Tisková zpráva
Výstavy v Národním muzeu fotografie - podzim 2011 Retroperspektiva – Rostislav Košťál Hlavní výstavní prostory NMF
Liptovská rapsódie II – pocta K. O. Hrubému profesor K. O. Hrubý, Bohuslava Maříková, Miroslav Myška, Petr Sikula, Miroslav Sychra, Dana Vitásková Seminární místnost, fotoklub, přilehlé chodby
Na perutích snů – Robert Rohál Kavárna Fotocafé
Rostislav Košťál, 1989
Trvání výstav:
28. 8. – 30. 10. 2011
Pořadatel:
Národní muzeum fotografie, o. p. s. Kostelní 20/I – jezuitská kolej 377 01 Jindřichův Hradec e-mail:
[email protected] www.nmf.cz
Zahájení: Program:
sobota 27. srpna 2011
Kontaktní osoba pro novináře:
PhDr. Miloslav Paulík, ředitel NMF tel.: 384 362 459
Grafické práce:
Jiří Ouška, DiS.
Otevírací doba:
otevřeno denně kromě pondělí 10–17 hodin od 19. září 2011 pouze v sobotu a v neděli 12–17 hodin
Vstupné:
plné 60 Kč snížené 30 Kč pro studenty, důchodce, děti nad 6 let rodinné 100 Kč pro max. 2 dospělé a 2 děti vstup zdarma pro děti do 6 let, novináře, invalidy
Doprovodné publikace:
ROSTISLAV KOŠŤÁL – Retroperspektiva ROSTISLAV KOŠŤÁL – Tempi KAREL OTTO HRUBÝ, BOHUSLAVA MAŘÍKOVÁ, MIROSLAV MYŠKA, PETR SIKULA, MIROSLAV SYCHRA, DANA VITÁSKOVÁ – Liptovská rapsódie II
17 hodin – vernisáž výstav výstavu Liptovská rapsódie II uvede kolektiv autorů výstavy, výstavu Retroperspektiva uvede Jan Freiberg, výstavu Na perutích snů uvede Mgr. Luboš Kubáček
Pro tisk jsou k dispozici fotografie, určené pro publikování pouze v souvislosti s oznámením výstavy. U každé fotografie musí být uvedeno jméno autora a název fotografie. Užití fotografie je podmíněno tiskem plného formátu fotografie, nesmí být použit výřez ani žádná jiná úprava. Množství použitých fotografií musí být doprovázeno přiměřeným množstvím textu. Sponzoři výstav a mediální partneři:
Retroperspektiva – Rostislav Košťál Výstava bude doprovázena sochami Zdeňka Makovského (ženské figury, torza). Tomáš Sniegoň – úvodní text k výstavě: Pro většinu z nás, kteří netrpíme nadměrnými závratěmi z výšek, je zřejmě nejlákavější perspektivou při pohledu na svět perspektiva ptačí. Dělá pro nás svět rozlehlým, barevným a většinou i bezproblémovým. Lidská malost a problémy jsou pro vysoko létající ptáky nicotné, či alespoň zanedbatelné. Fotografové však perspektivou obvykle rozumějí způsob, jímž se trojrozměrný prostor zbaví své hloubky a zobrazí se do dvojrozměrného obrazu. Muži a ženy pozorující svět přes fotoaparáty proto nejčastěji mluví o lineární, někdy i širokoúhlé perspektivě, o perspektivě nezkreslené či zkreslené. Rostislav Košťál se rozhodl představit svůj svět i sebe sama pomocí takzvané retroperspektivy. Oč ale běží? A jak se vlastně retroperspektivně na svět vůbec nahlíží? Na rozdíl od lineárních, nezkreslených či ptačích perspektiv zahrnuje retroperspektiva neodmyslitelně pojem času. Zatímco první část slova nás zákonitě vrací zpět, druhá část směřuje k časovému výhledu a tedy kupředu. Retroperspektiva spojuje přítomnost s minulostí – bez určení jakéhosi přesného „historického začátku“ – a s budoucností, rovněž neohraničenou a tedy bez konkrétního konce. Všechny časové roviny jsou tu neodmyslitelně vzájemně závislé. Jde vlastně o stav, v němž přítomnost ponechává otevřené přední i zadní dveře. Někdy to neznamená vůbec nic, jindy to přináší příjemné osvěžení a občas přijde i pořádný průvan. V případě fotografií Rosti Košťála pro mne jeho hra s časem spojuje rošťácké klukovství s uměleckou vyzrálostí. Je pro mne velkou radostí, ale i zdrojem čekání na nová překvapení, že po všech letech, co jej znám, ještě pořád nedovedu určit, ke kterému z obou kladně nabitých pólů mají jeho snímky, ale i on sám, vlastně blíž. Miloš Štědroň – úvodní text k samostatné části výstavy Retroperspektiva – Tempi: Fugit irreparabile tempus – nenapravitelně prchá čas – to už věděli i v antice. A stejně tak v baroku, když se zpívalo Homo fugit velut umbra – člověk prchá jako stín. Tempus – tempi – tempo, každé umění i věda s nimi počítá. Pro výtvarníka je čas také i hustotou, vrstvou. Jen v čase může cokoliv povstat – z času vyčteme strukturu díla, důležitou snad všude. Do baroka je čas skrytou formou existence uměleckého díla. V hudbě se před rokem 1600 uvažuje hlavně o intervalech a ladění. Teprve baroko a představa různého odvíjení času osvětlí nově celé umělecké dílo – později dokonce jako strukturu. V české hudbě je tímto okamžikem situace, kdy musicus poeticus par excellence Adam Michna z Otradovic už chápe tempo neodlučitelně od situace a vytvoří třeba Allegro na nebo vstupujícího Krista Ježíše. Nová hudba po roce 1950 se vrací často a ráda k etymologii termínů a označení. Už nepotřebuje přívlastky jako romantismus, který rozvedl tempa s přídechem nebo odstínem nějaké chuti, už ne jen barokní Allegro, ale Allegro con brio nebo Lento lugubre, Moderato leggiero atd. A tak se tempo může stát Tempem – třeba v případě označení Tempi concertati, čas, kdy se soutěží, soupeří, koncertuje. Čas fotografie může hudebníka inspirovat především tím, jak látka přechází v čase do struktury a faktury. A přitom... Fugit irreparabile tempus – nenapravitelně prchá čas a stejně tak i Homo fugit velut ambra – člověk zajde jako stín.
ROSTISLAV KOŠŤÁL narozen 3. června 1943 v Brně absolvent Vysokého učení technického v Brně, fakulty stavební (1965) studium fotografie u prof. K. O. Hrubého a Ant. Hinšta na LŠU v Brně (1963–1967), studium kreslení u profesora Doubravy (fakulta architektury VUT v Brně) (1960–1962), nositel titulu A.FIAP (Artist de la Fédération internationale de l‘art photographique) (1976) nositel titulu ASČF (autor Svazu českých fotografů) (1975) člen skupiny EPOS (Horák, Košťál, Maršálek Sikula) (od r. 1967) člen skupiny SETKÁNÍ (Balíček, Borovička, Bílek, Košťál, Kuščynskyj, Michl, Myška, Sikula, Tůma, Weinertová) (od roku 1976) Samostatné výstavy Brno 1970, Blansko 1972, Brno 1973, Ostrava 1978, Sedlčany 1979, Česká Lípa 1980, Příbor 1985, Blansko 1986, Žďár nad Sázavou 1987, Žilina 1987, Brno 1987, Kralupy 1988, Třebíč 1989, Praha 1990, Hodonín 1991, Sokolov 1993, Brno 1993, Boskovice 1993, Brno 1995, Znojmo 1997, Brno 1998, Ostrava 2000, Brno (Husa na Provázku) 2000, Lednice 2001, Brno 2001 (Městské divadlo), Valtice 2001, Žďár nad Sázavou 2001, Znojmo 2002, Třebíč 2002, Brno 2003, Hodonín 2003, Praha 2003, Valtice 2004, Brno 2006, Brno 2007, Brno 2008 (galerie Arnie – Main-restaurant), Brno 2008 (Nová radnice – Křížová chodba), Brno 2008 (Galerie V síti), Ostrava (2008), Moravská Třebová (2010), Olomouc (2010), Mosty u Jablunkova (2011) Warszava (PL) 1976, Berlin (D) 1978, Worpswede (D) 1979, Krakow (PL) 1980, Torino (I) 1990 Výstavy se skupinou Epos a se skupinou Setkání Cca 25 výstav se skupinou Epos a cca 40 se skupinou Setkání doma a v zahraničí Národní a mezinárodní fotografické salony Účast na cca 250 výstavách s prezentací cca 750 fotografií, které získaly více než 100 ocenění. Účast na výstavních projektech pořádaných Moravskou Galerií v Brně, Umělecko průmyslovým muzeem v Praze, Národní galerií v Praze, Galerií Klatovy/Klenová, Galerií v Hodoníně aj. Uveřejnění fotografií v odborných časopisech, ročenkách a publikacích, ilustrace knih Publikuje doma i v zahraniční od roku 1972. Ilustroval fotografiemi 5 knih. Zastoupení v galeriích a sbírkách fotografií Hodonín – Galerie výtvarného umění, Brno – Moravská galerie, Praha – sbírka Svazu českých fotografů, Galerie města Prahy Londýn – Royal Photographic Society, Sydney – Kodak‘s Gallery, Doboj – Umjetnička galeria, Novi Sad – Galerie, Krakow – sbírka KTF, Tokyo – Canon Photo Gallery
Liptovská rapsódie II – pocta K. O. Hrubému profesor K. O. Hrubý, Bohuslava Maříková, Miroslav Myška, Petr Sikula, Miroslav Sychra, Dana Vitásková Profesor K. O. Hrubý působil od padesátých do sedmdesátých let minulého století na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně na oddělení fotografie. Na začátku sedmdesátých let zrealizoval experiment, spočívající v tom, že své žáky uvedl do prostředí, které neznali, kde nikdy nebyli – do Liptovské Tepličky, dědiny pod severním úbočím Kráłovy hole. Úkol zněl: ne popis, ale emotivně působivá interpretace prostředí, atmosféry a života. Každý měl vytvořit cyklus fotografií a zároveň práce všech žáků měly tvořit myšlenkově ucelený a jednotný pohled pod vnější obraz skutečnosti. Experiment se podařil a v únoru roku 1972 se v Domě pánů z Kunštátu, v kabinetu J. Funka, konala výstava, která měla velký ohlas jak u odborné, tak laické veřejnosti. Po 40 letech se sešlo pět účastníků tehdejšího experimentu a rozhodli se znovu vystavit fotografie z Liptovské Tepličky spolu s fotografiemi svého profesora. Liptovská rapsódie II je emotivně působivá interpretace prostředí, atmosféry a života lidí jedné téměř ztracené slovenské dědiny pod severním úbočím Kráłovy hole na začátku sedmdesátých let dvacátého století. Výstava je uměleckým a historickým dokumentem doby. Bohuslava Maříková /Galerie Nahoře, České Budějovice/ Dominantou východní části Nízkých Tater je 1 948 metrů vysoká Kráľova hoľa. A právě pod ní, na její severní straně a blízko pramenů černého Váhu leží LIPTOVSKÁ TEPLIČKA. Obec je součástí regiónu známého pod názvem Liptov, který se rozprostírá v údolí horního toku Váhu, a to od jeho pramenů až po soutok s řekou Oravou. Archeologickými nálezy je doložené osídlení Liptova již v mladší době kamenné. K největšímu kolonizačnímu rozvoji tohoto území došlo ve 13. století. V období tzv. goralské kolonizace v 17. století vznikla i Liptovská Teplička. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1634. Název obce je odvozen od potoka Teplica, který nezamrzá ani v zimě. Na začátku dvacátého století se k původnímu názvu Teplička přidal atribut „Liptovská“. Tento název obce se používá dodnes. Profesor KAREL OTTO HRUBÝ /1916–1998/ Fotograf a pedagog, výrazná osobnost československé fotografie dvacátého století. Po absolvování gymnázia ve Znojmě začal studovat práva na Karlově univerzitě v Praze, které přerušilo uzavření vysokých škol za okupace. Po válce se ke studiu práv již nevrátil. Začal se věnovat fotografii. Pracoval v brněnské Rovnosti a v časopise Květy. V roce 1952 přijal místo profesora fotografie na Škole uměleckých řemesel v Brně a setrval zde až do roku 1977. K. O. Hrubý byl vynikající krajinář. Zajímal se o lidové umění a zvyklosti Oravy, Liptova a Pováží. V roce 1959 stál u zrodu Fotografického kabinetu J. Funkeho v Domě pánů z Kunštátu, v roce 1969 spoluzakládal Svaz českých fotografů. Podílel se i na založení Institutu výtvarné fotografie. Fotografie K. O. Hrubého měli možnost vidět diváci v mnoha světových metropolích.
Je autorem řady obrazových publikací. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně i dalších českých galeriích. Svojí tvůrčí, pedagogickou a organizační činností se podílel na rozvoji československé tvůrčí fotografie. DANA VITÁSKOVÁ /1953/ Absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu /obor fotografie/ v Brně /1969–1973/. Od roku 1975 žije v Českých Budějovicích. V roce 1978 se stala metodičkou pro výtvarné obory v Okresním kulturním středisku v Č. Budějovicích a od roku 1993 pracuje ve svobodném povolání jako fotografka. V 90. letech 20. stol. dokumentovala život krajanů v Rumunském Banátu a Chorvatském Daruvaru ve spolupráci s Českým rozhlasem České Budějovice. Společně s celoživotním partnerem Michalem Tůmou pracuje v nakladatelství FOTOMIDA, které se orientuje především na výtvarnou fotografii a umění. BOHUSLAVA MAŘÍKOVÁ /1950/ Vystudovala gymnázium v Jindřichově Hradci 1965–1968. Od roku 1970 do roku 1973 pokračovala ve studiu na uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor užitá fotografie, u profesora K. O. Hrubého. V letech 1973–1997 pracovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jako fotograf výtvarník a od roku 1997 do roku 2001 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Od roku 2003 vede Galerii Nahoře v Č. Budějovicích, nejstarší galerii v ČR, která se věnuje výhradně fotografii. Jejím hlavním fotografickým tématem, vedle divadelní fotografie, které se věnovala 26 let, jsou detaily a struktury české krajiny. Vystavuje v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v Českých Budějovicích. MIROSLAV SYCHRA /1947/ Po ukončení uměleckoprůmyslové školy v Brně koncem 60. let 20. stol. pokračoval ve studiu na pražské FAMU. Jeho životním tématem je inscenované zátiší a detaily a struktury přírody. Krajině se věnuje jen okrajově. Na fotografii lidí rezignoval. Významnou část profesní fotografické tvorby Miroslava Sychry tvoří architektura a gastronomie. Zabývá se i vydavatelskou činností a podílí se na koncepci publikací o městech. S jeho fotografickým dílem se setkáváme v galeriích a muzeích v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje ve Svitavách. PETR SIKULA /1944/ Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kterou dokončil koncem 60. let 20. stol. Věnuje se umělecké fotografii. Dílo Petra Sikuly nabízí mnohovrstevnatý pohled na svět. Známé jsou jeho sociologické reportáže „ Lidé z hliněné vesnice“, věnoval se i ženskému aktu, ale nejvíce ho oslovila krajina. Cykly – Liptov, Ostravská krajina, Jižní Morava, Z cest a další. Sikulovy fotografie mají vysokou estetickou hodnotu. Je autorem několika knih s tématem krajiny. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách galerií a muzeí v Čechách i v zahraničí. Žije a pracuje v Ostravě. MIROSLAV MYŠKA /1946/ Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor fotografie /1972/. Je členem Unie výtvarných umělců, žije a pracuje v Brně. Počátkem sedmdesátých let vstupuje do fotografického dění dokumentární fotografií – Mongolsko, Liptov, Řecko. Souběžně s dokumentem pracuje na cyklech fotografií aktů, textur a struktur. Tyto skupiny spojuje a konfrontuje na výstavách. Pracuje jako reklamní fotograf a od roku 1990 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách galerií a muzeí v Čechách i v zahraničí.
Miroslav Sychra
Petr Sikula
Na perutích snů – Robert Rohál Na výstavě v kavárně Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci představí ukázky ze dvou cyklů – „Marlene“ (zde mu byla inspirací zpívající herečka Marlene Dietrich) a „Andělé kolem nás“. Další fotografie spadají do tzv. volné tvorby. ROBERT ROHÁL Narodil se v roce 1959 a odmalička žije v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně pracoval skoro deset let v kultuře a od roku 1990 působí jako novinář. Jako redaktor pracoval ve Zlíně, Praze a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mu vyšla řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách… Fotografovat začal přibližně před deseti lety – tehdy to byly fotografie pro noviny, ale zato to byl přesně ten moment, co se stalo fotografování jeho největší vášní. Nejraději fotí lidi, ale hlavně ho už pár let „drží“ černobílá fotografie. Z renomovaných fotografů si cení Jindřicha Štreita, Jiřího Hankeho, Roberta Vana a Angela Purgerta. Od roku 2005 se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – vedle rodného Holešova prezentoval svou tvorbu také v Hukvaldech, ve Slavičíně, v Praze, Brně a na hradě Křivoklát. Do konce letošního roku by měl vystavovat znovu v Praze a Brně, ale také v Lomnici nad Popelkou a v Dobrušce. Přehled výstav: 2005 – kolektivní výstava „Kresby světlem“ (městská galerie Holešov) 2006 – kolektivní výstava „Kresby světlem 2“ (MG Holešov) 2006 – výstava s Nelly Billovou (Galerie Café Praha) 2007 – kolektivní výstava „Kresby světlem 3“ (MG Holešov) 2008 – kolektivní výstava „Kresby světlem 4“ (MG Holešov) 2008 – samostatná výstava „Celebrity“ (kavárna Vanessa Brno) 2009 – kolektivní výstava „Kresby světlem 5“ (městská galerie Holešov) 2009 – výstava s Jiřím Lošťákem ml. (cukrárna Jasmín Slavičín) Od r. 2009 – samostatná výstava „Portréty“ (zámek Holešov, trvalá výstava v zámecké vinárně) 2010 – kolektivní výstava „Kresby světlem 6“ (MG Holešov) 2010 – samostatná výstava „Holešov objektivem Roberta Rohála“ (vinárna U Chytílků Holešov) 2010 – samostatná výstava „Andělé kolem nás“ (Galerie Blanky Hrubé Hukvaldy) 2011 – výstava s Evou Pilarovou „Fotoobrázky“ (zámek Holešov) 2011 – výstava s Janem Levorou „V pavučinách snů“ (hrad Křivoklát)
