Stanovisˇteˇ 1 V kazˇde´m veˇtsˇ´ım meˇsteˇ najdete takovy´ bar. Obvykle se jmenuje neˇjak jako Prˇedpeklı´, Na ztracene´ varteˇ, Styx a podobneˇ. Kdekdo z meˇsta vı´ o jeho existenci, ale ma´lokdo tam byl. Ma´lokdo by o to i sta´l. Jen obcˇasnı´ novina´rˇi a tu a tam neˇjaky´ zbytecˇneˇ horlivy´ sˇpion nebo policejnı´ ele´v, ktery´ si prˇedsevzal bojovat proti za´rodku˚m terorismu cˇi nevhodny´ch mysˇlenek. Je to bar pro ty, kterˇ´ı prodali dusˇi, nebo tomu alesponˇ uprˇ´ımneˇ veˇrˇ´ı. Cˇekajı´, azˇ si je odnese cˇert – nebo neˇkdo jiny´. Takove´ mı´sto nenı´ jednoduche´ najı´t, nikdo z na´vsˇteˇvnı´ku˚ se o neˇm nijak nesˇ´ırˇ´ı. Kupodivu jedna z mozˇnostı´ je najı´t si neˇjakou pout’nebo akci pro deˇti. Ne snad, zˇe by deˇti patrˇily k beˇzˇne´ klientele. Bytosti s deˇtskou podobou a deˇtsky´m chova´nı´m, to uzˇ je jina´. Pote´, co takovou najdete, jsou dveˇ mozˇnosti. Bud’ ji sledovat – to je pomeˇrneˇ obtı´zˇne´, protozˇe by´va´ neprˇedvı´datelna´ – nebo prˇedpokla´dat, zˇe bar je neˇkde blı´zko, a prohledat systematicky okolı´. To by´va´ jednodusˇsˇ´ı, ale pomale´. Stanovisˇteˇ 2a, pokracˇuje na 3 Hluk a hudba deˇtske´ oslavy utichnou, jakmile se ponorˇ´ıte do okolnı´ch ulic, jako by spadla neviditelna´, ale velmi husta´ opona. A vza´peˇtı´ se dostavı´ podivny´ pocit, zˇe meˇsto nenı´ u´plneˇ tote´zˇ. Jako by na neˇj pomalu, rovnomeˇrneˇ padal prach. V ulicı´ch se hu˚rˇ orientuje, i pro ty, kterˇ´ı je du˚veˇrneˇ znajı´. Musı´te dobrˇe prˇemy´sˇlet, abyste se vu˚bec vymotali. Rˇ´ıka´ se mimo jine´ i to, zˇe ten, kdo jen potka´ neˇktere´ho z teˇch, kdo vymeˇnili dusˇi za neˇco jine´ho, nebude uzˇ nikdy stejny´. Stanovisˇteˇ 2b, pokracˇuje na 7 „Ta´mhle,“ zasˇeptal neˇkdo. U sta´nku˚ s pamlsky stojı´ krˇehka´ dı´venka s dlouhy´mi cˇerny´mi vlasy, oblecˇena´ v neˇcˇem, co vypada´ jako prave´ japonske´ kimono, a snazˇ´ı se koupit si neˇjakou dobrotu. Nema´ to jednoduche´, protozˇe prˇinejmensˇ´ım cˇa´st proda´vajı´cı´ch ji, zda´ se, nevidı´. Stanovisˇteˇ 3 Na rohu, kousı´cˇek od va´s, na´hle z bocˇnı´ ulice vyjde dı´venka v kimonu, leskle´ cˇerne´ vlasy sahajı´cı´ azˇ pod pa´s. Podveˇdomeˇ o chloupek zrychlı´te, jen abyste si snad promluvili, ale holcˇicˇka se lekne, otocˇ´ı se k va´m – ne, ty obrovske´ rude´ ocˇi nejsou lidske´ – a zmizı´. A cela´ sce´na se na´hle zmeˇnı´. Ulice jsou prycˇ. Vsˇude kolem nedozı´rny´ mocˇa´l, podezrˇele vypadajı´cı´ stromy rostoucı´ rovnou z bahna, a neme´neˇ podezrˇele vypadajı´cı´ ra´kos zvı´cı´ bambusu. „To nenı´ ra´kosı´,“ ozve se stı´sneˇneˇ z vasˇich rˇad. „To jsou. . . “ Hudebnı´ na´stroje. Pı´sˇt’aly zakorˇeneˇne´ v bahneˇ, nahorˇe obsypane´ lı´stky. Od pikoly azˇ po nejdelsˇ´ı fle´tnu. I ty stromy silneˇ prˇipomı´najı´ trsy varhannı´ch pı´sˇt’al. A z mocˇa´lu vola´ neˇcˇ´ı hlas: „Pomo´c! Je tu neˇkdo! Pomozte mi neˇkdo!“
Chteˇlo by se jı´t na pomoc, ale kudy v tom trˇasovisku? Bude nutne´ velmi rozmysˇleneˇ volit trasu – uzˇ jen proto, pokud chcete sami neˇkam projı´t. Stanovisˇteˇ 4 Na chlapı´ka chycene´ho v bazˇineˇ narazı´te velmi za´hy, vlastneˇ jen za dveˇma oponami z bambusovity´ch fle´ten. Je azˇ po hlavu ponorˇeny´ ve slizke´m bahneˇ a jesˇteˇ zajisˇteˇn neˇkolika velky´mi hoboji, tvorˇ´ıcı´mi jaky´si deˇsivy´ obojek ve tvaru pentagramu. „Pomozte mi,“ zachraptı´. „Ja´ tady jsem nevinneˇ!“ „Tady?“ Pohled na okolı´: mocˇa´l, kam azˇ oko dohle´dne. Hudebnı´ na´stroje rostoucı´ z bahna. Ticho. A temna´ obloha – spı´sˇ nezˇ hveˇzdy neˇco jako strop katedra´ly, temne´ a pokrˇivene´, s chrlicˇi mı´sto andeˇlu˚. „Podsveˇtı´?“ zamumla´ neˇkdo z va´s. „Vyta´hneˇte meˇ,“ prosı´ hlava v mocˇa´le. „Nic jsem neudeˇlal, fakt. Je to neˇjaky´ deˇsny´ omyl. . . “ Stanovisˇteˇ 5 Osvobozenı´ nesˇt’astnı´ka z bahna bylo prˇekvapiveˇ snadne´. Stacˇilo jen zata´hnout. Nedosˇlo k zˇa´dne´ deˇsive´ reakci, jen bahno hnusneˇ mlasklo a vznikly´ otvor okamzˇiteˇ naplnila voda. „Ja´ va´m. . . strasˇneˇ moc deˇkuju,“ sˇepta´ ten cˇloveˇk vycˇerpaneˇ. Je to docela mlady´, sˇtı´hly´ muzˇ, neˇco v jeho vzhledu odkazuje na muzikanty – a opravdu, jeden z hoboju˚ ma´ i ted’ u sebe, v pouzdrˇe, ale jak pouzdro, tak na´stroj jsou promocˇene´ a k nepouzˇitı´. „Za to asi mu˚zˇe ten na´stroj,“ oddechuje. „Jak jsem na neˇj zacˇal hra´t. . . “ otrˇa´sl se. „Ta holka rˇ´ıkala, zˇe jsem ublı´zˇil mnoha dusˇ´ım a jedna z nich zˇa´dala pomstu. Komu jsem mohl tak strasˇneˇ vadit?“ Jako by va´m to neˇco vzda´leneˇ prˇipomı´nalo. „Urcˇiteˇ jste na neˇj prˇece hra´l uzˇ mnohokra´t, ne?“ „To samozrˇejmeˇ, byl jsem v kapele.“ „Nebylo neˇco jinak, kdyzˇ jste zkusil zahra´t naposledy?“ Umeˇlec se unaveneˇ zakrˇenı´. „V noci na brˇehu jezera. Jeden zna´my´ mi rˇ´ıkal, zˇe je tam naproste´ ticho a zvuk se nad hladinou skveˇle nese. Zˇe tam cvicˇ´ı sa´m.“ „Takzˇe jste hra´l na hoboj. . . “ „Jo, na brˇehu. Potmeˇ. On mi rˇ´ıkal, abych si nerozsveˇcoval zˇa´dne´ sveˇtlo, zˇe se zacˇnou slı´tat koma´rˇi.“ „A on tam hra´val cˇasto?“ „Pry´ skoro denneˇ.“ „Tak to mozˇna´ sˇli po neˇm a vy jste se jen tak prˇipletl.“ „Ale to nenı´ fe´r! Meˇla by prˇece by´t vysˇsˇ´ı spravedlnost. . . “ Muzikant se rozhle´dne po pochmurne´ krajineˇ a zmlkne. „A co ted’?“ zepta´ se nejisteˇ. „Stejneˇ mu˚zˇeme jenom da´l.“
Stanovisˇteˇ 6 Po neˇjake´ dobeˇ chu˚ze – teˇzˇko posoudit, jak dlouhe´ a jak daleko – se na´hle zemeˇ zahoupe, ne moc, spı´sˇ jemneˇ, jako by s va´mi neˇkdo zatrˇa´sl ve snaze probudit va´s ze sna. Mocˇa´l zmizel. Meˇsto je zpeˇt. Ocˇividneˇ se ale vzda´lenost usˇla´ v tom jine´m sveˇteˇ projevila, stojı´te ted’ jinde. Prˇ´ımo proti va´m matna´ cedule s dodeˇla´vajı´cı´m rudy´m neonem a sˇipkou kamsi na schu˚dky do sutere´nu. BAR HELLBOUND. „Vidı´te, dostali jsme va´s odtamtud. . . “ otocˇ´ıte se k nesˇt’astne´mu muzikantovi, ale jeho mı´sto je pra´zdne´. Jen cosi jako vzda´lene´ zau´peˇnı´ ztracene´ dusˇe. „Sakra! Nedostali. . . “ „Mozˇna´ se neˇco dozvı´me v tom baru?“ navrhne kdosi odva´zˇneˇ. Stanovisˇteˇ 7 Pod mzˇourajı´cı´m rudy´m neonem „BAR HELLBOUND“ vedou schu˚dky do snı´zˇene´ho prˇ´ızemı´. I ty jsou osveˇtlene´ rudeˇ, ale nenı´ to krˇiklava´ cˇervena´ vykrˇicˇene´ho domu, spı´sˇe vybledla´ ruda´ barva vychla´dajı´cı´ch uhlı´ku˚. Uzˇ na schodech je slysˇet vypity´ hlas interpreta z reprodukovane´ pı´sneˇ: Vezmu teˇ, ma´ mila´, rovnou tam, kde se jednou k smrti uchlasta´m . . . Vnitrˇek baru je vsˇak prˇekvapiveˇ cˇisty´ a nijak deˇsivy´, kombinace drˇeva a ra´kosu, o osveˇtlenı´ se starajı´ papı´rove´ lucerny nad stolky. Prostor je docela velky´ a vzbuzuje ota´zku: kolik ztraceny´ch existencı´ to tu navsˇteˇvuje? Momenta´lneˇ je tu te´meˇrˇ pra´zdno, jen u jednoho stolku sedı´ za´dumcˇiveˇ postarsˇ´ı muzˇ nad vysokou sklenkou. Ve sklence se zda´ by´t zcela obycˇejne´ pivo. Za ması´vnı´m dubovy´m barpultem stojı´ dı´vka v kimonu a prˇekvapiveˇ norma´lneˇ lesˇtı´ sklenice. Jen po va´s mrkne rudy´ma ocˇima – tady nepu˚sobı´ vu˚bec nepatrˇicˇneˇ, naopak zapadajı´ do prostrˇedı´ – a da´le si hledı´ sve´ pra´ce. Je cˇas zacˇ´ıt neˇjak komunikovat, ale jak, to bude chtı´t promyslet. Stanovisˇteˇ 8 „Hola, ka´mosˇi! Vy jste novı´?“ zepta´ se docela prˇ´ıjemny´m hlasem muzˇ od piva. Kdyzˇ se prˇiblı´zˇ´ıte, zkonstatuje: „Aha, ne. . . Novina´rˇi?“ „Ja´ ano.“ „Tak trochu.“ „Neˇco takove´ho.“ „Jasneˇ,“ prˇiky´vne chlapı´k a gestem zve k prˇisednutı´. „Obcˇas sem takovı´ zajdou. Ale veˇtsˇinou z toho majı´ houby, ono se tady z toho blbeˇ deˇla´ reporta´zˇ. Ani teroristy tu nema´me.“ „Ale neˇkterˇ´ı z. . . na´vsˇteˇvnı´ku˚ pry´ majı´ vyhraneˇne´ na´zory na spravedlnost?“ zepta´ se neˇkdo z va´s, ten, co si o neˇm vsˇichni myslı´, zˇe bude asi tajny´ policista.
„To jo, spravedlnost, to jo. Ale to nejsou teroristi. By´t fanatik je teˇzˇsˇ´ı, kdyzˇ vı´te, kam prˇijdete, azˇ nata´hnete krovky.“ Mluvı´ prˇekvapiveˇ bodrˇe. „Za chvı´li se to tu zacˇne scha´zet, uvidı´te sami.“ „A. . . co vy?“ „Ja´? Jo, to je srandovnı´ historie.“ Prˇihne si piva. „Ma´m du˚m u takove´ velike´ prˇehrady u Kneˇzˇevsi. Kra´sne´ mı´sto. Jsou tam ryba´rˇi, lodicˇky, chaty, hotely. No, a asi prˇed rokem tam zacˇal neˇjaky´ idiot hra´t v noci na hoboj. Kolik dnı´, furt tu samou odrhovacˇku. Vsˇichni z okolı´ uzˇ jsou z toho napu˚l sˇ´ılenı´. Nema´ rozsvı´cene´ sveˇtlo, aby nebyl videˇt. Kolikra´t jsme se sousedy zkousˇeli ho najı´t a zvalchovat, jak obcˇanska´ hlı´dka, ale kdepak. Brˇeh je strasˇneˇ dlouhy´, vsˇude ra´kosı´, krˇovı´, zvuk se nese daleko. A jednou. . . ka´mosˇe syn rˇekl: existuje takova´ webova´ stra´nka, kam mu˚zˇete napsat, kdo va´s strasˇneˇ sˇtve, a ten hned poletı´ do pekla. Ale vy taky – po smrti. A chteˇl to udeˇlat. Ja´ rˇ´ıka´m, neblbni kluku, stejneˇ je to vy´mysl, ale kdyby na´hodou. . . jsi deˇcko, ja´ jsem stary´ pa´prda, udeˇla´m to ja´. Tak jsem tam napsal: ten debil, co na´m tu hraje na hoboj. A co byste rˇekli? Nebyl to vy´mysl. Videˇl jsem to. Jak ten hudebnı´k – norma´lnı´ chlap – leteˇl tam dolu˚. Blby´ pocit, rˇeknu va´m.“ „Takzˇe jste dal dusˇi, aby ostatnı´ mohli zˇ´ıt v klidu?“ „Jojo. To je spravedlnost, co? Ale!“ dalsˇ´ı uchechtnutı´, „Sranda: pa´r dnı´ klid a pak znova.“ „Vra´til se? . . . Z pekla?“ „Samozrˇejmeˇ ne. Prosteˇ to byl neˇkdo jiny´. Teˇch muzikantu˚ je vı´c, veˇrˇili byste tomu? Asi si mezi sebou rˇekli, zˇe tam je dobre´ mı´sto, protozˇe jich prˇiby´va´. Vcˇera jsem dostal esemesku, zˇe uzˇ si tam neˇjake´ hovado prˇineslo i bombardon.“ „To je strasˇne´.“ „Ironie zˇivota.“ Stanovisˇteˇ 9 Nad schody vrzly dverˇe. Skryty´ reproduktor v tu chvı´li sadisticky dodal vy´trysk metalove´ hudby: jednou prˇijde den, kdy ve tvy´ch ocˇı´ch vzplane la´ska a jeden ze snu ˚ umı´rajı´cı´ho sveˇta shorˇı´ na popel . . . „No jo, uzˇ to tu zacˇ´ına´,“ konstatuje prvnı´ muzˇ klidneˇ. „Teˇbu˚ch, Juri.“ Osloveny´m se uka´zal by´t sˇtı´hly´ svalnaty´ muzˇ nezbadatelne´ho veˇku, oblecˇeny´ do zurˇiveˇ modre´ho overalu s trˇpytivy´mi strˇ´ıbrny´mi doplnˇky, neˇco mezi kapita´nem letadla a luxusnı´m gigolem. „Pozˇehna´nı´ Madocˇino s va´mi vsˇemi, prˇa´tele´,“ pravil prˇekvapiveˇ tichy´m hlasem, ktery´ mu dodal rozmeˇr na´bozˇenske´ho fanatika rozda´vajı´cı´ho cˇasopisy. „Jednu vodu, prosı´m,“ objednal si. Dı´vka za pultem se prˇesunula k lednici a zpeˇt bez ota´cˇenı´, jako by sta´la na neviditelne´m skateboardu, a s rychlostı´ u´tocˇ´ıcı´ho hada nalila na´poj do krˇisˇt’a´loveˇ cˇiste´ sklenky. „Na´vsˇteˇva ze sveˇta zvencˇ´ı, jak vidı´m,“ pravil. „Pı´sˇete cˇla´nek? Nebo snad hleda´te cizı´ sˇpiony? Cˇi prosteˇ nepolepsˇitelnı´ lusˇtitele´ za´had?“ „Ehm. . . “ „Aha, smı´sˇena´ skupina. Cha´pu.“
„Schva´lneˇ, jestli uhodnete, kdo to je,“ zasˇklebil se muzˇ, ktery´ ztratil dusˇi v boji proti hoboji. „To je zajı´mava´ historka.“ To bude ovsˇem chtı´t du˚kladne´ zamysˇlenı´. Stanovisˇteˇ 10 „Juri, to je japonske´ jme´no,“ podotkl novina´rˇ ve vasˇich rˇada´ch. „Ale spı´sˇe zˇenske´.“ „Dalo by se to tak rˇ´ıci,“ prˇiky´vl Juri. „A vasˇe oblecˇenı´. . . trochu v. . . v. . . superhrdinske´m stylu?“ Juri se zatva´rˇil bolestneˇ, ale prˇiky´vl. „To je vlastneˇ uniforma.“ „Pozˇehna´nı´ Madocˇino.“ Tajny´ policista vyta´hl maly´ smartphone a konzultoval tajny´ zdroj, nebo mozˇna´ Google. „Madoka je bohyneˇ japonsky´ch magicky´ch dı´vek, mahou sˇo´dzˇo´, cozˇ je kmen cˇi kasta cˇarodeˇjnic – bojovnic.“ „Ti do tebe vidı´, Juri,“ zachechtal se muzˇ u piva. „Dobra´ pra´ce!“ Juri si sedl ke stolku a upil ze sve´ sklenice. „Ano. Znı´ to divneˇ, ale. . . jsem magicka´ dı´vka.“ „Ty se vsˇak vyskytujı´ pouze v Japonsku. A jsou to, ehm, jak na´zev napovı´da´, dı´vky.“ „Oficia´lneˇ ano. Ve skutecˇnosti. . . “ Juri se zadı´val do da´lky, „. . . jste-li podvyzˇiveny´ chlapec, ktere´ho rodicˇe vzali do Japonska na ozdravny´ pobyt, ma´te hormony skoro stejne´ jako velmi mlada´ dı´vka. Inicia´torˇi – bytosti, ktere´ uzavı´rajı´ smlouvy s budoucı´mi magicky´mi dı´vkami – se orientujı´ hodneˇ podle chemie. Tu a tam se zkra´tka spletou.“ „A vy jste to prˇijal? Museli se va´s prˇece zeptat. . . “ „Je to dobrovolne´, jako kazˇda´ pekelna´ smlouva. Za slib, zˇe budete bojovat proti zlu, va´m Inicia´tor splnı´ jake´koli prˇa´nı´. Vasˇe dusˇe je jen za´stava. Dokud bojujete, do pekla nejdete.“ „A vasˇe prˇa´nı´. . . ?“ Juriho ocˇi zu˚staly zameˇrˇene´ neˇkam jinam. „Mnoho my´ch prˇa´tel v te´ dobeˇ zemrˇelo na kuuhuu.“ „Co je to?“ „Nemoc. Neˇco jako. . . zoufalstvı´ buneˇk. Na´hle, bez prˇ´ıcˇiny, zacˇnou bunˇky teˇla lavinoviteˇ umı´rat, ztratı´ vu˚li k zˇivotu. Cˇloveˇk se zazˇiva, cˇasto prˇi veˇdomı´, rozpadne na sliz a kosti.“ „Fuj. To je nasˇteˇstı´ asi velmi vza´cna´ nemoc.“ „Ne, byla velmi beˇzˇna´. Rˇada historicky´ch osob na ni zemrˇela, v Japonsku, v Evropeˇ i Americe.“ „Ale nikdy jsme neslysˇeli. . . “ „Samozrˇejmeˇ, zˇe ne. Cha´pejte, me´ prˇa´nı´ bylo, aby prˇestala existovat. Inicia´torˇi ho splnili. Vymazali to z vesmı´ru i z historie. Nikdo si nepamatuje, zˇe neˇco takove´ho bylo. Mı´sto toho. . . “ Teprve ted’ se Juri zameˇrˇil a dal si dousˇek vody. „Ted’ majı´ bunˇky v organismech mnohem vı´ce ela´nu. Neˇkdy pokracˇujı´, i kdyzˇ majı´ posˇkozenou DNA. Tı´m vznikl syndrom zvany´ rakovina.“ „Takzˇe va´s vlastneˇ podvedli. . . “ „Bylo to fe´r. Me´ prˇa´nı´ se splnilo. Nerˇekli, jake´ to bude mı´t du˚sledky, ale ja´ se neptal.“
Stanovisˇteˇ 11 Bar se uteˇsˇeneˇ – lze li to tak rˇ´ıci – plnı´. Po Jurim prˇisˇla jesˇteˇ cela´ skupina magicky´ch dı´vek, tentokra´t jizˇ skutecˇneˇ dı´vek, ktery´m rˇvave´ barvy a trˇpytive´ doplnˇky prˇece jen vı´ce sedı´. Juriho berou jako sobeˇ rovne´ho, vesele se zdravı´ a ocˇividneˇ se bavı´, prˇestozˇe pijı´ nanejvy´sˇ dzˇus. „Jsou na tom lı´p, nasˇe kouzelne´ holky,“ poznamenal Muzˇ proti hoboji. „Taky pu˚jdou do pekla, ale majı´ ve smlouveˇ, zˇe dokud bojujı´ proti zlu, nezemrˇou veˇkem ani nemocı´. Nakonec je neˇco neˇkde sezˇere, ale majı´ asponˇ ten pocit, zˇe majı´ svu˚j osud ve svy´ch rukou. Proto si taky nerˇ´ıkajı´ Cˇekajı´cı´, jako my ostatnı´.“ Vrhl zamilovany´ pohled na ten hloucˇek dı´vek – vsˇechny gymnazijnı´ho veˇku, vsˇechny v superhrdinsky´ch kosty´mech. „A navı´c vypadajı´ porˇa´d ba´jecˇneˇ.“ Postupneˇ prˇicha´zejı´ i dalsˇ´ı Cˇekajı´cı´. Mezi jiny´mi osˇlehany´ svalnaty´ borec na´morˇnicke´ho vzhledu i oblecˇenı´, zrˇejmeˇ s neomezenou kapacitou pro tvrdy´ alkohol, po neˇm pomensˇ´ı muzˇ v pestre´m sa´cˇku s cylindrem v barva´ch americke´ vlajky, a za nı´m varietnı´ kouzelnı´k v dokonale´m obleku. A dalsˇ´ı a dalsˇ´ı podobne´, poneˇkud pitvorne´ postavy. Cˇekajı´cı´ zrˇejmeˇ majı´ ve zvyku oble´kat se podle sve´ pra´ce, cˇi snad podle toho, za co zˇili a obeˇtovali dusˇe. Za barem dı´vka s rudy´ma ocˇima klouzˇe jako stı´n sem a tam, tisˇe, hladce a neuveˇrˇitelneˇ rychle. Nikdo nemusı´ cˇekat; obcˇas se zda´, zˇe se u vy´cˇepu cˇi u lednice setka´va´ sama se sebou. V lednici na´poju˚ neuby´va´ – bud’ je rovneˇzˇ magicka´, nebo je neˇkdo z druhe´ strany doplnˇuje. „Kdo je vlastneˇ. . . ?“ uka´zˇete k pultu. „Ach, nasˇe mala´ Emma? Jak bych to, abyste to nepochopili sˇpatneˇ.“ Muzˇ proti hoboji se zamyslel. Stanovisˇteˇ 12 „Jo, ma´m to. Vı´te, jak Juri mluvil o Inicia´torech? Ti, co uzavı´rajı´ smlouvy. To je jen jeden druh z mnoha, kterˇ´ı obchodujı´ s dusˇemi. Cˇerti, de´moni – kouzelne´ holky rˇ´ıkajı´, zˇe i mimozemsˇt’ani. To je nakonec asi jedno. Specializujı´ se na urcˇite´ typy lidı´ a taky nabı´zejı´ ru˚zne´ smlouvy. Je to trh,“ usˇklı´bl se Muzˇ proti hoboji. „Jasneˇ, nakonec vsˇichni kuncˇofti skoncˇ´ı stejneˇ, ale asi si to neˇjak bodujı´ cˇi co. Emma o tom vı´ vsˇechno, ale musı´ dostat hodneˇ specia´lnı´ na´ladu, aby o tom mluvila. By´vala jednou z nich.“ „Inicia´toru˚?“ „To ne, Inicia´torˇi jsou male´ potvory, vypadajı´ jako fretky. Videˇl jsem fotky. Emma patrˇila k teˇm, kterˇ´ı mstı´ krˇivdy. Pra´veˇ takovy´ de´mon, s jaky´m ma´m smlouvu ja´. Za dusˇi va´m vyplnı´ prˇa´nı´ pomstı´t se na neˇkom, na koho jinak nemu˚zˇete.“ „To nenı´ moc peˇkna´ sluzˇba.“ „Je nutna´,“ ozve se vedle stolku tichy´, velmi prˇ´ıjemny´ hlas. Stojı´ tam Emma – a za´rovenˇ sta´le obsluhuje u pultu. Vyskytuje se na dvou mı´stech, ocˇividneˇ zcela bez potı´zˇ´ı. „Uvolneˇnı´ nena´visti, ktera´ by se hromadila. Kdo cı´tı´ takovou zlobu nebo krˇivdu, zˇe je ochoten da´t za ni svou dusˇi, je nebezpecˇny´ vsˇem.“ Nenı´ pra´veˇ snadne´ teˇm rudy´m ocˇ´ım neˇco namı´tat, ale u va´s se nevyma´chana´ huba vzˇdycky najde. „Co kdyzˇ je neˇkdo odsouzen do pekla nepra´vem? Nebo omylem?“
„Kazˇdy´ z teˇch lidı´ byl odsouzen jiny´m cˇloveˇkem. Bylo to lidske´ rozhodnutı´, at’ spra´vne´ cˇi sˇpatne´.“ „Nemeˇl by tam by´t neˇjaky´ arbitr? Vysˇsˇ´ı spravedlnost?“ „To nenı´ na´sˇ u´kol.“ „Myslı´m, zˇe ma´ pravdu,“ vmı´sı´ se do hovoru Muzˇ proti hoboji. „Vı´te, lidi chteˇjı´ rozhodovat sami, i o hnusny´ch veˇcech. Kdyby jim to neˇkdo nadiktoval, bylo by to jesˇteˇ horsˇ´ı.“ „Ale i tak. . . nemeˇla jste neˇkdy pocit, zˇe neˇktery´ pozˇadavek nenı´ spra´vny´?“ „Mnohokra´t.“ „A nedalo se s tı´m asponˇ neˇco deˇlat?“ „Odejı´t.“ „A. . . ?“ „Od te´ doby tu obsluhuji,“ doda´ Emma a s tichou elegancı´ prˇ´ızraku odpluje – a gestem ruky va´m naznacˇ´ı: pojd’te za mnou. Na´sledovat by´vale´ho de´mona? To bude chtı´t prˇece jen trochu promyslet. Stanovisˇteˇ 13 V rohu, vedle baru a lednice, se krcˇ´ı maly´ vy´klenek a v neˇm stojı´ sud jako hrom. Emma prˇijde k neˇmu a cˇeka´ na va´s. Jejı´ druha´ instance mezitı´m klidneˇ da´l obsluhuje bar, kde je sta´le rusˇno. Opatrne´ nakouknutı´ odhalı´, zˇe v hloubi sudu plne´ho vody horˇ´ı stovky, mozˇna´ tisı´ce svı´cˇek, zcela zjevneˇ v mnohem veˇtsˇ´ım prostoru, nezˇ je sud – jako by byly videˇny skrz cˇocˇku. „Svı´ce zˇivota,“ rˇ´ıka´ Emma a pohybem ruky zvlnı´ hladinu – a najednou stojı´te dole, na druhe´ straneˇ toho sudu. Nenı´ tu voda. Odtud je videˇt, zˇe hladina vody tvorˇ´ı jen jakousi vstupnı´ vrstvu, drzˇenou nahorˇe bu˚hvı´cˇ´ım, a pod nı´ je jaka´si jeskyneˇ se vzduchem. Ve vzduchu, nicˇ´ım nepodpı´ra´ny, visı´ svı´cˇky, neˇktere´ docela nove´, jine´ vypadajı´, zˇe uzˇ brzy dohasnou a mnohe´ uzˇ dohorˇely. Jeskyneˇ je pomeˇrneˇ velka´ a sveˇte´lek jsou tu skutecˇneˇ tisı´ce. ´ cˇetnictvı´. I de´mon na penzi ma´ sta´le odpoveˇdnost za dusˇe, ktere´ sesbı´ral.“ „U „K cˇemu se to pouzˇ´ıva´?“ „Abych nezapomneˇla, co jsem udeˇlala. Spravedlnost musı´ by´t i pro mne.“ „A takhle to deˇlajı´ vsˇichni ti, co sbı´rajı´ dusˇe?“ „Neˇjaky´ druh za´znamu ˚ vedou vsˇichni, ale ru ˚zneˇ a z ru ˚zny´ch du ˚vodu ˚. Inicia´torˇi naprˇı´klad veˇrˇı´, zˇe prˇi dostatecˇne´m pocˇtu dusˇı´ se jim podarˇı´ zastavit na´ru ˚st entropie a zachra´nit vesmı´r prˇed tepelnou smrtı´.“ „Takzˇe ze sve´ho pohledu konajı´ dobro.“ „De´moni jsou jako lide´,“ pravı´ Emma. „Take´ veˇrˇı´, zˇe jejich cˇiny jsou dobre´, spravedlive´ nebo nutne´.“
Stanovisˇteˇ 14 „Tohle meˇ zˇere,“ rˇekne ten z va´s, u ktere´ho si nikdo nenı´ jisty´, procˇ se vlastneˇ prˇidal; snad jen ze zveˇdavosti. „Vsˇ´ıma´te si, jak jsou vsˇichni pasivnı´? Dokonce i Emma. Nikdo nic nedeˇla´, jenom cˇekajı´!“ „Myslı´m, zˇe lepsˇ´ı vy´raz je smı´rˇenı´,“ rˇekne jemny´m hlasem muzˇ v kouzelnicke´m obleku. Pokynou si na pozdrav s Muzˇem proti hoboji. „Zjistı´te, zˇe prosteˇ nic deˇlat nemu˚zˇete, a tak to necha´te plavat a zˇijete, jak se da´. Nemyslete si, zˇe tu porˇa´d jen tak sedı´me. Veˇtsˇina se snazˇ´ı by´t uzˇitecˇna´. Trˇeba ty magicke´ dı´vky. Divili byste se, jak by bez nich klesl pocˇet u´speˇsˇny´ch prˇ´ıpadu˚, ktere´ si prˇivlastnˇuje nasˇe policie.“ „A vy? Prominˇte, vypada´te jako varietnı´ kouzelnı´k.“ „To take´ jsem.“ Muzˇ udeˇla´ slozˇite´ gesto a na dlani mu vyroste malicˇky´ kosˇaty´ strom ze sveˇtla a odrazu˚, ten se vza´peˇtı´ rozprskne v ohnˇostroj a pak v hejno miniaturnı´ch iluzornı´ch moty´lu˚. Nezda´ se, zˇe by k tomu pouzˇil neˇjake´ zarˇ´ızenı´. „Mou specialitou jsou sveˇtelne´ iluze. Nenı´ snadne´ konkurovat dnesˇnı´m technicky´m triku˚m, ale zatı´m jsem porˇa´d lepsˇ´ı.“ „Takzˇe to, co deˇla´te, nejsou triky?“ „Prˇesneˇ tak. A tusˇ´ım, jaka´ bude dalsˇ´ı ota´zka, a mohu odpoveˇdeˇt: ano, za to jsem dal dusˇi.“ „Za lepsˇ´ı kouzla?“ „Ne tak docela.“ Kouzelnı´k se jemneˇ naprˇa´hne dozadu, paprsek sveˇtla se vymrsˇtı´ jako duhove´ chapadlo a prˇita´hne mu zˇidli, na kterou si sedne. „Pracuji v institutu pokrocˇile´ optiky, navrhujeme vysoce miniaturizovane´ opticke´ obvody. Jenzˇe to sveˇtlo na´s nechteˇlo porˇa´dneˇ poslouchat.“ Zamysˇleneˇ zabubnoval dlouhy´mi prsty po stole, cozˇ vyloudilo neˇkolik sveˇtelny´ch za´blesku˚ a to´nu˚ jako z xylofonku. „Tak jsem si zahra´l na Fausta. Moc nad sveˇtlem. Musı´m se pochlubit: prˇekvapil jsem i pekelnı´ka. Zˇe by to cˇekal od ba´snı´ka, malı´rˇe, ale ne od veˇdce. Jestli netouzˇ´ım spı´sˇe po pozna´nı´.“ „To znı´ logicky.“ „Ano, ale ja´ jsem meˇl pozna´nı´ plne´ zuby. Studoval jsem fyziku cely´ zˇivot a myslı´m, zˇe jsem dosa´hl dobre´ u´rovneˇ, ale v praxi to je vsˇechno sˇeda´ rutina, opakova´nı´ pokusu˚ do u´moru, postup ukrutneˇ pomaly´. Nechteˇl jsem uzˇ veˇci zkoumat, chteˇl jsem, aby meˇ poslouchaly. Rˇ´ıkal jsem si, zˇe na to ma´m za ty roky pra´ce pra´vo. De´mon nakonec souhlasil, zˇe je to moje prˇa´nı´ a moje veˇc.“ „A jak to dopadlo s vasˇ´ım zameˇstna´nı´m?“ „Nic moc. Doka´zˇu ted’ s laserem udeˇlat, co chci, zalomit paprsek, udeˇlat na neˇm uzel. . . Jenzˇe je to magie. Neda´ se vysveˇtlit, nejde automatizovat. Vsˇechno funguje jen v me´ prˇ´ıtomnosti. Uzˇitecˇne´ v laboratorˇi, v praxi k nicˇemu. Institut dost usˇetrˇil na vybavenı´: vyrobı´m sveˇtlo na pozˇa´da´nı´, s vlastnostmi, jake´ si rˇeknete. Pouzˇ´ıvajı´ meˇ jako laboratornı´ prˇ´ıstroj. V mane´zˇi jsem asponˇ cˇloveˇk a ma´ kouzla prˇina´sˇejı´ neˇkomu radost.“ „Mluvı´te, jako by se va´m to celkem lı´bilo.“ „Byla to prˇ´ılezˇitost prˇehodnotit sve´ priority. Zacˇ´ıt znovu. Hodneˇ Cˇekajı´cı´ch je toho na´zoru, zˇe teprve ted’ nasˇli sami sebe. Nenı´ to tak sˇpatne´. . . tedy azˇ na ten konec.“
„A nesˇlo by s tı´m koncem neˇco udeˇlat?“ ozve se zcela necˇekaneˇ potencia´lnı´ sˇpion mezi va´mi. „Znı´ to tak. . . jako sˇpatny´ vtip. Konecˇneˇ vı´te, co mu˚zˇete vykonat, ale nakonec spadnete do pekel.“ „Napada´ va´s neˇco?“ uprˇe na va´s kouzelnı´k zkoumavy´ pohled. Stanovisˇteˇ 15 „Z pekla nelze nikoho dostat,“ rˇ´ıka´ Muzˇ proti hoboji. V mensˇ´ım davu, ktery´ se shroma´zˇdil kolem va´s, to souhlasneˇ zasˇumı´. „Mnohokra´t jsme to probı´rali, i s velky´mi znalci, vcˇetneˇ Emmy. Cesta zpeˇt po smrti nenı´ mozˇna´, protozˇe. . . “ „. . . uzˇ nenı´ teˇlo, kam byste se mohli vra´tit, ani cˇas, ktery´ byste zˇili,“ doda´ jedna z magicky´ch dı´vek. „Pak asponˇ zabra´nit tomu, aby se tam dosta´vali dalsˇ´ı lide´. Musı´ by´t neˇjaky´ zpu˚sob.“ „To nelze,“ rˇekne Emma. „Peklo povsta´va´ z lidsky´ch prˇa´nı´. Bude existovat, dokud existujı´ lide´.“ „Potom. . . co takhle. . . hm. . . sakra.“ Vsˇichni se zaduma´te, ale tentokra´t, snad z u´navy, va´s uzˇ nenapada´ nic. Emma se na va´s dı´va´ s neˇcˇ´ım, co nelze popsat jinak nezˇ jako soucit. „Lide´ byli vzˇdycky dobrˇı´ v tom, udeˇlat strasˇne´ podmı´nky lepsˇı´,“ rˇ´ıka´ pecˇliveˇ jako na´poveˇdu. „Vylepsˇit. . . peklo?“ Emma jen prˇiky´vne; zda´ se, zˇe vı´c uzˇ napovı´dat nehodla´ nebo nemu˚zˇe. Stanovisˇteˇ 16 „A co to tam zmrazit,“ rˇekne najednou chla´pek v odeˇvu na´morˇnı´ka, ktery´ azˇ doposud veˇnoval svou pozornost vy´hradneˇ rumu. „Zmrazit? Peklo?“ „To je prˇece beˇzˇna´ fra´ze. Azˇ zmrzne peklo. . . “ „A cˇ´ım?“ „Ja´ nevı´m. . . trˇeba kapalny´ dusı´k?“ „A kde ho chcete vzı´t?“ „V institutu ho ma´me plne´ za´sobnı´ky,“ usmeˇje se kouzelnı´k. „A vy byste doka´zal ho neˇjak dostat sem? Bude ho potrˇeba spousta.“ „Bez proble´mu˚.“ Kouzelnı´k si vykasa´ ruka´vy a vykrouzˇ´ı ve vzduchu duhovou obrucˇ, ktera´ se nata´hne a jako le´tajı´cı´ had zamı´rˇ´ı ke stropu, smeˇrem ke schodu˚m, prˇeleze nad schody a mizı´ kamsi prycˇ. „Beˇhem pu˚l hodiny ma´me neˇkolik desı´tek kubı´ku˚ kapalne´ho dusı´ku.“ „A dostaneme je. . . tam?“ „Mu ˚j archiv zˇivotu ˚ lezˇı´ na hranici,“ rˇekne Emma, ktera´ se tam necˇekaneˇ zjevı´. „Odtud je do pekla mnohem blı´zˇe.“ „A umozˇnı´te na´m tam prˇ´ıstup?“ „Ano. Prˇı´slusˇnou bra´nu ale musı´ vytvorˇit va´sˇ kouzelnı´k. Musı´ by´t z cˇiste´ho sveˇtla. To ja´ nedoka´zˇu.“ „Spolehneˇte se,“ uklonı´ se kouzelnı´k. Emma va´m pokyne smeˇrem k sudu skry´vajı´cı´mu vchod.
„Doka´zˇete to opravdu?“ sˇepta´ neˇkdo ke kouzelnı´kovi. „Nema´m poneˇtı´, ale je to mu˚j obor. Bude to znacˇneˇ netrivia´lnı´, ale od cˇeho jine´ho bych tu byl, zˇe?“ Stanovisˇteˇ 17 Za mnohe´ho huhla´nı´ a tichy´ch sprosty´ch nada´vek se ve tmeˇ, proza´rˇene´ sveˇte´lky, tvorˇ´ı velice slozˇity´ pentagram v pentagramu obklopeny´ neˇkolika kruhy s obsce´nneˇ propleteny´mi symboly. Tisˇe prˇihlı´zˇ´ıte. I rˇada dalsˇ´ıch. I Emma, alesponˇ jedna jejı´ instance. „Nenı´ to z vasˇeho hlediska vlastneˇ zrada, poma´hat na´m zmrazit peklo?“ opta´ se neˇkdo opatrneˇ. „Jste vlastneˇ taky de´mon.“ „Jak jsem rˇekla, i de´moni veˇrˇı´, zˇe jejich cˇiny jsou spra´vne´. Mohou je i prˇehodnotit. I rˇada z na´s si myslı´, zˇe spravedlnost vypada´ trochu jinak. Ale my neumı´me deˇlat veˇci lepsˇı´. To umeˇjı´ lide´.“ Emma zamrka´, jako by na okamzˇik vypadla ze sve´ role veˇcˇneˇ klidne´ dı´vky z pekel, a pokracˇuje uzˇ veˇcneˇ: „Peklo je nekonecˇneˇ velke´. Doka´zˇete zmrazit jen malou enkla´vu. A bude obtı´zˇne´ ji udrzˇet, pokud nema´te neomezenou za´sobu chladı´cı´ho me´dia.“ „Snadno. Na okrajı´ch zastavı´me cˇas,“ rˇekl kouzelnı´k spokojeneˇ, prˇestozˇe je zbrocen potem. Zda´ se, zˇe obludneˇ slozˇity´ pentakl je dokoncˇen. „To doka´zˇete?“ „Ja´ ne, ale magicke´ dı´vky ano. To kouzlo se nazy´va´ entropicky´ sˇtı´t, autorem je slavna´ kouzelnice Akemi Homura a je soucˇa´stı´ ka´nonu magicky´ch dı´vek.“ „Jak tohle vı´te?“ uzˇasl Juri. „Zvyk z fyziky. Kdyzˇ zjistı´m, zˇe jsem kouzelnı´k, zacˇnu zkoumat tento obor.“ „Budete potrˇebovat vstoupit prˇı´mo na pu ˚du pekla. Mu ˚zˇete by´t napadeni.“ „S tı´m si neˇjak poradı´me. Laser do oblicˇeje nema´ nikdo ra´d,“ usˇklı´bne se kouzelnı´k. „Ne, Cˇekajı´cı´ jsou relativneˇ bezpecˇnı´, jejich smlouvy je oznacˇujı´ za majetek konkre´tnı´ho de´mona. Nizˇsˇı´ prˇı´sˇery pravdeˇpodobneˇ budou respektovat teritorium. V nebezpecˇı´ jsou na´vsˇteˇvnı´ci.“ „My.“ „Ano. Beze smlouvy jste vhodne´ tercˇe.“ „Prˇece nezmesˇka´me fina´le!“ rˇ´ıka´ za vsˇechny va´sˇ novina´rˇ. „Mu ˚zˇete to riskovat, ale. . . “ Emma se zamyslı´ – pozna´ se to jen podle toho, zˇe na okamzˇik zesla´bne za´rˇe jejı´ch ocˇ´ı. Stanovisˇteˇ 18 Emma odneˇkud vyta´hne svazek velmi podezrˇele vyhlı´zˇejı´cı´ch panenek. „Tyto panenky by´valy symbolem smlouvy mezi mnou a klienty. Pokud je budete mı´t u sebe, forma´lneˇ ma´me smlouvu.“ „Neznamena´ to, zˇe va´m tı´m sveˇrˇujeme nasˇe dusˇe?“ „Ano, docˇasneˇ.“
„Mu˚zˇeme va´m v tomhle veˇrˇit?“ pı´pne neˇkdo paranoidnı´. Emma jemneˇ pokrcˇ´ı rameny. „To je na va´s. Na dno pekla vstoupit nemohu, ale smlouva va´s cˇa´stecˇneˇ ochra´nı´ a pomocı´ nı´ va´s mohu vra´tit zpeˇt.“ „A jak se dozvı´te, kdy budeme potrˇebovat vyta´hnout?“ „Loutky va´m samy sdeˇlı´ potrˇebnou fra´zi.“ Epilog Kapalny´ dusı´k se line ze za´rˇ´ıcı´ho otvoru uprostrˇed horke´ho vzduchu. Kde se dotkne pu˚dy, plameny hasnou a barva se meˇnı´ z pekelneˇ rude´ na modrocˇernou. Na hranici zamrzle´ oblasti kra´cˇejı´ magicke´ dı´vky (a Juri), v jedne´ ruce japonske´ mecˇe, v druhe´ podivneˇ za´rˇ´ıcı´ sˇtı´ty. Obcˇas neˇktera´ z pekelny´ch prˇ´ısˇer da´ prˇednost obraneˇ vlastnı´ho teritoria prˇed respektem z cizı´ho; z horke´ pu˚dy se vysouvajı´ kroutı´cı´ se ruce, chapadla chnˇapajı´, z pra´zdnoty vyle´tajı´ horke´ planoucı´ mu˚ry a zubatı´ netopy´rˇi, ale jakmile se prˇiblı´zˇ´ı, ztuhnou v entropicke´ barie´rˇe a vza´peˇtı´ ochutnajı´ ostrˇ´ı katany. „Dovnitrˇ nic neprojde?“ „Pekelny´m stvorˇenı´m nedovolı´me projı´t. Dusˇe lidı´ mohou svobodneˇ procha´zet.“ Kdyzˇ uzˇ je zmrzla´ oblast tak velka´, zˇe v sˇeru nejde prˇehle´dnout, vybeˇhnou do tere´nu dalsˇ´ı Cˇekajı´cı´ a kladou lucerny, ktere´ doda´vajı´ prˇekvapiveˇ meˇkky´ prˇ´ısvit. Postupneˇ se naru˚sta´nı´ zmrzle´ pu˚dy zastavı´; zmrzly´ prostor je ovsˇem u´ctyhodny´. Magicke´ dı´vky zu˚sta´vajı´ na svy´ch mı´stech, te´meˇrˇ jako sochy, ale sˇ´ırˇ´ı kolem sebe auru zˇive´ ostrazˇitosti a ochrany, te´meˇrˇ materˇsky´ pocit bezpecˇ´ı. „Jak dlouho tu budete muset hlı´dat?“ „Naveˇky,“ odpovı´ nejblizˇsˇ´ı Magicka´ dı´vka klidneˇ. „Kdybychom ustoupily, ustoupı´ i entropicky´ sˇtı´t a peklo tuto oblast znovu pohltı´.“ „Naveˇky?“ vyhrkli jste. „To tu budete takhle sta´t a hlı´dat? Celou veˇcˇnost?“ „Ano, jisteˇ,“ odpoveˇdeˇly dveˇ nejblizˇsˇ´ı magicke´ dı´vky a odpoveˇd’ se sˇ´ırˇ´ı cely´m jejich kruhem. „Pochopitelneˇ.“ „Ano.“ „Proto tu jsme.“ „Bojovat a chra´nit je nasˇe povola´nı´,“ usmı´va´ se dalsˇ´ı magicka´ dı´vka s trˇpytiveˇ zeleny´ma ocˇima. „Nikdy se neunavı´te?“ „Ne, s kazˇdy´m porazˇeny´m protivnı´kem sı´lı´me a v pekle nenı´ trˇeba jı´st ani spa´t.“ „To jste to ale moc nevyhra´ly.“ „Ale ano. Chra´nit oa´zu v pekle je cˇestny´ u´kol. O moc lepsˇ´ı nezˇ jen v pekle by´t.“ „Je to jenom pra´zna´ ledova´ plocha,“ zkonstatoval neˇkdo z va´s. „Zatı´m,“ ozve se kouzelnı´k. Posadı´ se na zmrzlou pu˚du do lotosove´ pozice a zacˇne vytva´rˇet cosi jako vysokou veˇzˇ z kostek Lega, tvorˇeny´ch pouhy´m sveˇtlem. „Potrˇebujeme maja´k, aby sem mohly proklete´ dusˇe najı´t cestu. Budeme vysı´lat do cele´ho pekla: Tady je to lepsˇ´ı.“ Veˇzˇ se ve vy´sˇce rozkosˇatila a ted’ vypada´ napu˚l jako strom, napu˚l jako vzdusˇny´ za´mek. „Nerˇ´ıkal jste, zˇe vasˇe kouzla fungujı´ jen, dokud jste poblı´zˇ?“ „Jisteˇ. I ja´ zu˚stanu tady. Ve skveˇle´ spolecˇnosti,“ uka´zˇe na rˇeteˇz magicky´ch dı´vek. „Takzˇe tohle ma´ by´t dobry´ konec?“
„Procˇ ne? Lepsˇ´ı nezˇ ty ostatnı´.“
