Více na dalších stránkách
V životopise Winstona Churchilla podává autor se svým charakteristickým vtipem a pronikavostí podobiznu premiéra, který nebojácně vedl svůj národ do boje, přestože nenáviděl válku a pohrdal politiky postrádajícími zkušenost s jejími hrůzami; muže potýkajícího se s depresemi a šišláním, který se přesto vypracoval na jednoho z největších řečníků všech dob a nejproslulejšího žurnalistu své éry; politika, který se díky své otevřenosti novým myšlenkám stal průkopníkem v oblasti zdravotnictví, školství i sociálního zabezpečení, aniž by se přitom zřekl vrozené politické nekorektnosti; a především neohroženého, vynalézavého, odhodlaného velikána, jehož existence je nejlepším argumentem proti názoru, že sebevětší osobnost nemůže zvrátit běh dějin.
Boris Johnson (1964) svou kariéru zahájil jako novinář, který se ze zpravodaje londýnských Timesů a deníku The Daily Telegraph vypracoval na šéfredaktora konzervativního magazínu Spectator. Vstoupil i do politiky a stal se poslancem, mezinárodní proslulost však získal teprve ve funkci starosty Londýna, kterou zastává od roku 2008. Charakteristickým rozcuchaným účesem a samorostlým vystupováním se Boris (jak je běžně nazýván i v médiích) řadí ke staroslavné tradici britských výstředníků a politicky tíhne v rámci konzervativní strany k libertariánskému křídlu: je známým kritikem Evropské unie, pravidelně se účastní londýnského průvodu sexuálních minorit a podporuje ve městě cyklistiku. Jeho bibliografie se rozpíná od anekdotických dějin Londýna přes úvahy nad politikou a zánikem Římské říše až po satirické romány. Pokud vás zajímá jeden z rozhodujících okamžiků poslední světové války a zároveň chvíle, kdy se lámaly dějiny celého světa, následujte mě. Zamíříme do ošumělé místnůstky v Dolní sněmovně – nejdřív nahoru po schodech, potom starými rozvrzanými dveřmi do potemnělé chodby a jsme tam. Je nabíledni, že místnost na plánech Westminsterského paláce z bezpečnostních důvodů nenaleznete, a ani průvodce obyčejně neumluvíte, aby vás do ní zavedli. Přísně vzato už ve své původní podobě ani neexistuje, padla totiž za oběť nacistickému bombardování. Její místo však zaujala poměrně věrná rekonstrukce. V takovémto a podobných zákoutích se ministerští předsedové nebo předsedkyně setkávají s kolegy z Dolní sněmovny. O interiéru se není potřeba příliš rozepisovat, místnost je zařízena zcela předvídatelně. Představte si všudypřítomné čalounění ze zelené kůže s mosaznými knoflíky, deštění z dubového dřeva s výraznou kresbou, tapety navržené Puginem a několik grafik visících poněkud našikmo. A představte si kouř, protože se bavíme o odpoledni 28. května 1940, tedy o éře, kdy byl tabák pro velkou část politiků, hrdinu tohoto životopisu nevyjímaje, neodmyslitelným průvodcem. Můžeme předpokládat, že dělená okna nepropouštěla mnoho slunečního světla; přesto by většina běžných občanů hlavní osoby jednání hravě poznala. Účastníků bylo celkem sedm a dohromady tvořili britský válečný kabinet. Kritičnost situace, ve které se nacházeli, nám může přiblížit skutečnost, že poslední tři dny zasedali téměř nepřetržitě. Od 26. května se jednalo už o devátou schůzku
Zakoupit můžete zde
Překlad: Pavel Bakič Vázaná, 452 stran, 469 Kč, ISBN: 978-80-7473-439-7 Vyjde 9. 6. 2016
a existenční otázka, před kterou společně s celým světem stáli, prozatím zůstávala nerozřešená. Schůzi předsedal premiér Winston Churchill. Po jednom boku mu seděl Neville Chamberlain, paličatý expremiér s vysokým límcem a hustým knírem, kterého Churchill na postu ministerského předsedy vystřídal bez velkých servítků. Bývalý premiér čelil výčitkám, ať už spravedlivým, nebo nespravedlivým, že podcenil hrozbu představovanou Hitlerem a že může za nezdar appeasementu. Když nacisté na začátku měsíce vyhnali z Norska britské síly, odskákal to právě Chamberlain. Zasedání se dále účastnil lord Halifax, vysoký, pohublý ministr zahraničí, který měl od narození zakrnělou levici a maskoval to černou rukavicí. Dorazil i Archibald Sinclair, předseda Liberální strany, které dal Churchill kdysi vale. Přítomni byli také Clement Attlee a Arthur Greenwood, zástupci Labouristické strany, proti níž mířily některé z nejjedovatějších Churchillových invektiv. Nechyběl ani sir Edward Bridges, který jako vedoucí úřadu vlády pořizoval záznam. S velice prostě znějící otázkou, která před nimi stála, si přítomní lámali hlavu už několik dní a čelili přitom přívalu stále černějších zpráv. Nikdo ji nepoložil nahlas, ale všichni věděli, jak zní. Má Británie bojovat? Je rozumné, aby mladí britští vojáci umírali ve válce, která je podle všeho předem prohraná? Mají Britové raději vyjednat dohodu, která by mohla zachránit život až stovkám tisíc lidí? Pokud by ji tehdy vyjednali a britským odstoupením z bojů válku de facto ukončili, nezachránili by tím v důsledku miliony životů po celém světě? Mám za to, že se v mé generaci – o generaci mých dětí ani nemluvě – nenajde mnoho těch, kdo si uvědomují, jak těsně nás nastolený scénář minul, s jakou střízlivostí a logikou mohla Británie roku 1940 složit zbraně. Našly se vlivné hlasy volající tehdy ve vší vážnosti po „vyjednávání“. ...
http://www.knihazlin.cz/spolecenske-vedy/faktor-churchill
www.knihazlin.cz
Imbolo Mbue přijela do USA z Kamerunu v roce 1998 a žije s manželem a synem na Manhattanu. Má titul bakaláře z Rutgersovy univerzity v New Jersey) a titul magistra z Kolumbijské univerzity v New York. Kamerunská spisovatelka Imbolo Mbue podepsala v roce 2014 na Frankfurtském knižním veletrhu s nakladatelstvím Random House vydavatelskou smlouvu dosahující sedmimístné dolarové hodnoty na svou prvotinu Touhy Džendeho Džongy. Frankfurtský knižní veletrh je jedním z největších světových knižních veletrhů a Touhy Džendeho Džongy je jedna ze dvou knih, na které tam byly v tom roce podepsány velké smlouvy pro nejnadějnější autory.
Džende Džonga emigroval z Kamerunu do New Yorku, aby zajistil sobě, své ženě a synovi lepší budoucnost. Po několika měsících téměř otrocké práce se na něj usměje štěstí a získá práci snů – začne pracovat jako osobní řidič Clarka Edwardse, vysoce postaveného manažera v bance Lehman Brothers. Džende má poprvé v životě dobře placenou práci a dokáže zabezpečit nejen svou rodinu, ale i podporovat příbuzné v Kamerunu. Džendeho žena začne vypomáhat v Clarkově domácnosti a zdá se, že po letech strádání a tvrdé práce čeká Džendeho rodinu klidná budoucnost. Džendeho sny se však začnou rozplývat poté, co na povrch vypluje pravda o finančních machinacích banky Lehman Brothers a když se Clarkova na pohled dokonalá rodina zhroutí pod tíhou utajovaných skutečností. Tehdy se naplno ukáže, že Džendeho život v emigraci stojí na vratkých základech a on musí učinit jedno ze svých nejtěžších osobních rozhodnutí. Překlad: Libuše Čižmárová Vázaná, 407 stran, 369 Kč, ISBN: 978-80-7473-430-4 Nikdy po něm nikdo nechtěl, aby si na pracovní pohovor vzal oblek. Nikdy mu neřekli, aby si přinesl životopis. Nikdy ani žádný životopis neměl, totiž až do minulého týdne, kdy vstoupil do knihovny na rohu Čtyřiatřicáté ulice a Madisonské avenue a jeden z dobrovolných pracovních poradců ho pro něj napsal, a vyrobil mu navíc podrobný soupis jeho dosavadních zaměstnání, aby bylo jasné, že je mužem schopným úspěšně plnit mnoho náročných úkolů: farmář zodpovědný za obdělávání půdy a pěstování zdravých plodin; metař pečující o to, aby bylo město Limbé krásné a bez poskvrny; myč nádobí v jedné z manhattanských restaurací, jehož úkolem bylo zajišťovat, aby zákazníci jedli z čistých, bakteriálně nezávadných talířů; taxikář v Bronxu, jenž bezpečně převážel pasažéry z místa na místo. Nikdy se nemusel starat o to, zda má potřebné zkušenosti, zda je jeho angličtina dokonalá, zda bude považován za dostatečně inteligentního. Jenže dnes, když si oblékl zelený dvouřadový oblek s tenkým proužkem, který měl na sobě i v den, kdy vstoupil na americkou půdu, nedokázal myslet na nic jiného, než jak udělat dojem na muže, jehož nikdy předtím neviděl. Ať se
Zakoupit můžete zde
sebevíc snažil, nedokázal přestat uvažovat o otázkách, které by mu mohly být položeny, o tom, co by bylo třeba odpovědět, jak by měl chodit a mluvit a sedět, jak dlouho asi bude muset mluvit nebo poslouchat a přikyvovat, a o věcech, které bude muset nebo nebude smět říct, jak odpoví, až bude dotázán, jestli je v zemi legálně. Vyschlo mu v krku. Dlaně se mu potily. V přeplněné podzemce v centru města nemohl vytáhnout kapesník, otřel si proto dlaně o kalhoty. „Dobré ráno, prosím,“ řekl recepčnímu v hale, když vešel do banky Lehman Brothers. „Jmenuji se Džende Džonga. Jdu za panem Edwardsem. Za panem Clarkem Edwardsem.“ Pihovatý recepční s bradkou požádal o průkaz totožnosti a Džende ho rychle vytáhl z hnědé dvoukřídlé peněženky. Muž doklad vzal, důkladně si prohlédl jeho přední i zadní stranu, zvedl oči k Džendeho tváři, pohlédl na jeho oblek, usmál se a zeptal se ho, jestli by se nechtěl stát burzovním makléřem nebo tak něco. Džende zavrtěl hlavou. „Ne,“ odpověděl bez úsměvu, „řidičem.“ „Správně,“ řekl recepční a podal mu návštěvnickou legitimaci. „Tak hodně štěstí.“
http://www.knihazlin.cz/anglo-americka-literatura/touhy-dzendeho-dzongy
www.knihazlin.cz
Fredrik T. Olsson
KONEC ŘETĚZCE Strhující pátrání po velkých životních záhadách sleduje několik zdánlivě samostatných dějových linií, které se posléze protnou v neuvěřitelném a děsivém příběhu. V Amsterdamu beze stopy zmizí mladá lingvistka, v zapadlé berlínské uličce dojde k vraždě neznámého muže, ze stockholmské nemocnice je po neúspěšném pokusu o sebevraždu unesen padesátiletý William Sandberg. Zprvu se zdá, že spolu podivné události nijak nesouvisí, postupně však vyplouvají na povrch hrůzné důsledky dávného, přísně střeženého tajemství. Bývalý vojenský špion William Sandberg se probere z bezvědomí na starobylém zámku, kam jej převezla tajná organizace, aby rozluštil obsáhlý šifrovaný text záhadného odesílatele. Williamova bývalá manželka, novinářka Christina, se s mužovým zmizením odmítá smířit a společně se svým asistentem Leem postupně odhaluje stále strašnější pravdu. Williamův úkol má pouze zastřít sktečné plány jeho únosců, a zatímco si špion se svou spoluvězenkyní, sumeroložkou Janine, láme hlavu nad zprávou, čas nemilosrdně běží... Konec řetězce je skvěle napsaný napínavý román, který kromě kriminální záplatky a širokého geografické záběru přináší i zajímavé otázky týkající se původu lidstva a skrytých hrozeb, jenž se mu v budoucnu mohou stát osudné.
Zakoupit můžete zde http://www.knihazlin.cz/krimi-a-thrillery/konec-retezce „K desátým narozeninám jsem si přál psací stroj. Nemyslel jsem však na to, že bych se chtěl stát spisovatelem. Ale zaznamenávat, co jsem prožil, mě chytlo. Příběhy jsem vyprávěl všemi možnými způsoby, doprovázel jsem je obrázky a karikaturami a obdarovával jimi rodinu, sousedy i své spolužáky. Ale stále mě to více táhlo k divadlu než k literatuře. Počátkem devadesátých let jsem se přestěhoval do Stockholmu, abych zde naplnil svou touhu stát se hercem. Vášeň vyprávět příběhy mě ovšem neopustila, a tak jsem ono dilema: herec – spisovatel vyřešil tím, že jsem začal psát divadelní hry a scénáře pro film a televizi. Vytvořil jsem komedii i thriller a těšil jsem se z toho, že mohu být jevišti stále nablízku. Postupně došlo i na psaní knih. Bylo to, jako bych otevřel další dveře ve svém životě a našel nový rozměr své tvůrčí realizace. Ale musím se přiznat, že touha stát se hercem mě stále drží i když s postupem let je stále slabší.“ Fredrik T. Olsson žije ve Stockholmu a je úspěšný scenárista filmů a televizních inscenací. Konec řetězce je jeho první román.
Vynikající román, který se přečte jedním dechem. Dal by se přirovnat k Šifře mistra Leonarda, ale je chytřejší a lépe napsán." Lotta Olsson, Dagens Nyheter Neuvěřitelně strhující děj zaujme už po přečtení prvních pár stránek a pokračuje až do konce. Mimořádně silný thriller, který bude pravděpodobně příštím švédským mezinárodním bestsellerem." Torkel Lindquist, BTJ Jde o vzrušující příběh, který prostě pořád čteš a nemůžeš se od knihy odtrhnout... Je to neobyčejně dobře napsaný a nesmírně fascinující román naplněný zajímavými postavami. Děj je chytře konstruována a čas od času až téměř nesnesitelně vzrušující. Warner Bros prý koupil filmová práva. Dokonale chápu proč. " Anders Vennberg, Gefle Dagblad
www.knihazlin.cz
Než John toho rána vyrazil, vzal si na sebe novou teplákovou soupravu a nové běžecké boty, Karin dostala mobil s dobíjecí kartou. Oděv i hovory, co nejdou vystopovat. Řekl „uvidíme se brzy,“ neřekl však kdy. Všichni, kteří byli před ním, tvrdili, že se o ni postarají, ale on jí koupil dům jako hrad. Tam na něj čeká a nemá dovoleno vycházet ven, zatímco on je zase venku „za prací“. Co ji přitahuje na muži, jehož denním chlebem je násilí a zločin? Zatímco její přítelkyně se chtějí bavit, ona přemýšlí o tom, co jí žene, jakou cenu musí za vše platit a jestli se rozhodla skutečně správně. Střípky okolního světa jí připomínají, jaké to mohlo být. Gangsterova přítelkyně je zajímavá kniha z mnoha důvodů. Popisuje život v mezidobí, život nežitý skutečně naplno. Karin tráví mnoho času přemýšlením – o Johnovi, o svém dřívějším životě, o tom, jak dobrovolné bylo její rozhodnutí. Bylo opravdu dobrovolné? Styl i tón vyprávění jsou sice umírněné, pod povrchem to ale vře. Zlost se ven nedostane, pocity se nedávají na odiv, vše musí zůstat v tajnosti, jde o to neztratit tvář. Karininy Karolina Ramqvistová (1976) působila jako šéfrepřítelkyně nejsou zvlášť sympatické, ale daktorka časopisu Arena a jako kritička v největším švédském jejich podobně smutný úděl vzbuzuje soucit. deníku Dagens Nyheter. Na knižním poli debutovala roku 1997 Ani ony nemají na výběr. Největší oporu tak románem När svenska pojkar började dansa (Když kluci ve Karin nachází v manželce hlavního hrdiny Švédsku začali tančit). Od té doby napsala řadu románů, Scorseseho filmu Mafiáni, Karen, se kterou z nichž právě Flickvännen (Gangsterova přítelkyně) sklidil se neustále srovnává a jíž bere jako svůj uznání v podobě nominace na Literární cenu Švédského rozhlasu (2010) a byl zdramatizována pro scénu Stockholmského vzor. městského divadla. Její nejnovější počin, román Den vita staden (2015, Bílé město), na Gangsterovu přítelkyni volně navazuje. Zakoupit můžete zde
Přeložil David Pišvejc Vázaná, 284 stran, 369 Kč, ISBN: 978-80-7473-434-2
http://www.knihazlin.cz/skandinavska-literatura/gangsterova-pritelkyne
www.knihazlin.cz
Ian Manook JERÚLDELGER Komisař Jerúldelger, rázný muž s minulostí poznamenanou krutým osobním dramatem, jehož v dětství vychovali a vycvičili v klášteře mniši ovládající bojová umění, se ujímá dvou případů plných krutosti a násilí. Pátrání se odehrává v mongolských stepích, zejména však v hlavním městě Ulánbátaru. Autor nás při něm provádí krásnou a drsnou přírodou, připomíná mnohé dávné tradice, ale také bez příkras ukazuje dnešní Mongolsko – upozorňuje na problémy, které si země nese z minulosti, na ruské vazby a pozůstatky sovětského režimu, napjaté kontakty s Čínou, korupci, bídu či nebezpečí nacionalistických bojůvek. Jedny lákají nejmodernější technologické přístroje, motoristická a sportovní výstroj, druzí se snaží zůstat v sepětí s tradicí a udržet si duchovní bohatství předků – mniši, kočovníci a tajemní stepní jezdci měří síly se zkorumpovanými policisty, vysoce postavenými osobami s temnou minulostí, agresivními motorkáři i mazanými překupníky, a také s těmi, kdo přišli ze stepí do města za lepším životem, aby nakonec živořili v městské kanalizaci. Kromě obou případů však musí Jerúldelger vyřešit i různé soukromé záležitosti a je načase uspořádat si osobní život…
Ian Manook – Patrick Manoukian je francouzský novinář a spisovatel. Vystudoval práva a politologii, později i žurnalistiku, v roce 1987 založil nakladatelství specializované na vydávání knih pro děti a mládež. Po celý život je však především také vášnivý cestovatel a zkušenosti z putování po celém světě dokázal zužitkovat různými způsoby: jako novinář spolupracoval s různými deníky a časopisy, když psal zejména články s cestovatelskou tematikou, založil i vlastní agenturu zaměřenou na vydávání turistických publikací. Dokonalá znalost asijského kontinentu mu posloužila při psaní knihy, která ho proslavila: detektivní román s názvem Jerúldelger vydal pod pseudonymem Ian Manook v roce 2013, letos se svazek dočkal dalšího pokračování pod názvem Divoké časy. Překlad: Jovanka Šotolová Vázaná, 518 stran, 399 Kč, ISBN: 978-80-7473-403-8
Svým způsobem štěstí... Jerúldelger se na tu věc díval a nic nechápal. Nejprve se nevěřícně rozhlédl po nezměrně rozlehlých delgerchánských stepích. Jiskřivé oceány divoké trávy se táhly do dálky, vlnily se v náporech větru. Dlouho mlčel a snažil se sám sebe přesvědčit, že je opravdu tady a že tu být má. Uprostřed nekonečného prostoru, na jihu kraje Chentij, stovky kilometrů od místa, kde by něco podobného nikoho nepřekvapilo. Místní policista zůstal stát v uctivé vzdálenosti za ním. Před sebou měl rodinu kočovníků, která policii přivolala. Všichni svorně přihlíželi tomu, co se bude dít, a čekali, jestli se najde nějaké vysvětlení pro ten předmět, který tu tak podivně trčí ze země. Jerúldelger si zhluboka povzdechl, velkými dlaněmi si promasíroval unavený obličej a pak si k té věci sedl na bobek, aby si ji mohl prohlédnout pořádně. Cítil se prázdný, vyčerpaný, vyždímaný životem policajta, který mu protékal mezi prsty a nad nímž ztrácel kontrolu. Dnes v šest hodin ráno ho poslali k případu trojnásobné vraždy. Oběti našli v administrativní budově čínské továrny v Ulánbátaru, všechny byly ohavně pořezané vysouvacím nožíkem. O pár hodin později už ho hnali sem do stepi a doteď nepochopil, proč vlastně. Raději by zůstal ve městě a se svým týmem se pokoušel objasnit, jak došlo k vraždě těch tří Číňanů. Ze zkušenosti věděl, že zvědavost a adrenalin prvních hodin vyšetřování na místě činu bývají rozhodující. Těžce nesl, že tam nemůže být, i když své kolegyni, inspektorce Ojún, plně důvěřoval. Ví, co je třeba dělat, a o všem důležitém ho jistě bude informovat. Místní policista se neodvažoval přistoupit a spolu s ním si k té věci sednout na bobek. Zůstal stát, kde byl, jen pokrčil nohy v kolenou, předklonil se a natahoval hlavu co nejdál dopředu. Na rozdíl od Jerúldelgera se ani nesnažil cokoli pochopit. Pouze čekal, co komisař z města udělá. Kočovníci si k němu naopak bez váhání přidřepli.
Zakoupit můžete zde
Otec, možná vlastně spíš dědeček, s tradiční špičatou pokrývkou hlavy a obličejem v ostrém slunečním světle celým zbrázděným vráskami, měl na sobě starý zelený, žlutě vyšívaný saténový dél a kožené jezdecké holínky. Žena si hedvábný, světle modrý kabát přepásala širokou růžovou saténovou stuhou. Byla mnohem mladší. Tři děti seděly v řadě jak jablíčka: červené, žluté a zelené. Dva chlapci a nejmladší holčička. Komisař odhadoval, že od sebe nemohou mít víc než rok. Celá rodinka působila vesele, tváře ošlehané od větru, pouštního písku a sněhových vánic měli zarudlé, ale rozzářené širokým úsměvem. Jerúldelger býval kdysi dávno, v už zapomenutém období svého života, kluk ze stepi stejně jako oni. „Takže jak to vidíte, komisaři?“ odvážil se místní policista položit otázku. „Takže vidím, že je to pedál. Malý. Předpokládám, že už jsi někdy pedál viděl?“ „Ano, komisaři. Můj syn má kolo.“ „No vida,“ povzdechl si Jerúldelger, „takže víš, co je to pedál. „Ano, komisaři.“ Rodinka kočovníků seděla naproti nim a rozhovor s úsměvem sledovala. Vzadu se krčila jejich bílá jurta, zelená step se vlnila ve větru, táhla se do dálky až k prvním kopcům a modrému obzoru za nimi. Široká cesta, po níž se sem dokodrcali v malém ruském terénním automobilu, odsud ani nebyla vidět. Jerúldelger zaujal postoj japonských zápasníků sumo, svýma mohutnýma rukama se zapřel o stehna, stáhl hlavu mezi ramena a snažil se přemoci vztek, který v něm jen kypěl. „A kvůli tomuhle pedálu jsi mě hnal z města až sem?“ „Tři hodiny cesty z Ulánbátaru kvůli tomu, že tady ze země čouhá šlapka?“ „Ne, komisaři, to kvůli té ruce!“ Ruce? Jaké ruce?“ „Kvůli té ruce pod pedálem, komisaři.“ „Cože? Pod tou šlapkou je ruka?“ „Ano, komisaři, tam pod pedálem je ruka!“ Jerúldelger zůstal sedět na bobku, jen zaklonil hlavu a zadíval se nahoru, policistovi do tváře. Ten chlap si z něj ještě dělá srandu? ...
http://www.knihazlin.cz/krimi-a-thrillery/jeruldelgger
www.knihazlin.cz
