VERŠE K NOVÉMU ROKU. Leden. Kdekdo zmáhá kopce klusem a hned hravě sjede šusem. Kdekdo zase v potu tváře, zkouší slalom pro lyžaře

VERŠE K NOVÉMU ROKU Leden Na Nový rok - o slepičí krok. Na Tři krále - o hodinu dále. Zdá se, že ta pořekadla budou platit stále.

A jak to je na kluzišti? Tam to teprv pěkně sviští! Klukům pestré šály vlají. Bez přestání hokej hrají.

V lednu bývá nejvíc sněhu a dětem je blaze. Lyžují si v horách, na vsi, dokonce i v Praze.

A jak bruslí holčičky? Ty se teprv k světu mají. Zkouší skoky, piruety. Vykrucují „osmičky“

Kdekdo zmáhá kopce klusem a hned hravě sjede „šusem“. Kdekdo zase v potu tváře, zkouší slalom pro lyžaře.

Měšický zpravodaj - 1

Jarmila Ptáková

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, zahájím jak jinak, než tradičním postesknutím, jak ten čas neúprosně prchá. Je to tak, opět se rok s  rokem sešel a  my tímto číslem končíme pátý ročník Zpravodaje. To je příležitost k malému ohlédnutí zpět a také ke zhodnocení našeho díla. Je za námi zhruba 750 stan textu, někdy více, někdy méně zdařilého, a to už je slušná knížka. Máme občas k dispozici lokální periodika z obcí přibližně naší kategorie a můžeme s klidem a bez nemístné samochvály říci, že to srovnání je pro nás příznivé, přinejmenším se nemáme za   co stydět. Časopis získal svou stálou tvář, kterou příliš měnit nebudeme, protože jednak se dosavadní pojetí osvědčilo, ale také k nějaké základní proměně nemáme mnoho možností ani sil. Naše základní úkoly jsou dva a  ty se snažíme plnit: přinášet základní informace o činnosti obecní samosprávy a vše, co chce obec svým občanům sdělit. Zároveň ale nechceme být pouhou vývěsní skříňkou obecního úřadu, a tak, a to je ten druhý úkol chceme psát zajímavě, čtivě o  věcech zajímavých, ale regionálního významu. O  věcech celostátního významu nemá smysl psát, od toho jsou „velké“ noviny. Ale: znovu a znovu to musím opakovat: je nás v  redakci málo. Potřebujeme nové lidi, s  novým pohledem, s novými nápady - k zpestření obsahu by to přispělo. A také: kolikrát tu práci v pár lidech sotva stiháme. Bereme to jako věc cti a  odpovědnosti vůči občanstvu, aby Zpravodaj vždycky včas vyšel. To se nám zatím pokaždé podařilo. Ale stačí, aby někdo onemocněl a je horko. Tak se prosím neostýchejte ozvat, opravdu každou spolupráci vítáme. A  teď už k  obsahu čísla. Opět nezadržitelně přišly Vánoce, tudíž i  dnešní číslo má vánoční nádech, jak jsme jeho obsah přizpůsobili jednomu z nejpříjemnějších období roku. „Po roce Vánoce....“ je takový malý výkladový slovníček symbolů a pojmů, s kterými se v tomto období setkáváme. Tento rok byl pro novináře a publicisty vděčný tím, že byl takzvaně „osmičkový“. Řada kulatých výročí se nabízela k připomenutí a tak bylo o čem psát. Nám se a to náhodou, taková věc povedla v případě „Toulek“, které jsou celé věnovány roku 1948. Když jsme už u těch „osudových osmiček“, můžeme se ptát - a co tento rok, 2008, jak ten se zapíše do dějin. Naštěstí zatím nijak - ani slavně, ani tragicky. Jeden osudový moment mě přece jen napadá. Proběhly krajské volby, které dosavadní rozložení politických sil obrátilo zcela naruby. Výsledky jsme stačili dát do minulého čísla a v zájmu neutrality listu je nechci komentovat. Ale co říci mohu a chci, to je poděkování voličům z naší obce, kteří k volbám přišli, za to, a) že přišli, a za b), že volili tak, jak volili. Výsledným holým faktem je, že jsme se stali jednou z mála modrých kapek v oranžovém moři. Tak už nechejme osmičky osmičkami a pohroužíme se dál do obsahu čísla. Přečtete si, co má na srdci pan starosta, dozvíte se kde, kolik a kdy máte platit poplatky obci a další informace z úřadu. Tradiční výlet dnes nabízíme do pražského Šáreckého údolí. Ono se teď v zimě asi málokomu bude chtít procházet se přírodou, i když to je někdy škoda. Ale třeba letošní zima opět nebude tak drsná, jak by se slušelo, anebo si tenhle tip schovejte na jaro, to bývá Šárka nejkrásnější. Měšický zpravodaj - 2

O  svátcích, když konečně nastane klid pro chvíli oddechu, tak si většinou pustíme televizi, v bláhovém očekávání, že konečně tam snad bude „něco lepšího“. A ono to teče, a  teče... a  zase nic. Nicméně ale televize ovlivnila naše životy zcela zásadně. Nedávno, v  listopadu, se dokonce slavil „Světový den televize“. A  tak jsme zařadili nostalgické vzpomínání na doby, kdy to všechno začínalo, na rané časy televizního vysílání a počátky příjmu televize přímo u nás, v obci. Jak byly tehdy všechny programy hezké a jak jsme se na ně těšili! V tom článku se dočtete, že nám není známo, kdo si v obci koupil televizor úplně první. Opravdu bychom byli rádi, kdyby se ozval někdo, kdo si myslí, že byl tím prvním on, nebo jeho rodiče, anebo někdo, kdo to o někom ví. I to už patří do dějin obce. Jak jít večer spát v jedné obci a ráno se probudit na zcela jiné adrese, aniž byste ujeli jediný metr, i to se v listě dozvíte. Ono se to totiž nedávno v praxi stalo. Povídání o  starých dobrých časech, i to patří k Vánocům. O tom, jak málem stoletá, ale krásná fotografie oživila vzpomínku na jedno zaniklé místo v  obci, pojednává další vzpomínka na zašlé časy. Nechybí ani tentokrát balíček zpráv z  kulturního a  společenského života. Proběhl nevídaně navštívený lampiónový dětský průvod 17. listopadu, mikulášská nadílka a slavnostní rozsvícení vánočního stromu u radnice. Musíme se také zmínit, že od nedávné doby existuje v obci a zdárně funguje zajímavé sdružení, které si říká „Klub maminek“. Je to vlastně taková soukromá neformální miniškolička. Maminky s úplně malými dětmi se tam sejdou, popovídají si, děti si pohrají a všichni jsou spokojeni. Tento klub si uspořádal i vlastní mikulášskou nadílku, v předstihu už 28. listopadu, s opravdovým Mikulášem a spol.. Ono na té „velké“ nadílce, která byla 29. listopadu v zámku, jsou ty úplně malinké děti tak jaksi ustrkované a toto pro ně bylo lepší. Přejeme tomuto klubu i sousednímu „Klubu měšických žen“ další neméně úspěšnou činnost. Ještě také proběhlo 10. prosince výroční zasedání zastupitelstva obce na zámku, a v sobotu 13. prosince byla zahájena stálá výstava o historii obce v Obecní knihovně. Zmínil jsem to hlavní, co si dnes přečtete, a třeba najdete ještě něco navíc, co došlo po uzávěrce. Na závěr bych chtěl upozornit na jedny regionální noviny, které se jmenují „Náš region“, a  dostáváte je každé dva týdny zdarma do schránky. Bylo by škoda je rovnou s reklamními letáky bez čtení vyhodit. Doporučuji ten list číst, je to zdroj informací všeho druhu z obcí našeho okolí, a i povídání z Měšic tam také často najdete. Teď zrovna třeba o našem lampiónovém průvodu, i s fotkou. Můžete tam i napsat, budou rádi. Ono se tohle čtení dobře doplňuje s naším Zpravodajem, protože ten záběr je širší a zprávy aktuálnější, než v našem listě. Mimochodem, noviny „Náš region“ velice pochválil pan Ludvík Vaculík ve svém fejetonu v LN. A že pan Vaculík nepochválí hned tak něco. Tak teď si udělejte kafe, k  němu vánoční dobroty a  v  klidu si pročtěte naše noviny. Vždyť jsou Vánoce, svátky klidu, míru a pohody a právě to vám přeje, a to i v celém příštím roce, za redakční radu Vladimír Novák

Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, s blížícím se koncem roku se budeme ohlížet zpět a hodnotit co se nám v tomto roce podařilo a co se nepovedlo. Budeme si říkat, že jsme se poučili a chyby nebudeme v příštím roce opakovat, ale není to pravda. Uděláme určitě jiné, protože jsme jen lidé a žádný z  nás nemá patent na rozum. Pokud jsem se teď někoho dotknul, omlouvám se mu, ale nevěřím, že je někdo bezchybný génius. Toto si musíme uvědomovat a být k neúmyslným chybám druhých

tolerantní. V tomto roce jsme se navždy rozloučili s několika našimi spoluobčany, kteří se nedožili ani bývalého důchodového věku, šedesáti let. Při vzpomínce na ně si přehodnoťme hodnoty v našem životě. Najděme v sobě alespoň trochu pokory a važme si dobrých vlastností lidí. Přeji vám všem pohodové prožití vánočních svátků a  v  příštím roce hodně zdraví a spokojenosti. Petr Lanc

PO ROCE VÁNOCE.... ...ano, přicházejí, a pokud jste toto číslo obdrželi včas, ještě před vánočním týdnem, tak už jsou za dveřmi. Stalo se již tradicí, že prosincové číslo Zpravodaje ozvláštňujeme, zpestřujeme nějakým čtením se vztahem k vánočním svátkům. Vloni jsme procházeli den po dni, od adventu až ke Třem králům vánočním obdobím. Letos nabízíme cosi jiného, i když je těžké se neopakovat a psát pokaždé jinak o stejném námětu. Ale zkusme to. Dnes si formou jakéhosi malého výkladového slovníčku vysvětlíme původ i  důvod některých atributů a  symbolů Vánoc, které sice každý zná, ale už se z paměti vytratilo, kde se vzaly. Začneme jesličkami. Jesličky, nebo také Betlémy jsou výtvarným zobrazením chvíle Ježíšova narození a to v prostorovém provedení. Vidíme tam nějaké prostředí, stavby, pak samotného Ježíška s Marií a hodně figurek nejrůznějších postav. Jesličky jsou nejrůznějších provedení, od těch velmi jednoduchých vystřihovaných z   papíru, které si mohl každý koupit v  obchodě, přes ty s  vyřezávanými figurkami, až po veliké Betlémy vystavované v kostelech a muzeích. To jsou už často náročná umělecká díla vznikající po léta. Při výrobě Betlémů popustili tvůrci hodně své fantazii, takže je každý jiný, podle toho, co autoři sami znali. Často je to prostředí velmi odlišné od možné skutečnost - krajina je třeba zasněžená, nebo jsou tam stavby z českého venkova a podobně. Proč název „Betlém“ je zřejmé - Ježíš se v Betlémě údajně narodil. A proč „jesličky“? To má původ v evangeliu sv. Lukáše, který říká, že Panna Marie položila malého Ježíška do jeslí. Málokdo asi už ví, co jsou jesle. Tak ty jsou v chlévě a dává se do nich krmení pro zvířata, třeba seno. Měšický zpravodaj - 4

Historie jesliček je skutečně prastará, uvádí se, že snad už ve 4. století se v křesťanských chrámech objevovaly figurky s  výjevy kolem Kristova narození. První doložený Betlém je ze 13. století, kdy jej vytvořil František z Assisi. Velké rozšíření do chrámů a posléze i do světského prostředí přinesl středověk. V českých zemích se jesličky poprvé objevily v  kostele sv. Klimenta v  Praze (1560). V  18. a  19. století se vyřezávání a  sestavování Betlémů stalo velmi rozšířeným zvykem. Málokdo asi ví, že nejstarší zachované jesle, ze 17. století, jsou v  chrámu sv. Víta v Kostelci nad Labem. Jesličky nejrůznějších provedení byly dříve nezbytnou vánoční dekorací stejně jako vánoční stromek. Dnes se jde každý rád na jesličky podívat do chrámů nebo na výstavu, ale doma už je nalezneme stěží. Míst, kde můžete o Vánocích, ale i jindy, vidět krásné Betlémy, je dostatek. Každoročně otvírá výstavu Betlémů některé pražské muzeum, jsou i v kostelech. Pěkná výstava je třeba na Karlštejně, známý je Betlém třebechovický, vystaven je i velký Betlém v Jindřichově Hradci a tak bych mohl pokračovat dlouho. Církevní obřady o Vánocích známe jako mše v chrámech. Ve všeobecném povědomí je ona známá „půlnoční“, která se odehrává už v prvních minutách Božího hodu vánočního. Na tu zajdou i ti, kteří jinak během roku do kostela nezabloudí. Dnes ovšem není výjimkou, že se tato mše slouží už na Štědrý den ve 22 hodin, nebo dokonce v 16 hodin. Je to jistá degradace liturgického řádu, vynucená změnou životního stylu společnosti. Věřící křesťané by se měli ovšem zúčastnit ještě dalších obřadů. Už v době adventu se za úsvitu slouží tzv. roráty (Rorate - rosu dejte). Štědrý večer se v církevní liturgii slaví jako vigilie (předvečer). Na Boží hod vánoční slouží kněz tři mše, k poctě Svaté Trojice. Kromě zmíněné půlnoční je to ještě jitřní a třetí, známá též jako Velká. Toto vše se ovšem týká římskokatolické církve jako nejrozšířenější u  nás. Východní křesťanské církve slaví Vánoce o  něco později (6. ledna) a  židovské náboženství slaví své svátky zcela jindy a jinak. Je proto anachronizmem, když si lidé o Vánocích za okny vystavují sedmiramenný svícen, což je symbol židovského náboženství a s křesťanskými svátky nemá nic společného. Vánoční hrané a  zpívané mše jsou často krásnými uměleckými díly. Z  nich je asi nejznámější česká mše, která se prvně hrála v roce 1796 a složil ji Jan Jakub Ryba. Vánoční stromek, ten je tím nejznámějším a nejnepostradatelnějším symbolem Vánoc. Je to ovšem tradice poměrně novodobá, ujala se teprve v 19. století. Vůbec první stromek v  Čechách údajně vystrojil ředitel Stavovského divadla Liebich v  roce 1812 na svém zámečku v Libni. Tento zvyk, včetně dárků pod stromkem, ze začal zvolna šířit, nejdříve v nejbohatších domech, odtud do měšťanských domácností a posléze i do těch nejchudších obydlí na venkově. Podobně je tomu i s vánočním kaprem, který na štědrovečerním stole zdomácněl také až v 19. století. Zlaté prasátko, kdopak ho asi o  Štědrém dni uvidí? Nejspíš nikdo, protože vidět ho za odměnu může jen ten, kdo se celý den až do večera postil. A kdopak to asi dnes takto dodržuje? Tento jev můžeme si představit jako mihotavý žlutý záblesk na stěnách. Původ této legendy je ale zcela neznámý. Vánočka, ano, ta o  Vánocích všude krásně voní. Je to prastaré obřadní pečivo, ve středověku byly vánočky zvané „húsce“ a jedl je kdekdo. Dávaly se i jako vánoční dárky. Měšický zpravodaj - 5

Třeba pražští pekaři o Štědrý den dopoledne nosili na prkně vánočku s mandlemi a rozinkami na Pražský hrad. A nesměli ji zlomit, to by byla ostuda. Ještě si povíme o  vánoční hvězdě. Tedy o  té na nebi, nikoliv o stejnojmenné rostlině. Cože to vlastně lidé při narození Krista na obloze viděli? Odedávna o tom astronomové bádají a zkoušejí to vypočíst. Mohla to být kometa, nová hvězda, nebo konjunkce dvou velkých planet. Jsou o tom dohady a třeba se to někdy s jistotou dozvíme. Slovníček vánočních pojmů skončíme jmelím. Tato rostlina stále zelená je rozšířená po celém světě. Parazituje v  korunách stromů dozrává v  prosinci a  snad i  proto patří k  Vánocům. Má údajně celou řadu kladných schopností. Z  nich je nejznámější, že přináší štěstí, ale pozor, jen tomu, kdo je dostane darem, z  lásky, nikoliv pro sebe koupené. A  ještě lépe, když ten dárce je sám natrhá. Pro dnešek je to všechno, co se mi na téma „Vánoce“ připletlo pod tužku. Zcela záměrně to ale není úplně všechno, protože o  čem bych pak psal za rok, že? Nekončíme ale úplně, jako prémii přidávám pár pranostik: * Na Adama a Evu čekejte oblevu. * Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží * Mráz na Boží narozen - zima se udrží bez proměny. * Lepší Vánoce třeskuté, než tekuté. * Zelené Vánoce - bílé Velikonoce * Vánoce na ledě - Velikonoce na blátě * O Silvestru papeži snížek si už poleží * Na Silvestra - li vítr, a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého nic se nadíti. To jsou lidová moudra, která se buď vyplní, nebo také ne - asi tak 50/50. Ale každého asi víc zajímá vědět dopředu, jaké bude počasí o  Vánocích, a  to doopravdy. Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, tak už to asi víte skoro jistě, jinak to ovšem týden nebo dva před svátky s jistotou neví nikdo. Ono totiž může být jakkoliv. Posuďte sami: V roce 1443 tak krutá zima byla, že vlci lezli do obydlí a chlévů. V roce 1781 silně pršelo s krupobitím. V roce 1786 teplo jako v létě. V roce 1793, 13. prosince létaly mouchy. A toto všechno prosím o svátcích vánočních. Tak jaképak klimatické změny, ty už byly. Přečtěte si zápisy faráře Paroubka z Líbeznic. Ten to věděl nejlíp. Přeji bílé a mrazivé Vánoce a Nový rok ! - dalimil Měšický zpravodaj - 6

Velké přání A už je tu zase čas, plný očekávání a napětí. V kuchyni se line vůně napečeného cukroví, vše se dává do gala. Nejkrásnější a nejočekávanější svátky roku jsou tady. Někde už možná rozkvétají nařezané větvičky „Barborky“, což má podle pověsti signalizovat, že štěstí nebo očekávaný ženich je na obzoru. Vánoční čas, to nejsou jen dárečky, ale i  návštěva u  svých osamělých příbuzných a přátel, kde vlídné slovo a hřejivý úsměv na chvíli rozsvítí i jejich unavené oči. Prostě ať nám všem ta vánoční pohoda a otevřené srdce vydrží co nejdéle. Mě jedno přání provází už od dětství. Aby na Štědrý den napadl sníh a  pěkně nám křupal pod nohama. Čas od času se mi tohle velké přání splní. To pak spolu s rozsvíceným stromečkem a dárky je pro mě ten nejkrásnější Štědrý den. Teď ještě jeden recept na osvědčené vánoční cukroví: Plněné bábovičky: 140 g másla 70 g strouhaných neloupaných mandlí 140 g polohrubé mouky citronová kůra 70 g moučkového cukru 1 žloutek Vše zpracujeme v těsto. Bábovičkové formičky vymastíme máslem a vysypeme moukou, plníme slabou vrstvou těsta až po okraj. Vmáčkneme nádivku a přikryjeme plátkem těsta, kraje spojíme. Pečeme v předehřáté troubě. Bábovičky vyklopíme, doprostřed dáme pikantní marmeládu a navrch ořech. Náplň: 200 g mletých ořechů přelijeme 1/8 l vřelého mléka, přidáme 100 g cukru. Na špičku nože skořici a hřebíček. Pokojný sváteční večer a dobrou chuť, vám přeje Anna Raková

Příběh jedné změny hranic Je možné, abyste se jednoho dne probudili a naráz jste byli v jiné obci, jiné ulici, měli jiné číslo popisné vašeho domu a to vše, aniž byste se přemístili o jediný krok? Tak právě toto se nedávno stalo několika občanům obce Líbeznic - náhle se ocitli v Měšicích, aniž by se sem museli stěhovat. Tak oni už tady de facto byli, ale nepobývali tu de jure. Tak teď už je na místě věc vysvětlit, hlavně pro čtenáře neznalé místní situace. Dlouhá léta existovala nepříjemná anomálie, kdy na západním okraji obce, na konci Revoluční ulice a v blízkém okolí patřilo několik domů územně do sousedních Líbeznic, ač je od nich dělila víc jak kilometrová vzdálenost. Proč to tak bylo? V těchto místech probíhala a to všelijak klikatě, hranice katastru obou obcí. Z  části šla i  středem silnice, takže pozemky vpravo patřily do Měšic, domy přes ulici už byly součástí Líbeznic. Historicky tady byla jen pole a louky, tak to nikomu nevadilo. Když ale ve 20. letech minulého století a pak opět v nedávné době sem dorazila výstavba rodinných domků, nastal nelogický stav, který přinášel potíže jak dotyčným obyvatelům, tak správě obou obcí. Jedna obec, Měšice, poskytovala služby občanům druhé obce, Líbeznic, a  s tím byly různé komplikace, platby se musely složitě převádět. Také s doručováním pošty byly potíže - jak vlastně správně napsat adresu? Měšický zpravodaj - 7

Lidé zde už dlouhá léta žádali změnu, ale teprve nedávno se pomocí pozemkových úprav podařilo hranici katastrů upravit tak, aby se všechny domy v této oblasti ocitly na území Měšic. Někdo je s tím spokojen, někdo méně, ale takový už je život. Žádná změna nepotěší úplně všechny. Ta nepříjemnost celé transakce spočívá v  tom, že si každý dotčený musí změnit trvalý pobyt, a  tedy vyměnit všechny doklady a  všechny adresy, co jich kde má uvedených. To je přesně také ten důvod, proč se obec zdráhala po 90. roce provést nějakou větší změnu názvů ulic, ač by si to některé velice zasloužily. Ale dotčení obyvatelé by asi nadšení nebyli, třebaže by pak žili v ulici s hezčím názvem. Do katastru líbeznického taky patřila zajímavá lokalita zvaná „Na horně“. O  smutné historii tohoto místa píšeme na jiném místě tohoto čísla. Takže, milí Líbezničáci, vítejte v Měšicích, a ať se vám tady líbí! -oú-, -red-

Nevhodné zamyšlení v adventní době Prosincové vydání našeho časopisu bývá již tradičně slavnostnější, plné vzpomínek, dobrých receptů a vyprávění. Já ale dnes přicházím s tématem, které se vyloženě do adventní doby nehodí, ale co mám dělat, když na to musím téměř denně myslet. Moje nemoc mi znemožňuje delší vycházky po našich krásných Měšicích, takže se těším i na to, že půjdu nakoupit. Ale co se to s naší jinak tak hezkou ulicí děje? Na každém kroku hromádka (někdy hromada) od psů. Na chodníku, na vjezdech, nejvíc v trávě. Chvíli jsem si myslela, že už nás připojili k Praze, tam je to běžné, ale u nás? To nepamatuji. Psi se po Měšicích zase tak často sami netoulají, to znamená, že s každým jde jeho pán. A co ten na to? Nebo mu to nevadí, protože to není před jeho domem? Moje zkušenost je jen z části ulice Hlavní, nevím, jak to vypadá jinde. Ráda bych věřila tomu, že jinde je to v pořádku, ale nevím. Jeden pozitivní případ jsem ale zaznamenala: vyhlížela jsem z okna ohlášenou návštěvu, když před naším domem přepadla potřeba docela velkého psa, kterého doprovázel jeho pán. Začala jsem se připravovat na to, jak vyběhnu a pánovi řeknu pěkně od plic, co si o něm myslím, když on vyndal z kapsy sáček, nadělení po svém psovi sebral a šel to odložit do koše před zastávkou. Ten pán mi udělal velkou radost a přesvědčil mě o tom, že jsou lidé, kterým na vzhledu a čistotě obce záleží. Nevím, jestli bude rád, že ho jmenuji, ale já musím. Pane Miroslave Kohoute. Moc Vám děkuji. Vaše spoluobčanka Ladislava Nováková. Potěšující zpráva k článku „Nevhodné zamyšlení v adventní době“ Zastupitelstvo obce již před časem odsouhlasilo nákup košů na psí exkrementy. Koše jsou nakoupené (zatím 20 ks) a doufám, že v době čtení těchto řádků, budou již umístěné na vytypovaných místech. Budeme rádi, když všichni pejskaři budou tyto koše využívat. Nemusejí již nosit s sebou v kapse pytlík, jako ve výše uvedeném článku pan Kohout a po svém miláčkovi to jeho nadělení také uklidí a odhodí do koše. Potom opět budou Měšice krásné a paní Nováková se nemusí obávat, že nás už připojili k Praze. „Za Měšice krásnější“, doufám, že spolu s pejskaři, Jiří Bejlek-místostarosta Měšický zpravodaj - 8

Informace z radnice Co nás čeká a co nás nemine v roce 2009? Za co, kolik a v jakých termínech budeme v roce 2009 platit poplatky na účet obci Měšice? Na úvod potěšující zpráva. Poplatky v obci Měšice zůstávají beze změn a ve stejné výši jako v roce 2008. 1/ Za co a kolik platíme? a) poplatky - za psy: 100,- Kč ročně za jednoho, za každého dalšího 150,- Kč - za likvidaci a  odvoz komunálního odpadu (popelnice): 500,- Kč ročně za trvale hlášenou osobu (poplatková povinnost začíná od 1. dne v  měsíci, ve kterém došlo k přihlášení nebo narození) b) služby - odvod a  čištění odpadních vod (stočné) 600,- Kč ročně za osobu bydlící v  rod. domku, byt. domech, ubytovnách atd. (Tato služba se platí bez závislosti na trvalém pobytu. Každý majitel nemovitosti je povinnen nahlásit počet osob bydlících v jeho nemovitosti!!) - 500,- Kč ročně za nemovitost, kde není hlášena žádná osoba. Sazby poplatků jsou stanoveny obecně závaznými vyhláškami obce Měšice. Správu poplatků vykonává OÚ Měšice. V řízení ve věcech poplatků se postupuje podle platných zákonů. 2/ Způsob, jakým můžeme platit: a) převodem na účet obce Měšice č.ú. 420553349/0800 b) složenkou, kterou si vyzvednete na OÚ Měšice c) v hotovosti na OÚ Měšice, pokud možno v úředních hodinách (Po a Stř. 8:oo – 12:oo a 13:oo – 17:oo hod.). U převodu na účet obce poplatník uvede následující variabilní symboly: - u  poplatku za psa uvede poplatník variabilní symbol 1341... a  namísto následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za likvidaci a odvoz domovního odpadu (popelnice) poplatník uvede variabilní symbol 1337.. a na místo následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u  poplatku za odvod a  čištění odpadních vod (stočné) poplatník uvede variabilní symbol 2321.. a na místo teček bude pokračovat, jak je uvedeno výše. - u bytových jednotek nebo domů, kde bydlí více rodin, poplatník namísto čp. domu, bude pokračovat ve variabilním symbolu připsáním prvních šesti čísel svého rodného čísla. Při platbách složenkou napíše poplatník na složenku variabilní symboly tak, jak jsou výše uvedené. Měšický zpravodaj - 9

3/ Kdy platíme? - za psy do 15.02.2009 - za likvidaci a odvoz kom. odpadu I. pololetí do 28.04.2009 II. pololetí do 28.10.2008 - za odvod a čištění odpadních vod IV. čtvrtletí r. 2008 do 28.01.2009 I. čtvrtletí r. 2009 do 28.04.2009 II. čtvrtletí r. 2009 do 28.07.2009 III. čtvrtletí r. 2009 do 28.10.2009 Tyto termíny jsou daty splatnosti. Samozřejmě lze tyto jednotlivé poplatky platit kumulovaně, platbou za více období. Ne však po daných termínech splatnosti. Nastalé změny v poplatkové povinnosti během roku hlaste na OÚ Měšice vždy včas, abychom předešli vzájemným nedorozuměním. Předem děkujeme za včasné dodržování termínů splatností. Obesílání a upomínání nás stojí velmi mnoho času, energie a finančních prostředků, které můžeme pro obec využít lépe. Znovu proto připomínáme možnost nahlásit na OÚ čísla svých mobilních telefonů, na které budete formou SMS zpráv dostávat potřebné informace o  všech termínech a  změnách při platbách poplatků. Upozornění: Tyto SMS zprávy jsou zasílány přes počítač a nelze na ně odpovídat!! PS: Známky na popelnice pro rok 2009 se budou vydávat až koncem ledna 2009. Platnost starých známek platí až do vydání nových. Platby v  hotovosti za stočné, psy a  komunální odpad se budou z  provozních důvodů přijímat po 15. lednu. Obecní úřad

MALÁ PORADNA PRO STAVEBNÍKY Chcete v  příštím roce něco stavět, opravovat, rekonstruovat? Pak musíte počítat s tím, že budete muset splnit některé náležitosti, které většinou požaduje stavební zákon. Ten nový platí od 1. ledna 2007 a měl stavebníkům usnadnit a zjednodušit život. V praxi se ale ukázalo, že není všechno tak ideální. Zákon je zbytečně složitý, je v něm řada nejasností a mnohdy stavebníkům život opět komplikuje. V červnu t.r. vyšla tak zvaná technická novela, která měla některé nedostatky odstranit a  na úpravách zákona se dále pracuje, jak

úspěšně, to ukáže čas. Pro základní orientaci jsme z onoho zákona připravili přehledný výpis těch podstatných bodů.

Měšický zpravodaj - 10

Chcete stavět: Rodinný dům (max. l50 m2 a max. 2 nadzemní podlaží

Budete potřebovat: územní rozhodnutí a ohlášení stavby

Rekonstrukce bytu a) bez dispozičních změn souhlas majitele bytu či domu, jinak žádné povolení b) dispoziční změny, zásah do nosné stavební povolení konstrukce domu Bazén

územní souhlas

Přístřešek, zahradní domek

územní souhlas

Obydlí pro psa, králíkárna

územní souhlas

Oplocení

územní rozhodnutí, nebo územní souhlas

Výměna oken a) zůstanou - li stejná jako původní b) budou-li jiná než původní

žádné povolení ohlášení

Studna nebo čistička odpadů 1) stanovisko stavebního úřadu 2) stanovisko o posouzení vlivu na životní prostředí 3) stavební povolení k stavbě vodního díla (vodoprávní úřad) 4) povolení k nakládání s podzemními vodami ev. k vypouštění odpad. vod Vysvětlení pojmů: Ohlášení stavby: Stavební povolení: Územní rozhodnutí: Územní souhlas:

na formuláři stavebnímu úřadu na formuláři stavebnímu úřadu s potřebnou dokumentací Posuzuje se umístění stavby, změna stavby nebo využití území, scelování či dělení pozemků jednodušší forma územního rozhodnutí, nevede se územní řízení

Toto jsou základní údaje pro orientaci v  zákoně. Stavebník by se ale měl se zněním zákona seznámit podrobně a počítat i s tím, že musí dodržet i požadavky vyplývající ze znění obecných právních norem (hygienické, požární a další). Rovněž by se měl seznámit s územním plánem, případně regulačními omezeními v místě zamýšlené stavby. Také by se měl seznámit na místě s pozemkem, kde chce stavět a jeho okolím a předejít tak pozdějším nečekaným problémům. Podrobné konkrétní informace poskytne obecní nebo stavební úřad. Použité prameny: LN 7. 10. 2008 - příloha Bydlení -oú- , -redMěšický zpravodaj - 11

TIP NA VÝLET Divoká Šárka V zimních měsících zpravidla nabízíme výlety do měst. Příroda na vycházku neláká, památky jsou většinou zavřené. Jenže větší města v okolí jsme už jako cíl vycházek vyčerpali a nabízet Prahu se nám tak trochu jeví jako nošení dříví do lesa, protože naši čtenáři Prahu jistě dobře znají a její památky si najdou sami. Na Prahu přesto ale také někdy dojde, bude to však nějaké místo velmi málo známé, které jako cíl nabídneme. Tak jsme pro dnešek zvolili takový kompromis. Budeme ve městě a zároveň uprostřed hezké přírody. Navštívíme totiž Šárecké údolí, a to jeho část zvanou Divoká Šárka. Pokud je hezké počasí, dá se tam jít v kteroukoliv roční dobu, a teď v zimě dobře vyniknou skalní útvary, které vytvářejí přitažlivost místa. Výlet si ovšem můžete i odložit na jaro nebo léto. Před sto a  více lety bývala Šárka oblíbeným místem celodenních výletů Pražanů, tehdy ještě leželo údolí daleko za městem uprostřed polí a luk. I dnes to je místo oblíbené, ale  mnohem snadněji dostupné, město se přiblížilo ze všech stran. Cesta, kterou popíšeme, tvoří okruh, takže je vhodná pro automobilisty. Ti přijedou po Evropské třídě v Dejvicích, za konečnou tramvají „Divoká Šárka“ Skalní útvary v Divoké Šárce sjedou vpravo na parkoviště. Pro cyklisty výlet moc vhodný není, a my ostatní použijeme městskou dopravu. Metrem linky A dojedeme na konečnou, stanice Dejvická a odtud tramvají směrem do Liboce na stanici Divoká Šárka. Cesta bude trvat asi l,5 hodiny po pohodlných značených i  neznačených cestách. Jen bych chtěl upozornit, že byť Šárka není žádné zvlášť nebezpečné místo, tak je namístě jistá opatrnost, to jest nechodit sám, raději ve dvou nebo ve skupince. To platí hlavně pro období mimo sezónu, kdy tu může být liduprázdno a ocitnout se sám uprostřed lesů v případě nějakých potíží, nemusí být příjemné ani bezpečné. To ostatně platí pro každý výlet přírodou, tak jsem vás snad nevystrašil. Než se vydáme na cestu, řekněme si ještě pár slov o  místech, kterými budeme procházet. Údolí Šáreckého potoka je místem půvabným a romantickým. Osídlení tu bylo už od pradávna, zejména na náhorních plošinách, jak dokazují četné archeologické nálezy. Je to také oblast hojného výskytu řady druhů rostlin a živočichů, takže tu probíhaly četné přírodovědné výzkumy. V neposlední řadě je to místo pro oddech a rekreaci, kde je možno se vykoupat, občerstvit a projít se příjemným prostředím lesních porostů a impozantních Měšický zpravodaj - 12

skalních útvarů. Jak jsme už řekli, cesta tvoří okruh nejzajímavějšími místy, jak nám jej doporučují turistické průvodce okolím Prahy. Jinak není nutné se cesty přesně držet, možností tu je víc. Každý si může vybrat podle chuti a času. Vyjdeme od konečné stanice tramvaje, po červené turistické značce sejdeme po cestě dolů podél parkoviště a po schodech vpravo až na dno údolí, do soutěsky Džbán. Soutěsku si tu ve skalách vyhloubil Šárecký potok a oddělil tak od sebe dvě skály - vlevo Šestákovu, vpravo Kozákovu. K nim se ještě dostaneme ke konci vycházky. Za soutěskou, kde se údolí rozšíří, dojdeme ke koupališti. Za ním opustíme červenou značku, která odchází vlevo, a my jdeme přes potok vpravo a dál po jeho břehu. Nad námi se tyčí skály Dívčího skoku. Sem je situována staročeská pověst o Ctiradovi a Šárce, a odtud také pochází název celé oblasti. Pokračujeme dál, přejdeme vlevo přes potok a přijdeme ke stavbě ze 17. - 18. století, zvané Čertův mlýn. Bývala tu výletní restaurace. O kousek dál projdeme osadou Želivka. Za ní stoupáme mírně vpravo lesem, až dojdeme k rozcestí „Pod Aritmou“. Kdybychom pokračovali rovně, přijdeme do Vokovic a  odtud ke stanici tramvaje. My ale odbočíme vpravo, kde se opět setkáme s červenou značkou a po ní přes skálu nad Čertovým mlýnem (je tu vyhlídka) přijdeme k Dívčímu skoku, na který můžeme vystoupit po odbočce značené tvarovou značkou. Při další cestě si můžeme opět udělat odbočku po tvarovém značení, tentokrát na  Kozákovu skálu, opět s vyhlídkou. Pak se po červené značce vrátíme k potoku a vlevo k  údolní přehradní nádrži Džbán. Po její hrázi se vracíme do míst, odkud jsme vyšli, ke konečné stanici tramvaje a zde vycházka končí. Možnost občerstvení je v letní sezóně u přehrady, jinak libovolně ve městě. Pokud by si chtěl někdo projí Šárecké údolí celé, mohl by po proudu potoka pokračovat přes Vokovice a obec Jenerálka, do údolí Tichá Šárka, kde jsou také území zvaná Horní Šárka a Dolní Šárka, na kopci nad údolím je kostelík sv. Matěje, údolí nabízí i další zajímavosti. Skončili bychom v Podbabě, kde se potok vlévá do Vltavy a kde při povodni v roce 2002 zaplavil řadu domů. Voda tu tehdy dosáhla až přes první patra. Ne, že by se toto všechno za den nedalo stihnout, ale nám se to už sem nevejde a podíváme se sem někdy jindy. Příjemnou cestu a - zdrávi došli ! Vladimír Novák Prameny: Výlety do okolí Prahy (Němec, Soukup) Průvodce Okolí Prahy (M. Podhorský)

ZANIKLÁ MÍSTA V OBCI „Na Horně“ Když jsem nedávno navštívil v  Líbeznicích výstavu o  historii obce, uviděl jsem tam historickou fotografii, která mi velice chyběla a konečně jsem takovou objevil. Organizátoři výstavy byli hodní a snímek mi věnovali a tak ho pro vás přetiskujeme. Protože už dnes málokdo ví, jak to místo tehdy vypadalo a  co na té fotce vlastně je, něco si o  snímku i o lokalitě samé povíme. Měšický zpravodaj - 13

Místo neslo historický název „Na Horně“. Není znám původ toho názvu, možná podle tvaru toho návrší (Horn = roh). Ten název se za minulého režimu oficiálně nepoužíval, kdoví proč měli snahu všechno jmenovat jinak. Asi se jim pojmenování zdálo jen „lidové“ - stejně tak přejmenovali i potok Makůvku na Líbeznický potok. Horna tedy bylo nevysoké, skalnaté návrší, související s  nejvyšším bodem obce, což bylo návrší „Na křížku“. Při stavbě cukrovarské dráhy do Líbeznic tady vznikl zářez a lom na kámen, a tak vznikla podoba, kterou je zčásti, ne zcela zřetelně, vidět na snímku. Ten je pořízen ze silnice od Líbeznic, kousek před mostkem přes Makůvku. Jeho parapetní zídky jsou na obrázku dobře vidět. Lokalita „Na Horně“, západní okraj obce Dnes už tam nejsou, nahradilo je (snímek z období 1910-1920) nepohledné zábradlí. Kdo je ten pán, který na můstku stojí, nevíme, ale podle jeho oblečení, a také podle stylu písma nápisu můžeme snímek datovat tak do počátku 20. století. Nasvědčuje tomu i množství a čistota sněhu. V pozadí vpravo je vidět lomová skalní stěna, která spadala do roklinky s malou vodní ploškou na dně. Na opačné straně kolejí vlečky, tedy vpravo ve směru do Líbeznic, byl zatravněný kopeček, který podél trati pokračoval plochým hřbítkem, zvolna klesajícím podél trati do údolí potoka. Za mostkem vpravo od silnice, tam, co dnes stojí dva domky, byla roklinka, na dně s  jezírkem osídleným čolky. Vzadu je na stráňce, tam co je dnes roura teplovodu, vidět tmavou skvrnu. To bylo přístřeší pro hlídače přejezdu trati, zděná budka zapuštěná do stráně. Kdo v  padesátých letech tudy chodil do Líbeznic do školy, dobře si pamatuje dědu, co tam vždy na podzim sloužil - měl tam i kamínka - a s červeným praporkem střežil přejezd, když se blížil řepný vlak. Vlevo od silnice dole v louce je dobře vidět zděné těleso propustku v náspu tratě, kudy protékal potůček. Ten je tam dodnes, ale ze silnice už vidět není, místo je zastavěné, celá louka až k potoku byla zavezena navážkou. Na snímku je ještě vidět v louce vlevo jakési zařízení, nejspíš stavidlo, jehož účel mi není znám, za mého dětství tam už nebylo. Lze se jen domnívat, že se jím dal odklonit tok potůčku do jiného koryta, obtékajícího kousek dál ležící, dnes už také zaniklý, rybníček „Reservát“. Nasvědčuje tomu i fakt, že v náspu býval i další, menší propustek. Také je možné, že se tu jímala voda pro užitkový vodovod pro zámek, ale to jsou jen domněnky. U  silnice vlevo jsou taky vidět mohutné staré stromy, kaštany nebo lípy, snad tam byly i topoly, které bylo už zdaleka od Líbeznic vidět, a které pocestnému hlásily, že už je v Měšicích. Vzhled těchto míst je dnes už úplně jiný a není už tam ze silnice snadný přístup. Jak k tomu došlo, to je velmi smutná kapitola a názorný příklad nenávratného zničení krásného koutku přírody, jakých tady nemáme zrovna nazbyt. Z  místa se stalo odpudivé smetiště Měšický zpravodaj - 14

a posléze pololegální, ale z dnešního hlediska černá skládka odpadů pro obec i široké okolí. Ono to mělo svůj vývoj. Do těch zmíněných roklinek lidé začali odhazovat odpady, jenže v malém. Pak přišla doba socialistického hospodaření, vlečka zanikla a příroda dostala ránu pěkně po bolševicku. Celý zářez, lom i roklinky byly zaváženy odpadem všeho druhu, jistě i nebezpečným a toxickým. Jezdily sem i popelářské vozy. Po úplném zavezení bylo místo osázeno borovicemi, což tvář tohoto místa trochu zlepšilo, ale kolik jich tam do dneška zůstalo, může se každý přesvědčit sám. Poslední ránu tomuto místu zasadila stavba obludných rour teplovodu, kvůli kterým o kus dál padl i značný kus lesa „Na Křížku“. Dalo se to řešit jinak, roura měla přijít aspoň kolem obce pod zem, ale šetřilo se. Nemístně, jak to bylo zvykem. Je té Horny opravdu škoda, dovolte mi pár osobních vzpomínek. Na ten kopeček se dalo pohodlně vyjít, vrchol tvořila zatravněná plošina s vyhlídkou do krajiny, voněla tam mateřídouška, prostě bylo tam příjemně. Taky se tam o svátku M. J. Husa pálila vatra za velké účasti obecenstva a to ještě po válce ve 40. letech. V zimě se tam sáňkovalo, byl to nejvyšší a nejprudší kopec Měšic - v té jinak úplné rovině se výrazně tyčil. A ta lomová stěna, to také byla zvláštnost, v krajině pokryté tlustou vrstvou ornice bylo vzácností vidět holou skálu. Když už je řeč o lomu, tak zmíním, že nedaleko odtud byl ještě jeden lom, obecní, byla to lomová jáma v oblasti dnešní zástavby pod Křížkem. Snímek, který byl inspirací pro toto povídání, je sice kouzelný tím zasněžením, ale zase tam pod sněhem zanikají detaily a kdo to tam neznal, tak mu to mnoho neřekne. Já jsem to místo znal dobře, tak jsem se s vámi o to podělil. Skončím malým postesknutím. Když už se zdálo, že zločinům, které napáchalo na životním prostředí socialistické zřízení, je už konec, tak ono to pokračuje dál. Jinak, ale také děsivě. Však se podívejte, co je na místech, kde byla úrodná pole, louky: beton, plechové krabice, podnikatelské baroko. I ty stromy, takové jak na tom snímku, nám dál mizí. Nerad jsem ukápl trochu hořkosti do poháru blyštivé vánoční nálady. K tomu přispěla ta smutná vzpomínka na Hornu. Takže prosím, neničme si další a další „Horny“, už jich moc nemáme. Vladimír Novák, kronikář obce Měšice.

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXVI. Úvod: V  dnešním díle se rovnýma nohama ocitáme v  roce čtyřicátém osmém minulého století. Je to náhoda, štěstí nebo osud, že se tak stalo zrovna na konci letošního „osmičkového roku? Tehdejší kronikář jasnozřivě napsal, že tento rok bude v historii národa jedním z nejdůležitějších dat. Jistě ani on sám netušil, stejně jako většina obyvatelstva, jak závažné následky budou mít události těchto dnů pro budoucnost státu. Je zbytečné se rozepisovat o tom, co se to tehdy vlastně stalo, to je všeobecně známo, zapsáno, zpracováno. Naším úkolem je podívat se, jak se vyvíjely události toho roku v naší obci. Ale pro jistotu jen ve zkratce, přece jen už to je 60 let a  pro dnešní mladé lidi je to už málem středověk. A  také bez komentáře, protože kdo dějiny popisuje, neměl by je komentovat, aby nedocházelo ke zkreslování. Měšický zpravodaj - 15

V  únoru 1948 došlo pod nátlakem komunistů k  demisi nekomunistických ministrů a vlády se ujala komunistická strana na celých dalších 40 let. Nastala i absolutní závislost na tehdejším Sovětském svazu. Tehdy ovšem tento vývoj viděl negativně málokdo. Vidina konce sociální nespravedlnosti, příchodu světlých zítřků a  šťastného života pro všechny uchvátila většinu národa a  o  tom bylo přesvědčeno i  mnoho slušných a  poctivých lidí. Také se zpočátku ani v té obci nic tak moc nedělo a na život obyčejných lidí neměl převrat, alespoň v počátku žádný větší vliv - společenský život pokračoval, spolků dále přibývalo, byť pod jinými názvy, byla i naděje dalšího rozvoje obce. Že během let bylo všechno jinak, to víme dnes, tehdy jsme si to mnozí z nás zas tak moc nepřipouštěli, nevěděli, netušili. To jen někteří zkušenější ... Ještě než se pustíme do popisu dění v obci, dovolíme si jen takovou malou úvahu, co by kdyby. Dějiny sice žádné kdyby neznají, ale přesto - co by se asi stalo s hrabětem Nosticem, kdyby měl českou národnost, československé občanství a  zůstal mu tak po válce zámek a další majetek. V tomto roce by stejně přišel o všechno a nejspíš by nedůstojně živořil, pokud by se mu nezdařilo emigrovat, jak se to stalo ostatní české šlechtě. Takto on žil celkem spokojeně v  Rakousku, na které jsme o  pár let později hleděli se závist jako na výkladní skříň kapitalistické Evropy. Život tropí hlouposti .. Část dvacátá šestá: Rok 1948, počátek éry budování socializmu Rok 1948 v obci nezačal dobře, i když si odmyslíme onen Vítězný únor. Dne 20. února zemřel po tříletém utrpení pan Bohumil Doležal na následky zranění z květnového povstání v roce 1945 a jako poslední oběť druhé světové války z obce. Zemřel na následky průstřelu kolena. Dnes by jistě přežil. Tehdy bylo těsně po válce, nebyly léky, nebyly přístroje, nebylo nic. A také okamžitá péče v revolučních zmatcích jistě nebyla dostatečná. Pro obec se tak stal vzorem statečného člověka. V roce 1948 mu byla slavnostně odhalena pamětní deska na jeho domě. Na svoje hrdiny ale zapomínáme velice rychle - koho to dnes zajímá, deska zmizela.. Pohřeb měl pan Doležal 25. února, ve věku 38 let. Zúčastnili se snad všichni občané Měšic. Toho dne taky vyvrcholil státní převrat. Co se začalo dít: ve všech obcích a spolcích byly založeny „Akční výbory“. Co to bylo: byly to soubory lidí, nevolené a samozvané, složené z občanů věrných straně, spolehlivých, či aspoň loajálních k režimu. U nás to byli: vedoucí J. Kupricht, členy byli Ladislav Fabián, Antonín Novák, Josef Rytíř, Viktor Kašák ml., Antonín Dudek a Ladislav Houser. Tento akční výbor schvaloval další akční výbory spolků a politických organizací, coby nástroje nové moci. Z Místního národního výboru byli odvoláni všichni zástupci národně socialistické strany a někteří (!) sociální demokraté. Dne 26. března místo vyloučených (svobodně zvolených členů) nastupují noví nevolení: Karel Nohejl, Antonín Novák, Lad. Houser, J. Rytíř. Předsedou MNV byl znovu zvolen J. Hrbek, místopředsedou Jan Sýkora. Složení rady: J. Hrbek, J. Sýkora, Václav Pytlík, Antonín Novák, Antonín Skácel. Akční výbor strany národně socialistické nebyl ani po třech návrzích schválen, a tím zde pobočka strany zanikla. Pojďme k věcem příjemnějším. Na jaře pracovali Sokolové na úpravách svého cvičiště - prostoru u č. p. 20, Sokolovny, zvaného „Kuchyňská zahrada“. Co tam například udělali: Měšický zpravodaj - 16

vykáceli všechny staré stromy, zbourali starou nádrž na zalévání (to byla zajímavá a užitečná stavba), pozemek zorali, navezli škváru a písek, a bylo pěkné hřiště, docela i s přírodními tribunami. Dne 1. května se slavil „Svátek pracujících“. Oslava byla zajímavě v  Kostelci nad Labem, pro celé okolí. Z obce se zúčastnilo asi 200 lidí, ve spolkových krojích. Na oslavu jela dvě auta Hospodářského družstva, jedno nákladní auto pro starší účastníky, jeli i hasiči s autem a se stříkačkou a jelo i šest Sokolů na koních. 7. května šli místní branci k odvodu, všichni byli odvedeni. Byli to: M. Písecký, J. Hrbek, J. Vondráček, J. Horák, J. Jedinák, p. Šulc a St. Janoušek. Na rekrutské zábavě měli zisk asi 600 korun, který darovali obecní knihovně. Pokračujme v oslavách. Ve dnech 8. a 9. května byly vzpomínkové slavnosti k výročí květnových událostí v  roce 1945. 8. května byla slavnostně odhalena pamětní deska, již zmíněnému panu Doležalovi, na jeho domě. Bylo tam asi 150 lidí, desku odhalil a projev přednesl předseda Osvětové rady pan Skácel. Ta Osvětová rada, to byla jedna z  nově vzniklých a  také záhy zaniklých institucí. (Z  těch 150 lidí a  mnoha dalších, kteří se po korunkách skládali na pořízení desky, většinou členů Sokola, už dnes skoro nikdo nežije. Naštěstí. Jinak by asi nedostatek úcty a  piety k  památce statečného člověka těžko nesli. Deska totiž zmizela - pozn. autora). Dne 16. května se na sokolském cvičišti odehrálo Okrskové cvičení VII okrsku župy Barákovy. Akci navštívilo asi 3 000 lidí (!), už jsme o ní psali v kapitole o historii Sokola v obci. Dne 25. května obec zadala architektu Rafajovi vypracování „směrného plánu“. Stálo to tehdy 45 000 korun, což byl tehdy velký peníz a stálo by za to, pídit se po onom dokumentu, vznikl-li vůbec, co obsahoval a k čemu byl dobrý. Pokusíme se o to. Přicházíme k události roku. 30. května byly vyhlášeny volby do Národního shromáždění. Byly to první z následující série voleb - nevoleb. Byla totiž jen jedna - „jednotná“ kandidátka tzv. „Národní fronty“ - nebylo tedy z čeho vybírat. Kdo by s ní snad nesouhlasil, měl možnost volit tzv. „bílý lístek“. To byla vymoženost, při dalších asi tak 10 volbách už nebyly ani ty bílé lístky. A jak to tedy dopadlo v obci: Pro Národní frontu bylo odevzdáno 505 hlasů, bílých lístků bylo odevzdáno 5, a neplatných hlasů bylo také 5. „Národní fronta“, to je nový pojem. Pro vysvětlení mladším čtenářům: bylo to jednotné uskupení politických stran (tří) a dalších organizací pod vedením KSČ. Sledovalo se také, kdo šel s  lístkem za plentu. To je dnes povinné, tehdy to bylo nežádoucí. Sledovalo se to a zapisovalo, těch statečných bylo asi 30. Ostatní dávali lístky do obálek veřejně, aby - cituji: „dokumentovali tím svůj kladný postoj k novému řádu“! Po volbách byl taky ustaven nový Národní výbor. Uvedu jen nová jména: Václav Pytlík, Václav Bartůněk, L. Zátka, J. Kostka, V. Kesler, Z. Vrabec, Jan Dufka. (Není mi známa souvislost mezi výše uvedenými volbami do NS a „ustavením“ tohoto MNV, to ještě musím dohledat - pozn. autora). Teď se na chvíli ještě vraťme k volbám a všimneme si události, která se dnes už zdá neuvěřitelná. Některým lidem totiž bylo odňato volební právo, a to rozhodnutím ne soudu, jak by se mohlo zdát, ale volební komise (!). Nerad prodlužuji obsah pojednání o  výčty Měšický zpravodaj - 17

jmen, ale teď pro zajímavost prozradím, kdo nesměl volit: ředitelka Slovanské koleje paní Viktorínová, pan Viktorín, dále pánové Nejedlý, Jiskra, F. Křehnáč, V. Chlumský, J.  Chlumský, Semen Cap a  Karel Dvořák. Paradoxně bylo volební právo upřeno i  paní Růženě Hrbkové, v té době poslankyni parlamentu (!), té pak bylo volební právo po její intervenci v parlamentu přiznáno. Pět lidí volební komise rozhodlo, kdo nesmí volit... V červnu rezignoval na presidentskou funkci dr. Beneš, presidentem se poté stal předseda vlády a KSČ Klement Gottwald. V červenci se konal XI. všesokolský slet, na dlouhá léta poslední. Z místní sokolské jednoty se sletu zúčastnilo 13 žáků, 26 žákyň, 15 dorostenek, 13 mužů a 11 žen. Průvod sokolstva Prahou se stal manifestací nesouhlasu s komunistickým režimem. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ze Sokola bylo Akčním výborem NF vyloučeno 6 bratří a jedna sestra. Teď se podívejme, co v  obci vzniklo nového. V  Malé Bažantnici byla na potoce vybudována nová protipožární nádrž, už druhá, v místech pod silnicí, proti budově dnešní radnice Jak pokračovala nová škola - nedobře. Jednak začal školní rok o 15 dní později, to kvůli značné nemocnosti dětí, a také nebyla povolena druhá třída (4. a 5. postupný ročník) pro malý počet dětí - bylo jich v líbeznické škole i s Měšicemi pro tyto dva ročníky jen 47. V první třídě u nás bylo 15 chlapců a 12 dívek, učitelem byl Miroslav Krátký. Koncem školního roku byl vypovězen nájem zámku Slovanské koleji. Poté byl zámek přidělen Revolučnímu odborovému hnutí (ROH) pro jeho politickou školu. Značným přínosem pro obyvatele obce bylo pořízení sanitního vozidla. Tehdy ještě záchranná služba v  dnešní podobě neexistovala a  tak se občané složili na nákup vlastní sanitky. Byl to automobil Škoda v ceně 107 000 korun. Do péče a provozu dostal sanitku hasičský sbor. V té době prodávala obec některé své nemovitosti. Byl to dům čp. 54 panu L. Jetelovi, tam byla tehdy pošta a  dům čp. 46 (bývalá pastouška) panu Josefu Keslerovi. V  polovině října bylo do Sokolovny přemístěno zámecké divadlo. Bylo tam prací dobrovolníků upraveno propadliště a postaven portál. Dne 10. října byl slavnostně předán zámek novému uživateli, ROH, který zde zřídil „Ústřední školu ROH Antonína Zápotockého“. Zahájení bylo slavné, přijel v Tatraplanu i sám Zápotocký, který byl v té době předsedou vlády. Na křižovatce u pomníku byl uvítán předsedou MNV i  občanstvem. Zde taky pronesl památný výrok, který dokumentuje charakter jeho svérázné osobnosti. Když byl dívkami v krojích uvítán chlebem a solí (to byl tehdy takový zvyk a byla to pocta), tak pravil „......ale já už jsem po obědě“. Předseda vlády Antonín Zápotocký O této slávě by se dalo napsat ještě mnohem víc, ale při slavnostním otevření odborářské raději postoupíme dál. politické školy v  zámku (podzim 1948)

Měšický zpravodaj - 18

Ještě je nutno dodat, že zřejmě pod vlivem této návštěvy byl Zápotocký jmenován čestným občanem Měšic a to při příležitosti slavnostní schůze dne 27. října ke 30. výročí vzniku republiky. A právě od tohoto data, 28. října 1948, se ten den slavil nejen jako výročí vzniku ČSR, ale také jako „Den znárodnění“., později už jen jako Den znárodnění. Tohoto 28. října se odehrála ještě jedna událost. Žactvo Sokola vysadilo alej lip na přístupové cestě od brány k budově Sokolovny (48 stromů). Každá lípa nesla jméno toho, kdo ji vysadil. Bohužel se ta jména nezachovala. Také se ukázalo, že těch stromů bylo trochu mnoho, byly vysázeny příliš hustě a dochází tedy k jejich občasnému kácení. Bohužel opět poznáváme, že nevhodnost některých rozhodnutí se někdy projeví až po dlouhé době. Pro rok 1948 máme záznamy ještě o celé řadě událostí, ale ty už se nám do dnešního dílu nevejdou. Tak ještě v rychlosti alespoň tři z těch důležitějších, zbytek roku si projdeme příště. Dne 7. listopadu uspořádala místní Osvětová rada spolu s SČSP (Svaz československo - sovětského přátelství, kdyby náhodou někdo už nevěděl) slavnostní večer k výročí VŘSR (zase, kdyby někdo nevěděl, tak to byla Velká říjnová socialistická revoluce, co se slavila v listopadu). 300 přítomných občanů uvidělo tři sovětské kulturní filmy. Další sláva proběhla záhy, již 21. listopadu a to k narozeninám Klementa Gottwalda. Při té příležitosti byl Gottwald jmenován čestným občanem obce měšické, již druhým takovým po Zápotockém. (Oba tito soudruzi byli této cti zbaveni teprve docela nedávno, po mém upozornění a ne jednohlasně, pozn. autora). Na slavnosti účinkovali žáci školy ROH a členové místní odbočky ČSM (Čs. svaz mládeže). Její činnost byla obnovena právě toho dne. Řekněme si její funkcionáře: předseda J. Kohout, jednatelkou byla Irena Nováková. Přihlásilo se 28 svazáků a svazaček. Posledním objevem našeho putování je zpráva o  zřízení, resp. obnovení samostatné pobočky Svazu brannosti (XIII. kraje SB) koncem listopadu. Stihli jsme toho za ten rok hodně, ale stalo se toho mnohem víc. O něčem archivy mlčí a ten zbytek se nám už stejně nevejde. Procházku událostmi tohoto roku dokončíme příště a pokročíme už do dalšího roku, 1949. Pokračování příště Vladimír Novák

JAK VSTOUPILA TELEVISE DO MĚŠIC Ne, to není chyba v  titulku. V  dobách, na které bude nostalgicky vzpomínáno, se to takhle psalo, televise se s. Řeč totiž nebude o příjezdu nějakého televizního štábu do obce, ale o televizním pravěku, o době asi tak před 50 lety. K nápadu povídat si o samých počátcích příchodu televize do našich domácností přispěla redakční kolegyně Anička Raková, když objevila zažloutlý dokument z roku 1960, zvaný „Povolení ke zřízení a provozování přijímací televisní stanice“, neboli koncese. Vypůjčila si to od pana Kozlera. To tehdy musel mít každý, kdo vlastnil televizor nebo radiopřijímač, vydávala to pošta, a bylo to pojištěno tak, že při koupi rádia nebo televizoru bylo nutné předložit průkaz totožnosti, čili se to evidovalo. Měšický zpravodaj - 19

Tak nás to inspirovalo a řekli jsme si, proč o těch časech nenapsat. A proč zrovna teď, ve vánočním čísle. Je to jednoduché. Vánoce, kromě dalších přívlastků jsou též svátky televizními. Vánoce bez televize - jen si to zkusme představit, bavit se sami, to už nějak neumíme. Jak tedy k  nám ta televise přicházela? Velmi zvolna, po krůčcích a  nesměle. Není divu, byla to převratná technická novinka, se  kterou nikdo neměl zkušenost. Československá televise začala vysílat, zprvu jen zkušebně, dne 1. května 1953, pravidelně až o  pár měsíců později. Tehdy ovšem televizor nikdo doma neměl, bylo tady jen pár kusů dovezených ze SSSR, a ty se umisťovaly hlavně do veřejných prostor a na jiná důležitá místa. Doba, kdy přijímače začaly pronikat do domácností, nastala mnohem později, až První televize v  Měšicích v  obecní tak v druhé polovině padesátých let. knihovně (asi v r. 1955) Vysílalo se ze skromného studia ve Vladislavově ulici v Praze, z budovy Měšťanské besedy, dlouho výhradně živě. Vysílač byl na Petříně na rozhledně, což pro nás znamenalo dost nekvalitní příjem signálu - byli jsme tak říkajíc za kopcem, a televizní signál, aby byl kvalitní, vyžaduje přímou viditelnost z vysílače na anténu, to ostatně platí dodnes. První československé přijímače se nazývaly „Tesla 4001 A“, byly to těžké bedny z poctivého dřeva, s obrazovkou velikosti větší pohlednice. Měly spoustu ovládacích prvků, kterými se obraz musel průběžně dolaďovat. To, co dnešní televizory mají konstantně nastavené a samy si to hlídají, muselo se tehdy nastavovat ručně a bylo toho hodně: jas, kontrast, rozměr a linearita obrazu, synchronizace svislá i vodorovná, ostrost.... Jen jedna věc proti dnešku byla jednodušší - nemusely se přepínat kanály. Byl jen jeden první, s prvním a jediným programem. Pro seřízení obrazu sloužil zkušební obrazec, zvaný monoskop, který na obrazovce byl, pokud nešel program. Jak vypadal, můžete vidět na snímku. Tím jsme si představili tehdejší situaci obecně a  nyní tedy, jak to bylo v obci, s příjmem televize. První televizor, alespoň pokud je známo, nebyl v  něčí domácnosti, ale jak se sluší - na zámku. Byla tam tehdy politická škola odborářská a  my, jako kluci, díky nějaké protekci jsme se mohli chodit do klubovny na večerní program (jiný nebyl) dívat.

Zkušební obrazec Čs. televize, tzv. monoskop (50.-60. léta) Měšický zpravodaj - 20

Další televizor v  obci byl umístěn v  obecní knihovně, byl to dar od Svazu žen. Tak to už byla pro vesnici událost, chodilo se tam jako do biografu. V  té malé místnosti sledovalo program i desítky lidí. Zprvu se vysílalo jen dvakrát týdně a jen večer, od 19 asi do 22 hodin. ještě je nutno dodat, že obraz byl výhradně černobílý. Postupem času se program rozšiřoval, přibývalo studií a  vysílačů a  tím rostl i  zájem o  pořízení televizoru do domácnosti. To ale nebylo jen tak. Jednak přístroj stál dva tisíce korun a  to tehdy byly nemalé peníze, ale co hlavně - začal být přijímačů nedostatek - stala se z nich tak zvaná „podpultovka“. Osobně si vzpomínám, že pro náš první televizor doma jsme jeli vlakem až kamsi do severních Čech. V které domácnosti měšické měli první televizor, bohužel nevíme. Třeba to bude vědět někdo z  čtenářů pamětníků Licence na příjem televize (1960) a uvítáme, když se přihlásí. I to patří k obecní historii. Pokrok a rozvoj šel dál, v sedmdesátých letech přišel druhý program, obraz se obarvil, byly přímé přenosy odkudkoliv a televizor se už stal nezbytnou součástí každé domácnosti. Výběr televizorů je bohatý, programů taky. Ale k tomu dnešnímu stavu jsme museli dospět za mnoho let, přes ty různé legendární přístroje hezkých názvů, jako Aleš, Mánes, Rubín a  další a  další. I  u  vysílačů šel vývoj od toho Petřína přes Cukrák, pak Žižkov, úspěšně jsme přijímali i Ještěd a Bukovou horu. Až jsme došli k nynější novince, kterou je digitální příjem. Už v dubnu přestane Praha vysílat analog a kdo na to nebude připraven, může mít problém. Ale pozor, programy lepší nebudou! Jen jich bude víc... K  této příležitosti a  také proto, že televize je tu 55 let, jsme přinesli tuto malou vzpomínku. Vzpomínku na dobu, kdy jsme se na televizní program těšili a nevadilo nám, že mihotavý obraz na namodralé obrazovce byl neostrý a  roztřesený. Byla to tehdy ale vzácnost a vymoženost, které jsme si vážili. -nk-, -rakMěšický zpravodaj - 21

Jak se lékař stává myslivcem Přinášíme další pokračování vzpomínek profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“ V roli loveckého průvodce. Moje nejstarší dcera Ivana se ode mne infikovala nejen skautingem, ale i virem myslivosti. A tak bylo mou povinností se jí po složení mysliveckých zkoušek trochu věnovat. Šoulali jsme jednou s  tamním naším mysliveckým průvodcem a  kamarádem Pepou Zumrem josefodolským polesím se snahou o odstřel průběrné jelení holé zvěře. Ivanku jsme vzali sebou, ať se taky přiučí, že ulovit vysokou není žádný špás. Po několika hodinách, kdy jsme zvěř ani nezahlédli, jsem zakopl o rezavý kýbl, neklamnou to známku civilizace. Abych dceru trochu motivoval a  odškodnil za chudou vycházku, pověsili jsme kýbl na větev, odstoupili asi 80 metrů a Ivanka měla kulí s puškohledem  ten kýbl  trefit.  Opřena o strom dlouho míří, pak rána, kýbl prostřelen  a Ivka mi s vítězným úsměvem odevzdává zbraň, leč – nad levým obočím krásně vykroužená krvácející rána. „Copak vás neučili, jak se drží zbraň s puškohledem?“ „ Bobe, chce to plastický steh, nebo se mi ta káča neprovdá“ povídám svému příteli, chirurgovi tanvaldské nemocnice. Krásně zašitou Ivanku vedu domů na chalupu, jenže manželka s  chirurgickou erudicí nevěřícně kroutí hlavou nad líčením jak šlápla na prut a ten jí vysekl tak pravidelný kruh nad okem. Dodnes nevím co si myslela, ale byla natolik moudrá, že se k tomu už nikdy nevrátila. Rána se zahojila a  tak po několika dnech jedu na inspekci do kolínské nemocnice a kamarádi myslivci z Kutné Hory mne volají, zda bych se nestavil na lov srnčí holé, že mají vysoký plán odlovu. Charta Červeného kříže mi nezabránila naložit kulovnici do sanitky (historie je dávná, už je to nežalovatelné) a po skončené inspekci hurá do Kutné Hory. Vystoupím z vozu, pozdrav, nabiji pušku a po několika krocích pasoucí se, očividně přestárlá  osamělá srna stojí asi 50 m  před námi.  Namířím z volné ruky, bác a asi 5 metrů za srnou zajiskří kámen. Udivené pohledy kutnohorského myslivce i Jardy, řidiče sanitky (nepatřila záchranné službě!), rychle přebíjím a  než srna stačila odskočit, zasáhnu týž balvánek podruhé. To už bylo dost i pro srnku, pro mne i pro průvodce – něco musí být s flintou, lov skončil bez úlovku. Po návratu nastřeluji v Jizerkách u souseda hajného kulovnici. S oporou se netrefím asi z 20 metrů vleže do prkna asi 1x1 m, zakrývajícího vývod do žumpy. Druhý soused s kosou jde okolo a „Abyste mu nezastřelil psa“. Ten se potuloval asi deset metrů od chalupy a tu jsem se konečně podíval na osu pušky a puškohledu a bylo jasno. Ivanka dokázala nejen efektně nastřelit pravé obočí, ale jak dokázala jednou ranou i takhle naklepnout puškohled, dodnes nevím. Po čase zase v létě mám jít na dalšího srnce a uvažuji – nejsem Ferdinand d’Este – taky nemusím lovit každý rok, nechám ten odstřel Ivance a budu z toho mít taky radost. Tak vyjdeme, provázím ji na stávaniště srnčí zvěře a  poznávám, že role průvodce může být někdy krásnější než samotný lov. Za chvíli se přiblížíme asi na 60 metrů k ideálně stojícímu odstřelovému srnci, podám flintu a šeptám „Odjisti a střílej!“  Zrychlený dech a klepání označované jako horečka jelenice potrefí tak trochu každého lovce před výstřelem a znalci dokonce tvrdí, že kdo se aspoň trochu netřese před střelou na zvěř, neměl by jí ani lovit. Leč Měšický zpravodaj - 22

tréma je už neúnosná, tak jí opřu  pušku o své pravé rameno, zapomínaje, že zbytek sluchu mi zůstal právě v  pravém uchu. Výrazné dýchání, spíše funění a  rotující hlaveň nevěstí nic dobrého. „Tak střílej, nebude čekat až se uráčíš“ šeptám a konečně bác! – srnec stojí a zvědavě prohlíží co to bylo. „Přebít a znova, je chybený!“ „Ne, já nemůžu“. A svalí se na louku a srnci dochází trpělivost a majestátně odkráčí. A tím skončila má role mysliveckého učitele, jen na památku jsem byl skoro hluchý a  v  posledním fungujícím uchu mi ještě čtrnáct dní pískalo. Časem Ivanka prodala i brokovnici, kterou jsem jí věnoval a ukončila svou mysliveckou kariéru. Tatínek se zastřelil!  Jednou v neděli koncem prázdnin jsme pomalu končili práce na chalupě a chystali se k odjezdu do Prahy, když přišel hajný Josef a povídá „ Vždyť jsi ještě neslovil, prázdniny končí, pojď to ještě zkusit!“  Myslivec neodolá a  tak plný hoblin ve vlasech, s  truhlářskou zástěrou, vezmu pušku a jdeme do kopce nad chalupu. Ujdeme asi 50 metrů, když z houštiny okolo pramene, který nás zásobuje vodou, vykoukne srneček, parůžky ještě nevytlučenými, slabý špičák, který měl už být vyřazen před srnčí říjí. Inu povinnost je nad snahou o hezčí úlovek a tak rána a srneček leží. „Tatínek musel zakopnout, pojďte, jestli se mu nic nestalo“. Ivanka vede zkušeně zbytek rodiny, chystající se k odjezdu, nacházení mne živého a nevěřícně hledí na uloveného srnce pár metrů za chalupou. Moji mufloni v Jizerkách.. Byl to můj první muflon a taky první střelecká ostuda, aby si čtenáři nemysleli, že autor je čarostřelec nebo své neúspěchy jako pisatel zamlčuje. Samozřejmě nažhavený po pozvání na odlov muflona  vyjdu s hajným Josefem do lesů okolo Černé Studnice a za malou chvíli šoulání narazíme na odstřelového slabšího muflona.  Nutno podotknout, že to bylo okolo Dušiček a v lese leželo asi půl metru sněhu, jen cesty byly prošlápnuty. Muflon stál asi osmdesát metrů od nás, příznivý vítr,  spárky zabořeny hluboko do sněhu, tak neváhám, zamířím asi tam, kde tuším střed trupu v hrudní oblasti, rána, odskok a muflon pomalu odchází. Je sice pravdou, že mufloní zvěř je odolná a i na správně mířenou ránu a často odejde ještě i desítky metrů. Tady ale jasně šlo o špatnou ránu, i nástřel tomu odpovídal, bylo třeba ho dostřelit. Postupoval před námi, ale v momentě, kdy bylo možno střelbu opakovat, vstoupil mi nechtěně průvodce před hlaveň a z dosledu nebylo nic. Ještě bych dodal, že cesty lesem v  té oblasti byly po polomech neošetřeny a  jejich procházení bylo takřka nad mé schopnosti. Po poradě Josef ukončil lov s tím, že se druhý den vypraví s  dvěma profesionály za muflonem s  pravděpodobně zasaženým předním během a dostřelí ho. Nebylo mi nejlíp, ale když druhý den brzy z rána přijel s dostřeleným muflonem, nálada se mi rázem zvedla. Byl skutečně zasažen přední běh a zároveň  se mi vyjasnilo, proč jsem ho tak ošklivě postřelil. Muflon má rouno, které sahá ještě 15 až 25 cm pod dolní okraj hrudníku. Při bězích zapíchnutých ve sněhu jsem považoval celou viditelnou část muflona za trup a  střela, mířená do poloviny tohoto ztemnění, škrábla dolní okraj hrudní kosti a skončila v  předním běhu. Inu, dnes už se nespletu a  žádný zelený mysliveček nespadl z nebe vyučený. Druhý muflon o rok později stál na vršku kopce, upraveného jako sjezdovka. Nebylo to daleko od vesnice a celý kopec pokryt vrstvičkou sněhu, po které ještě nešlo lyžovat. Co Měšický zpravodaj - 23

teď? Obejít to nešlo, otevřená krajina, na vzdálenost 300 metrů bych nestřílel ani s oporou a tak jsem zkusil za příznivého větru přibližovat se v okamžicích, kdy bral pašu, jakmile zvedl hlavu a jistil okolí, musel jsem ztuhnout a ani nedošlápnout nakročenou nohou. Josef to pozoroval nevěřícně, já taky nepočítal, že muflona v takto v otevřeném terénu přelstím, ale .. Za příznivého větru to moje nervy vydržely dál než asi na 100 metrů vzdálenosti a pak jsem z volné ruky rychle střelil.  Po zkušenostech z prvého muflona byl zásah komory dobrý a až na láteření  vzdálené chalupářky byl muflon náš. Jídlo na Vánoce: Jedeme takhle večer na chalupu, krajina potmě, krytá sněhem, když tu: „Zastav, tam leží kus srnčí zvěře v příkopu!“ Teda postřeh ta moje měla, nic jí neuniklo, ani, že jsem jednou odešel na noční službu s každou botou trochu jinou. Mezitím jsme kus odjeli, couvat nebo obracet bylo za těch provozních i světelných podmínek riskantní, tak jsem otočil v nejbližší vesnici, vrátil se a o kus před nálezem zase stočil do našeho směru. Našli jsme zhaslou srnu, ještě teplou, s viditelně pohmožděným hrudníkem. Na silnici to nebylo dobré, naložili jsme kus do kufru a jako pytláci ujížděli dál k Jablonci. Cestou jsme zastavili u mysliveckého hospodáře a chtěli mu zvěřinu složit. Vyptával se, kde to bylo a  po chvíli povídá: „To je na hranici dvou společností, které jsou v neustálém sporu. Prosím vás, odvezte si to, nebo z toho budou tahanice, že jste to poponesli k těm druhým  a ty hádanice nestojí za to. Když pytlák, tak pytlák. Syn Václav sídlící v Jablonci neměl moc pevný žaludek, tak jsme ho vyhnali, zvěř ošetřili a  další den rozdělili mezi rodinu. Inu Vánoce byly ve znamení srnčích pochoutek. A aby toho nebylo dost, při jedné cestě ke konci téhož roku jsme takřka ve stejných místech ve škarpě našli střeleného zajíce. Poučeni o  poměrech v  tamních společnostech jsme ho naložili a  k novoročnímu obědu to bylo pošmáknutí. Inu, jak pravil jeden přítel ze sousedství: „Andryskovi jen objedou škarpy a mají jídlo na celé Vánoce“. Až na to, že podruhé se nám to nikdy nepovedlo. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek

Z kultury a sportu

V. lampiónový průvod

Za chladného, pondělního a  svátečního podvečera 17. listopadu jsme se sešli již po páté u  rybníčku „Kruh“ abychom si zde připomněli 19. výročí „Sametové revoluce“. Připravených 150 ks lampiónů bylo během chviličky rozebráno a chodily další a další děti. Bohužel tak obrovská účast nás trochu zaskočila a na všechny děti se lampióny nedostaly. Je to poučení na příští roky, abychom se lépe připravili. Tato akce se setkává ze strany rodičů Měšický zpravodaj - 24

i dětí s čím dál větším ohlasem a letos k tomu určitě přispěla nemalou měrou i propagace v regionálním zpravodaji. Je dobře, že se o naší práci pro měšické děti dozví i za hranicí naší obce a doufáme, že na podobné akce budou moci chodit i naše děti k sousedům. Takovýchto akcí pro děti, ale i občany nebude nikdy dost. A nyní k vlastnímu průběhu. Vzhledem k již zmiňovanému počtu rozdaných lampiónů, neuspokojených dětí, početnému rodičovském doprovodu, tmě a tím pádem nepřehledné situaci, se jen těžko odhaduje počet účastníků. Můj odhad je cca 350 lidí. Ti všichni se po krátkém úvodu a  připomenutí událostí před 19 lety, vydali na krátkou procházku po starých Měšicích. Utvořili dlouhého, svítícího hada, který pro nás, kteří jsme zůstali na místě a chystali další část programu, stal silným a nezapomenutelným zážitkem. Než se svítící výletníci začali vracet, zapálili jsme připravenou hranici, na které si všichni mohli opéci výborné špekáčky. K  tomu zněla reprodukovaná hudba, pil se čaj a jako tradičně Pepou Málkem připravený, speciální supersvařáček. Opět improvizovaně a ne podle předem připraveného receptu, ale podle hesla všeho přiměřeně. Teď mám sice všechny potřebné ingredience ještě v hlavě, ale dohodli jsme se, že si nic psát a zaznamenávat nebudeme a příští rok uvaříme další originál. Vzhledem ke každoročně stoupající poptávce a  spokojeném pomlaskávání konzumentů, však možná v  budoucnu zauvažujeme, jak ho pojmenovat a jestli nemáme požádat o udělení patentu na tento supernápoj. Opékání a  popíjení končilo a  všichni již netrpělivě očekávali finále našeho krátkého setkání – ohňostroj. Krátce před jeho odpálením jsme z CD pustili píseň, která v době Sametové revoluce zněla na Letné a při které nám tenkrát běhal mráz po zádech „Modlitbu“ Marty Kubišové. Krásný ohňostroj byl již jen taková tradiční třešinka na dortu za vydařenou akcí. Závěrem nezbývá než poděkovat všem organizátorům, kteří obětavě celou akci připravili. Chtěl bych je vyjmenovat a nezabralo by to mnoho místa, protože je jich opravdu velmi málo, ale nechci stále opakovat stejná jména. Osobně si myslím, že jim stačí ten hřejivý pocit u srdce, že se to lidem a hlavně dětem líbilo. Můj dík ještě patří všem, kteří přispěli malou finanční částkou na nákup cen pro slosování účastníků další akce, kterou byla mikulášská nadílka. Všechny zdraví Jiří Bejlek

IV. Mikulášská nadílka pro naše děti

V sobotu 29. listopadu 2008 jsme se již po čtvrté sešli ve slavnostně vyzdobeném sálku tělocvičny na zámku, při Mikulášské nadílce. Letos přišlo podle počtu slosovatelných vstupenek 135 dětí všech věkových kategorií. Ve stísněných podmínkách všechny děti opět spontánně fandily zvířátkům v jejich boji proti zlým loupežníkům. Herec z divadélka „Vysmáto“ vtáhl všechny děti do děje a  ony s  ním zpívaly a  prožívaly celý pohádkový příběh. Po necelé třičtvrtě hodině si všechny oddechly, že vše pro zvířátka šťastně dopadlo a dlouhým potleskem odměnilo účinkujícího herce a jeho loutky. V  přestávce, která sloužila k  převlečení herců do kostýmů trojice, na kterou již byli všichni natěšeni, přišla naše chvíle. Začalo slosování vstupenek všech věkových kategorií. Napětí stoupalo a atmosféra houstla. Na jedné straně velké nadšení z výhry a na straně druhé, velké zklamání, že zrovna já, zase nic. U pódia seděla jedna malá holčička a ta měla oči od začátku jenom pro zpívající panenku, která byla jako hlavní výhra pro kategorii nejmladších děvčat. Po slosování této ceny a  po poznání, že vytouženou panenku nevyhrála, to bylo Měšický zpravodaj - 25

slzavé údolí. Pořád opakovala. „Maminko, já jí chci, já jí chci. A proč jsem jí nevyhrála, když se mi tak líbí?“ Těžko se dětem v takovéto situaci vysvětluje, že tahle panenka se nedá koupit, ta že se dá jenom vyhrát. Ke konci programu jsem tuto nešťastnou malou slečnu ještě viděl, to už se ale smála, v ruce Adventní kalendář, sáček s nadílkou a po slzách ani památky. Děti naštěstí, když je zabavíte, rychle zapomínají. Slosování tedy proběhlo bez problémů, samy děti losovaly ceny, tak nikdo proti losování neprotestoval a všichni již netrpělivě čekali na příchod Mikuláše s doprovodem. Protože stále nepřicházel, museli jsme ho volat přes mikrofon, aby si pospíšil, že na něj čeká tolik dětí, že se bude divit. On nám zase přes mikrofon odpověděl, že není venku žádný sníh a on musí táhnout saně po asfaltu, že mu čert nechce s tažením pomoci a raději utekl a anděl, ten že nemá sílu. Za chvíli již ale Mikuláš pomalu přicházel chodbou, když tu se náhle na druhé straně sálu ozvalo silné zahřmění, rozrazily se venkovní dveře, do sálu vlétnul kouř a ve dveřích stál velký čert, který z pusy vyplivnul hořící oheň. To byla mela. I  ty nejstatečnější děti chtěly být co nejmenší a neviditelní, aby si jich strašidelný čert nevšiml. To však již z druhé strany přicházel hodný Mikuláš v patách s krásným andělem a děti se přestávaly bát. Po rozdání dárečků, se začaly kamarádit i s obávaným čertem. Fotily se s ním a ke konci si s ním i zatančily. Vlastní nadílka skončila, děti odříkaly Mikulášovi naučené básničky, naslibovaly čertovi modré z  nebe, popovídaly si s  andělem a  my jim k  odchodu pustili diskotékové rytmy. Všechno jsme pomalu balili a přenášeli ozvučení na další podvečerní setkání tohoto dne. Tím bylo slavnostní rozsvícení Vánočního stromu před Obecním úřadem.

Slavnostní rozsvícení Vánočního stromu.

Než jsme se přemístili ze zámku ke krásně nazdobenému vánočnímu stromu (letos je opravdu nádherný a daroval nám ho pan Sysel - díky!!), byla zde již nachystaná bohatá tabule s občerstvením a vánočním cukrovím. Ve vzduchu voněl horký svařáček a pro děti teplý čaj. Byla zde cítit i vánoční atmosféra i když byl teprve konec listopadu. Atmosféru Vánoc jsme umocnili i  puštěním hudby s  vánočními motivy. Po uvítání, které pronesl starosta a představení pana profesora Andryska, který se ve svém krátkém projevu přiznal k tomu, že je rád, že žije od letošního roku trvale u nás v Měšicích a pochválil takovéto akce, na kterých mají občané k sobě velmi blízko, nás čekalo ještě jedno velké překvapení, zahalené pod plachtou. Toto překvapení odhalili jeho tvůrci současně se starostou při rozsvícení Vánočního stromu. Strom se rozsvítil, spadla i plachta a všem spadla i čelist překvapením. Pod plachtou byl krásně vyřezaný a  ručně malovaný Betlém. Všichni přihlížející začali nadšeně tleskat. To nikde v  okolních obcích zatím nemají a  i  když vyřezávaný a  ručně malovaný Betlém budou mít třeba příští rok i ony, tak nám prvenství již nevezmou. A to ještě od realizace tohoto nápadu a jeho výroby uplynul pouhý týden. Všem jsem po odhalení jmenovitě poděkoval (pro čtenáře - jedná se o obětavé obyvatele „Václaváku“ jak se sami nazývají, pro neznalé, Václavák se říká ulici Hlavní v okolí Obecního úřadu). Doufám, že se nebudou zlobit, že je zde nebudu všechny jmenovat. Neodpustím si ale jedno jméno. Mladá dáma Eva Nováková, která všechny postavy nakreslila a vybarvila. Všichni autoři tohoto povedeného díla slíbili, že ho začnou rozšiřovat a přidávat další postavy a mají další a nové nápady. Již nyní se určitě všichni těšíme a necháme se opět překvapit. Měšický zpravodaj - 26

Když dozněl potlesk, zapálili si všichni přítomní svíčky, zavzpomínali na osamocené spoluobčany a  na ty, kteří nás v  letošním roce opustili. Z  reproduktoru jsme pustili nejznámější vánoční koledy a  společně si je zazpívali. V  tu chvíli zde byla ta pravá a nefalšovaná, vánoční atmosféra. Lidé k sobě měli opravdu blízko. Přesně tak, jak to ve své řeči uváděl i pan profesor. Byla to hezká tečka za celou poslední listopadovou sobotou roku 2008. Dovolte abych poděkoval všem organizátorům těchto dvou akcí v  závěru letošního roku, všem těm, co připravili pohoštění pod Vánočním stromem a i vám, kteří jste finančně přispěli na malý dárek pro naše staré a opuštěné spoluobčany. Vaším jménem je těmto lidem předáme a určitě u toho ukápne z jejich strany slzička, že na ně někdo o Vánocích myslí a nás bude hřát u srdce to, že jsme to mohli zprostředkovat. Protože toto číslo Zpravodaje je posledním číslem roku 2008, dovolte mě abych ještě za organizátory zhodnotil všechny akce pořádané pro občany v tomto roce jako velice úspěšné. Sám to mohu těžko posoudit, ale podle účasti lidí na akcích a z ohlasů, které slyšíme, si myslíme, že se nám daří dost vysoko posazenou laťku stále zvyšovat a to nás velice těší, ale i zavazuje. Určitě si myslíme, že se nám na našich akcích podařilo dosáhnou toho, že se lidé mají kde poznat, kde se zabaví jejich děti a v neposlední řadě i zviditelňujeme obec, ve které všichni žijeme a vychováváme své děti. Před dvěma roky jsem řekl, že bych si přál, aby obec Měšice byla vždy v čele všech okolních obcí a ne na chvostě, a že proto uděláme maximum. Myslím, že se to zatím daří!! Závěrem mi ještě jednou jménem všech organizátorů i jménem svým, dovolte popřát vám všem i vašim rodinám, prožití krásných vánočních svátků a v celém roce 2009 pevné zdraví. A neméně důležité je popřát si navzájem i dobré sousedské vztahy. Bez dobrého souseda se nikomu nebude spokojeně v obci žít i když bude mít třeba chodníky dlážděné zlatem a na kontě miliony. Jiří Bejlek

Slíbené uveřejnění vybraného nejhezčího obrázku s  vánoční tématikou, soutěž vyhlášenou při Lampiónovém průvodu. Měšický zpravodaj - 27

Mikulášská nadílka v Klubu maminek

V pátek 28. listopadu konečně nastal dlouho očekávaný den „D“. Děti nás už od samého rána zahrnovaly spoustou zvídavých dotazů na jediné téma a to mikulášské. Den byl pro děti nekonečně dlouhý. Nejraději by šly hned po obědě do klubovny, aby tím Mikuláše, anděla a čerta přivolaly :-) Venku se už začalo konečně stmívat a  děti se konečně dostaly do klubovny. Vše už bylo připraveno. V 17:00 hodin jsme již byli v plném počtu (18 dospěláků a 14 dětí). Děti si začaly krásně hrát a byly neobyčejně hodné, skoro jakoby se proměnily v andílky. Na poslední chvíli si ještě ti starší opakovali básničku pro Mikuláše. Krátce na to se do dětského povídání a  chechtání ozval z  chodby zvoneček, což vyvolalo radost a ještě větší hlahol. Moc dlouho jim to ale nevydrželo, protože se ozvalo burácení hromů... Do místnosti vběhl čert, který hned začal čichat zlobivinu, drbal si blechy v kožichu a běhal mezi dětmi po čtyřech. Naštěstí tam byly pouze hodné děti, tak jsme si mohli přivolat Mikuláše a anděla. Pár prohřešků sice bylo zapsáno v andělské knize, ale všichni důvěryhodně slibovali, že už budou hodní, že budou po sobě uklízet pokojíčky, nebudou ubližovat ostatním dětem, o hračky se budou dělit, nebudou odmlouvat rodičům, ale budou je poslouchat..... Za odměnu dostaly všichni od Mikuláše a anděla balíček s dobrotama. Ani čert nezůstal pozadu. I  on měl přichystaný pro malé hříšníky čertovský balíček plný brambor, cibule a uhlí. Tentokrát si čert žádné dítě do pekla neodnesl, ale u  těch co měly nějaký prohřešek si udělal znaménko na čele, které musí zmizet do příštího roku, aby nedopadly jako jiná hříšnice, kterou měl v pytli a ze které jsme viděli pouze její nohy. Po odchodu Mikuláše si děti začaly rozbalovat a ochutnávat nadílku. Doufám, že se mikulášská besídka všem účastníkům líbila, a že děti dodrží slib svatému Mikulášovi a to čertovské znaménko z čela brzo zmizí a už se tam nikdy neobjeví. Byla bych ráda, kdyby se nám i příští rok povedlo zorganizovat takovouto akci. Ty rozzářené dětské obličejíčky za to určitě stojí. Na závěr bych chtěla popřát všem šťastné a  veselé vánoce. Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v novém roce! Šárka Lukavská

Cvičení žen Poslední letošní cvičení proběhlo 9.12.2008. V  novém roce začínáme opět cvičit 13. ledna 2009. Přeji všem svým cvičenkám hezké prožití Vánočních svátků. Anna Raková

Měšický zpravodaj - 28

Z Klubu rybářů

Rybáři se sejdou tentokrát na výroční členské schůzi v  sobotu dne 7.2.2009 od 13:00 hod. v restauraci „U Václava“. Výbor seznámí své členy s  výsledky práce Klubu v  roce 2008 a s plány činnosti na rok 2009. V roce 2009 se opět rozjíždí možnost lovu v rybníčku Kruh, takže se všichni mohou těšit na tradiční jarní rybářské závody s  večerní zábavou pod širým nebem. Vzhledem k  tomu, že nastávají nějaké změny, které se dotknou většiny členů Klubu, je velice nutná účast všech. Nastanou i malé změny v našem rybářském řádu atd. Vše ostatní se podrobně dozvíte na výše avízované schůzi. Výbor znovu upozorňuje všechny členy, aby splnili svou povinnost a  nejpozději do 31.12.2008 odevzdali své výkazy o úlovcích. Můžete je odevzdat v restauraci U Václava, p. Buldovi nebo na Obecním úřadě. Tomu, kdo úlovkový list v určeném termínu, který je napsaný na každé povolence, neodevzdá, nebude na příští rok nová povolenka vydána!!! Takto jsme si to odsouhlasili a výbor bude tentokrát nemilosrdný. Hospodář musí mít čas na to, aby z těchto výkazů zpracoval do termínu výroční schůze podklady pro svou zprávu. Výbor Klubu měšických rybářů přeje všem svým členům, jejich rodinám i  všem měšickým spoluobčanům klidné prožití vánočních svátků a v celém roce 2009 štěstí a pevné zdraví. Za členy výboru Klubu, Jiří Bejlek

Zprávy ze Sokola Měšice - oddíl kopané

Vážení spoluobčané, blíží se konec roku a tím i rekapitulace umístění našich mužstev v polovině soutěže 2008 a 2009 (viz tabulky). Rád bych Vás seznámil s naším problémem. Jak jsme se zmiňovali v minulých článcích, přihlásilo se do soutěže družstvo žáků. Podle mého si na začátek nevede vůbec špatně a  věřím, že po zimní přípravě si povede ještě lépe. Na tuto přípravu mužstvo žáků opětně používá tělocvičnu v Líbeznících, což je tak trochu smutné, protože obec propůjčila Sokolu plechovou halu, která může sloužit, jak ke sportování, tak i na kulturní akce. K dnešnímu dni se nám ji ale nepodařilo zkulturnit. Myslíme si, že by to neměla být záležitost jen sportovců, ale i  těch, kteří mají zájem vytvářet více možností sportovního a kulturního využití, především pro naši mládež a také pro samotné občany této obce (je zbytečné dojíždět a platit jiným). Jak se ukazuje, bude se zde budovat určité zázemí a k tomu by se tato hala mohla svým využitím přidat. Bez pomoci možných sponzorů to bude velice těžké. Proto Vás opět žádáme o pomoc k získání těchto sponzorů, kteří nám budou ochotni v této věci pomoci. Předem všem za jakoukoli pomoc děkujeme. Závěrem dovolte, abych Vám jménem všech členů Sokola Měšice oddíl kopané popřál příjemné prožití vánočních svátků a šťastný Nový rok 2009. Luboš Nešpor

Měšický zpravodaj - 29

E2A - okresní soutěž žáků oddělení A Rk. Tým Záp + 1. Veleň 9 8 2. Babice 9 8 3. Hovorčovice 9 7 4. Jirny 9 5 5. Řež 9 5 6. Toušeň 9 3 7. Měšice 9 3 8. Pacov 9 2 9. Škvorec 9 2 10. Klíčany 9 0

0 1 0 1 0 0 0 0 1 1 0

- 0 1 1 4 4 6 6 6 6 9

Skóre 75: 3 83: 18 53: 8 36: 22 39: 29 34: 49 21: 52 16: 27 10: 55 13:117

Body 25 24 22 15 15 9 9 7 7 0

(Prav) ( 13) ( 12) ( 7) ( 0) ( 0) ( -6) ( -3) ( -5) ( -5) (-15)

A3A – IV.třída oddělení A Rk. Tým Záp 1. Předboj 13 2. Bášť 13 3. Vodochody 13 4. Klíčany 13 5. Řež 13 6. Brázdim B 13 7. Toušeň 13 8. Záluží B 13 9. Bořanovice 13 10. Mratín 13 11. Měšice B 13 12. Sluhy 13 13. Mochov B 13 14. Líbeznice B 13

0 0 1 2 3 1 1 4 4 0 2 2 3 4 3

- 2 2 2 4 6 6 5 5 8 7 7 7 7 8

Skóre 42: 18 37: 19 40: 22 39: 26 43: 33 30: 29 23: 27 24: 33 25: 38 38: 31 21: 25 14: 30 22: 36 11: 42

Body 33 31 29 21 19 19 16 16 15 14 14 12 10 9

(Prav) ( 15) ( 10) ( 11) ( 0) ( 1) ( 1) ( -5) ( -2) ( -6) ( -4) ( -7) ( -6) (-11) (-12)

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10 11 12 13 14

+ 11 10 9 6 6 6 4 4 5 4 4 3 2 2

Okresní přebor – Praha-východ po 13. kole Tým PZ V R Sokol Klecany 13 10 1 Slavoj Velké Popovice 13 7 3 Sokol Mochov 13 7 2 Sokol Měšice 13 6 4 SK Kostelec n. Č.lesy 13 6 3 Kunice B 13 6 3 SK Všestary 13 6 0 Sokol Mukařov 13 5 3 Slavia Radonice 13 5 2 Svornost Brazdim 13 5 0 Slavoj Stará Boleslav B 13 4 2 SK Kamenice 13 3 3 Sokol Vyšehořovice 13 3 3 1.FC Líbeznice 13 2 3

P 2 3 4 3 4 4 7 5 6 8 7 7 7 8

Měšický zpravodaj - 30

VG:OG 43:14 34:20 22:19 31:25 21:19 22:21 32:30 18:23 29:27 21:27 20:27 21:31 18:28 15:36

+/- 10 3 2 1 0 3 0 -3 -1 -3 -7 -3 -6 -12

PB 31 24 23 22 21 21 18 18 17 15 14 12 12 9

Měšický zpravodaj - 31

Krásné prožití vánočních svátků, šťastný nový rok plný pohody, zdraví a spokojenosti přeje Tiskárna TIGRAS, s.r.o., Klíčany

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Prosinec 2008. Ročník 5, číslo 6. Vychází v nákladu 600 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 19. prosince 2008, příští číslo vyjde v únoru 2009. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32