Veterinární problematika bezpečnosti potravin v zemědělské prvovýrobě MVDr. Vladimír Čermák, MVDr. Jaroslav Salava, MVDr. Josef Velecký Výroba potravin v Evropě má vysokou úroveň a poskytuje tradičně vysoké záruky kvality a bezpečnosti pro spotřebitele. S prohlubující se integrací evropského trhu se však v celoevropském měřítku projevila některá rizika vyplývající z místních rozdílů. BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) a SLAK u skotu a kontaminace potravin PCB (polychlorované bifenyly) a dioxiny byly aféry, které otřásly důvěrou spotřebitelů v oficiální garance bezpečnosti potravin. Reakcí na tuto situaci byla aktivita evropských orgánů a konkrétním výstupem Bílá kniha o bezpečnosti potravin (White paper on food safety) zveřejněná Komisí Evropských společenství 12. 1. 2000. Specifikovala základní principy pro sjednocení a zlepšení postupů k zajištění bezpečnosti potravin v celém procesu získávání, zpracování i distribuce včetně organizačního zajištění a stanovení termínů jednotlivých kroků. Principiální pohled na způsob řešení této problematiky zásadně se dotýkající každodenních potřeb každého občana EU byl vtělen do sloganu „FROM STABLE TO TABLE“ (v překladu „ze stáje na stůl“) u nás transponovaného jako „OD VIDLÍ PO VIDLIČKU“. Základem pro nové uspořádání jednotného evropského systému garancí bezpečnosti potravin je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Toto nařízení obsahuje základní ustanovení umožňující zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, pokud jde o potraviny, zejména s přihlédnutím k rozmanitosti nabídky potravin včetně tradičních výrobků, a současně zajišťovat účinné fungování vnitřního trhu bez zbytečných překážek volného pohybu zboží. K uskutečnění těchto cílů byly stanoveny zásady použitelné obecně pro potraviny a krmiva. Jsou to zejména principy analýzy rizika, předběžné opatrnosti, informování veřejnosti, ochrany zájmu spotřebitele, odpovědnosti provozovatele a systémy dosledovatelnosti, včasného varování a krizového řízení. Jednoznačně je specifikován a zdůvodněn rozsah oprávněného zájmu o zajištění bezpečných potravin t.j o celý potravní řetězec v úvodní části, z nichž některé, s ohledem na prezentované téma, považujeme za vhodné ocitovat : (12) S cílem zajistit bezpečnost potravin je nezbytné vzít v úvahu všechna hlediska řetězce výroby potravin jako celek, a to od prvovýroby a výroby krmiv až po prodej nebo dodávky potravin spotřebiteli, neboť každý článek může mít potenciální dopad na bezpečnost potravin.“
1
POTRAVNÍ ŘETĚZEC
CHOV PLEMENITBA KRMIVO VODA
ZDRAVÍ ZVÍŘAT
POHODA ZVÍŘAT
ZVÍŘATA SPOTŘEBITEL
LÉČENÍ PROFYLAXE ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
VETERINÁRNĚZDRAVOTNÍ STANDARDY
(16) Opatření, která v oblasti potravin a krmiv přijmou členské státy a Společenství, by měla být obecně založena na analýze rizika, s výjimkou případů, kdy to není vhodné vzhledem k okolnostem nebo povaze opatření. Využití analýzy rizika před přijetím takových opatření by měla zabránit tomu, aby byly vytvářeny neodůvodněné překážky volnému pohybu potravin. (17) Jeli záměrem potravinového práva snížit nebo vyloučit zdravotní riziko nebo tomuto riziku předcházet, pak tři navzájem propojené složky analýzy rizika – hodnocení rizika, řízení rizika a sdělování o riziku – představují systematickou metodologii pro stanovení účinných, přiměřených a cílených opatření nebo jiných kroků k ochraně zdraví. (20) K zajištění ochrany zdraví ve Společenství byla použita zásada předběžné opatrnosti, čímž byly vytvořeny překážky pro volný pohyb potravin a krmiv. Proto je nezbytné přijmout v celém Společenství jednotný základ pro použití této zásady. (59) Systém rychlého varování již existuje v rámci směrnice Rady 92/59/EHS ze dne 29. června 1992 o obecné bezpečnosti výrobků [8]. Rozsah působnosti stávajícího systému zahrnuje potraviny a průmyslové výrobky, nikoli však krmiva. Nedávné krizové situace v oblasti potravin ukázaly, že je třeba vytvořit lepší a rozsáhlejší systém rychlého varování, který by zahrnoval potraviny i krmiva. Tento upravený systém by měla řídit Komise; členy jeho sítě by měly být členské státy, Komise a úřad. Systém se nesmí týkat pravidel Společenství pro včasnou výměnu informací v případě mimořádné radiační situace podle rozhodnutí Rady 87/600/Euratom [9]. (60) Nedávné události související s bezpečností potravin ukázaly potřebu stanovit vhodná opatření pro mimořádné situace, která zajistí, aby se v případě vážného ohrožení lidského zdraví, zdraví zvířat nebo životního prostředí vztahovala na všechny potraviny bez ohledu na druh a původ a na všechna krmiva společná opatření. Tento komplexní přístup k mimořádným opatřením v oblasti bezpečnosti potravin by měl umožnit, aby byly podniknuty účinné kroky a aby se předešlo uměle vytvářeným rozdílům v řešení vážného rizika souvisejícího s potravinami nebo krmivy.“ V návaznosti na takto stanovené důvody, cíle a obecné zásady, byly formulovány základní definice a povinnosti potravinářských a krmivářských podniků, které se používají v celém komplexu potravinového práva. I zde považujeme za vhodné některá základní ustanovení ocitovat :
2
Článek 1 3. Toto nařízení se vztahuje na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin a krmiv. Nevztahuje se na prvovýrobu určenou pro osobní potřebu ani na domácí přípravu potravin, manipulaci s nimi nebo jejich skladování za účelem osobní domácí spotřeby. Článek 2 Definice "potraviny" Pro účely tohoto nařízení se "potravinou" rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Mezi "potraviny" patří nápoje, žvýkačky a jakékoli látky včetně vody, které jsou úmyslně přidávány do potraviny během její výroby, přípravy nebo zpracování. Mezi potraviny patří voda za místem dodržování hodnot podle definice v článku 6 směrnice 98/83/ES, aniž jsou dotčeny požadavky směrnic 88/778/EHS a 98/83/ES. "Potraviny" nezahrnují a) krmiva; b) živá zvířata, pokud nejsou připravena pro uvedení na trh k lidské spotřebě; c) rostliny před sklizní; d) léčivé přípravky ve smyslu směrnic Rady 65/65/EHS [21] a 92/73/EHS [22]; e) kosmetické prostředky ve smyslu směrnice Rady 76/768/EHS [23]; f) tabák a tabákové výrobky ve smyslu směrnice Rady 89/622/EHS [24]; g) omamné a psychotropní látky ve smyslu Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961 a Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971; h) rezidua a kontaminující látky. Článek 3 Další definice 2. "potravinářským podnikem" veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin; 3. "provozovatelem potravinářského podniku" fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí; 4. "krmivem" látka nebo výrobek, včetně doplňkových látek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, určené ke krmení zvířat orální cestou; 5. "krmivářským podnikem" soukromý nebo veřejný podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s produkcí, výrobou, zpracováním, skladováním, přepravou nebo distribucí krmiv, včetně výrobce, který vyrábí, zpracovává nebo skladuje krmivo určené ke krmení zvířat na svém vlastním hospodářství; 6. "provozovatelem krmivářského podniku" fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v krmivářském podniku, který řídí; 7. "fázemi výroby, zpracování a distribuce" jakákoli fáze včetně dovozu od prvovýroby potravin až po jejich skladování, přepravu, prodej nebo dodání konečnému spotřebiteli, popřípadě rovněž dovoz, produkce, výroba, skladování, přeprava, distribuce, prodej a dodávání krmiv;
3
17. "prvovýrobou" prvovýroba, chov zvířat nebo pěstování plodin, včetně sklizně, dojení a chovu zvířat určených k produkci potravin před porážkou. Rovněž zahrnuje lov zvířat, rybolov a sběr volně rostoucích plodů; 18. "konečným spotřebitelem" konečný spotřebitel potraviny, který nepoužije potravinu v rámci provozování potravinářského podniku nebo jeho činnosti.“ Obecné potravinové právo (kap. 2) se vztahuje na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin a krmiv, která jsou určena pro zvířata určená k produkci potravin nebo jimiž se tato zvířata krmí. Krajní termín pro přizpůsobení potravinového práva jednotlivých členských zemí byl stanoven do 1.1.2007. Následovalo (2004) vydání komplexu základních předpisů – nařízení Parlamentu a Rady sjednocujících postupy v hygieně potravin – „hygienický balíček“ – a to jak z pohledu povinností provozovatelů, tak pro organizování úředních kontrol. Na ně navázalo vydání prováděcích a pozměňovacích nařízení Komise (2005 - 2006). Povinnost přizpůsobit postupy v oblasti produkce a zpracování potravin a postupy úředních kontrol byla stanovena na 1.1.2006 – „relevantní datum“ – s možností úlev po dobu přechodného období do 1.1. 2009.
• HYGIENICKÝ BALÍČEK PROVOZOVATEL
DOZOR
852/2004
882/2004
853/2004
854(2004
Všech potravin a provozovatelů potravinářských podniků se týká Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Produktů živočišného původu a provozovatelů potravinářských podniků zpracovávajících živočišné produkty se týká Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 upravuje postupy organizování úředních kontrol pro celou oblast potravinového práva. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 stanoví specifické postupy úředních kontrol pro oblast zpracování produktů živočišného původu. K těmto základním předpisům potravinového práva je nutno přiřadit i další přímo použitelné předpisy EU, které z hlediska komplexního pojetí zajištění bezpečnosti živočišných produktů přímo navazují a vytvářejí funkční celek. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií a Nařízení Evropského 4
parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu. Zásadní změnou v novém systému regulace potravinářské produkce je přenesení plné zodpovědnosti za bezpečnost potravin (ale i krmiv) na provozovatele potravinářských resp. krmivářských podniků z dozorových orgánů, které již svojí činností negarantují zdravotní nezávadnost konkrétních produktů, ale garantují účinnost celého systému. Tímto počinem byl položen funkční základ regulace výroby a zpracování potravin přímo aplikovatelnými předpisy s omezenou možností výkladových a aplikačních rozdílů vyplývajících z rozdílných přístupů při implementaci směrnic do národního práva toho kterého členského státu. Lze předpokládat, že vývoj bude dále pokračovat tímto směrem a obdobně bude dořešena i oblast výroby a zpracování krmiv, cizorodých látek a welfare. Prozatím jsou tyto oblasti z větší části řešeny národními předpisy – zákony + prováděcí vyhlášky (166/1999 Sb. ZÁKON ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), 91/1996 Sb.ZÁKON ze dne 15. března 1996 o krmivech, 110/1997 Sb. ZÁKON ze dne 24. dubna 1997 o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, 154/2000 Sb. ZÁKON ze dne 17. května 2000 o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), 246/1992 Sb. ZÁKON České národní rady ze dne 15. dubna 1992 na ochranu zvířat proti týrání, 258/2000 Sb. ZÁKON ze dne 14. července 2000 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů). Významný posun lze očekávat v souvislosti s realizací programu Galileo, který umožní sledovat přepravu a dodržování stanovených podmínek přepravy zvířat i zboží v reálném čase. Zatímco pro zpracovatele je základním prostředkem analýzy nebezpečí a řízení rizika systém kritických kontrolních bodů (HACCP), pro oblast zemědělské prvovýroby je jeho aplikace obtížná, ne-li nemožná. Princip analýzy nebezpečí a řízení rizika je však možné zpracovat do systémů (příruček) správné výrobní a hygienické praxe pro zemědělskou prvovýrobu a související činnosti v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení 852/2004. Nařízení 852 v příloze I, část B uvádí doporučení pro příručky správné hygienické praxe v zemědělské prvovýrobě. Stručně to lze shrnout do několika základních oblastí : vhodné podmínky chovu, nezávadná napájecí voda a krmivo, ochrana před škůdci a nákazami, ochrana před kontaminací produktů cizorodými látkami (dodržování ochranných lhůt) a dokumentace postupů a opatření. V těchto jednotlivých oblastech činnosti se potom na základě hodnocení rizika stanoví postupy a opatření k odstranění nebo snížení rizika na přijatelnou úroveň. K tomu je třeba využívat kromě postupů správné výrobní praxe také výsledků vlastních i získaných výsledků klinických a laboratorních vyšetření a informací od odběratelů (výsledky prohlídky jatečných zvířat a masa na jatkách, vyšetření mléka v CL). Státní veterinární správa a obdobně i ostatní orgány státního dozoru, zabezpečují provádění monitoringu cizorodých látek a vybraných nákaz a realizuje depistážní a ozdravovací programy. Výsledky těchto akcí jsou zveřejňovány na webových stránkách Státní Veterinární Správy ČR – www.svscr.cz
5
Příklad uváděných informací:
6
7
8
Z realizace a dokumentace takto stanovených postupů a využití dostupných informací potom vyplývá schopnost prvovýrobce vystavit hodnověrný dokument „Informace o potravinovém řetězci“, který je základní podmínkou pro převzetí produktů prvovýroby zpracovatelem.
STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY www.svscr.cz - Formuláře ke stažení - Formuláře informace o potravinovém řetězci
Uveřejněné vzory nejsou právně závaznými tiskopisy, ale lze je s výhodou použít s tím, že obsahují všechny náležitosti tak jak jsou požadovány v NAŘÍZENÍ E.P. a R. (ES) č. 853/2004, příloha II, oddíl III. Nedílnou součástí bezpečné výroby potravin (a krmiv) je i respektování požadavků na ochranu životního prostředí a pohodu zvířat (welfare). Všechny tyto požadavky jsou zahrnuty v podmínkách pro dosažení dotačních titulů v zemědělství podle Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém. Tyto požadavky budou podléhat systému kontroly křížové shody (Cross Compliance) od r. 2009. Orgány veterinární správy se v tomto směru podílejí především na kontrole plnění protinákazových opatření, dodržování zásad welfare, dodržování povinností chovatelů v oblasti identifikace a registrace hospodářských zvířat a zabránění kontaminace cizorodými látkami. Kromě informací a garancí požadovaných obecně závazným předpisem nebo v zájmu přiznání dotací mohou být v rámci dodavatelsko odběratelských vztahů požadovány i další informace a záruky (např. u mléka, vajec (dle NAŘÍZENÍ KOMISE 589/2008) a drůbežího masa (dle NAŘÍZENÍ KOMISE 543/2008). I v těchto případech jsou postupy SVP/SHP vhodným nástrojem umožňujícím poskytování hodnověrných informací a záruk. Zvláštní kapitolou je problematika prodeje malého množství přímo konečnému spotřebiteli. Tato oblast je regulována národními předpisy –zákon č. 166/1999 Sb (veterinární zákon), vyhláška č. 289/2007 Sb. Základní standardy hygieny a bezpečnosti potravin musí být dodrženy tak jak jsou požadovány evropským potravinovým právem. Snížení epidemiologického rizika množstevním omezením a adresnou distribucí od producenta přímo ke konečnému spotřebiteli nebo do místní maloobchodní prodejny, která prodává konečnému spotřebiteli umožňuje zmírnit strukturální požadavky a pominout povinnost zavedení systému HACCP. O to větší význam má dodržování zásad a postupů správné hygienické praxe a to zejména v případě prodeje drůbeže a králíků v mase a zvěřiny.
9
Správná zemědělská praxe v chovech hospodářských zvířat Ing. Eva Krčálová, Ph.D. V České republice je v současné době používáno a schváleno několik postupů správné zemědělské praxe pokrývající oblast ochrany ovzduší, vod, ale i požadavky cross compliance v rámci plnění cílů společné zemědělské polity EU. Nejaktuálnější a v současné době nejvíce vyžadovaným postupem je správná zemědělská praxe podle referenčních dokumentů BAT. Tato situace je úzce spjata s tlakem implementace směrnice č. 2008/1/EC a principu trvale udržitelného rozvoje a prevence. Smyslem uplatňování správné zemědělské praxe je kromě výše uvedeného pevně zakotvit environmentální myšlení do rozhodovacích procesů ovlivňujících výrobní činnosti dotčeného zařízení. Provozovatel zařízení chovu hospodářských zvířat se při provozování svého zařízení v období posledních několika let mohl setkat s následujícími postupy, které jsou souhrnně nazývány správná zemědělská praxe. Jsou to: 1. Správná zemědělská praxe pro získání přímých podpor Jedná se o správnou zemědělskou praxi, jejíž dodržování podmiňuje obdržení přímých plateb podle požadavků cross compliance v rámci reformy společné zemědělské polity EU. Do doby nabytí účinnosti systému cross compliance přistupujících zemích, které se rozhodly aplikovat zjednodušený systém přímých podpor, byly stanoveny přechodné podmínky pro obdržení přímých plateb na plochu zemědělské půdy. Nařízení Komise ES 2199/2003 nastavilo dodržování minimálních požadavků správné zemědělské a environmentální praxe. 2. Zásady správné zemědělské praxe v rámci horizontálního plánu rozvoje venkova Tyto zásady musí dodržovat každý žadatel o podporu z titulu hospodaření v méně příznivých oblastech a v oblastech s environmentálními omezeními nebo žadatel o podporu na realizaci agroenvironmentálních opatření. 3. Standardy EU v oblasti ochrany životního prostředí v rámci operačního programu Zemědělství, jejichž dodržování bylo podmínkou pro obdržení dotací z operačního programu. 4. Správná zemědělská praxe pro ochranu vody před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Po implementaci nitrátové směrnice v souladu s nařízením vlády č. 103/2003 Sb. jsou všichni zemědělci hospodařící ve zranitelných oblastech povinni dodržovat opatření akčního programu nitrátové směrnice. Tato správná zemědělská praxe plně respektuje celý dusíkový cyklus a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin. Jejím hlavním cílem je omezit plošné či bodové znečišťování povrchových a podzemních vod. Je definována v následujících opatřeních: -
vymezení období nevhodných ke hnojení,
-
specifikace podmínek používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých pozemcích,
-
specifikace podmínek používání hnojiv a statkových hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích,
-
specifikace podmínek pro používání hnojiv a statkových hnojiv v blízkosti povrchových vod, 10
-
vymezení parametrů pro skladování statkových hnojiv,
-
určení aplikačních dávek a používání hnojiv a statkových hnojiv (plány hnojení a evidence o používání hnojiv a statkových hnojiv),
-
vymezení podmínek hospodaření s půdou a omezování doby bez rostlinného pokryvu,
-
vymezení postupů při zavlažování.
Zásady správné zemědělské praxe podle nitrátové směrnice jsou zaměřeny především na subjekty rostlinné prvovýroby hospodařící v zranitelných oblastech. Pro ostatní oblasti je tato záležitost dobrovolným nástrojem ochrany podzemních a povrchových vod. Chovy hospodářských zvířat nejsou výrazně činnostmi této praxe dotčeny, jelikož ve většině případů se aplikací statkových hnojiv nezabývají. V chovech zvířat jsou kladeny požadavky především na činnosti spojené se skladováním statkových hnojiv. Tyto požadavky jsou definovány nejen v praxi podle nitrátové směrnice, kde je kladen důraz zejména na zajištění skladovací kapacity, ale dále také v zemědělské praxi podle integrované prevence a nařízení vlády č. 615/2006 Sb., kde jsou více respektovány požadavky na ochranu ovzduší plynoucí z Göteborgského protokolu. 5. Správná zemědělská praxe dle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. V současnosti již povinný postup na rozdíl od dříve platného nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Plán zavedení správné zemědělské praxe do jisté míry v chovech hospodářských zvířat nahrazuje povinnost pravidelného autorizovaného měření emisí amoniaku. Tento typ správné zemědělské praxe plně respektuje cíle Göteborgského protokolu na všech úrovních prostřednictvím doporučených ověřených technologií snižujících emise amoniaku do ovzduší uvedených v příloze č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. Doporučení jsou členěna dle velikosti zdroje znečišťování ovzduší a dále také dle úrovní činností, kde je amoniak uvolňován do ovzduší. Plán zavedení správné zemědělské praxe dle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. musí být provozovatelem charakterizován v následujících bodech: a) kategorie, skupina, název, umístění a popis zdroje podle údajů provozní evidence zdroje znečišťování ovzduší: 1. Zdroj znečišťování: Zařízení pro chov zvířat /amoniak/ - specifikovat druh zařízení (chov prasat,výkrm prasat atd.) Kategorie: /velký nebo střední zdroj znečišťování ovzduší/ uvést projektovanou kapacitu Název: Umístění: Popis zdroje podle údajů provozní evidence: viz. provozní řád, popis v provozním řádě dle zákona č. 86/2002 Sb. musí být totožný 2. Zdroj znečišťování: Spalovací zdroj znečišťování ovzduší /SO2, CO, NO~/specifikovat zda se jedná o tepelný zdroj nebo jiný spalovací zdroj (kotle, přímotopy nebo dieselagregát) Kategorie : /velký, střední nebo malý/ uvést výkon tepelného zdroje Název: Umístění: Popis zdroje podle údajů provozní evidence: viz. provozní řád
11
b) Podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů: Systém ustájení Systém krmení a napájení Systém větrání (podtlaková ventilace, přetlaková ventilace, klimatizace) Systém vytápění Systém odklizu exkrementů Systém skladování statkových hnojiv Systém veterinární asanace (průběžná desinfekce s uvedením prostředku a koncentrace; desinfekce 1x za rok při vyskladnění stájí apod.) Pozor v případě aplikace formaldehydu v podobě aerosolu zapisovat spotřeba a v případě překročení roční spotřeby 50 kg hlásit do IRZ jako emise do ovzduší. Charakterizovat reprodukční a produkční cyklus chovu zvířat. c) Způsob ustájení a projektovaná kapacita ustájení hospodářských zvířat: Uvedení počtu a členění jednotlivých objektů chovu hospodářských zvířat včetně jejich projektované kapacity. d) Způsob odvádění znečišťujících látek do vnějšího ovzduší: Popis klimatizace v jednotlivých objektech chovu hospodářských zvířat. e) Provozní řád, který je součástí plánu, jedná-li se o velký zdroj: Provozní řád musí být sestaven v souladu s požadavky zákona č. 86/2002 Sb. a podle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb. f) Údaje v souhrnné provozní evidenci zdroje znečišťování ovzduší, zejména celková množství vypouštěných emisí amoniaku vykazovaná za uplynulé 2 roky: Rok 2007 2008
Množství amoniaku (t.rok-1) xx xx
Způsob zjištění uvedeného množství Výpočtem‘~ Výpočtem‘~
Zdroj údajů: ‘~Souhrnná provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší za poslední dva roky.
g) Referenční nebo snižující technologie podle tabulky č. 3. 3. přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pole, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok amoniaku do vnějšího ovzduší a které budou v rámci plánu u zdroje instalovány; nebo jiné technologie snižující emise amoniaku: Stájové prostředí: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat / Skladování kejdy: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat / Aplikace kejdy: /použitá snižující technika a její deklarované procento snížení emisí amoniaku dle tab. 3.3, přílohy č. 2 nařízení vlády č. 615/2002 Sb. nebo BREF pro intenzivní chov drůbeže a prasat /
12
h) Porovnání stávající technologie chovu s navrženou snižující technologií: Uvést porovnání produkce emisí bez aplikace snižující techniky na základě výpočtu roční emise amoniaku prostřednictvím emisních faktorů (příloha č. 2 nařízení vlády č. 615/2002 Sb.). Referenční technologie velkého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší. Emisní limity jsou bez procentuální korekce snižující techniky Kategorie zvířat
Počet kusů – projektovaná kapacita
Emisní faktor amoniaku (kg/ks/rok) zapravení stáj kejda do půdy
Prasata výkrm a odchov
10 496
3,2
2,0
3,1
Selata
5 040
2,0
2,0
2,5
Prasnice
396
4,3
2,8
4,8
Prasnice březí
206
7,6
4,1
8,0
Kanci
7
4,3
2,8
4,8
Emise amoniaku celkem (t/rok)
87, 116 (8,3 x 10 496 ks) (8,3 = 3,2 + 2,0 + 3,1) 32,76 (6,5 x 5 040 ks) 47,12 (11,9 x 396 ks) 4,06 (19,7 x 206 ks) 0,08 (11,9 x 7 ks)
* Výpočtem z hodnot přílohy č. 2 bodu 3 nařízení vlády č. 615/2006 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší
Snižující technologie velkého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší – použití biotechnologického prostředku do krmiva snižující emise amoniaku až o 48 %. O 48 % snížený emisní faktor pro stáj Kategorie zvířat
Prasata výkrm a odchov Selata Prasnice Prasnice březí Kanci
Počet kusů – procentické využití projektované kapacity
Emisní faktor amoniaku (kg/ks/rok)
Emise amoniaku celkem po aplikaci snižující techniky (t/rok)
stáj
kejda
zapravení do půdy
10 496
1,66
2,0
3,1
70, 95
5 040 396
1,04 2,24
2,0 2,8
2,5 4,8
27,92 38,97
206
3,95
4,1
8,0
3,31
7
2,24
2,8
4,8
0,07
* Výpočtem z hodnot přílohy č. 2 bodu 3 nařízení vlády č. 615/2006 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší
i) další související technickoorganizační opatření: (viz. provozní řád zařízení) j) vyhodnocení snížení emisí amoniaku jako výsledku plnění plánu
13
Kategorie zvířat
Emise amoniaku celkem před aplikací snižující techniky (t/rok)
Emise amoniaku celkem po aplikaci snižující techniky (t/rok)
87, 116
70, 95
32,76 47,12
27,92 38,97
4,06
3,31
0,08
0,07
Prasata výkrm a odchov Selata Prasnice Prasnice březí Kanci
k) termín zahájení plnění plánu: Plán je třeba doplnit a aktualizovat po každém zásahu do technologie nebo změně technologie - vždy nejpozději do 3 měsíců. l) jméno, adresu a podpis provozovatele: Majitel a provozovatel: V příloze musí být přiložen výpis z obchodního rejstříku. Provozovatel: Kontaktní osoba: Telefon/Fax: E-mail: Provozovna: Schválil a podepsal: Seznam příloh k plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe: 1. Mapa příslušného regionu (zaznamenáno umístění farmy) 2. Výpis z obchodního rejstříku 3. Provozní řád (dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 356/2002 Sb.) 4. Přílohy provozního řádu V současnosti nejvíce užívanou snižující schválenou technologií je aplikace ověřených biotechnologických preparátů do krmiva, vody či na podestýlku nebo rošty a podlahy ustájení s minimální účinností 40 % snížení emisí amoniaku. Zde je ovšem potřeba zvolit vhodný systém dokladování o aplikaci prostředku pro následné kontroly plnění plánu zavedení správné zemědělské praxe, tak aby bylo při kontrole plnění plánu zavedení správné zemědělské praxe prokazatelné, že technika je dle schváleného plánu skutečně aplikovaná. Další, z uplatňovaných postupů v ČR, je správná zemědělská praxe dle požadavků integrované prevence a omezování znečištění. 6. Správná zemědělská praxe dle požadavků IPPC Zahrnuje postupy, které přispívají k naplnění cíle Göteborgského protokolu a dále postupy, které mají zaručit preventivní přístup k ochraně životního prostředí. Obsahuje prvky environmentálního managementu a je považována za BAT. Z hlediska chovu hospodářských zvířat tato praxe pokrývá činnosti jako jsou: -
sestavení a implementace vzdělávacích programů pro pracovníky, 14
-
vedení podnikové evidence o spotřebě jednotlivých vstupů a výstupů do zařízení,
-
sestavení havarijních plánů a provozních řádů,
-
sestavení plánů údržby jednotlivých technologických částí zařízení,
-
sestavení časových harmonogramů dodávkových cyklů materiálů a odvozu výstupů ze zařízení (program hnojení).
Uvedené činnosti jsou mezi sebou úzce propojeny a jejich účinnost je založena na vytvoření a následné aktualizaci řídicí dokumentace a určení kompetencí vybraných pracovníků, již budou za tuto dokumentaci a činnosti s ní spojené zodpovídat. Všechny vyjmenované postupy odpovídají parametrům BAT, jsou uvedeny v referenčních dokumentech BAT pro intenzivní chovy drůbeže a prasat a mají přispět ke zvýšení environmentální výkonnosti zařízení. Všechny vyjmenované oblasti správné zemědělské praxe mají dle IPPC charakter preventivních opatření, mají tedy přispět k předcházení řešení krizových stavů v zařízení, navíc monitoringu výstupů a výstupů lze využít k hodnocení environmentálního profilu zařízení. Požadavky na havarijní plány, provozní řády či plány školení a údržby jsou usměrňovány požadavky správních orgánů při vydávání integrovaného povolení, jelikož tato dokumentace ve většině zařízení chybí nebo není aktuální.
Správná zemědělská praxe při ochraně vod V chovech zvířat je nakládáno s látkami a materiály, které mohou ovlivnit kvalitu povrchových a podzemních vod. Tyto materiály nebo látky mohou být biologického či chemického původu. Mezi látky biologického původu lze zahrnout: -
kejdu,
-
chlévskou mrvu,
-
mléko,
-
syrovátku.
Mezi látky chemického původu je možno zařadit: -
DDD prostředky,
-
ropné látky - paliva do stacionárních či mobilních zdrojů znečišťování ovzduší (dopravní prostředky, topné agregáty, kotle, náhradní zdroj elektrické energie atd.)
-
okyselovadla krmných dávek,
-
látky používané k provozu a údržbě přídavných zařízení v chovech zvířat (oleje, chladiva, provozní kapaliny atd.)
Podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách jsou tyto látky nazývány závadnými a blíže jsou kategorizovány v příloze č. 1 tohoto zákona. Tato příloha je kategorizuje na nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky. Sumárně jsou závadné látky charakterizovány jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových a podzemních vod. Každý kdo s nimi
15
zachází je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Pokud s nimi provozovatel zachází v rozsahu, který stanoví vyhláška č. 450/2005 Sb., má povinnost vypracovat plán opatření pro případ havárie (havarijní plán). Je také povinen umístit zařízení, v němž se závadné látky nacházejí, používají, skladují nebo dopravují, tak aby bylo zabráněno úniku těchto látek do půdy nebo do vod. Dále je povinen nejméně jednou za 6 měsíců vizuálně kontrolovat sklady a nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy. Sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod. V chovech zvířat se ve vztahu k závadným látkám jedná konkrétně o realizaci těchto postupů: -
sestavení havarijního plánu dle požadavků vyhlášky č. 450/2005 Sb., vyhláška o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků,
-
provádění záznamů o provedených opatření proti škodlivým následků a tyto záznamy o provedených opatřeních uchovávat po dobu 5 let,
-
zavedení provozního deníku, kde budou zaznamenávány vizuální kontroly skladů závadných látek (nádrže na kejdu, nádrže na naftu, nádrže na syrovátku atd.) realizované v intervalech jednou za 6 měsíců. Záznam by měl obsahovat identifikaci skladu, výsledek kontroly, popis nápravného opatření v případě zjištění nedostatku a jméno osoby provádějící kontrolu a následně odkaz na záznam provedení nápravného opatření.
-
jednou za 5 let provádět kontrolu těsnosti zemních nádrží a jednou za 10 let kontrolu těsnosti nadzemních nádrží na kejdu prostřednictvím oprávněné osoby v souladu s požadavky normy ČSN 75 0905 a vyhláškou č. 191/2002 Sb.
-
jednou za 5 let provádět kontrolu těsnosti jímky na splaškové vody ze sociálního zařízení pracovníků dle požadavků normy ČSN 75 0905,
-
jednou za 5 let provádět kontrolu nádrží na ropné látky dle požadavků normy ČSN 65 0201 a ČSN 75 3415
-
nádrže nebo nádoby se závadnými látkami by měly být umístěny v záchytných vanách popřípadě ve skladech, kde jsou stavebně provedena opatření proti úniku závadných látek do volného prostředí (zvýšený práh, nepropustná podlaha atd.)
-
trvalé hnojiště musí být opatřeno kontrolním systémem a jímkou na hnojůvku u které taktéž musí být realizované pravidelné kontroly těsnosti.
Kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek ze zařízení lze zbudovat a provozovat následujícími způsoby: -
technickým zjištěním těsnosti zařízení, v němž je obsažena závadná látka,
-
zjišťováním přítomnosti závadné látky v okolí zařízení, včetně horninového prostředí a povrchových a podzemních vod,
-
měřením množství závadné látky v zařízení se zjištěním dosažení nejvyšší hladiny závadné látky v zařízení, nebo 16
-
senzorickou kontrolou těsnosti zařízení.
Podle typu závadné látky a zařízení se zvolí jeden ze způsobů podle nebo jejich kombinace. Kontrolní systém u zařízení, v nichž se nezachází se závadnými látkami ve větším rozsahu, může být založen jen na senzorickém pozorování odpovědnou osobou. Uživatelé závadných látek, kteří budují a provozují kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek, ale kteří nemají povinnost vypracovat havarijní plán vodního zákona, vedou o zacházení s těmito látkami provozní dokumentaci, do které zahrnou i popis tohoto kontrolního systému, jeho funkce a provozu a způsob vyhodnocování a evidence výsledků kontrol. Požadavky na stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky ve vztahu k závadným látkám stanoví podrobně vyhláška č. 191/2002 Sb. o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, močůvky, hnojůvky a stavby pro skladování kejdy a ostatních tekutých odpadů musí splňovat podmínky základního a doplňkového zabezpečení staveb se zřetelem na produkci závadných látek. To znamená, že musí být zamezeno samovolnému proniknutí látek ohrožujících jakost vod ze staveb do okolního terénu a podloží a následně do povrchových a podzemních vod. Stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, močůvky, hnojůvky a stavby pro skladování kejdy a ostatních tekutých odpadů musí odpovídat požadavkům na nejlepší dostupnou techniku a technologii podle zásad správné zemědělské praxe.
Správná chovatelská praxe při krmení hospodářských zvířat Jednou z hlavních priorit společné zemědělské politiky EU je dosažení a garance zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti potravin. Požadavky týkající se krmiv mají zajistit, že se k jejich výrobě budou používat pouze vhodné krmné komponenty a další suroviny. Hlavní odpovědnost za zdravotní nezávadnost potravin, jako zboží denní potřeby, spočívá na producentech krmiv na všech úsecích jejich výroby. Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 178/2002 zastřešuje oblast krmiv a potravin v základních požadavcích na jejich bezpečnost a vytváří současně systém dohledatelnosti původu krmiv. Dalším důležitým předpisem je Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 183/2005 o požadavcích na hygienu krmiv. Zásadním principem tohoto Nařízení je registrace všech subjektů, kteří se podílejí na výrobě krmiv. Třetí významný předpis tvoří Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 882/2004 o úředních kontrolách dodržování právních předpisů o krmivech a potravinách a dále ustanovení o zdraví zvířat a zabezpečení dobrých životních podmínek (animal welfare). Požadavky na vybavení pro ustájení a krmení -
jednotka živočišné výroby a krmné vybavení musí být pravidelně čištěny,
-
chemické prostředky používané k čištění a desinfekci musí být používány v souladu s návodem a odděleně skladovány od krmiv a prostorů pro krmení,
-
musí být zaveden systém pro pravidelné odstraňování výkalů, hnoje a kejdy, odpadového materiálu i ostatních zdrojů kontaminace,
-
krmivo a podestýlka musí být vyměňovány a nesmí zplesnivět
17
Krmení a skladování krmiv 1. Skladování krmiv (obiloviny, luštěniny, olejniny, krmné směsi, mlýnské produkty): -
odděleně od chemických látek a jiných produktů zakázaných používat jako krmivo,
-
skladovací prostory musí být suché, čisté a prosté škůdců,
-
medikovaná krmiva musí být skladována odděleně.
2. Přeprava: -
adresné krmivo odeslat na správné místo,
-
v průběhu přepravy nesmí dojít ke kontaminaci,
-
přeprava medikovaných krmiv odděleně od ostatních krmiv,
-
dopravní prostředky a krmné technologie musí být pravidelně čištěny.
3. Chov na pastvinách: -
spásání porostů organizovat tak, aby byla minimalizována kontaminace v důsledku biologických, fyzikálních a chemických rizik,
-
dodržovat přiměřený čas od doby hnojení a použití chemických přípravků pro další fázi pasení v rámci minimalizace biologické křížové kontaminace.
4. Napájení: -
voda pro zvířata musí mít odpovídající kvalitu (zdravotně nezávadná),
-
napájecí systémy musí být konstruovány tak, aby byla minimalizována kontaminace,
-
napájecí systémy je nutné pravidelně čistit a udržovat.
5. Zaměstnanci: -
osoby odpovídající za krmení a manipulaci se zvířaty musí mít požadované znalosti, dovednosti a kvalifikaci.
Obecné zásady krmení zvířat Za prioritní je třeba považovat, že denní krmná dávka má zaručovat pokrytí fyziologické potřeby zvířat včetně požadované produkce. Svým složením nesmí ohrožovat zdraví zvířat a kvalitu živočišných produktů. Krmení v chovu skotu Zahrnuje krmení telat, mladého skotu, dojnic a skotu ve výkrmu. Zvláštní režim krmení je uplatňován u plemenných býků. Podávaná krmiva musí být čerstvá, nezávadná, nesmí být zapařená, nahnilá, naplesnivělá nebo znečištěná zeminou. Kompletní krmná dávka musí být sestavena tak, aby nebyl překročen nejvýše přípustný obsah doplňkových a nežádoucích látek. Přežvýkavcům nesmí být zkrmovány živočišné moučky. Přípustné je zkrmování živočišných tuků za předpokladu, že obsah celkových nečistot není vyšší než 0,15 %. Pokud jsou používány ke krmení dojnic rostlinné oleje nebo expelenty, je nutné omezit jejich dávkování tak, aby nedocházelo k ovlivnění jakosti mléčného tuku. Při zkrmování doplňkových látek obsahujících nebílkovinný dusík (močovina, amonné soli), musí být tyto látky podávány v krmné směsi s jinými krmivy s tím, že v této směsi jsou rovnoměrně rozptýleny. Krmné směsi obsahující látky s nebílkovinným dusíkem musí být podávány v suchém stavu a nesmí být při zkrmování ředěny vodou nebo jinými kapalnými krmivy. Pokud je ke krmení telat používáno 18
syrové mléko nebo jiné tekuté mléčné produkty, je možné je stabilizovat doplňkovými látkami ze skupiny konzervantů např. kyselinou mravenčí (dávka 0,3 ml/l) nebo jejími solemi. Krmné zařízení nesmí negativně ovlivňovat jakost podávaných krmiv a musí být čistitelné. Krmení v chovu prasat Krmení v chovu prasat zahrnuje krmení selat, chovných prasniček, kanců a prasat ve výkrmu. Pokud jsou k výživě prasat používány výhradně krmné směsi, musí být jejich složení dieteticky vhodné a obsahem živin musí pokrývat jejich fyziologickou potřebu. K výrobě krmných směsí nesmí být použity živočišné moučky, s výjimkou rybí moučky, živočišný tuk možno zkrmovat, pokud obsah nečistot není vyšší než 0,15 %. Kompletní krmná směs nesmí v 1 kg překročit přípustný obsah doplňkových a nežádoucích látek. Ve výživě prasat nesmí být používány odpady z domácnosti nebo z restauračních provozů mimo potravin rostlinného původu, které již nejsou vhodné pro lidskou výživu (tvrdý chléb, rohlíky apod.). V případě použití tekutých krmiv (pivovarské kvasnice, syrovátka atd.), nesmí být dlouhodobě skladované, neboť tato krmiva rychle podléhají zkáze a jsou tak zdrojem biologické a chemické kontaminace. Při zkrmování okopanin musí být brambory vyprány a pařeny, řepa a mrkev upraveny krouháním. Pokud je zkrmována zelená píce, musí být vždy čerstvá a nezapařená, sklizená nejlépe v ranném vegetačním stádiu. Krmné zařízení nesmí negativně ovlivňovat kvalitu a fyzikální úpravu krmiv. Pokud jsou součástí krmného zařízení i silové zásobníky, musí být pravidelně čištěny. Pokud se jedná o krmné zařízení pro mokré krmení, musí zabezpečit dopravu stanoveného množství mokrého krmiva do každého kotce o takové sušině, která nesníží její požadovaný denní příjem prasetem (obsah sušiny v mokrém krmivu nejméně 20 %). Krmné zařízení pro mokré a vlhčené krmivo musí být čistitelné a umožňuje přístup prasatům k příjmu krmiva, přičemž na jedno krmné místo může být nejvýše 5 prasat. U chovných prasnic a kanců musí být na každý kus zaručeno samostatné krmné místo. Při krmení krmnou směsí s použitím krmných dávkovačů (bez samokrmítek) mají být selata včetně odstávčat krmena nejméně 3krát denně, u prasat v předvýkrmu, výkrmu. chovných prasniček a kanců nejméně 2krát denně. V případě mokrého krmení, jeho frekvence je nejméně 3krát denně. Obsahuje-li krmná dávka statková krmiva a doplňkové směsi, musí být před krmením promíchána. Přechod mezi jedním druhem krmné směsi na jiný druh se uskutečňuje postupně po dobu 3 – 5 dnů. U selat a kojících prasnic musí být korýtko před krmením vyčištěno. V každém kotci musí být dostatek napáječek, a to i v případě, že je použito krmných automatů, kde je umístěna napáječka. Krmení v chovu drůbeže V chovu drůbeže se převážně používají ke krmení kompletní krmné směsi, které svým složením a obsahem živin musí odpovídat fyziologickým potřebám drůbeže a požadované produkci při garanci zdravotní nezávadnosti. Kompletní ani doplňkové směsi nesmí obsahovat živočišné moučky s výjimkou rybí moučky a živočišného tuku, kde obsah nečistot nesmí překročit 0,15 %. Chovným a užitkovým nosnicím, chovným kachnám a krůtám nesmí být zkrmovány krmné směsi s obsahem antikokcidik. Pravidla správné praxe při skladování krmiv Provozovatel ve své správné praxi pro skladování uvede: - název skladu a provozu, ve kterém je sklad umístěn, 19
-
druh krmiv (krmných surovin), které budou umístěny v jednotlivých skladech,
-
způsob skladování v jednotlivých skladech,
-
způsob kontroly jakosti při příjmu (uskladnění, v průběhu skladování a při expedici),
-
vedení evidence o příjmu, skladování (např. údaje o provádění kontroly jakosti, výdeji, kontrolách jakosti).
Požadavky na sklady krmiv (krmných surovin) Pro skladování jsou používány sklady typu silového, hangárového, podlahového (vícepodlažní sklady), kombinované skladovací tanky nebo nádrže, silážní žlaby nebo věže, seníky, haly a zpevněné skládky. Dále lze sklady členit podle technologické vybavenosti, které je zpravidla spojen ze způsobem skladování (sklady pro skladování suchých krmiv (vlhkost méně než 14 %), sklady vybavené aktivním větráním, dále vybavené technologií chlazení, sklady upravené pro skladování chemicky konzervovaných krmiv, sklady vybavené plnící a vyprazdňovaní technikou (jeřábové dráhy, frézy). Skladovací prostory musí: -
umožnit skladování různých druhů krmiv (krmných surovin) včetně možnosti jejich identifikace v průběhu skladování,
-
zabezpečit u suchých krmiv skladování v suchu a jejich uchování v požadované jakosti,
-
být řešeny tak, aby se zamezilo smísení jednotlivých druhů krmiv, kontaminaci nebo znehodnocení,
-
být konstrukčně řešeny tak, aby skladovací prostor byl čistitelný, omezoval přístup ptáků a hlodavců, umožňoval kontrolu a dezinfekci a deratizaci skladů.
Související české právní předpisy limitující správnou chovatelskou praxi a nakládání s krmivy 1. 2. 3. 4.
5. 6. 7.
8.
zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška ministerstva zemědělství č. 329/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která provádí zákon o potravinách, vyhláška ministerstva zemědělství č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, vyhláška ministerstva zemědělství č. 158/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 68/2005 Sb., která stanovuje maximálně přípustné množství reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách, vyhláška ministerstva zemědělství č. 305/2004 Sb., která stanovuje druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné množství v potravinách, vyhláška ministerstva zemědělství č. 211/2004 Sb., která stanovuje metody zkoušení a způsob odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška ministerstva zemědělství č. 328/2004 Sb., o evidenci výskytu a hubení škodlivých organismů ve skladech rostlinných produktů a o způsobech zjišťování a regulace jejich výskytu v zemědělských veřejných skladech a skladech Státního zemědělského intervenčního fondu, zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.
20
9.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které provádí zákon o krmivech, 10. vyhláška ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků ve znění pozdějších předpisů, 11. vyhláška ministerstva zemědělství č. 212/2004 Sb., o stanovení zásob a způsobu jejich ohlašování SZPI, 12. zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech.
Použitá literatura: 1. 2.
3.
4.
Koucký, M., Kudrna, V.:: Správná chovatelská praxe při krmení hospodářských zvířat, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves, 2007 Jelínek, A., Dědina, M.: Příručka pro poradce sítě zemědělského poradenství MZe ČR při vyplňování „žádosti o integrované povolení provozu“ zemědělských zařízení intenzivního chovu drůbeže a prasat uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci, VÚZT Praha - Ruzyně, 2004 Jelínek, A., Dědina, M.: Příručka pro zpracování „Plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe“ dle Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. k zákonu č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, VUZT Praha – Ruzyně, 2004 Havlíček, Z., Marada, P., Mareček, J., Krčálová, E.: Nové trendy v ochraně životního prostředí v podmínkách chovů hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2007, 74 s. ISBN 978-807375-120-3
Ing. Eva Krčálová, Ph.D. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Tel.: 5 45 13 23 60 e-mail:
[email protected]
21
Možnosti eliminace emisí amoniaku v chovech zvířat Dr. Ing. Zdeněk Havlíček V současné době se ve vyspělých zemích zaměřuje zvýšená pozornost na kvalitativní stránku rozvoje zemědělství. V této souvislosti se vyjadřuje potřeba dosáhnout jeho trvalé udržitelnosti. Moderní chovy zvířat přistupují k postupům omezujícím či eliminujícím negativní dopady na životní prostředí a zároveň respektují požadavky zvířat. Často se v těchto případech ukazuje pozitivní vliv nejen na užitkové parametry zvířat, ale i jejich zdravotní stav s konečným pozitivním vlivem na kvalitu produktů. Přes všechnu snahu však bývají především intenzivní chovy zvířat spojovány s mnoha environmentálními dopady uvedenými v tab 1. Hlavní determinanty úrovní emisí pocházející z intenzivního chovu hospodářských zvířat jsou všeobecně odvislé od kvality a složení hnoje, způsobu jeho skladování a manipulace s ním. Tab 1: Příčiny environmentálních dopadů Environmentální dopad Okyselování Eutrofizace Skleníkový efekt Místní účinek Voda Těžké kovy
Příčina amoniak, oxid siřičitý, oxidy dusíku dusík oxid uhličitý, metan, oxid dusičitý zápach, hluk vysychání spodních vod šíření
Atmosférický amoniak (NH3) patří v přirozených ekosystémech společně s oxidem siřičitým (SO2) a oxidy dusíku (NOx) k hlavním původcům acidifikace (okyselení) a eutrofizace, kterou je možno chápat jako obohacování vod o živiny, zejména o dusík a fosfor. Modelové studie a odhady ukazují, že při podstatné redukci všech znečisťujících látek v ovzduší, bude přibližně polovina poškození ekosystémů v Evropě spojena s emisemi amoniaku. Zemědělské zdroje patří mezi největší producenty emisí amoniaku v celosvětovém měřítku. V posledních letech se stalo v těchto ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Tyto zdroje jsou kategorizované zákonem o ovzduší, přičemž je nutno tyto emise snižovat vhodnými technicky a ekonomicky nenáročnými způsoby, které jsou provozovatelem realizovatelné. Odhaduje se, že ve světovém měřítku se ročně vyprodukuje 22 – 35 mil. tun amoniaku. Z tohoto množství připadá 90 % na zemědělství, 8 % na přírodní zdroje a jenom 2 % na průmysl a spalování fosilních paliv. V České republice se pohybuje roční hodnota emise amoniaku mezi 70 - 80 tis. tun., přičemž se za hlavní zdroje amoniaku považují chovy skotu a drůbeže. Amoniak je velice toxický pro vodní organismy, zejména pro ryby, proto hraje důležitou roli jeho velmi dobrá rozpustnost ve vodě. Toxické koncentrace amoniaku mohou být uvolňovány rozkladem chlévské mrvy, kejdy a odpadů z chovů zvířat. Amoniak vzniká především rozkladem močoviny nebo kyseliny močové v exkrementech zvířat. Na tomto rozkladném procesu má významný podíl enzym ureáza (amidohydroláza), kterou produkují hlavně některé fekální mikroorganismy, za vzniku amoniaku a bikarbonátových iontů. Ureáza může být obsažena i v některých krmivech – např. semena luštěnin a jejich zkrmováním obohacovat exkrementy zvířat. Omezením působení ureázy 22
v exkrementech lze významně omezit a zpomalit rozklad močoviny a snížit tak produkci amoniaku. Pro komplexnost je nutno vidět výchozí stav exkrementů, jejichž složení (zastoupení dusíkatých látek) je odvislé již od využitelnosti dusíkatých látek krmné dávky. Amoniak ve větších koncentracích dráždí především sliznice očí, horní cesty dýchací a plíce, ztěžuje ventilaci plic a zhoršuje choroby dýchacích cest. Z výkalů se v objektech uvolňuje pomalu a jeho koncentrace je závislá na celé řadě přímých i nepřímých faktorů (teplota, vlhkost vzduchu, ventilační výkon, množství zvířat, kvalita podestýlky a složení krmiva (hrubé bílkoviny) ovlivňují celkové množství uvolněného amoniaku. Přehled procesů, s možnostmi jejich ovlivnění je uveden v tab 2. Vždy je třeba mít na paměti konkrétní druh zvířete, neboť i zde existují podstatné rozdíly. Například v moči prasete, která je součástí kejdy, představuje dusík močoviny více než 95 % celkového dusíku. Mikrobiální činností ureázy je pak močovina rychle přeměněna na těkavý amoniak. Anorganický dusík výkalů se dále uvolňuje různými mechanismy, kam patří nitrifikace, denitrifikace, vyluhování do vod, či těkavost. Vysoké úrovně amoniaku také ovlivňují pracovní podmínky farmářů a v mnoha členských státech stanovují vyhlášky o pracovním prostředí horní limity na přijatelné koncentrace na pracovišti. Tab 2: Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování amoniaku ze stájí (European commision, 2003) Složky dusíku a místo výskytu Kyselina močová (70 %) + 1. Produkce výkalů nestravitelné bílkoviny (30 %) Procesy
2. Rozklad
Čpavek/amonium v hnoji
3. Vypařování, těkavost
Amoniak ve vzduchu
4. Větrání
Amoniak v ustájení drůbeže
Amoniak v životním prostředí T: teplota, pH: kyselosti; Aw: činnost vody;
5. Emise
Ovlivňující faktory Zvířata a krmivo Podmínky procesu (hnůj): T, pH, Aw Podmínky procesu a místní klimat Místní klima (vzduch); teplota; relativní vlhkost; rychlost proudění vzduchu Čištění vzduchu
Současná situace vyplývá z legislativních požadavků a ze skutečnosti, že Česká republika přistoupila k „Protokolu k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států“ z roku 1979. K tomu byl přijat dodatek – „Protokol k omezování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu (ACETO)“: Smluvní stranou se dne 1. 12. 1999 ve švédském Göteborgu stala i Česká republika. V dodatku přílohy IX – „Opatření pro omezení emisí amoniaku ze zemědělských zdrojů“ se státy zavázali, že budou snižovat ztráty z celého dusíkového cyklu a dodržovat zásady zahrnuté do tzv. „Poradenského kodexu správné zemědělské praxe.“
23
Poradenský kodex správné zemědělské praxe zahrnuje následující postupy: -
Hospodaření s dusíkem s respektováním celého dusíkového cyklu. Pro splnění těchto opatření lze plně bez dalších úprav využít Zásady správné zemědělské praxe z pohledu nitrátové směrnice, která je přesně na tento bod zaměřena, vytvořena a obsahuje veškeré postupy vedoucí k hospodárnému využívání dusíku při hnojení rostlin
-
Strategie krmení hospodářských zvířat. Vzhledem k tomu, že opatření týkající se správné výživy a krmení hospodářských zvířat vedoucích ke snížení obsahu vyloučeného dusíku a fosforu, jsou považovány za nejlepší dostupnou techniku BAT, lze veškerá požadovaná opatření čerpat z BREF pro intenzivně chovaná prasata a drůbež. Jedná se zejména o krmení fázovými krmivy s obsahem aminokyselin (lysin, methionin apod.) Dále lze využít ověřené postupy krmení biotechnologickými přípravky, upevňující vazbu dusíkatých látek v exkrementech.
-
Nízkoemisní způsob hnojení. Pro popis vhodných technologií lze jednak využít popis technologií uvedených v „V. řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku“, nebo rovněž v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BREF).
-
Nízkoemisní způsob skladování hnojiv. Některá opatření jsou uvedena jednak v nitrátové směrnici, jednak BREF dokumentu. Jedná se zejména o různé typy pokrývání a zastřešování skladů statkových hnojiv, což ovšem z ekonomických důvodů nelze všeobecně aplikovat. Pro snižování emisí amoniaku do ovzduší lze využít i aplikaci ověřených biotechnologických prostředků.
-
Nízkoemisní způsob ustájení zvířat. Pro intenzivně chovanou drůbež a prasata jsou tyto technologie uvedeny v BREF jako nejlepší dostupné techniky BAT. Analýzou dokumentu bylo zjištěno, že uvedené technologické systémy navazují na téměř shodné technologie uvedené již jednak v „řídícím dokumentu kontrolních technik k prevenci a snížení emisí amoniaku“ a jednak v příručkách pro zavádění „nejlepších dostupných technik nepřekračující nadměrné náklady (BATNEEC - Best Available Technologies not Entailing Excessive Cost) pro chovy drůbeže a prasat, které jsou obsaženy ve směrnici 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových podniků.
Požadavky Protokolu ACETO pro zemědělství stanoví minimální snížení emisí amoniaku v chovech hospodářských zvířat o 20 % a při skladování chlévského hnoje a kejdy o 40 % a při jejich aplikaci o 30 %. Základní cíl Protokolu vyplývá z požadavku podstatně snížit rozdíl mezi skutečnou a kritickou zátěží. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou stanovené individuální národní emisní stropy, kterých má být dosaženo do r. 2010. Hodnoty emisních stropů byly odvozeny z vědeckých podkladů na současné úrovni znalostí, s využitím matematického modelu, který byl pro daný účel uznán nejlepším (RAINS, IIASA Laxenburg, Rakousko). V případě České republiky mohly být, na základě expertních šetření provedených v rámci meziresortní odborné skupiny, akceptovány výsledky matematického modelování u hodnot emisních stropů pro amoniak. Tyto jsou obsahem tab 3.
24
Tab 3: Vývoj množství emisí amoniaku v ČR Úroveň emisí ČR (kt/rok) v letech Znečišťující látka
NH3
Stanovený emisní strop
Projekce emisí
1980
1990
1997
1998
2010
2010
164
156
81
80
101
méně než 101
Ověřené technologie pro snížení emisí amoniaku jsou také jedním z nástrojů ke snížení zápachu, který je nedílnou součástí provozu zemědělských zařízení. Problematiku zápachů řeší vyhláška 362/2006 Sb. ze dne 28. června 2006 o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování, která v této oblasti zrušila požadavky vyhlášky 356/2002 Sb. Pro provozovatele zemědělských zdrojů je z této vyhlášky nejdůležitější pojem přípustná míra obtěžování zápachem, která je překročena vždy, pokud si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob podle odstavce 2 a pokud alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů bylo prokázáno porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo. Tyto stavy jsou často řešeny právě aplikací technologie snižující emise amoniaku, protože amoniak je součástí molekul zápachu. Na základě výše uvedených skutečností se v současnosti pro zemědělská zařízení stalo prioritou navrhnout a ověřit vhodné technologie, které u nich zajistí snížení emisí s nízkými investičními nároky. Tyto technologie lze využít jako základ pro stanovení „nejlepší dostupné techniky“ (BAT) z ČR v rámci platnosti zákona IPPC. Nevhodná opatření, která vyžadují vysoké investiční nároky je nutno zrušit. Tato problematika je zařazena k řešení do státní politiky životního prostředí a rozvoje zemědělství jako dílčí konkrétní program. Nejlepší dostupné techniky jsou z hlediska technického, ekonomického a environmentálního popsány a shrnuty v doporučujících referenčních dokumentech nejlepších dostupných technik (BREF). Pro zemědělská zařízení je vymezen BREF „Intenzívní chov drůbeže a prasat“ (překlad z července 2003). Jsou rozčleněny celkem do osmi oblastí v chovech drůbeže a do osmi oblastí v chovech prasat a ty to oblasti jsou: -
technologie výživy
-
emise do ovzduší z ustájení zvířat
-
voda
-
energie
-
koncové technologie
-
uskladnění exkrementů
-
zpracování exkrementů na farmě
-
techniky pro zapravování exkrementů
V souvislosti s touto problematikou se často setkáváme s pojmem batneec, který představuje nejlepší dostupnou technologii nepřekračující nadměrné náklady a která v některých národních legislativách a v některých oborech činnosti odpovídá definici BAT. V příloze č. 2 nařízení vlády č. 615/2006 Sb. jsou definovány ověřené technologie snižující emise amoniaku pro chovy drůbeže a prasat, omezující také emise pachových látek, které jsou aplikovány při zavádění zásad správné zemědělské praxe podle požadavků zákona o ochraně ovzduší. 25
Uvedené procento snížení emisí amoniaku jednotlivých snižujících technologií je stanoveno na základě porovnání této technologie s referenční technologií. Příloha zahrnuje snižující technologie uplatnitelné pro snížení emisí amoniaku ve stájovém prostředí, na skládkách hnoje a kejdy a při polní hnojení nebo zapracování hnoje a kejdy. Tyto tzv. národní BATy aspirující v blízké budoucnosti na to stát se součástí již doporučených BAT v rámci EU. Seznam těchto národních BAT je průběžně aktualizován a rozšiřován o další ověřené technologie. Stejně tak i přehled ověřených enzymatických a biotechnologických látek do krmiv, napájecí vody, kejdy, chlévského hnoje, podestýlky, na podlahy stájí, do odpadních vod je průběžně aktualizován a doplňován o nové přípravky. Nařízení vlády 615/2006 Sb. vymezuje snižující technologie vyžadované pro střední a velké zdroje znečišťování ovzduší, které ve většině případů spadají pod působnost zákona o integrované prevenci. Při využití jednotlivých národních BATů je třeba rovněž přihlížet k hlediskům ekonomickým, technologickým a environmentálním. V ČR byla věnována mimořádná pozornost biotechnologickým preparátům. Byly prakticky ověřovány a v současné době jsou tyto biotechnologické přípravky používány v 90 % chovů, které mají schválené zásady zavedení správné zemědělské praxe dle zákona o ochraně ovzduší. Biotechnologické přípravky pro omezení emisí amoniaku a zápašných látek se podle TWG (2003) a Dědiny (2004) dělí na: 1. Přípravky, koncipované na principu adsorpce Jsou to prostředky, které jako hlavní účinné látky obsahují vybraný sorbent, na který se mohou vázat zápašné látky a případně i jiné škodlivé plynné katabolity rozkladu organických hmot. Jsou to přípravky, které - v obecném principu – nelze označit za bezreziduální, protože nasycený sorbent zůstává v ošetřeném prostředí. Jejich aktivita je kvantitativně i kvalitativně limitována vloženým množstvím sorbentu. Jsou ihned použitelné, působení je ovlivněno vlastnostmi prostředí a jejich účinek je pozvolný, podle formy, rovnoměrnosti a rozsahu jejich rozptýlení do sanovaného materiálu a charakteru fyzikálně chemických podmínek v místě aplikace. Nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). K těmto preparátům patří celá skupina více než 50 různých zeolitů, lišících se svojí unikátní krystalickou strukturou a afinitou pro amonné ionty a preparáty na bázi rašeliny se specifickou afinitou především pro amoniak (Komarowski a Yu, 1997). Jejich aplikace se provádí především zamícháním do podestýlky ve množství 1 4 %, či podáváním prostřednictvím krmiva. Dosahované výsledky snížení emise amoniaku bývají variabilní od 8 do 30 % (Nakaue et al. (1981). 2. Přípravky využívající specifické schopnosti chemicky vázat určitou emitovanou plynnou (kapalnou) sloučeninu Jsou to vybrané prostředky, které v interakci s hlavním sledovaným plynným zátěžovým faktorem (nejčastěji amoniakem) tento inaktivují chemickou destrukcí jeho podstaty (např. superfosfát, dříve vmíchávaný do hluboké podestýlky drůbeže, k retardování evaporace amoniaku z výkalových hmot ve stájovém prostoru). Jsou ihned použitelné, jejich účinnost nastupuje pozvolna, především podle stupně jejich rozpustnosti, dokonalosti vmísení do upravovaného substrátu a jeho aktuálních fyzikálně chemických vlastností. Nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik a p.). Do této skupiny je možno zařadit alternativou k biotechnologickým přípravkům, které snižují emise amoniaku využitím sorbentu na bázi huminových kyselin – oxyhumolitu. Oxyhumolit je zoxidované mladé hnědé uhlí, které je součástí nadložních vrstev při těžbě hnědého uhlí a nedá se energeticky využít. Huminové látky jsou vysokomolekulární organické látky, složené z aromatických a alifatických 26
stavebních jednotek a obsahují funkční skupiny karboxylové, hydroxylové fenolické, alkoholové a metoxylové funkční skupiny, které vážou kationty a plyny s volným elektronovým párem, např. NOx a NH3. 3. Přípravky využívající enzymatických aktivit Enzymy jsou v naprosté většině složité proteinové struktury, vybavené schopností katalytické regulace a obvykle také přímé stimulace některých biochemických dějů, tedy i procesů dekompozice organických struktur odpadních materiálů, a to jak plynných, tak i tekutých a pevných. Jsou tvořeny nejenom aminokyselinovými radikály, ale i řadou dalších potenciačních chemických faktorů, nazývaných ko-enzymy. Teprve jejich kombinace evokuje vlastní katalytické děje, ze kterých však tyto enzymatické složky vycházejí nezměněny – tedy zůstávají v prostředí, do něhož byly aplikovány – a to bez významné změny jejich podoby. Proto tyto přípravky nelze považovat za bezreziduální ve vztahu k ošetřenému prostředí a jeho korespondujícímu okolí. Jsou příznačné svou vyhraněnou specifičností účinku. Ve většině případů nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). Jejich aktivita je přímo i nepřímo ovlivnitelná teplotními a dalšími fyzikálními i fyzikálně chemickými faktory. Jsou okamžitě použitelné, protože – kromě ředění – nevyžadují složitějších aktivizačních operací. 4. Přípravky fungující překrytím pachů: Fungují na principu překrytí původního pachu jinou organolepticky významnou složkou, většinou charakterizovanou jako vůně, ovlivňující bonifikaci vnímání čichem, avšak nijak nepozměňující původní chemickou a fyzikálně-chemickou charakteristiku sledované emisní sloučeniny. V pravé podstatě to jsou jisté obdoby technologických parfémů na bázi aromatických olejů. Jsou okamžitě použitelné, nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik), jejich perzistence v prostředí je krátkodobá a značně ovlivnitelná fyzikálními podmínkami konkrétního prostředí. Nelze je označit za bezreziduální prostředky, v přírodním prostředí dokonce mohou mít nezanedbatelný repelentní účinek na zasídlená volně žijící společenstva živočichů, či krátkodobý desinfekční účinek. 5. Biologické přípravky: a) Preparáty mikroorganismů:
obsahující
lyofilizované
kmeny
vybraných
biodegradačních
jsou to v podstatě konzervy mono nebo i polykultur, upravených ve smyslu jejich dlouhodobé uchovatelnosti lyofilizací, doplněné navíc některými startovacími aktivátory a iniciačními živnými substancemi. Před použitím je nezbytný proces revitalizace do plně funkčních vegetativních forem, který má rozdílné trvání od několika hodin až několika dnů až týdnů. Jeho nasazení a působnost je tedy ovlivněna rychlostí nástupu a rozsahu funkční dispozice účinné mikrobiologické složky. Vložené mikrobiální kmeny buď v prostředí přežívají, častěji však – v důsledku degenerativních dějů nebo vlivem přítomných obecných biocidů – vyhynou a tedy i vymizí, proto je nutná jejich pohotová obnova. Nejsou ihned použitelné. Nelze je ve všech případech jednoznačně charakterizovat jako bezreziduální přípravky. b) Preparáty dodávající upravené živé kultury dekompozičních kmenů: jsou stejné jako předchozí skupiny, avšak se značně omezenou dobou trvanlivosti a skladovatelnosti a se značně velikými objemovými parametry. Nejsou příliš vhodné v reálné praxi, proto jsou jen výjimečně součástí tržní nabídky. Vložené mikrobiální kmeny buď 27
v prostředí přežívají, častěji však – v důsledku degenerativních dějů nebo vlivem přítomných obecných biocidů – vyhynou a tedy i vymizí, proto je nutná jejich pohotová včasná obnova pro zachování funkčnosti. Jsou ihned použitelné, avšak náročné na skladování, přepravu i aplikační techniky. Nelze je ve všech případech jednoznačně charakterizovat jako bezreziduální přípravky. c) Přípravky stimulující pozitivní mikrobiální dekompozici aktivací množení a růstu přirozených mikrobiálních kmenů, přítomných v ošetřovaném prostředí: jsou to přípravky, koncipované na bázi selektovaných přírodních materiálů (extraktů z mořských řas, rostlinných olejů, éterických složek a některých stopových biostimulátorů pro systémové podnícení růstu a množení komplexu pozitivního naturálního mikrobiálního společenstva z nativního osazení ošetřovaného prostředí. Novák et al. (2003) vysvětlil účinku jako mikrobiotechnologickou konzervaci dusíkatých látek z rozkládaných hmot, které jsou uchovány uvnitř substrátu a nepodléhají rozkladnému procesu až na plynné frakce, čímž dochází k významnému omezování běžných emisí o 40 až 68 %. Působí v malých kvantech a některé z nich mají multifunkční uplatnění v oblasti řízené dekompozice organických materiálů, včetně odpadních hmot a zbytků, vyskytujících se v celém spektru zemědělské výroby, komunální sféře a ochraně životního prostředí. Jsou okamžitě použitelné po odpovídajícím naředění, vyznačují se rychlým nástupem účinku v optimálním teplotním rozmezí, při mírném poklesu teplot jejich dynamika účinku poněkud poklesne. Jsou též přímo nebo i nepřímo ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). V naprosté většině jsou klasickými bezreziduálními přípravky. Použitá literatura: 1. 2.
3. 4.
5.
6.
Dědina, M.: Stanovení indikátorů BAT ve velkochovech hospodářských zvířat. Brno, 2004, 122. Evropská Komise - Generální Direktorát JRC – Spojené výzkumné středisko – Evropská kancelář IPPC: Referenční dokumenty nejlepších dostupných technik – Intenzivní chov drůbeže a prasat, překlad červenec 2003 Komarowski, S., and Q. Yu. 1997. Ammonium ion removal from wastewater using Australian natural zeolite: Batch equilibrium and kinetic studies. Environ. Technol. 18:1085–1097. Nakaue, H.S., J.K. Koelliker, and M.L. Pierson. 1981. Studies with clinoptilolite in poultry: II. Effect of feeding broilers and the direkt application of clinoptilolite zeolite on clean and reused broiler litter on broiler performance and house environment. Poul. Sci. 60:1221–1228. Novák, P. et al, 2003 : Možnosti cíleného modelování životního prostředí v chovech zvířat. In Aktuální problémy chovu prasat. Sborník referátů z celostátní konference 30.4.2003 Praha. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze. Agronomická fakulta. Katedra chovu prasat a drůbeže, 2003. s. 36-46. TWG – Technical Working Group for Intensive Rearing of Poultry and Pigs, 2003: Reference Document on Best Available Techniques for Intensive Rearing of Poultry and Pigs. Sevilla: [b.j.], 2003. 350 s.
28
V této publikaci byly použity výsledky Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Dále bylo využito výsledků projektu č. 2E06036 „Poradenské centrum na MZLU v Brně“ MŠMT NPV II. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno Mail:
[email protected] Tel. 545 133 155
29
