ˇž pro materˇské školky i jednotlivce Velká jarní soute
BAJKY pro čtení, radost i poučení 0 167 × 23 ., 48 str.,
mm, váz 179 Kč pro děti od 5 let
Nejkrásnější bajky seznamují děti s celou řadou dobrých i horších lidských vlastností prostřednictvím zvířátek, která se chovají jako lidé. Jednotlivé příběhy jsou napsané vesele, hravě a z každé bajky vyplývá poučení. Milé ilustrace Heleny Zmatlíkové doprovázejí každou stránku knihy.
V knize najdete nejen těchto šest, ale i dalších třináct krásných bajek!
Oldřich Syrovátka
ˇjší Nejkrásne
BAJKY pro nejmenší
ilustrace Helena Zmatlíková
Velká jarní soutěž pro mateřské školky i jednotlivce
Jak soutěžit Soutěž má tři kola. První úkol najdete v březnovém čísle, druhý v dubnovém a třetí v květnovém vydání Báječné školky. Všichni, kdo se aktivně zúčastní všech tří kol, postupují do finálového losování hlavních cen!
Ahoj kluci a holky, připravili jsme pro vás novou hru, ve které poznáte moudré příběhy bajek, v nichž vystupují zvířátka, s nimiž se jistě brzy skamarádíte. Čeká na vás spousta inspirativních otázek, úkolů a her, které laskavě podněcují fantazii a rozvíjí vaše dovednosti i vědomosti. Do rukou se vám s tímto časopisem dostal VELKÝ HRACÍ PLÁN pohádkové říše a také knížečka s bajkami, které budete ke hře potřebovat. Po dobu tří měsíců od března do května se v každém čísle časopisu Báječná školka zastavte u dvou bajek se zajímavými úkoly a hrami. Celkem projdete 6 příběhů a každý, kdo se vyfotí při plnění soutěžních úkolů a fotografie nám pošle, má šanci získat nejen krásné ceny z jednotlivých kol, ale také se dostane do slosování o velké hlavní výhry! Do soutěže se může zapojit celá třída i s paní učitelkou, stejně jako jednotlivé děti třeba doma s maminkou nebo sourozenci.
Hlavní ceny pro Mateřské školky 1. Zájezd s programem do ZOO v Praze či ve Dvoře Králové 2. 8. 6. 2010 Divadelní představení: Vodnická pohádka – Divadélka ROMANETO (ve Vaší školce) 3. 8. 6. 2010 Hudební představení: Inka Rybářová (ve Vaší školce)
To bude zábava, už see těšíme. Hlavní ceny pro jednotlivce Všem moc držíme palce. Matýsek a Majdalenka
Úplná pravidla soutěže najdete v březnovém čísle časopisu na str. 30–31
1. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě 2. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě 3. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě Knihy mohou výherci vybírat na www.fragment.cz
1500 Kč 1000 Kč 500 Kč
Oldřich Syrovátka
ˇjší Nejkrásne
BAJKY pro nejmenší
ilustrace Helena Zmatlíková
Jak se kočka zalíbila myšce Nezkušená myška přiběhla domů omů ů a už z dálk dálky lky celá udýchaná volala na maminku: „Co jsem já dnes zažila, představ si! Dvě nová zvířata jsem poznala. To jedno strašidelné, hrůza z něho šla. Však jsem se ho bála. To druhé zato bylo tak milé a něžné, hned se mi zalíbilo.“ Myší maminka se divila a své malé myšce s úsměvem naslouchala. „První zvíře,“ pokračovala horlivě myška, „to musel být jistě drak. Křičelo, volalo a velikými křídly vysoko kolem sebe mávalo. Na hlavě mělo červený hřebínek a dušička byla ve mně malá, když jsem slyšela pronikavý křik: Kikirikí, kikirikí! Brr, to bylo ošklivé zvíře! Ale to druhé bylo zato milé. Kdybys věděla, jak bylo pěkně mourovaté. A jak tiše našlapovalo. Chvíli se krčilo a tak se na mne něžně podívalo, až mi srdíčko
2
usedalo. Potom si to zvířátko lehlo a spokojeně předlo, vrnělo, vesele na mne mňoukalo, abych si s ním šla hrát. Moc se mi líbilo a hned jsem se také k němu blížila. Ale vtom to první zvíře, ten ukřičený drak, spustilo: Kikirikí! Lekla jsem se, na nic jsem nečekala a utekla. A tady mě máš.“ Myší maminka se přestala usmívat a potom své nezkušené myšce řekla: „Měla jsi velké štěstí, ty moje myško. To první zvíře byl přece kohout, a ten myškám nikdy kdy neublíží. Jee hodný, i když křičí, až v uších zaléhá. há. Ale zato druhé zvíře, myško, byla a kočka. Před ní se měj na pozoru. pozoru u. Zoubky si na nás brousíí a přitom se tváří líbezně a nevinně. Teď jistě víš, co tě čekalo, nebýt kohouta. Myško, není vždycky dobře věřit sladkým slovům a pohledům.“
3
Dvě tvrdohlavé kozy Dvě kozy se vracely z pastvy k domovu. Šly zvesela, dobře se napásly. Potkaly se u potoka na úzké lávce, pod kterou tekla, proudila a zurčela ledová voda. Teď tu stály proti sobě, tak těsně u sebe, že cítily svůj dech. „Neuhnu,“ pomyslila si první koza a zlostně zadupala tvrdými kopýtky. Druhá koza nebyla o nic moudřejší. „Jdi z cesty,“ zamečela umíněně. „Proč já bych se ti vyhýbala,“ řekla první koza a zamračila se, až z ní šel strach. „Vyhni se ty!“ Druhá koza se také nelekla. „Neuhnu! To by mohl říct každý.“ „Půjdeš z cesty, nebo nepůjdeš?!“ zlobila se první koza. „Nééé, nééé!“ tvrdohlavě mečela druhá koza. „Uvidíme, kdo s koho,“ zatvářila se první koza výhružně, napřela se a stála pevně a nehnutě. Dva páry rohů na sebe prudce narazily, trkaly hlava
4
nehlava. Jak to jen mohlo dopadnout? Tvrdohlavost a umíněnost obě kozy zaslepila. Paličaté kozy se náhle zapotácely, ztratily rovnováhu a bum bác! Žbluňkly do vody, která proudila a zurčela pod lávkou studená jako led. Tam svou zášť zchladily, a když se pořádně vykoupaly a vymáchaly, vypily ještě mnoho vody. Ale zůstalo jí v potoce dost, tolik, že v ní kozy mohly utopit i svou tvrdohlavost.
5
Jak se žába chtěla stát velkou Žába skákala na kraji rybníka a proti ní důstojně kráčel vysoký a silný vůl. Jak je krásný, pomyslila si žába. Chtěla bych být tak velká a mohutná, jako je on. A nafoukla se, aby se zdála větší. Vůl překročil závistivou žábu, ani si jí nevšiml. Urazila se, ale přece jen ještě zakvákala: „Volku, počkej přece chviličku. Podívej se na mne. Nezdá se ti, že už jsem tak velká jako ty?“ Vůl se zastavil a dal se do smíchu: „Ještě ti mnoho chybí, ty žabíhoudku!“ Žába zlostí a závistí jen oči kulila a nadouvala se víc a víc. „Kam ty, žábo,“ zase volek, „kam ty na mne!“ Ale žába se nedala, nadmula se jako měch a znova se ptala: „Volku, teď už se ti podobám?“
6
„Marně se nafukuješ,“ odvětil volek a pokračoval v cestě. A žába nabrala všechen svůj dech, nafoukla se, jak nejvíc dovedla, a tumáš! Závistí pukla.
7
Jak se želva přechlubilaa Jednou se želvě zastesklo, zmocnila se jí dlouhá chvíle. „Co tady?“ povzdechla si. „Jakou tu mám radost? Půjdu do světa.“ A když se tak rozhodla, šla. Šla den, dva a třetího dne potkala dvě kachny. Vyprávěla jim, že jde do světa, a kachny hned, že tam s ní zaletí. Želva se zaradovala, a ještě větší radost měla, když jí kachny vyprávěly o dalekých zemích, o kterých ještě nikdy neslyšela. „Želvo,“ řekly kachny, „my tě do dalekého světa odneseme.“ A hned vzaly do zobáku větvičku, želva se jí zachytila tlamičkou a kachny se vznesly vysoko k nebi. Letěly a želva s nimi. Hlava se jí chvíli točila, a musela přivírat oči. Vznášela se nad vysokými horami, nad hlubokými jezery, nad lesy a lukami. Potkávala ptáky a ti se jí obdivovali, jak statečně letí. A želvě se jejich obdiv líbil, pyšně pokukovala kolem sebe, zdálo se jí, že má opravdu křídla, že
8
se sama vznáší, že už vlastně kachny ani nepotřebuje. „Letím jako pták,“ zvolala chlubivě. Ale to neměla dělat! Jen zaznělo první slovo, želva se řítila z velké výšky k zemi. A když dopadla krunýřem na zem, nemohla se převrátit. Dlouho trvalo, než se jí podařilo dostat se zase na všechny čtyři. Co strachu vystála, co úzkosti zažila. Ani se neptala, kam se mohla dostat, kdyby se tak domýšlivě nechlubila.
9
O cvrčkovi, který nepamatoval na zadní kolečka Byl jednou cvrček a ten od rána, sotva se sluníčko vykutálelo na oblohu, až do samého večera hrál na housličky. A také rád zpíval. Co on uměl písniček! Tolik jako všechny děti dohromady, a možná že ještě o sto nebo o tisíc písniček více. O nic jiného se nestaral a žil si jen v radosti a veselí. Zapomněl, že přijde zima, sluníčko přestane hřát, že všechno zamrzne a že nebude mít co jíst. Nemyslel na to, že mu bude v zimě zle a úzko. A opravdu. Přešlo jaro a léto, rozloučil se podzim. Nastala zima. Ptáčci zpěváčci už dávno byli v krajích, kde jim slunce vyhřívalo hnízda, a cvrčkovi tady začal perný život. Záblo ho, housličky mu skřípaly a co horšího, doma neměl ani kousek dřeva a neměl do čeho kousnout. Pro samou hru zapomněl na zá-
10
soby. Když bylo cvrčkovi nejejhůř, vzpomněl si na mra-vence. Sláva, zaradoval se cvrček, mravenec mi jistě pomůže! Vždycky rád poslouchal, určitě mě nenechá na holičkách. Půjdu za ním, snad dobře pořídím. A cvrček šel. V lese pod vysokou jedlí bydlel mravenec. Měl pěkný domeček, který si vystavěl přes léto. V domečku měl komoru a do ní nanosil mnoho sladké šťávy a dobrot vrchovatě. Cvrček zaťukal na dveře mravencova domku, vstoupil dovnitř a zaprosil: „Mravenečku, půjč mi trochu jídla. Mám veliký hlad, housličky slabostí už ani neudržím.“ Mravenec se podíval na cvrčka, zamračil se a jenom řekl: „Hmm, hmm.“ A cvrček nato:
11
„Neprosím o mnoho, jen o trochu jídla, o jediné sousto jako kapka rosy. Všechno ti, mravenečku, v létě oplatím!“ „Hmm, hmm,“ povídal zase mravenec. Bylo vidět, že nenadělá mnoho řečí. Zamyslil se a potom se zeptal: „A co jsi dělal, cvrčku, když sluníčko hřálo a lesy a louky voněly sladkými šťávami? Pověz mi pravdu.“ A cvrček musel s pravdou ven: „Nezlob se na mne, mravenečku, ale od jara až do zimy jsem hrál a zpíval, o nic jiného jsem se nestaral.“ „Táák,“ řekl mravenec, „jen jsi hrál a zpíval.“ Usmál se a pokračoval: „Já vím, pamatuji se. Moc se mi tvé písničky líbily. Nu dobře, cvrčku. Nenechám tě umřít. Dám ti vše, nač máš chuť. Ale dám ti také radu, snad ji uneseš: Nezapomeň příště na zadní kolečka! Mysli na to, co budeš jíst v zimě, a v létě už šetři.“ Mravenec cvrčka pohostil, napili se spolu nejsladší šťávy a ještě si zazpívali. Cvrček si odnášel domů výslužku, v dobrém se s mravencem rozešel. A od těch dob cvrček nezapomínal na zadní kolečka.
12
Jak se liška napálila Liška pozvala čápa na hostinu. Čáp se dlouho nerozmýšlel, pozvání přijal a vydal se za liškou. Spěchal a celou cestu se těšil, jak si u lišky pochutná. „Udělal jsi mi, čápe, velkou radost,“ přivítala liška čápa. „Pěkně si sedni, hned tě pohostím.“ Čáp čekal. Zvědavý a dychtivý, představoval si bohaté hody. Ale zklamal se, hořce se zklamal. Liška přinesla talíře, naplnila je vonnou polévkou a pak řekla s chytráckým úsměvem: „Dáme se do jídla, přeji ti dobré chutnání, čápe.“ „Jak já mohu jíst z talíře,“ povídá čáp, „jak si mohu pochutnávat, když mám tak dlouhý zobák a z talíře nic nenaberu?“ „Nu, jenom jez,“ potměšile se usmívala liška, „jen jez! Ať ti polívčička nevystydne. Není potom dobrá.“ A liška se dala do jídla a zvědavě mžourala po čápovi. Když už talíř vylízala, rozesmála se, až to nebylo pěkné. Čáp se rozhněval, vstal od stolu a odešel bez pozdravu.
13
„Málo jsi toho, čápe, snědl,“ volala za ním liška jízlivě. ijď ď „Velmi málo. Podruhé přijď hladový, aby sis u mne pochutnal.“ lil si Jen počkej, myslil be také čáp, však na tebe dojde. Já na i, tebe vyzraji, boj. jen se neboj.
14
Za nedlouhý čas dostala liška dopis. A v něm čáp psal:
Milá liško, teprve dnes vím, jak byl Tvůj žert podařený. Ještě stále se musím smát, když si vzpomenu na Tvou chytrost. Nemysli si, že se na Tebe hněvám, naopak, zvu Tě k sobě a dobře Tě pohostím. Uvidíš, jak si u mne pochutnáš. Těším se, že přijdeš. Liška dočetla dopis a spokojeně se zatvářila. Hm, půjdu, rozhodla se. Proč bych také nešla. Čáp píše, že můj žert se mu líbil a že se na mne nehněvá. A hostinu chystá, jistě si pochutnám. Čáp je mlsoun, připraví samé dobroty. Tři dny a tři noci liška nejedla, aby pořádně vytrávila a měla velkou chuť na jídlo. Čtvrtého dne se vydala na cestu. „Mám velkou radost,“ přivítal lišku čáp. „Pěkně tě vítám, posaď se, hned tě pohostím.“ Liška usedla, mlsně se olízla a netrpělivě čekala. Dlouze vtáhla vůni pečeně a cítila, jak se jí samou chutí sliny už sbíhají. A už tu byl čáp a nesl dva džbány, z nichž to vonělo jak na posvícení. V obou byly
15
kousky masa a liška nevěděla, do kterého se pustit dřív. „Tak jenom jez, liško, jez a dobré chutnání ti přeji. Až sníš, přinesu ti ještě. Dobře jsem se zásobil pro tak vzácnou návštěvu.“ „Jak já mohu jíst ze džbánu?“ řekla zklamaně liška. „Vždyť má tak úzké hrdlo, že čenich do džbánu nevstrčím. Cožpak ty, tobě je hej. Ty si svým štíhlým a dlouhým zobákem můžeš vybírat nejlepší kousky masa.“ „Nu, jenom jez,“ smál se čáp. „Ať ti jen masíčko nevychladne. Není potom dobré.“ A čáp se smál a vesele klapal zobákem. Vytáhl si ze džbánu do zlatova opečený kousek masa a s chutí se dal do jídla. Hladová liška nestačila sliny polykat. Rozzlobila se, vyskočila od stolu, ani nepozdravila a byla tatam. „Málo jsi toho, liško, snědla, málo,“ oplácel jí čáp. „Cožpak ti u mne nechutnalo? Takovou dobrotu jsem ti připravil, a ani jsi neuždibla. Snad nejsi nemocná?“ A čáp se smál a dlouho vzpomínal, jak vyzrál na lišku, která si o sobě myslila, že je na světě nejchytřejší.
16
Velká jarní soutěž pro mateřské školky i jednotlivce
Jak soutěžit Soutěž má tři kola. První úkol najdete v březnovém čísle, druhý v dubnovém a třetí v květnovém vydání Báječné školky. Všichni, kdo se aktivně zúčastní všech tří kol, postupují do finálového losování hlavních cen!
Ahoj kluci a holky, připravili jsme pro vás novou hru, ve které poznáte moudré příběhy bajek, v nichž vystupují zvířátka, s nimiž se jistě brzy skamarádíte. Čeká na vás spousta inspirativních otázek, úkolů a her, které laskavě podněcují fantazii a rozvíjí vaše dovednosti i vědomosti. Do rukou se vám s tímto časopisem dostal VELKÝ HRACÍ PLÁN pohádkové říše a také knížečka s bajkami, které budete ke hře potřebovat. Po dobu tří měsíců od března do května se v každém čísle časopisu Báječná školka zastavte u dvou bajek se zajímavými úkoly a hrami. Celkem projdete 6 příběhů a každý, kdo se vyfotí při plnění soutěžních úkolů a fotografie nám pošle, má šanci získat nejen krásné ceny z jednotlivých kol, ale také se dostane do slosování o velké hlavní výhry! Do soutěže se může zapojit celá třída i s paní učitelkou, stejně jako jednotlivé děti třeba doma s maminkou nebo sourozenci.
Hlavní ceny pro Mateřské školky 1. Zájezd s programem do ZOO v Praze či ve Dvoře Králové 2. 8. 6. 2010 Divadelní představení: Vodnická pohádka – Divadélka ROMANETO (ve Vaší školce) 3. 8. 6. 2010 Hudební představení: Inka Rybářová (ve Vaší školce)
To bude zábava, už see těšíme. Hlavní ceny pro jednotlivce Všem moc držíme palce. Matýsek a Majdalenka
Úplná pravidla soutěže najdete v březnovém čísle časopisu na str. 30–31
1. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě 2. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě 3. Knihy z nakl. Fragment dle vlastního výběru v hodnotě Knihy mohou výherci vybírat na www.fragment.cz
1500 Kč 1000 Kč 500 Kč
ˇž pro materˇské školky i jednotlivce Velká jarní soute
BAJKY pro čtení, radost i poučení 0 167 × 23 ., 48 str.,
mm, váz 179 Kč pro děti od 5 let
Nejkrásnější bajky seznamují děti s celou řadou dobrých i horších lidských vlastností prostřednictvím zvířátek, která se chovají jako lidé. Jednotlivé příběhy jsou napsané vesele, hravě a z každé bajky vyplývá poučení. Milé ilustrace Heleny Zmatlíkové doprovázejí každou stránku knihy.
V knize najdete nejen těchto šest, ale i dalších třináct krásných bajek!
Oldřich Syrovátka
ˇjší Nejkrásne
BAJKY pro nejmenší
ilustrace Helena Zmatlíková
