeba dělat dobré skutky, ale – Nepáchejte dobré skutky na druhých! Nevím, jestli se mi to daří, ale snažím se. Pomáhá mi k tomu i takové motto Matky Terezy: Plodem ticha je modlitba. Plodem modlitby je víra. Plodem víry je láska. Plodem lásky je služba. Plodem služby je pokoj. A když už máme téma o radosti, tak plodem pokoje je zákonitě radost.“ Terezie Málková, pečovatelka z Domácí hospicové péče Bárka

„Největší radostí je pro mě setkání s těmi, kteří se ocitli na samém dně společnosti a opět našli cestu zpátky i díky Charitě. Ze životních příběhů těchto lidí mám pocit a stále znovu si uvědomuji, že naše společné charitní poslání je správné. A to je to, co mě nejvíce v Charitě těší.“ zaměstnanec OCHJ

Smát se hodně a často, získat si úctu lidí a lásku dětí, umět se radovat z maličkostí a neočekávat příliš, přijmout uznání i kritiku, najít ve druhých to nejlepší, zanechat svět o trochu lepší, ať už je to záhonek v zahradě, nebo zlepšené sociální podmínky druhých. Vědět, že alespoň jednomu člověku se dýchalo lépe proto, že jsme žili. Štěstí je volba, tady a teď.. Slunce v duši. teta Adla z Klubíčka ☺

Budeme-li na každém kroku děkovat za vše dobré, co dostáváme, bude náš život plný radosti. Richard J. Foster

3

O radostných lidech podle Anselma Grüna Z radostných lidí vyzařuje něco uzdravujícího a osvobozujícího. Druzí u nich naleznou pomoc a necítí se povinováni vděčností. Radostné jednání má zvláštní příchuť lehkosti, daru, milosti, slasti a svobody. Je blahodárné. Nezanechává špatné svědomí a neodbytné otázky, jak se tomu druhému odvděčím. Prostě se jen raduji z radosti, kterou mi druhý připravil nebo dal… ...Tvář mnohých hyzdí zahořklost. Jejich obličej má tvrdé a chladné rysy. Na jiných pozorujeme, že jim radost přímo září z očí. Těm rádi pohlédneme do tváře. Jsou krásnější než mnozí, kteří ztuhli v hněvu a hořkosti, i když měli jako děti tvářičku k zulíbání... ...Ten, kdo pomáhá druhým a dovede je potěšit, v sobě objeví náhlé teplo, rostoucí energii a pocit nadšení. Ochota pomáhat druhým tedy působí zpětně blahodárně i na nás. Neustále se setkávám s lidmi, kteří se dovedou bezmezně radovat, když se jim podaří připravit druhým radost. Probouzí to v nich novou energii a nápaditost, jak přinést radost dalším lidem. úryvky z knihy „Jak znovu najít radost“ od A. Grüna, vyd. Karmelitánské nakladatelství

Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Vojtěch Kodet "Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko. O nic nemějte starost“ (Bible, Flp 4,4-6). To se to řekne! Jak se mám radovat, když rodinou vládne chřipka? Když se v práci kupí potíže? Když máme doma zase jak v ponorce? Když se finančně nedaří? Když psal Pavel list Filipanům, nebyl zrovna v záviděníhodné situaci. Seděl ve vězení, zbitý, spoutaný, s nohama v kládě. Před sebou dost nejasné vyhlídky. A kromě toho mu dělaly starosti zprávy z církevních obcí, které založil. A on je bezmocný! A poněvadž Pavel nebyl superman, vnucuje se myšlenka, že musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech. Radost v Bohu, kterou svět nemůže dát, ale ani vzít. podle knihy Vojtěcha Kodeta: Učednictví, vyd. Karmelitánské nakladatelství

4

Benedikt XVI. a charita - Novost biblické víry V Bibli se setkáváme především s novým obrazem Boha. V kulturách obklopujících svět Bible obraz boha nebo bohů zůstává v posledním důsledku málo jasný a sám v sobě rozporuplný… Všichni bohové opravdu nejsou Bohem a celá skutečnost, v níž žijeme, pochází od Boha, je stvořena Bohem... To zároveň znamená, že toto stvoření je bohu drahé, protože ho On sám chtěl… Na tomto základě se pak vyjevuje druhý důležitý prvek, totiž že tento Bůh miluje člověka…. Jediný Bůh, v něhož věří Izrael, ...miluje osobně. Dějiny lásky mezi Bohem a Izraelem spočívají ve skutečnosti, že člověk žijící ve věrnosti jedinému Bohu zakouší sám sebe jako někoho, kdo je Bohem milován… Bůh miluje a tuto Jeho lásku můžeme kvalifikovat jako erós (výraz pro lásku, která je přirozeně „uložená“ v lidské bytosti), který je však zároveň agapé (láska, která znamená sebedarování druhému)… Nejen proto, že je darován zcela nezištně a bez jakékoli předchozí zásluhy, ale také proto, že se jedná o lásku, která odpouští. Tato láska je tak veliká, že obrací Boha proti němu samému a jeho lásku proti spravedlnosti. Křesťan v tom již spatřuje zahalené obrysy kříže. Bůh miluje člověka natolik, že se Sám učiní člověkem a jde jeho cestou až do smrti. A právě tímto usmiřuje spravedlnost a lásku… Biblické pojetí obsahuje jeden důležitý filozofický a historicko-náboženský prvek, který spočívá v tom, že na jedné straně stojíme před striktně metafyzickým obrazem Boha, Bůh je absolutně prvotním zdrojem každého bytí, jenomže tento stvořitelský princip všeho… je zároveň někým, kdo miluje s plností vášně skutečné lásky… „Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.“ (Gn 2,24) ...Erós je jakoby zakořeněn v samotné přirozenosti člověka, Adam je ve stanu hledání a „opouští svého otce i matku“, aby nalezl ženu, neboť pouze ve vzájemném spojení představují kompletní lidství a stávají se „jedním tělem“… Na základě zaměření obsaženého ve stvoření, erós člověka odkazuje k manželství, což je svazek charakterizovaný jedinečností a definitivností… Manželství založené na výlučné a definitivní lásce se stává ikonou vztahu Boha k jeho lidu, opačně platí, že způsob, jakým miluje Bůh, se stává mírou lidské lásky. Uvedená úzká souvislost mezi erótem a manželstvím v Bibli nenachází téměř žádné paralely v mimobiblické literatuře. (pokračování příště) (Celé znění encykliky Deus caritas est (Bůh je láska): http://www.cirkev.cz/res/ data/004/000548.pdf)

5

Příběh... Kázání svatého Františka Když jednou svatý František odcházel z kláštera, potkal bratra Ginepra. Ginepro byl prostý a hodný člověk a svatý František ho měl velmi rád. Při setkání ho vyzval: „Bratře Ginepro, pojď se mnou kázat.“ „Otče,“ odpověděl Ginepro, „víš, že nejsem nijak vzdělaný. Jak bych mohl mluvit k lidem?“ Ale protože svatý František trval na svém, bratr Ginepro nakonec souhlasil. Prošli spolu celé město, tiše se modlili za všechny, kdo pracovali v domech i na polích. Usmívali se na děti, zvlášť na ty nejchudší. Prohodili pár slov se stařečky a stařenkami. Pohladili nemocné. Pomohli nějaké ženě s těžkým vědrem vody. Když městem prošli křížem krážem už poněkolikáté, svatý František řekl: „Bratře Ginepro, je čas se vrátit do kláštera.“ „A co naše kázání?“ „Vždyť jsme přece už kázali,“ usmíval se světec. Máš-li plnou tašku voňavého vřesu, nemusíš to nikomu říkat. Pozná to sám. Nejlepším kázáním jsi ty sám. z knihy Další příběhy pro potěchu duše, Bruno Ferrero

Slovo závěrem... „Veselý svatý“ - sv. Filip Neri (16. století) „Smutný svatý – to je smutné“ – tak nějak by se dal interpretovat výrok sv. Filipa Neriho. On sám se snažil svými promluvami k lidem z Říma i okolí i svým životem dokázat, že život s Bohem je především radostný: „Radostné srdce se stane dokonalým mnohem snáze než skleslé. Smutné obličeje nemají místo v nebi.“ Stručně o jeho životě: Z Florencie přišel do Říma a když viděl, že věda svádí k pýše, zanechal studia a věnoval se nemocným a zvláště mládeži. Založil bratrstvo s charitativní činností. Stal se knězem horlícím pro časté přijímání svatých svátostí. Duchovními rozhovory posiloval obrácené a dal základ ke kongregaci oratoriánů. Měl rád veselé lidi. Vynikal v pokoře a v konání dobra. Stal se apoštolem Říma. Pro vnitřní potřebu OCH Jihlava vydává Radka Jonášová, pastorační asistentka. Své náměty a připomínky můžete zasílat na [email protected].

6