v e selý P O D Z I M
Ž I V O T A
KLIENTSKÝ ČASOPIS DOMOVA SENIORŮ TGM V BEROUNĚ
ZA TAJEMSTVÍM ROSTLIN Expozice fotografií z dílny Viktora Sýkory
KUFR VZPOMÍNEK Dramatický životní příběh Otakara Plecitého
KVĚTEN 2015
VELIKONOČNÍ VÝSTAVA NA KRAJI SE VYDAŘILA
Editorial 4
3 Vážení čtenáři, jsem velmi rád, že Vám můžu představit další vydání časopisu Domova seniorů TGM Veselý podzim života, který změnil podobu, a to především na přání našich klientů. Věřím, že se jim nový design bude líbit a že v něm najdou více fotografií a informací z našich akcí, kterých každý měsíc pořádáme nespočet. Prezentace našeho domova seniorů je pro nás důležitá, a proto jsme se rozhodli i letos zúčastnit například krajských velikonočních trhů, na kterých měli možnost naši klienti prezentovat své výrobky s možností jejich zakoupení. V dubnu k nám zavítal Zuřivý reportér z rádia Impuls, který si vyzkoušel práci ošetřovatelky. I o jeho návštěvě se dočtete v tomto čísle. Akcí, které náš domov pořádá, je celá řada. Věřím, že i Vy čtenáři, kteří nejste našimi klienty, k nám brzy zavítáte na návštěvu. Ondřej Šimon ředitel Domova seniorů TGM v Berouně
6
10
Obsah 3 Velikonoční výstava na kraji se vydařila
Návštěva z kraje 4 Za tajemstvím rostlin do domova seniorů 6 Kufr vzpomínek 9 Hrnčířské trhy se vydařily 10 Velikonoce u nás 12 Akce v našem domově
S blížícími se svátky jara se ve středu 25. března 2015 konala na půdě Krajského úřadu Středočeského kraje v Praze tradiční prodejní Velikonoční výstava, kterou kraj uspořádal ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb. Mezi nimi nechyběli ani letos zástupci našeho domova seniorů. Prodejci nabízeli kraslice, pomlázky, beránky a další výrobky s velikonoční tématikou. Vyrobili je klienti domovů seniorů, žáci škol, neziskové organizace i handicapované děti. „Výstavy se zúčastnilo sedm desítek organizací kraje, z toho 47 příspěvkových organizací ze sociální oblasti. Zbývající část tvořily školy,
neziskové a charitativní organizace. Je to skvělá příležitost, jak mohou představit nejen své výrobky a služby. Zájemců o velikonoční zboží bylo i letos nadmíru,“ uvedl středočeský hejtman Miloš Petera. Mezi kupujícími nechyběla ani radní pro sociální oblast a senátorka Emilie Třísková, která Velikonoční výstavu zahájila. „Jsem ráda, že jsem mohla přivítat prodejce a poděkovat jim za snahu, píli i talent, který dávají do výroby zboží. Jak jsme se mohli přesvědčit, je tu plno krásných velikonočních věcí, chutných lákadel i originálních dárků jako jsou šperky či doplňky do bytu,“ řekla radní Emilie Třísková. ZDROJ: red, Středočeský kraj
Foto: archiv, Středočeský kraj
NÁVŠTĚVA Z KRAJE Kontakty Domov seniorů TGM, Mgr. Jitka Barthelová příspěvková organizace se sídlem Sociální pracovnice Pod Studánkou 1884, 266 01 Beroun telefon: 311 517 982 mobil: 777 771 209 KONTAKTNÍ OSOBY: e-mail:
[email protected] Ondřej Šimon ředitel Domova seniorů TGM
Mgr. Magdalena Koryčanská sociální pracovnice korycanska.magda@ seniori-beroun.cz
Půjčovna kompenzačních pomůcek: Po–Pá 8–15 hodin
Pro Domov seniorů TGM Vydává J&S Production s.r.o., Zahradní 468/16, 460 01 Liberec IČ: 248 33 762, Tel.: 725 096 461
www.seniori-beroun.cz
Začátkem dubna nás v Domově seniorů TGM navštívila paní senátorka a středočeská radní pro oblast sociální péče Emilie Třísková. Ta se zajímala nejen o chod domova, ale také o zájmové činnosti a aktivity, které pro naše klienty pravidelně připravujeme. Velice pozitivní pak byla podpora ze strany paní senátorky v našem úsilí a snaze z domova vytvořit příjemné prostředí, kde se budou cítit klienti dobře a na nudu nebudou mít ani pomyšlení. 3
ZA TAJEMSTVÍM
ROSTLIN DO DOMOVA SENIORŮ Poznejte tajemství rostlin, přijďte si prohlédnout výstavu fotografií Viktora Sýkory do Domova seniorů TGM v Berouně, která odstartovala předposlední únorový den a potrvá až do konce května.
Vernisáž výstavy se uskutečnila 27. února. O hudební program se postaral dětský pěvecký sbor Krákorky ZUŠ V. Talicha Beroun pod vedením Mgr. M. Rajtmajerové. „Tato zajímavá expozice fotografií z dílny Viktora Sýkory, kterou jsme uspořádali ve spolupráci s Muzeem Českého krasu, otevírá etapu veřejných výstav, které se budou v našem domově konat pravidelně,“ prozradil ředitel domova Ondřej Šimon.
Cyklus výstav se koná pod od záštitou poslance Parlamentu mentu ČR Richarda Dolejše, kteerý je patronem tohoto domova. Právě díky jeho o pomoci a iniciativě při vzniku našeho domova mají klienti možnost žít v tak příjemném prostředí, jakým bezesporu Domov seniorů TGM je. „Rádi bychom prostřednictvím výstav přilákali do domova nejen obyvatele tele Berouna a okolí a domovv tak otevřeli veřejnosti. Klienti ti se nebudou cítit izolováni a mohou si s návštěvníky třeba o výstavě popovídat v místní kavárničce,“ uvedl poslanec Richard Dolejš, který doufá, že se myšlenkou otevřených domovů seniorů inspirují i další zařízení v kraji.
Richard Dolejš, poslanec PS PČR, Ondřej Šimon, ředitel DS TGM a Růžena Šebková, klientka DS TGM
„Stáří rozhodně není koncem života, ale jeho další fází. Bohužel jen snaha stavět a rekonstruovat domovy pro seniory nestačí. Je potřeba se snažit vytvořit seniorům takové prostředí, ve kterém se budou cítit jako doma a nebudou opuštěni. Věřím, že si lidé díky těmto výstavám najdou cestu do Domova seniorů TGM,“ dodal Dolejš. Kromě výstav chystajív tomto roce v Domově seniorů TGM celou řadu kulturních a společenských akcí. „Téměř všechny akce jsou určeny pro klienty, ale i pro veřejnost. O termínech konání pravidelně informujeme na internetových stránkách domova a v našem časopise,“ řekl Šimon.
Navštivte výstavu
TAJEMSTVÍ ROSTLIN Výstava, organizovaná ve spolupráci s Muzeem Českého krasu, se koná od 27. 2. 2015 do 31. 5. 2015 v prostorách domova seniorů TGM v Berouně
4 | VESELÝ PODZIM ŽIVOTA
Foto: Viktor Sýkora, archiv
5
KUFR
VZPOMÍNEK
OTAKARA PLECITÉHO V Domově seniorů TGM žijí klienti, jejichž životní příběhy jsou natolik zajímavé, že by stálo za to o nich napsat nejednu knížku. Rozhodli jsme se proto zařadit do časopisu Veselý podzim života seriál „Kufr vzpomínek“, který bude vyprávět o klientech našeho domova a jejich příbězích. Druhý díl patří panu Otakaru Plecitému, který se se čtenáři rád podělí o svůj symbolický kufr vzpomínek.
V Ulmu v Německu jsem si odbyl tři roky. Zaplaťpánbůh, že mi nepadla na hlavu nějaká bomba. Tam jsem viděl kolem sebe hodně utrpení, stovky mrtvých, raněných. Dvakrát, třikrát denně nálety. V noci musíte vyletět z postele, vyběhnout ven do parku. Tam jsme leželi na zemi vedle sebe Češi, Rusové, Francouzi… a čekali, že nás nálet tentokrát mine. První pozdrav v Německu nás uvítal už v Norimberku. Vyhnali nás do krytů, protože byl ohlášen le6 | VESELÝ PODZIM ŽIVOTA
tecký poplach. Po třech hodinách jsme opouštěli kryty. Všechno hořelo, plno kouře, zmatek civilního obyvatelstva. Ozýval se křik a pláč dětí. Náš vlak nebyl poškozen a bylo možné pokračovat do Ulmu. V noci jsme byli rozděleni po lágrech a ráno jsme obdrželi snídani – neznámou tekutinu s krajíčkem chleba. Jídelna v lágru naprosto neodpovídala ani nejzákladnější hygieně. V celém lágru bylo plno švábů, štěnic. To byl pro nás všechny druhý otřesný zážitek.
Pak nás rozdělili – podle vyučení – na další přeškolení. Na zaučení jsme měli tři dny. Potíží byla i jazyková bariéra. Stal jsem se topičem na lokomotivě. To mě bavilo, byla to dobrá práce. Hůř na tom byli kluci, kteří dělali s krumpáčem. Na mašině jsem měl štěstí. Viděl jsem kus Německa, krásnou přírodu, dalo se dohlédnout až do Švýcarska. Můj první rychlík směřoval do Fridrichhafenu u Bodamského jezera, tam a zpět 200 km. Pracovní doba na německých drahách se pohybovala od
14 do 16 hodin, což všechny fyzicky vyčerpávalo. Přibývalo náletů, celou cestu jsme museli hlídat oblohu v obavách, zda nás hloubkoví letci nerozstřílejí. Na lokomotivě jsem jezdil s jedním Němcem. Ze začátku s ním byla těžká domluva. První Němec byl darebák, měl jsem ho radši shodit z mašiny. Asi by se mi nic nestalo, vždyť by vypadl – nešťastnou náhodou. Jednou jsem mu stejně dal „přes dr…“ (ústa). Ostatní Němci mě před ním varovali, abych raději mlčel. Ale mně to nedalo. Přikládal jsem pod kotel, on mě pořád kontroloval, díval se do kotle, asi jestli dobře topím. A tak jsem dvířka od kotle rázně přibouchl. Vyjekl, málem mu tam zůstaly prsty. Vrhl se po mně. Já byl mladší, tak jsem mu to nandal. Co bude, až se vrátíme? Šéf po návratu suše prohlásil: „Plecitý, já věděl, že to špatně dopadne. Ale je to dobře – nikdo si na něj netroufal a on výprask potřeboval! Dneska máte tedy volno. Jo, a něco bych od vás potřeboval. Mám dcerušku, dneska je jí 12 let. Potřeboval bych vyfotografovat tu naši holku s dortem.“ Vždycky jsem měl totiž u sebe malý fotoaparát!
Jenže já jsem chtěl fotografovat něco jiného. Nechtěl jsem zbytečně riskovat… člověk nikdy nevěděl, kdo za ním stojí a jak případný konflikt dopadne. Zajímala mě šestimotorová letadla, která převážela tanky. Za to byla kulka. Jednou jsem prolezl křovím, pod dlouhým koženým kabátem jsem měl schovaný foťák. Najednou mě někdo drží za límec. Němec. S automatem. Zachoval jsem duchapřítomnost: „Ježíšmarjá, já tady hledám český holky, mám tady schůzku!“ „Tady není žádný lágr, tady je letiště,“ řval voják, nakopl mě a já utíkal. Tak tohle bylo zadarmo. S jídlem v rajchu byl problém. Potravinové lístky vystačily tak na deset dní a museli jsme z nich vyžít celý měsíc. Nejhůř postiženi byli Ukrajinci, z přidělené dávky se nedalo ani žít, ani umřít. Hořký chléb a černá tekutina ráno a večer, v poledne nějaká páchnoucí šlichta. Do sedmi večer byla kantýna, pak už nic, většinou se to nedalo stihnout. Člověk musel vždycky něco ukrást a taková možnost se nabízela na nádraží. Prohlíželi jsme a vykrádali vagóny. Nezbylo nám nic jiného. Když byla sezóna jablek, bylo hej. Vagóny byly plné nádherných jablek, která jsme si nakradli. Ve skříňce jsme si udělali z prkýnek zástěnu, tam jsme jablka narovnali a zakryli botami, oblečením. Chodily totiž kontroly! Potom jsme taky otvírali vagóny. Jeden hlídal, dva otvírali – přetrhli plombu a nakoukli dovnitř. Strašné zklamání, když tam byly deštníky, mražené ryby… Konečně sýry. Nacpali jsme si
jich za košile, co jsme unesli. Ale co s nimi? Na barák je nemůžeme vzít. Šli jsme pod most. Vylezli jsme na něj a na traverzách pod mostovkou jsme si zařídili zásobárnu. Sýry na vzduchu dlouho vydržely… Kdyby nás někdo odhalil, šeredně bychom to odskákali. V Německu jsme žili v lágru. Zděné baráky, v nich Rusové, Francouzi, Rumuni, Češi… Jednou jsme viděli, jak osobní vlak přivezl Indy. Každý z nich měl v ruce housle. Nikdy jsem se nedozvěděl, kde se vzali a kam je pak odvezli. Naučil jsem se docela dobře německy. Kdybych šel i dnes do obchodu nebo restaurace, domluvím se. Ale nějaké dlouhá konverzace, to už mi nejde. Z Berouna jel s námi gymnazista Láďa Bartoníček. Uměl čtyři jazyky. Takový člověk, to bylo terno. Ten nás zachránil. Dělal tlumočníka, zachraňoval i šéfa lágru. Když přijeli kluci třeba z Francie, přišel ho vzbudit i v noci: „Bartoníček, tlumočit!“ S ním jsem rád jezdil na výlety. Museli jsme mít na neděli zvláštní povolení, tzv. „ausvajzy“ od našeho strojmistra. Vlak jsme měli zadarmo, 7
2. a 3. května 2015
HRNČÍŘSKÉ TRHY
SE VYDAŘILY Foto: archiv autora
ale kdyby mě chytili a neměl bych papíry v pořádku, měl bych jako „auslendr“ velké potíže. Němci měli všude kontroly. Na nádražích, ve vlaku… Během cesty všechny několikrát kontrolovali. V Německu jsem udělal spoustu fotek. Ale musel jsem si dávat velice pozor. Chodil jsem přes most v Ulmu – muselo se na něm platit mostné – do velkého fotografického závodu, tam mi filmy vyvolávali.
jsme toho. A co teprve koláče s tvarohem. Když v hospodě náhodou pekli, počkali jsme, až „skopčáci“ odešli, holky nám zabalily koláče… Český kluk si prostě uměl vždycky poradit! A my jsme táhli za jeden provaz. Když jsme vykrádali vagóny, museli jsme mít jen ty pravé kamarády. Největší spolehnutí bylo na Čechy a na Rusy. Manželka zatím žila u svých rodičů. Měla štěstí. Podařilo
Knihu o panu Plecitém napsaly RNDr. Marie Poledníková a profesorka Mgr. Olga Chocová V rajchu jsem vydělával dost peněz, ale co si za ně koupíte, když obchody jsou prázdné nebo rozbité. Když jsme šli v Ulmu do hospody, dali jsme si pivo a čekali, až Němci odejdou…hráli jsme kulečník a nechávali jsme číšnicím pěkné spropitné, za které nám pak nechali nějaké jídlo. Řízek a bramborový salát, to byl přepych! Tyhle holky se ničeho nebály. My jsme měli peněz dost, využívali 8 | VESELÝ PODZIM ŽIVOTA
se mi z rajchu vrátit před koncem války. Útěk se povedl, protože jsem měl falešné papíry. Můj švagr, stavitel, vyráběl na Zbraslavi dřevěné baráky pro Německo. Vystavil mi potvrzení, že jsem truhlář, že montuju baráky a jezdím sem a tam. Zamíchal mě mezi své zaměstnance, jinak bych se odtud nedostal. S manželkou jsme si vyměňovali dopisy. Když jsem tušil, že bude brzo
konec války, psal jsem: Čekej mě, ale nevím kdy. Když jsem přišel do Berouna, Němci tu ještě byli. Doma jsem zůstal asi deset dní, spal jsem u rodičů nebo u babičky. A pak jsem šel jednou k ženě. Ve 4 hodiny ráno jsem si řekl, že je nejvyšší čas vypadnout. Když jsem odcházel, čekali už na mě z kriminálky. Někdo mě musel udat. Jinak to přece nebylo možné, aby čekali takhle u baráku! Ani jsem se nemohl s ženou rozloučit. Šel jsem k rodičům, abych jim řekl, že mě vezou do Kladna. Dali mi do kufříku nejnutnější věci a nějaké jídlo. Měl jsem nakonec štěstí, pustili mě, ale nebylo to zadarmo. Musel jsem se vyplatit. Stálo to 5 tisíc korun a cigarety. Podmínkou bylo, že se vrátím do „rajchu“.
Berounští hrnčíři patřili k váženým a uznávaným řemeslníkům již ve středověku. V širší povědomí vešli zejména tzv. berounským zbožím, červeně zbarvenou keramikou, zdobenou bílými přírodními motivy, z níž se pilo při korunovaci krále Matyáše v roce 1611 a oblíbil si ji i císař Rudolf II. či Vilém z Rožmberka. Tato keramika se v 16. a 17. století nevyráběla nikde jinde než právě v Berouně. V dnešní době se již každoročně pořádají Hrnčířské trhy, na kterých návštěvníci najdou širokou nabídku keramiky různých technik od hrnčířů z celé republiky i zahraničí. Na letošních trzích nechyběli ani zástupci našeho domova se svými výrobky. Podpořit je přišel i poslanec Richard Dolejš.
Válka byla šest let strachu. Dva klobouky a typické německé kabáty, auto v ulici – to značilo vždycky potíže, zatýkání, prohlídky. Za pár šestáků se našli udavači i mezi Čechy. Jak si ale zjistíte toho darebáka? Děkujeme, pane Plecitý, za krásné povídání!
Foto: archiv
9
VELIKONOCE
ŽIDOVSKÝ A KŘESŤANSKÝ
HOD BERÁNKA
U NÁS
Na Bílou sobotu, v den, kdy byl Ježíš ukládán do hrobu, proběhla v domově beseda s farářem Mikulášem Vymětalem s názvem „Židovský a křesťanský hod beránka“. Součástí besedy bylo podávání nekvašeného chleba, pečeného beránka a dalších pokrmů spojených s tímto svátkem. Nechyběla ani ochutnávka izraelského vína, které věnoval klientům jako dárek pan poslanec Richard Dolejš.
PRVNÍ VELIKONOČNÍ TRH Velikonoce patří mezi nejoblíbenější svátky ve velké části světa. Jsou to svátky jara, které oslavují probouzení přírody, její plodnost, naději a lásku. My jsme je letos zahájili prvním Velikonočním trhem v Domově seniorů TGM, který se opravdu povedl. Návštěvníkům se velmi líbily výrobky našich klientů, které šly doslova na dračku.
Foto: archiv Foto: archiv
10 | VESELÝ PODZIM ŽIVOTA
11
Aktivizační činnosti v rukách klientů
Návštěva z rádia IMPULS Přijel k nám Zuřivý reportér
Naši klienti se zapojují do vedení aktivizačních činností. Například paní Jana Klenotová vede keramickou dílnu. Paní Jarmila Moravcová a pan Václav Macan vedou hernu a herní aktivity. Klienti se pak k účasti na aktivitách a k jednotlivým činnostem motivují navzájem. Také mají příjemné starosti
promýšlet, jakým způsobem a jaké aktivity budou dělat. Aktivizační pracovnice pak s těmito vedoucími klienty spolupracují vlastní přípravou před konáním těchto aktivit a jsou vždy „po ruce“, když aktivity probíhají. Aktivizační pracovnice také u těchto aktivit samostatně pracují s klienty, kteří potřebují individuální přístup.
V úterý 7. dubna nás navštívil „Zuřivý reportér“ Aleš Růžička z rádia Impuls, který se posluchačům hlásí pravidelně z nějakého zajímavého místa se svojí poučnou reportáží. Tentokrát od nás z Berouna. V Domově seniorů TGM si vyzkoušel, jak náročná je práce ošetřovatele. Pomáhat a pečovat o klienty není vůbec snadné. Aleš si však vedl na jedničku. Reportáž z našeho domova si můžete poslechnout i na stránkách rádia IMPULS. více na www.impuls.cz
AKCE v našem domově Srdečně zveme veřejnost, především z řad seniorů. Přijďte se podívat a pobavit se! Čtvrtek Pondělí Úterý Čtvrtek Pondělí Úterý Čtvrtek
7.5. 2015 14.30 11.5. 2015 10.00 12.5. 2015 10.00 14.5. 2015 14.00 18.5. 2015 10.00 19.5. 2015 10.00 21.5. 2015 od 14.00
Pravidelné odpolední akce Pondělí 14.00 – 15.30 Úterý 14 – 16.00 Středa 14.00 16.00 Pátek 14 – 15.30
Koncert Karla Richarda Marinova Exkurze u hasičů Exkurze u hasičů Bingo Návštěva Berounského muzea keramiky Návštěva Berounského muzea keramiky Topinkování Literární klub, Keramika Filmový klub, Keramika Keramika, Zooterapie Zpívání pro radost za doprovodu houslisty pana Šmída
Úplný týdenní program naleznete na webových stránkách:
www.seniori-beroun.cz
12 | VESELÝ PODZIM ŽIVOTA
