Vítejte v roce 2011, vítejte v Jaro druhém školního uţ jepololetí v plném proudu. roku 2010/2011, vítejte na Řada z nás uţ vyhlíţí stránkách našeho časopisu. dokonce léto a s ním oblíbené událostí prázdniny.hned Ještě Největší na neţ se na ně rozejdeme, začátku roku bylo zatmění nás čeká ve Slunce, našíspousta nejbliţšípráce hvězdy. škole, ale i spousta Asi nikdo z nás nevěřil, ţe různých ze to kterých si bude jasnoakcí, a ţe přírodní odnesete i nějaký ten divadlo „hry na schovávanou“ záţitek. mezi Sluncem a Měsícem uvidíme. Bylo naše to skvělé! A protoţe škola nese jméno nám bratří Fričů, Zima letos nadělila vybírám z toho, co je spoustu sněhu, a tak jsme nachystáno, dárek naší lyţovali. Lyţovali jsme na noční oblohy. budete lyţácích i o Ten prázdninách. moci zepozorovat jasné Něco záţitků sezadočtete, noci 15. června v podobě něco můţete napsat i vy do zatměníčíla. Měsíce. Uričtě si příštího to nenechte ujít. Přeji všem krásné a slunečné jaro.
1
NOC ŠESTÉ TŘÍDY VE ŠKOLE Šesťáci se loučili se svou spoluţačkou Aničkou Zajíčkovou. Při této příleţistosti měli program v pátek večer, potom přespali ve škole. Byli jsme se na ně podívat a ptali jsme se. Rozhovor s paní učitelkou Jarmilou Modráčkovou: Co plánujete ještě dnes dělat? Hrát hru, také jsme koukali na snímky z angličtiny. Ještě budeme hrát poznávací hru. Je to o tom, ţe člověk pozná jaký je. Máme i vlastní hudbu od Marka Chytry a Jirky Matisska. Rozhovor s Martinem Hemelíkem Líbí se vám na setkání? Ano líbí. Máte tuto třídu rád? Ano, měl sem ji hodně rád. Líbí se vám v Jihlavě? Ano, líbí se mi tam. Budete tu také spát? Ne, nebudu zde spát. Vrátil byste se k nám zpět? Ano, klidně. -Tak se vraťte. Nemohu, mám tam závazek na 4 roky.
Rozhovor s Aničkou Zajíčkovou Jsi ráda, že se stěhuješ? Ne, to je jasné. Bude ti chybět tvoje třída? Jo, ta asi úplně nejvíc. Bude se ti hodně stýskat? Jo, to teda bude a strašně. Kolik jste měli pizz? 10 Kde budeš bydlet? V Mladé Boleslavi.
Rozhovor s Patrikem Hejmou a Pepou Wustingerem Líbí se vám tu? Jo, je to dobrý. Hrame pocker. Kdo vede? Patrik V kolik chcete jít spát? My dva tak ve 4. Ale napiš tam ve 2. Ptali se Ještěrka, Žirafa a Kentaur
2
PO STOPÁCH ČAPROŠARU V prosinci 1994 byly na exkruzi v Jílovém dvě třídy – pátá a osmá třída. Minule jsme přetiskli článek od Honzy Zámyslického. Dnes přinášíme článek osmáků Petry Hudcové, Jardy Křečka, Jardy Zámyslického, Honzy Vacka a Pepy Fulína. Pátek, 16. prosince 1994. Vlak se „řítí“ zmrzlou krajinou. Najdenou zatáčka vpravo, vlak zčíná brzdit. Zároveň se ozve hlas paní učitelky Fárníkové: „Připravte se, budeme vystupovat!“ Vystupujeme kdesi v polích, ale na zastávce je napsáno Jílové u Prahy. Samotné město je vzdáleno asi 3 km, a tak vyráţíme v zástupu na cestu. Osmáci a páťáci. Je sice pořádná zima, ale po chvíli cesty se rychle zahřejeme. Teď cesta začala stoupat do strmého kopce, uţ se začínáme i potit, ale kopec nemá konce. – Konečně! Teď stojíme na vrcholu a díváme se před sebe. Před námi je krásný výhled na městečko Jílové, cíl naší cesty. V Jílovém jsme zamířili k muzeu. Tam nás vlídně vítá průvodce a nejprve nás zavádí na výstavu „České Vánoce“. Začíná vyprávět o vánočních zvycích a my si zatím prohlíţíme dva nádherně ustrojené stromečky, spoustu všelijakého cukroví, které napekla děvčata z rodinné školy, ta stojí proti muzeu. Obdivujeme výrobky postiţených dětí, ale také řadu betlémů a dva stoly připravené k štědrovečerní hostině. Jeden připomíná chudou rodinu, druhý ukazuje stůl bohatých. Ve vedlejší místnosti nás zaujaly modely dřevěných chapup s doškovými střechami, jaké stály v Jílovém za starodávna. Kdyţ pan průvodce své vyprávění o vánočních tradicích skončil, ptá se nás, jestli jsme uţ ve zdejším muzeu byli. A kdyţ slyší naše ne, vede nás do malého kamenného sklepení, kde pod skleněným víkem leţí kostra mnicha z kláštera v Davli. Ţil asi ve dvanáctém nebo třináctém století, a kdyţ zemřel, bylo mu asi 60 let. To byl na tehdejší dobu úctyhodný věk. Potom nás průvodce vede do patra, kde jsou vystaveny památky po starých Keltech – různé noţe, srpy, kamenné sekyry a oštěpy, nádoby a jiné zajímavé přeměty. 3
Scházíme do přízemí, tam se s námi pan průvodce loučí slovy „přijďte zase“. Přijdeme určitě na jaře, protoţe nás zajímají ještě další části muzea, které jme zatím neviděli. Zpáteční cesta vede jinudy, cestou je k vidění mnoţství ojíněných stromů a také dvě štoly, kde se těţilo zlato. Honza nám cestou vyprávní o strašném loupeţníku Ţampachovi, kterého tu prý někde zazdili, a najednou se proti nám objeví skutečný Źampach, vysoký kamenný ţelezniční most. Stavěli ho Italové, protoţe to byli dobří stavitelé, a my se jen divíme, jak někdo mohl vynosit kameny do takové výšky. Vţdyť most je vysoký 43 metry a je to jedna z největších technických památek u nás. Prohlíţíme se most ze všech stran, ale paní učitelka Brabcová uţ na nás volá: „Jdeme na vlakovou zastávku!“ Cesta vede lesní stezkou. Najdenou v dáli vidíme zastávku. Vlak přijel na minutu přesně a my nastupujeme a vracíme se domů. Ale na jaře se sem určitě vrátíme. Přetisknuto z Čaprošaru číslo 5 (školní rok 1994/1995) Tak jak odpovíte na otázku: „Vidí-li dva totéž, nevidí vždy totéž?“
SETKÁNÍ REDAKČNÍ RADY NA KONCI DUBNA aneb schovávaná, fotodvojice, detektivky Dozvěděla jsem se, ţe Redakční rada se sejde opět ve škole a bude tam spát. Moc jsem se těšila a nemohla poslední dny ani dospat. Konečně jsme byli všichni (aţ na některé) společně. Hned jsme si začali povídat, co je nového a spoustu zajímavých věcí!! Někdy to byly takové záţitky, ţe se kaţdý téměř válel na zemi smíchy. Na chvíli jsme přestali, abychom si mohli udělat večeři, ale při kaţdé volné chvíli jsme „drbali“! Celý večer jsme ještě hráli na schovku po celé škole ve tmě. Někdo se i přerazil, nebo vyprskl smíchy, neboť ho hledající „osahával“. Nakonec se přidala i Věruš. Byla to opravdu legrace!!! Potom jsme si pustili animace, které vytvářeli při minulém setkání. Byly jako od mistrů. Opravdu se všem povedly. Někomu se uţ chtělo spát, a tak jsme se zahrabali do spacáků a povídali si ještě dlouho, postupně jsme upadávali do spánku. Došlo i na ručně hrané stínové divadlo: „Jak pejsek potkal lišku.“ Ráno Eda musel bohuţel odjet na fotbal. Probudili jsme se s ním. Někdo potom šel ještě spát, včetně mě. Asi v 10.00 ráno mě přišla probudit Věruš, ať uţ vstávám. Porozhlédla jsem se kolem a ve spacáčku jsem zbyla jen já. Všichni uţ dávno vstali. :D Po snídani jsme se vydali na procházku náměstím a hvězdárnou s jasným úkolem pořídit fotografie. Nebyly to ovšem ledajaké fotografie. Měli jsme na papírech staré fotky některých míst, my jsme měli najít stejné místo, odkud to bylo vyfotografováno a pořídit fotku stejného místa dnes. Často jsme vedli spor o místo, odkud ţe to je vyfoceno. Všichni jsme z toho byli nadšení! 4
Ve škole jsme si uvařili oběd. Následně jsme se rozdělili na dvě skupinky. V nich jsme měli vymyslet a natočit na kameru nějaký horor či detektivku. Připravili jsme si scénář. Kdyţ jsme si jednotlivé scény vyzkoušeli, tak jsme je natáčeli. Hodně jsem se u toho pobavili. Jednotlivé klipy jsme si potom hned po sobě pustili. Obdivovali jsme navzájem nápad a herecké výkony. Setkání se bohuţel blíţilo ke konci, a tak se muselo uklízet. Nakonec jsme šli do cukrárny, kde si některé vyzvedli rodiče. Šli jsme pro věci do školy a rozloučili se! Byl to úţasně proţitý kus víkendu i proto, ţe kaţdý jel domů aţ v 17.00 hodin!!! Zpracoval Perseus
KVĚTINOVÝ DEN Ve středu dne 11. května se konal Český den proti rakovině, kterému se často říká „Květinový den“. Někteří ţáci z 9. třídy se dobrovolně přihlásili, ţe budou rozdávat květiny po Ondřejově za symbolických 20 Kč. Takto získané peníze jsou pak pouţívané na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality ţivota onkologických pacientů, podporu onkologické výchovy a vybavení onkologických ćenter. Byl hezký slunečný den. Naše čtyři skupinky se sešly ráno ve škole, dostaly vaky, květinky a letáčky. Lidí po Ondřejově bylo dosti, tak květiny šli poměrně rychle na odbyt a vaky se plnily penězi. Nejvíce to šlo samazřejmě ráno (asi tak do 9 hodin), protoţe lidé si šli nakoupit. Bylo aţ k neuvěření co z lidí vypadlo, kdyţ jsme se jich zeptali, zda si nechtějí koupit květinu a přispět tak na boj proti zákeřné rakovině. Většina reakcí byla pozitivní, lidé byli rádi, ţe mohou alespoň nějak přispět. Samozřejmě jsme se setkali i s reakcemi negativními a některé nám připadaly humorné. Tady je ukázka, co jsme se dozvěděli od některých lidí. Dobrý den, nechcete si koupit květinu na boj proti rakovině? Odpověď: A nechceš ty foťák? Odpověděl pán v modrém autě od Olympusu. Dobrý den, nechcete si koupit květinu na boj proti rakovině? Odpověď: Ne děkuji, já už rakovinu mám. Dobrý den, nechcete si koupit květinu na boj proti rakovině? (pán jel na kole...) Odpověď: Neee nechci , já jsem rád , že jedu :-) . A na závěr? Pro mě bylo ctí pomoci vybrat nějaké ty peníze na boj proti velmi zákeřné nemoci a doufám, ţe to co jsme vybrali, byť jen trochu, pomůţe vynalézt nějaký způsob na její zastavení. Rys 5
KLUB DETEKTIVŮ A JEJICH SVĚT Kdyţ jsem si vyklízela pokoj a stěhovala se do nového, našla jsem 3 papíry, na kterých byly napsané skutečnosti z mého dětství o tom, jak jsem měla zaloţený Klub detektivů s partou kamarádů a řešili jsme záhady. Velmi mě potěšilo to, ţe jsem papír s mými zápisky našla, a tak jsem jsem se rozhodla ho zveřejnit, alespoň pro pobavení. (Upozornění: „Zápisky nejsou slohově napsány na známku 1, protoţe dříve jsem psala ještě hůře, neţ teď :D) Gába, Pepa, Terka a Štěpa jsme zaloţili skupinu, která řeší záhady téměř všeho typu, nazvanou „Klub detektivů“. Vţdycky jsme chtěli řešit nějaké záhady, avšak ţádné se prozatím neobjevovaly. Po dlouhé době čekání jsme uviděli značky typu kříţků na šuplíku a televizi u mě a Pepy doma. Postupem času se objevovaly další kříţky. Vůbec jsme netušili, kdo to všechno provádí a za jakým účelem to dělá. Konečně se nám záhadný viník přiznal. Nevěřili jsme vlastním uším. Byl to Pepa. Bohuţel si z nás asi vystřelil, ale odpustili jsme mu to a on nám řekl, ţe uţ se to nestane. Nějakou dobu jsme opět neměli ţádnou záhadu, ale Pavel, tedy Terky a Štěpy táta s jejich mamkou Gabčou a mojí mamkou Pavlou si pro nás připravili záhadu. Šli jsme vyhrazenou trasou, převáţně lesem, plnili úkoly, abychom se dostali k pokladu. Důleţitým bádáním jsme došli k naší garáţi a našli jsme v ní krabičku se sladkostmi. Moc nás to všechny bavilo. Třetí záhada se konala v pátek po mém a Pepovým náboţenství. Začalo to tím, ţe Terka se Štěpou našli dopis s nalepenými písmeny na místě jejich morčete Cipíska, který tam chyběl. Hned jsme to šli vyřešit. První nápověda byla v poštovní schránce Vorreiterů, (byl tam i mobil) potom byly indície různě umístěny podél cesty. Kdyţ jsme byli skoro u konce naší výpravy, stáli jsme u břízy kousek od ostrůvku „Brčko“, kde jsme měli zavolat na určité číslo, ale ještě předtím jsme museli vyluštit sudoku a z něho odvodit kód PIN do mobilu. Hlas z telefonu vyzněl muţsky a říkal nám, abychom mu řekli heslo. Chvíli jsme dumali, ale pak jsme odpověděli: „Policista,“ a on nám oznámil, ţe je to správně. Dále jsme si měli lehnout na zem a museli i rodiče. Bohuţel jsme si lehali do ovčích hovínek, protoţe jsme se vyskytovali na území, kde se pasou ovce. Poté se zeptal kolik času chceme, abychom doběhli ke starší paní Císařové. Štěpán řekl deset minut a hlas z telefonu řekl, ţe je to moc, tak jsme sníţili na pět minut, ale muţ řekl, ţe máme tři minuty, a tak nám nezbývalo nic, neţ souhlasit. Běţeli jsme aţ k paní Císařové a ptali jsme se jí na Cipíska a ona dělala, jakoţe o ničem neví, ale dovolila nám, abychom se k ní podívali dovnitř. Samozřejmě jsme ho tam našli. Bylo to velmi zajímavé a zábavné!! Perseus 6
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT Kříţovka od Lva Vyluštíš, jak se jmenují hlavní hrdinové z pohádky od Josefa Čapka?
Vtipy od Kentaura Jirkovi se v ţákovské kníţce objeví poznámka: Váš syn nemá ţádné znalosti. Otec připíše: Proto chodí do školy. Ţák: "Pane učiteli, zapomněl jsem si ţákovskou." Učitel: "To uţ je potřetí. Dej mi ji na stůl, napíšu ti do ní poznámku!" Učitel k ţákovi: "Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?" "Sedm!!!!!" Poznámka v ţákovské: "Umýt, smrdí!" Otce to naštve a učitelce odepíše: "Nečuchat, učit." 7
Kříţovky od Kentaura
8
Křížovka s tématem – letní zábava. V tajence najdete, co dostanete na konci školního roku.
9
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ – díl 4. Kate i Nick vstali poměrně brzy ráno. Kate byla pořád naštvaná, ţe se jí Nick hrabal v kabelce, ale nechtěla to dávat hned po ránu najevo. Sbalili si svoje věci a podle mapy šli kupředu. Asi po hodině putování došli na rozcestí. ,,Podle mapy, bychom měli jít vlevo. Nevypadá to moc nadějně, ale já tam jdu.“ Kate měla pravdu, opravdu ta cesta nevypadala slibně, kolem jedné zříceniny se klikatila úzká cestička asi tak půl metru široká a stoupala nahoru, kdyţ byste se ale podívali na druhou stranu pod sebe ..no asi by se vám zamotala hlava. U cestičky byl spád asi tak 20 metrů hluboký.. ,,No hele, jestli se nechceš zabít, tak bych to vzal radši tudy,“ s úšklebkem ukázal směrem vpravo. ,,Kam máš vlastně teď namířeno?“ ,, No mapa ukazuje na nějaký dračí okruh nebo tak nějak.“ ,,Á, tak to je v pohodě, vím kde to je, pojď vpravo.“ Kate se chvilku rozmýšlela, ale pak namítla: ,,Tys tu uţ někdy byl?“ ,,Jako malej kluk, ale pamatuju si to docela dobře,“ odvětil Nick. ,,Docela?..já to vezmu tudy, věřim víc mapě.“ ,,Kdybych byl ty, urazil bych se, ale protoţe naštěstí já jsem já :D, tak budu jen sledovat, kam nás dovedeš..“ Kate uţ nic nedodala, ale začínaly ji uţ docela dost štvát Nickovy komentáře. Stoupali nahoru po dlouhé cestičce aţ došli úplně na vrcholek. Všude tu byla vysoká zřícenina. Kate hledala nějaký průchod, procházela to všude moţně, kdyţ se jí najednou probořila noha a sklouzla do nějaké jámy. Nick rychle zareagoval a běţel k díře. ,,Kate, jsi v pořádku?“ ,,Chvilku bylo ticho, potom vykukla hlavička a odpověděla: ,,Jo jsem v pohodě.“ Kate vypadala jako šmudla, celá byla od hlíny a smutně koukala. Nick to nevydrţel a dostal záchvat smíchu. ,,Jako kdybych neřikal, ţe vim kam jít. Jseš tak paličatá, ţe by se z toho jeden zbláznil:-D. Chtěl bych tě vidět, jak by sis poradila, kdybych tu nebyl.“ ,,Aspoň, ţe jsem tě pobavila, teď mě vytáhni nahoru!“ Ale s Nickem to ani nehlo. ,,Prosíííím.“ ,,To uţ je lepší.“ Pomohl jí nahoru a vydali se nazpátek. Nick zavedl Kate k potoku a oba se pořádně umyli. Byla to příjemně chladivá čistá voda, kousek od nich tekl menší vodopád. Kdyţ vylezli, uţ nešli moc daleko a brzy se utábořili. Jen tak seděli, kdyţ se Kate zeptala: ,,A co budeme jíst?“ ,,Nějak si poradíme.“,,Jo máš pravdu,“ a vylovila z kabelky sušenky. ,,Tohohle se moc nenajíme,“ namítl Nick. ,,Dva asi ne, ale pro jednoho je to akorát,“ ušklíbla se. ,,No, pro mě za mě se tu cpi sušenkama.,“ podíval se po okolí a namířil si to ke kokosům. ,,Kam jdeš?“ ,,Pro jídlo.“ Kate zvedla oči v sloup a dál se ňoumala v sušenkách. Rozhlíţela se kolem sebe, u ohýnku bylo teplo i teď v pozdním večeru, opodál se jevil krásný výhled na průzračný vodopád. Jak se tak kochala, Nick se vrátil s obřím kokosem velkým jako hlava. Popadl nůţ a nakrojil ho. ,,Je to jedinečná odrůda, jinde neţ na Behoku to nenajdeš.“ Kate si přičuchla a s nechutí ohrnula nos. ,,To má být lahůdka? Smrdí to jako tchoř, díky radši budu ţít o sušenkách.“ ,,Přeháníš, jako tchoř to fakt nesmrdí. Netvrdím, ţe by mi to nějak zvlášť vonělo, ale tý chuti se nic nevyrovná. Jestli nechceš, neber si, tvoje chyba.“ Kate pozorovala, jak si u toho Nick pomlaskává , po chvíli váhání se odhodlala. ,,No tak dobře.“ Nick se usmál a podal Kate kokos do ruky, ta si zacpala nos:-D a zkusila to. Byla to výtečná chuť, úplně se nad tím rozplývala. Potom si uţ šli lehnout s dobrou náladou pod noční oblohu plnou hvězd. Pokračování příště Delfín 10
Vzhledem k tomu, ţe v uplynulém období byly Velikonoce, tak jsem se vás ptali: „Máte raději bílek nebo ţloutek?“ Na niţším stupni jsme se dozvěděli: „Bílek je jemnější a lépe se krájí.“ „Ţloutek z toho se mi dělá špatně.“ „Já vám to řeknu na rovinu, já vajíčka vůbec nejím“ U učitelů se dozvěděli, jak vajíčka škodí našemu zdraví: „Bílek je alergenní a ve ţloutku je choresterol“. Mezi nejčastější reakce patřila otázka: „A s čím?“ V závěru s těsným náskokem vyhrál rohlík. Jen učitelé raději sáhnou po housce.
11
12
