Osudy osobního archivu Otakara Hostinského

273

Osudy osobního archivu Otakara Hostinského

Osudy osobního archivu Otakara Hostinského Hana Kábová – Karel Veverka At present we do not have available any complete and thorough discussion of the fates, distribution, and condition of written materials from the estate of the Czech aesthetician and musicologist Otakar Hostinsk˘ (1847–1910), despite his undeniable importance for Czech culture. The present study offers the results of research in this area. The administrator of Hostinsk˘’s papers after his death was Zdenûk Nejedl˘, who divided them into several parts which were then deposited in various institutions according to their expected future usage. The more precious materials remained and still remain in the ownership of Hostinsk˘’s family. Using information acquired through study in archives and from the families of Hostinsk˘’s descendents, it has been possible to assemble a stemma showing the institutional distribution of Hostinsk˘’s papers. The present article should help future researchers in use of sources for study of Hostinsk˘’s life and work.

Povědomí o osudech, uspořádání a stavu osobního archivu Otakara Hostinského (1847–1910)1 lze z hlediska doposud publikovaných poznatků označit přinejmenším jako málo uspokojivé.2 Ačkoli Hostinský byl ve své době jednou z klíčových postav české kultury, na kterou se odvolávaly další generace badatelů a do určité míry se jí i zaštiťovaly (např. Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert, Otakar Zich, Miloš Jůzl), publikované poznatky o jeho písemné pozůstalosti neodpovídaly významu, který mu jeho pokračovatelé přisuzovali. Hostinský vytvořil a shromáždil během svého života díky četným aktivitám a zájmům velké množství písemností. Po jeho smrti však byly rozděleny na nestejné části a postupně převezeny do různých institucí, či zachovány v majetku rodiny syna Bohuslava Hostinského. Vzhledem k tomu, že v současné době není známa souhrnná evidence Hostinského písemné pozůstalosti (nevíme, že by po úmrtí Otakara Hostinského byl pořízen soupis jeho písemností), nelze s jistotou říci, kolik z ní bylo zachováno, dosud zpracováno a kolik dalších dokumentů postrádáme. Tyto otázky opětovně nastolila inventarizace Hostinského písemné pozůstalosti v Muzeu Bedřicha Smetany v Praze (dále MBS; je součástí Národního muzea – Českého muzea hudby /NM – ČMH/). Shrnout historii fondu v MBS a zároveň vysvětlit, proč byly právě tyto písemnosti deponovány zde, zatímco většina dalších se nachází v jiných pražských (případně mimopražských) institucích, si v některých chvílích vyžádalo téměř až „detektivní“ způsob práce. Svůj podíl na tom měly i nedostatečné úřední záznamy o pohybech Hostinského písemností v jednotlivých institucích, které byly navštíveny. 1 Písemnosti osobní povahy, jejichž původcem je jednotlivec, se dnes nejčastěji označují termínem osobní archiv; jsou-li uloženy v instituci, hovoří se zpravidla o osobním (archivním) fondu. V příspěvku užíváme rovněž starší víceméně synonymní označení písemná pozůstalost. O této problematice pojednala souhrnně Jaroslava HOFFMANNOVÁ: Osobní, rodinné a rodové archivy, in: Archivní časopis 45, 1995, s. 221–229. Cílem našeho příspěvku není podat soupis Hostinského odeslané korespondence, která je zpravidla součástí osobních fondů adresátů; odkazujeme na ni pouze v opodstatněných případech. 2 Viz Průvodce po Archivu Zdeňka Nejedlého, Academia, Praha 1976, s. 125–127; Jarmila HANZALOVÁ: Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, Praha 1997, s. 203–204; srov. s databází Archivní fondy a sbírky v České republice (http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/archivnictvi/fondy/czech/conajit.html), přístupné též z webových stránek České archivní společnosti (http://www.cesarch.cz). Dále byla excerpována literatura o Hostinském, včetně edic jeho díla.

© Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2010

Hudební věda, roč. 47, č. 2–3/2010

274

Hana Kábová – Karel Veverka

Miloš Jůzl, autor prozatím jediné monografie o Otakaru Hostinském, vycházel při přípravě své knihy nejen z odborné literatury, ale také významně čerpal z osobního archivního fondu Otakara Hostinského, jak sám uvádí, uloženého dnes v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky (dále EÚ AV ČR): „[…] převážná část pozůstalosti Hostinského je uložena v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV.“3 Neupozornil ovšem na skutečnost, že některé dokumenty v tomto fondu chyběly (což se následně prokázalo). Zmínil se ještě o části pozůstalosti uložené v tehdejším Kabinetu (respektive Archivu) Zdeňka Nejedlého (dále KZN, byl samostatným oddělením Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV).4 Jiné instituce, uchovávající Hostinského písemnosti, Jůzl ve své monografii neuvedl. Pravděpodobně oprávněně se domníval, že v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd (dále ÚEF ČSAV; dnes EÚ AV ČR) se nalézá většina Hostinského písemné pozůstalosti a že pracovníci KZN, s nimiž byl v kolegiálních vztazích, by mu jistě další odkazy na prameny poskytli. Stalo se tak, že neměl zřejmě přehled o všech dostupných pramenech. Jako nejvýznamnější badatel o Hostinském nevědomě přispěl ke zkreslení informací o pramenné základně k jeho životu a dílu. Ani instituce, uchovávající písemnosti Hostinského, nevěděly do nedávné doby o uložení všech částí roztroušeného osobního archivu. Miloš Jůzl poukázal však i na skutečnost, že jsou postrádány dopisy Josefa Durdíka adresované Otakaru Hostinskému: „[…] originály [Durdíkovy korespondence] jsou bohužel v současné době nezvěstné. Jde o několik dopisů, v nichž profesor Durdík získává Hostinského pro vychovatelské místo u hraběte Sigmunda Thuna, místodržitele v Salcburku.“5 Při pátrání po jednotlivých částech Hostinského písemné pozůstalosti se podařilo tyto dopisy objevit v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (dále LA PNP). Zde jsou součástí archivního fondu Otakar Hostinský, jehož podstatná část původně zcela prokazatelně patřila do osobního fondu Otakar Hostinský v ÚEF ČSAV. Dokazují to razítka na většině dokumentů. Podle údajů získaných ze soupisu Hostinského osobního fondu v LA PNP v Praze se zde tyto archiválie objevují v roce 1992.6 Autor archivní pomůcky Ondřej Macura k okolnostem získání fondu bohužel neuvádí žádné bližší informace. Na základě údajů o přírůstcích do fondů LA PNP jsme zjistili, že původně byl tento karton (respektive podstatná část jeho obsahu) uložen v někdejší Československé akademii věd, konkrétně v Kabinetu pro studium českého divadla, který byl součástí Ústavu pro českou a světovou literaturu (dále ÚČSL) ČSAV. Předávací protokol vyhotovila 30. října 1991 Eva Šormová, tehdejší vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla. Dozvídáme se z něj, že při stěhovaní Kabinetu byl nalezen konvolut Hostinského korespondence, a protože byl neznámého původu, pracov3

Miloš JŮZL: Hostinský Otakar (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti 57), Melantrich, Praha 1980, s. 10. 4 Tamtéž, s. 83. Srov. Otakar Hostinský o divadle, ed. Miloš Jůzl, Divadelní ústav, Praha 1981, s. 149; Miloš JŮZL: Hostinského pojetí estetiky a filosofie dějin umění, Univerzita Karlova, Praha 1985, s. 222. 5 JŮZL, Otakar Hostinský (cit. v pozn. 3), s. 76. 6 Ondřej MACURA: Otakar Hostinský, soupis osobního fondu, LA PNP (Edice inventářů č. 839), Praha 1998, s. 2 [interní tisk]. Srov. Dodatky k Průvodci po fondech literárního archívu PNP (1988–1995), PNP, Praha 1996, s. 21; Naděžda MACUROVÁ a kol.: Průvodce po fondech literárního archívu PNP (stav k 31. prosinci 2000), CD-ROM, 2002 (obsahuje inventáře zpracovaných fondů).


275

níci jej zaslali do LA PNP, kam podle jejich názoru patřil.7 Vzhledem k tomu, že v EÚ AV ČR chybí jakékoliv údaje o zapůjčení tohoto svazku a tehdejší pracovníci Kabinetu o něm zcela evidentně dlouho nevěděli, nepodaří se již pravděpodobně zjistit, kým byl svazek z původního místa zapůjčen a proč nebyl vrácen zpět. Okolnosti by poukazovaly na některého z bývalých zaměstnanců Kabinetu pro studium českého divadla, tuto domněnku ovšem nelze nijak doložit. Nelze ani vyloučit zaměstnance KZN, neboť oba kabinety patřily do ÚČSL ČSAV. V souvislosti s tím se naskytla další otázka: Proč pracovníci Kabinetu pro studium českého divadla nevrátili karton zpět do EÚ AV ČR, když dokumenty nesly razítko jeho předchůdce ? Vše nasvědčuje tomu, že nálezu nebyla při stěhování kabinetu věnována dostatečná pozornost a že jeho přesunutí do LA PNP se nabízelo jako nejméně komplikované řešení. Při následném zpracování zde byly jednotlivé dokumenty označeny novým katalogizačním razítkem, a tím se staly již natrvalo součástí sbírek LA PNP. To ovšem také znemožnilo, aby byly v budoucnu vráceny zpět do EÚ AV ČR. Ani předávací protokol bohužel nespecifikuje obsah nálezu. Uvádí pouze korespondenci bez výčtu jmen odesilatelů (resp. adresátů), ačkoliv mezi předanými písemnostmi byly některé Hostinského osobní doklady (např. výpis z trestního rejstříku z r. 1873), cenné dopisy rodičům z let 1876–1883, soupisy vlastních tiskem vydaných prací i přednášek, návrh na souborné vydání drobných spisů, soupis osobní notové sbírky, deník z r. 1904 nebo rukopisný fragment libreta Švanda dudák.8 Durdíkovy dopisy Hostinskému (a další archiválie s Durdíkem související) však nemají razítka ÚEF ČSAV, a tedy žádný z nich není zpracován jako ostatní korespondence uložená v EÚ AV ČR; nacházíme na nich pouze katalogizační razítka LA PNP. Z toho lze soudit, že durdíkovské materiály se do LA PNP dostaly jinou cestou než z bývalého Kabinetu pro studium českého divadla a do nového fondu byly včleněny na základě provenienčního principu. Opět vzhledem k absenci dalších pramenů nelze okolnosti jejich získání blíže ozřejmit. Miloš Jůzl uvedl, že měl k dispozici pouze úryvky Durdíkových dopisů, které otiskl Josef Bartoš ve studii Otakar Hostinský a Josef Durdík (ve světle vzájemné korespondence),9 neboť se mu nepodařilo nalézt originály.10 Ty jsou až od r. 1992 zpřístupněny inventářem v LA PNP (69 kusů korespondence z let 1871–1898 a 7 konceptů Hostinského odpovědí z let 1871–1893, týkajících se například herbartovské estetiky nebo redigování Ottova slovníku naučného). Pátrání po osudech Hostinského osobního archivu dále potvrzuje také domněnku, že Miloš Jůzl při sestavování soupisu Hostinského přednášek a bibliografie jeho prací11 neměl k dispozici ani archiválie dnes uložené v LA PNP, ani archiválie z fondu Otakar Hostinský v MBS. V obou těchto institucích se totiž nalézají 7 Viz předávací protokol, uložený v oddělení akvizice LA PNP na Strahově. Za zjištění děkujeme Mgr. Petru Kotykovi a Karolu Bílkovi, prom. hist. 8 MACURA (cit. v pozn. 6), s. 3. 9 Josef BARTOŠ: Otakar Hostinský a Josef Durdík (ve světle vzájemné korespondence), in: Hudební sborník 1, 1913, s. 65–89. 10 JŮZL, Hostinského pojetí estetiky a filosofie dějin umění (cit. v pozn. 4), s. 79. Korespondenci O. Hostinského adresovanou J. Durdíkovi Jůzl nalezl v soukromém archivu Otakara Zicha (dnes v Archivu Národního muzea, osobní fond Otakar Zich, neuspořádáno, karton 10). 11 JŮZL, Otakar Hostinský (cit. v pozn. 3), s. 336–371.

276


Hostinského zevrubné vlastnoruční soupisy publikační a přednáškové činnosti. Domníváme se, že Jůzl o jejich existenci nevěděl, neboť jinak by je bezpochyby využil. To nám potvrzuje srovnání údajů bibliografických přehledů Hostinského literární činnosti sestavených Jůzlem s Hostinského rukopisnými soupisy. Nalezli jsme rozdíly v datech, navíc Jůzlovi chybějí některé články uváděné Hostinským, například roku 1869 Referáty o umělecké výstavě a Památky krasopisné v časopisu Pokrok nebo fejeton Kunstausstellung z časopisu Politik, u kterého si Hostinský poznamenal, že vyšel „anonymně“.12 Zatím stále nedostatečně zodpovězenou otázkou zůstává, odkud Jůzl čerpal informace o osudech Hostinského potomků.13 Otakar Hostinský měl se svojí ženou Zdenkou, roz. Quisovou (1863–1942), pět dětí: syny Bohuslava (1884–1951), Karla (1886–1895), Viktora (1889–1909), Jiřího (1894–1918) a dceru Evu (nar. 1895, zemřela téhož roku).14 Pokročilejšího věku se dožil pouze nejstarší syn Bohuslav.15 Jůzl pouze zmiňuje: „Několik dětí manželů Hostinských zemřelo v raném dětství […]“,16 dále pak jen okrajově líčí osudy nejmladšího syna Jiřího a nejstaršího Bohuslava. Neodkazuje však na písemné nebo ústní prameny, které mu tyto informace zprostředkovaly. Několik zmínek lze najít například v korespondenci Zdenky Hostinské s germanistou Arnoštem Krausem z let 1908–1921,17 s literátem, novinářem Gustavem Jarošem-Gammou z let 1918–193418 a Zdeňkem Nejedlým z let 1910–1925.19 Tu Jůzl mohl znát. Na další prameny vypovídající o rodinných příslušnících Hostinského odkazuje Theodora Straková ve sborníku Pocta Otakaru Hostinskému, ve studii Otakar Hostinský a Vladimír Helfert.20 Jedná se o písemnosti v soukromých rukách jeho potomků a o korespondenci v osobním archivním fondu Vladimíra Helferta (uloženém v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně). Sborník Pocta Otakaru Hostinskému vyšel r. 1982, tedy v době, kdy Jůzl měl již monografii Hostinského vydanou; ovšem samotné sympozium, na němž byly jednotlivé příspěvky předneseny, se konalo r. 1980 a monografie vyšla krátce po jeho uskutečnění.21 Není tedy vyloučeno, že Jůzl poznatky o Hostinského rodinných příslušnících načerpal právě zde, nebo již dříve od některých svých kolegů, popřípadě přímo od Hostinského potomků či při studiu Hostinského osobního archivu. Otázkou však stále zůstává, proč se neodvolal na relevantní prameny a neumožnil tak následujícím badatelům snadněji navázat. Důvodem mohl být vědecko-po12

MBS, osobní fond Otakar Hostinský, vlastní soupis publikovaných statí a přednášek (neinventarizováno). 13 JŮZL, Otakar Hostinský (cit. v pozn. 3), s. 281–282. 14 Theodora STRAKOVÁ: Otakar Hostinský a Vladimír Helfert, in: Rudolf Pečman (ed.), Pocta Otakaru Hostinskému, Česká hudební společnost, Brno 1982, s. 179–180. 15 Bohumír ŠTĚDROŇ: Hostinský Bohuslav, in: G. Černušák – B. Štědroň – Z. Nováček (red.), Československý hudební slovník osob a institucí, sv. I, Státní hudební vydavatelství, Praha 1963, s. 479. 16 JŮZL, Otakar Hostinský (cit. v pozn. 3), s. 281–282. 17 Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, v. v. i., Archiv AV ČR (dále A AV ČR), osobní fond Arnošt Vilém Kraus, karton 3, inv. č. 387, korespondence – Zdenka Hostinská; tamtéž, Sbírka Otakar Hostinský – Kabinet Zdeňka Nejedlého, karton 10, inv. č. 136, dopisy Zdenky Hostinské A. V. Krausovi (fotokopie a strojopisné opisy). 18 LA PNP, osobní fond Gustav Jaroš-Gamma, korespondence přijatá – Zdenka Hostinská. 19 A AV ČR, fond Zdeněk Nejedlý (rodinný archiv), karton 19, korespondence – Zdenka Hostinská. 20 STRAKOVÁ (cit. v pozn. 14), s. 177–183. 21 Rudolf PEČMAN: Hostinský anno 1980, in: R. Pečman (ed.), Pocta Otakaru Hostinskému, Česká hudební společnost, Brno 1982, s. 29.


277

pulární charakter melantrišské knižnice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, ve které monografie Otakar Hostinský vyšla, také určitě větší povědomí o pramenech k životu a dílu Hostinského mezi badateli a možná i domněnka, že sledovaná fakta (v porovnání s výzkumem vědeckého díla) nemusí být všechna doložena. Dnes tedy čtenáři jediné zásadní monografie o Hostinském mohou bohužel nabýt zkresleného dojmu, že jeho písemná pozůstalost je až na malé výjimky koncentrována v Etnologickém ústavu AV ČR. Ale již přednáška klasického filologa Karla Svobody na téma Prameny ke studiu života a díla Otakara Hostinského, proslovená v rámci přednáškového cyklu Matice české v Národním muzeu 19. října 1955,22 poskytla úplnější informace. Svoboda se jako první pokusil rekonstruovat Hostinského osobní archiv a přinesl podrobné informace o institucionálním rozložení jeho jednotlivých částí. Kurátorem více než poloviny Hostinského osobního archivu se stal v roce 1910 profesor hudební vědy a estetik Zdeněk Nejedlý, který písemnosti převzal od rodiny nejen za pražský univerzitní ústav jako Hostinského nástupce, ale také jako vědec, pověřený Českou akademií císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění vydáním sebraných spisů O. Hostinského, a na místě nikoli posledním jako Hostinského žák. Důvodů, proč Nejedlý přistoupil k rozdělení osobního archivu Hostinského, bylo zřejmě více a vycházely z dobové praxe. Osobní archiv byl v pojetí většiny vědců vnímán jako „živý“ přípravný materiál, který bude využit další generací badatelů (dějiny uměnovědných oborů se zabývaly buď rozborem jednotlivých děl, např. přednášek, nebo sledováním dějin uměnovědného myšlení). Od toho se odvíjela i možnost jeho tematického roztřídění a uložení v různých institucích, kde se předpokládalo badatelské využití daného okruhu písemností. Hostinského rozsáhlé vědecké a popularizační dílo, zasahující do více oborů (estetika a historie hudby, divadla, literatury, filozofie dějin umění, národopis), k tomu svým způsobem vybízelo. Nejedlý si část Hostinského písemné pozůstalosti ponechal za účelem vydání a jako vlastní přípravný materiál (sám k němu ještě shromažďoval komplementární prameny), další část uložil do Muzea Bedřicha Smetany, které roku 1926 spoluzakládal, a dal zřejmě podnět k tomu, aby významná část písemností byla roku 1939 uschována v Ústavu pro lidovou píseň, který se stal v roce 1954 součástí ÚEF ČSAV.23 Vzhledem k tomu, že osobní archiv je vázán na jednoho původce (byť rozmanitých aktivit), má největší hodnotu, je-li zachován jako celek. Jednotlivé písemnosti jsou jeho ústrojnou částí a v mnoha případech mají význam právě na tom místě, kde je ponechal původce. Úkolem archiváře je uspořádat osobní fond podle určitých zásad, ovšem za současného respektování jeho specifik daných tím, že jeho původcem je lidská individualita. Z povahy osobních písemností vyplývá, že jejich tematické roztřídění nemůže být provedeno důsledně. Pokus o rozdělení Hostinského osobního archivu není výjimkou. Instituce, do kterých se dostal 22

Přednáška Karla Svobody je uložena ve spisu o fondu Otakar Hostinský v A AV ČR (je tedy vnitroarchivní pomůckou a není běžně badatelsky přístupná). K. Svoboda byl zřejmě (po Nejedlém) první, kdo na přání rodiny Hostinského pořádal jeho fond v ÚEF ČSAV a badatelsky z něj těžil. 23 Hana KÁBOVÁ: Osobní fond Otakar Hostinský. Sbírka Otakar Hostinský – Kabinet Zdeňka Nejedlého. Prozatímní inventář, A AV ČR, Praha 2001 [interní tisk], zvl. s. III.

278


(dnešní EÚ AV ČR, MBS), nevlastní pouze Hostinského písemnosti vztahující se k jejich badatelskému zaměření, ale i řadu dalších. Problémy, které z toho plynou, jsou nejmarkantnější především u osobní korespondence. Dopisy od jednoho pisatele bývají roztroušeny na více místech, což velice znesnadňuje jejich podrobnější výzkum.24 V jednotlivých institucích posléze docházelo k dalším pohybům archiválií, takže v konečné fázi některé dokumenty zcela změnily místo svého uložení a zároveň se rozrostl počet institucí, kde se jednotlivé části osobního archivu nacházejí. V konkrétním případě pozůstalosti Hostinského ovšem bohužel postrádáme prameny, které by nás o všech změnách dostatečně informovaly. Jako příklad uveďme osobní fond Otakar Hostinský v EÚ AV ČR. Jeho inventarizace proběhla roku 1990. V úvodu inventáře Jana Petráková, která fond zpracovala pod vedením Stanislava Šislera, píše: „Svazek číslo I, obsahující pravděpodobně osobní doklady, v pozůstalosti chybí a nepodařilo se zjistit, kdy a komu byl zapůjčen.“25 Jak jsme doložili výše, chybějící svazek neměl k dispozici již Miloš Jůzl při přípravě Hostinského monografie. Vzhledem k tomu, že se Jůzl věnoval heuristice pravděpodobně už během sedmdesátých let (předmluva ke knize byla napsána 1978,26 přesnou dobu heuristických prací Jůzl neuvádí), lze čas zápůjčky I. svazku z ÚEF ČSAV (do Kabinetu pro studium českého divadla ?) stanovit s jistotou pouze před rok 1978. V současné době se nalézá, jak už jsme uvedli, v LA PNP. Podle odhadů Karla Svobody, stejně tak jako později Miloše Jůzla, se více než 50 % písemné pozůstalosti nachází v dnešním EÚ AV ČR (21 kartonů). Obsahuje bohatou korespondenci, osobní doklady, písemnosti dokumentující rozsáhlou veřejnou činnost původce, rukopisy tištěných prací a univerzitních přednášek včetně přípravného materiálu. V MBS se podle Svobody nachází dalších cca 10 % Hostinského osobního archivu, obsahově se vztahujících především k Bedřichu Smetanovi.27 Dokumenty s přímou vazbou na Smetanu byly zapracovány do fondu Bedřicha Smetany,28 zatímco ze zbytku byl vytvořen samostatný fond Otakar Hostinský, doposud kompletně nezkatalogizovaný.29 Vše nasvědčuje tomu, že osobní fond O. Hostinský byl následně přesunut do hudebně historického oddělení Muzea české hudby (dnešní České muzeum hudby, které je součástí Národního muzea), kde zůstal přinejmenším do r. 2001. Původní uložení písemností v MBS potvrzují razítka na některých dokumentech s nápisem „Muzeum Bedřicha Smetany“ a ručně psané katalogizační lístky (ne24

Např. originály 10 dopisů Václava Judy Novotného O. Hostinskému do Salcburku měl ještě r. 1912 k dispozici Zdeněk Nejedlý a uveřejnil je (viz Zdeněk NEJEDLÝ: Z redakce „Dalibora“ r. 1875, in: Hudební sborník 1, 1912, s. 89–101). Následně však došlo k jejich rozdělení. V důsledku tohoto zásahu se dnes pět dopisů nalézá v MBS, čtyři v EÚ AV ČR a jeden zůstává nezvěstný. 25 Jana PETRÁKOVÁ: Inventář osobního fondu Otakara Hostinského, Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha 1991 [interní tisk], s. VIII. 26 JŮZL, Otakar Hostinský (cit. v pozn. 3), s. 10. 27 SVOBODA (cit. v pozn. 22), s. 2. 28 Olga ČECHOVÁ – Jana FOJTÍKOVÁ: Bedřich Smetana (inventář fondu S 217), Národní muzeum – Muzeum české hudby, oddělení hudebního archivu, Praha 1984 [interní tisk]. 29 První část zahrnující Hostinského osobní dokumenty a korespondenci byla zkatalogizována Karlem Veverkou pod vedením doc. PhDr. Marty Ottlové jako součást bakalářské práce obhájené v Ústavu hudební vědy FF UK v Praze. Viz: Karel VEVERKA: Otakar Hostinský ve světle pramenů z pozůstalosti uložených v Muzeu Bedřicha Smetany, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (bakalářská práce), Praha 2009, s. 32–89.


279

podchycují ale všechny archiválie). Během konzultace s vedoucí MBS Olgou Mojžíšovou jsme dospěli k závěru, že Hostinského písemnosti, které nebyly zapracovány do smetanovského fondu, byly dvakrát přesunuty, a to ve „směru“ Muzeum Bedřicha Smetany Æ Muzeum české hudby – depozitář ve Velkopřevorském paláci (od r. 1987 minimálně do r. 2001 – přesné datum není známo) Æ Muzeum Bedřicha Smetany. Vzhledem k tomu, že pozůstalost v MBS nebyla do nedávné doby zpracována a teprve v posledních letech se započalo s její katalogizací, lze se domnívat (a Jůzlova monografie to potvrzuje), že její obsah po dlouhá léta unikal pozornosti badatelů. Proto podejme bližší charakteristiku fondu. Materiály, které se zde nalézají, spadají časově do období od druhé poloviny padesátých let 19. století až do prvního desetiletí 20. století (s výjimkou tištěného parte Zdenky Hostinské z r. 1942). Podle předběžného soupisu obsahuje fond 1192 položek. Z tohoto počtu je: 24 osobních dokladů, 324 korespondence, 56 tvoří různé rukopisy, 788 představují novinové výstřižky a programy koncertů, které Hostinský nashromáždil od druhé poloviny šedesátých let 19. století až do své smrti. Rozsah fondu čítá v současné době 6 kartonů, do budoucna lze předpokládat, že se v souvislosti s postupující katalogizací zvětší.30 Pro inventarizaci (respektive katalogizaci) byly přednostně vybrány osobní doklady a korespondence. Inventář vybrané části pozůstalosti Otakara Hostinského vychází ze zásad schválených Muzeem české hudby v březnu 1980.31 Zachovává celkové členění a strukturu jednotlivých záznamů, užívané při zpracování písemných pozůstalostí uložených v Českém muzeu hudby. Jako konkrétní předloha je využit inventář fondu Bedřicha Smetany S 217, který vytvořily Olga Čechová a Jana Fojtíková v roce 1984.32 Doklady obsažené v tomto fondu zachycují téměř souvisle středoškolská a vysokoškolská studia Hostinského. Korespondence, významně zastoupená, vypovídá o rozsahu jeho aktivit, okruhu kolegů a přátel, v jejichž společnosti se pohyboval, a v neposlední řadě komentuje a odráží kulturní dění v Praze od konce šedesátých let 19. století, v jehož centru stála osobnost Bedřicha Smetany. Za jeden z nejcennějších kusů lze považovat Hostinského dopis rodičům z Mnichova z r. 1869, který reflektuje jeho úvahy o dalším vzdělávání a budoucnosti. Mezi nejzajímavější pasáže patří Hostinského sebekritika nedostatečného praktického hudebního vzdělání, kterému přisuzuje velkou důležitost, a proto osnuje plány tento stav změnit. Na skutečnost, že se tímto v následující době skutečně seriózně zabýval, poukazují jak jeho vlastní kompoziční pokusy, analyzované r. 1912 Vladimírem Helfertem,33 tak úlohy z harmonie opoznámkované Bedřichem Smetanou.34 Větší a zajímavý celek představuje korespondence s pražským nakladatelem Janem Ottou (14 odeslaných dopisů a 4 koncepty odpovědí z let 1881–1893). Přibližuje především Hostinského působení v redakci Sbírky přednášek a rozprav. V dopisech lze nalézt důležité podrobnosti nejenom o organizaci edice, vyplácení finančních odměn pro redaktory a přispěvatele, ale i o střetech Hostinského s J. Ottou, týkajících se například výběru příspěvků pro publikování a zachování ideového 30 31 32 33 34

Tamtéž. ČECHOVÁ – FOJTÍKOVÁ (cit. v pozn. 28), s. VII. Tamtéž. Vladimír HELFERT: Skladby O. Hostinského, in: Hudební sborník 1, 1912, s. 102–120. Tato část Hostinského fondu stále čeká na katalogizaci v MBS.

280


směru Sbírky. V neposlední řadě objasňují některé okolnosti zániku edice. Dalším důležitým pramenem k této problematice je Hostinského korespondence přijatá od jednotlivých přispěvatelů Sbírky přednášek a rozprav (poměrně často se zachovaly též koncepty odpovědí). Alespoň výčtem můžeme zmínit další dopisy týkající se Hostinského působení na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, a to jak ve funkci pedagoga (docenta a posléze řádného profesora), tak i děkana. Jedná se o korespondenci s Augustem Bělohoubkem, Bohuslavem Braunerem, Ladislavem Čelakovským, Antonínem Fričem, Ladislavem Haškovcem, Eugenem Kadeřávkem, Václavem Emanuelem Mourkem, Antonínem Rezkem, Čeňkem Strouhalem, Václavem Tillem a Jaroslavem Vlčkem. Z pohledu Hostinského výkladu estetiky a dalších uměnovědných oborů nepředstavuje korespondence v Muzeu Bedřicha Smetany žádný velký zvrat.35 Zato zachycuje jeho četné aktivity nebo problémy a žádosti, se kterými se na něj obraceli jeho kolegové. Pomáhá tak vytvářet profil Hostinského nejen jako vědce, ale také jako soukromé osoby, což dříve badatelé spíše opomíjeli. Například v dopise L. Haškovcovi z 2. září 1902 Hostinský odmítá napsat stať pro lékařský slovník o účincích hudby na lidské tělo. Jako důvod, vedle své velké pracovní vytíženosti, udává, že se necítí být dostatečně erudován pro sepsání článku na takové vědecké úrovni, jakou po něm požaduje Haškovec.36 Tento dopis dokládá Hostinského badatelskou poctivost a důraz kladený na etiku vědecké práce. Další významnou částí Hostinského pozůstalosti je rodinná sbírka, která podle Karla Svobody představovala celou její čtvrtinu.37 V majetku rodiny se měly podle Svobodových zjištění nacházet zejména nejcennější písemnosti, jako rodinná a osobní korespondence (např. Masarykovy dopisy), osobní deník a zápisníky, ale také doklady, rukopisy vlastních prací, písemnosti vycházející z veřejné činnosti i písemnosti dokládající zájem a péči potomků o odkaz O. Hostinského. Na tomto místě patří naše poděkování panu Ing. Tomáši Hostinskému, CSc., pravnukovi O. Hostinského, a jeho sestřenicím, paní Mgr. Jarmile Kubicové a paní RNDr. Aleně Obdržálkové, CSc.,38 kteří nám ochotně pro účely našeho příspěvku poskytli aktuální údaje o stavu a obsahu rodinné pozůstalosti. V souladu s tím, co Karel Svoboda píše, je rodinná pozůstalost dosud rozdělena do dvou částí.39 První (nepatrný zlomek dokumentující zájem potomků o významného předka) se nachází v Archivu Masarykovy univerzity v Brně v osobním fondu syna Otakara Hostinského Bohuslava40 a v majetku Tomáše Hostinského 35

VEVERKA (cit. v pozn. 29), s. 90–116. MBS, osobní fond Otakar Hostinský, dopis L. Haškovce O. Hostinskému z 2. 9. 1902. SVOBODA (cit. v pozn. 22), s. 2. 38 Mgr. Jarmila Kubicová a RNDr. Alena Obdržálková, CSc., jsou dcerami Věry Potočkové, roz. Hostinské, která se starala o rodinnou část osobního archivu O. Hostinského a byla také v kontaktu s Karlem Svobodou i Theodorou Strakovou. 39 Roku 1954, tedy ještě předtím, než Karel Svoboda pořídil přehled stavu písemné pozůstalosti, byla údajně v brněnských antikvariátech rozprodána nespecifikovaná část pozůstalosti O. Hostinského, jež byla v soukromých rukou. Viz Ivan VOJTĚCH: Těšínská jablíčka, in: Hudební rozhledy 10, 1957, č. 1, s. 12 (uloženo též ve výstřižkovém archivu KZN, karton 24, učitelé Z. Nejedlého, dnes v A AV ČR). 40 Archiv Masarykovy univerzity v Brně, fond Bohuslav Hostinský, obsahuje 8 dopisů z let 1910–1924 týkajících se O. Hostinského a 4 dokumenty z písemné pozůstalosti O. Hostinského týkající se Augusta Seydlera. Za poskytnutí informací děkujeme PhDr. Jiřině Kalendovské z Archivu Masarykovy univerzity, které rovněž vděčíme za aktuální kontakt na potomky O. Hostinského. 36 37


281

v Brně.41 Druhá, objemnější část je v majetku pravnuček Otakara Hostinského ve Znojmě. Porovnáme-li údaje ve Svobodově soupisu s materiály poskytnutými rodinou, lze konstatovat, že se téměř ve všech případech shodují. Další místo uložení Hostinského osobního archivu – soukromý archiv Zdeňka Nejedlého – Karel Svoboda pominul. S ohledem na datum vzniku jeho přednášky lze vyslovit domněnku, že Svoboda nemohl mít přesnou představu o jeho obsahu,42 tudíž Nejedlého uvedl pouze jako hlavní osobnost, která se stará o uchování Hostinského památky. Písemná pozůstalost Zdeňka Nejedlého (a s ní také Hostinského) se dostala po jeho úmrtí v letech 1963–1969 do Kabinetu Zdeňka Nejedlého (ten vznikl r. 1953, nejprve byl samostatný, 1967 se stal oddělením Ústavu pro hudební vědu ČSAV, 1972 byl převeden do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, 1992 byl zrušen a jeho archiválie převzal Ústřední archiv ČSAV, nyní jsou uloženy v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR). Jeho pracovníci písemnosti týkající se Hostinského vytřídili a zároveň takto vzniklou sbírku, která obsahovala především zápisy univerzitních přednášek Hostinského, zaznamenaných jeho posluchači, rozšiřovali nákupem archiválií, pořizováním četných opisů a fotokopií Hostinského korespondence, přednášek a vědeckého díla, uložených v jiných institucích nebo v soukromém vlastnictví. Fond v KZN uspořádal a r. 1972 opatřil inventářem Josef Hanzal, v letech 2000–2001 byl fond v Archivu AV ČR reinventarizován. Jedná se v podstatě o sbírku, ne skutečnou písemnou pozůstalost. Je rozdělena na část, která obsahuje originální archiválie, včetně jejich opisů (7 kartonů), a na sbírku, v níž se nalézají pouze kopie a opisy písemností, jejichž originály jsou uloženy jinde (10 kartonů). V předmluvě k inventáři z r. 2001 byly také popsány dějiny celého (resp. v té době známého) Hostinského osobního archivu včetně přesunů, členění a uložení v jednotlivých institucích.43 Podobné osudy jako Hostinského písemná pozůstalost měla i jeho soukromá knihovna.44 Její část se v současné době nachází v knihovně Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (dříve katedry hudební vědy FF UK). Byla sem předána rodinou Otakara Hostinského asi r. 1910 a přijal ji Zdeněk Nejedlý (zřejmě zde byla uložena i Hostinského písemná pozůstalost, ještě než došlo k jejímu dalšímu dělení). Jedná se zejména o knihy, časopisy a sbírku hudebnin. V padesátých letech 20. století nařídil vedoucí katedry hudební vědy Mirko Očadlík generální inventarizaci knih, časopisů a hudebnin (byla dokončena za jeho nástupce Františka Mužíka r. 1962, tedy ještě před stěhováním katedry z Břehové ulice do hlavní budovy FF UK na dnešním náměstí Jana Palacha), během níž byla někdejší Hostinského knihovna začleněna do knihovního fondu katedry. Bývalá vedoucí knihovny katedry hudební vědy Vlasta Reittererová se domnívá, že hlavním důvodem pro tento krok byla skutečnost, že Hostinského knihovna obsahovala velké množství využívaných a cenných publikací. Hostinského knihy bohužel již netvo-

41

Ing. Tomáš Hostinský (Brno) vlastní jeden exemplář Svobodovy přednášky (cit. v pozn. 22), dokumentaci k odhalení pamětní desky Hostinskému v Martiněvsi r. 1937, některé novinové výstřižky a fotografie se vztahem k Hostinskému a slavnostní menu z jeho svatebního dne (24. 11. 1883). 42 Karel Svoboda samozřejmě znal Nejedlého studie a edice k Hostinskému, v nichž odkazuje na prameny z písemné pozůstalosti (část z nich byla právě v držení Nejedlého). 43 KÁBOVÁ (cit. v pozn. 23), s. III–XII. 44 Informace o Hostinského knihovně laskavě poskytla bývalá vedoucí knihovny katedry hudební vědy FF UK PhDr. Vlasta Reittererová.

282


ří samostatný celek a v dnešní době je lze rozeznat jedině podle tištěného razítka na předsádce „Z knihovny Otakara Hostinského“.

Otakar Hostinský Pozůstalost

Zdenka Hostinská Bohuslav Hostinský Jiří Hostinský

Zdeněk Nejedlý

I Etnologický ústav AV ČR (ÚEF ČSAV/ Ústav pro lid. píseň)

II Muzeum Bedřicha Smetany (NM-ČMH)

Bohuslav Hostinský a jeho dědicové

III Knihovna Ústavu hudební vědy FF UK

Osobní archiv Zdeňka Nejedlého

Kabinet pro studium čes. divadla (ÚČSL ČSAV)

Kabinet Z. Nejedlého (ÚČSL ČSAV)

VII Literární archiv Památníku národního písemnictví

IV Archiv AV ČR (MÚA AV ČR / ÚA ČSAV)

V Soukromé vlastnictví potomků

VI Archiv Masarykovy univerzity v Brně

Na základě všech získaných poznatků jsme vytvořili grafické znázornění, které mapuje dělení a také současné uložení jednotlivých částí Hostinského pozůstalosti. Je z něj patrné, že v současné době známe šest institucí, ve kterých se nacházejí (mimo rodinné vlastnictví) její různě velké části (samostatně evidujeme i část Hostinského knihovny, předanou do Ústavu hudební vědy FF UK). Náš přehled se snaží postihnout i většinu změn v držení písemností. Ačkoliv v současné


283

době postrádáme cca 10–15 % těchto písemností,45 domníváme se, že Hostinského osobní archiv, o jehož uchování se zasloužili především Bohuslav Hostinský (a jeho potomci) a Zdeněk Nejedlý, patří mezi relativně dobře zachované. Roztříštěnost písemné pozůstalosti však badatelům komplikuje studium. Myšlenka na její opětovné scelení a uložení v jedné instituci nepřichází v úvahu, neboť jednotlivé části pozůstalosti se již díky inventarizaci, případně katalogizaci, staly pevnými součástmi fondů a sbírek různých institucí. Domníváme se, že osobnost Otakara Hostinského (přestože jejím životním osudům a dílu byla věnována celkem velká badatelská pozornost) ještě na své zevrubné hodnocení čeká. Doufáme, že svým článkem přispějeme k většímu využití celé Hostinského písemné pozůstalosti a ke vzniku nových studií. Adresy: Mgr. Hana Kábová, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., e-mail: [email protected] Bc. Karel Veverka, Ústav hudební vědy FF UK v Praze, e-mail: [email protected]

The Fates of the Personal Archive of Otakar Hostinský Hana Kábová and Karel Veverka Otakar Hostinský (1847–1910) is one of the key figures in Czech culture of the second half of the nineteenth century, but the state of knowledge of his written bequest is not commensurate with his importance. After Hostinský’s death his papers were divided into two parts. The first, including more precious items such as his correspondence with T. G. Masaryk and his personal diary and notebooks, remained in the ownership of his family. The second was entrusted to Zdeněk Nejedlý, who later divided the papers into several parts and deposited them in various Prague institutions. More than half of Hostinský’s papers were deposited in the Institute for Folk Song (today’s Institute of Ethnology of the Academy of Sciences of the Czech Republic). Under still not fully-explained circumstances, one carton was borrowed from this collection; it was discovered in 1991, after dissolution of the Department for Study of Czech Theatre (of the Institute for Czech and Foreign Literature of the Czechoslovak Academy of Sciences), and deposited in the Literary Archive of the Memorial of National Literature, where it formed the basis for an independent collection. Another part of the papers, mostly pertaining to Bedřich Smetana, was deposited by Nejedlý in the Bedřich Smetana Museum in Prague. Materials related directly to Smetana were catalogued as part of the Bedřich Smetana Collection, while the remainder formed the separate Otakar Hostinský Collection which has still not been fully catalogued. Some further materials, musical prints and manuscripts, books, and periodicals were retained by Nejedlý for use in research in the Department of Musicology (today’s Institute of Musicology) of the Philosophical Faculty of Charles University in Prague. In the 1950s and

45

Rozsah nezvěstné části Hostinského písemné pozůstalosti vychází z našeho odhadu; jaký byl její obsah, je další otázkou. Částečným vodítkem (alespoň v případě díla) nám mohou být Hostinského seznamy spisů, statí, článků a přednášek (během bádání jsme nalezli dva, jeden v MBS, druhý v LA PNP).

284


1960s they were incorporated into the collection of the department’s library. At the present time individual volumes can be recognized only according to the stamp on the flyleaf. One collection from Hostinský’s papers was preserved among papers from the estate of Nejedlý, whose administrator, the Zdeněk Nejedlý Department of the Institute for Czech and Foreign Literature of the Czechoslovak Academy of Sciences, made photocopies of some items which were deposited in various places as well as typescript copies of Hostinský’s works. In 1992 these materials were taken over by the Central Archive of the Czechoslovak Academy of Sciences, and today they are deposited in the Masaryk Institute and the Archive of the Academy of Sciences of the Czech Republic. The items from the papers of Hostinský that were originally retained by his family are also for the most part preserved, primarily in private ownership in Brno and Znojmo. Reassembly of the various portions of Hostinský’s papers into a single collection is not possible, because they are established components of the collections of various institutions. However, based on information acquired it has been possible to create a graphic depiction showing the division and institutional distribution of their various parts, which should allow future researchers better orientation in seeking sources for study of the life and work of this important figure in Czech culture. Translation from Czech by David R. Beveridge

Osudy osobního archivu Otakara Hostinského

Recommend Documents