Verèa Marèíková. pøíbìhy

ZAVRTEJTE SE DO NÌJ, ZAVRTÁ SE DO VÁS

3 / 2002

tento s pø k r á t íl K n i h o hou omo l

Verèa Marèíková

pøíbìhy

TÉMA ÈÍSLA

Slepice a mamut & kohout

Jedna slepice si vyšla do svìta. Dala si do šátku buchty a víno, vypravila se tak, jak se patøí. Prošla kolem 20 baráèkù, 10 chlívkù a 12 kurníkù. U tøináctého kurníku se zastavila a málem omdlela, vidìla totiž krásného kohouta. Jenomže kohout mìl jinou slepici. Slepièka byla smutná a tak šla dál. Pak pøespala u prasátka v chlívku. Pak se rozhodla, že pùjde zpátky a jak šla, tak vidìla toho krásného kohouta. Vidìla, že je kohout sám a že už nemá tu slepièku u sebe. Tak využila pøíležitosti a šla za ním a utìšila ho a zeptala se, jestli si ji vezme za ženu. A on odpovìdìl: „Ano, vezmu, ale budeš se o mì starat.” Tak byla za týden svatba, pøišlo na ni spousta zvíøátek. Nemìli žádné jídlo, tak si slepièka vzpomnìla na svùj šátek s vínem a buchtami. Všechny buchty snìdli a vypili celé víno. Hned po svatbì slepièka zjistila, že kohout je nafoukaný, tak jí došlo, proè od nìj slepièka odešla. Tak se zase rozvedla. Tak zase šla domù zklamaná. Pak ke kohoutovi pøišel mamut s lysinou na hlavì od vši. A øíkal mu: „Proè se trápíš?” a kohout mu odpovìdìl: „Odešla ode mì slepièka, už druhá.” Tak mamut øekl: „Tak pojï se mnou za les, je tam plno trávy, aspoò mi to øíkala veš.” Tak šli, až tam došli na louku. Mamut se pásl a kohout se opaloval. Najednou uslyšel nìco v køoví, šel tam a vidìl tam svou první slepièku a slepièka si všimla, že se kohout zmìnil. Tak se zase vzali a žili spolu až do smrti. A co mamut? Jestli ještì neumøel, tak tam jí tu trávu dodnes. Honza Zeman

Zoologická zahrada

Jednoho dne chodil lev poøád v kleci a nudil se. Tak si øekl, že uteèe. Pøekousl zámek na kleci a utekl. Jak šel po ZOO, tak osvobodil všechny kamarády a šli si hrát, ale když se to dozvìdìli opatrovatelé ZOO, že zvíøátka utekla, tak je šli rychle hledat. Ale hledali marnì. Zvíøátka se schovala a potom si nasedla na vlak a jela do Afriky. Všichni si našli kamarády a do ZOO se nikdy nevrátili. Michal Zich

O jaru

Bylo, nebylo, žil jednou pejsek a koèièka. Pejsek navrhl, a uspoøádají kulièkový turnaj. A tak když nìkdo òákou tu kulièku má, tak si pøedstavte, že když je hra v nejlepším, tak se do toho zaène nìco klubat. Objeví se díra a z té díry vystrèí hlavu malý krtek. A pejsek øekl: „No, aby tì husa kopla, abysme dìlali dùlek!” Matouš Nohavica

O hlídacím psu

Byli jednou dva vlci. Jeden se jmenoval Vylomený zub a ten druhý Bezïákar. A ti vlci už dlouho nejedli. A tak vylezli ze své nory a šli hledat potravu. Pøešli ètyøi øeky a dva lesy, až došli k pastvinì, kde se páslo jedenáct ovcí. Ale hlídal je pes. „Neboj se, nìco vymyslíme. Ten pes pøece nemùže být tak chytrý.” A tak zaèali vymýšlet plán. Vlk Bezïákar vyšel k psovi a øekl: „Tebe neunavuje to vìèné hlídání, pse?” „Unavuje, ale kdybyste mi ty ovce pohlídali, tak vám jednu ovci dám. Ovèák by si toho urèitì nevšiml.” „Tak dobøe,” øekl vlk. Pes nìkam odbìhl, ale zatím, co byl pryè, tak mu oba vlci ukradli ovce. Jak to ovèák zjistil, nechal psa zastøelit. Petr Klimek

Kùò a mravenec

Šel si kùò odpoèinout a najednou potkal mraveneèní pohøeb. A mravenec byl v rakvi a jeho pøátelé byli u nìho a kùò øíkal: „Jak se máte, mravenci, pohøbíváte svého kamaráda? A co se mu stalo?” „Spadnul ze skály a,” øíká kamarád pohøbívaného, „protože vylekal královnu a udìlal s náma binec.” Šel kùò dál a myslí, že má v høívì mravence. A mìl jich tam stovky i tisíce. Kùò skoèil s mravencama do rybníka a všichni se utopili. TomᚠDivín

Dva mraveneèci

Byli jednou dva mravenci a náramnì se bavili tím, že trápili lidi, že je kousali, škrábali a mravenci se bavili a smáli se. Jednou se vraceli do mraveništì, ale to bylo rozšlapané lidma a dva mravenci se rozbreèeli a nakonec nedávali pozor a rozšlápl je jeden èlovìk.

Vùl a pes

Byl jeden vùl a potkal pejska. „Pejsku, pejsku, já tì sním, protože jsi moc pìkný!” „Nejez, vole, já ti splním tøi pøání.” „Já bych si pøál sníst tì.” Ham a snìdl ho. Ondra Menšík

Kristián Kitzberger

O køeèkovi

Mùj køeèek se vydal dál do svìta a mìl v ruce raneèek a v nìm buchty. Chytili ho šneci a sebrali mu buchty. „Hele, co mi to bereš?” „My máme taky hlad!” „Ale to jsou moje buchty!” „My ti ty buchty vrátíme, ale budeme kamarádi.” „Tak dobøe.” Terezka Videcká

Pes a pes

Byli jednou dva psi. Jmenovali se Ajka a Lajka. Jednou, když utekla Ajka, Lajka bìžela za ní. Lajka nevìdìla, kam jít a tak tam zabloudila. Náhodou šel nìkdo okolo a tak si ji vzal k sobì domù. Lajka byla ráda, že má majitele, ale zato Ajka nemìla nikoho a nemìla co jíst a tak umøela. Martina Bortlová

Pes a kuøe

Byl pes a ten se jmenoval Bony. Bylo kuøe a to se jmenovalo Pony. Bony hlídala dùm a Pony bylo v kurníku. Pony se chtìlo dostat z kurníku ven. Jeden veèer si vyhrabalo Pony díru a proklouzlo k sousedùm, spletlo si stranu. A sousedi mají zlého psa. Din se na Ponyho podíval a bìžel za Ponym. Pony se leklo a utíkalo, co mu nohy staèily. Vlezlo do boudy Dina a tam si odpoèinulo. Druhý den mì nìjaká paní vytáhla a dala mì do mojeho kurníku. Nikol Barotová Jednoho dne šel vlk lesem a mìl veliký hlad. Šel poøád lesem, až vidìl malý domeèek a u toho domu byly døevìné houby. Vlk se oblízl, utrhl tu houbu a kousl. Vlk zakøièel a byl zub venku. Vlk rychle bìžel domù a zavolal zubaøe lišáka. Zubaø pøijel a podíval se na to a øekl: „Milý Truhlíku, druhý zub ti naroste za pùl roku.” Zubaø odjel a Truhlík si øíkal: „Jak dlouho to mùže trvat, ten pùlrok?” A øekl si: „Ten pùlrok snad vydržím.” Michal Zich

Verèa Marèíková

Vlk Truhlík a bolavý zub

martin svaèina PES, KOÈKA A KOBL͎EK

Byla jednou jedna matka. Jednou ta matka dala své holèièce koblížek. Na koblížek pøišli pes a koèka. A øekli: „Já chci koblížek!” „Ne, já chci koblížek!” A holèièka øekla: „Tak víte, co? Udìláme to tak – vy jste menší a já vìtší, vy dostanete pùlku a já celý.” Holèièka koblížek rozpùlila a pes i koèka ty pùlky snìdli, než bys øekl švec. Pes i koèka øekli: „Chceme každý tentokrát celý a ne pùl!!!” Holèièka si v duchu pomyslela: „Co kdybych na nì vymyslela lest?” A øekla jim: „Vždycky jednou za mìsíc nebo i za pùl pøibude na nebi koblížek a pak ho zase sní obr. Ale když pøijdete o pùl desáté, tak aji pøijde obr a vy ho musíte drapnout. Obr se toho lekne a uteèe. Ty, koèko, umíš skvìle šplhat na strom, tak tam pro ten koblížek vyšplhej!” A šla si koblížek sníst. Pøesnì o pùl desáté šla koèka a pes, zafuèel vítr a pes i koèka si mysleli, že ten obr se jich lekl a zaøval hrùzou. Mìsíc se už ukázal na nebi a koèka vyšplhala na strom. Pes se jí zeptal: „Už jsi ho chytla?” „Nechytla, pejsku.” A koèièka pak øekla: „Ty jsi ho snìdl, vidíš tvé otisky zubù?” a pejsek øekl: „Ne, ty jsi ho snìdla!” Tak se hádali a vždycky každou pùlku mìsíce se ten koblížek objevil. Od té doby se pes s koèkou hádají.

PROÈ KOPØIVA PÁLÍ

Za dávných èasù trhali lidé kopøivy. Kopøivy si stìžovaly jedné kouzelné babièce. Když už se to nedalo vydržet, tak babièka mávla kouzelným proutkem a kopøivy zaèaly pálit. Šla kolem maminka s holèièkou. Holèièka se divila: „Jak to, že ty kopøivy jsou jiné?” Maminka øekla: „Nevím,” a chtìla vytrhnout kopøivu a najednou vykøikla: „Au!!!” Kopøiva už pálila. Od tìch èasù kopøiva pálí.

TAJEMSTVÍ VEÈER NA HROBEÈKU

POTOK PEKL PLACKY

Jelen je jelení. Máma mìla moc mízy. Had hledal housku. Nikdo není nejedlý. Syn sedìl se sýrem. Sova sela sojku. Jenda jedl jed. Býk beèel bolestí. Vlek vozil velký vùz. Vana vonìla vùní. Dráteník drátoval dráty. Sloup se soukal. Židle žila život. Potok pekl placky.

JEDNOU

Jednou jsem vstal a letìl jsem na jinou planetu. Tam bylo všechno z bonbónu a køupinek. Tam byl policajt, mìl však špatnou náladu a øval na mì. On byl totiž z tyèinek. Já jsem ho snìdl a on mnì øval v bøichu. Pak jsem šel domù a šel jsem spát.

MALÝ DUCH

Jednou jsem byl doma a uklízel jsem, když tu jsem našel na zemi gumu. Ne gumovací, ale tu kulatou. Gumu jsem obmotal kolem židle. Vzal jsem ji pak ze židle. Ona totiž byla namotaná do rùzných tvarù, já jsem ji totiž tak namotal. No a pak, jak jsem øíkal, tak pak jsem ji oddìlal. Už to nebyla guma, ale byl to malý duch.

KOUZELNÝ OØ͊EK

Žila byla jednou jedna chudá staøenka a už jí všichni lidi z její rodiny umøeli, takže žila sama. Jednou mìla veliký hlad a najednou zafoukal vítr a stromy se zatøepaly a z jednoho stromu spadl oøech. Staøenka ho rozlouskla, ale tam nebyl oøíšek, ale byla tam malièká peøinka a v ní èervíèek a ještì døevìná lavièka. Èervíèek se jí zeptal: „Pøeješ si nìco?” a staøenka øekla: „Pøeju si jídlo a pití,” a najednou se objevily zlaté talíøe a kalichy. Staøenka se od té doby mìla nejlíp na svìtì.

Byl jeden pán a ten pán mìl tøi syny. Jednou jim øekl: „Milí synové, jsem už starý a cítím se hroznì špatnì. Prosím vás, uložte mì do mojí postele.” Tak ho tedy uložili a druhý den ho chtìli vzbudit, ale nìjak to nešlo. Øvali, pískali a nakonec ho bouchali kladivem. Pak jeden z nich øekl: „Je už mrtvý,” a dali ho pohøbít. Ale pak už šli spát a když už spali, tak se jim zdál sen. Všem tøem sen, který byl úplnì stejný a v nìm se øíkalo: „Bìž na hrobeèek a nemysli si, že to bude normální a bìž na ten hrobeèek dnes o pùlnoci.” Tak tedy šli všichni tøi o pùlnoci na ten hrobeèek a tam bylo rozcestí, na kterém byl kámen, na kterém byl nápis: „Ty nejmladší bìž nalevo, ty prostøední bìž na prostøední cestu a ty nejstarší bìž napravo.” Všichni šli a potkali draka. Prostøední a nejstarší øekli drakovi: „Bìž si po svých, draku,” a drak øekl: „Nu, tak si pùjdu po svých,” ale nejmladší mu øekl: „Nebudu tì vyhánìt, draku.” Drak se zeptal: „Nemᚠhlad?” a nejmladší mu øekl: „Mám hlad a žízeò.” Drak svojí draèí hlavou foukl a tu se objevil stùl, židle, jídlo a ještì pití. Kluk se do sytosti najedl a drak zmizel. Pak kluk šel dál a tu vidí sopku a je tam vyrytý nápis: „Byl jsi hodný na draka a mám pro tebe odmìnu!” Najednou tatínek obživl. To bylo slávy!

O SKLENÌNÉ HOØE

Na sklenìné hoøe žila jedna stará babka a ta babièka léèila lidi kouzelnými bylinkami, co rostly na její zahrádce. Jednou k ní pøišel starý dìdeèek. Babièka mu dala nápoj z kvìtiny Zkumavky, on se ho napil a babièka vidìla jeho orgány. Podívala se do své knihy a øekla mu: „Èlovìèe, ty potøebuješ veliký klid,” a dala mu kvìtinu smrti. On si jí èichl a najednou umøel. Babièka mrtvé tìlo spálila na popel. Popel dala do zemì, vzala hlínu, vytvarovala z nìho nové tìlo, pøiložila tam kytku života a stal se z nìho malý kluk. Podìkoval hodné babièce a šel domù.

KOUZELNÁ ANDULKA

martin svaèina

Byla jednou jedna andulka, ale nebyla jen ta obyèejná, protože snášela drahokamy. A když si nìkdo nìco pøál a podíval se do nich, tak se mu to splnilo. Jednou si tu andulku koupila jedna paní. Hezky se o ni starala a tak jí andulka snesla drahokam. Jednou si ta paní pøála, aby jí vyrostly bonbóny a vyrostly jí bonbóny.

POKLADY

Byl jednou jeden pyšný pán, který mìl hroznì moc rád poklady. Jednou potkal na zlatì pavouka, který pøedl pavuèinu. Rozmách se rukou a pavuèinu i s pavoukem roztrhl. Pak potkal na své fontánì ptáèka s hnízdem. Hnízdo i s ptáèkem vyhodil do vzduchu. Hnízdo s ptáèkem chytil skøítek a hnízdo dal do stromu i s ptáèkem. Pak šel do sklepa od toho pána a udìlal kouzelnou vodu. Pak se promìnil ve zlatý talíø. Když to pán uvidìl, zaèal se po zlatém talíøi sápat. Talíø se zaèal koulet do sklepa, pán tam došel, ale talíø už tam nebyl. Pán ho zaèal po celém sklepì hledat. Najednou dorazil ke kádi s vodou, šáhl do vody a chtìl otevøít dveøe. Najednou se staly zlatými, pak pozlatil celý dùm. Najednou mìl hlad. Chtìl se najíst, sáhl po vidlièce, ale aji ta se stala zlatou i nùž se stal zlatým. Sáhl pøíborem po jídle, ale i to se stalo zlatým. Strašnì se lekl, chytl se za hlavu a stal se zlatým a zemøel. Pak pøišel skøítek, máchl rukou a všechno zlato i zlatý palác a pán a kašna se zasypaly hlínou. Pak zaèalo pršet a svítit sluníèko a ze zlata vykvetly kytky, které se jmenovaly zlatý d隝. Martin Svaèina

Verèa Marèíková

p o h á d k y ZLÁ KLETBA

Jednou se narodilo jednomu obchodníkovi dìátko. Jednou, když dìátko spalo, objevila se u nìho jedna sudièka a øekla mu: „Holèièko, až ti bude šestnáct let, dozví se o tobì irácký princ a bude tì chtìt zabít. Ale nezabije.” A sudièka zmizela. Holèièka rostla, rostla, až už jí bylo16 let. Jednou se šla koupat, potkala prince a zeptala se ho: „Kdo jsi?” Princ: „Ty krávo!” Ona se rozzlobila a švihla ho prutem. Princ se ještì víc rozzlobil a chtìl po ní hodit kámen. Jenže ona vèas ucukla a utekla mu a pak se mu schovala. Princ to øekl králi a král se natolik rozzlobil, že vyslal stráže a øekl jim, aby ji zabili. Dívka uslyšela stráže a utíkala, co jí nohy staèily. Hodila po nich kámen a málem je zabila. Od té doby k ní nechodí stráže. Martin Svaèina

Aòa Pavelková, Seba Kitzberger

PØÍBÌH O ZRCADLU

Jednoho dne zrcadlo øeklo – to je ale pìkný den. Zrcadlo zaèalo vzpomínat na lidi, kteøí se každý den do nìho podívali. Jednoho veèera se zrcadlo rozhodlo, že pùjde na výlet. A tak se utrhlo z vìšáku v koupelnì. A šlo asi 2 dny, až narazilo na rodinný domek hned za okrasnou zahradou. A tam už zùstalo. Na druhý den se Žofie a Petr šli podívat do místnosti, kde má jejich mamka zrcadlo. A zrcadlo tam nebylo. Zrcadlo bylo venku na zahradì mezi kytièkama a kytky se chodily dívat, jak jsou krásné. Zrcadlo bylo moc šastné a nechtìlo se mu domù. To trvalo tak dlouho, než pøišla zima. Jednoho snìžného rána ho nìkdo našel a vzal si ho domù. A zase viselo v koupelnì na vìšáku jako pøedtím. A tak pøíbìh o zrcadlu skonèil. Michal Zich

JAK ONDRA A JURA ŠLI PRO VODU

Jednoho krásného dne šli Ondra s Jurou pro vodu do lesní studánky. Vzali si kyblíky a šli. Pøišli k studánce, hodí do studánky kbelíky, táhnou a najednou Ondra spadne do studánky – padá, padá a spadl. Ale co to vidí, nedopadl do vody, ale na zem. Volá na Juru: „Juro, skoè za mnou, je tu nìjaká chodba!” Jura skoèil za Ondrou, padal, padal, až dopadl na zem. Ondra s Jurou šli chodbou, až narazili na dveøe z kamene. Ondra øekl: „Co teï?” a Jura øekl: „Nevím,” a opøel se o zeï. Dveøe se zaèaly pomalu otevírat, Ondra s Jurou si plácli a šli. Nedošli však daleko. „Další pøekážka,” øekl Jura. „Kde?” ptá se Ondra. „Nad tebou!” A opravdu, nad Ondrou visela železná krabice. Ondra bìžel a tak to spadlo vedle nìj. A došli k poslední pøekážce. Pro zmìnu se ohnivá koule kutálela smìrem k nim. Ondra s Jurou se pøitiskli ke zdi a tak tak to projelo kolem nich. A jsou u pokladu. Ondra s Jurou se otoèili a uvidìli za sebou zeï a žebøík. Tak po nìm vylezou nahoru. Odklopí poklop a jsou pøed chaloupkou lišáka a Jura øíká: „To je chaloupka lišáka, to je pøece nᚠsoused!” a Ondra øekl: „Ano, je.” Vylezli a šli domù. Uvaøili si èaj a šli spát. Michal Zich

Baba Jaga

Byla jedna baba a ta mìla dìdka. Dìdìk byl starý a opilý. Baba byla taky stará a opilá. Pøišlo dítì k ní a pilo taky. A tak z nich byla rodina. Nakonec ho zabili. Baba: Nalej, dìdku! Dìdek: Tady to máš, babo! Kluk: Jááááááááá taky! Baba: Na. Dìdek: Už neotravuj! Baba: Dìdku, dáme mu prášky na spaní. Dìdek: A pak ho zabijem! Vypravìè: A jak se øeklo, tak se udìlalo. Dìdek: Supr! Míša Holubová

okno do márnice

Medvìd grizzly

V hlavním mìstì Praze nedaleko blízkého lesa žil v pìkném domku otec se dvìma syny, Jindrou a Petrem. Jejich otec byl majitelem zájezdové agentury, která prodávala zájezdy po celém svìtì. Jednoho podveèera Jindra pøišel za otcem a øekl, že by se rád podíval na medvìda grizzlyho, co žije v Severní Americe. Petr s tím také souhlasil a tak otec hned ráno zašel do firmy a pùjèil si na 2 mìsíce letadlo. Otec pøišel domù a oznámil klukùm – objednal jsem na zítra letadlo. A tak na druhý den ráno letìli. Trvalo jim nìkolik hodin, než doletìli na letištì v Severní Americe. U sklápìcí rampy na nì èekal prùvodce. Vystoupili z letadla. Petr s Jindrou a s otcem si dali baohy na ramena a šli. Prùvodce je zavedl ke skále a otec odpovìdìl – na ni nevylezem. A Petr na to øekl – vylezem, já umím lézt po skalách. Jindra øekl – poèkej, já polezu s tebou – a tak lezli oba dva a otec lezl za nimi. Vylezli nahoru a pøed sebou uvidìli øeku s nìkolika stromy. Otec odpovìdìl – tady si postavíme døevìnou chatku – a tak se dali do díla. Za 3 týdny byla døevìná chatka postavená. Petr šel jednoho rána lovit ryby a neuvìdomil si, že na nìho èíhá medvìd grizzly. Petr uvidìl medvìda grizzlyho a zaèal pøed ním utíkat a volat o pomoc. Naštìstí mu vèas utekl. A byl rád, že se mu nic nestalo. Tatínek po této pøíhodì usoudil, že se ještì podívají po okolí a pojedou zpátky domù. autor neznámý

Nedìle

Maminka vaøí v kuchyni sváteèní obì. Aòa Pavelková

Verèa Marèíková

Pád

Byl jsem v jednom starobylém mìstì a to mìsto se jmenovalo Rusko. Ale v tom mìstì se dìly vìci – a hádejte, jaké! Ožralové sedìli na støechách a nìkteøí padali ze støech. Ale pardón, musím zavøít knížku. Seba Kitzberger

Plovací poduška

Byly Vánoce a na Ježíška jsem dostal plovací podušku. Byl jsem rád a na jaøe jsem šel plavat s poduškou. Já jsem totiž neumìl plavat bez podušky, ale já jsem ji mìl a neutopil jsem se. Pádloval jsem až do hloubky, jenomže se objevil žralok a prokousl ji. Já jsem se zaèal topit a chtìl jsem volat o pomoc, jenomže jsem si lokl vody a potopil jsem se. Klesal jsem ke dnu a už jsem byl na dnì a strašnì mì bolelo celé tìlo. Pak už to nešlo vydržet. Najednou jsem vidìl všechny lidi. Já jsem totiž umøel. Martin Svaèina

Faustùv dùm Student:

Ïábel: Student: Ïábel: Student: Ïábel: Student: Ïábel:

Abrfabr rolsejmi, ïáble, ïáble, zjev se mi! Zahømìlo a dírou ve stropì, která byla zakryta kobercem, pøiletìl èert. Jsem tady, volal mì nìkdo? Á, to jsi ty. Co chceš? Chci zlato. Né jenom jeden pitomej tolar. To je málo, slyšíš, to je málo! Tak ty bys chtìl zlato, jó? Ale zlato nìco stojí. Nekecej a naval zlato, ty roháèi rohatej! Pekelné slovíèko jsi zapomnìl. Tak ty nedᚠzlato? Háberejer sarijimar! Nech si ty kouzla a letíme. Chachachachachachacha! Èert chytil studenta a odletìl s ním. Vojta Polášek

Pøíšery

Máma s tátou zùstali doma. A já s bráchou jsme venku. Já mám kolobìžku a brácha kolo a honíme se a nakonec, když jsem ho honil já, tak jsem byl unavený a spadl jsem a najednou jsem spal. A jak jsem spal, se mi zdálo, že se uèíme a venku jsou pøíšery a mlátily do okna a chtìly nás všechny sežrat! A nakonec jsem se vzbudil. Tonda Kolaøík

Muž a žena

Muž hledá ženu. Žena je v práci, že pøijde o pùlnoci. Dìti pøišly ve tøi. Muž ji našel o pùlnoci. Strýc pøijel též o pùlnoci. Táta øíká: „Dìti, už je ráno, musíte do školy!” Dìti øíkají, že jdou o pùlnoci. Táta, máma øíkají: „Když pùjdete o pùlnoci, tak vás sní medvìdi.” Dìti øíkají, že musí jít o pùlnoci. Pùjdu na záchod. Ondra Pekaø

1. kapitola Seznámení s rodinou Perníkových

vojta polášek

Tak, to jednou žila rodina Perníkových. Žili ve mìstì, které se jmenovalo Liberec. Bylo to poøádné velké mìsto. Bydleli na okraji, takže tam nemìli takový rámus jako lidé, kteøí bydleli blíž k centru. No, a abych se nerozepisoval o tom, co ten rámus všechno dìlalo, tak zaènu psát pøímo o nich. Perníkovi byla velice zajímavá a legraèní rodina. Maminka Hana Perníková byla hodná a spravedlivá, ale tatínek byl sice také moc hodný, i když, jak se dále doètete, nìkdy pøispíval ke klukovinám dvou klukù, které mìli. Tatínek se jmenoval Jiøí a kluci Martin a Láïa. Mìli také psa Alíka. Také mìli docela dost pøátel a to nìkdy pøispívalo k legracím a zážitkùm, o kterých se doètete. No, a teï už víte, kdo je rodina Perníkových. 2. kapitola Zaèátek prázdnin a co se vlastnì stalo To bylo jednoho prvního èervence. Martin a Láïa se radovali, protože zaèínaly prázdniny, jak jste už mohli vyèíst z názvu tohoto pøíbìhu. Nebyli šastní jenom kluci, ale i tatínek a maminka. I pes Alík byl trošku šastnìjší, než jindy. V celém domì vládl klid a pohoda, jenom kluci šli ven, a tím to celé zaèalo. Když vyšli pøed dùm, tak se Martin zeptal: „A co vlastnì budem dìlat?” Láïa mu odpovìdìl, že neví, ale že urèitì nìco vymyslí. Kluci nebyli žádní vzoròáci, uèení jim šlo sice dobøe, ale hloupostí se nadìlali až až. A tak Láïa za chvíli øekl nadšenì: „Já vím, co! Pùjdeme se podívat do mìsta!” A tak šli. Ve mìstì se nejprve dívali na auta, projíždìjící kolem, a potom pøešli pøes hlavní silnici. Octli se ve mìstì, mezi lidmi a domy. Když si dost prohlédli mìsto, tak se vraceli a pøemýšleli, co budou dìlat, až pøijdou domù. Nevymysleli nic, ale maminka už pro nì mìla pøichystanou práci, vìšení prádla. Kluci byli rádi ze dvou dùvodù. Zaprvé, že se aspoò nenudí a zadruhé, že si trochu užijí legrace. To byste nevìøili, co se pøi takovém obyèejném vìšení prádla dá dìlat. Mùžete si hrát tøeba na to, že jste vyvìšovaè plakátù nebo vyhlášek. A vtom to zaèalo, protože se rozpršelo a maminka øekla, a to prádlo zase rychle sundají dolù. To už ovšem taková zábava nebyla, ale udìlat se to muselo. Po dešti se to prádlo zase muselo povìsit a kluci i maminka se báli, aby znovu nezaèalo pršet. Tentokrát ale nepršelo, ale kluci byli po té práci, jako by si prohlédli Prahu a Liberec dohromady. A tak konèí další pøíbìh rodiny Perníkových. 3. kapitola I klacek je k nìèemu Bylo odpoledne a Martin a Láïa nemìli zase co dìlat. A když zjistili, že doma žádná zábava nebude, tak šli ven. Láïa položil svou obvyklou otázku: „Co zas budem dìlat, když doma se nudíme jak u muèednickýho kùlu?” Martin se jenom zasmál: „Ty indiáne. Náèelník Chytrá Hlava zatím na nic nepøišel?” „Hele, nech toho a pojï nìco vymyslet,” vyhnul se hádce Láïa. Martin pøemýšlel, až vymyslel. Byla to myšlenka, jakou si nedovedete pøedstavit, protože najednou øekl: „Hele, klacek. To je hraèka pro mì. Najdi si nìjakej taky, nebo jestli má náèelník Chytrá Hlava nìjaký jiný nápad, a jej tedy poví.” „Zase mì pøevezl!” pomyslel si Láïa, ale neøekl nic. Šli ukázat mamince, co si našli za hraèku. Maminka se divila. A vtom se pøestala divit, protože najednou „cvak!” A byla tma. „A sákryš! Vypli nám elektriku,” zaklel trochu tatínek. Teï byla dobrá rada drahá, když vtom Láïa vykøikl: „Eštì, že jsme si vzali ty klacky, Martine, protože teï nám mùžou posloužit jako svíèky!” „No vida,” zasmál se Martin, „náèelník Chytrá Hlava…” „Nech si tu Chytrou Hlavu, ty rádio jedno. Pøelaï na jinou stanici, napøíklad 99,0 megahercù.” „Nóó, jóó. Už jsem zticha.”

ryba – Aòa Pavelková

„Nechte toho,” øekla maminka, „Láïa má náhodou dobrý nápad, Martine. Deme na vìc.” Najednou „cvak!” a bylo zase svìtlo. „To byl vynikající nápad, ovšem na delší èasový úsek,” øekl posmìšnì Martin. „Teï mluvíš fakt jako rádio. Raèi to nech na tom Radiožurnále, nebo co to je.” A tak skonèil další z pøíbìhù o rodinì Perníkových a jejich záležitostech. 4. kapitola Televizní Láïa To jsem vám ještì neøekl, že Martin a Láïa mìli rádi televizi. Láïa ji mìl samozøejmì radši, protože byl menší a mìl ji prostì radši. A tak jednou nemohli dostat Láïu od televize. Chtìli to udìlat proto, protože tatínek se chtìl dívat na nìjaký dùležitý hokejový èi fotbalový zápas. Proto si usmysleli, že televizi odstìhují pryè, aby ji Láïa nenašel. Tak se i stalo. Televizi dali do sklepa a èekali. Za nìjaký èas televizi vrátili zpìt do bytu, ale Láïa se na ni zase poøád díval. Najednou pøišel Martin s nápadem: „Podívejte se. Nechte ho, a se dívá, a ruèím vám za to, že za pìt dnù bude z toho úplnej ululum.” Tak to tedy zkusili. Láïa se tedy díval dlouho do noci, až usnul. A tak televizi vypnuli, aby aspoò nìco ušetøili – už dost platili za to, co Láïa prokoukal – a èekali, co se stane. Druhý den Láïa zase sedìl u televize a tak to šlo po tøi dny. Pátý den Láïa vstal a øekl: „Mami! Vystìhujte tu televizi z domu, protože… to nejde! Mnì se zdaj takový hrozný sny. Zdálo se mi, že „èíslo 5” zabil Sandokan a že k princeznì ze mlejna pøišel milionáø a zeptal se jí, jestli by chtìla riskovat na kolotoèi. A potom tam pøišel Volkr Texas Renžr a namlátil Veèerníèkovi, až odletìl na výzkum Marsu a Apollem 13 se vrátil do Z pekla štìstí. A potom ješt셔 „To staèí, Láïo. A teï ses dozvìdìl, že televize není život, a proto ji nevyužívej víc, než potøebuješ.” A tak skonèil další z mnoha pøíbìhù rodiny Perníkových. 5. kapitola Ve tmì Vítám vás u dalšího pøíbìhu rodiny Perníkových. Øíkám to proto, protože dnešní pøíbìh bude zvláštní. To si jednou Martin a Láïa usmysleli, že udìlají nìco, co bylo legraèní a z hlediska dospìlého trochu nepøíjemné. Øekli si, že rodièe v noci postraší. A tak si jednou v noci vzali baterky a dali si na sebe bílé ruèníky a plížili se potichu k ložnici. Jenže, tatínek s maminkou si taky øekli, že je pùjdou postrašit. A když kluci zaklepali, tak jim otevøely strašidla v plné kráse. A zaèalo to. Všichni se v té tmì zaèali motat, nìkteré baterky upadly a tak se strašilo jak na hradì Okoøín. Všichni se tam strkali a maèkali a vžduchali, až probudili sousedy. A jak vešli, aby si stìžovali, tak se strašení rozjelo po celém domì. Celý dùm se strašil navzájem a všude to huèelo a blikalo a køièelo a kvièelo a dìlalo to hrozný rámus. Když vtom nìkdo vykøikl: „Tiiiiiiiiichooooooooooooooooo!!!!!!!!!!” A všechno naráz jako když utne. Všichni se stìhovali do svých bytù a po strašení nebylo ani památky. No, a jak to vypadalo u Perníkù? Mùžu vám øíct, že strašnì, protože celé strašení zaèalo u nich. Chtìli si na ten nepoøádek posvítit, ale nešlo to. Mezitím, co se tady strašilo, tak Martin a Láïa šli k rozvadìèi a vypnuli proud v celém domì, což se od nich dalo èekat. Maminka je tam poslala podruhé, aby ten proud zase zapnuli. A tak skonèila pátá kapitola o rodinì Perníkových. 6. kapitola Jak je to s Perníkovýma ve škole Samozøejmì Láïa a Martin chodili také do školy, ostatnì jako každé dítì. Uèili se docela dobøe. Martin chodil do tøetí a Láïa do první tøídy. O pøestávkách si spolu moc nehráli. Láïa si hrál se svojí tøídou a Martin taky. Každá tøída dìlala o pøestávce nìco jiného. Ve vyuèování se nìkdy bavili a nìkdy ne. Ve škole to s nimi bylo prostì normální, jako s každým jiným. To je krátká kapitola o tom, jak se daøí klukùm Perníkovým ve škole.

Ota Vašák

divoká rodina Byla jedna praseèí máma a ta mìla 8 dìtí – 3 holky a 5 klukù a taky tátu. Strašnì dobrá rodina. Jednou se museli pøestìhovat, protože tam pøišli lovci. Tak utíkali, co jim nohy staèily. Utekli na bezpeèné místo (aspoò se jim zdálo bezpeèné) a tam si našli domeèek. Ale pøesto je tam lovci našli. A poøádnì je drželi. Ale nakonec zjistili, že se stìhovat nemuseli. To lovci nebyli. Byli to myslivci, kteøí poèítali zvíøata v lese. A pak jim dokonce dali i jídlo a odešli. Prasata se potom vrátila do svého starého domeèku. Máma: Táta:

Táto, pojï se podívat!!! Krásné dítì. Je jich víc? Nemohu je spoèítat! Máma: Pìt, šest, sedum, osum! Táta: Kolik? Máma: Osum! Osum! Táta: Jù, co je tohle? Máma: To je mùj ocas!!! Táta: Jdu na procházku. Máma: Chrrrr pšííí… 1. dítì: Mami, chci se najíst. Jo! Všechny dìti: Jo! Jó! Jó! Máma: Ticho! Až se táta vrátí. Všechny dìti: Táta! Juchù!!! Vypravìè: Táta pøišel celý smutný. Táta: Rodino, stìhujem se! Lovci! Všichni: Ach! Máma: Dìti, neloudat se! Táta: Krásné místo. Máma: Tady nás lovci nenajdou! Táta: Do stavìní! Alou! Všichni: Krásný domeèek! Vypravìè: Pak tam zùstali, ale lovci stejnak pøišli. 1. lovec: Ticho! Nìco slyším. 2. lovec: Asi to není všechno! 3. lovec: Asi! Jenom asi!

Všichni: 3. lovec: 1. lovec: 3. lovec: 2. lovec: 1. lovec: 2. lovec: Vypravìè: 1. dítì: 1. lovec: 1. dítì: Máma: Táta: Máma: Dìti: Lovci: Máma: Táta: Dìti: Všichni:

Tebe se nikdo na nic neptal! Mlèím! Já už mlèím! Ticho! Jé, prasátka a divoká! Rychle! Poèítejme! Deset. Osum malých a dva velcí. Zapíšeme si to! Prasátka se mezitím vzbudila. To jsi ty, mami? (mezitím šahá na lovcovu nohu) Nejsem! Lovci! Áááááááááéééééééééùùùùùùùùùù! Vstávej! Rychle! Co? To! Ááááááééééééééééééùùùùùùùùùùù! Nemusíte se bát, jsme jenom myslivci, kteøí poèítají zvíøata v lese. Uf! Uf! Uf! Jsme rádi, že to tak dobøe dopadlo.

Verèa Marèíková

zlodìjský pøíbìh Michal Zich

Jednoho dne ráno pøišel detektiv Tom Shark do banky a vidìl tam všechno rozházené. Jak pøišel domù, hned zaèal pátrat, kdo to asi mohl udìlat. Za šest dní už vìdìl, kdo to udìlal. Ten, kdo to udìlal, vìdìl, že detektiv Tom Shark ho hledá. Zlodìj ho chtìl co nejdøív zabít! Za 1 týden pøišel Tom Shark po práci a byl tak unavený a sedl si do køesla. Za 30 minut se probudil a slyší nìjaké kroky. Jde se podívat ke dveøím a je to zlodìj. Zlodìj slyší Toma Sharka a vytáhne pistol a støelí!! Tom má naštìstí neprùstøelnou vestu. Zlodìj se diví. Tom vybìhne a vyrazí dveøe. Dveøe spadnou na zlodìje

a Tom zlodìje odvede na policii a má klid. Úryvek: Tom Shark pøijde do banky a ptá se: „Co se tady stalo?” Vedoucí banky øíká: „Nìkdo pøes noc vykradl banku.” Tom se zamyslí a øekne: „Budu se snažit dostat toho zlodìje.” Tom za šest týdnù vìdìl, kdo vykradl banku a øíká: „Toho zlodìje musím dostat!” Zlodìj vìdìl, že ho Tom hledá a øíká: „Toho Sharka musím dostat!” Zlodìj pøišel k Tomovi domù a øíká: „Vylez, Sharku, zabiju tì!” Tom spal a jak se vzbudil, šel ke dveøím a øíká: „Co chceš, kdo jsi?”

kamarád zlodìj Verèa Marèíková, Bára Petøíèková

— Ahoj, Katko, z kama jdeš? — Ze školy. — Hmm, já taky. — Nevíš, kolik je hodin? — Náhodou vím – 12:48. — Já už musím jít. — To je škoda, chtìl jsem si s tebou hrát. — Tak já ještì nepùjdu. — To je dobøe. Nechceš jít k nám? — Dobøe, Mirku. Ale, kde mám aktovku? — Ježkovy voèi, támhle s ní bìží nìjaký kluk! — Hej! Poèkej, ty kluku mizernej! To je moje aktovka! Mirku, chy ho! — Jasnì! Nebude vìdìt, kdy se narodil! — Bez aktovky nemùžu domù! — Neboj, chytnem ho spolu. Obklíèíme ho. Já pudu zleva a ty bìž zprava! — Dobøe. Ale doufám, že mi nedá do nosu. — To by si zkusil! Zlodìj jeden! — Tak já už bìžím! — Dobøe, já taky! — Uf! — Héhé, stejnì mì nechytíte! — Ale jó, už tì skoro mám. — Vra mi moji aktovku! Ale co s ní chceš dìlat? — No co! Tøeba ji prodám! — To zkus! — Já to nezkusím, já to udìlám! — Až tì chytím, tak si tì podám! — Mirku, už ho mám! — To je dobøe! Drž ho! — Neboj!

— Hej, pus mì! — Nepustím! — Vra jí tu aktovku! — No dobøe. — Na! — Dík! Když už tu aktovku mám, mùžeme si jít hrát. — To asi nepude. Zaprvé se musíme vypoøádat s tím klukem a za druhé už je 13:00. — To je pravda. — Coco vyvy sese mnou chcechcete nìnìco dìdìdìlat? — Ano. Jak se jmenuješ? — Tonda. — Proè jsi mi to vzal? — Zezeze srandy! — Doufám, že už to neudìláš! — Neneneboj! — Tak dost! Nech toho drkotání. — Dobøe. — Tak, kluci, nemohli bysme být kamarádi? — Bebeberu. — Nìco jsem øek, né! — Promiò. — No tak! Co jsem øekla? — Øíkám, že beru. — No dobøe. — Tak mír? — Jo. — Tak èau! — Ahoj! — Zdarec!

Kdy mi bylo nejhùø Byl jsem na høišti jako obvyklý den v létì. Bìžel jsem domù, ale pøejelo mi ruku kolo. Bylo to hrozné. Brácha hrál fotbal, vzal mì do náruèe, bìžel se mnou domù. Rychle mì vzali do auta. Jeli jsme do nemocnice. Kdy jsem byl šastný Jeli jsme k moøi do Chorvatska. Cesta v autì byla hrozná, ale jak jsme dojeli, bylo to tam krásné. Nejvíc se mi líbilo plavání na nafukovací matraèce. Poèasí bylo krásné. Jenda Kramoliš Kdy mi bylo nejhùø Mìl jsem jít do polepšovny. Když se maminka zlobila. Když jsem byl nemocný. Kdy jsem byl šastný Nejlepší bylo, když jsem dostal od dìdy 10 000. Pomáhal jsem se zahradou. Uložím je do banky. Matouš Chudej Kdy mi bylo nejhùø Jednou jsem mìla jít na turnaj a bolelo mì bøicho. Taka øíkal, že je to jenom tréma. Jak jsme se vrátili, tak jsem mìla šílené køeèe a jeli jsme do Valmezu. Tam mi brali krev a pak mì dali do pokoje a tam byly 3 holky. Dali mi vánoèku a nechtìli mì pustit, ale mamka je pøemluvila. Kdy jsem byla šastná Mìla jsem velikou radost, když jsme dostali Peryka. Jeli jsme si pro nìho do Jièína. Až jsme se vrátili, tak jsme dali Peryka do bedny od piškotù. Dávali jsme mu mlíèko a Bìtka spala v kuchyni. Aòa Pavelková

mix Verèa Marèíková

+/–

Z

Zubatá Zuzana za zdí zakopávala zips. Zeï ze zakopávání zívala. Zuzana zebru zlíbala. Zebra zívala. Zakopávali zeï. Zuzanì se zebra zalíbila. Zuby Zuzanì zívaly. Zebøe se Zuzana zalíbila. Verèa Marèíková

Rozhovor s mimozemšanem

„Ptᚠse, jak vypadá èlovìk? Dobrá, povím ti to. Èlovìk má hlavu a ta hlava je kulatá a rostou na ní vlasy. V hlavì máme mozek a tím mozkem myslíme. Zepøedu má hlava dvì díry a v nich dvì oèi a tìma se díváme. Oèi mùžeme zavírat, otvírat nebo s nimi mrkat. Pod oèima je nos a tím pøijímáme rùzné vùnì a pachy a rozpoznáváme je a když jsme nemocní, tak nosem smrkáme. Pod nosem je pusa a tou jíme, pijeme, lížeme a hlavnì mluvíme. Pusu mùžeme též otvírat a zavírat. V horní i v dolní èásti pusy jsou zuby a uprostøed je jazyk. Boky hlavy se nazývají tváøe a nad nimi jsou uši a tìma posloucháme. Hlava sedí na krku a krk na tìle. Po bocích tìla jsou ruce a tìmi vykonáváme rùzné úkoly – napø. bereme vìci, házíme atd. Tìlo je posazeno na nohách, na kterých chodíme.” Vojta Polášek

Dìdeèek nemá rád høiby

Mám tu rád všechny kamarády a lidi. Pozor, je tu hadovec. Moje dìti jsou hodní. Pomáhají lidem a za to si vydìlávají každý 100 Kè. Krokodýl Macek. Je to dobrý hrdina a za to, že je žena, najdu ji manžela. Ondra Pekaø

Kosmonaut

Zaèal jsem s kosmonautickou školou. Bylo to tìžké, ale kosmonaut je lepší povolání než uklízeè na mìstì. A na vysvìdèení jsem mìl 1,1,1,1,2,2,5,1,1,4,3. A potom jsem šel na výšku. Na výšce to byla nuda, už jsem si pøipadal jako kosmonaut. A pak jsem se doèkal. Ale stejnì jsem na Mìsíc neletìl, mìl jsem spalnièky, moji kamarádi letìli sami. TomᚠKratochvil

Problém

Jmenuji se Tonda a mám velký problém: nemám psa!!! Možná vám to pøijde smìšné, ale když nemáte žádné pøátele, tak ho potøebujete. Víte, já mám jednoho vyhlídnutého, ale furt ho nemùžu chytit. O prázdninách pojedu na severní pól, už tam vlastnì jsem. Jdu, jdu a najednou mì zavalí lavina a vyhrabe mì pes. Od té doby mám krásného psa. Hurá!!! Bára Petøíèková

Tatínek

Já jsem pøišel v pátek ze školy, zazvonil jsem na zvonek u dveøí. Dveøe se mi samy otevøely. Šel jsem dál a za dveømi byl nìjaký èlovíèek a udìlal na mì baf. A to byl mùj tatínek. Pøijel nám z lázní. Filip Hatlapatka

Táta a máma doma

Táta je na poli a máma je v lese. Táta jde za ní. Potkají Toma a Tom se ptá: „Kde jsou borùvky?” „Tome, nikde nejsou borùvky, je zima. Borùvky jsou na jaøe.” Tom jde domù. Máma jde domù. Táta jde domù. Filip Hatlapatka

Hradec

Táta zamyká dùm. A já jdu do auta. A táta startuje auto. A já už spím v autì. A já jsem se probudil. Táta jede do Hradce. V Hradci byla bouraèka. Ondra Mráz

Míša Holubová

Krteèkova žena Krteèkova žena má jméno Božena. Hrabe se v hlínì, koupe se v mlýnì. Suší se v sušáku, hrabe se v zobáku.

Pája Procházková

Harry Potter

Harry Potter, to je kluk, ten má brýle jako puk. Chloupek hlídá tajné dveøe, jsou tam òáké divné keøe, je tam kámen jako hrom, chce ho ukrást Voldemort!

Èím budu

Já chci být hokejistou a doktorem a boháèem, ale když nebudu tím boháèem, co budu dìlat? Aha, vlastnì budu hokejistou anebo doktorem. Seba Kitzberger

Brácha se poranil

Brácha jel na kole domù a my máme doma štìrk. Brácha jel moc rychle a neubrzdil to. Pøepadl pøes øídítka a mìl bøicho od krve a my (jako babi, dìda, já, brácha, mamka, taka) jsme s ním jeli do nemocnice. Tam ho ošetøili a jeli jsme celá rodina domù. I s bráchou. Míša Holubová

U taky

Jeli jsme vlakem za takou. Už jsme u taky. Taka mi pustí poèítaè a já hraju, babièka vaøí obìd, dìda si ète a já hraju Diablo II Datadisk. Potom babièka zavolá: „Pojïte jíst!” a já obìdvám. Potom jdeme na pohár na procházku. Taka mi koupí Sprite. Potom jdeme za klukama a potom jdeme domù. Matouš Nohavica

Kouzelné deštivé poèasí

Dnes není moc pìknì, ale nudit se nebudeme. Máme pøece televizi. „Je Medvídek Pú,” navrhla Jana. „Ne, je formule 1!” „V žádném pøípadì, na Primì je Sauna!” „Mami, Jana bulí!” „Jani, co se stalo?” „Kape mi za krk.” „Co, co? Je dìravá støecha, nové tašky nemáme!” „Mami, mùžeme se pøevléct do plavek?” „Blbneš?” „Hele, ta koèka plave.” „Zavolejte strýcovýmu kamarádovi!” „Je na komínì.” „Co tam dìlá?” „Nevím, ale na støechu vede hadice.” „Já ho pøetrhnu! To on nám udìlal z našeho moc hezkého domu moøe!” Nikola Vašutová

Pøíbìh (rod støední)

Bylo jedno ptáèátko a to se šlo koupat. Mìlo s sebou nafukovací lehátko. Chodili se koupat do malého koupátka, které bylo blízko jeho obydlí. Když pøišlo ke koupátku, uvidìlo, že je tam kotì. „Co tam dìláš?” zeptalo se. „Ále, spadlo jsem tam.” „Tak to já ti pomùžu ven,” nabídlo se ptáèe. „Budeš moc hodné.” Ptáèátko vytáhlo kotì ven. Ale jak ho vytáhlo, tak ho kotì sežralo. Ptáèátko: è.j., 1.p., vzor mìsto Lehátko: è.j., 4.p., vzor mìsto Koupátka: è.j., 2.p., vzor mìsto Obydlí: è.j., 2.p., vzor stavení Koupátku: è.j., 3.p., vzor mìsto Kotì: è.j., 1.p., vzor kuøe Ptáèe: è.j., 1.p., vzor kuøe Ptáèátko: è.j., 1.p., vzor mìsto Kotì: è.j., 4.p., vzor kuøe Kotì: è.j., 1.p., vzor kuøe Vojta Polášek

g

a

l

e

r

i

e

h r d i n ù Bára Petøíèková, Aòa Pavelková, Verèa Marèíková, Ota Vašák, Seba Kitzberger, Ondra Pekaø, Tom Kantor, TomᚠKratochvil

1

literární pøíloha žákù druhého stupnì

rychlé šípy JAROSLAV FOGLAR

RYCHLÉ ŠÍPY JAKO KOMIX è

Napsal: Jaroslav Foglar Nakreslili: Jan Fisher, Václav Junek, Bohumír Èermák, Marko Èermák Vydalo nakladatelství: Olympia roku 1999

ŽIVOTOPIS

Jaroslav Foglar se narodil 6. èervence 1907 v Praze - Nuslích v Benátské ulici è.3. Studoval Veøejnou obchodní školu. Zamìstnán byl jako úøedník, pedagogický pracovník, odpovìdný redaktor èasopisù Mladý hlasatel, Junák a Vpøed. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštìvuje skautský oddíl 48.klub oldskautù Jestøábi, podle kterého pozdìji dostal i svoji pøezdívku Jestøáb. Jako tøináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseò Mìsíèní noci. V roce 1921 se mu naskytla možnost vstoupit do 34. pražského oddílu „Ohnivci“. Jeho první publikovaná povídka Vítìzství vychází èasopisecky roku 1923 a je vlastnì prvním krùèkem ke spisovatelské dráze. Po ukonèení Obchodní školy pracuje jako úøedník a o prázdninách vede skautský tábor, kde poprvé zavítá do Sluneèní zátoky na øece Sázavì. Po návratu z tábora se 34. pražský oddíl sluèuje se slavnou Dvojkou. Oddíl Jestøábi tam pøechází za jeho vedení pod názvem „Hoši od Bobøí øeky”. Po šedesáti letech nepøetržitého vedení pøedává oddíl v roce 1987 svému nástupci a øadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na svìtì. První Foglarova kniha – Pøístav volá (pùvodní název „Modrý život Jiøího Dražana”). Následuje redaktorské pùsobení v èasopise Mladý hlasatel a vydání knížky Hoši od Bobøí øeky s ilustracemi Z. Buriana. Po válce rediguje Foglar èasopis Junák, brzy však odsud odchází pro názorové neshody, aby založil nový èasopis – Vpøed. První „foglarovské” èíslo Vpøedu (è.18) vychází 9.4.1946 s  Rychlými šípy na titulní stranì. Tento èasopis ukonèil svoji èinnost v roce 1948. V padesátých letech Foglar pùsobí jako vychovatel v domovì mládeže pod dohledem STB. Ani v tuto dobu nepøestává psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná Øásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji zaèínají vycházet Rychlé šípy i s novými pøíbìhy, kreslenými Marko Èermákem.

V sedmdesátých letech se spisovatel vìnuje pøevážnì práci s oddílem, publikuje pouze èasopisecky. Z tohoto období pochází kniha Nᚠoddíl, podložená více než šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu. Ve vìku 102 let umírá 18. února 1980 Foglarova maminka. Osmdesátá léta jsou poznamenána spoluprací s výtvarníkem Karlem Saudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád. Po „sametové“ revoluci roku 1989 má Foglar plnì otevøenu cestu k ètenáøské veøejnosti. V nakladatelství Olympia vydává Stínadelskou trilogii – Dobrodružství v temných ulièkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouøí, Tajemství Velkého Vonta). 18.listopadu 1992 je spisovatel pøepaden dvìma uèni, kteøí ho chtìjí okrást o peníze. Ubrání se a zavolá o pomoc. Od jara 1995 je J. Foglar dlouhodobì hospitalizován v nemocnici, ale podle možností dál vyjíždí na besedy se ètenáøi. K devadesátinám J. Foglara a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera poøádá Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu s názvem „Po stopách Rychlých šípù”. Vychází jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobøí øeky s pamìtním listem. V roce 1998 se v televizi objevuje pøi setkání s dr. Karlem Burešem po neuvìøitelných padesáti letech. A v listopadu vychází v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípù se všemi dosud vydanými pøíbìhy. 23. ledna 1999 umírá po delší nemoci v Thomayerovì nemocnici. Jestøáb odletìl, ale vìøme, že jeho postavy z knížek budou žít dále. TomᚠMièunek

OBSAH DÍLA

Je to kniha komixù, kterých je 315, a ve kterých vystupuje 5 klukù, kteøí si øíkají Rychlé šípy. Jejich pøezdívky nebo jména jsou Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Èervenáèek a Rychlonožka. Èasto bojují s Èernými jezdci a Bratrstvem koèièí pracky. Jsou bodøí, hodní a pomùžou každému. Obsah jednoho pøíbìhu: jednou jeli Rychlé šípy tzv. „elektrikou”. Omdlel øidiè a bodré Rychlé šípy šli do akce. Mirek, protože jako malý jezdil na plošinì za øidièem, vìdìl co má dìlat. Podaøilo se mu tramvaj úspìšnì zastavit a dostali za to to, že mohli øídit tramvaj. Matìj Petøíèek

VLASTNÍ NÁZOR

Tato kniha je o partì klukù jménem Rychlé šípy. Jezdí na výpravy, kde zažívají hodnì dobrodružství. Jsou hodnì vynalézaví a hodnì jim to myslí. Na všech možných místech dìlají dobré skutky. Líbí se mi to asi i proto, že je to o klucích v mém vìku.Tato knížka mne hodnì bavila. Mám rád komixy, takže asi proto. Je to dobøe namalované. Líbí se mi to asi nejvic z knížek, které jsem od nìho èetl. Je to hodnì dobrodružné a je to i o chrabrosti Rychlých šípù. Ale mám pocit, že to pán Foglar s tím tak trochu pøehání, a vnucuje to i nám. Myslím si, že kdyby se nìkdo choval tak jako Rychlé šípy, tak ho ostatní budou mít za blbce. Ale tohle byl jenom mùj názor. Ondra Blinka a Matìj Petøíèek

hobit aneb cesta tam a zase zpátky

J.J.R.TOLKIEN ŽIVOTOPIS

John Roland Revel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, hlavním mìstì Oranžského svobodného státu a zemøel v Bournemouth v Anglii 2. záøí 1973. Roku 1900 zaèal Roland chodit do školy KRÁLE EDWARDA, proto bylo pro rodinu nutné se pøestìhovat blíže ke spoji do mìsta. V roce 1919 získal v OXFORDU diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pìti letech ve stejném oboru se stal profesorem. Tolkien zùstal po zbytek života katolíkem. Tolkien byl vìdec.

POPIS BILBA PYTLÍKA

Bilbo je malý, zakrslý a tlustý hobit. Hobiti bydlí v norách, mají velké zásoby jídla a pití (hlavnì pivo). Jezdí na ponících a rádi se starají o zahradu. Lidé jim kvùli malému vzrùstu øíkají pùlèíci. Na svoje narozeniny nedostávají dárky, ale dárky rozdávají.

VLASTNÍ NÁZOR: POCITY Z HOBITA

NÁZOR NA FILM

Pán Prstenù: Spoleèenstvo prstenu je velice dobøe zpracovaný film, ale pøesto jsem trochu zklamán, protože byly vynechány nìkteré dùležité momenty (napøíklad když je Spoleèenstvo u paní Lorién, tak najednou bum a všichni mají na sobì zelené pláštì místo toho, co mìli pøed chvilièkou a ani nebyla scénka s tím, jak ty pláštì dostali). Pro toho, kdo Pána Prstenù èetl, tak bude lehce zklamán, ale 90% filmu se bude skvìle bavit. Pro ty, co Pána Prstenù neèetli, tak to bude super film. 99% filmu budou nadmíru spokojeni a film je možná naláká k pøeètení knihy. Ovšem ne všichni budou spokojeni, a tak veliká menšina bude nespokojena. Film jednoznaènì stojí za vidìní a i za ty peníze to stojí za to.

Hobit se mi hodnì líbil. On by to byl docela obyèejný pøíbìh kdyby Tolkien nevytvoøil tak jedineèný svìt Støedozemì. Vymyslel hodnì ras, mìst a myšlenek. Tolkienùv svìt má jedineèné osobnosti s velikou charakteristikou, proto je oblíbený mnoha lidmi. Hobit je zajímavá knížka, ve které se odehrává mnoho zajímavých chvil – od zábavy po temnotu. Tolkien má neskuteènou schopnost popsat dìj velice jasnì.

Jirka Procházka

Jirka Procházka

O FILMU

Tolkienova sága o boji dobra se zlem, odehrávající se v mytické Støedozemi, se stala jednou z nejvlivnìjších knih 20. století. Prodalo se jí více než 100 milionù výtiskù, studie ji pøirovnává k Bibli. Poèet lidí, pro nìž pøedstavuje tu nejlepší možnou zábavu obléci se do kostýmu hobita, pøilepit si chlupy na chodidla a vyrazit s meèíkem do lesa, se odhaduje celosvìtovì na 10 miliónù. Na první pohled bylo pouze otázkou èasu, kdy se Tolkienových knih zmocní Hollywood a promìní je v milióny prodaných vstupenek. Jenže Pán prstenù nemìl být nikdy zfilmován. Tolkien filmaøe a Hollywood nenávidìl, všichni mu pøipadali jako vydøiduši anebo blázni, a nejvíc ze všeho prý nesnášel animované Disneyovky. V jednom z dopisù synovi Christopherovi napsal, že pøi úvahách o prodeji filmových práv se bude muset rozhodnout, zda zvolí cestu „umìní nebo hotovosti“, a že žádná z existujících možností nenabízí ani jedno, proèež se rozhoduje filmová práva neprodat. Proti vùli svého syna a spolupracovníka profesor v nesnázích nakonec prodává svou duši hollywoodskému ïáblu. Režisér Peter Jackson toèil tøi filmy najednou s malou filmovou spoleèností na rodném Novém Zélandu, který mu poskytl skvìlé podmínky. Jackson øídil najednou pìt štábù na pìti místech pomocí telekonference. Zburcoval celý Nový Zéland, který mu poskytl i svou armádu, jejíž vojáci chodili v pøevlecích za skøety a ve volných chvílích lepili plastikové lístky na opadané stromy hvozdu a jiné práce. Vysušil bažinu a na jejím místì vybudoval hobití nory. Byl to maratón a obrovský výkon, kterého si brzy všimnul celý filmový svìt a zaèal mu fandit. Lidé si kupovali letenky a letìli na Nový Zéland nabídnout pomoc. Dìlo se tu nìco nenormálního – nejvìtší film Hollywoodu není nakonec produktem chladných a vypoèítavých velkých studií, ale dílem lásky a nadšení. A uprostøed toho šílenství šmajdal usmìvavý chlapík v kraasech a s chlupatýma nohama, který to všechno zpùsobil. V Londýnì vycházeli lidé z kin a plakali. Po deseti dnech od premiéry prvního filmu se producentùm už vrátily vložené náklady na natoèení všech tøí filmù (270 miliónù dolarù).

válka s mloky

KAREL ÈAPEK ŽIVOTOPIS

Karel Èapek se narodil v Malých Svatoòovicích 9. ledna 1890 do rodiny báòského lékaøe. Roku 1914, tedy v kvartì, vstoupil do tajného studentského debatního spolku pokrokáøského zamìøení a sebevzdìlávacích cílù. Stává se èlenem jeho výboru. Na konci roku dostává doporuèení opustit školu kvùli tajnému spolku, èímž je ze školy vylouèen. Po ukonèení studií byl spolu s bratrem zamìstnán v Národních listech. Pozdìji Èapek se svým bratrem Josefem pøešli do Lidových novin. Na jejich stránkách rozvinul svoji žurnalistiku. Byl nazýván doktorem filozofie. Jeho dobrým pøítelem byl T. G. M. a napsal o nìm knihu. Podnikal cesty do Itálie, Anglie, Španìlska a do Holandska, s manželkou Olgou Scheinpflugovou i do Skandinávie.

OSTATNÍ DÍLA

Nejznámìjší knihy: Ze života hmyzu, Adam stvoøitel. Také napsal s bratrem R.U.R. V této knize bylo poprvé obsaženo slovo ROBOT. Napsal také Krakatit, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, vydané na konci 20. let. Vìtšina románù byla zfilmována. Mimo jiné napsal Válka s mloky, kterou nìkteøí z nás pøeèetli. Tato knížka, kterou jsme mìli k dispozici, je 18. vydání

VLASTNÍ NÁZOR

Když jsem tuto knihu zaèal èíst, tak ze zaèátku se mi nelíbila. Dìj byl o nièem, protože v nìm vystupoval kapitán van Toch, který o sobì nìco øíkal, napø. že je opilý obchodní agent, køíženec mezi Kubáncem a Portugalcem, atd. V této knize se mi líbilo, jak ten dìj pøecházel do tzv. HORORU, a napøíklad se mi líbilo, jak se mloci rozmnožili a jak zaplavili mnoho státù. Také mì velmi zaujalo, jak se mloci dokážou nauèit lidským zvykùm. Tato kniha mì postavila na nohy. Knížka se mi velice líbila. Názor zpracovali: Jan Doležal, TomᚠKonvièný

Už dlouho se mi žádná knížka nelíbila a myslel jsem, že se mi i tato knížka nebude líbit, ale naopak. Nejenom pro ty záhadné mloky, ale i v tom, že spisovatel popisuje vìci tak, že si je musíte vybavit, i kdyby jste nechtìli.

Ukázka z pøedstavení KRAKATIT

mládí v hajzlu C.D.PAYNE

C.D. Payne se narodil v roce 1949 v Akronu (stát Ohio). Ve mìstì plném továren a vlezlé zimy. Vyrùstal obklopen láskou svých rodièù a tøí sester. Vystudoval Harvard College. V roce 1971 absolvoval a zaèal svùj život jako redaktor, poté jako fotograf, reklamní agent, grafik, sazeè, výrobce nábytku a hraèek. Napsal tøi díly Mládí v hajzlu a poté Holubí mambo. Dnes je k dostání i ètvrtý díl Mládí v hajzlu.

OBSAH KNIHY

Patnáctiletý Nick Twisp si píše deník o tom, jak vidí celý svìt okolo sebe. Vypráví o situaci, ve které se ocitl, když se jeho rodièe rozvedli, a jak je oba nesnáší. Nick píše, jak s mámou, u které bydlí, a s jejím pøítelem Jerrym jeli k jezeru u Ukiahu. Tam se seznámí s dívkou jménem Sheeni. Do té se natolik zamiluje, že když se po týdenním pobytu vrací domù, nemysli Nick na nic jiného, než jak se k ní vrátit. Nickovi se zhroutil život a matce zemøel pøítel Jerry. Pro matku se Nick stává nesnesitelným synem, a když rozmlátí lincolna s pøívìsem a zapálí celou ètvr, pošle ho matka k jeho tatíkovi, který se mezitím odstìhoval za prací do Ukiahu. Nick se tak koneènì mùže dostal k Sheeni. Jenže život je krutý – Sheeni odjíždí studovat do osm set kilometrù vzdáleného mìsta Santa Cruz.

HOLUBÍ MAMBO

Další Paynovo dílo, které je trochu jiného žánru a to bajka. Vypráví o dvou ptácích, kteøí jsou souèástí vìdeckého výzkumu. Partièka fanatických ekologù je vysvobodí, ale jim se na svobodì nelíbí. V laboratoøi mìli totiž lehko dostupný chlast a cigára. Nakonec však pøijdou svobodnému životu na chu a užívají si ho.

POSTAVY KNIHY

Sheeni – Je to chytrá a hezká holka, která okouzlila Nicka. Umí využít každé situace k rùzným úèelùm, a to vìtšinou ne moc dobrým. Nenechá si ujít žádnou pøíležitost. Dokáže dobøe vodit za nos, jako v pøípadì Nicka. Prostì – je to pìkná mrcha! Matka – K Nickovi se chová strašnì. Patøí mezi matky, co si neuvìdomuji, že jim bylo taky patnáct let. Ale vydržet s klukem, který rozmlátí v city pøívìs s linkolnem. Tatík & štìtule – Nickùv otec vystupuje v pøíbìhu jako èlovìk, který je hodnì na ženské a hlavnì na mladé. S Nickem se schází, možná proto, že musí, ale hlavnì proto, aby mu Nick posekal trávník atd. Musí mu posílat prachy, což ho štve. Jeho pøítelkynì je mladá štìtule, která si užívá spokojený život s mužem v „nejlepších letech.” Wally – Jeden ze tøí patøièných nápadníkù. Je vysoký a hubený èlovìk. Je to èlovìk, který se nabídl pomoc Nickovi a jeho mamince. Wally vynaloží spoustu usilí, aby ho matka vidìla ne jako pøítele, ale chlapa. Miluje ji asi nejvíce z tìch tøí frajírkù. Je to fain chlap. I Nick ho má rád. Lance – Je to další z další matèiných borcù. Lance je oplzlý polda, který bere život stejnì jako povolání. Myslí si, že když má k nìmu máti nìjaké sympatie, tak je pánem domu a Nicka. No prostì nevlídnej polda!! Levák - Je to jedna z hlavních postav a Nickùv kámoš. Levák je kluk, který i pøesto, že má spoustu problémù kvùli Nickovi, stejnì ho bere jako kámoše.

Kniha se mi líbila, protože se èetla rychle, bylo tam takové napìtí. V knížce bylo hodnì sprostých slov a to se mi na ní líbilo. Nejlepší zážitky jsem mìl z Nicka a Leváka, kteøí dìlali ve mìstì dost velký bordel. Nelíbil se mi Nickùv otec, který ho jenom využíval. Nick k nìmu pøijel a otec hned: „Jdi posekat trávník a udìlej to to to a to,” a dostal za to pár doláèù. Knížku doporuèuji pøeèíst každému. TomᚠC.

Tuhle knihu by si mìl pøeèíst asi každý. Mladí by vìdìli, co je èeká, a starší by se na nì dívali trochu jinak. Ale tohle období si prožil, prožívá a prožije každý a nic mu v tom nezabrání. Tahle kniha není psaná jako ostatní, je psaná jako kdyby ji opravdu psal patnáctiletý kluk nìkde z Ameriky, a pøitom ji píše autor støedního vìku (asi vzpomínal na svá mladá léta). Tady se ètenáø vžije do dìje a nemùže pøestat èíst. První díl skonèí a druhý není k dostání a èlovìk je napjatý, jak to skonèí.

Mládí v hajzlu je podle mì kniha, která vypráví o tom, jak vidí vìtšina rodièù své dìti v období puberty. Hodnì se mi tato kniha líbila. V tom, jak byla napsaná, že se autor nedržel nìjakých pravidel, jak psát pro mládež. Líbila se mi i proto, že kdyby si jí pøeèetli lidi, kteøí na dnešní mládež nadávají, ale i rodièe, tak si myslím, že aspoò trochu zmìní pohled na vìc. Musí ovšem chtít a vìdìt, proè tuto knihu ètou.C. D. Payn je podle mnì zajímavý èlovìk, když napsal takovou knihu, pøesto, že vyrùstal obklopen láskou své rodiny.

Martin K.

John K.

asterix & obelix RENÉ GOSCINI

ASTERIX & OBELIX

souboj náèelníkù Øímané se rozhodli porazit Galy tak, že je zbaví jejich druida Panoramixe. Galùm tím pádem nebude mít kdo uvaøit kouzelný lektvar, který jim dodává nadlidskou sílu. Jednou šel Panoramix do lesa pro pár kouzelných bylin. Asterixovi se nelíbilo, že jde sám a spolu s Obelixem ho sledoval. Panoramix potkal zamaskované Øímany. Obelix mìl sebou menhir, který hodil po øímském vojákovi, ale trefil se do Panoramixe - ten ztratil pamì. Øímané se to dozvìdìli a rozhodli se udìlat souboj náèelníkù. Majestatix byl bez lektvaru ztracený. Asterix s Obelixem se pokoušeli na ten lektvar pøijít. Lektvar se nedaøil. Asterixe napadlo, že by Panoramixe mohl vyléèit druhý druid Amnezix. Zavolali ho k sobì do vesnice. Amnezix se zeptal, jak se to stalo, Obelix to pøedvedl na nìm – a Amnezix taky ztratil rozum. Právì se chystal souboj náèelníkù mezi Majestatixem a Aplusbejestixem. Obelix si poøád vyèítal to, co provedl a napadlo ho, že když po Panoramixovi hodí menhir ještì jednou, že by se mu mohl vrátit rozum. Souboj náèelníkù už zaèal. Obelix hodil menhirem po Panoramixovi, ten nabral rozum a narychlo pøipravil lektvar. Majestatix se to dozvìdìl, radostí nabral vìtší sílu a vyhrál. Pak zaèal boj proti Øímanùm. Galové mìli dost kouzelného lektvaru, tak vyhráli. Nakonec byla velká oslava.

Obelix: Nerozluèný Asterixùv pøítel je povoláním dodavatel menhirù a miluje divoèáky. Je kdykoliv pøipraven nechat všeho a následovat Asterixe do nových dobrodružství, hlavnì když v nich budou divoèáci a poøádné rvaèky.

MÙJ NÁZOR NA ASTERIXE

Pøíbìh se mi moc líbí, Goscini ho dobøe napsal. A když ètení komixu „Nesvár” chytlo i mì, tak urèitì chytne i vás – a nepustí! Pokud vás to nechytne jako mì, tak jste antiètenáøi a nemám vás rád. Ale když už – film taky stojí za shlédnutí, stojí to za tu srandu. Asterix a Obelix jsou fakt hustí. A mì se moc líbí. Abych nekecal, co? Ondra Matuš Panoramix: Ctihodný vesnický druid, sbírá jmelí a vaøí kouzelné lektvary. Jeho nejvìtším úspìchem je kouzelný nápoj, který dodává nadlidskou sílu. Panoramix má ovšem v zásobì ještì jiné recepty...

Asterix: Hrdina tìchto dobrodružství. .Malý váleèník bystrého rozumu, všemi mastmi mazaný. Bez váhání mu mùže být svìøeno jakékoliv nebezpeèné poslání. Asterix èerpá svoji nadlidskou sílu z kouzelného nápoje druida Panoramixe.

alchymista PAULO COELHO

ŽIVOTOPIS

Narozen 1948 Prozaik, dramatik, scénárista, novináø, autor písòových textù. Je to brazilský spisovatel. Pro brazilskou veøejnost byl známý jako textaø písní pro oblíbené zpìváky, nebo z programù televize. Jeho popularita zaèala až roku 1988, kdy vydal 1. román ALCHYMISTA. Èást roku 1988 strávil se svou ženou v Mohavské poušti, aby se vìnoval své duchovní cestì a pak podle svých zážitkù napsal knihu Valkýry. Vzbudil i mimoøádný ohlas knihou Mágùv deník, v nìmž èerpal ze svých zážitkù a duchovních cvièení na pìší pouti. Odvahu hledat svùj osobní pøíbìh – svùj osud, spojit se s neviditelným svìtem, vyprázdnit mysl a cítit se souèástí kosmu, se staly vùdèími motivy tohoto brazilského spisovatele, který napsal také nìkolik dìl o okultismu a magii. Byl také vyznamenán mnoha cenami.

OBSAH DÍLA

Je to kniha o cestì jednoho španìlského pastýøe, putujícího za zakopaným pokladem, který víckrát spatøí ve svých snech. Tou samou cestou musí naplnit svùj vlastní osud (pøíbìh) a poznat svìt, ve kterém žijeme. Bude muset zvládnout zkoušky, které ho potkají na této cestì. Musí jí projít s velkou odvahou a trpìlivostí, hodnì poznat sebe a dbát všech znamení, co ho potkají. Celou touto cestou ho bude provázet moudrý alchymista, který jej bude uèit, jak skrze viditelné vìci dojít k duchovnímu pouèení. Ukazuje mu, že jeho život mùže mít jiný smìr a to, že ho mùže vzít do svých rukou a prožít ho podle sebe.

VLASTNÍ NÁZOR

Vydat se hledat svùj osobní pøíbìh, naplnit své sny není tak snadné. Jsou rùzné pøekážky a odhodlat se je tìžké. Jestli chceš nìco uskuteènit, naplnit sny, musíš se nìèeho vzdát, ale nìco ti to pøinese. Kniha ALCHYMISTA je pøíbìh jednoduchý, ale v hloubce má ukrytý smysl. Pøíbìh mohl být jakýkoliv. Myslím si, že ne každý mùže hloubku té knihy objevit, nìkdo jen z èástí, nìkdo vùbec. Pro nìkoho to mùže být jen poutavý, zajímavý, neobvyklý pøíbìh. A to je vše. Nìkdo na to tøeba potøebuje èas, aby objevil víc, než jen ten pøíbìh. Tato kniha se mi líbila a hodnì dobøe se mi èetla. Podle mì ten poklad byla cesta za pokladem. Poznal lásku, øeè vìtru, slunce, dobrodružství, pøátelství, moudrost, ale i utrpení, rozlouèení, odhodlání, bolest – to co k životu patøí a nelze to obejít – NAŠEL SVÙJ OSOBNÍ PØÍBÌH. Vzala jsem si z toho spoustu vìcí a jedna z nich je to, že mùžu uskuteènit sny. Kamila Kolaøíková

Když jsem dostala za úkol pøeèíst tuhle knížku, tak abych pravdu øekla, moc se mi do toho nechtìlo. Jak jsem ji ale zaèala èíst, tak mì vzala nevídaným zpùsobem. Tahle kniha má v sobì nìjaké kouzlo, které ji dìlá velice zajímavou a poutavou. Velice dobøe se ète, a tak u ní èlovìk vydrží strašnì dlouho. Za svùj život jsem nepøeèetla moc knih jako je tahle. A jak vidím, tak je to škoda! Alchymista je knížka, na kterou v životì nezapomenu. Ukázala mi, jak žít svùj vlastní život a nenechat si do nìj nìkým cizím mluvit. Nemùžu øíct pøesnì, kdy mì napadla tahle myšlenka, a tak o tom nemùžu napsat nic víc. Je to velice individuální a myslím si, že každý, kdo tuhle knihu èetl, tak ví, o èem mluvím. Taky mi otevøela cestu ke svým, dosud nesplnìným snùm. Jak se v knize píše: „Když si nìco opravdu moc pøeješ, tak celý vesmír se spojí, aby se to splnilo“. Jana Koleèková

Kniha je o chlapci, který putuje za svým snem až do Afriky k pyramidám. Na své cestì pozná spoustu zajímavých lidí i svou budoucí lásku, ale protože chce dosáhnout svého cíle, vzdá se všeho a vydá se na cestu. V poušti najde poklad, o kterém se mu zdálo, a je rád, že se za ním vydal. Podle mì je tato kniha pøínosem pro lidi, aby vìøili i ve vìci, ve které vìtšina lidí nevìøí. Líbí se mi, jak je napsaná. Je napsaná zvláštním zpùsobem øeèi, které každý rozumí. Vypravìè v ní nepopisuje rùzné vìci moc podrobnì a taky se nezabývá zbyteènými malièkostmi. Je to zvláštní kniha se zvláštním pøíbìhem a to té knize dává šmrnc. Kniha se mi hroznì líbila a myslím, že když se do ní zaètete, dokážete ji pøeèíst i jedním dechem. Ète se velmi dobøe. Doporuèuji tuto knihu všem, kteøí chtìjí zažít s hrdinou Santiagem skvìlé putování, napìtí a zábavu. Linda Mischingerová Èasto,když otevírám novou knihu, kladu si otázku, jestli ji doètu do konce, nebo mì v pùlce pøestane bavit. Tenkrát, když jsem zaèala èíst Alchymistu, to bylo jinak. Nemohla jsem ani na chvíli odpoutat svou pozornost. Èím dál, tím víc jsem obdivovala autora, jak umí popsat vìci, které se nám zdají natolik jednoduchými a primitivními, že si jich obèas ani nevšímáme. Vìci, které jsou poøád s námi a kolem nás, aniž bychom o tom vìdìli. Podle mì, tato kniha má v sobì obrovské kouzlo. Kouzlo v tom, jak je napsána. Nejvíc na tom všem mì „bralo“ to, že se autor nezabýval dlouhými popisy a psal to tak, jak to cítil. Myslím si, že tohle je hodnì dùležité pøi psáni nìèeho podobného. Tato kniha mi pøišla hodnì blízká. Možná proto, že jsem prožívala každý dìj, co se v ní odehrával a vždy jsem se cítila jako hlavní hrdina, Santiago. Vždy, když se dostal do nìjaké situace, kdy se musel nìjak rozhodnout, ptala jsem se sama sebe, co bych na jeho místì udìlala já. Chvilkami jsem mu závidìla. Asi proto, že mìl možnost poznat nìco, co bych také ráda poznala. Pochopila jsem, že nic a nikdo na celém svìtì mi nemùže øídit a nìjak ovlivòovat mùj vlastní život, že bych mìla zprvu najít svoje já, a žít podle sebe, podle svých citù. Myslím si, že tato kniha rozhodnì stojí za pozornost, protože nebýt jí, tak si možná nikdy neuvìdomím to, že každý èlovìk musí svùj život doopravdy prožít, usilovat o nìj, zkusit pro nìj nìco udìlat. Marina Zelinská

staré øecké báje a povìsti EDUARD PETIŠKA ŽIVOTOPIS

Je to básník, autor knih pro dìti a mládež. Pøekládal pohádky a básnièky z nìmèiny. Od roku 1948 žije v Brandýse nad Labem jako spisovatel z povolání. V roce 1982 byl prohlášen zasloužilým umìlcem. Od 60. let se Petiška vìnuje hlavnì próze. První sbírky vydal rychle po sobì: Oèi vzlétajícho èasu 1946, Pražské orchestry 1947 a Slunce 1949. Potom na nìkolik let pøestal. Od 50. let Eduard Petiška píše hlavnì pro dìti a mládež. Dál Eduard Petiška napsal: Dìvèata, O dìtech a zvíøátkách, Jak krtek ke kalhotkám pøišel, Povìsti ze starého Egypta, Sedmikráska – pøeložil z nìmèiny, Ètení o zámcích a mìstech, Pøíbìhy, na které svítilo slunce.

NÁZOR NA KNIHU

Já mám názor na tuto knihu takový, že je tam všechno pouèné ale nìco i smutné. V povìstech se mi líbí to, že se z nich mùžu nìco dozvìdìt, co se mi bude hodit tøeba do školy. V knize je pøes 27 zajímavých pøíbìhù. Tuhle knihu znám ze školy, kde jsme si ji èetli. Když jsem nemocná, tak se nenudím, protože si mùžu pøeèíst nìjaký ten zajímavý a nìkdy i pouèný pøíbìh. Je to vlastnì mùj dìjepis.

OBSAH DÍLA

V této knize se seznámíme s dávnými øeckými povìstmi a bájemi. Jsou to osudy a pøíbìhy rùzných hrdinù. Jejich pøíbìhy mohou pro nás být pøíkladem, ale možná i výstrahou. Nad touhle knížkou mùžeme také pøemýšlet. Pøíbìh o Prometheovi Prometheus ukradl bohùm oheò a donesl jej lidem. Bùh se na nìj rozhnìval a dal Promethea pøikovat ke skále. Když bùh Zeus vidìl, že Prometheus neprosí o milost, tak na nìho poslal orla, aby mu každý den vyklovával játra, která mu ze dne na den znovu dorostla. Potom šel kolem bùh Herkules, orla zahnal a Promethea ze zajetí pevných øetìzù vysvobodil. Katka Janíèková

harry potter J.K.ROWLINGOVÁ ŽIVOTOPIS

Narodila se v roce 1965. Joanne byla pùvodnì uèitelkou. Kamarádi z jejího dìtství se stali inspirací pro vytvoøení postav v pøíbìhu. Když v roce 1990 jela vlakem, napadla ji pøesná podoba Harryho a jeho svìta, bohužel nemìla tužku ani papír. O rok pozdìji v portugalském Oportì napsala po kavárnách deset kapitol z prvního dílu Harry Potter a Kámen mudrcù. Pùvodnì psala Harryho pro sebe a pro svou dceru. Pak se ale rozhodla, že Harryho vydá, ovšem první dvì nakladatelství odmítly, protože se jim zdálo, že text je pro dìti moc dlouhý. O pár let pozdìji souhlasilo nakladatelství Bloosbury s vydáním této knihy, to znamená, že v roce1997 vychází první díl v Anglii.

OBSAH KNIHY

Harry Potter je mladý chlapec z kouzelnické rodiny, kterému zemøeli oba rodièe, když na nì zaútoèil Vy-víte-kdo, tudíž Pán Zla, tudíž Lord Voldemort. Stalo se to, když mu nebyl ani jeden rok. Prostì pøišel k nim domù a zabil Lilly i Jamese (Harryho rodièe). Když køísl malého Harryho po hlavì, pøišel o všechnu svoji sílu. Harry u sebe pozoruje èarodìjné schopnosti. Kouzelník? Èarodìj? Ano, Harry se dostává do Bradavic, což je vlastnì èarodìjnická akademie, kde øediteluje Albus Brumbál. Ve vlaku, který jezdí z nádraží King Cross z nástupištì devìt a tøi ètvrtì. Ve vlaku se seznamuje s Hermionou Grangerovou, která je z mudlovské rodiny. Zato Ron Weasly, který se stává jeho nejlepším kamarádem, je z pravé kouzelnické rodiny. První díl – Harry Potter a Kámen mudrcù – jde hlavnì o vtáhnutí do pøíbìhu a seznámení s Harrym. Ve zkratce jde o to, že si Vy-víte-kdo najde služebníka uèitele Quirrela, který se snaží Harryho zabít a najít Kámen mudrcù. Nakonec Harry vyhraje a Kámen mudrcù najde a znièí … Voldemort prchá, aby se mohl vrátit v druhém díle.

ZAJÍMAVOSTI

Rozruch kolem Harryho Dìti v Anglii a USA se hromadnì hrnou na oèní prohlídky a požadují kulaté brýle, jaké nosí Harry. Také se plní kadeønictví, kde požadují Harryho sestøih! V Rakousku byla založena zvláštní škola kouzelníkù, kde se vyuèují zaklínadla, míchání lektvarù, astrologie, meditace a vìštby. Po 6 semestrech dostanou studenti diplom kouzelníka.

ZAJÍMAVOSTI

Harry Potter je ïábel!!!! Tvrdí pastor Brock z církve Kristova spoleèenství. „Tyto knihy urážejí Boha i mì a znièí životy ještì mnoha mladých lidí!” Pastor Brock ve své pøednášce Ježíšek, nebo Harry Potter, pøesvìdèoval vìøící, že jde o ïábelské znamení. „Za nevinnou tváøí se skrývá moc satanské temnoty,“ prohlašuje dramaticky a píchá pøitom prstem do Potterovy hladké tváøièky na pøebalu knihy. Vadí mu, že ta kniha je plná èarodìjù a kouzel. V americkém státì Nové Mexiko došlo i na inkvizièní hranici. Do plamenù putovaly za velkého jásotu nìkolika set Brockových pøíznivcù knihy o Potterovi, videokazety se Snìhurkou a došlo i na nìkterá cédéèka s nevhodnou populární hudbou…… To však Harryho Pottera na jeho triumfální pouti nemùže zastavit. Knihy Harryho Pottera pøitahují hodnì ètenáøù do knihkupectví po celém svìtì. Prodalo se již 41 miliónù výtiskù. Vydavatelství Bloomsbery slíbilo knihu J. K. Rowlingové vydat a navíc se jí podaøilo získat od Skotské rady grant ve výši 12 000 liber. Rozpoèet zhruba 150 miliónù dolarù byl využit do posledního centu (zejména na filmové a poèítaèové triky). První ohlasy jsou nadšené a druhý díl se už natáèí. 14. února bude tento film poprvé u nás uveden do kin a bude to první díl pod názvem „Harry Potter a Kámen mudrcù”. J. K. Rowlingová se rozhodla, že napíše pátý díl, který se bude jmenovat Harry Potter a Fénixuv øád. Hlavní hrdina se narodil ve stejný den jako Harry Potter. První vydání Harryho Pottera (Kámen Mudrcù) vyšlo v nákladu pouhých 500 výtiskù, protože se nakladatelé obávali neúspìchu. Dnes dosahuje náklad Harryho dobrodružství v celosvìtovém mìøítku 110 milionù. Filmové plátno ovládá kouzla a èáry a od své listopadové premiéry trhá film Harry Potter a Kámen mudrcù všechny filmové rekordy. Pro producenta a režiséra bylo stejnì dùležité jako obsazení titulní role nalezení hereckých interpretù jeho dvou vìrných pøátel Hermiony a Rona. Jejich pøedstavitelé se hledali spoleènì s Harrym a spisovatelkou Joan Kathhen Rowlingovou oslovují pøátele i dìti. Její životní Harry Potter není tak povrchní, jak by bylo možno na základì marketingového šílení soudit.

VLASTNÍ NÁZOR

S rodinou Durslyových se urèitì nudit nebudete. Jsou úplný opak Harryho. Mají syna Duddlho a furt ho rozmazlují. Harryho si moc nevšímají a radìji by ho zašlápli, kdyby to šlo. Duddly je tlustý a malý skøet, kterého vychovala rodina Durslyových. Mì se Harry Potter líbí, akorát nemám trpìlivost ho pøeèíst Dáša

Co bych Potterovi vytkl: asi nic, i když mì štve to, že Harrymu je už 13let a on nejeví žádné známky puberty. A poslední vìc: když pøišel do Bradavic, zaèal vše vyhrávat, jako napøíklad poháry ve Famfrpálu a to každý rok! Je to hold machr! Pøipadá mi, že za chvíli to už bohužel bude nìco jako Pokémon, který zaèínal na poèítaèových hrách… Vždy už budou karty a natáèí se filmy!!!!!!! Roman

Myslím si, že Harry Potter je dobrá knížka. Je velice ètivá a zajímavì napsaná jazykem, kterým Joanne píše. Podle mì magie v této knize nenavádí k tomu, abychom ji používali. My totiž na rozdíl od kouzelníkù musíme používat techniku, kterou oni nepotøebují, protože si vystaèí s kouzly. Ale copak my taky nekouzlíme? Co tøeba televize, rádio, telefon a mobil to jsou vìci, které bez kouzel nemùžou fungovat. Protože jak by jinak mohlo být možné to, že jeden èlovìk je v Africe a druhý na Aljašce a pøesto se slyší nebo vidí. Jednu vìc mu vytknout musím a to, že se stal mánií stejnì jako tøeba Pokémon. Ovšem kniha je o úplnì nìèem jiném. Katka

Já si o této knize myslím, že je to dobrá a vhodná kniha jak ke ètení, tak i k vyprávìní. Pøi ètení zažijeme tajemství, napìtí, ale také legraci. Ten kdo si ji nepøeète, má hold smùlu a nezažije takové dobrodružství jako chlapec jménem Harry Potter. Pøeèetla jsem si všechny díly a velice mì zaujaly. Mohu doporuèit všem dìtem a dospìlým Zuzka

Nevím proè to dìlají, slyšela jsem hodnì vìcí o Harrym a myslím, že je to super kniha i film i ten herec. Upalovaní knih je šílené. Denisa

bagr Ráno byla veliká zima. Tak jsem se oblíkla a šla jsem s Perym. Šli jsme na pole. Dìcka tam pouštìly draky. Byl tam bagr a oral. Ale zaèalo pršet a bagr zapadl a zùstal tam, až neshnil. Pøijel tam jiný bagr a chtìl ho odtáhnout. Ale nakonec bagr odjel.

Ráno byla veliká zima. Museli jsme odložit práci na zítøek. Zítra už jsme mohli pracovat. Pracovali jsme až do 19:00. Všichni odešli. Až nakonec bagr odjel.

Ráno byla veliká zima. Pøijel tam obøí bagr a ještì v nìm byl divný pán. A ten pán byl proto divný, protože poøád se opíjel. Nakonec bagr odjel.

Jeník Kramoliš

Seba Kitzberger

Ana Pavelková

Ráno byla veliká zima. Mamka byla nemocná a babièka mìla narozeniny. Všechno záleželo na mnì. Mamka mi øekla: „Verèo, dojeï na kole za babièkou a dones jí kytku a øasenku.” Byla to fuška makat na kole do kopce. Už jsem byla u babièky. Dala jsem jí kytku a øasenku. Pak jsem jela zpátky, ale nemohla. Byl tam bagr. Èekala jsem hodinu. Nakonec bagr odjel. Verca Marcíková

Aòa Pavelková

galerie hrdinù 2

Aòa Pavelková, Nikola Vašutová, Verèa Marèíková, TomᚠKantor, Seba Kitzberger, TomᚠKratochvil

Ahoj áátreji. Kdo má rozum, tak ho použíte na tuto otázku. Mᚠrozum? ZZZaèíná pøíbìch. Lezu žùù okly a smrt. Kdo to pochopí, tak je dobrej. Hej ty, co ty tam? Kdo ke zlu mlèí, ten sám zlo tvoøí. Jak to chápeš ty dì øeèi nebo nee. Na tebe Átreji. Na co tì potøebuji. Já sem náhodou dobrej. MMám i rozum, tak náhodou sem dobbrej. Mám babièku a ta je kouzelná. Zbavte se átreje! Nazdárek. Gabryela se taky zbavte!!! Jestli nevìøíš na boha, tak se pøihlas. „Pøíde za chvíli obrovskíí mamut.“ „Pochop tùto otaázku.“ „Xìáááéøøfraqeou. Ani to nedokážeš pøeèíst.“ „JAK SE OŽNIL“ „Dobbrý den, králi.“ „Pane, jste to vy, já sem muž pryncc.“ „A mám 893 let. Královna si vzala prynce.“ „Dobrý den, velièenstvo, promiòte, ale já musím na wc.“ “Nemìlas to prozrazovat, promiò.“ „Hrnrhrhrhr!!! Už pøišel mamut, nachystejte vojsko, co nejrychleji to vojsko nachystejte!“ „Rychle.“ „Øžøžøž žèžøèžèøžèøžøèžøè!! Užde ooubbùch bùch bùch.“ „A je pobbraïïee.“ „Jeediný já sem neumøel, ještì, že mì nezaabyl.“ „Já, jako správnej král jdu do obbra.“ „Prásk bùch aùù aùù.“ O JEDNOM RYTÍØY A TEN SE MENOVAL ÈERNÝ RYTÍØØ „BOJOVAL Z DRAKEM: ATENDDYJ: iyikzkzkzss rsrspkkprksrlpsrkp kojp: Drsný boojj.“ „Pomóócpoomóc!!“ „Dobrý den, poselstvo, oznamuji vám, že sem zabyl draka.“ „Hurá hurá hurá, však moment, neøekl sem, že nám zabyly 10 vojákù.“ „Správa pro krale.“ „O jednom zajímavém stromnì.“ „JEDNOU Z Ráána se stalo, že skøítek umøel.“ „Tùù tu tu tu tu tùù,

NEJDRSNÌJŠÍ KOPÍ šššusové kopí.“ „Gladyátor se nám pokouší zaùtoèit na základnu.“ „Grgrgr, slišíte to, už je tady gladyátor.“ „On chce vválku, pytomý gladyátor.“ „Bzbbbzzbzbzbzbz, otravné mouchy.“ „Kly ostré jako pravý vetøelec a nebo jako drak.“ „Predatore, poï nám pomoct, útoèí na nás gladyátor, se nás pokouší se nás zamordovat.“ „Banditi se taky pokoušejí nás setnout.“ „KONEC JEDNA KAPYTOLA UŽ JE.“ „BYLA JEDNOU JEDNA BABKA, MÌLA V KAPSE DRAKA, Mumyje se snaží zabít babku.“ „Kouzelný budu jako ona.“ „Brbrbr!! V tom babyèiném kožichu je zima.“ „Vymyslely jsme loï.“ „Ahóójahóój, v tu se zatøásla zemìkoule.“ „Chachácha, dfdfdfdfdffddffddd ffdd fff dd.“ „Mumiji porazyla babka, ale byl to drsný boj.“ „A babièka byla pøevleèená, to byla malá babka.“ „A pøijel tam tank.“ „PÁ, PA KONEC: ùùGRG.“ „GRGRGRGRGRG rgrgrgrg:“ ZVONEC Vojta Kovaøík

Verèa Marèíková

3

2

1 STOPAØKA

4

verèa marèíková

1

SEBEVRAH

2

ÈERNÁ OVCE

KOUZELNÝ KANÁL

Byla jedna asi patnáctiletá rožnovská holka. Byla u babièky a zrovna chtìla jít domù. Ale byla tma, tak babièka øekla: „Pojï kouzelným kanálem, znám to tam dobøe. Pùjdu s tebou.” Tak šly. Uvidìly dveøe. „To je dìtský pokoj.” Šly dál. Uvidìly další dveøe. „To je ložnice, ukážu ti ji.” V posteli spal pes. Byl to bígl. „To je Bety, vìènì tu spí. Je chytrá a kouzelná.” „Chudinka,” øekla holka, „vždy se tu udusí!” Jak se holka s babièkou hádaly, pes se probudil. „Tak pojï s námi, Bety!” „Tyhle dveøe neznám. To je brána!” Pomalu otevøely. „Vetøelci!” ozval se nìèí hlas. Bety se schovala. „Tebe, babko, zavøu do vìzení, ale tebe si tu nechám,” øekl holce zlý král. Na chvíli odešel. „Musíme zachránit babièku, Bety. Mám nápad,” øekla holka a pošeptala ho Betynce. „Bety, promìò mì za èarodìjnici!” Pak pøišel král. „Ahoj, jsem tvoje teta.” „Èaó, této!” øekl král. V tu chvíli se objevila opravdová teta a øekla: „Podvodnice! Promìním tì v led!” øekla holce. Promìnila ji v led a led vyhodila ze dveøí. Bety bìžela za ledem. Vyhodila ho do vody a led roztál. Z nìho se stala holka. „Dìkuji ti za záchranu, Bety! Ještì vysvobodíme babièku.” Vylezly z kanálu a uvidìly babièku. Vyndaly møížku a babièka vylezla. Bylo už ráno, takže vidìly na cestu. „Za to, že jsi mì zachránila,” øekla babièka, „dávám ti Betynku.” Z té události si vemte ponauèení:

nelozte nikdy do kanálu!

gagarin

1

2

3

4

Matìj Petøíèek

cvièení

Verèa Marèíková

ÈERVOTOÈ – èasopis žákù Soukromé základní školy Sedmikráska o. p. s. Redakce: Míša Holubová, Verèa Marèíková, Martin Svaèina, Nikola Vašutová, Vojta Polášek, Michal Zich, Bára Petøíèková, Pája Procházková (opìt Singapur), Ladislav Krajèa. Podìkování: všem autorùm pøíspìvkù za texty a kresby. Zvláštní podìkování: agentuøe Miger za technickou a materiální pomoc. Díky!