Velikonoce 2011 v Muzeu podhradí Buchlovice to nejzajímavější z nich

Velikonoce 2011 v Muzeu podhradí Buchlovice – to nejzajímavější z nich

Muzeum nejprve pozvalo všechny obyvatele Buchlovic i okolí na výstavy, jejichž vernisáž se konala v pátek 15. dubna 2011 v 17.00 hodin: JARNÍ ŠÚSTÍ III. a Naši muzikanti (cca 600 kraslic a 40 fotografií prvorepublikových muzik ze Slovácka i z Valašska, z Buchlovic jsou tam ty tři nejstarší, na nichž jsou dechové a smyčcové kapely z let 1915 a 1917). Z programu vernisáže můžeme uvést:  byla předváděna technika výroby panenek ze šústí paní Ludmilou Kočišovou ze Vnorov

 Maruška Bilíková z Babic ukázala a vedla zájemkyně malým kurzem zpracováním šústí kroucením

 jarním pásmem souboru BUCHLOVJÁNEK I. bylo kouzlení

 pásmo Tancovala v lese víla na hudbu Jiřího Pavlici s Hradišťanem nacvičily Berušky ze druhé třídy Mateřské školy Buchlovice, malí tanečníci se hezky předvedli, vykouzlili příjemnou jarní atmosféru

 atmosféru Velikonoc navodila přeložená sbírka asi 600 kusů klasických kraslic i novotvarů, ale i hejno čerstvě vylíhnutých (čtyřdenních) kuřátek  dozvěděli jsme se, co je to „Rohatina na ubíjení Mařeny“  v pořadu se představila Kašavská gajdošská (školní muzika) – a to bylo příjemné překvapení, studenti ZUŠ MORAVA ze Zlína hráli na rozličné a často nevídané nástroje – kobzu, gajdy, šestidírkové píšťalky, píšťaly – dvojačky, ozembuch, harmoniku a 2,5 metru dlouhé pastýřské trouby

 četli jsme si z knihy Jiřího Severina Hráli jsme jak andělé  bylo připraveno kulinářsky hodnotné a inspirativní občerstvení na téma: Všechno živé pochází z vajec! ... a tak se ukázalo, že vajíčka nemusí být jen na tvrdo a na měkko (Vaječná tlačenka, Vaječný salát, Vejce v jogurtu, Smažená vejce, Vejce s kaviárem, Vejce s čočkou, Zapékaná vejce s bramborem a zeleninou, Zeleninový salát s vejci, Vuřtový salát s vejci, Vaječná omeleta – 3 druhy, Vařená vejce s koprovou omáčkou)

 zavzpomínali jsme při pohledu na sklenici naložených vajec do vápenné vody „na ještě horší časy“

 společně jsme si zazpívali písničku Ej, šlahačka moja  a rozešli jsme se

Červené pondělí, Buchlovice, 25. dubna 2011

Naša platí - vaša drží! Setkání maléreček na půdě Muzea Podhradí Buchlovice, pokusili jsme se o nejbližší region a přátelské obce Soblahov a Horný Hričov, a tak na výstavu nebo předváděním, přispěly ...  Ludmila Kočišová, Vnorovy typické kraslice vnorovské a také starobylé vzory vycházející z horňácké tradice evokující dobu Českoslovanské výstavy v Praze 1895,  Františka Skalková, Boršice, celé širší Slovácko, odebráno cca 180 kraslic  Naďa Kubisová, Uherský Ostroh, tradiční technika, vosková batika, vzor novoveské "halúzkové"  Janka Reháková, malérečka z obce Soblahov  Ol´ga Martiniaková, malérečka z obce Horný Hričov,

     

Zdeňka Rajsiglová, Staré Město, kraslice olepované slámou Marie Hrobařová, Kostelany, široké spektrum i jihočeské vzory Marie Sekaninová, Topolná, kraslice škrábané paní Šohajková, Zlín, drátkované kraslice Marie Vlčková, Ostrožská Nová Ves, novoveské klasické vzory Ludmila Dvořáková, Uherské Hradiště – Sady, Kostelové – chrámové (oknové, křížové, Božského srdce Páně ...), Zelové (závěrečné vyvolávání obrazů pomocí „zelové“ vody (základem osmicípá hvězda, ostatní pak závisí na fantazii jednotlivých maléreček), Kvítečkové nebo také halúzkové a Háčkovaná krajka s absencí vajíčka, bavlněná příze ztužená cukrem  Iva Buráňová, IVAART, Buchlovice, široké spektrum zdobení vajíček  Jana Návratová, Vizovice, vizovické pečivo Očistná vodička Jordánská Jedu, jedu, vezu, vezu, voděnku z Jordána, kdo sa s ňú umyje, bude spat do rána. Tato voděnka studená, přes devět mezí vedená, kdo sa s ňú umývá, ten zdraví nabývá. Vodičko svatá! Já tě beru pěti prsty a šestú dlaňú, aby se táhly dobré věci za mnú! Každý z Vás, našich vážených hostů, ať si zde v umývadle omočí dva prsty, utře se ručníkem a vloží na talíř nějaký drobný peníz. „Rohatina“ na ubíjení Mařeny

Z našich lidových zvyků je dosud v živé paměti jarní obřad vynášení Smrtky, zvané také Mořena. Bývá vykládán jako likvidace zimy, nemocí a zla, jako očištění obce do nového jara a zažehnání smrti. Náš folklorista Antonín Václavík však píše: Typickým rysem úpravy Smrti byly řetězy z prázdných vyfouknutých vajec, prázdné hlemýždí domečky a prázdná sláma s prázdnými klasy. Měly prý vyjádřit planotu a prázdnotu, ale tento současný lidový výklad nevysvětluje všechno, oč kdysi při této obřadní figuře šlo. Z některých našich i balkánských podání vyplývá, že prázdné vaječné skořápky byly považovány za předmět zvláštní moci. Jako doklad uvádím, že starší hospodyně skořápky po použití vajec vždy ihned rozmačkávaly na malé kousky, aby prý nepřinesly do domu neštěstí. Hodit někomu na pozemek vyfouklé vejce bylo totéž, jako přivolávat na něj smrt. Na druhé straně byly vaječné skořápky i prázdné hlemýždí ulity hojně vyhledávány v lidovém lékařství. Huculové nosili mušle na krku i na hlavě jako ochranu proti zlým duchům. Z jiných pověstí a pohádek vysvítá, že v prázdné skořápce se může schovávat neviditelná, mocná duše. Těžko odhadnout, jestli je dobrá nebo zlá, a proto je třeba při manipulaci s ní krajní opatrnosti. V prázdném vejci je zaklet i život Kostěje Nesmrtelného. Vejce jako schránky života se také často vkládala do hrobů. Vejce pomalované zaklínacími znaky a symbolickými barvami je předmětem mocné magické síly. Proto ono velikonoční vybírání vajec pro velkou pohřební hostinu (ano, děti přece zpívají ,,Hody, hody, doprovody" což znamená ,, pohřební hostina, pohřební hostina, pohřební průvod"!) A koho vlastně hodláme pohřbívat? Zimu? Ukřižovaného Krista? Vraťme se zpátky k vynášení Mořeny. Jde o vampýrského démona, který je vzýván i obáván zároveň. V podobě zlé můry může vysát z člověka všechnu energii, dusit ho ve spánku a ,,umořit" ho k smrti. Proto musí být zabita, utopena, spálena, oběšena a dána napospas větrům, nabodnuta na kůl, na vidle, přibita na kříž... Jde o starou slovanskou bohyni smrti Moranu, jak soudili romantičtí vlastenci v době národního obrození? Kupodivu není nikde jako bohyně doložena. Pravda, existují místní jména Moráň, spjatá nepochybně s prastarými pohanskými pohřebišti. Ovšem krajová oslovení Mořenka, Mařena, Mařenka, Maryna poukazují k souvislosti s čímsi, co zní téměř kacířsky...

Vážený návštěvníku, pokud jsi chtěl zažít černou pálenici v „tichém chodu“ a okusit co z ní zrovna teče, musel jsi vážit cestu do vyšších pater našeho muzea! Tekla tentokrát SLIVOVICE 2009 pana Bořka Žižlavského! A proč nepálíme naostro? Protože  už máme dost vypáleného  nemá to kdo pít  se nám ani moc nechce  nemáme co pálit, všecko už je všecko ve flaškách  vlastně nemáme ani dřevo

        

nemáme řádnou obsluhu neprovedli jsme řádnou zkoušku zařízení na úrovni provozních podmínek se bojíme celníků všecko dělat nemůžeme si myslíme, že pálit by se mělo v oficiální pálenici pro tento způsob pálení je určitě lepší intimita domova jsme to slíbili radním nás uspokojuje to, že jsme to mohli udělat je nám dobře tak, dobře nám tak!

Velikonoční nálady ze Soblahova - Anna Marcinátová (zdobení slámou), Velikonoční medovníky - Mgr. Helena Holomeková

Ženské pěvecké folklórní sbory  Polešovice – DRMOLICE  Babčice Spytihněv  Děvčice z Kněžpola o.s.

SOUTĚŽ - Koulení velikonočního vejce VVH - 1 Cíl: proběhnout určenou trať (cca 20 metrů) a současně koulet vejce speciální konstrukce, jak naznačeno na obrázku č. 1

Obr. č. 1.

Poznámky:  Z bezpečnostních důvodů vypsána pouze kategorie mužská nad 40kg  Je třeba počítat s tím, že VVH – 1 je značně nestabilní vejce obsahující vejčitou dutinu a namísto žloutku jsou zde umístěny 2 Fe – koule o hmotnosti 2 a 3 kg  Přítomní traťoví komisaři měří čas a kontrolují dokonalost průběhu závodu  Udělí-li traťoví komisaři trojí napomenutí za styl, je závodník automaticky vyloučen ze závodu  Vítěz závodu má právo být políben všemi přítomnými dívkami a ženami bez rozdílu věku, národnosti, náboženství ….

Soutěž o nejlepší „VELIKONOČNÍ NÁDIVKU 2011“

Soutěž byla vyhodnocena návštěvníky ČERVENÉHO PONDĚLÍ 25. dubna 2011 v době od 10 do 15 hodin. Předpokládané množství nádivky – minimálně ½ plechu donesly v určeném čase do TIC Buchlovice autorky Liduška Kovaříková (2. varianty – jedna s bylinkami, druhá v lístkovém těstě) Hanka Buroňová (pravá valašská obsahující kopřivy, petržel, libeček, šnitlich, Jarmila Vráblová (s léčivkami natrhanými v prostoru Trnávek) Drahuška Omelková (nádivka z bábovkové formy) Všechny (autorky i nádivky) byly vynikající!