VEŘEJNÁ PODPORA PODNIKŮ NA VNITŘNÍM TRHU EVROPSKÉ UNIE PRIZMATEM NOVÝCH PRAVIDEL Monika Mynarzová ÚVOD Největším přínosem evropské integrace bývá často označován vnitřní trh, tj. prostor bez vnitřních hranic, kde je zajištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Má-li vnitřní trh fungovat efektivně, je zapotřebí dvou nástrojů, a to regulace, která umožní vybudovat plně integrovaný trh a dále účinnou politiku hospodářské soutěže. Právní úprava ochrany hospodářské soutěže identifikuje výčet jednání narušujících hospodářskou soutěž, mezi něž lze zařadit rovněž veřejné podpory. Je nezbytné si uvědomit, že hospodářská soutěž není ohrožována pouze chováním podniků (např. kartelovými dohodami či zneužíváním dominantního postavení), nýbrž i chováním státu, jiných veřejnoprávních korporací či dalších subjektů pod jejich kontrolou, jímž jsou zvýhodňovány některé podniky na úkor ostatních. Právní úprava veřejné podpory na úrovni Evropské unie má zabránit tomu, aby členské státy zvýhodňovaly své podniky na vnitřním trhu na úkor jiných. Evropská právní úprava pokládá veřejné podpory za obecně nežádoucí a neslučitelné s principy vnitřního trhu, a tudíž jsou veřejné podpory, až na výjimky, právem EU zakázány. I přes dlouhodobou neměnnost obecného zákazu veřejných podpor v právu EU se unijní politika veřejných podpor vyvíjí, a to především v návaznosti na ekonomickou situaci Unie a jejích členských států. V kontextu ekonomického vývoje několika posledních let je vhodné poznamenat, že ekonomická a finanční krize zvýšila tlak na členské státy, aby realizovaly opatření, která by mohla být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže na vnitřním trhu. V důsledku krize došlo též ke zvýšení poptávky po silnější úloze státu při stimulaci hospodářského růstu a značnému zatížení veřejných rozpočtů členských států [5]. Za této situace Evropská komise zahájila reformu pravidel pro poskytování veřejné podpory. V současné době se Evropská unie nachází na začátku aplikace těchto nových pravidel v oblasti veřejné podpory, ale i na začátku nového programového období 2014 – 2020. Řádná aplikace pravidel veřejné podpory nabývá zásadního významu, neboť tato nová pravidla je nezbytné aplikovat nejen na podpory financované z národních zdrojů, ale jsou rovněž významnou podmínkou pro čerpání prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů [7].
1
SYSTÉM VEŘEJNÉ PODPORY A JEJÍ PRÁVNÍ ZAKOTVENÍ
Aby vlády v co nejmenším rozsahu narušovaly jednotný trh, a tedy i hospodářskou soutěž, Evropská unie se snaží již od počátku ve svých zakládacích smlouvách a dalších předpisech chránit konkurenční podmínky a omezovat veřejnou podporu podnikatelským subjektům [4]. Základ právní úpravy veřejné podpory je nezměněn od podepsání Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957. Pravidla pro kontrolu veřejné podpory jsou obsažena v článcích 107 až 109 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále SFEU). Pojem veřejné podpory je upraven čl. 107 odst. 1 SFEU, jenž stanoví [9]: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“. Z výše uvedeného čl. 107 odst. 1 SFEU lze odvodit základní znaky veřejné podpory: je poskytována státem nebo z veřejných prostředků; zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví podnikání a je selektivní; determinuje obchod mezi členskými státy; narušuje nebo může potenciálně narušovat hospodářskou soutěž. Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli přímo či nepřímo poskytnutou podporu financovanou ze státních prostředků, poskytnutou státem jako takovým nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě svěřených pravomocí. Základním předpokladem pro naplnění tohoto definičního znaku je ovlivnění veřejných rozpočtů, přitom není rozhodující, zda jsou veřejné rozpočty ovlivněny přímo (vydáním finančních prostředků) či nepřímo (nerozšířením jejich příjmové stránky, ke kterému by za normálních okolností došlo). Za veřejné prostředky se považují i fondy, které jsou kontrolovány orgány veřejné správy. O veřejnou podporu se jedná pouze tehdy, naplňuje-li současně
všechny uvedené znaky. Lze-li prokázat, že jeden z uvedených atributů není naplněn, nejedná se o veřejnou podporu. Veřejná podpora není primárním právem EU zakázána, je však považována za neslučitelnou s vnitřním trhem. Dle čl. 107 odst. 2 a 3 primární právo nepovažuje veškeré veřejné podpory za neslučitelné a uvádí rozsáhlou oblast podpor, které jsou z působnosti čl. 107 odst. 1 absolutně či podmíněně vyňaty. Druhý odstavec čl. 107 SFEU uvádí případy veřejné podpory, které jsou automaticky vyňaty z výše uvedeného obecného zákazu (nicméně i přesto musí být nejprve oznámeny Evropské komisi). Jedná se o tři druhy podpory, které lze obecně vymezit jako: pomoc „sociálního“ charakteru; pomoc určenou na likvidaci škod způsobených mimořádnými událostmi a pomoc určenou ekonomice určitých oblastí Spolkové republiky Německo dotčených rozdělením Německa. Třetí odstavec článku 107 SFEU uvádí druhy veřejné podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem Evropské unie. Jedná se o tyto druhy veřejné podpory: podpory, které mají napomoci hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností; podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu; podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit nebo oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem; podpory, které mají napomoci kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu a jiné druhy podpor, které mohou být vymezeny rozhodnutím Rady na návrh Komise. Podpory, které automaticky jsou či mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem podle uvedených výjimek, musejí být předem notifikovány Evropské komisi, pokud se na ně nedá vztáhnout některý z přímo aplikovatelných předpisů EU, které u určitých druhů podpor od povinnosti notifikace členské státy osvobozují. Výjimky zakotvené v právu EU lze klasifikovat následujícím způsobem: obecné výjimky (čl. 107 odst. 2 SFEU); individuální výjimky (čl. 107 odst. 3 SFEU); blokové výjimky (obecné nařízení o blokových výjimkách č. 651/2014, kterým se prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem) a výjimky ad hoc stanovené Radou (čl. 108 odst. 2 pododst. 3 SFEU).
2
MODERNIZACE VEŘEJNÉ PODPORY V EVROPSKÉ UNII
Do počátku 90. let minulého století bylo možno s určitým zjednodušením tvrdit, že právní úprava poskytování a kontroly veřejných podpor a její rozvoj byly vnímány členskými státy relativně méně intenzivně a Komise přistupovala ke změnám sekundární úpravy spíše kazuisticky. Z poměrně málo propracované úpravy se zejména v posledních patnácti letech vyvinula oblast, v níž v Evropské unii dochází ke značnému politickému vývoji, na který Komise reaguje novými předpisy a jejich průběžnými revizemi či novelizacemi. Toto vedlo k situaci, kdy je – na rozdíl od tradičně zastávané koncepce zákazu poskytování veřejných podpor soukromému sektoru – vhodnější hovořit spíše o právní úpravě podmínek pro povolení poskytování veřejných podpor na základě jejich posouzení Komisí [3]. Poslední plán modernizace veřejné podpory, který shrnuje východiska pro reformu právní úpravy veřejné podpory na úrovni Evropské unie, byl představen ve Sdělení Evropské komise z 8. května 2012 s názvem Modernizace státní podpory v Evropské unii. Potřeba reformovat právní úpravu veřejné podpory nebyla dána pouze vnějšími socioekonomickými faktory, nýbrž i řadou dalších faktorů souvisejících se systémovými procesy fungování Unie. Ke konci roku 2013 vypršela účinnost klíčových nástrojů veřejné podpory, začal být připravován víceletý finanční rámec Evropské unie spolu s pravidly čerpání strukturálních fondů na období let 2014-2020 a docházelo k posilování systému ekonomického a rozpočtového dohledu EU nad členskými státy, a to zejména státy eurozóny. Komise v plánu modernizace veřejné podpory vytýčila tři specifické cíle [1]: Podpora růstu na posíleném, dynamickém a konkurenčním vnitřním trhu V souvislosti s Evropou 2020 – Strategií pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Komise shledává významnou úlohu veřejné podpory z hlediska hospodářského růstu, pokud tato bude podněcovat a podporovat iniciativy zaměřené na inovativnější, účinnější a ekologičtější technologie a současně usnadňovat přístup k veřejné podpoře investic, rizikového kapitálu, výzkumu a vývoje. Nová politika veřejné podpory přináší pojem tzv. „pozitivní podpory“, která má motivační činky a podněcuje příjemce podpory k úkonu takových činností, které by bez státní podpory nebyly realizovány, a svým charakterem doplňuje privátní investice. Podpora ze strany státu musí být zaměřena na odstranění
tržních selhání. Vzájemná provázanost cílů a stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 a pravidel státní podpory by měla být dále rozvíjena, aby byly racionalizovány nástroje, kterými Komise disponuje a rovněž, aby byly členské státy motivovány směřovat své omezené veřejné zdroje na společné priority. Prosazování pravidel zaměřené na případy s největším dopadem na vnitřní trh V rámci modernějších pravidel veřejné podpory jsou stanoveny priority pro efektivnější kontrolu státní podpory. Mezi taková opatření patří nové nařízení upravující podporu de minimis, změny v kategoriích podpory považovaných za slučitelné s vnitřním trhem a změna nařízení o blokových výjimkách. V návaznosti na uvedená opatření se podstatně zvyšuje odpovědnost členských států za řádné prosazování pravidel státní podpory a rozšiřují jejich kompetence. Uvedené změny jsou vyváženy zintenzivněním kontroly ex post ze strany Komise. Modernizovaná úprava a rychlejší rozhodování Tento cíl je zaměřen na zpřesnění a zjednodušení pravidel za účelem posílení jednotnosti a zracionalizování procesu posuzování podpory. Cíle má být dosaženo zpřesněním a lepším výkladem pojmu veřejné podpory a dále modernizací procedurálního nařízení k veřejné podpoře. Modernizace pravidel veřejné podpory by měla posílit rozpočtovou disciplínu a zkvalitnit hospodaření s veřejnými financemi. Měla by umožnit stanovit priority a přísnější kontrolu veřejné podpory s významným dopadem na vnitřní trh. U případů podpor lokálního charakteru, které nemají významný vliv na obchod, by se měl postup simplifikovat a zrychlit. V rámci modernizace Komise navrhla vymezení společných zásad pro posuzování slučitelnosti veřejné podpory a také rozsáhlou revizi pokynů k veřejné podpoře. Kritéria pro posuzování slučitelnosti jsou nyní stanovena jednotně ve všech předpisech o veřejné podpoře, tedy ve sděleních, pokynech či rámci pro výzkum, vývoj a inovace, přičemž jejich obsah je vymezen v závislosti na konkrétní kategorii podpory. Mezi nejčastěji používané modernizované předpisy patří Nařízení Komise č. 651/2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 SFEU prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (viz pokapitola 2.1) a Nařízení Komise č. 1407/2013 o použití článků 107 a 108 SFEU na podporu de minimis (viz podkapitola 2.2).
2.1
BLOKOVÉ VÝJIMKY
Dne 21. května 2014 přijala Evropská komise jeden z klíčových legislativních nástrojů pro poskytování veřejné podpory, a to nařízení Komise EU č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (GBER). Toto nové nařízení nahradilo od 1. července 2014 nařízení Komise ES č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (tzv. Obecné nařízení o blokových výjimkách). Původní nařízení pokrývalo přibližně 60 % všech podpor v EU. Komise odhaduje, že cca 3/4 z dnešních opatření státní podpory a 2/3 částek podpory budou osvobozeny dle revidovaného GBER [2]. Blokové výjimky by měly být do budoucna nejvyužívanějším právním titulem pro ošetřování veřejné podpory a Komise počítá s jejich aplikací až na 90% všech opatření veřejné podpory v rámci celé EU. Nové nařízení se vztahuje na podporu určenou do veškerých hospodářských odvětví, vyjma těch explicitně vyloučených. Základní výhodou využití této výjimky je možnost vyhnout se notifikačnímu řízení s Evropskou komisí a oproti ostatním výjimkám relativně jednoduchá administrace. Je však nutné striktně dodržovat podmínky blokových výjimek, jelikož při nesprávné aplikaci a zjištění nedostatků Komisí hrozí pozastavení poskytování podpory a odnětí možnosti využívat blokovou výjimku i na budoucí opatření veřejné podpory poskytované dotyčným poskytovatelem. Do modernizovaného systému blokových výjimek Komise zahrnula celou řadu nových oblastí, které musely být v minulosti řešeny prostřednictvím notifikací. Hlavním principem výpočtu výše „blokově vyňaté“ veřejné podpory je limitace maximální intenzitou podpory, která je vyjádřena jako procento z vymezených způsobilých nákladů. Pro každou kategorii podpory se stanoví odlišné procento, stejně jako odlišný absolutní strop výše individuální podpory na jeden projekt/aktivitu. V tabulce 1 jsou zachyceny jednotlivé kategorie blokových výjimek použitelných v České republice. Tab. 1: Jednotlivé kategorie blokových výjimek Regionální podpora Podpora malých a středních podniků Podpora přístupu MSP k financování Podpora výzkumu, vývoje a inovací Podpora na vzdělání Podpora pro znevýhodněné pracovníky a pracovníky se zdravotním postižením
Podpora na ochranu životního prostředí Podpory na náhradu škod způsobených některými přírodními pohromami Podpora na širokopásmovou infrastrukturu Podpora kultury a zachování kulturního dědictví (vč. podpory audiovizuálních děl) Podpora na sportovní a multifunkční rekreační infrastrukturu Podpora na místní infrastrukturu Zdroj: [8] vlastní zpracování. Důležitým formálním krokem je splnění informační povinnosti vůči Evropské komisi. Ta se provádí oznámením režimu podpory/ad hoc podpory, tj. předložením základních souhrnných informací o režimu podpory/ad hoc podpoře na speciálním formuláři, který musí mj. obsahovat odkaz na úplné znění podmínek režimu, a to do dvaceti pracovních dnů od vstupu režimu v účinnost. Toto formální oznámení se provádí prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Od 1. 7. 2016 je nutno informace o režimech podpory, ale také o individuálních podporách přesahujících 500 tisíc EUR, vkládat na jednotnou webovou stránku o veřejné podpoře.
2.2
PODPORA DE MINIMIS
Modernizace pravidel veřejné podpory přinesla modernizaci jednoho z nejvyužívanějších právních předpisů v oblasti veřejné podpory, a to předpisů upravujících poskytování podpor malého rozsahu tzv. podpor de minimis. Tato podpora není považována za „veřejnou podporu“, jelikož vzhledem k její částce má Evropská komise za to, že nenaplňuje dva znaky definice veřejné podpory, tj. neovlivňuje obchod a nenarušuje hospodářskou soutěž mezi členskými státy. V souvislosti s modernizací podpor malého rozsahu, byly vydány následujících právní předpisy: • Nařízení Komise EU č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis; • Nařízení Komise EU č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství; • Nařízení Komise EU č. 717/2014 ze dne 27. června 2014 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví rybolovu a akvakultury. Předmětná nařízení se liší především oblastí aplikovatelnosti a maximálním limitem podpory malého rozsahu, kterou může jeden podnik v rozhodném období tří fiskálních let obdržet. Všechna výše uvedená nařízení jsou aplikovatelná pro Českou republiku od 1. 7. 2014, tj. podpory de minimis poskytované od 1. 7. 2014 musí být poskytovány v souladu s výše uvedenými nařízeními. Nová definice podpory malého rozsahu je vymezena čl. 3 odst. 2 Nařízení Komise EU č. 1407/2013 následovně: „Celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit 200 000 tis. EUR“. Celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku provozujícímu silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí účetní období přesáhnout částku 100 000 EUR a nesmí být použita pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu. Pokud podnik provozuje silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu a zabývá se též jinými činnostmi, pro něž platí strop ve výši 200 000 EUR, vztahuje se na tento podnik strop ve výši 200 000 EUR za předpokladu, že členské státy vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby přínos pro činnost silniční nákladní dopravy nepřekročil 100 000 EUR a aby podpora de minimis nebyla použita pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu (viz tabulka 2). Uvedené stropy platí nezávisle na formě podpory de minimis a jejím sledovaném cíli a nezávisle na tom, zda je podpora poskytnutá členským státem zcela nebo částečně financována ze zdrojů Unie. Doba tří jednoletých účetních období se stanoví dle účetního období používaného podnikem v příslušném členském státě EU. Podpora de minimis je poskytnuta v okamžiku, kdy podnik získá na tuto podporu podle platného vnitrostátního právního režimu právní nárok. Nařízení nově vymezuje pojem „jeden podnik“. Uvedené limity dle jednotlivých nařízení je nutno vnímat z pohledu všech podniků propojených se žadatelem o podporu de minimis, nikoliv pro každý subjekt zvlášť. Žadatel je povinen při žádosti o podporu de minimis předložit poskytovateli této podpory informace o podnicích, které jsou s ním propojené. V případě spojení či nabytí je třeba přihlédnout k veškerým podporám de minimis poskytnutým dříve každému z obou bývalých podniků, aby se zjistilo, zda žádnou novou podporou de minimis poskytnutou nově vzniklému či nabývajícímu podniku nedošlo k překročení stropu. V případě rozdělení jednoho podniku na dva či více samostatných podniků se podpora de minimis poskytnutá před rozdělením přidělí v plné výši každému z nově vzniklých podniků. Pokud však podniky mohou vhodnými způsoby, jako je oddělené vedení účtů nebo rozlišení nákladů, prokázat výši podpory, jež má být považována za poskytnutou
jednotlivým podnikům na základě činností, na které byla podpora de minimis poskytnuta, lze podporu přidělit odpovídajícím způsobem. Oproti předcházející právní úpravě, kdy se podpora malého rozsahu vázala na příjemce podpory a libovolná tři po sobě jdoucí účetní období, se nyní nově aplikuje na jeden členský stát. Propojenost podniků se tudíž sleduje pouze u podniků majících sídlo na území stejného členského státu. Tab. 2: Maximální limity podpory de minimis platné do 30. 6. 2014 a od 1. 7. 2014 (v EUR; pro jeden podnik/3 fiskální roky) Oblast Max. limit podpory de minimis Max. limit podpory de minimis do 30. 6. 2014 od 1. 7. 2014 Zemědělská prvovýroba 7 500 15 000 Rybolov 30 000 30 000 Ostatní 200 000 200 000 (100 000 pro oblast dopravy) (100 000 pro oblast dopravy) Zdroj: [5] vlastní zpracování. Při poskytování podpory je nutno dostát rovněž povinnostem vyplývajícím z vnitrostátní právní úpravy, tj. zákona 215/2014 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, které platí beze změn. Mezi povinnosti poskytovatele podpory malého rozsahu patří: zřídit přístup do centrálního registru; před poskytnutím podpory ověřit v centrálním registru možnost poskytnout podporu de minimis s ohledem na stanovený limit pro období tří let pro jeden podnik; sdělit příjemci písemně zamýšlenou částku podpory; uvést odkaz na nařízení, na základě kterého byla podpora poskytnuta a zaznamenat data o poskytnuté podpoře do centrálního registru, a to v zákonné lhůtě 5 pracovních dnů ode dne nabytí účinnosti právního aktu poskytnutí. Nesplnění daných povinností je sankcionováno.
ZÁVĚR Dva roky trvající proces modernizace pravidel regulujících poskytování veřejných prostředků směřujících na ekonomické činnosti podniků, přičemž jejich poskytnutí má potenciál narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, tedy veřejnou podporu, dospěla ke svému konci. Cílem reformy veřejné podpory v Evropské unii je nejen povzbuzení ekonomického růstu a konkurenceschopnosti vnitřního trhu v souladu se strategií Evropa 2020, ale i racionalizace právní úpravy a urychlení rozhodovacích procesů v otázkách veřejné podpory. Potřeba reformovat právní úpravu veřejné podpory v Evropské unii nebyla vyvolána pouze vnějšími socioekonomickými faktory, nýbrž i řadou dalších faktorů souvisejících se systémovými atributy fungování Unie. Ke konci roku 2013 vypršela účinnost klíčových nástrojů veřejné podpory, začal být připravován víceletý finanční rámec Evropské unie spolu s pravidly čerpání strukturálních a investičních fondů na období let 2014 – 2020, přičemž docházelo k posilování systému ekonomického a rozpočtového dohledu EU nad členskými státy, a to zejména státy eurozóny. Komise ve Sdělení s názvem Modernizace státní podpory v Evropské unii, který představila v květnu 2012, vytýčila tři základní cíle v oblasti veřejné podpory: podpořit na konkurenčním vnitřním trhu udržitelný a inteligentní růst; zaměřit kontrolu ex ante vykonávanou Komisí na případy s nejrozsáhlejším dopadem na vnitřní trh a současně zintenzivnit spolupráci členských států při prosazování pravidel státní podpory a racionalizovat právní úpravu a urychlit rozhodovací postupy. Záměrem nové úpravy v oblasti veřejné podpory je důslednější a cílenější kontrola poskytování veřejné podpory, která by měla zlepšit fungování vnitřního trhu prostřednictvím účinnější politiky, jejímž cílem bude omezit narušování hospodářské soutěže, zachování rovných podmínek pro jednotlivé tržní subjekty a potírání protekcionismu.
LITERATURA [1]
[2] [3]
EUROPEAN COMMISSION. EU State Aid Modernisation. [online]. Brusel: EC, 2012. [cit. 201410-06]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0209:FIN:EN:PDF. EUROSKOP. Hospodářská soutěž v květnu 2014 [online]. Praha: Euroskop, 2014. [cit. 2014-1006]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/13/24206/clanek/hospodarska-soutez-v-kvetnu-2014/. JANKŮ, M., MIKUŠOVÁ, J. Veřejné podpory v soutěžním právu EU. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-430-8.
[4] [5]
[6] [7]
[8]
[9]
KUBÁTOVÁ, K. a kol. Fiskální a měnová politika a jejich vliv na mezinárodní podnikání a konkurenceschopnost v zemích EU. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-493-0. PRÁVNÍ RÁDCE. Veřejné podpory podle nových pravidel [online]. Praha: Euroskop, 2014. [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-57650400-verejne-podpory-podlenovych-pravidel. SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-334-9. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Modernizace veřejné podpory [online]. Brno: ÚOHS, 2014. [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/informacnicentrum/informacni-listy.html. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Stručný průvodce problematikou veřejné podpory [online]. Brno: ÚOHS, 2014. [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/aktuality-z-verejne-podpory/1878-jak-se-orientovat-vnovych-pravidlech-verejne-podpory-nove-informativni-materialy-zverejneny-na-strankachuradu.html. ÚŘAD VLÁDY ČR. Lisabonská smlouva. Praha: Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády, 2008. ISBN 978-80-87041-38-3.
Adresa autora: Ing. Monika Mynarzová Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, Katedra evropské integrace
[email protected]
PUBLIC SUPPORT FOR ENTERPRISES IN THE EU INTERNAL MARKET THROUGH THE PRISM OF THE NEW RULES Abstract The paper discusses public support businesses in the internal market of the European Union through the prism of the new rules. The need to reform the regulation of state aid in the European Union was not only caused by external socio-economic factors, but also by many other factors associated with system characteristics functioning of the Union. At the end of 2013 expired validity of key public support tools, began to be prepared multiannual financial framework of the European Union, together with the rules of implementation of structural funds for the period 2014-2020, while there was a strengthening of economic and budgetary surveillance of the EU Member States, especially those in the euro area. The reform of state aid in the European Union is not only stimulate economic growth and competitiveness of the internal market, in line with the Europe 2020 strategy, but also rationalizing legislation and accelerating decision-making process in matters of public support. The article focuses on the most commonly used provisions, Commission Regulation no. 651/2014, which is in accordance with Article 107 and 108 TFEU declaring certain categories of aid compatible with the internal market (General Block Exemption Regulation) and Commission Regulation no. 1407/2013 on the application of Article 107 and 108 TFEU to de minimis aid. Modernization of public support should improve the functioning of the internal market through more effective policies aimed at the reduction of distortions of competition, maintaining a level playing field for individual market operators and combating protectionism.
Key words Public Support, European Union, Block Exemption, The Minimis Aid
JEL Classification F150, K200
