Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Zimní semestr 2007/08 Kombinované studium Předmět: Vývoj ekonomických teorií (VET)
Metodický list č. 3 9. Keynesiánství, neokeynesiánství a postkeynesiánství 10. Neoliberalismus a další 11. Chicagská škola a monetarismus -------------------------------------------------------------------------------------------------------------
9. Keynesiánství, neokeynesiánství a postkeynesiánství Velká deprese (1929-33), pochybnosti o „neviditelné ruce“ trhu, úloha vlády v ekonomice. STRUKTURA VÝKLADU: 1 - předchůdci (švédská škola, Kalecki, Robertson), - J. M. Keynes, další keynesiánci, - neokeynesiánství, - postkeynesiánství (italsko cambridgeská a americká škola). Předchůdci: Švédská škola (první třetina 20. stol.) K. Wicksell (1898): - teorie kapitálu (rozšiřování a prohlubování kapitálu), - peněžní teorie cyklu (peněžní a přirozená úr. sazba), ne-neutralita peněz v krátkém období, - nezávislost úspor a investic. Dále G. Myrdal (rozlišení veličin ex-ante a ex-post), B. Ohlin (specializace v mezinárodním obchodě), G. Cassel (teorie parity kupní síly, kritika zlatého standardu vedoucího k deflaci a recesi, nevyhnutelnost hospodářských cyklů). M. Kalecki: - teorie cyklů podle „efektivní poptávky“, - význam měnové a fiskální politiky pro stimulaci poptávky. D. Robertson (pozdější Keynesův kritik): - rozvoj cambridgeské KTP, - teorie cyklů založená na nesouladu úspor a investic. J. M. Keynes a keynesiánci J. M. Keynes
1
Nové keynesiánství – viz téma č. 14.
1) „Pojednání o penězích“ (1930); rozvoj marshallovské cambridgeské KTP (nestabilita kupní síly peněz): nesoulad mezi úsporami a investicemi vede ke kolísání cen; nutnost měnové politiky (regulace úrokové sazby) nebo fiskální politiky. 2) „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936): - odmítnutí Sayova zákona trhů (neexistuje automatická přeměna úspor v investice), - závislost investic na mezní efektivnosti kapitálu (optimistická očekávání - animal spirit) ve srovnání s úrokovou sazbou, - závislost úspor (a spotřeby) na důchodu, - je-li nízká „efektivní poptávka“, vzniká nezaměstnanost (nedosahuje se „plné zaměstnanosti“), - pak jsou nutné vládní výdaje (a nízká úroková sazba). Další charakteristiky: - mezní sklon ke spotřebě, - investiční multiplikátor (R. Kahn), - krátkodobě nepružné nominální mzdy, - determinace úrokové sazby trhem peněz (motivy držby peněz - preference likvidity). Nerozpracováno dlouhé období. Dynamizace Keynesovy teorie (40. – 50. léta): R. F. Harrod: - skutečné, přirozené a zaručené tempo růstu („rovnováha na ostří nože“), - kapitálový koeficient (závislost vytvořeného důchodu na kapitálové zásobě). E. Domar: - důchodotvorný a kapacitotvorný efekt investic („dynamická rovnováha“), A. Hansen: - teorie stagnace – slábnoucí stimuly k investování. Neokeynesiánství Spojení keynesiánství s neoklasickou ekonomií (neoklasická syntéza). 1) Model „důchod – výdaje“ (model s linií 45˚): - L. R. Klein, P. A. Samuelson, 1947-48, - rovnovážný produkt: srovnáním celkových plánovaných výdajů se skutečného důchodu, (P. A. Samuelson dále: spojení multiplikátoru s akcelerátorem, rozvoj Phillipsovy křivky, teorie mezinárodního obchodu). 2) Model IS – LM 2 - J. R. Hicks, A. Hansen, 1937, 1953, - rovnováha na trzích statků (IS) a na trhu peněz (LM), - účinnost měnové politiky a fiskální politiky. 3) Úplný „keynesiánský“ model - F. Modigliani, W. Smith, 1944, 1956, - rozšíření modelu IS – LM o stranu nabídky – trh práce a produkční funkci,
2
Původně: SI – LL.
- „obecné“ = neoklasická interpretace s plnou zaměstnaností, „zvláštní“ = tři situace při poklesu poptávky, vedoucí k nezaměstnanosti, (F. Modigliani dále: teorie spotřeby a úspor podle životního cyklu). Další rozvoj neokeynesiánství (60. – 70. léta): - J. Tobin: teorie portfolia, policy mix, - A. Okun: Okunův zákon; dále předchůdce nového keynesiánství – implicitní mzdové a cenové kontrakty (viz téma č. 14), - J. Meade: teorie stagflace (vliv růstu mezd), potřeba mzdová regulace. Phillipsova křivka: -
A. W. H. Phillips: vztah mezi růstem mezd a nezaměstnaností (1958), P. A. Samuelson, R. M. Solow: vztah mezi inflací a nezaměstnaností, aplikace pro neokeynesiánskou hospodářskou politiku (1960), další rozšíření: M. Friedman a E. Phelps (viz téma č. 11).
Postkeynesiánství Odmítnutí neoklasické syntézy, důraz na vládní zásahy. Doplnění Keynese teoriemi růstu, rozdělování, peněz. G. Shackle: rozlišení rizika a nejistoty při investičním rozhodování podniků, zdroj nestability. Italsko cambridgeská škola (starší větev postkeynesiánství) – 50. - 80. léta: J. Robinsonová: - teorie rozdělování (tvorba cen ziskovou přirážkou k nákladům, monopolní síla vede k růstu cen, růst zisků s růstem cen, pomalý růst mezd, růst investic, růst cen ...), - vliv animal spirit na investiční rozhodování – nestabilita kapitalistické ekonomiky. N. Kaldor: - teorie rozdělování, teorie růstu (odmítnutí neoklasiky), - kritika monetarismu (důsledků antiinflační politiky), - teorie endogenních peněz (nabídka peněz se přizpůsobuje poptávce po penězích), odmítnutí kvantitativní teorie peněz, odvozování úrokových sazeb od diskontní sazby centrální banky. Americká škola (mladší větev postkeynesiánství) – od 50. let: reakce na monetarismus a jeho exogenní peníze S. Weintraub: - teorie endogenních peněz, - tvorba cen „přirážkou“, - teorie nákladová inflace (rychlejší růst mezd než produktivity práce). Zdanění nadměrného růstu mezd (TIP). H. Minsky: - význam finančních inovací v endogenní teorii peněz, - nestabilita investic plynoucí z jejich dluhového financování (tři typy financování investic). -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10. Neoliberalismus a další Neoricardiánství 60. – 70. léta 20. stol. Oživení klasické ekonomie, odmítání marginalismu (MU, MC ...) („protimarginalistická revoluce“). Teorie hodnoty a ceny (snaha o mikroekonomický základ keynesiánství). Bez hospodářsko politických souvislostí. P. Sraffa („Výroba zboží pomocí zboží“ 1960) - kruhový pohyb výroby (výrobní faktory – spotřební zboží ...) - hodnota je určena pracovními náklady, - rozdělování – teorie přebytku („sociální boj“ mezi podnikateli a pracujícími). L. Pasinetti - teorie přechodu od jedné výrobní techniky k další z důvodu poklesu její ziskovosti. Strukturalismus (francouzská sociologická škola) 40. – 90. léta 20. stol. Chování a vztahy sociálních skupin. Teorie ekonomických struktur. Požadavek indikativního plánování, přerozdělování důchodů. Vize konvergence (sbližování) kapitalismu a socialismu. F. Perroux - teorie dominance (mimotržní vztahy donucení), - teorie pólů rozvoje (základ prostorové ekonomie). J. Marchal: - strukturalistická teorie rozdělování národního důchodu (boj sociálních skupin). H. Aujac: - teorie inflace („nákladová“) – boj o předrozdělování důchodů. Neorakouská škola (konzervativní neoliberalismus) L. von Mises („Pojednání o socialismu“, 1922) - zcela volný tržní mechanismus (kritika keynesiánství a institucionalismu) - kritika plánovaného hospodářství, - požadavek 100 % krytí peněz zlatem, popření neutrality peněz. F. A. von Hayek („Cesta do otroctví“ 1944) - peněžní teorie hospodářského cyklu, požadavek odstranění monopolu emise peněz, kritika keynesiánství i monetarismu, - kritika vládních zásahů („plíživý socialismus“), neefektivnost centrálního plánování (rozpor plánu a trhu), 3 - metodologie ekonomie: kritika makroekonomického přístupu. Neoliberalismus Od zač. 30. let, Německo, Francie, USA. Obhajoba volné konkurence, nikoliv však „laissez faire“ (požadavek spojení trhu a vlády).
3
Reakce O. Lange (1938): plánovaná ekonomika umožňuje racionální ekonomickou kalkulaci (ceny lze vypočítat na simulovaném trhu).
Ordoliberalismus (= Freiburská škola): - spojení „svobody“ (volná konkurence) a „řádu“ – vláda zajišťuje fungování trhů (právní řád zajišťuje ekon. svobodu, vlastnictví, smlouvy), - připouští se regulace cyklů a inflace, přerozdělování důchodů, - Německo: W. Eucken („Základy hospodářské politiky“ 1952), W. Röpke, L. Erhard, A. Müller-Armack, - Francie: J. Rueff, M. Allaise; V. Británie: L. Robbins, J. Meade; USA: H. Hazlitt, G. Simons. Sociální tržní hospodářství (poválečná obnova Německa, L. Erhard): - principy: svobodná individuální iniciativa, společenská solidarita, subsidiarita, - řád má tři pilíře: volná tržní konkurence, měnová stabilita, sociální zabezpečení. Formovaná společnost (vývoj ordoliberalismu od konce 60. let): po boji proletariátu s buržoazií a po boji zájmových skupin nastupuje třetí vývojová etapa kapitalismu (společný zájem všech o obecné blaho). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
11. Chicagská škola a monetarismus Druhá etapa vývoje neoklasické ekonomie (období nadvlády keynesiánství), 1936 – do poloviny 70. let. Důraz na úlohu peněz v ekonomice. Silný liberalismus. D. Patinkin: - „efekt reálných peněžních zůstatků“ udržuje plnou zaměstnanost, - trhy (zejm. práce) se však přizpůsobují pomalu, úloha vlády, - keynesiánská ekonomie je jen speciálním případem obecné neoklasické ekonomie. F. Knight: kritika rakouské školy (teorie kapitálu a úroku) – zisk je výsledkem odhadu budoucnosti, nikoliv nákladem výr. faktoru. Monetarismus (od 60. let) M. Friedman („Teorie spotřební funkce“ 1957, „Úloha měnové politiky“ 1968, „Monetární historie USA“ s A. Schwartzovou 1963): - teorie spotřeby podle permanentního důchodu (nikoliv běžný disponibilní důchod), - nová verze kvantitativní teorie peněz (poptávka po penězích, „měnové pravidlo“ centrální banky – stabilní tempo růstu peněžní zásoby). Ilustrace: shazování peněz z vrtulníku, - rozšíření Phillipsovy křivky (adaptivní tvorba inflačních očekávání, přirozená míra nezaměstnanosti a přirozený produkt, akcelerující inflace); současně E. Phelps (1967), - hospodářský liberalismus (omezení role vlády, ne však anarchismus) – vliv na tehdejší hospodářskou politiku, - metodologie: metodologický pozitivismus (předvídatelnost reality, empirická testovatelnost). A. Schwartzová; K. Brunner (Švýcar).
Další koncepce („mikroekonomické“): G. J. Stigler - význam informací zejména na trhu práce, - teorie regulace („teorie ovládnutého strážce“). T. W. Schultz - ekonomické problémy zemědělství v USA a v rozvojových zemích, - význam vzdělání pro produktivitu (rozvoj „lidského kapitálu“). G. S. Becker („Lidský kapitál“ 1964) - ekonomie jako „imperiální věda“, - rozhodování lidí podle ekonomických kritérií („zločin a trest“, „ekonomie rodiny“). ----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Literatura: Sojka, M. – Kadeřábková, B.: Stručné dějiny ekonomických teorií. Praha, Eupress 2004. Kap. 3.3.3., 4.1. – 4.4., 4.6., s. 22 – 23 (neorakouská škola), dále kap. 4.7., 5.1. – 5.2.
