Profil jednotlivce

„ Vzdělávání pracovníků základních a mateřských škol městského obvodu Ostrava-Jih“ CZ.1.07/1.3.05/02.0051

Profil jednotlivce

Autoři studijního textu : Mgr. Bohdana Fialová Mgr. Jiří Šimonek

Rok vydání: 2010 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY 1

OBSAH Úvod

2

1.

Struktura profilu

4

2.

Základní charakteristiky osoby

7

3.

2.1.

Zacházení s pravidly (individualismus-konformita)

2.2.

Vnější chování a vnitřní prožívání

11

2.3.

Sociální role

15

Definice rolí používaných automaticky a situačně

8

18

3.1.

Silní, široce změřené role

18

3.2.

Silné, úžeji zaměřené role

20

3.3.

Doplňkové (podpůrné role)

21

4.

Definice rolí používaných v ohrožení

26

5.

Konstruktivní typy chování

31

5.1.

Definice konstruktivních typů chování

31

5.2.

Rozložení konstruktivních typů chování

33

5.3.

Konstruktivní typy chování a spolehlivost, závislost na podmínkách a blokace

34

5.3.1. Spolehlivost, závislost na podmínkách a blokace v jednotlivých konstruktivních typech chování

35

6.

Atmosféra vztahů – sdílené sociální klima

39

7.

Slovní schémata

45

7.1.

Hodnotové skupiny

46

7.2.

Typy rolí

48

8.

Ohrožení rizikovými jevy

50

9.

Osoba a stres

55

10.

Osoba a změna – adaptabilita jedince

57

11.

Osoba a škola

59

12.

Slovní modul

61

13.

Závěr

64

13.

Literatura

65

2

ÚVOD

Úvodem si dovolíme říci pár slov k podpůrnému textu, který se Vám dostal do rukou. Projekt, jehož jste se stali účastníky má již obdobu v jiném kraji. Autoři a lektoři tohoto modulu mají tedy zkušenost s výukou a jejím průběhem. Mohou tedy navázat na konkrétní zkušenosti s předáváním informací a způsobem výuky. V rukou držíte text, který nově obsahuje poznatky získané přímo při konkrétní práci s účastníky projektu Je inovován tak, aby ještě lépe vyhovoval požadavkům pro praktické použití a dobrému porozumění pracovníky ve školství. Obsah textu je průvodce s vysvětlením a zároveň manuál k tomu, jak číst a jak se orientovat v Profilu jednotlivce. Navazuje přímo na výuku, která se bude zabývat strukturou profilu nejen konkrétně, ale i v širším kontextu. Svůj vlastní profil bude mít k dispozici každý účastník projektu a to dokonce dvakrát – jde přece o individuální růst. Člověk je bytostí nesmírně komplikovanou a složitou a existuje mnoho teorií a nástrojů, které se snaží popsat a vystihnout lidské vědomí. Profil jednotlivce je jedním z nich. Zaměřuje se na popsání struktury, procesů a stavu lidského vědomí. A to hlavně se zaměřením na pracovně - profesní charakteristiky člověka. Může však sloužit nejen pro tyto účely. Vzhledem k tomu, že v profilu jsou v jistém ohledu zachyceny i osobní charakteristiky, má tedy každý z vás možnost poznat sebe sama komplexněji a použít toto poznání k vlastnímu rozvoji. Při práci s tímto profilem mějte na paměti několik zásad. První z nich je, že se při takové práci přísnou řídíme etikou psychologické práce. Zacházíme s ním jako se zdrojem mimořádně citlivých informací, které jsou chráněny. Druhou zásadou je přistupovat k naměřeným hodnotám jako ke stavu a neposuzovat je ihned jako něco co je „dobré“ nebo „špatné“. Až konkrétní pracovní a osobní situace každého člověka dá jednotlivým naměřeným hodnotám patřičný kontext. To, co je výhodné pro jednoho člověka, nemusí být zdaleka tak výhodné pro člověka jiného. Další interpretační zásadou je, že stav, který jsme u jednotlivých osob naměřili není neměnný a lze s ním pracovat. V Profilu jednotlivce rozhodně nenaleznete jednoznačnou typologii osob. Poslední důležitou zásadou je interpretovat naměřené hodnoty s ohledem na to, že člověk je vždy součástí skupin (formálních i 3

neformálních) a je tedy v neustálé interakci s okolím. Pro dobré a efektivní fungování skupin je potřebné rozmanité

zastoupení např. týmových rolí, způsobů řešení,

postojů. Doufáme, že Vám výuka modulu Profil jednotlivce i čtení tohoto textu přinese mnoho zajímavých informací a zjištění. Naší aspirací není udělat z Vás personální poradce či psychology. Věříme ale, že poté, co se v daném tématu zorientujete a začnete chápat souvislosti, získané informace upotřebíte jak ve své praxi, tak pro sebe. Dovolte nám tedy popřát Vám, abyste v průběhu účasti v projektu získali co nejvíc nových a zajímavých informací, které budou užitečné pro jak Vaši pedagogickou práci, tak i pro Vás osobně.

4

1. STRUKTURA PROFILU Než se začneme věnovat podrobnějšímu popisu jednotlivých položek, tak bychom rádi přehledně shrnuli, jak je profil koncipován a strukturován. Vytvoříme Vám tak celkový náhled, který mějte stále na paměti. Při interpretaci se tím vyhnete tomu, že jednotlivé položky nebudete posuzovat bez kontextu celku a neztratíte se v jednotlivostech. Vědomí i myšlení každého člověka se pohybuje v určitém terénu. Tento terén může být pro jednotlivce co se týče pravidel hodně volný a neomezený – tvoří si svůj vlastní svět. Nebo je naopak tento terén protkán jedincem vnímanými a respektovanými pravidly, které jsou pro něj záchytnými body a bez nich by se neuměl orientovat. Záleží tedy na míře toho, jak jedinec respektuje pravidla (psaná, předpokládaná, očekávaná, nevyřčená atd.) a jak tedy se dívá na svět kolem sebe. Může to být naprosto individuální, tzv. „svojský“ pohled na respektování okolních pravidel. Nebo je to pohled, který se blíží tomu nejběžnějšímu, co kolem sebe vnímáme a přitom i pravidla respektuje běžně. Může to být až tak silné respektování pravidel, že jejich absence by zapříčinila dezorientaci osoby. Jde tedy o míru individualismu a konformity. Každý člověk má své vlastní individuální vnitřní prožívání a disponuje určitým potenciálem. Potenciálem zde míníme disponovanost k činnostem a výkonům jak duševním tak fyzickým. Tyto činnosti a výkony mohou byt definovány různě podle toho, jakou oblast sledujeme (v našem profilu je to profesně – pracovní zaměření). Potenciál sám o sobě ovšem nestačí, navíc ho na nás nikdo nevidí. Abychom ho použili, je potřeba jej projevit ve vnějším chování. K tomu projevit (použít) ho však potřebujeme dovednosti (tj. vzdělání, praxi atd.), musíme mít možnost a poptávku ho uplatnit a v neposlední řadě ho musíme chtít projevit. Aby jedinec projevil svůj potenciál, uplatnil ho a něco vykonal, potřebuje k tomu mít nástroje. Tomu říkáme řešící způsoby, jinými slovy konstruktivní typy chování. Definují, co jedinec volí pro řešení úkolů a situací (školních, pracovních, soukromých). V profilu jednotlivce je definováno šest základních typů a podrobně se jim budeme věnovat v jiné kapitole. Podmínky a okolnosti pro práci a v životě obecně mohou být různé. Někdy je třeba řešit úkoly a situace ve stresu nebo zátěži, někdy při změnovém procesu. Pak se řešící způsoby, které jedinec uplatňuje mohou měnit 5

(ale nemusí). V Profilu jednotlivce tedy měříme i konstruktivní typy chování ve stresu a konstruktivní typy chování při změně. To jak člověk řeší situace a úkoly, jaký k tomu zaujme postoj, jak si svá řešení a postoje umí obhájit a co následně vykoná má mnoho variant. Výsledkem toho všeho je, že jedinec nabízí (a ostatní to na něm vidí a vnímají) svému okolí konkrétní sociální roli resp. soubor preferovaných sociálních rolí. Každý člověk má v sobě určitou míru iniciativnosti. Iniciativnost

(ať už vrozená

nebo naučená) je zodpovědná za to s jakým nadšením, vervou a jak moc riskantně se jedinec vrhá do svých úkolů, plánů a řešení. Jestli je citlivý na hodnocení a jak moc chce být okolím přijímaný či jak moc silnou má potřebu cítit se šťastný a spokojený. V iniciativnosti je však obsažena určitá míra rizika, proto o ni hovoříme někdy také jako o ohrožení rizikovými jevy. Vše, co je popsáno výše, je u jednotlivců i skupin ovlivněno tím, jak reagují na podněty a informace z okolí a jaké tedy vytvářejí a spoluvytvářejí sociální klima nebo-li atmosféru vztahů. Zda jsou jejich reakce převážně vstřícné, problémové nebo blokační.

6

Schéma struktury profilu:

Zacházení s pravidly (Individualismus – Konformita)

Vnitřní prožívání (potenciál)

Vnější projev Ve stresu Běžné podmínky

Řešící způsoby Ve změně

Sociální role

Sdílené sociální klima

Iniciativnost

7

2. Základní charakteristika osoby

O výjimečných či význačných jedincích máme tendenci mluvit jako o „osobnostech“. V psychologickém slova smyslu je osobností každý člověk, každá osoba. Přesto, že jsme jako lidé „jeden druh“, vykazuje každý jeden člověk naprosto jedinečné, originální a neopakovatelné vlastnosti a charakteristiky. Osobnostní

charakteristiky

lidského

individua

plní

regály

knih

(odborných

i románových). Můžete se setkat se spoustou přístupů. Podívejme se postupně na ty charakteristiky, které mají výraznou návaznost na praktický život. Podstatný fakt, který se prolíná celým textem (už jsme na něj upozornili a opakovaně na něj budeme upozorňovat) je, že samotná charakteristika není sama o sobě „dobrá“ nebo „špatná“. Spíš bychom mohli říci, že něco přináší a něčemu zamezuje nebo, že některý naměřený parametr je výhodný pro nějakou pozici a jiný nevýhodný. Výsledek zpravidla výrazně ovlivňuje kontext situace. Například o agresi nelze hovořit jako o „špatném“ jevu – pokud v určitém kontextu (například ohrožení Vašich dětí) nebudete dostatečně akční a dostatečně agresivní, nedokážete své děti ochránit. Z pohledu našeho profilu mezi základní charakteristiky osoby patří zacházení s pravidly, vnitřní prožívání ( potenciál ), vnější chování a sociální role.

8

2.1. Zacházení s pravidly (individualismus - konformita)

Jedním z velmi užitečných zjištění je, jak osoba nejčastěji zachází s pravidly. Tato informace je prvním předpokladem pro efektivní fungování ve skupině, stejně jako pro určení vhodné pozice a role jednotlivce v pracovním týmu. Na praktické aspekty narážíte v běžném životě: předpoklad striktně dodržovat pravidla bude určitě výhodné pro profesi např. kontrolora. Velkou nevýhodou by to ale bylo pro někoho, jehož náplní práce je přinášet nové nápady, vize a kreativní řešení.

Způsoby zacházení s pravidly jsou vyjádřeny celkem 5 kvalitativními pásmy: Prosazování pouze svých pravidel – jedná se o ryzí individualismus. Ať už budou pravidla nastavena jakkoliv, jedinec se s nimi ztotožní jen nerad a bude se snažit vždy prosadit svá vlastní pravidla (co to znamená v praxi si sami doplníte). Dodržování pravidel, se kterými se ztotožním – osoba je připravena přijmout pouze pravidla, která bude považovat za správná a velice často bude mít své varianty. Pravidla stanovená jinými, nová či jím samotným neověřená, přijímá obtížně (opět - co to znamená v praxi si sami doplníte). Spoluvytváření a dodržování pravidel – osoba je ochotna podílet se jak na vytváření pravidel, tak na dodržování pravidel určených jinými (praktický příklad si sami doplníte). Podřízení se pravidlům – osoba se poměrně lehce podřídí nastaveným pravidlům a bude je spolehlivě, nebo spíše automaticky dodržovat. Není však ideální osobou pro vytváření pravidel a jejich rychlé zavádění (co konkrétně to znamená si doplníte sami). Bezmezné podřízení se pravidlům – osoba potřebuje dodržovat pouze pravidla stanovená jinými, kterými se striktně řídí. Svá pravidla zásadně 9

nevytváří. Změnám se buď brání nebo je nedokáže reálně uplatňovat (opět Vás napadne příklad z reálného života).

Pravidla v tomto kontextu budeme chápat v tom nejširším slova smyslu, protože zde nemáme na mysli pouze pravidla psaná, ale taky řečená, předpokládaná nebo očekávaná.

V profilu jsme použili grafické vyjádření pomocí tzv. tachometru:

Obrázek č. 1- Zacházení s pravidly

Zacházení s pravidly nám o jednotlivci říká jednu z nejdůležitějších informací, kterou musíme stále respektovat. Je to informace o tom, jaký je jeho individuální rámec, ve kterém je schopen realizovat své schopnosti a dovednosti a zda tento rámec je pro tuto realizaci limitací či naopak mu k realizaci tvoří běžné či výhodné okolnosti. Z tohoto úhlu pohledu se tedy ptáme, zda parametr zacházení s pravidly je pro danou pozici (a kompetence z ní vyplývající) výhodný nebo nevýhodný v tom nejširším slova smyslu. Jistě si dovedete představit pozici, kde snaha o zavádění nových pravidel je výhodná a jinou, kde je snaha zcela kontraproduktivní. Například profese účetního. Ti si jen velmi těžce mohou zavádět do své práce svá vlastní pravidla. Naopak dodržování pravidel je po nich striktně požadováno a jejich nedodržení je kontrolováno popřípadě sankcionováno. 10

Z toho plyne jedna ze zásad interpretace (na kterou opakovaně poukazujeme), že samotné umístění v některém z kvalitativních pásem nemá hodnotící význam ve smyslu dobrý, špatný, horší, lepší atd… Příklad: Dodržování pravidel, se kterými se jedinec ztotožní Daný příklad bude odpovídat hodnotě naměřené v ilustrativním obrázku č.1. Abychom Vám to přiblížili pro školskou praxi, tak si představme paní vychovatelku v družině na základní škole. Naměřená hodnota (ručička uprostřed žlutého pole) nám říká, že je to osoba poměrně kreativní a má potřebu určité volnosti v pravidlech. Její kreativita ji umožňuje vymýšlet pro žáky zajímavé akce (malé výlety, činnosti mimo družinu, činnosti vyžadující po určitou dobu nezbytnou přítomnost dětí) v rámci jejich pobytu v družině. Bohužel je velmi omezena časem, protože děti pokaždé odcházejí různě, dle potřeb jejich rodiny. S těmito okolnostmi se však musí ztotožnit a vzít je na vědomí, jinak by docházelo k režimovým nesrovnalostem mezi ní rodiči a dokonce vedením školy. Pokud toto pravidlo bude akceptovat, ale vnitřně se s tím neztotožní, pak vyhoví okolí podle jejich potřeb, ale ona sama se ve své pozici nemusí cítit dobře a spokojeně. Takováto zdánlivá drobnost pak může v konečném důsledku vést k tomu, že za nějaký čas se takovýto člověk bude poohlížet po jiné práci, která by vyhovovala jeho přirozenému naturelu. Na daném příkladu jsme se snažili ilustrovat to, že skutečně nelze kategorizovat, která naměřená hodnota je ta nejlepší. Vždy záleží na tom, jak moc odpovídá pracovní místo, jeho náplň a kompetence přirozeným potřebám člověka. Pokud bychom například naměřili u vedoucího pracovníka (s velkými kompetencemi a volností v rozhodování) hodnotu, která odpovídá modrému poli (tj. podřizování se pravidlům), může takový člověk svou funkci zvládnout ( má odpovídající vzdělání, praxi atd.). Vždy ho to ale bude daleko více zatěžovat než toho, kdo preferuje volnost v pravidlech, protože ze své podstaty potřebuje kolem sebe již pravidla vytvořená.

11

2.2. Vnější chování a vnitřní prožívání

U každého člověka se setkáváme se širokou škálou postojů, prožitků a projevů. Vnější chování i vnitřní prožívání vždy tvoří nedílný funkční celek. Vnější projev a vnitřní prožitek se mohou shodovat – co si myslíme a cítíme také říkáme (např. se nám něco nelíbí a řekneme to) a pak jsme pro okolí čitelní. Jindy se projev a prožitek liší (např. nám kolega ukáže dárek, který koupil ženě. Uvnitř si myslíme: „To je ale hrůza a kýč!“, nicméně řekneme: „To je ale nádhera!“). Někdy rozdíl mezi projevem a prožitkem člověka intuitivně cítíme a říkáme si „ On to nemyslí upřímně“ nebo „ Co si asi skutečně myslí?“

Vnější chování Položky, které zařazujeme do vnějšího chování, lze přehledně zobrazit ve formě grafu.

Obrázek č. 2 - Vnější chování „Červený graf“ zobrazuje mohutnost postojů, které se promítají do vnějšího chování osoby v osmi měřených oblastech, které jsou v personalistice označovány jako kompetence. Položky jsou porovnány s normou České republiky.

12

Vnitřní prožívání Podobně můžeme zobrazit také položky, které charakterizují vnitřní prožívání.

Obrázek č. 3 - Vnitřní prožívání

„Modrý graf“ zobrazuje mohutnost postojů, které se promítají do vnitřního prožívání osoby rovněž v osmi měřených oblastech. Položky jsou porovnány s normou České republiky.

Jak porozumět uvedeným grafům na obrázku č. 2 a 3:

Porovnejte plochy v obou grafech Pokud je modrá plocha větší než červená, osoba má vnitřní potenciál, který není ve vnějším chování zcela využíván. Pokud je červená plocha větší než modrá, osoba má nižší vnitřní potenciál, než jaký ve vnějším chování projevuje. Taková nerovnováha není dlouhodobě udržitelná. Pokud jsou si obě plochy stejné, osoba naplno využívá svůj potenciál i ve vnějším chování.

Porovnejte položky (Např. Použití informací a Pochopení informací) 13

V případě, že jsou obě položky nízké a pod normou, netvoří silnou stránku osoby. Nedochází však k žádné kolizi či nestabilitě v oblasti chápání a využívání informací. V případě, že jsou obě položky vysoké a nad normou, jedná se o silnou stránku osoby v oblasti chápání a využívání informací. V případě odlišně naměřených hodnot jde buď o neefektivní využití pochopených informací (modrá plocha položky větší než červená), nebo naopak o jejich přeceňování (červená plocha položky větší než modrá).

Obvyklost, silné a slabé položky, největší rozdíly a největší shody Všimněte si ,které položky jsou obvyklé (tedy na normě), které jsou nízké a naopak vysoké, kde jsou největší rozdíly. Obvyklé položky (na normě) nebudou nikterak nápadné a budou využívány naprosto běžným způsobem. Souvislost stejně velikých položek ( Např. Vnější překonávání překážek a Projevované osobní vztahy ) Ve vnějším projevu uvidíme, že osobní vztahy a překonávání překážek spolu souvisí. Obvykle se tedy tyto položky

budou projevovat současně v této

kombinaci. Vyrovnanost či vyváženost profilů plochy ve všech položkách obou grafů avizuje postojově a životně stabilizovanou osobu, kromě položky Etika. Poznámka: Jelikož v uváděné normě ČR je zahrnuta veškerá populace včetně delikventních, životně selhávajících a problémových skupin, profil položky Etika naměřený mírně pod normou je příznivý.

14

Příklad interpretace ke grafům 2 a 3: Na grafech můžeme pozorovat, že kromě položky Překonávání překážek, kdy vnější projev převyšuje ten vnitřní, že potenciál je velký a nad normou ČR. Můžeme tedy konstatovat, že ve všech položkách, kde tomu tak je má dotyčná osoba stále ještě rezervu. Položky Osobní vztahy projevované navenek a Výkonnost v činnostech jsou nad normou a mají přibližně stejnou hodnotu. Budou tedy spolu ve vnějším projevu souviset. Položky Překonávání překážek a Pochopení informací mají také stejnou hodnotu a platí pro ně to samé - budou spolu souviset. Rozdíl však je, že položka Vnější překonávání překážek převyšuje potenciál. Je tedy jasné, že v této oblasti tato osoba napíná všechny své síly a jde až za hranicí svých možností. Možná právě proto, aby dokázala uplatnit všechny své informace. Opačně čteme položky Vnitřní a vnější etika. Ta vnitřní se blíží k normě, tudíž lze říct, že osoba se vnitřně ztotožňuje s běžnou etikou v populaci, ale vnějškově svůj projev velmi cenzuruje a hlídá. Prostě chce být navenek lepší, bez morálních a etických kazů. Lze tedy říct, že jde o osobu, která dokáže uplatnit informace navzdory překážkám. Umí byt výkonná v činnostech, které souvisí s vazbami a vztahy (a to nejen k lidem). Umí se běžně adaptovat na změny které souvisí s firmou i činnostmi. A přestože stres vnitřně zvýšeně prožívá, tak jej běžně zvládá. Vnitřně rozumí obvyklé etice a zná její mantinely, ale navenek se v tomto ohledu chová „etičtěji“ Popsaný příklad je ovšem pouze obecná charakteristika vyčtená z profilu, který zatím nemá konkrétní podobu konkrétního člověka a jeho životního příběhu. Až přímé informace dodají profilu zřejmý obsah. Pak to může být profil třeba paní učitelky, která přešla ze střední školy učit na univerzitu. Jelikož má velký potenciál a v mnoha položkách i projev, tak nemalou změnu ( místo, styl výuky, nové informace, nové prostředí atd.) zvládne. Po nějakou dobu bude ale muset překonávat překážky, byť na to není úplně vybavena. Ostatní silné položky ji v tom však podpoří. Jde hlavně o to, aby to netrvalo příliš dlouho. Důsledkem dlouhodobého přepínání je pak ztráta energie a elánu a s tím i všechny související okolnosti (zdravotní a psychické problémy atd).

15

2.3. Sociální role Role se zdaleka netýkají pouze divadelní či filmové produkce, ale jsou „běžně mezi námi a s námi“. Dalo by se říci, že jsme-li mezi lidmi, jsme stále „v nějaké roli“. A můžete např. znát člověka, který v „profesním obleku a roli“ je úplně „jiný“ než v „domácím obleku a roli“. Nebo na pracovních poradách znáte ty, kteří přicházejí s novými návrhy, nebo ty, kteří kritizují více méně vše, popř. jsou zcela pasivní. Výrazně roste zájem o typologii sociálních rolí jedinců, které se uplatňují v kolektivu. Bez jejich poznání a „práce s nimi“ se neobejdeme. I kdybychom je chtěli ignorovat, projeví se. Nechceme zabíhat do teoretických detailů, ale řekněme si, co to sociální role vlastně je. Roli bychom mohli definovat jako ucelený soubor postojů, argumentů, názorů, zvyků a následných konkrétních aktivit, které vedou k typickému chování osoby ve skupině. V literatuře se setkáme s několika typy dělení rolí a jejich funkcí. Asi nejznámější typologií rolí je členění podle Belbina z osmdesátých a devadesátých let 20.století. My Vám zde nabízíme originální pohled na diagnostiku a popis rolí, který vychází z dlouholetých výzkumů a analýz. Jejich názvy (např. jako stratég, vizionář, vytrvalec atd.) jsou voleny tak, aby co nejlépe charakterizovaly základní principy dané role. Jako výhodné se nám ukázalo zobrazení rolí ve formě „šneka rolí“:

16

Obrázek č. 4 - Šnek rolí Graf zobrazuje individuální pořadí rolí, které si osoba volí a může je i efektivně zastávat. Jak číst graf na obrázku č. 4: Role jsou seřazeny od nejpreferovanějších po nejméně preferované. Nejvhodnější role pro jedince se nachází na nejvyšším místě „šneka“. Směrem doprava následují role seřazeny až po nejméně často a nejméně kvalitně využitelné. Za každou rolí je v závorce číslo udávající pozici v běžné populaci České republiky (norma). Například nejběžnější a

nejužívanější

role v ČR je

Demokrat (1). Je to také informace o tom, zda role, které daný jedinec preferuje a zastává jsou v porovnání s populací běžné či vzácnější. Statisticky jsou zhruba první 3 až 4 role pro jedince vysoce významné ve smyslu častosti a obsahové náplně – potřebě, chuti a tendencemi takové role zastávat či plnit. Na opačném konci škály pak stojí 3 až 4 role, které jedinec vysoce významně odmítá plnit nebo zastávat. V běžné realitě života se obvykle nevyskytují „monotypy rolí“ (tj. jedna významně preferovaná a ostatní velmi slabé), ale dochází k jejich kumulaci a vzájemnému prolínání. Výhodné je, aby docházelo k prolínání silných a 17

podpůrných rolí. Takové prolínání zabezpečí možnost kvalitní identifikace jedince se skupinou a skupiny s jedincem, což posiluje jejich adaptační potenciál. Grafické uspořádání do kruhového grafu umožňuje využívat i optické, tvarově představitelné seskupení rolí do celku. o Můžeme pak na „první pohled“ opravdu vidět „Šneka“ – postupná, vyváženě ubývající schopnost role zastávat. o Můžeme ale „vidět“ i „Lasturu“, kdy zhruba první polovina rolí je výrazně preferována a druhá polovina rolí je výrazně odmítána a nepoužívána. o Můžeme „vidět“ tvar „Mořského koníka“, kdy první dvě až tři role jsou vysoce preferovány a pak postupně do poloviny rychle preferencí ubývá, přičemž od poloviny jsou již hodnoty zcela minimální. V rámci dynamiky efektivity používání rolí platí i zde princip silných a slabých stránek. Pokud je plocha „Šneka“ vyrovnaná a velká, pak je osoba schopna plnit i zastávat většinu rolí. Pokud je plocha orientována jen k některým rolím, „Šnek“ je silně vytvarovaný, pak je vhodné osobu situovat pouze do preferovaných rolí. Naopak nelze očekávat zvládnutí rolí nepreferovaných a „slabě obsazených“. Zastávání i plnění rolí závisí jak na osobní volbě, tak na delegovaných pravomocech, kromě toho i na struktuře skupiny, pracovní pozici atd. Ve skupinách jsme zpravidla schopni preferovat i využívat různé role.

3. Definice rolí používaných automaticky a podle podmínek Všechny role dělíme do tří kategorií. S potřebou určitého zjednodušení bychom mohli říci, že je dělíme podle „šířky“ a „síly“. Seznámíme se s jejich jednotlivými charakteristikami.

18

3.1. Silné, široce zaměřené role

Jedná se o role efektivně použitelné pro široké sociální okolí, pro společné cíle velkých sociálních skupin, poskytující obecné vzory a modely rozhodování, jsou vhodné pro identifikaci i menších sociálních „podskupin“ s různorodou motivací v rámci jednoho celku.

Řadíme k nim role, které nazýváme: Vizionář, Stmelovač, Vytrvalec a Vůdce. Vizionář Upřednostňuje propojování, rozpoznávání a ustalování pracovních i lidských možností do nových funkčních celků – nosné vize. Prioritou je současná a široká využitelnost příležitostí, aktivit i lidí. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že ten, kdo roli obsazuje (jedinec, skupina lidí) bude uplatňovat své dispozice k využívání a vyhledávaných příležitostí, aktivit všeho druhu, včetně potenciálu v lidech. Stmelovač Upřednostňuje vztahové vazby, lidské modely spolupráce i atmosféru pracovních aktivit pro jednotný, dlouhodobý a společný cíl. Prioritou je skupinová a vztahová spokojenost celku. Pokud je role očekávaná, pak čekající předpokládají, že ten, kdo roli obsazuje (skupina, jedinec) dokáže vytvářet spokojenost celku díky podpoře modelů spolupráce a udržování dlouhodobého společného cíle.

Vytrvalec Upřednostňuje důsledné a dlouhodobé prosazování pracovních postupů, ve kterých se musí uplatňovat dovednosti a známé poznatky. Prioritou je stále se prosazovat a uplatňovat poznaným. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají udržování kontinuity pracovních postupů, dovedností, uplatňování poznaného a jeho prosazování.

19

Vůdce Upřednostňuje dynamické, rychlé a úspěšné pracovní aktivity s vysokým osobním vlivem a rozsáhlou aktivitou. Prioritou je vítězství, rychlost, skupinové i osobní zisky. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny, vykazující se touto rolí, především rychlé a úspěšné aktivity, které povedou k očekávanému zisku všech zainteresovaných.

3.2. Silné, úžeji zaměřené role Tyto role jsou efektivně použitelné pro středně velké a menší sociální skupiny, pro konkrétně definované společné cíle takových skupin, poskytující konkrétní vzory a modely rozhodování pro osobní identifikaci skupin i jednotlivců. Patří sem role označené jako Komunikátor, Tahoun, Inovátor, Objevitel. Komunikátor Upřednostňuje týmové aktivity, návaznosti a spolupráci s podporováním příznivé atmosféry ve vztazích. Prioritou jsou kontakty, atmosféra, tým a společné cíle, což akcentuje i svou vlastní aktivitou. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny, zajišťování kontaktů, kvalitní tvůrčí atmosféry, držení se společného cíle.

Tahoun Upřednostňuje rychlé, automatizované pracovní postupy a procesy s důrazem na výkonnost a úspěšnost. Prioritou jsou akce, práce a úspěšně měřitelný výsledek, který sám požaduje i od sebe. Pokud je role očekávána, čekající předpokládá nabízení srozumitelných postupů, které přinášejí ověřitelné výsledky v oblasti, která je sledována.

20

Inovátor Upřednostňuje přesně strukturované, silně provázané a jasně definované pracovní aktivity, které vedou k realizaci nových cílů. Prioritou jsou dlouhodobá koncepční rozhodnutí, za kterými usilovně i sám směřuje. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny osob v této roli, především jasně sdělovaná koncepční rozhodnutí, která jsou provázána pracovními aktivitami vedoucími k stanoveným cílům.

Objevitel Upřednostňuje objevování nových aplikačních možností i oblastí s důrazem na své poznatky a sebeuplatnění. Prioritou jsou aplikace nového, jejich smysluplné využití pro skupinové aspirace i své osobní ambice. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá, že objevitel dokáže nabízet nové a stále nové aplikace do stávajícího systému tak, aby bylo dosaženo sebeuplatnění všech zainteresovaných.

3.3. Doplňkové (podpůrné) role Do této skupiny patří role efektivně použitelné pro konkrétně definované sociální aktivity ve známých podmínkách, které podporují a umožňují osobní identifikaci jednotlivců. Jsou to role označené jako Demokrat, Posuzovatel, Stratég, Vykonavatel, Organizátor, Velitel, Navrhovatel, Předělávač, Diplomat, Obhajovatel, Mluvčí, Kazatel.

Demokrat Upřednostňuje sdílený řád společně přijatelných životních hodnot. Pro své pracovní aktivity potřebuje být v kontaktu a součástí skupiny. Prioritou je fungování celku s tolerancí jinosti. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá stabilní a kvalitní kontakt s daným jedincem, skupinou v této roli, komunikaci podporující sdílený řád, společné hodnoty.

21

Posuzovatel Upřednostňuje nastavování a prosazování rozumových měřítek i rozhodovacích kritérií pro pracovní aktivity. Prioritou je rozlišování kvality činností. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny usazené v této roli především korekci ve smyslu prosazování rozumných měřítek, rozhodovacích kritérií, které vyčlení priority a rozliší kvalitu v činnostech. Stratég Upřednostňuje rozumově a jasně nastavovanou spolupráci, kterou přímo podporuje svou pracovní součinností. Prioritou jsou smíšené pracovní skupiny, vztahy a návaznosti práce. Pokud je role očekávána, skupina čekajících předpokládá explorace a návrhy pracovních součinností, návrhy spolupráce.

Vykonavatel Upřednostňuje uplatnění svých pracovních předností a dovedností při jasně rozumově

stanovených

pravidlech

a

postupech.

Prioritou

je

kontakt

a sebeuplatnění. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládá od jedince, skupiny jedinců v této roli, že bude uplatňovat své dovednosti, schopnosti při dobrém kontaktu a sebeprezentaci. Organizátor Upřednostňuje dynamické a rychlé pracovní aktivity u sebe i skupiny s potřebou ovlivňovat společné pracovní cíle. Prioritou je činorodost, expanze a úspěch. Pokud je role očekávána, pak jsou čekající připraveni pro nabídku rychlých pracovních aktivit, velkou činorodost, expanzi a úspěch, který jim přinesou aktivity těch, kteří v roli organizátora přetrvávají.

Velitel Upřednostňuje své vlastní aktivity, pracovní způsoby i ambice, které se snaží prosadit i do svého okolí. Prioritou je osobní vliv a podíl na pracovních aktivitách skupiny. Pokud je role očekávána pak jsou čekající připraveni respektovat pracovní způsoby a také ambice toho, těch, které do této role usazují.

Navrhovatel Upřednostňuje své nápady, poznatky a rozumový pracovní řád, který vnímá jako potřebný a prospěšný i pro pracovní aktivity ostatních. Prioritou je uplatnění jeho 22

nápadů a návrhů. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že mohou od jedince, skupiny v této roli přijímat náměty, nápady, pracovní řád a podobné aktivity, které se také jich samotných budou dotýkat. Předělávač Upřednostňuje své poznatky a dovednosti jako základ změn pro přímou spolupráci ostatních členů skupiny. Prioritou je připodobnit ostatní svému modelu spolupráce. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že bude vyžadováno přizpůsobování se modelu toho, těch, kteří v roli jsou ustaveni.

Diplomat Upřednostňuje a zdůrazňuje společná kriteria, společné cíle a společnou práci jako základ pro spokojenost a pracovní úspěšnost. Prioritou je jeho model zapojení a podílení se všech. Pokud je role očekávána, pak čekající

předpokládají

uplatnění společných cílů, společných pravidel ke spokojenosti obou stran – skupiny, jedince v dané roli i druhé strany.

Obhajovatel Upřednostňuje uplatnění svých konkrétních ambicí, poznatků a zkušeností jako základu úspěšné práce pro všechny. Prioritou je jeho model sebeuplatnění, který platí i pro ostatní. Pokud je role očekávána znamená to, že čekající předpokládá u skupiny, jedince ustanovené v této roli uplatňování jeho, jejich ambicí, zkušeností tak, že budou platit i pro ostatní. Mluvčí Upřednostňuje sdělování a zveřejňování společných cílů i pracovních aktivit jako formy svého konkrétního sebeuplatnění. Prioritou je mluvit za ostatní a být viděn. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají, že držitel této role (jedinec, skupina jedinců) bude prezentovat společné aktivity, cíle, pracovní postupy atd. ostatním, bude „zviditelňovat“ jejich činnosti.

Kazatel Upřednostňuje své vlastní chápání a měřítka společných pracovních aktivit jako jediného správného konkrétního přístupu k práci. Prioritou je prosazení svého modelu měřítek mezi ostatní. Pokud je role očekávána, pak čekající předpokládají

23

ze strany jedince, skupiny, ustavené v roli, že bude prosazovat spíše svá měřítka, postupy atd., pouze tato bude považovat za správná. Existují celkem tři rozdílné způsoby a možnosti využívání role. Sociální role mohou být totiž uplatňovány s cílem: 1. AKTIVNÍM – představuje automatické zajištění cíle, role je přijatelně plněna a spolehlivě zastávána nezávisle na podmínkách, ve kterých osoba funguje. Pro ostatní ve skupině bývá přínosem. 2. PODMÍNĚNÝM – využívající okolností k zajištění cíle, role je situačně zastávána v závislosti na podmínkách, ve kterých se osoba nachází. V nevhodných podmínkách tuto roli neplní a pro ostatní ve skupině je tím méně přijatelná. Za příznivých okolností zastane roli stejně spolehlivě jako u předchozího způsobu. 3. BLOKAČNÍM – zamezování jiným cílům, role je používána k blokaci, destrukci a úplnému zamezení komunikace či pracovních aktivit. Zastávána tímto způsobem může být užitečná v mnohých rizikových situacích.

Zmíněné způsoby využívání rolí můžeme zobrazit zvlášť nebo v celku v podobě tzv. „květiny rolí“.

24

Obrázek č. 5 – Květiny rolí Co říká graf na obrázku č. 5: Plochy jsou k sobě přičítány tak, že fialová plocha navazuje na modrou a šedá na fialovou. Součet tvoří komplexní vybavenost osoby k zastávání role (viz graf Šnek rolí). Obrázek č. 5 - role Stmelovač: Role je nejčastěji a nejvíce preferována (viz obrázek č. 4), jasně dominuje její spolehlivé zastávání i přijatelné plnění. Blokačním i situačním způsobem je plněna daleko méně. U grafu Květina rolí nelze srovnávat velikost jednotlivých ploch, protože dochází k vizuálnímu zkreslení (zvětšení) v případě destruktivně a situačně zastávaných rolí. Ideálním rozložením tří uváděných způsobů pro efektivní plnění a zastávání role je poměr 65 : 25 : 10 (modrá : fialová : šedá).

4. Definice rolí používaných v ohrožení

25

U většiny lidí můžeme zaznamenat rozdíl v tom, jak fungují „v bezpečí“ a jak naopak „v existenčním

ohrožení“. Tyto role, jak jsme si je definovali, se v zátěžových

situacích, ve stresu a v ohrožení zpravidla mění, nezůstávají stejné. Konkrétní příklady znáte pravděpodobně sami. Pokud máte hlad, jste v časovém či jiném shonu (tzn. „něco“ Vám hrozí), můžete u sebe zaznamenat projevy a tendence, které Vás nebo okolí mohou překvapit a které – pokud jste „v klidu“ – u sebe běžně neznáte. V následujícím textu stručně vymezíme role v ohrožení. V závorce uvádíme roli, jakou jsme definovali výše – jinými slovy roli, která je „výchozí a klidová“. Obrazně bychom mohli říci, že každá role má svoji „stínovou podobu“, která se neprojeví v běžných a očekávaných podmínkách, ale právě v situaci ohrožení.

Utopista (Vizionář) Snaží se prosadit a zavést smyšlený konstrukt, utopickou vizi, která je „lepší a novou“ variantou již uskutečňovaného záměru. Prioritou v pozadí jsou nesdělované osobní zájmy.

Loudil (Stmelovač) Snaží se vytvořit jiné spojení, lidské vazby i pracovní aktivity k domněle lepšímu společnému cíli a zlepšení atmosféry. Prioritou v pozadí jsou tajené výhody, které mu tím vzniknou.

Zatvrzelec (Vytrvalec) Vytrvale a urputně se snaží prosadit „staré, známé a dobré“ pravdy bez ohledu na jejich neplatnost, překonanou účinnost a velké změny podmínek. Prioritou v pozadí je skrývaná nechuť a neschopnost přijímat nové.

26

Diktátor (Vůdce) Silově, vehementně a bezohledně prosazuje svoje způsoby rozhodování a osobního vlivu. Důrazně vynucuje ve svém okolí povinnost poslouchat jej. Prioritou v pozadí je nadřazenost a pohrdání jinými. Pozér (Inovátor) Prosazuje a předkládá vykonstruované pracovní postupy a aktivity jako novátorskou koncepci, která určitě zajistí splnění cílů. Prioritou v pozadí je nedocenění jeho domnělých „tvůrčích“ schopností mezi ostatními. Šťoural (Objevitel) Zdůvodňuje, předkládá a poukazuje na své poznatky, které se neuplatňují, nerespektují a obcházejí. Prioritou v pozadí je nedocenění jeho samotného mezi ostatními. Manipulátor (Komunikátor) Vitálně prosazuje a vnucuje okolí manipulační formu komunikace jako jediný způsob udržení dobré atmosféry ve vztazích. Prioritou v pozadí je zkreslování reality ve svůj prospěch a cíl. Mučedník (Tahoun) Prosazuje a vyzvedává své domněle vysoké pracovní nasazení a výkonnost jako model, který ostatní nejsou schopni plnit a proto „to musí udělat on sám“. Prioritou v pozadí je utrpení při udržení své ceny mezi ostatními.

Rovnostář (Demokrat) Vitálně prosazuje potřebnost rovných podmínek a ceny všech lidí jako nutný základ společně sdílených hodnot a cílů. Prioritou v pozadí je selektování a osobní neschopnost přijmout různorodost. Normalizátor (Posuzovatel)

27

Vehementně prosazuje potřebnost stejných pravidel, norem a hodnocení všech lidí jako základ pracovních aktivit. Prioritou v pozadí je neschopnost nést samostatné pracovní riziko, různorodost postupů a různé pracovní aktivity. Našeptávač (Stratég) Předkládá své varianty zaručených řešení spolupráce a pracovních součinností, které se osvědčily za jakýchkoli podmínek. Prioritou v pozadí je zvyšování své ceny v očích nadřízených a čerpání výhod z toho plynoucích. Všeuměl (Vykonavatel) Prosazuje, jak je vše snadné a nadhodnocuje lidské dovednosti, které je potřeba jen do pracovních aktivit prostě vložit a vše se podaří. Prioritou v pozadí je osobní neschopnost

rozlišovat

kvalitu

od

kvantity,

stejně

tak

jako

odpovědnost

od neodpovědnosti. Megaloman (Organizátor) Prosazuje rychlé a velké zisky, které automaticky přijdou, jen když se pracovní aktivity dobře naplánují, zorganizují a zkontrolují. Prioritou v pozadí je vlastní sebepřeceňování a nízký vliv na okolí.

Spasitel (Velitel) Prosazuje zaručené postupy, které stačí jen vhodně nařídit, motivovat okolí a odměňovat za ně. Úspěch se pak podle spasitele musí určitě dostavit. Prioritou v pozadí je osobní nechuť realizovat a dokazovat efektivitu svých pracovních dovedností.

Puntičkář (Navrhovatel) Důsledně a neúprosně prosazuje všechny možné detaily pracovních postupů i poznatků bez možnosti a připouštění jiných variant. Prioritou v pozadí je vysoká myšlenková i osobní nepřizpůsobivost, neschopnost tvořivě reagovat na různé podmínky. Hybatel (Předělávač)

28

Prosazuje neustálé drobné změny a opravy, které stačí uvést do praxe v okolí a všem se bude lépe pracovat. Prioritou v pozadí je osobní chaotičnost, nestabilita a nízká míra seberegulace. Rozdělovač (Diplomat) Předkládá stále nové možnosti jak činnosti a pracovní postupy rozdělit, každému je přizpůsobit či zohlednit, aby se podařil společný úspěch. Prioritou v pozadí e vztahová nejistota, neschopnost zvládat konflikty a důsledky zodpovědnosti.

Parazit (Obhajovatel) Prosazuje a obhajuje postupy, záměry a pracovní zkušenosti „silných a mocných“. Prioritou v pozadí je potřeba být pod ochranou, nevystavovat se konkurenci a tlaku na sebe samotného. Osvětlovač (Mluvčí) Výběrově si přivlastňuje a osvětluje ty nejlepší společné cíle, principy i pracovní aktivity, které mají být všem jasné. Prioritou v pozadí je nízká sebedůvěra a praktická neschopnost vlastní realizace.

Vševěd (Kazatel) Šíří, že existuje jen jeden „univerzální a všemocný lék na všechno“, který on moc dobře zná a podřizuje se mu. Okolí se snaží přesvědčit, že stačí, když mu budou naslouchat a následovat jeho příkladu. Prioritou v pozadí je komplex méněcennosti a nízkého vlivu na okolí. Příklad použití role v ohrožení: Popíšeme si nyní příklad osoby, která použije v ohrožení roli Manipulátora. Vezměme si na pomoc situaci ze školních lavic, tentokrát z řad žáků. V předmětu chemie na nejmenované střední škole nastává typická situace, kdy se má psát písemka z probraného učiva. Odehrává se to před koncem pololetí, tudíž si někteří žáci mohou známku vylepšit, ale i zhoršit. „Náš“ student není na opakování připravený (a tím mu hrozí zhoršení známky). Před začátkem hodiny použije roli v ohrožení Manipulátor a začne jí působit na ostatní studenty (hlavně na ty slabší v chemii). Především v tom smyslu, že „to učivo je nesmyslně těžké, skoro jako na 29

vysoké škole, špatně a nedostatečně jim to bylo vysvětleno, mělo by se to pořádně probrat, stejně tomu nikdo vlastně nerozumí…“ Pokud je v této roli dostatečně silný, tak i v ostatních studentech začne narůstat pocit, že písemka by se stejně měla odložit. Náš student tím však sleduje pouze svůj zájem, a to ochránit sám sebe před špatným výsledkem. Bez ohledu na spolužáky, kteří se na písemku připravili. Jak celá situace dopadne může mít samozřejmě mnoho variant. Záleží to na skupině (třídě), na učiteli, na tom jak silný vliv má náš student a na mnoha dalších okolnostech.

30

5. Konstruktivní typy chování

Každý člověk používá velké množství variant chování. Zabýváme se zde výběrem šesti základních typů, které jsou reálně konstruktivní a podmiňují skutečné řešení pracovních úkolů a situací. Konstruktivní typy chování jsou časově méně stálé a více

ovlivnitelné

podmínkami, než charakteristiky v předchozích kapitolách (např. zacházení s pravidly, vnější a vnitřní projev). Změny se mohou projevit za 1 - 3 měsíce.

5.1. Definice konstruktivních typů chování

Než se budeme zabývat dalšími charakteristikami, definujme si, co jednotlivé konstruktivní typy chování znamenají. V zásadě můžeme konstruktivní typy dělit na tři typy: Individuální konstruktivní typy – do řešení zapojujeme své individuální schopnosti a přednosti. Řadíme k nim vitalitu, ambice a logiku. Skupinové konstruktivní typy – do řešení zapojujeme své skupinové schopnosti a přednosti. Patří sem kooperace a participace. Smíšené konstruktivní typy – do řešení propojujeme individuální přednosti a schopností s působením a efektem ve skupině. Týkají se otázky dominance.

31

Nyní si popíšeme jednotlivé typy: Vitalita - činorodost Potřeba individuální expanze, činorodosti a elánu při různorodých pracovních a osobních projevech. Nosný model učení je opakovaný pokus – omyl. Prosazuje konkrétní rychlé aktivity na úkor plánování. Ambice - ctižádost Potřeba individuální uplatnitelnosti poznatků, vědomostí i dovedností. Nosný model učení je hledání příležitostí kdy, kde a v čem vyniknout. Prosazuje svoji osobní cenu i ambice. Logika - uspořádanost Potřeba individuálního řádu, uspořádanosti a rozumové vysvětlitelnosti důvodů pracovních aktivit. Nosný model učení je opakování a aplikace vyzkoušeného a poznaného. Prosazuje jasnost, přesnost, zdůvodnitelnost a plánovatelnost aktivit. Kooperace - spolupráce Potřeba přímé součinnosti a návaznosti společných aktivit. Nosný model učení je sociální nápodoba. Podmiňuje pracovní efektivitu v rámci skupiny. Osoba vnímá nutnost a potřebu souhry svých i pracovních aktivit všech členů skupiny. Participace - sdílení Potřeba přijímání a respektování společných cílů i smyslu pracovních aktivit v rámci skupiny. Nosný model učení je stálá komunikace a kontakt. Preferuje tolerantní porozumění a sdílení společných hodnot. Dominance - prosazování Potřeba důrazného prosazování individuálních rozhodovacích pravidel, vlivu i způsobů práce. Nosný model učení je efektivní sebeprosazování. Snaží se o převahu, trvalost a rozhodnost v pracovních aktivitách

5.2 Rozložení konstruktivních typů chování u jedince 32

Chceme-li ilustrativně a přehledně graficky znázornit kvantitativně všech šest konstruktivních typů chování, osvědčilo se nám využít podobu “pavučinového“ grafu.

Obrázek č. 6 – Konstruktivní typy chování Graf zobrazuje šest základních konstruktivních typů chování, které charakterizují osobu v jejím celkovém projevu při skutečném řešení úkolů a situací. Jak číst graf na obrázku č. 6: Vrcholy grafu představují konstruktivní typy chování, které jsou nejsilněji aktivovány (osoba na obrázku číslo 6 se výrazněji opírá o Ambici, nejméně o Kooperaci). Norma České republiky je zobrazena pomocí černé čáry. Pokud je plocha masivní a vyrovnaná, osoba využívá všechny konstruktivní typy chování. Jestliže plocha vystřeluje do paprsků, pak jsou výrazně využívány jen některé typy konstruktivního chování. Objeví-li

se

položka

nulová,

pak

je

typ

chování

záměrně

nebo

neuvědomovaně vyblokován a nevyužíván. V jiné části studijních opor jsou konstruktivní typy chování uváděny zvlášť z hlediska firemního (tedy v našem případě školního), pracovního a osobního. Graf osobní je poskytován pouze snímanému, nikoliv objednavateli – škole či firmě! Již v úvodu jsem uvedli, že práce s profily jedince je vázána etickými pravidly.

33

5.3. Konstruktivní typy chování a spolehlivost, závislost na podmínkách a blokace Konstruktivní typy chování rozlišujeme celkem ve třech formách, podle toho: - zda se spolehlivě objeví a jsou kvalitně využitelné (modrá) - zda a jak moc jsou závislé na podmínkách (fialová) - nebo zda jsou využíváno pouze blokačně (šedá)

Obrázek č. 7 – Spolehlivost, Závislost na podmínkách, Blokace Graf na obrázku č. 7 ukazuje jejich možný poměr v konkrétním příkladě. Jak číst graf na obrázku č. 7? Modrá

výseč

nazvaná

Spolehlivost

znázorňuje,

jak

velké

procento

konstruktivních typů chování je spolehlivé, automaticky plněné, tedy reálně a konstruktivně využívané ve prospěch pracovních i osobních aktivit včetně překonávání překážek. Je zároveň pro ostatní spolupracovníky přínosné a podporující. Fialová výseč zobrazuje procento konstruktivních typů chování závislých na podmínkách. Ve prospěch pracovních a osobních aktivit je reálně, konstruktivně a spolehlivě využíváno pouze tehdy, vyhovují-li osobě celkové podmínky. Překážky nepřekonává, snaží se jen zamezit svým osobním ztrátám. Pro ostatní bývá obtížněji akceptováno.

34

Šedá výseč ukazuje procento běžně nevyužitelný typ chování. Slouží pouze k blokaci, destrukci a úplnému zamezení komunikace či pracovních aktivit. Takové chování může být užitečné v krizových pracovních situacích. Ideálním poměrem pro efektivní pracovní fungování je rozložení 70 : 20 : 10

5.3.1. Spolehlivost, závislost na podmínkách, blokace v rámci jednotlivých konstruktivních typů chování Každý z uvedených konstruktivních typů chování popisujeme ve třech formách: - zda se spolehlivě objeví a jsou kvalitně využitelné (modrá) - zda a jak moc jsou závislé na podmínkách (fialová) - nebo zda jsou využíváno pouze blokačně (šedá) A opět to můžeme znázornit graficky.

Obrázek č. 8 – Spolehlivost, Závislost na podmínkách, Blokace Jak číst graf na obrázku č. 8? Jako příklad může posloužit položka Kooperace. Zřetelně převažuje spolehlivost (modrá) a menší část je blokační (šedá). Znamená to, že osoba kooperaci použije spolehlivě, ale bude-li potřeba využít blokace, nebude se tomu bránit. Absence fialové znamená, že osoba použije formy kooperace jen

35

dvojím způsobem – spolehlivě nebo blokačně (jinými slovy „černobíle“, bez avizování změny chování v závislosti na měnících se podmínkách) . Pokud vykazuje fialový sloupec větší zastoupení (na obrázku číslo 8 takový příklad není – máme na mysli výrazně vyšší zastoupení než 20%), pak je použití konstruktivního typu chování závislé na podmínkách a je obtížně předvídatelné. Samotná výška sloupce vyjadřuje, jak intenzivně bude konstruktivní typ chování využíván. Norma České republiky je zobrazena vodorovnou černou čarou.

Příklad (Ukažme si praktické výstupy měření konstruktivních typů chování na čtení a propojení grafů č. 6, 7 a 8): Nejvýraznějšími

položkami,

které

přesahují

normu

a

tudíž budou

nejlépe

rozpoznatelné a nápadné jsou Ambice, Dominance a Logika. Na normě (přesněji velmi mírně pod) je Vitalita a Participace a okolí je bude považovat za naprosto běžné. Poslední položka Kooperace je pod normou, což znamená, že z hlediska běžného očekávání okolí je v této položce určitý nedostatek v konstruktivitě. V grafech č. 7 a 8 vidíme, že používání těchto řešících stylů je ve velké míře spolehlivé a automatické, v optimální míře blokační a na podmínkách záleží jen málo. Kombinace těchto informací nám říká, že se jedná o osobu, která přijme úkol (nebo ucelený soubor úkolů) především jako příležitost uplatnit své individuální poznatky a dovednosti. Bude se je zároveň snažit efektivně prosazovat ve skupině a bude to mít touto osobou vtisknutý systém a řád. Na druhé straně má tento řešící model slabší článek - Kooperaci (návaznost a aktivní spolupráce v činnostech). Což je okolnost, které dáváme váhu podle toho, co se od jednotlivce a jeho role ve skupině očekává. Pokud je skupinová efektivita na vzájemné kooperaci závislá, pak je to pro skupinu nevýhoda. Pokud tato osoba pracuje nezávisle na skupině nebo její úkol je parciální (nebo kombinace obojího), pak to nemusí být problém.

36

Představme si, že naše osoba pracuje v menším týmu lidí, kde výsledky práce stojí a padají s kvalitou kooperace mezi jednotlivými členy týmu. Jednotlivé činnosti musí navazovat jedna na druhou a vzájemná informovanost o práci vedlejšího článku je zásadní. Naše osoba má na starosti svůj určitý úsek, který je poměrně jasně definován. Zhostí se ho výše uvedeným způsobem, což je v mnoha směrech velmi výhodné, protože si své úkoly vezme za své a bude mít ambici si je sama za sebe a po svém vyřešit, bez toho, aniž by s tím zatěžovala ostatní členy skupiny. Limitací ovšem je, že Kooperace je slabší položkou a tudíž nedostatečné předávání některých poznatků nebo informací vedlejším článkům (kolegům, skupině kolegů atd.) v důsledku sníží efektivitu skupiny. Máme však před sebou člověka s kvalitními konstruktivními typy a i jiné parametry v profilu jsou příznivé (např. proaktivní klima, učící potenciál aj.). Jelikož z této kapitoly víme, že konstruktivní typy chování jsou časově méně stálé a více ovlivnitelné podmínkami (změny se mohou projevit za 1-3 měsíce), máme tu možnost u naší osoby na rozvoji položky Kooperace pracovat. V tomto konkrétním případě se zaměříme na to, že vysvětlíme a prezentujeme celý koloběh skupinové práce, propojenost jednotlivých částí, důležitost vzájemné součinnosti a ukážeme, jaké budou důsledky, pokud tomu tak není. Tento posilující proces můžeme i systematicky opakovat. Obecnou platnost má opakovaně zjišťovaný fakt, že vzájemná informovanost a tudíž součinnost aktivit je často slabším článkem formálních i neformálních skupin, a zde také většinou nalezneme důvody nevyužitých rezerv v efektivitě práce.

37

6. Atmosféra vztahů - sdílené sociální klima

Každý člověk vytváří, spoluvytváří a

zároveň se podílí se na typu společného

sdíleného sociálního (vztahového) klimatu. Hovořit o klimatu u jednotlivce má smysl proto, že každý člověk je součástí formálních i neformálních skupin – interaguje uvnitř i vně skupiny - a tudíž svým asociačním nastavením přispívá ke kvalitě sociálního klimatu skupin. Z hlediska personalistiky a vztahů v kolektivu je tento parametr velmi důležitý. Říká nám totiž, jak bude jednotlivec reagovat a pracovat s informací (proaktivně, problematicky nebo blokačně) a jak tedy bude podporovat výkon a efektivitu skupiny. Při čtení tohoto parametru v Profilu jednotlivce je dobré si uvědomit, že klima ovlivňuje charakter všech měřených parametrů v profilu (např. konstruktivní typy chování) – jinými slovy jsou jednotlivé položky spolu provázané a nikoli izolované). Na sociální klima lze nahlížet z hlediska: celkového asociačního nastavení (sdíleného sociálního klimatu) firemního pracovního osobního Ne vždy se klima u jednoho profilu shoduje ve všech čtyřech měřených oblastech. Většinou nalezneme alespoň dva typy různých naměřených klimat. V praxi to jednoduše znamená, že např. v práci ve firmě člověk působí a chová se (interaguje) jinak než třeba doma. A zmíněné se týká všech profesí - učitelů, ředitelů, lékařů či sociálních pracovnic apod. Z výzkumů a analýz vyplynuly charakteristiky osmi základních typů klimat ve 3 kvalitativních

pásmech.

Hovoříme

o

klimatech

růstových,

problémových

a blokačních. V textu dále používáme populární názvy klimat.

38

A. Růstová klimata Růstová klimata definujeme tři. Z hlediska kvalitativních rozdílů mezi nimi dochází k různému postoji k podmínkovým asociacím – zda jsou výše zmíněné pracovní podmínky nárokovány, nebo zda se jim osoba podřizuje. Celkově se dá říct, že tato klimata podporují efektivitu a výkon ve skupině. Klima „Brána do nebes“ Osoba je ochotna zcela rovnovážně akceptovat pracovní podmínky i nastavená pravidla mezi sebou a okolím (včetně autorit). Při komunikaci nastavená pravidla neblokuje svými projevy, ale naopak je aktivně podporuje. Pokud možno udržuje jejich stálost a vzájemnou vyrovnanost. Sama od sebe je aktivní, vstřícná, snaží se o sebeřízení a využívá prostoru, který ji okolí (i autority) svým přístupem „k práci nabízejí“. Snaží se nacházet a nabízet řešení pracovních problémů i nezištnou pomoc kolegům. Klima „Růžové brýle“ Osoba má svou představu o tom, za jakých pracovních podmínek, pravidel a při jakých nárocích na okolí je ochotna dobře pracovat. Dochází tím ke stálému, ale mírnému kolísání „kvality konsenzu“. V žádném případě aktivity svými projevy sice neblokuje, ale dává najevo, co je a není ochotna od okolí (i autorit) akceptovat, čemu věří a co považuje za dobré i potřebné. Vadí ji nevhodné nastavení pracovních podmínek, či nevhodný styl vedení. Poukazuje na ně různorodými drobnými protesty a žádá zvýšenou toleranci, respektování známých požadavků i potřeb. Má iluzorní představu, že zlepšení podmínek všechno vyřeší.

Klima „Buldozer pravdy“ Komunikace v tomto typu klimatu je zcela a jasně podřízena jednou daným, nastaveným a prosazovaným podmínkám (jediná varianta „pravdy“). Jsou chápány nekompromisně, nárokově až netolerantně, jako základní prvek možné a společné pracovní úspěšnosti. Pravidla jsou pregnantně vnucována do pracovního výkonu i hodnocení, bez vlivu na jejich možné změny. Osoba nebrání vstřícné aktivitě 39

a neblokuje autonomní. Tu naopak od sebe i okolí přímo vyžaduje. Pokud jsou takto nastavené podmínky a styl akceptovány, osoba je pracovně velmi výkonná a podporuje společnou úspěšnost.

B. Problémová klimata Problémová klimata jsou definována dvě a z hlediska typů „problému“ zde nalezneme protipóly. Klima „Údolí války“ je konfrontační, dynamické, řešící klima a klima „Mount Everest“ je naopak stagnační, nedynamické a těžkopádné klima. Obě klimata tvoří určitý kvalitativní přechod mezi růstovými a blokačními klimaty. Klima „Údolí války“ V tomto typu klimatu se komunikace odehrává v neustálých vyhraněných, vyhrocených a vzájemně neslučitelných postojových pravdách. Osoba sama sobě i svému okolí neustále vnucuje své rozporné náhledy na pracovní úkoly, cíle firmy, pracovní výsledky, aniž je schopna přijímat kompromisy a zohledňovat dané podmínky. Klima není časově příliš stálé a dlouhodobé. Vyskytuje se v případech silných, otevřených konfliktů, anebo provází některé vývojové a generační změny. Klima „Mount Everest“ Osoba v tomto typu klimatu není iniciátorem blokací, ale projevuje svůj neustálý tlak na změny pracovních podmínek s důrazem na respektování svých požadavků i představ. Je přesvědčena, že stávající pracovní postupy jen stěží umožní a zajistí celkovou úspěšnost. Sama od sebe neaktivuje ani vstřícné, ani sebekorekční a pro okolí přijatelné kompromisy. Komunikace v tomto typu klimatu je celkově obtížná a náročná pro obě strany. Trvale, dlouhodobě a s nadhledem ji zvládají jen „velmi erudovaní i lidsky kvalitní lidé“.

C. Blokační klimata Blokační klimata jsou definována tři a interakce v těchto typech je již narušena a tudíž má negativní vliv na efektivitu a výkon ve skupině. 40

Klima „Buldozer zloby“ Komunikace se odehrává v trvale nepříznivém pracovním napětí vytvářeném okolím i autoritami, jež nekompromisně tlačí a vnucují veškerá výkonová, hodnotící i sociální pravidla. Celé okolí se tak prosazuje na úkor osoby, přičemž k tomu využívá převážně trestajícího modelu, podhodnocování výkonu i znevažování lidských kvalit. Osoba je přesvědčena o křivdách a nespravedlnosti vůči ní, blokuje vstřícné aktivity a v případě svého velkého existenčního ohrožení přestává kontrolovat své chování. Klima „Obrana v zákopech“ Komunikace v tomto typu klimatu má ráz manipulací, úniků či až

náhražkově

volených obran i požadavků. Osoba je v neustálém defenzivním a obranném postoji. Blokuje a znemožňuje celkový proces společných pracovních aktivit. Stále poukazuje nemožnost

pracovního

sebeuplatnění.

Optika

vidění

záporů,

vad,

kazů

a nepříjemností zcela pomíjí pozitiva a neumožňuje vstřícné a sebekorekční aktivity. Zpravidla skrývá historickou nebo i aktuální křivdu z osobního nebo pracovního života, kterou neumí demonstrovat přímo. Volí proto oklikové způsoby jak na něj upozornit.

Klima „Brána do pekel“ Komunikace mezi osobou a okolím (včetně autorit) se odehrává jakoby paralelně vedle sebe. Osoba i okolí jsou k sobě netečné a nejsou schopny navzájem se jakkoli pozitivně a stimulačně oslovit, protože se zcela naprosto liší životní hodnotovou orientací a náhledy. Osoba sice nuceně akceptuje nastavené podmínky, ale zcela rezignuje na vstřícné i společné pracovní aktivity. Typickým projevem je blokace požadavků a potřeb ze strany okolí. Klima je časově velmi stabilní a prakticky postojově nezměnitelné. Všechny typy sociálních klimat (s jejich populárními názvy) můžeme znázornit v „koláčovém“ grafu:

41

Obrázek č.9 – Fungování ve skupině Příklad: Použijme už jednou zmíněný příklad učitelky, která mění zaměstnání. Doposud to byla paní učitelka na střední škole a v současnosti se rozhoduje, zda přijmout nabídku jít učit na univerzitu. Nové zaměstnání ji přinese mnoho změn. Na nové pracovní místo bude muset hodinu dojíždět tam a hodinu zpět. Někdy se na univerzitě vyučuje i odpoledne Zatím má ještě doma základní školou povinné děti, což přece jen vyžaduje nějaký čas na péči o ně (a také o domácnost). V nynějším zaměstnání je spokojená, již nějaký čas tam úspěšně pracuje, práce se středoškolskými studenty ji baví a kolegové jsou také příjemní. Manžel také z toho není moc nadšený. Na druhé straně je zaměstnání na univerzitě volnější, není nezbytná její každodenní přítomnost na škole a je možné pracovat doma. Prostě to vyžaduje celkově větší flexibilitu, hodně velké nasazení, ale pro naši paní učitelku je to zajímaví nabídka i osobní výzva. Pak se může stát, že v parametru sociální klima jsme u ní naměřili následující.

Firemní – Údolí války – naše paní učitelka je

v rozhodovacím procesu , musí to prostě vyřešit , buď současné místo nebo nové. Pracovní - Brána do nebes – tady není problém, svou práci (učit) má ráda, ať už je to kdekoli, v tomto ohledu je velmi aktivní a vstřícná. Osobní Údolí války –musí se rozhodnout pro nebo proti i z pohledu svého osobního života a s ohledem na své blízké. Celé je to pro ni tak zásadní rozhodnutí, že i Celkové klima je Údolí války, protože momentálně toto rozhodování ovládlo její celou mysl.

42

7. Slovní schémata Slova nás provázejí takřka od počátku naší existence. Je prokázáno, že plod vnímá melodii a tón matčiných slov ještě v děloze před narozením. První slovo, které dítě vysloví, je většinou bráno jako velký úspěch (byť by mu rozuměli pouze zainteresovaní rodiče). Slova mohou nést také moc. Jediným slovem lze člověka odsoudit, učinit šťastným, zranit, potěšit, poslat na smrt, spojit život v manželském svazku atd. Je proto logické, že se slovům a slovním schématům nelze při analýze jednotlivce (ani skupiny) vyhnout. Slovní schéma nám umožňuje udělat rozbor toho, jak jednotlivec ocenil a ohodnotil jednotlivá slova (nebo spojení slov vzniklé asociačním řetězením) a jakou pro něho mají momentální váhu. Dá se říct, že slovní schéma, rozdělení slov (a jejich spojení) do jednotlivých hodnotových skupin dává obsahovou náplň a význam jednotlivým grafům v profilu.

43

Slovní schéma poskytuje náhled na současný stav v hierarchii hodnot člověka a může být určitým vodítkem k tomu, jak s tímto člověkem pracovat. Práce se slovním schématem totiž umožňuje identifikovat jak správně jedince motivovat či odměnit. A také zjistit, které úkoly a činnosti bude vykonávat rutinně bez potíží a uvědomit si, co je pro něj možným zdrojem napětí či možným destrukčním činitelem.

7.1. Hodnotové skupiny Hodnotových skupin je pět a každá má jinou možnost využití. Nazýváme je dle jejich „nosné funkce“ (viz dále): Ideály

Satisfaktory a

Operátory

Stresory

Destruktory

motivátory

Ideály Do této hodnotové skupiny patří slova jež znamenající pro osobu „absolutní dobro“. Z podstaty věci toho však nelze nikdy dosáhnout. V ideálech jsou prospěšné strategické cíle osoby či firmy. To však neplatí o slovech, která charakterizují každodenní činnost a běžné pracovní nástroje. Osoba pak totiž automaticky přeceňuje pro sebe i okolí jejich váhu, důležitost, kvalitu i cenu. Satisfaktory a motivátory Jde o základní zdroje duševní energie. Nacházejí se zde slova, která přinášejí příjemné nabuzení, a která osobu motivují i uspokojují. Osoba má tendenci pomocí těchto slov pozitivně odměňovat také ostatní lidi. Jsou to naše reálné, krátkodobější 44

cíle, které jsou zdrojem ocenění a uspokojení, což nás motivuje. Pokud je těchto cílů dosaženo, tak nás také psychicky regenerují. Operátory Slova ve skupině operátorů jsou běžnou součástí každodenního života. Nad těmito činnostmi příliš nepřemýšlíme, používáme je podle momentální životní potřeby a situace (popíjení kávy, čištění zubů…). Osoba je může používat také k lidem ve svém okolí, třebaže je okolí jako běžná brát nebude. Operátory nám umožňují abychom pracovali a operativně řešili vzniklé situace bez toho, aniž by to v nás vyvolávalo zatížení libých (např. očekávání) nebo nelibých (např. ztrát) pocitů. Stresory Ve stresorech se vyskytují slova, která navozují nepříjemné napětí, kterým se chce osoba ze zásady vyhnout. K tomu je schopna použít mnoha způsobů. Jde například o aktivní obranu, převedení zodpovědnosti na kolegu, či „pozapomenutí“ na úkol s tímto pojmem spojený. Osoba se tak snaží stresu nejen vyhnout, ale pomocí stejných slov „stresuje“ i své okolí. Nicméně, neodmítá a dokáže se stresory pracovat.

Destruktory V této skupině jsou slova, která osoba považuje za „absolutní zlo“. Jejich prostřednictvím je schopna ničit sebe i své okolí. Skrývají v sobě velké nebezpečí. Pokud osoba volí v destruktorech jiná slova než její okolí, může docházet k těžkým životním i pracovním neshodám.

V rámci prezenční výuky dostanete konkrétní výstupy – tzn. konkrétní slova seřazená (a u daného člověka funkčně zřetězená) v jednotlivých skupinách.

45

Pro běžnou a efektivní práci osoba i její okolí využívá slova z kategorií Satisfaktory a motivátory, Operátory a Stresory. Slova mají sice v různých kategoriích jinou hodnotu, ale jsou konkrétně využitelná. Naopak Ideály a Destruktory tvoří jen opěrné body při chápání „dobra a zla“. Pro běžnou každodenní práci jsou obtížně využitelné.

7.2. Typy slov Slovní schémata jsou rozdělena na tři části podle tématických celků: firemní slova, pracovní slova a osobní slova. Specifická ( firemní, školní ) slova Část specifických slov obsahuje pojmy nadefinované ve spolupráci se školou (či obecně s firmou). Výhradně se týkají chodu samotné školy (eventuelně firmy). Protože se jednotlivé školy liší velikostí, technickým zázemím, skladbou žáků či studentů (ale i předmětů, pedagogů apod.), jsou odlišná rovněž slova, která danou školu charakterizují nebo činí jedinečnou. Stačí si vedle sebe představit mateřskou školu, gymnázium a učiliště – je pochopitelné, že se budou lišit v obsahu i formě. Proto je důležité, aby některá slova byla opravdu „na míru“ danému zařízení a vycházela přímo z něj. Volbou při snímání osoba rozdělí slova do jednotlivých hodnotových skupin. Všechny firemní pojmy jsou zobrazeny černou barvou, protože nemají přesné vyjádření podle normy ČR. Pracovní slova Pracovní slova tvoří základní pojmy charakterizující podstatu práce. Volbou při snímání jsou pracovní slova rozdělena do jednotlivých hodnotových skupin. Každé 46

slovo si při zobrazení nese „svou barvu“. Podle zabarvení názvů hodnotových skupin (Ideály, Satisfaktory a motivátory, Operátory, Stresory, Destruktory) lze zjistit, kam běžná populace České republiky slovo zařazuje.

47

Osobní slova Osobní slova tvoří základní pojmy charakterizující soukromý život. Volbou při snímání jsou osobní slova rozdělena do jednotlivých hodnotových skupin. Ve slovních schématech slouží výhradně pro snímanou osobu. Z profilu poskytnutého škole (či firmě) jsou vyřazeny (v rámci zajištění ochrany osobních dat). Každé slovo si při zobrazení nese „svou barvu“. Podle zabarvení názvů hodnotových skupin (Ideály, Satisfaktory a motivátory, Operátory, Stresory, Destruktory) je možno zjistit, kam běžná populace České republiky slovo zařazuje.

Příklad Slovní objekt Moje chyby je běžně populací vnímán jako stresor. Jinými slovy to znamená, že Moje chyby jsou vnímány jako objekt, který navozuje nelibé napětí, kterému se přirozeně snažíme vyhnout. V běžném životě by tento objekt měl sloužit k tomu, že se máme z chyb poučit, zdravě se jich obávat, snažit se je nedělat (nebo alespoň ne příliš často), ale zároveň počítat s tím, že nikdo není neomylný a chyby občas dělá každý. Dejme tomu, že v našem profilu Moje chyby získají hodnotu Destruktoru. Takovému přesunu říkáme posun v hodnotové skupině, kdy

objekt

získá jinou cenu než je běžně chápána okolím. V tomto případě jde o zesílení v negativním smyslu vnímání této ceny. Moje chyby už pak nejsou vnímány jako něco, čeho se máme vyvarovat, ale také s nimi počítat, nýbrž jako něco, co našeho člověka zatíží neadekvátním způsobem a má na něj destruktivní účinek. Příliš se chybou zabývá (daleko déle než běžné okolí), přisuzuje jí obrovskou váhu (daleko více než běžné okolí), což může být v důsledku vyčerpávající a ohrožující. A taky je schopen nadměrně reagovat na chyby ze strany svého okolí a dávat jim nepřiměřenou závažnost, jakoby opravdu „s každou chybou šlo o život“..

48

8. Ohrožení rizikovými jevy

Každý člověk má v sobě určitou míru iniciativnosti, která mu umožňuje více či méně aktivně během svého života se pro něco nadchnout, riskovat pro to, něco pro svou touhu vykonat, chtít být za to někým ohodnocen, tím vším někam patřit a užít si pocitu uvolnění či nabuzení z celého průběhu této cesty za svým cílem. Tato iniciativnost ale také může být za určitých okolností ohrožující a sociálně nepřijatelná. Jde o to, kolik té iniciativnosti v jednotlivě definovaných rizikových jevech máme ve vínku (genotyp) a jak s ní zacházíme a využíváme ji (fenotyp). Měřením bylo definováno šest základních typů rizikových jevů chování, které mají své logické pořadí. Jsou jimi: 1. vášeň, hazard a prudká akce – spadají z hlediska vývojového do kategorie „staré“ 2. hodnocení a (ne)přijímání skupinou - mají vazbu na skupinu 3. regulace slasti – se týká výsledného efektu Stručně se s nimi seznámíme. Příklady z reálného života si jistě doplníte.

Vášeň Potřeba po něčem toužit, nadchnout se pro něco, rychle a dychtivě si svou touhu a nadšení uspokojit.

Hazard Potřeba riskovat

(pro svou touhu a dychtění), mít z toho rychlý efekt (zisk) a

zároveň potřeba osahat si své hranice toho, kam až mohu zajít.

49

(Prudká) akce Potřeba vykonávat, činit, tvořit, hýbat se, něco dělat. Uspokojit touhu a riskovat pro ni samozřejmě vyžaduje nějakou aktivitu (více a či méně agresivní). Hodnocení (Přivlastňování) Potřeba být hodnocen a umět adekvátně hodnotit, znát svou cenu ve skupině i cenu ostatních. Schopnost

inspirovat se a učit se od okolí, přijatelným a efektivním

způsobem přejímat myšlenky, znalosti a názory ostatních. (Ne) přijímání skupinou Potřeba být přijímaný, někam patřit, být akceptovaným členem skupiny, cítit se v ní začleněný a tudíž chráněný. Mít a cítit životní rámec a jistoty pro svá konání.

Regulace slasti Pocit uspokojení, slasti, postupné utlumení nebo narůstání euforie z prožitků vyplývajících z toho, jak naplňujeme nebo nenaplňujeme svou iniciativnost v předchozích typech rizikových forem chování. Výše popsané rizikové jevy jsou motorem veškerého našeho dychtění, chování, konání, jednání, cítění, prožívání atd. Pokud se toto všechno odehrává v určitých kontrolovaných mezích, tak z toho nevyplývají nikterak závažné problémy. Ale na druhé straně možnost jít „na hranu“ tady je, a také se to tak děje (a vždy se dělo a dít se bude). Nepotřebujeme k tomu žádné velké důkazy, prostě sociálně nepřijatelné a patologické formy chování vidíme a čteme o nich dnes a denně. Rizikové jevy mohou v konečném důsledku vést až k všeobecně známým rizikovým a patologickým projevům: Vášeň (Beru drogy) Nekontrolovaná vysoká dychtivost a vášnivé uspokojování činností, totální propadnutí: „zcela mě to ovládá“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit braním drog nebo léků.

Hazard (Hraju automaty)

50

Neúměrné překračování rizika, nereálná představa zisku - „hra vabank“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit hraním na automatech, hazardním sázením apod. Prudká akce (Jsem agresivní) Nepřiměřená reaktivita, vznětlivost, impulzivita, prudká akce bez zvážení důsledků „nechám se strhnout“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit agresivitou s ničivými důsledky (vůči lidem, věcem i sobě samému). Přivlastňování (Kradu) Přisvojování si toho, čeho si ostatní cení, třebaže mi to nepatří. Přebírání inspirace, vykrádání cizích myšlenek - „beru si, kradu“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit krádežemi majetku, ale i zásluh nebo myšlenek. Nepřijímání skupinou (Kouřím cigarety) Obava z nepřijímání ostatními se projevuje také „strachem z odmítnutí“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit nadměrným kouřením cigaret. Regulace uspokojení (Piju alkohol) Stimulování a tlumení slasti má za cíl „navodit si útlum nebo euforii“. Překročení hranice nekontrolovatelnosti se může projevit propadnutím alkoholu, braním hašiše, závislosti na jídle… (princip dopaminového efektu). U konkrétní osoby můžeme ohrožení základními druhy rizikových jevů odhalit a popsat. Mějme na paměti, že na „výsledném“ stavu se podílí jak složka vrozená (daná do značné míry geneticky), tak složka získaná (daná vlivy z okolí).

Pokud bychom ohrožení každým rizikovým jevem zobrazili pomocí dvou tachometrů, které jsou spolu úzce funkčně spjaty, mohly by dispozice a jejich používání vypadat např. takto:

51

Obrázek č. 10 – Dispozice

Obrázek č. 11 – Používání

Jak číst grafy č. 10 a č. 11: První tachometr ukazuje, jaké má osoba dispozice k danému rizikovému jevu. Ukazatel se pohybuje v úzkém rozmezí, jedná se o základ genotypu, který si přinášíme na svět. Druhý tachometr ukazuje, jak osoba rizikové formy chování používá. Ukazatel se pohybuje v daleko širším rozmezí. Týká se především toho, v jaké rodině vyrůstáme, co a jak a kde jsme se naučili používat. Jedná se o základ fenotypu. Jsou-li obě ručičky tachometrů v zelených polích, osoba ani její okolí není ohroženo rizikovými jevy. Stojí-li

ručičky

tachometrů

proti

sobě

a

dispozice

je

na

hranici

nekontrolovatelnosti, ničivé důsledky rizikových jevů se neobjeví, protože osoba až příliš kontroluje jejich používání (abstinence ze strachu). Stojí-li ručičky v opačné poloze a používání je na hranici nekontrolovatelnosti, osoba se musí mít na pozoru. Dispozice je sice nízká, ale dlouhodobým používáním rizikové formy chování lze dospět k ničivým důsledkům (závislost jako souběh problémových vztahů, problémových podmínek a problémového používání). Pokud oba tachometry ukazují hodnotu za hranicí nekontrolovatelnosti, pak je osoba i její okolí přímo ohroženo rizikovým jevem, u kterého byla zmíněná varianta naměřena. Příklad: Představme si, že se náš jedinec ve všech rizikových jevech v genotypu umístil ve středně zeleném pásmu. V genotypu se ale pohybuje na hranici nebo mírně za hranicí kontrolovatelnosti. Vyplývá z toho tedy to, že geneticky je jeho ohrožení 52

v bezpečném pásmu, jeho iniciativnost je průměrná, spíše nižší. Není tedy v jeho přirozeném naturelu zkoušet cokoli, co se v jeho okolí vyskytne a o čem slyší, prostě nemusí chodit za hranice běžných prožitků. Nepotřebuje na vlastní kůži vyzkoušet bungee jumping, vydat se na cestu kolem světa na kole, vlastnit hned co vidí (např. nový model telefonu nebo džín ) a až potom všem se na chvilku cítit uspokojený. Ve skutečnosti se však pod vlivem nastaveného způsobu výchovy, průběhu studia, úspěšných a aktivních přátel a okolností svých pracovních aktivit a zaměstnání stane, že náš člověk chce dychtit po stejných úspěších v práci i mimo ni a na své cestě za tím vším musí proto i něco riskovat. Takto chce být

přijímán

ve

společnosti, ve které se chce cítit dobře a být oceněn. Z toho plyne jeho celkový pocit uspokojení a slastného prožívání. Jak to, že se tedy dostal na hranici kontrolovatelnosti?

Vším

svým

konání

překračuje

svou

vrozenou

dispozici

iniciativnosti a to jednoduše znamená, že přečerpává své přirozené zdroje energie. Tímto se dostane do energetického deficitu, který je potřeba nějakým způsobem doplnit. Pokud je na hranici kontrolovatelnosti,

sahá tedy k hraničním formám

(především ohledně očekávání rychlých zisků). Asi každý si dovede představit člověka, kterého rozčílí každá blbost - např. rodič, vracející se unavený a vyčerpaný z práce, který jakmile vstoupí do bytu, hned všechny seřve, protože nejsou uklizeny např. boty a na uklidnění si dá pivo, sklenku vína nebo „panáka“ (alkoholem dodáváme buňkám mimo jiné jednoduchý cukr – velmi rychlou energetickou dotaci za únavu nebo stres). Vzájemných variant a kombinací mezi genotypem a fenotypem v jednotlivých rizikových jevech je nespočetně – respektive tolik, kolik je lidí. Není předmětem tohoto materiálu a ani není možné postihnout zde a popsat všechny možnosti.

9. Osoba a stres

Na začátek této kapitoly uveďme známou větu, že stresu se nelze vyhnout a že je běžnou (a nedílnou) součástí života – a to jak osobního, tak pracovního. A pedagogickým profesím se rozhodně nevyhýbá. Stresová reakce probíhá automaticky a jako vše přináší jak pozitiva (např. nabuzením, aktivací apod.), tak negativa (např. nabuzením, aktivací apod.).

53

Nebudeme se zabývat detaily stresové reakce (kterou najdete jinde), jen zkonstatujme, že stres mění jak tělesné parametry, tak také vnitřní emoční prožívání, racionalitu, ale i vnější chování a vztahy. Nebo neznáte u sebe, kolegů či žáků, že při stresu se mění prožívání i chování – které může někdy překvapit dotyčného i okolí jak obsahem a formou, tak intenzitou? Konstruktivní typy chování, o kterých jsme psali jinde se mohou změnit, jestliže je u osoby aktivován stres. Na základě toho lze předvídat, jaké typy konstruktivních řešení bude osoba volit a jak úspěšně obstojí ve stresovém prostředí. Pokud bychom sledovali konstruktivních typy chování při aktivaci stresem, zdůrazněme, že se jedná o paralelu s kapitolou číslo 3. Doporučujeme stránky srovnávat a uvědomit si, co se s osobou stane a jak se v jednotlivých ukazatelích mění, pokud je vystavena stresu nebo si ho sama navodí.

Konstruktivní typy chování ve stresu Pro příklad se podívejte na následující obrázky číslo 12 a 13, jak se změnily v porovnání s kapitolou 2. Při aktivaci stresem se osoba naprosto „stáhla“ a nebude využívat konstruktivní typy chování skoro vůbec (obrázek č. 12). Navíc se projeví nadměrné blokace a závislost na podmínkách (obrázek č. 13. – podíl šedé a fialové barvy).

Obrázek č. 12 – Konstruktivní typy

Obrázek č. 13 – Spolehlivost

chování a stres

54

Připomeňme běžně používané pojmy: stres představuje komplexní reakci člověka na vyvolávající podnět neboli stresor. Co cítíme jako stresory? Stresory jsou vysoce individuální – jinými slovy dva lidé vystaveni stejné situaci ji z hlediska intenzity stresovosti budou vnímat a vyhodnocovat jako jinou. I Vy můžete znát situace, které pro Vás byly výrazně stresující a zatěžující a pro kolegu běžné a neutrální, zatímco pro jiného doslova vyhovující. V profilu jsou zaznamenána slova, která cítíme jako stresory. Z toho vyplývá, co a při čem se stres aktivuje - jinými slovy, co představuje u konkrétního člověka stresor. Slova jsou vybrána z pojmů, které populace České republiky obvykle zařazuje mezi stresové (nepříjemně napěťové) – hovoříme o stresových pojmech populace. Dělíme je podle důsledků na vnitřní a vnější duševní ztráty: K vnitřním ztrátám řadíme pojmy: Moje vina, Moje chyby, Jsem trestán/a/, Moje nemoc, Jsem agresivní, Můj strach, Moje bolest. Vnější ztráty představují výrazy: Riziko, Námaha, Pomalost, Léky, Nesmím, Neumím, Nechci. Co naopak necítíme jako stresor? Zde se objevují slova na podobném principu jako v předchozím případě

s tím

rozdílem, že oproti běžné populaci je jako stres necítíme.

10. Osoba a změna (adaptabilita jedince)

Životní podmínky se přirozeně mění. A s nimi se měníme i my sami. Být schopen přizpůsobit se změně je v celém živém světě jednou z podmínek úspěšného přežití. Náš potenciál zvládat změny a přizpůsobit se jim adaptovat se na nové, patří k individuálním položkám s výraznými rozdíly mezi jednotlivci.

55

Zobrazení konstruktivním typů chování při změně mapuje využití nebo rizika typů chování při veškerých životních, pracovních i osobních změnách (nutnost či potřeba adaptace). Na základě toho lze předvídat možnosti i důsledky výrazné změny pracovních úkolů, pracovního místa, reorganizace firmy apod.

Konstruktivní typy chování při změnách V těchto podkapitolách se jedná o paralelu s kapitolou číslo 3 a 7. Opět doporučujeme stránky srovnávat a uvědomit si k jakým změnám dojde v jednotlivých ukazatelích konstruktivních typů chování, při nutnosti se přizpůsobit (adaptovat).

Pro příklad se podívejte na obrázky číslo 14 a 15 jak se změnily v porovnání s kapitolou 2 nebo 6.

Obrázek č. 14 – Konstruktivní typy

Obrázek č. 15 – Spolehlivost při změně

chování při změně

Osoba uváděná v grafech jako ukázka, velmi příznivě vítá změny a projevuje se především svou ctižádostí (ambice) a sdílením (participace) - na rozdíl od aktivovaného stresu, který přináší silné „stažení se“. Čím spolehlivě motivovat ke změně? Ne všichni lidé jsou stejně motivovatelní.

56

Někdo „nebude pracovat“ ani za peníze ani za veřejné ocenění – co pro jiného mohou být velmi silné motivátory. Přitom práce s motivací a motivace sama patří k základním dovednostem v práci pedagoga nebo kterékoli jiné profese, která pracuje s lidským potenciálem. Je možné identifikovat slova, která jsou spolehlivě využitelná pro adaptaci na změny (přizpůsobování se). Slova jsou vybrána z pojmů, které populace České republiky obvykle zařazuje mezi motivační prvky pro změnu. Jsou rozdělena na vnitřní a vnější – podle toho, zda vycházejí z okolí nebo z jedince.

Podívejme se na základní motivační pojmy: K vnějším patří: Povinnosti, Peníze, Konkurence, Kontrola, Počítače, Majetek, Odpovědnost, Poradce. Vnitřní reprezentují: Moje vůle, Moje intuice, Sebeřízení, Skutečnost, Čas, Změna, Rychlost. Úkol pro Vás: zamyslete se nad výše uvedenými slovy. Která jsou významná pro Vás a která pro někoho z Vašeho okolí?

11. Osoba a škola (firma)

Kvalitu vztahu osoby ke škole (firmě) můžeme ukázat v pěti oblastech. Jedná se o podrobné zobrazení toho, jak se jedinec identifikuje se školou (firmou). Všech pět oblastí hodnoceno souhrnně z hlediska vnitřního prožívání a vnějšího chování. 1. Souznění se školou (firmou) – hodnotíme tedy, jak osoba souzní (je identifikována, „srostlá“) s celkovým fungováním školy (firmy), tedy nejen se svou konkrétní prací. 2. Výkonnost v činnostech školy (firmy) - ukazuje, jak osoba cítí svou výkonnost ve školních (firemních) činnostech - jak je potřebná, využívaná apod. 57

3. Použití informací ve škole (firmě) - zda osoba využívá firemní informace, které jsou pro práci potřebné. 4. Stres ve škole (firmě) - zda se osoba při celkovém fungování ve škole (firmě) cítí ve stresovém napětí či nikoliv. 5. Adaptabilita na změny ve firmě - říká, zda je konkrétní práce osoby ve škole (firmě) spojena se změnami a nutností se přizpůsobovat či nikoliv. Pro zjednodušení a ilustrativní vyjádření můžeme k zobrazení všech jednotlivých výše jmenovaných položek opět použít známé zobrazení pomocí „tachometru“:

Obrázek č. 15

Jak číst tuto stránku?

Každá z pěti oblastí je zobrazena samostatným tachometrem. Červená pole avizují kritický stav, zelená pole vyjadřují kvalitní využitelnost dané oblasti ve firmě.

Například: Podíváme-li se na tachometr (obrázek č. 15), můžeme si položit otázku: „Je osoba výkonná v činnostech firmy?“ a tachometr nám odpoví. Podobně si lze pomáhat také u ostatních oblastí.

58

12. Slovní modul

Během mnoha let analýz a výzkumů byla vybrána slova, která mají velkou výpovědní hodnotu. Rozeberme tedy konkrétní slova, se kterými se v Profilu jednotlivce můžeme setkat. Počet slov: Kompletní slovní modul obsahuje od 110 – 135 slov, dle počtu slov definovaných ve firemní části. 1. Základ tvoří 86 pevně daných a neměnitelných slov. 2. Speciální firemní část tvoří 25 – 50 měnitelných slov dle konkrétní specifikace školy (či firmy). Pevně daná a neměnitelná část zahrnuje několik oblastí: 1. Osobní potenciál reprezentují slova: Moje rodina, Vyniknout, Energie, Líbám se, Máma, Sex, Děti, Tančím, Partner, Výchova, Táta 2. Učení je charakterizováno slovy: Úspěch, Prožívání, Cítím, Vidím, Smím, Informace, Umím, Tvořím, Chci, Slyším 3. Pracovní potenciál využívá slov: Moje práce, Organizuji, Samostatný/á/, Řídím, Myslím, Mluvím, Spolupráce, Sportuji, Rozhoduji 4. Neetika zahrnuje slova: Trestám, Samota, Neúspěch, Hraju automaty, Beru drogy, Lžu, Kouřím cigarety, Kradu, Podvádím, Zneužívám, Vydírám, Pomsta, Piju alkohol 5. Stres je spojen se slovy: Moje vina, Riziko, Moje chyby, Nesmím, Nechci, Neumím, Námaha, Jsem agresivní, Pomalost, Léky, Jsem trestán/a/, Moje nemoc, Můj strach, Moje bolest 6. Změny představují slova: Moje vůle, Moje intuice, Sebeřízení, Povinnosti, Peníze, Odpovědnost,

Majetek, Počítače, Skutečnost, Kontrola, Čas,

Konkurence, Změna, Rychlost, Poradce 7. K nezařazeným slovům patří např.: Česká republika Speciální měnitelná část slovního modulu (na školu či zařízení zaměřená) se skládá z následujících oblastí:

59

Materiální zázemí školy (šatny, třídy, chodby apod.) Lidské zázemí školy (ředitel, výchovný poradce, třídní učitel apod.) Výukové předměty (prvouka, matematika, odborný výcvik apod.) Nástroje řízení školy (školní řád, klasifikační řád, pochvala, důtka apod.) Pomůcky a nástroje výuky (tabule, počítač, sbírka minerálů apod.) Styl vedení a hodnocení výuky (známky, písemky, ústní zkoušení apod.) Pro informaci dále uvádíme obecné charakteristiky platné pro sestavování této části slovního modulu (v případě školy jsou slova pochopitelně „vázána na školu“). Předměty činnosti organizace (školy, firmy) - Charakterizují hlavní předměty činnosti firmy. Prvním slovem zde zásadně vždy musí být název školy, organizace, firmy. Další slova charakterizují zásadní činnosti, na kterých celá firma stojí, nikoli na pocitu jednotlivce. Oddělení a lidé - V této skupině se nachází lidé a oddělení působící ve škole nebo firmě. Velmi doporučené je například sousloví Můj přímý nadřízený, které charakterizuje pozici nadřízeného, přitom je flexibilní napříč odděleními. Následně by nemělo chybět jméno ředitele (uvedeno ve tvaru Ředitel Jan Novák). Dále je potřeba naplnit tuto část odděleními, sekcemi které se ve firmě (organizaci) nachází. Příkladem mohou být Obchodní oddělení, Technické oddělení. Konkurence - Zde je potřeba uvést klíčové konkurenty firmy (organizace), které mohou dané zařízení ochromovat, nebo také táhnout k lepším výsledkům. Zde je potřeba nalézt a uvést názvy hlavních konkurentů. Pokud nebude nalezeno dostatek konkurentů, doporučujeme doplnit do slov sousloví Naše konkurence.

Dodavatelé - Tato skupina slov popisuje dodavatele, kteří do firmy cokoliv jakýmkoli způsobem dodávají a mohou tvořit původce různých jevů. Pokud nebude nalezeno dostatek dodavatelů, doporučujeme doplnit do slov sousloví Naši dodavatelé. Zákazníci - Zákazníci jsou koncoví zákazníci firmy (organizace, školy apod.), pokud se nepovede lokalizovat přímé názvy firem, bylo by dobré alespoň 60

zobecnit jejich celek. V případě středisek služeb školám se může například jednat o slovo Škola. Pokud nebude nalezeno dostatek zákazníků, doporučujeme doplnit do slov sousloví Naši zákazníci. Ostatní slova - V rámci ostatních slov je možno zadat vše ostatní co se ve firmě děje. Dále jsou uvedeny slova, které velmi silně doporučujeme: Kolega, Obchoduji, Porada, Nabídka zákazníkovi, Reklamace zákazníka, Melouch, Firemní víkend, Stravenky, Směrnice, Mzda, Zakázka, Kariéra, Penzijní pojištění, Přesčasy.

61

13. Závěr V personalistice i v psychologických vědách existuje mnoho různých způsobů jak popsat, zcharakterizovat, změřit nebo kategorizovat to, co se děje v lidském vědomí. Pokud jste prošli prezenční výukou nebo dočetli tento text až do konce, tak jste měli možnost poznat jeden z těchto způsobů. Jako autoři a lektoři tohoto vzdělávacího modulu věříme, že Vám to, co jste se dozvěděli bude nápomocné nejen jako pracovníkům ve školství. Ale také jako lidem s osobním životem tj. maminkám, tatínkům, partnerů, lidem co mají přátele, sousedy atd. Věříme, že tento náhled na lidské vědomí Vám dá určitý systém a představu co se v mysli druhého člověka děje. Ale hlavně, že to, co se děje má nějaké kořeny, důvody, děje se to za určitých okolností a v konkrétním čase. Jen takovýto komplexní pohled na člověka dovoluje podívat se na jeho konání a pohnutky s nadhledem, posuzovat objektivně a konkrétní situace řešit adekvátně. A co víc, můžete se tímto kukátkem podívat i sami na sebe, prozkoumat se, s odstupem se zhodnotit, a pro ty , kteří budou chtít, zapracovat na sobě. Zde daleko více než kde jinde platí „ Pokud chceš něco změnit, tak začni u sebe“.

Bohdana Fialová a Jiří Šimonek za sebe i realizátory projektu V Ostravě 25.ledna 2010

62

14. Literatura Atkinsonová, R. a kol.: Psychologie. Praha, Potrál, s.r.o., 2003. Berne, E.: Jak si lidé hrají. Praha, Svoboda, 1970. Berne E.: Jak si lidé hrají, Dialog, Liberec, 1992 Berne, E.: Co řeknete po pozdravu. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Berniéres, L.: Mandolína kapitána Corelliho, BB art, Praha, 2000. Čáp, J., Mareš, J. : Psychologie pro učitele, Portál, Praha, 2001, 2007. Fialová B., Šimonek J. : Profil jednotlivce, VOA a VOŠ Masarykova 10,Valašské Meziřící, 2009 Foot, M. a Hook, C.: Personalistika. Praha, Computer Press 2002 Hartl, P. – Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha, Portál, s.r.o., 2000. Koukolík, F.: Lidský mozek II. Portál, Praha, 2002. Koukolík, F.: Mozek a jeho duše. Praha, Galén, 2005, 2008. Koukolík, F.: Já – o vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Praha, Karolinum, 2003. Koukolník, F.: Sociální mozek. Praha, Karolinum, 2006. Mareš, J. – Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno, MU, 1995. Motlová, L. – Koukolník, F.: Citový mozek. Praha, Galén, 2006. Nakonečný, M.: Sociální psychologie organizace. Praha, Grada Publishing, 2005. Orel, M. – Facová, V. a kol.: Člověk, jeho mozek a svět. Praha, Grada Publishing, a. s., 2009. Říčan, P.: Cesta životem. Praha, Portál, 2004. Šimonek, J. Soubor studijních materiálů pro základní výcvik práce s metodou BŽ Šimonek, J. Soubor studijních materiálu pro výcvik Profil jednotlivce BŽ, DAPservices, Ostrava, 2007-2009. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie – dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál, s.r.o., 2000. Vybíral, Z.: Lži a polopravdy v lidské komunikaci. Praha, Portál, 2003. Výrostek, J.: Sociální psychologie. Praha, ISV – nakladatelství, 1997.

63