DNEŠNÍ SVĚT JE GLOBÁLNÍ SVĚT, TĚŽKO UCHOPITELNÝ PRO JEDNOTLIVCE. Globální společnost (mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní) - stát potlačuje individualitu (nejvíce v armádě) - specifická nemorálnost - deficit chápání občanů – občan = integrované individuum - černobílé vidění světa - syndrom „raněného zvířete“ (za totality křivda, nyní agresivita vůči všemu) - syndrom „pokažené antény“ (všechno způsobil minulý systém, ne moje neschopnost) - Karl Jaspers: „Otázka viny“, Váhy, Praha 1991 – stanovil – Vina kriminální, politická, morální a metafyzická Co je to osobnost v globální společnosti? Osobnost je psychologická kvalita člověka, vznikající z genetického vybavení, formována prostředím, společností, kulturou, dotvářená sebou samou. Inteligence: abstraktní, praktická, sociální (empatie), emocionální (např. V. Klaus má vysokou abstraktní a nízkou sociální a emocionální inteligenci). Dezintegrita osobnosti je výsledkem historického vývoje naší západní kultury. Dominuje v ní: Exploze kognitivních kompetencí lidí, je pro ni typická emoční chudoba, projevuje se v ní neochota měnit se k lepšímu. Kultivace integrované osobnosti - Globální problémy si způsobili lidé sami, řešení je třeba pak hledat u nich. - Jan Keller: „Nedomyšlená společnost“, Doplněk Brno 1992. - Zastavit historicky vzniklý proces desintegrace osobnosti podle principů humanismu. Moudrost, solidárnost, střídmost, pokora.
1
-
SMYSL ŽIVOTA (KOVÁČ, 2003) Kvalitní život je pro sebe i pro druhé.
Nadstavba
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Axiologické styly (apolónský) = životní styl = workoholismus (celibát) = ideové styly = kognitivní styly kořeny
-
1. 2. 3. 4. 5. 6.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
bezproblémové stárnutí úroveň kultivace osobnosti společenské uznání podpora závislým podpora života univerzální
pevné zdraví prožívání životní spokojenosti uspokojivé sociální prostředí úroveň společenského vývoje přátelské prostředí úroveň znalosti a kompetence
= vášně (sexuální) = koníčky (tvořivost, sport) = zájmy (lovecké aktivity)
dobrý fyzický stav normální psychický stav vyrůstat ve funkční rodině odpovídající materiální, sociální zabezpečenost život chránící životní prostředí získání schopnosti a návyky pro přežití
HODNOTY V SOCIÁLNÍ PRÁCI Hodnoty mají základ v morálce, normativní standardy, které mají vliv na naše rozhodnutí pro jednu z alternativ jednání.
-
Hodnoty = vše, co považujeme za významné a důležité.
-
Hodnoty v sociální práci: určují povahu sociální práce, povahu vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem, jsou klíčové při řešení etických dilemat.
2
-
Modely přístupu k sociální práci: Klasický (model adaptace)
-
Interaktivní (model služby)
-
Principy sociálního pracovníka (Biestek, 1950) Individualizace (uznání kvality osobnosti každého klienta)
-
Vyjadřování pocitu (uznání klientovy potřeby, vyjádřit své pocity).
-
Empatie (snaha o vcítění se do pocitů klienta a jeho situace, reakce na jeho pocity).
-
Akceptace (vnímat klienta takového, jaký je, silné X slabé stránky).
-
Nehodnotící postoj (nepřipisovat klientovi vinu, hodnotit můžeme postoje, jednání).
-
Sebedeterminace (respektování práva klienta, svoboda se rozhodovat).
-
Diskrétnost (důvěrnost sdělení, dodržování etického kodexu sociálního pracovníka, není absolutní, pokud se jedná o trestné činy). NORMALITA
-
Druhy normalit: normalita osobnosti
-
normalita skupin
-
normalita davu, národů v situacích krizích, válek
-
Normalita osobnosti Systém trvalých rysů v průběhu vývoje a změn osobnosti.
-
Součástí normality je svoboda – tvořivá vědomá činnost.
-
Normalitu je nutné studovat ve vztahu k určité kultuře (národní, kmenové, regionální).
-
Norma Pravidlo, jehož zachování je závazné.
-
Jazyková norma (pravidla pravopisu, soubor zákonitostí v daném jazykovém útvaru).
-
Kodifikace = pomalý a stálý vývoj norem.
-
Normalita: Statistická normalita – normální je četné, časté, průměrné.
-
Funkční normalita – normální je plnění funkce.
-
Nenormální – dysfunkční, patologické, i když může být v populaci četné.
Normalita osobnosti -
Subjektivní uspokojení, usiluje o vymezení pozitivní role.
-
Schopnost správného sebehodnocení, objektivní sebepoznání. 3
-
Pocit identity (rovnost), vnitřní kontrola (spojitost) v proměnlivém prostředí.
-
Schopnost seberealizace, rozvíjení vlastního potenciálu.
-
Autonomie, schopnost sebekontroly a samostatného rozhodování.
-
Integrace (odolnost) ke stresu, tolerance k úzkosti.
-
Adekvátní percepce reality.
-
Schopnost přežít.
-
Sociální adaptace.
Normalita skupin -
Respekt sociálních norem ve společnosti (morální obyčeje, morální zvyky, zákony).
-
Vliv uniformity v rámci skupiny (vliv módy, jazykový slang a argot skupiny, skupinová soutěživost – konformita při přijímání názorů, postojů, mínění).
-
Osobitost člověka – nelze pochopit bez analýzy prostředí a komunikační sily......
-
Význam mají malé sociální útvary (třída, party).
-
I v p.............................. ZÁKLADNÍ POJMY SOCIÁLNÍ PATOLOGIE
Sociální patologie - z řečtiny Pathos = utrpení, vzrušení + logos = nauka, řeč. Pojem pro nezdravé, nežádoucí, nenormální společenské jevy, společnosti nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování a studium příčin jejich vzniku a existence. Patologické fenomény - kriminalita, sebevražednost, závislosti, sexuální deviace, prostituce, rozvodovost, nezaměstnanost, organizovaný zločin, válka. Obtížnost vymezení patologického - Potíže vymezování normality - Oblast sociálně patologických jevů (velmi rozmanité a nepřehledné) - Při vysvětlování etiologie se často uplatňuje neintegrativní přístup - Nelze říci např. všichni skini jsou zločinci. Anomální osobnost - Individuální zvýrazněnost povahových rysů. - Tím je dán osobnosti specifický svéráz.
4
Sociální deviace - Odchylka, úchylka. - Porušení, podstatná odchylka od některé sociální normy. - Nerespektování požadavků norem. - Nelze ztotožňovat s tzv. čin. - Toleranční limit společnosti. Psychopatie - pan Koffner - Neharmonicky vyvinutá osobnost, u níž některé rysy povahové, náladové jsou disproporcionální, nadměrně rozvinuty. - Kolísání intenzity příznaků. Anomie - Takový stav společnosti, kdy přestávají platit zákony. KRIMINALITA – DRUHY A FORMY ZLOČINNOSTI - Předmětem kriminologie je etymologie → latinsky crimen = zločin + logos = učení. Pomocné vědy: - Právní vědy (trestní právo, trestně-procesní disciplíny). - Neprávní
vědy
(penologie,
viktimologie,
kriminalistika,
sociologie,
psychiatrie,
psychologie, apod.). Úkoly kriminologie: - Ověřitelné výsledky o: příčinách kriminality, jevových podobách kriminality, pachatelích, obětech (viktimologie), sociální kontrole, zacházení s pachateli trestných činů včetně účinnosti použitých sankcí. Druhy kriminality a) Zjevná – registrovaná b) Latentní – skrytá Jiné dělení kriminality - kriminalita mládeže (do obd. 18 – 22 let), kriminalita recidivy (opakovaná trestná činnost), kriminalita a návykové látky, majetková kriminalita (krádeže, loupeže), násilná kriminalita, mravnostní kriminalita (prostituce), hospodářská kriminalita.
5
ZÁKLADNÍ ŠKOLY A SMĚRY INTERPRETUJÍCÍ PŘÍČINY A PODMÍNKY KRIMINOLOGIE Kriminologie klasická - Analýza a reforma trestního práva. - Omezováno právo panovníků (trestali podle uvážení). - Jeremy Bentham (1748 – 1832). - J. J. Rousseau – teorie společenské smlouvy (volnost, rovnost, bratrství). - Omezení trestů na zločinnost. Kriminologie pozitivistická - Předmětem zájmu je chování. - Pozorování, měření, experimenty, jejich uplatnění, ověření → takto vznikl interpol. Kriminologie biologická - Jinak konstitucionální teorie. - Cesare Lombroso (1853 – 1909) – lékař, antropolog. - Dělal antropologická měření na 3000 vojácích. Teorie o atavismu (určité znaky lebky, tetování). - Udělal typologii zločinců: a) Epileptičtí zločinci (nepamatovali si) b) Patologičtí zločinci c) Rození zločinci Kriminologie multifaktoriální - Enrico Ferri (1856 – 1029) – dílo: Sociologia criminale (1896). - Říkal, že vznik zločinu je třeba hledat v: a) Individualitě zločince b) Fyzickém prostředí c) Sociálním prostředí - Léčení zaměřené na příčiny zla. Kriminologie sociologická - Emil Durkheim (1858 – 1917) - Kriminologické jevy vysvětloval sociálními příčinami. - Studium sebevražd, sociální jev, sociální příčiny. - Teorie anomie, společnost touto fází prochází.
6
Kriminologie materialistická - W. A. Bonger (1876 – 1940) - Podle něj je příčinou kriminality ekonomický systém. - Vycházel z ekonomických, kriminalistických statistik. - 4 typy kriminality: a) ekonomická kriminalita b) krádež a chamtivosti c) profesionální krádež d) loupežní krádež Kriminologie strukturalistická - Robert Merton - Kriminalita je výrazem tlaku, který kultura a sociální struktura vyvíjí na jedince. - Konformita (přizpůsobení). - Kriminalita se stává integrální součástí světa. Kriminalita subkulturní - Thomas Znaniecki - Vliv vrstevnických skupin na kriminalitu. - Legitimita používání fyzického násilí a nepřátelských postojů. - Vlastní statut maskulinity. - Film: Strážný anděl vrahů. Teorie diferencovaných kontaktů - D. E. Sutherland (1883 – 1950) - Kriminální jednání se dítě učí v komunikačním procesu s jinými osobami pomocí: interakce, verbální komunikace a gestikulace. Učení nejlépe probíhá v malých intimních skupinách. ZLOČIN JAKO INDIVIDUÁLNÍ JEV - Politické, ekonomické a kulturní příčiny jsou prvořadé pro vznik zločinu. - Zločinnost je v zásadě lidské chování. - Dopouštějí se ho muži, ženy, mladí i staří. - Dochází k porušování práva. - Zločinci jsou odhalováni, podezříváni, oznamováni, stíháni, trestáni, je úsilí o jejich resocializaci. 7
- Důležitý je obraz pachatele. - Významná jsou i média. Biosociální východiska - Vliv psychologických teorií (osobnostní faktory a chování jsou značně ovlivnitelné). - Zřeknutí se individuální odpovědnosti je nepřijatelné (kolektivní vina není „Norimberk“). - Výzkumy latence kriminality (kriminalita X latentní). - Pachatelé se liší od nepachatelů podle osobních znaků. - Význam preventivních opatření (primární, sekundární a terciální prevence). Teorie osobnosti - Určité dispozice pachatelů k zločinnému chování: impulzivita, spontánní a reaktivní agresivita, dobrodružnost, nesnášenlivost, úzkostlivost, depresivita, pohotovost k riziku, negativní sebehodnocení, nižší kontrola impulsů. Seligman (1975) - Teorie o „naučené bezmocnosti“. - Člověk se depresivitě naučí. - Vazba na vznik deviantního chování. Eysenck - Antisociální chování je následek nedostatečně osvojených reakcí strachu a vyhnutí se. - Pachatel je vůči trestnému činu bez zábran. - Neuroticismus. SOCIÁLNÍ PROFILY PACHATELŮ Sociální znaky u recidivistů: - Narušená rodina (disfunkční), opakovaná změna místa opatrovnictví, snížený intelekt, zaostávání ve škole, ztroskotání v povolání, generační úpadek, nízký sociální statut, volný čas trávený převážně mimo rodinu s vrstevníky. Anomický syndrom (“nezvládají situaci“) - Známky zanedbanosti - Nepřizpůsobivost - Nezralost - Defekty socializace
8
Sarnecki (1985) - Vysoké riziko sociální nápadnosti u chlapců v dospělosti: častěji se dopouštěli trestné činnosti, častěji museli platit výživné, častěji nezaměstnaní, nižší příjem, nižší vzdělání. VĚK A KRIMINALITA - Od 19. století není kriminalita věkově stejnoměrně rozložená z hlediska věku, nejvíce se kriminality dopouštějí děti mezi 14 a 16 lety. - Kriminalita obecně stoupá strmě až do věku 20 let, po 35 roce věku silně klesá. - S přibývajícím věkem se zvyšuje závažnost a intenzita deliktů. Delikventní děti - Rekrutují se z 10 – 14letých dětí. - Jsou to převážně chlapci. - Trestné činy: krádeže v obchodech, krádeže kol, žhářství, poškozování věcí, krádeže, šikanování. Kauzalita: - Tolerování sociální nápadnosti (kouření, pearcing, pozdní příchody). - Změny v rodinách a výchově. - Změny v hodnotové orientaci. - Sociální a kulturní změna společnosti. O
M
Klasická rodina podle Parsonse
S
D Současná rodina je tzv. nukleární O – M – S – D
Je velmi náročná, musí se udržovat, je liberální, není zde přebírání rolí od rodičů, neexistuje veliká hierarchie. Kriminalita starých občanů - 60 – 65 let je počátek stáří. - ¾ všech starých delikventů jsou odsuzovány poprvé. - Zřídkakdy jsou odsuzováni k těžkým trestům odnětí svobody. 9
POHLAVÍ A KRIMINALITU - Kriminalita pohlaví vykazuje rozdíly. - Registrovaná kriminalita je způsobovaná převážně muži. - Mezinárodně stoupá ženská kriminalita. - Obraz kriminality pohlaví se liší v různých zemích (velkoměsta – kriminalita žen se blíží mužům). Výzkumy: - Ženská kriminalita se objevuje v jiném světle. - Latence ženské kriminality (skrytá, utajená). - Ženy jsou řidčeji odhaleny. - Maskovaná kriminalita (méně nápadná, skrytá). - Teze emancipace. - Hypotéza ekonomických potřeb žen. - Těžiště ženské kriminality (krádeže v obchodech, drogy, trestné činy v dopravě). RECIDIVNÍ KRIMINALITA - Trestní právo rozlišuje: prvopachatele, příležitostní pachatele, recidivisty. - Recidivní kriminalita = aplikační případ několikanásobné kriminalita. Pachatel byl nejméně jednou trestán a dopustil se znovu trestné činnosti. - Diagramy recidivy – po 3 – 5 letech více než 50% pachatelů recidivuje (SRN, USA, Švýcarsko). SHNUTÍ - Narušené sociální vztahy. - Vztahová oblast je narušená. - Jiný systém vztahů, jiné vzorce chování než ostatní lidé (pro jiné může být jejich chování nenormální). - Časné započetí trestné činnosti. - Schopnost k dodržování sociálních norem je značně snížena. - Nápadné chování (poruchy chování) – předzvěst kriminálního vývoje. - Sankce nestačí k zabránění kriminálního vývoje (snížení trestní odpovědnosti nepomůže). - Je zkoumána i oběť trestné zločinnosti.
10
OBĚŤ TRESTNÉHO ČINU - Victima latinsky = oběť. - Oběti trestné činnosti se začínají zkoumat po 2. světové válce. Předmět viktimologie - Osoba oběti (biologické, psychické a sociální vlastnosti). - Vztahy mezi pachatelem a obětí. - Role obětí v procesu odhalování, vyšetřování. - Pomoc obětem (odškodnění, rehabilitace). - Role oběti v genezi trestného činu. - Modely lidského chování, kterými se oběť může vyhnout poškození trestným činem. Viktimnost - = Souhrn předpokladů, aby se člověk stal obětí trestné činnosti. - Každý člověk se může stát obětí (být v nesprávné době na nesprávném místě). - V některých skupinách obyvatelstva je větší pravděpodobnost toho, že se staneme obětí (měli bychom chodit minimálně ve dvou). - Psychické vlastnosti oběti (pachatel některé způsoby chování upřednostňuje). - Deviantní nebo patologické způsoby chování (nečinnost X agrese). Viktimizace - = Proces přeměny potenciální oběti v oběť skutečnou. - 4 typy vztahů pachatel X oběť: 1) Osobní angažovanost a vazba (sblížení se s pachatelem). 2) Kontakt před činem (neopatrnost, lehkovážnost). 3) Kontakt při činu (nečinnost, agresivita). 4) Anonymita oběti (nechtějí, aby to bylo zveřejněno). Újma způsobená oběti - Primární: má přímou souvislost s trestným činem (zranění způsobené pachatelem). - Sekundární: pachatel, nevhodný postup státních orgánů, nevhodná reakce sociálního prostředí (rodičů, přátel), sebevraždy obětí, psychické poranění. Pomoc obětem (Bílý kruh bezpečí) - Poradenská, sociální, terapeutická (probační pracovník). - Trestně-procesní prostředky (adherzní řízení – urychlení procesu řízení).
11
- Citlivý a ohleduplný přístup k obětem (od policistů, vyšetřovatelů). Měla by se vyloučit veřejnost a mělo by být odmítnutí informací médiím. - Kompenzace škody státem – podmínky: Oběť si nesmí způsobit škodu vlastní vinou. Delikt musí včas oznámit. Musí spolupracovat při objasňování deliktu. Výše odškodnění je limitována. PORUCHY V ŽIVOTĚ INDIVIDUA A JEJICH DOPAD DO SOCIÁLNÍHO ŽIVOTA (DROGY, ALKOHOL, GAMEBLARSTVÍ, APOD.) Biologicko – medicínské prostředky - Norma: zdravý X nemocný (abstinent X závislý). - Nosologická jednotka: etiologie (příčiny), průběh, terapie, prevence. Psychosociální prostředky (psychoterapie, muzikoterapie, arteterapie, ...) - Změna sebepojetí (člověk se musí změnit, přijmout zodpovědnost za své chování). - Přijetí zodpovědnosti. Filosoficko – politologické prostředky - Historické příčiny snah o únik (proč unikám od reality?). - Gesto odmítnutí (alkohol není schopen odmítnout). Teologické prostředky - Lidská existence jako image dětí (obraz boží). Mobilizace etiky, burcování veřejnosti - Boj proti nikotinismu, odraz v legislativě EU. - Pedagogů, vychovatelů. - Plané moralizování. Mobilizace represivních složek - Policie, soudní aparát, vězeňské instituce. - Ve vězení dostupnost legalizovaných drog. - Jednoduchost řešení neexistuje.
12
NEALKOHOLOVÉ TOXIKOMANIE Etiologie - Hlubinná psychologie (Freud) – neschopnost vnitřně se vyrovnat s neúspěchem či sociálním odmítnutím. - Jsou ohrožené hlavně děti: z disfunkčních rodin a z hyperprotektivního rodinného prostředí. Rodina, společnost, škola (otázky, které by si měly tyto instituce klást) - Jsou tyto instituce připraveny na nezávislost dítěte? - Nejsou děti ponechány samy o sobě předčasně řešit konflikty za dospělé (rozvody)? - Chtějí tyto instituce, aby bylo dítě nezávislé? - Není zralost nastupující generace ohrožující a zraňující? - Jaké pozitivní životní programy nabízí dnešní společnost dospívajícím? - Jsou tyto instituce schopny porozumět krizi pubescentů a adolescentů? - Nebylo by žádoucí provést revizi individuality? Moderní společnost s ní často operuje, kde však jsou hranice? Terapeuticko-výchovné záměry - Prohloubené studium osobnosti klientů. - Konkrétní atraktivní programy, hlavně v oblasti volného času mládeže (Trucken dog, Dětské hřiště na sídlištích – Hamburk). - Programy pro školy (pozornost sebereflexi, rozvoj vyšších emocí, volních vlastností). - Rozpoznání sociálně-patologických jevů, rozvoj asertivity (říci droze NE). - Neúčinné formy (USA modely). Proč se člověk dal na cestu k drogám? - Sociální odcizení (puberta, adolescence, vývojoví činitelé). - Vliv vrstevníků a přátel. - Životní apatie. - Touhy po úniku z každodennosti. - Zvědavost („zakázané ovoce“). - Řešení konfliktů. - Zahnat nudu z nedostatku podnětů. - Nedostatek hodnot.
13
Užívání drog 1. Úzus – běžné užívání léků. 2. Mizúzus – jednorázové zneužívání drogy. 3. Abúzus – nadměrné užívání drogy, mimo medicínské užití. 4. Závislost – nemoc, ztráta zábran a kontroly, nutkavá touha po droze. Drogová scéna - Formy, které se používají při zneužívání látek: kouření, žvýkání, vdechování, čichání, vtírání do kůže, šňupání, intravenózně, polykání, atd. - Výroba, pašování a obchod s drogami (organizovaný zločin). - Skupiny a jedinci zneužívající drogy. Drogová závislost - Psychická závislost – zvláštní ladění psychiky, které nutí jedince k periodickému nebo konstantnímu požívání látky. - Somatická závislost – adaptace organismu na látku, látka se stává nutnou součástí metabolismu, její vynechání vede ke vzniku abstinenčních příznaků. Druhy nealkoholových drog 1) Čichání těkavých látek s psychotropními účinky – výpary éteru, benzínu, rozpouštědel, čističů skvrn, lepidla, toluenu. Zrakové a sluchové halucinace, později poruchy řeči, bezvědomí až smrt. 2) Látky se stimulačním (povzbuzujícím) účinkem – kokain (šňupání, kouření) zvyšuje TK, zrychluje tep, nápadná aktivita, zvýšení vědomí vlastních schopností, svědění kůže. 3) Halucinogeny – Hašiš (pryskyřice z květů konopí, kouří se, je 5x silnější než marihuana. Požívá se v cigaretách, dýmka, čaj, pečivo, bonbóny), marihuana, LSD (nejúčinnější halucinogen – trip – pod jazyk), houba lysohlávka, meskalin (řízky kaktusu, účinkuje 8 – 12 hodin). 4) Opiáty – opium (šťáva z nezralých makovic, kouří se přes vodu), morfium (lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí, rychlost myšlenek), heroin (stačí 5 – 10x menší dávka, intravenózně, náhlý nárazový účinek – „flash“). 5) Tabakismus – kouření listů tabáku formou cigaret, doutníků, virginek, dýmky. Podle Schmidta jsou 4 formy závislosti na tabáku: příležitostný kuřák → návykový kuřák → kuřák s psychickou závislostí → kuřák s psychickou a fyzickou závislostí.
14
VÁŠNIVÉ HRÁČSTVÍ – GAMBLÉRSTVÍ - Je to patologická závislost. - Alternativy pojmu: vášnivé hráčství. Historie - Psychiatrická společnost v USA, roku 1980 se to stává medicínským problémem. - Významná role je přisouzená struktuře osobnosti. - Kritéria pro stanovení diagnózy: kvantitativní (potřeba peněz), kvalitativní (hra je dialog, má svůj model a logiku, neuvědomujeme si ztráty). - Výherní automat = počítač s matematickým modelem hry. Do programu jsou zabudovány logické obvody. - Ambivalence gamblerství k penězům. Diagnóza - Progresivita – ojedinělý kontakt s přístrojem → závislost (riziko risku kariéry, rodiny, atd.). - Nejsou respektovány meze přijatelných ztrát (půjčování si peněz od všech možných lidí). - Impulzivita – spojení se s druhem hudby. - Ambivalence k penězům – nechce peníze, ale chce hrát, a stroj porazit. - Dluhy, krádeže – proces racionalizace, dostupnost v každé restauraci a herně. Vznik gamblerství 1. Fáze výher – začátek, občasná hra, častější výhry, zvyšují se sázky, vzrušení před hrou i během ní. 2. Fáze vyhrávání – nedokáže přestat, legálně si půjčuje, lže, více vkládá než vyhrává. 3. Fáze zoufalství – podmíněné tresty, více prohrává, deprese, rozpad rodiny. Terapie - Posouzení stavu, tělesné vyšetření – další psychické problémy, ambulantní či ústavní péče. - Motivační trénink – uvědomění stavu klienta v kontextu s jeho závislostí. - Udělat si pořádek ve financích – vyřešit dluhy, splácet, je nutná podpora druhých. - Lépe si porozumět – individuální a skupinová terapie, psaní životopisu. - Kognitivně – behaviorální terapie – vícestupňová obrana (USA). - Relaxace a jóga – zmírnění stresu. - Techniky zvyšující sebevědomí. - Zvládání recidivy – zastavit ji a poučit se z ní.
15
- Nácvik chování – psychodrama, sociodrama, atd. - Je nutná naprostá abstinence od všech forem hazardní hry. - Práce s rodinou – rodina je vystavena velkému stresu. - Pomoc při volbě zaměstnání – profese s pravidelným platem bez extrémního stresu, nebezpečné jsou profese s velkými nárazovými příjmy. - Dlouhodobé doléčování – katamnestické sledování. Prevence gamblerství - Na úrovni jednotlivce – ambulance. - Na úrovni rodiny – sledovat své děti. - Na úrovni školy – malý efekt, pouze seznámení se s nebezpečím. - Na úrovni zaměstnavatelů – hry jsou v práci zakázané. - Ve sdělovacích prostředcích – minimální. - Na úrovni těch, kdo hazardní hru provozují – restaurace, herny. - Prevence a společnost – snižování dostupnosti hazardních her, míření poptávky.
16
