veda v akci:sestava :12 Stránka 1 BANG!!! Věda v ak informace, k ci onzultace a spolupráce mezi vědou a veřejností

veda v akci:Sestava 1

3.10.2011

12:12

Stránka 1

! ! ! G N A B

Věda v a kci informace , konzultace

mezi vědou a

a spoluprác e

veřejností


3.10.2011

12:12

Stránka 2


3.10.2011

12:12

Stránka 3

VĚDA V AKCI informace, konzultace a spolupráce mezi vědou a veřejností

Zelený kruh Kateřina Ptáčková s přispěním Karla Čady a Terezy Stöckelové

Praha 2011


3.10.2011

12:12

Stránka 4

OBSAH Spolupráce vědy a veřejnosti

5

Konkrétní modely spolupráce vědců a veřejnosti - formulace, zpracování a využití výsledků výzkumu

9

• participativní výzkum (participatory action research)

9

• vědecké dílny (Science Shops)

14

• vědecké kavárny (Science Café)

24

• konsensuální konference (Consensus conferences)

29

• občanské poroty (Citizen´s Juries)

30

• informovaný výzkum veřejného mínění (Deliberative Polling)

32

Věda v akci – www.vedaVakci.cz

36


3.10.2011

Úvodem

12:12

Stránka 5

VĚDA V AKCI

Věda a výzkum hrají v naší společnosti klíčovou roli. Náš život významným způsobem ovlivňují především zásadní výsledky vědeckého bádání, jako jsou účinnější léčebné postupy nebo nové zdroje energie. Nicméně, věda a výzkum, to nejsou jen přelomové objevy a špičkové laboratoře. To jsou také stovky a tisíce drobných výzkumných úloh, realizovaných často studenty a začínajícími vědci a vědkyněmi. A výsledky těchto, většinou aplikovaných výzkumů mohou také mít zásadní význam pro veřejnost, obzvlášť pokud má veřejnost možnost se na jejich řešení či formulaci jejich zadání podílet. Úzká spolupráce mezi akademickou sférou a širokou veřejností může mít pozitivní přínosy jak pro širokou veřejnost, tak pro samotná vědecká pracoviště, jednotlivé vědce a vědkyně, studenty a studentky vysokých škol. Občanům a jejich sdružením může i relativně jednoduchý a finančně nenáročný výzkum pomoci s řešením konkrétních problémů – ať již se jedná o odpověď na otázku, jak správně nastavit parametry fungování nové služby pro klienty, jaký vliv na rozvoj regionu bude mít výstavba nové komunikace nebo jak zdravým lidem lépe přiblížit problémy, s nimiž se potýkají nevidomí. Spolupráce vědců s veřejností může zároveň také zvýšit kvalitu výzkumu a otevřít vědcům nové výzkumné perspektivy. Vzájemná interakce mezi vědou a veřejností má mnoho různých podob. Některé z nich vám představíme v této publikaci – metodu participativního výzkumu, vědecké dílny, občanské poroty, vědecké kavárny a řadu dalších. Žádnou z těchto metod není možné považovat za univerzálně použitelnou. Není věda jako věda (ať již jde o jednotlivé obory vědy, rozdíly mezi základním a aplikovaným výzkumem atd.) a funkčnost každého z představovaných modelů spolupráce a komunikace je vázána na konkrétní místo, čas a specifikou společenskou situaci jejich vzniku. Pokusy o jejich slepé kopírování jsou oprávněně kritizovány. Budeme proto rádi, pokud budete příklady představované v publikaci vnímat spíše jako podklad k dalšímu zamyšlení a inspiraci, než jako hotové návody.

Inspirativní čtení vám přeje Kateřina Ptáčková, Praha, září 2011 3


3.10.2011

12:12

Stránka 6


3.10.2011

12:12

Stránka 7

Spolupráce vědy a veřejnosti (public engagement)

Podobně jako v jiných oblastech společenského života slyšíme i v souvislosti s vědou a výzkumem stále častěji o potřebě vyšší transparentnosti, veřejné kontroly, odpovědnosti. Vysoké školy a další veřejné výzkumné instituce jsou vybízeny k užší spolupráci s neakademickými subjekty, vědecká pracoviště realizují celou řadu popularizačních aktivit, hovoří se o posilování tzv. třetí role univerzit.

Systematická veřejná podpora naopak prozatím schází výzkumům prováděným ve spolupráci s dalšími významnými neakademickými aktéry – např. nevládními organizacemi, místními komunitami, zájmovými skupinami spotřebitelů, odbory, bytovými družstvy či neformálními skupinami pacientů. Tyto výzkumy se obyčejně zaměřují na rozvoj neekonomických oblastí života, často usilují o nějakou konkrétní dílčí změnu na lokální úrovni.

spolupráce vědy a veřejnosti

≠ (jen) popularizace vědy


Zatímco popularizační aktivity bývají zaměřeny především na širokou veřejnost a jejich cílem je zejména představovat nejnovější výsledky práce vědců laické veřejnosti, zvyšovat úroveň obecné vzdělanosti a podněcovat zájem studentů o představované obory, podpora spolupráce na výzkumu se v České republice týká především společného výzkumu vysokých škol a veřejných výzkumných institucí s komerční sférou. Rozvojové plány vysokých škol a strategické dokumenty ministerstva školství hovoří o tzv. komercializaci výzkumu či spolupráci s aplikační praxí. Cílem takové činnosti má být především (nikoliv výhradně) zlepšení konkurenceschopnosti, posílení rozpočtu výzkumných institucí a podpora regionálního, národního i celoevropského ekonomického rozvoje.

5


3.10.2011

12:12

Stránka 8

Spolupráce vědy a veřejnosti „Slovní spojení spolupráce vědy a veřejnosti zahrnuje celou řadu nástrojů a postupů, díky nimž mohou studenti a zaměstnanci vědeckých a vzdělávacích institucí zapojovat do své práce širokou veřejnost. Sdílení znalostí a dovedností i odborné expertizy přináší v ideálním případě užitek oběma zúčastněným stranám. Přidanou hodnotou takové spolupráce je prohloubení vzájemné důvěry, pochopení a posílení vlivu a významu vědy pro občanskou společnost.“ „Věda s veřejností obyčejně spolupracuje prostřednictvím konkrétních skupin lidí, které pojí geografická blízkost, zvláštní zájem nebo kteří se nacházejí v podobné situaci. Cílem takové spolupráce je řešit otázky směřující ke zlepšení životních podmínek těchto lidí. Jedná se o účinný nástroj, jehož pomocí lze dosáhnout takového životního prostředí a změn v chování, které povedou ke zlepšení zdraví komunity a jejích členů. Často se jedná o partnerství a koalice, které pomáhají mobilizovat zdroje a ovlivňovat systém, měnit vztahy mezi partnery a slouží jako katalyzátor pro změnu politiky, programů a praxe.“


(Zdroj: National Co-ordinating Centre for public engagement, definice „public engagement“, www.publicengagement.ac.uk; Centers for Disease Control and Prevention, Principles of Community Engagement, definice „community engagement“, www.atsdr.cdc.gov/communityengagement)

6

INFORMACE Inspirování, informování a vzdělávání veřejnosti a lepší zpřístupnění vědecké práce

KONZULTACE Aktivní naslouchání názorům a zájmům veřejnosti

SPOLUPRÁCE Partnerská spolupráce s veřejností, využití zkušeností druhé strany při řešení problémů

(Zdroj: What purpouses can public engagement serve? www.publicengagement.ac.uk/)


3.10.2011

12:12

Stránka 9

HISTORICKÉ OKÉNKO Ve vývoji vztahu veřejnost – věda je obtížné hledat významné milníky. Spíše než o zásadních přelomech můžeme mluvit o postupném procesu emancipace veřejnosti, stupňujících se požadavcích a očekáváních, které jsou dobře pochopitelné v kontextu celospolečenského vývoje.

Zastánci dialogického pojetí vztahu vědy a veřejnosti považují snahu o jednostranné porozumění veřejnosti vědě za nedostatečnou. Je podle nich také potřeba, aby věda, vědci, rozuměli společnosti. „Demokratický obrat“, jak se někdy posun směrem k participativnějším metodám nazývá, se prosazuje v kontextu biotechnologického výzkumu a výzkumu nanotechnologií, bývá spojován s aktivitami organizací občanské společnosti a sociálních věd a je reprezentován takovými procesy, jako jsou participativní akční výzkum, konsenzuální konference nebo občanské poroty. Na podporu rozvoje tohoto směru spolupráce vědy a veřejnosti věnují určitou část prostředků ze svých rozpočtů jak jednotlivé univerzity, tak také řada států a Evropská unie (viz Věda ve společnosti – 7. Rámcový program).

1)

Začátek moderní historie vztahu mezi vědou a laickou veřejností spadá do 50. let minulého století. Dobrá pověst vědy byla pošramocena druhou světovou válkou a spolu se zvyšujícími se požadavky na financování vedla k podstatnému nárůstu nejrůznějších dozorčích orgánů a také PR aktivit samotných vědců. Hlavním cílem těchto aktivit zůstalo po několik nadcházejících desetiletí především zvyšování úrovně vědecké gramotnosti u široké veřejnosti.


Podobu vzájemné spolupráce začal vztah vědy a veřejnosti získávat zhruba od konce 90. let minulého století, tedy v době, kdy začal být pomalu odmítán koncept „vědy srozumitelné veřejnosti“ (public understanding of science), dominující sféře komunikace vědy a veřejnosti od počátku let osmdesátých. Tento koncept pojímal komunikaci vědy jako v zásadě jednosměrný proces, jehož hlavním cílem je, aby veřejnost správně porozuměla tomu, co věda, resp. vědci dělají a jak. Pokud se zvýší informovanost, zvedne se i důvěra ve vědu. Vznikl jako odpověď na rostoucí nedůvěru veřejnosti ve vědu, projevující se mimo jiné i v lépe organizované opozici vůči některým vědeckým postupům, a reagovval na explicitnější poptávku veřejnosti po konkrétních vědeckých výstupech a na hrozící škrty ve vládních výdajích1). Navzdory očekáváním však koncept „vědy srozumitelné veřejnosti“ pokles důvěry ve vědu nezastavil, naopak posílil jasné vymezení hranic mezi aktivní vědou a pasivní skupinou laické veřejnosti. Prohlubující se „krize důvěry“ ve vědu spolu s větším důrazem na účast veřejnosti na rozhodování tak vedla k postupnému nahrazení tohoto konceptu dialogickým pojetím vztahu vědy a veřejnosti.

7


3.10.2011

12:12

Stránka 10

Sedmý rámcový program – Věda ve společnosti (Science in Society) Jedním z cílů „Sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a inovace“ je podpora oboustranného dialogu mezi vědou a společností, vytváření vzájemného respektu a důvěry. Takzvaný Sedmý rámcový program je hlavním nástrojem Evropské unie pro financování evropského výzkumu. Téma „Věda ve společnosti“ zdůrazňuje fakt, že navzdory své specifičnosti zůstává věda sociální aktivou a jako taková je součástí širšího společenského kontextu. Hlavním cílem programu je, aby se tato perspektiva stala perspektivou veškerých výzkumných aktivit. Podporovány jsou nejrůznější činnosti vedoucí k zapojení široké veřejnosti do stanovování vědních priorit, hledání přijatelných etických standardů vědecké činnosti a k lepší dosažitelnosti výsledků výzkumu pro všechny členy společnosti. Možnost usilovat o podporu z programu „Věda ve společnosti“ mají také projekty hledající nové způsoby, jimiž lze zvyšovat zájem mladých lidí o vědeckou kariéru, stejně jako projekty prosazující nové cesty dosahování genderové rovnosti ve vědě.


(zdroj: http://www.unl.pt/investigacao/7o-programa-quadro/7thfp-en)

8


3.10.2011

12:12

Stránka 11

MODELY SPOLUPRÁCE VĚDCŮ A LAICKÉ VEŘEJNOSTI

Zelený kruh provedl v roce 2009 sociologický výzkum2), který ukázal, že v oblasti spolupráce vědeckých pracovišť s veřejností se v České republice děje řada zajímavých věcí. Převažují aktivity, které jsme výše označili jako „popularizační“. Poměrně rychle se dnes – ve shodě s nasměrováním veřejné podpory – rozvíjí také spolupráce univerzit (výzkumných pracovišť) s komerční sférou. Řada dílčích spoluprací se však odehrává i mezi univerzitami, resp. jednotlivými pracovníky a pracovnicemi z akademické sféry a nevládními organizacemi, neformálními skupinami veřejnosti či aktivními jednotlivci. V zahraničí však můžeme najít celou řadu institucionalizovaných modelů spolupráce mezi vědou a veřejností, s nimiž nemáme v České republice příliš mnoho zkušeností a které nám mohou posloužit jako inspirace.

Participativní akční výzkum Výzkum zakotvený v komunitě (community based (participatory) research, (participatory) action research) Participativní akční výzkum či výzkum zakotvený v komunitě (dále pro zjednodušení jen participativní výzkum) je výzkum prováděný komunitou, s komunitou nebo pro komunitu. Komunitou jsou myšleni občané, resp. jejich skupina, kteří např. bydlí na stejném místě, řeší stejný problém (např. zdravotní či sociální), zabývají se stejnou záležitostí, věnují se stejné činnosti nebo mají stejné zájmy. Participativní výzkum je v podstatě interaktivním cyklickým procesem, který kromě vlastního výzkumu zahrnuje i bezprostřední implementaci jeho výsledků v praxi, reflexi tohoto procesu a využití této reflexe zpět ve vědním procesu. Příslušníci komunity se při-

2)

MODELY SPOLUPRÁCE VĚDCŮ A LAICKÉ VEŘEJNOSTI - Formulace, zpracování a využití výsledků výzkumu

Formulace, zpracování a využití výsledků výzkumu

Publikace „Věda a nevládní organizace – zkušenosti, možnosti, inspirace“ je v elektronické verzi dostupná na adrese http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/veda-a-no.pdf, v tištěné podobě si ji můžete objednat na adrese [email protected]. Autory této publikace jsou Tereza Stöckelová, Karel Čada a Kateřina Ptáčková.

9


3.10.2011

12:12

Stránka 12


tom na participativním výzkumu obyčejně podílejí ve všech výzkumných fázích. Existuje řada různých definic participativního, akčního či v komunitě zakotveného výzkumu, které se mezi sebou liší především v tom, na jaké aspekty celého výzkumného procesu kladou největší důraz. Za hlavní znaky participativních výzkumů můžeme považovat následující:

10

• Zaměření na změnu – cílem participativní spolupráce vědy a veřejnosti je snaha porozumět světu a usilovat o jeho změnu k lepšímu. Jednotlivé participativní výzkumy se liší jak co do rozsahu a významu změny, o niž usilují, tak co do míry osobního zapojení vědců do realizace jednotlivých opatření. • Důraz na spolupráci – vědci a ostatní účastníci hledají vhodná řešení společně, znalosti jsou produktem kolektivního úsilí a akce účastníků. Všichni účastníci jsou považováni za dostatečně kompetentní. Míra spolupráce, která je považována za vhodnou a možnou, se však v jednotlivých případech a v různých fázích realizace značně liší. • Cykličnost výzkumného procesu – výzkumný proces vychází z cyklicky se opakující posloupnosti výzkum – akce – reflexe. Byť se jedná o jeden ze základních teoretickometodologických předpokladů participativního výzkumu, není vždy zcela zřejmé, jak je naplňován v praxi. • Posílení kompetencí účastníků výzkumu – participativní výzkum usiluje o to, aby jeho účastníci (jednotlivci, organizace, společenství) lépe rozuměli své situaci a byli se tak schopni sami zasadit o její zlepšení, aby získali dostatek znalostí pro řešení svých klíčových problémů. • Jedinečnost okolností – participativní výzkum je zaměřen na potřeby určité konkrétní skupiny. Velikost jednotlivých skupin se může značně lišit – od několikačlenných skupin až po celé komunity. • Participativní výzkum není sám o sobě výzkumnou metodou – je to spíše způsob reakce na určitou poptávku. K jeho realizaci je možné využít celou řadu jiných existujících metod (jak kvalitativních, tak kvantitativních). • Participativní výzkum je považován za úspěšný, pokud (a) se díky němu podaří dosáhnout změny na osobní nebo kolektivní úrovni, nebo (b) poznatky díky němu získané přispěly k řešení problémů zapojených osob a zvýšily kompetence dané komunity, nebo (c) poznatky díky němu získané znamenaly přínos pro obecně využitelné teorie a praktiky. (Zdroj: http://participaction.wordpress.com/)

Podle Sclovea a jeho spolupracovníků (Sclove et al. 1998), kteří v USA realizovali případové studie dvanácti center pro výzkum zakotvený v komunitě, přináší participativní výzkum badatelům nové vhledy prostřednictvím práce s lidmi z komunit; vytváří silné a někdy neočekávané výsledky, které zahrnují zvýšenou sociální důvěru a nové vztahy; pomáhá překonávat napětí mezi profesionálními výzkumníky, praktiky a dotčenými


3.10.2011

12:12

Stránka 13

obyvateli tím, že je přivádí ke společnému řešení problémů. Pro participativní výzkum je také typická velmi nízká pravděpodobnost, že jejich výsledky zůstanou tzv. „v šuplíku“, protože odpovídá na potřeby komunity a komunita ho proto bezodkladně využije.

Participativní výzkum nemá samozřejmě jen samá pozitiva. Je schopen odpovídat pouze na určitý typ výzkumných otázek a má řadu dalších omezení a rizik. Na ta hlavní upozorňuje v rozhovoru na str. 16 Norbert Steinhaus, koordinátor Living Knowledge, celosvětové sítě organizací, které se zabývají participativním výzkumem.

PŘÍKLAD Z PRAXE: Plánování rozvoje venkovské komunity v Maďarsku Projekt participativního výzkumu, který uskutečnil výzkumný tým ESSRG (www.essrg.hu) v Maďarsku, se zaměřoval na podporu komunitních aktivit a společného plánování trvale udržitelného rozvoje v jedné z nejvíce sociálně a ekonomicky znevýhodněných venkovských oblastí severovýchodní Maďarska – mikroregionu Mezőcsát, který leží na břehu řeky Tisy v chráněné krajinné oblasti Borsodi-Mezőség. Tradiční způsob obdělávání půdy, který zde místní zemědělci po staletí uplatňovali, vedl ke vzniku unikátního zemědělského systému (specifický způsob využívání povodní) a krajinného profilu. V 30. letech 20. století však v blízkosti zemědělské krajiny vyrostlo průmyslové město Tiszaújváros a místní zemědělci tak ztratili kontrolu nad územím. Současně s tím se proměnila i zemědělská výroba. Tradiční diverzitu malých farmářů nahradila logika moderního, kolektivizovaného zemědělského průmyslu. Centrálně zbudovaný systém však nepřežil pád komunismu. Po změně režimu v Maďarsku docházelo k prudkému snižování výroby a region upadl do dlouhodobé ekonomické i sociální krize. V současnosti čelí výraznému stárnutí populace, odchodu mladých lidí, vysoké míře nezaměstnanosti a zvyšujícímu se etnickému napětí mezi Romy a zbytkem obyvatelstva.


(Zdroj: Schuman, Cinthia, H., Alan J. Abramson. 2000. „Collaborating for Usable Knowledge: A Work in Progress by the Nonprofit Sector Research Fund“. Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly 29[1]: 11–23. Sclove, R., Scammell, M., Holland, B. (1998). Community-based research in the United States: An introductory reconnaissance, including twelve organizational case studies and comparison with the Dutch science shops and the mainstream American research system [Nonprofit Sector Research Fund Working Paper No. 99.023]. Washington, DC: The Aspen Institute.)

11



12

3.10.2011

12:12

Stránka 14

Projekt participativního výzkumu, který zde začal před více než pěti lety a stále běží, byl rozdělen na dvě fáze výzkumu, následných opatření a reflexí celého procesu. Zapojení výzkumných pracovníků začalo použitím různých tradičních kvalitativních výzkumných technik se zaměřením na ekonomické hodnocení přírodního kapitálu a pochopení toho, jak místní lidé v pěti vesnicích mikroregionu vnímají historický vztah mezi přírodou, společností a hospodářstvím. V prvním cyklu se ukázalo, že místní lidé potřebují nějakou strategii, aby se vymanili z dlouhodobé sociálně ekonomické krize. Výzkumný tým se proto rozhodl pomoci tomuto procesu uspořádáním akce, které sloužila k tomu, aby se místní lidé podělili o své vize regionu a prodiskutovali možnosti jejich naplnění. Během roční výzkumné pauzy však tyto diskuse ustaly, mimo výzkumný tým se tehdy v regionu nenalezl nikdo, kdo by v organizování diskusí pokračoval. Nicméně místní opakovaně výzkumníky vyzývali, aby projekt pokračoval dál. Druhý cyklus participativního akčního výzkumu už byl obohacen o systémové použití dalších metod: participativní pozorování, hloubkové dotazovaní, výzkumná šetření mezi místními farmáři, společné procházky, organizování komunitních plánovacích fór, organizování dílen, ale i školení místních lidí a budování kapacit pro další rozvoj regionu. Pomocí těchto metod se podařilo vytipovat několik oblastí rozvoje regionu a náměty možných projektů. Tam, kde to bylo možné, byli do výzkumu zapojeni vedle kvalifikovaných výzkumníků i studenti místní univerzity. Studenti se rovněž účastnili zemědělského výzkumu, jehož zadání bylo iniciované místními lidmi v rámci zmíněných diskusí, a podíleli se na návrzích projektových záměrů.

Více si o metodách a výsledcích tohoto projektu můžete přečíst v publikaci Michaela L. Smithe Občané v politice, kterou vydal Institut for social and economic analyses v roce 2009 (kapitola 10, Barbara Bodorkós, György Pataki: Samostatně plánující místní komunity? Využití participativního akčního výzkumu (PAR) k otevření demokratických komunikačních prostor pro udržitelný rovoj venkova).

(Zdroj: Bodorkos B., Pataki G. 2009. Linking academic and local knowledge: community-based research and service learning for sustainable rural development in Hungary. Journal of Cleaner Production. 17: 1123–1131.)


3.10.2011

12:12

Stránka 15

Vlastní výzkum ve spolupráci s komunitami provádí také řada dalších center, sítí a pracovišť (samostatných či fungujících při univerzitách), zaměřených především na koordinační a vzdělávací aktivity v oblasti podpory spolupráce vědy a veřejnosti. Jsou mezi nimi i následující organizace.

National Coordinational Centre for Public Engagement Velká Británie www.publicengagement.ac.uk Centre for Community Based Research (CCBR) Kanada www.communitybasedresearch.ca Community-Campus Partnerships for Health (CCPH) USA (soustředí se na problematiku veřejného zdraví) www.ccph.info The Community and Voluntary Sector Forum (CVSF) Velká Británie (soustředí se na spojení participativního výzkumu a dobrovolnictví) www.cvsectorforum.org.uk University-Community Partnership for Social Action Research (UCP-SARnet) mezinárodní síť se sídlem v USA http://ucpsarnet.iglooprojects.org


Výzkum se zapojením veřejnosti nemusí mít vždy podobu participativního akčního výzkumu. Veřejnost se může zapojit také do některé z fází „klasického“ výzkumu, např. ve stadiu definice tématu (výzkum na více či méně explicitní „objednávku“ veřejnosti), sběru dat či využití výsledků výzkumu v praxi. Zkušenosti s takovou formou spolupráce s veřejností má celá řada českých vědců a vědkyň a nepovažují ji za nic výjimečného, naopak. Často se však stává, že na tuto činnost, zejména má-li se provádět ve větším rozsahu, chybí potřebné prostředky, časové i finanční. Tento problém se dá částečně řešit zapojením institucí, které se na participativní výzkumy či výzkumy tzv. na objednávku občanů a jejich sdružení specializují a jsou schopny zajistit pokrytí části nákladů. Jedná se např. o tzv. vědecké dílny, v originále science shops, či Regionální centra expertizy (Regional centre of expertises).

(Zdroj: webové stránky jednotlivých organizací)

13


3.10.2011

12:12

Stránka 16


Regionální centrum expertizy

14

Regionální centra expertizy jsou sítě formálních i neformálních institucí (vládní i nevládní organizace, vzdělávací a výzkumné instituce, občanská společnost, média, zástupci průmyslu a obchodu), jejichž cílem je šířit vzdělávání a výzkum v oblasti udržitelného rozvoje mezi lokální a regionální komunity. Regionální centra expertizy se snaží posilovat veřejnost, rozšiřovat její možnosti jednat zodpovědně a usilovat o pozitivní environmentální a sociální změny. Snaží se přitom uplatňovat participativní a akční přístupy. O vybudování sítě Regionálních center bylo rozhodnuto v roce 2002 na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v jihoafrickém Johannesburgu. Celosvětová síť, vzniklá pod záštitou Univerzity Spojených národů (United Nations University), se rychle rozrostla a v současné době funguje ve světě 62 Regionálních center expertizy. Jejich zaměření je poměrně široké a vlastní výzkum je pouze jednou z řady aktivit, na něž se tyto instituce zaměřují. (Zdroj: United Nations University www.ias.unu.edu/sub_page.aspx?catID=108&ddlID=183

Vědecká dílna (science shop) Vědecké dílny jsou obvykle pracoviště univerzity či samostatné (neziskové) organizace, zajišťující nezávislý výzkum, který reaguje na zájmy, potřeby a zkušenosti občanské společnosti. Vědecké dílny realizují různé typy výzkumů, které jsou tzv. tažené poptávkou zdola, tedy jejichž zadavateli a odběrateli jsou (místní) veřejnost, komunity, nevládní organizace apod. Hlavním cílem vědeckých dílen je pomáhat řešit zejména lokální a regionální problémy, zvyšovat informovanost veřejnosti a poskytovat laikům a nevládním organizacím přístup k výzkumu a k technologiím, a to za podmínek nulových nebo relativně nízkých nákladů. Klienty vědeckých dílen se mohou stát místní komunity a nevládní organizace (např. hodnocení místního znečištění), dělníci, resp. odbory (např. hodnocení bezpečnosti nových výrobních postupů a jejich dopadů na zaměstnance) nebo sociální pracovníci


3.10.2011

12:12

Stránka 17

Vědecké dílny, které fungují při univerzitách, umožňují studentům realizovat komunitní výzkum jako součást jejich studia. Ve vědeckých dílnách pracují jak stálí zaměstnanci, tak studenti. Studenti, kteří se na vědeckých dílnách podílejí, mohou za tuto svoji činnost často získat i studijní kredity. Problémy, identifikované vědeckými dílnami, řeší také řada postgraduálních studentů. Výzkumné úkoly pro vědecké dílny jsou buď výsledkem předběžného mapování potřeb společnosti z jejich strany, nebo požadavků formulovaných přímo ze strany občanské společnosti. Zaměstnanci vědeckých dílen pak na základě mapování a požadavků formulují zadání výzkumu, a to jak pro studenty, tak pro zaměstnance univerzity. Výsledkem činnosti vědeckých dílen nejsou vždy nové unikátní znalosti, v některých případech jde „pouze“ o aplikaci existujících znalostí, či jejich využití v nových souvislostech. Typický je pro řešení většiny ukolů vědeckých dílen multidisciplinární přístup. První vědecké dílny byly založeny v Nizozemsku v 70. letech 20. století. Nizozemský systém inspiroval řadu dalších zemí napříč Evropou, např. Dánsko, Rakousko, Německo, Norsko, Velkou Británii, Belgii či Rumunsko. Aktivity typu vědecké dílny fungují – i když obvykle pod jinými názvy – i v zemích mimo Evropu, např. v Kanadě či Spojených státech amerických, desítky vědeckých dílen vznikly i v Asii. Vědecké dílny z celého světa jsou sdruženy v International Science Shop Network Living Knowledge (www.scienceshops.org). (Zdroj: Leydesdorff. Loet, Janelle Ward. 2005. „Science shops: a kaleidoscope of science –society collaborations in Europe“. Public Understanding of Science 14: 353–372. Další informace k vědeckým dílnám viz též Interact [2003] a webové stránky mezinárodní sítě International Science Shop Network Living Knowledge http://www.scienceshops.org)


(např. návrhy na řešení sociálních problémů). Mohou jimi však být také bytová družstva či neformální zájmové skupiny spotřebitelů, žáci škol, skupiny pacientů, náboženské skupiny, místní správa, studentské organizace, ale i politické strany, policie, muzea či podniky (podmínky pro různé klienty bývají různé). Působnost vědeckých dílen zahrnuje celou řadu vědeckých disciplín, od přírodních až po společenské a humanitní obory.

15


3.10.2011

12:12

Stránka 18


Rozhovor s Norbertem Steinhausem, koordinátorem mezinárodní sítě vědeckých dílen Living Knowledge (www.scienceshops.org)

16

Norbert Steinhaus je členem vedení bonnské vědecké dílny Wissenschaftsladen Bonn (www.wilabonn.de). Působil a působí jako koordinátor celé řady mezinárodních projektů a sítí se zaměřením na vědu a společnost, participativní výzkum, vzdělávání a mentoring.

Norbert Steinhaus

Proč je podle vašeho názoru zapojení veřejnosti do výzkumu tak důležitě? Co může spolupráce s laickou veřejností přinést univerzitám? Norbert Steinhaus: Přenos znalostí dlouhou dobu byl a často i nadále je jednosměrnou záležitostí: od vědců směrem k veřejnosti. Dnešní rychle se měnící, komplexní znalostní společnost ale nemůže fungovat bez skutečného dialogu mezi občany a vědeckou komunitou. Existuje řada příkladů úspěšné spolupráce vědy a veřejnosti. Nicméně je vždy potřeba mít na paměti, co je cílem takové spolupráce, jaké strategie se využívají, kdo takové aktivity organizuje, kdo je platí a kdo se jich účastní. Nechceme, aby byli občané jen lépe informováni, chceme, aby se aktivně podíleli na sociálních procesech. Konkrétně vysoké školy mohou využívat spolupráci s veřejností a participativní výzkum (community based research, dále jen CBR) několika způsoby. 1. Studenti mohou pracovat na řešení reálných úkolů (přínos pro výuku); 2. Požadavky nevládních organizací (občanské společnosti) mohou vytvářet zadání výzkumných projektů či dokonce identifikovat celé nové výzkumné oblasti (přínos pro výzkum); 3. Projekty realizované na základě poptávky občanské společnosti pomáhají řešit místní problémy a zdůvodňovat vynakládání veřejných zdrojů; 4. Společné výzkumné projekty zvyšují kompetence organizací občanské společnosti – ačkoliv v tomto případě už asi nemůžeme mluvit o přínosu pro univerzity. CBR muže mít zjevně celou řadu pozitivních dopadů. Co naopak považujete za jeho hlavní omezení či rizika? NS: Pokud chcete vytvářet partnerství mezi vysokými školami a komunitami, potřebujete předně znát skutečné potřeby na obou stranách, poskytnout vedení studentům, zaměstnancům a nevládním organizacím, které se na projektu podílejí, a zajistit dosta-


3.10.2011

12:12

Stránka 19

Vysoké školy by měly zlepšovat pracovní podmínky mladých výzkumných pracovníků, kteří mají zájem pracovat v oblasti CBR, např. změnou struktury odměn nebo systému kariérního postupu. Otázka samotného hodnocení také není vůbec jednoduchá: Jak mohou spolupráci s veřejností ocenit vědecké orgány, tvůrci politik, politici nebo občanská společnost? Potřebujeme jasné ukazatele určující míru vlivu občanské společnosti a široké veřejnosti na rozvoj vědeckých poznatků. Komunitní partneři byli sice již v řadě případů zařazeni do hodnotících a kontrolních skupin, ale je třeba zajistit, aby jejich účast byla dlouhodobě udržitelná a efektivní. Jak mohou univerzity a další výzkumné instituce podporovat zájem studentů a výzkumníků o širší sociální souvislosti jejich práce? NS: Dobrá otázka. Budeme se snažit o tomto problému diskutovat na konferenci „Living Knowledge“ v květnu 2012 v Bonnu. Jednou z možností je samozřejmě nabízet semináře a kurzy připravující studenty na spolupráci s občanskou společností a nabádat studenty k reflexi toho, co se oni sami v rámci této spolupráce naučí. Tyto kurzy by měly být zahrnuty do učebních osnov každého studia. Co byste odpověděl vědcům, kteří se domnívají, že participativní výzkum může ohrozit vědeckou objektivitu? NS: To je z velké míry otázka uznání tohoto typu výzkumu v rámci vědecké komunity a nutnosti publikovat recenzované články. Existuje ale již dost příkladů velmi kvalitního výzkumu, který vznikl „na objednávku“ občanské společnosti. Samozřejmě, zatímco klasické informování veřejnosti a veřejné debaty o výzkumu můžete realizovat ve všech vědeckých oborech, výzkum vycházející z poptávky veřejnosti takto široce využívaný nikdy nebude. Znám ale celou řadu vědců, kteří byli překvapeni a nadšeni z vedení studentské práce, která vznikala takto „na objednávku zdola“. V neposlední řadě je důležité zmínit, že publikování v tzv. open access režimu se čím dál častěji stává podmínkou získání finančních prostředků z grantů. I proto si myslím, že se postoj vědců bude postupně měnit. Mohlo by se zdát, že participativní výzkum a vědecké dílny jsou do značné míry pouze záležitostí společenských věd a společenských vědců. Co si o tom myslíte? NS: Předně je třeba si ujasnit, co přesně myslíme pojmem „vědci“ a „sociální vědy“. V zásadě každá vědecká disciplína může být zapojena do participativního výzkumu. Po-


tečné zdroje na realizaci projektu. Nezbytnou podmínkou úspěchu jsou také jasná pravidla a strukturální opora pro všechny zúčastněné. Musí vzniknout vztah vzájemné důvěry mezi výzkumnými pracovníky a občanskými sdruženími. Chcete-li být úspěšní, musí být zajištěna relevance a validita výsledků výzkumu.

17


3.10.2011

12:12

Stránka 20

chopitelně, bezprostřední dopady na společnost jsou na první pohled viditelnější u věd environmentálních, společenských, zdravotních nebo technických. V této oblasti se však objevuje i poptávka směrem k historii, informačním technologiím, komunikaci a řadě dalších oborů. Je to spíše otázka metody než oboru, jde o přizvání zástupců občanské společnosti do poradních a kontrolních orgánů, i když se jedná o základní výzkum.


Vaše domovská instituce, vědecká dílna v Bonnu, funguje již téměř 30 let. Jak moc se za tu dobu změnil způsob vaší práce?

18

NS: Začínali jsme jako skupina na univerzitě (studenti a vědečtí pracovníci), pracující na dobrovolné bázi, nebyli jsme vázáni na žádné univerzitní struktury. Registrovali jsme se jako nezisková organizace. Nyní máme 30 zaměstnanců, téměř žádné dobrovolníky, na výzkumu už se nepodílejí téměř žádní studenti. Pracovat s Bonnskou univerzitou nikdy nebylo jednoduché. Reagujeme na požadavky, vymýšlíme projekty v reakci na objevující se problémy. Proto jsme vždycky byli o krok napřed oproti klasickému výzkumu. Stále se snažíme naslouchat nově se objevujícím problémům a pomáhat je řešit. Nemáme k dispozici zdroje, které obyčejně využívají vědecké dílny zřizované univerzitami (např. možnost využít práce studentů), ale na druhou stranu si můžeme udržovat vyšší míru nezávislosti. Máme svou vlastní expertizu v řadě oblastí, kterým se věnujeme již dlouhou dobu – problematika trhu práce, obnovitelných zdrojů energie, účasti občanů na rozhodování, udržitelného využívání půdy, atd. Procesy přenosu poznatků a technologií do praxe dnes významně podporují jednotlivé vlády. Děje se to zejména, ale nikoliv výhradně, s odkazem na posílení finanční stability univerzit. Jaký je vztah mezi těmito aktivitami a aktivitami vědeckých dílen? Mohou vědecké dílny představovat v nějakém smyslu konkurenci pro tyto aktivity? NS: Vědecké dílny jsou víc než co jiného především zkušeným prostředníkem mezi občanskou společností a vědou. Nepředstavují konkurenci pro přenos poznatků do praxe (který je většinou adresován průmyslu a obchodním společnostem), jsou něčím jiným. Univerzity z nich jakožto z prostředníků mohou profitovat, ať už fungují jako součást univerzity nebo jsou jejich služby zajišťovány externě nějakou nevládní nebo jinou organizací. To je pouze otázka domluvy a dílčího nastavení. Navíc je třeba říci, že sám přenos poznatků a technologií, který je dnes na univerzitách rozvíjen, by měl být zaměřen také na občanskou společnost. Univerzity by tak mohly získat všechny výše zmíněné výhody. Existuje na druhé straně konkurenční vztah mezi participativním výzkumem a vědeckou excelencí?


3.10.2011

12:12

Stránka 21

NS: Není důvod spojovat participativní výzkum s nízkou mírou vědecké excelence. Ta je přece otázkou samotných vědců a kvality jejich práce, nikoliv metody. Samozřejmě by rozvoji participativního výzkumu pomohla nějaká podpora v podobě jasnějších pravidel, hodnotících kritérií, zdrojů financování apod. Některá zadání participativního výzkumu se mohou zdát na první pohled příliš triviální, ale pokud jde o míru vědecké excelence výsledků, ta záleží především na kvalitě „překladu“ původního zadání (popisu problému) do správně formulované výzkumné otázky a správném vedení ze strany vedoucích výzkumů, pokud se na vlastním výzkumu podílejí studenti.

NS: Určitě. Podívejte se na Bonn, Innsbruck, Tübingen, Vídeň nebo Budapešť (Gödöllö). A existuje i řada dalších. Když vyjdu z naší zkušenosti ‒ pracujeme převážně na projektové bázi, stále především reagujeme na poptávku zdola. Čas od času nás kontaktují nějací studenti, kteří mají zájem o nějaké konkrétní téma, ale nesnažíme se cíleně nabírat studenty na řešení otázek, které přicházejí zvenčí, byť bychom samozřejmě mohli. Je to celé o nastavení systému komunikace. Na to, abyste provozovali burzu výzkumných témat, sbírali požadavky od nevládních organizací a nabízeli je studentům, nepotřebujete zázemí univerzity. Samozřejměže vám zjednoduší práci, pokud o vás univerzita ví, uznává vaši práci a případně ji i (částečně) financuje – zaměstnanci, kancelář, možnost využívat univerzitní komunikační nástroje apod. Ale jde to i zvenčí, jsou i jiné možnosti. My jsme např. na jeden konkrétní projekt najali vědecký personál z jednoho univerzitního institutu a oni pak zapojili svoje studenty. Zdá se mi, že pro fungování vědecké dílny a vůbec pro participativní výzkum jako takový je poměrně zásadní existence „komunit“, skupin, které se mohou do výzkumu samy nějak zapojit. Trochu se obávám, zda se v české společnosti najde dost neformálních skupin, které by byly např. schopné formulovat své vlastní vědecké potřeby. Obecně řečeno, v řadě oblastí narážíme na relativně nízkou míru občanské angažovanosti. Mohly by toto nějak ovlivnit aktivity vědecké dílny? NS: Jistě, jakmile lidé cítí, že je někdo poslouchá, sami přijdou a rozpovídají se. Abyste mohli spolupracovat s vědeckou dílnou jakožto „veřejnost“, nemusíte mít formální strukturu. Také to není otázka schopnosti veřejnosti formulovat vědecké potřeby. Jde o to, že tu máte problém, který je možné „přeložit“ do výzkumné otázky. Existuje celá řada příkladů. Pacienti si např. opakovaně stěžovali, že sestry, které docházejí do jejich domácností, přicházejí den ode dne později. To může mít samozřejmě celou řadu příčin – problém může být na straně zaměstnavatele (stejnému počtu sester bylo přidělováno víc a víc pacientů), na straně dopravy (aktuální uzávěrka některých


Může vůbec vědecká dílna fungovat bez zapojení práce studentů a bez stabilního zázemí univerzity?

19


3.10.2011

12:12

Stránka 22

komunikací), problémem může být také duševní stav pacientů (kontakt se sestrou je pro ně často jediným osobním kontaktem za celý den). Vzpomeňte také na kvalitu ovzduší, vody, procesy územního plánování. Přestavte si, kolik vědeckého se za tímhle relativně banálním problémem může skrývat. Podobně když jsme řešili problém umístění antény pro signál mobilních telefonů poblíž mateřské školky, okamžitě se objevila celé řada rodičů, kteří se do diskuse zapojili. Stejně jako když se objevila plíseň v budově základní školy. Součástí řešení je přitom vždy i snaha odhalit, kde se nachází podstata problému.


Můžete na závěr zmínit některé ze zajímavých výstupů, kterých se vám, respektive vaší vědecké dílně, podařilo docílit?

20

NS: To je docela obtížné, naše vědecká dílna se snaží pracovat v zájmu místní občanské společnosti a reagovat na její potřeby už téměř 30 let. Za tu dobu jsme vyvinuli celou řadu učebních materiálů, organizovali mnoho konferenci, workshopů, reagovali na potřeby tisíců místních skupin občanů, zaměstnávali jsme vědce snad ze všech vědeckých disciplín. Vybudovali jsme mezinárodní síť vědeckých dílen (Living Knowledge) a napojili ji na řadu dalších mezinárodních sítí (např. GACER-Global Alliance on Community Engaged Research). Pomáhali jsme se vzděláváním studentů, ovlivnili jsme výzkumnou agendu Evropské komise (jednou byla dokonce vypsána výzva přímo pro vědecké dílny). A po všech těch letech mohu říci, že model vědeckých dílen pořad přitahuje studenty a výzkumné pracovníky a vědecké dílny dál vznikají v dalších a dalších zemích po celém světě.

PŘÍKLAD Z PRAXE: Požadavky místních nevládních organizací na vědeckou dílnu Queen’s University v severoirském Belfastu Science Shop na Queen´s University of Belfast působí na všech fakultách univerzity. Snaží se propojovat znalosti a dovednosti studentů a zaměstnanců s potřebami místních komunit prostřednictvím dílčích participativních výzkumů a studentských prací.


3.10.2011

12:12

Stránka 23

Z přehledu výzkumných témat ja na první pohled zřejmé, že uplatnění v hledání odpovědí na otázky tohoto typu nacházejí nejen sociální, ale i ekonomické, technické a přírodní vědy, ale také např. aplikované umělecké obory. Řadu výzkumných otázek nejlépe zodpoví mezioborově složené týmy. Podstatná část úkolů, jimiž se vědecká dílna v Belfastu zabývá, je prakticky zaměřená, menší část výzkumů má i teoretické ambice. Z formulace problémů je také zřejmé, že část z nich souvisí spíše s obsahem činnosti daných organizací (např. hledání odpovědi na otázku, jak lépe řešit problémy jejich klientů), část jich míří spíše na zefektivnění ekonomické a organizační stránky práce organizací (analýza hospodaření, tvorba nových webových stránek, prezentačních videí, tvorba marketingových studií (jak se lépe dostat k cílové skupině?). Pro inspiraci a představu o rozsahu a zaměření činnosti vědecké dílny v Belfastu přinášíme několik ukázek z více než dvou stovek v současné chvíli aktuálních zadání:

ORGANIZACE VÝZKUMNÁ POTŘEBA Aughnacloy Development Association Má poloha obce (konkrétně vesnice Aughancloy) vliv na dosažitelnost veřejných statků, jako jsou vzdělání, doprava a zdraví? Aware Defeat Depression Jaký vliv má časté lhaní na rozvoj onemocnění depresí? Belfast Hills Partnership Zmapovat nejvýznamnější přírodní stanoviště a stanoviště druhů v pohoří Belfast Hill s využitím GIS a terénních průzkumů. Belfast Hills Partnership Zmapovat a analyzovat výskyt populace včel samotářek v pohoří Belfast Hill. Vytvořit doporučení pro ochranu a zlepšení stavu. British Red Cross Provést kvantitativní dotazníkový výzkum (telefonické dotazování) zaměřený na evaluaci léčebných postupů. Bryson Recycling Posoudit produktivitu nových vozů určených pro svoz odpadu v Brysonu ve srovnání s jejich staršími předchůdci. Analýza dopadů na třídění odpadu. Bryson Recycling Posouzení způsobů nakládání s odpady v jednotlivých okresech Severeního Irska, navržení vhodné kombinace přístupů k zajištění co nejvyšší možné míry recyklace.


Místní občanské organizace jsou zvyklé vznášet vůči vědecké dílně vlastní požadavky, formulovat (ve spolupráci s pracovníky vědecké dílny) konkrétní vědecké potřeby. Studenti pak mohou na tato zadání reagovat svými výzkumnými pracemi.

21


3.10.2011

12:12

Stránka 24

Bushmills Residents and Environmental Forum Provést zdravotní a bezpečnostní audit v rezidenčních čtvrtích obce. Zjistit, zda je nezbytné zavedení nových opatření na omezení rychlosti. Compass Advocacy Network S použitím existujících videí, fotografií a audio materiálů vytvořit krátké filmy zachycující život šesti osob, které se účastnily vzdělávacího programu organizace. Tři minuty z každého filmu budou přístupné na internetu on-line.


Craigavon and Banbridge Women’s Aid Navrhnout design a provést analýzu nákladů fungování víceúčelového hřiště určeného širokému spektru dětí a mladých lidí, kteří jsou klienty sociálního bydlení.

22

Enagh Youth Forum Zjistit, jaké dopady bude mít navržený rozvojový plán pro oblast Lough Enagh na životní prostředí. Jaké služby pro potenciální uživatele je třeba vytvořit? Friends of the Earth Downpatrick Provést studii proveditelnosti zaměřenou na obnovení železniční trati Downpatrick, včetně posouzení přinosů pro životní prostředí. Churches Mediation Trust Prozkoumat formální i neformální mechanismy využívané k řešení konfliktů mezi církvemi v Severním Irsku. Integrated Education Fund Provést orientační průzkum na školách po celém Severním Irsku, zaměřený na pochopení transformačních procesů ve školství. Určit nejlepší způsob, jak šířit do škol další informace. Kilcreggan Urban Farm Jaký dopad má práce na městské farmě Kilcreggan Urban na kvalitu života dospělých s mentálním postižením? Lecale Conservation Group Provést rešeršní výzkum zaměřený na standardy kvality vody vydané NIEA ve srovnání s evropskými standardy kvality vody, a to zejména se zaměřením na řeku Quoile v Downpatricku. Springfield Charitable Association Provést výzkum a napsat krátkou publikaci o tom, zda/jak dlouho by měly dobrovolnické a komunitní organizace požívat personání a daňová zvýhodnění. Springfield Charitable Association Připravit doporučení pro design zařízení určených pro lidi s demencí, který jim poskytne nejlepší možný komfort a péči. Sure Start Edenballymore Derry Navrhnout mediální kampaň, která má šírit informace o službách pro děti a rodiny k relevantním cílovým skupinám v místních komunitách.


3.10.2011

12:12

Stránka 25

Ulster Cancer Foundation Provést výzkum zaměřený na efektivní využívání nových médií při zapojování mladých lidí do otázek prevence rakoviny (nebo zdravotních problémů jako takových). Ulster Cancer Foundation Jak efektivně využít nová média pro zkvalitnění fundraisingu dobrovolnických zdravotnických organizací?

Zdroj a více informací: www.qub.ac.uk/sites/ScienceShop/Students/Liveprojectslist/#d.en.209992

Vedle spolupráce na vlastním výzkumu existuje samozřejmě celá řada dalších aktivit, při nichž se vědci a vědkyně setkávají s veřejností a diskutují s ní o své práci. Mezi u nás nejznámější a nejvyužívanější patří bezpochyby veřejné přednášky a populárně naučné pořady, články v médiích, nejrůznější vědecké festivaly, noci vědců a vědkyň, dny otevřených dveří na výzkumných institucích. Diskuse se odehrávají jak „naživo“, tváří tvář, tak také stále častěji i prostřednictvím moderních technologií v podobě chatů a dalších forem moderovaných internetových diskusí. Řada vědců a vědkyň komunikuje dnes se širokou veřejností také prostřednictvím svých blogů. Diskuse kladoucí důraz na oboustrannost komunikace mezi vědci a laickou veřejností se začaly zhruba od 90. let rozvíjet pod názvem Café Scientifiqe či Science Café.

PŘÍKLAD Z PRAXE: Internetová diskuse s vědci, aneb „Já jsem vědec, dostaňte mě odsud!“ „I’m a Scientist, Get me out of Here!“ je cenami ověnčená zábavná metoda dialogu mezi vědci a veřejností. Jedná se o soutěž založenou na podobném principu jako populární pěvecké soutěže typu X-Factor. Soutěžícími jsou mladí vědci, porotci studenti a starší žáci. Cílem soutěže je prolomit vzájemné bariéry, vzdělávat, bourat stereotypy a… bavit. Studenti s vědci diskutují on-line po dobu dvou týdnů. Čtou si o jejich práci, mohou jim


Ulster Cancer Foundation Provést výzkum zaměřený na problematiku kouření mezi studenty, zvláštní pozornost věnovat studentům oborů souvisejících se zdravím.

23


3.10.2011

12:12

Stránka 26

klást písemné otázky a komunikovat s nimi prostřednictvím chatů. Vědci soutěží o cenu ve výši 500 liber. Studenti vždy po určité době hlasují pro toho soutěžícího vědce, který by podle nich měl peníze na svůj výzkum získat. Ten s nejmenším počtem hlasů vypadává, ostatní postupují do dalšího kola. Na podporu aktivity je rozvíjena celá řada podpůrných výukových materiálů, které mají rozvíjet dovednosti studentů a prohlubovat jejich zájem a porozumění vědeckých otázkám a postupům.


Ukázka ohlasů zúčastněných mladých vědců: „Neměl jsem tušení, jak zábavné mohou ty chaty být a jak silný vztah se dá vybudovat přes počítač. Studentům tenhle způsob komunikace umožnil ptát se na otázky, na které by se nikdy nezeptali, kdybych byl přítomen osobně přímo v jejich třídě.“

24

„Je hrozně zajímavé, jaké otázky od studentů zaznívají. O řadě z nich mě nikdy před tím ani nenapadlo uvažovat.“ „Vrátilo mi to chuť do práce. Konečně také díky tomu dokážu vysvětlit svému vlastnímu otci, co vlastně dělám.“ První kolo soutěže se konalo ve Velké Británii v roce 2008, financovala ho nadace Wellcome Trust a bylo velmi úspěšné. Od té doby se koná pravidelně dvakrát ročně. Červnového kola se v letošním roce zúčastnilo 115 vědců (23 pětičlenných skupin), jichž se více než 7000 studentů ze 170 škol zeptalo na téměř 9500 otázek a diskutovalo prostřednictvím více než 300 živých chatů. Zdroj a více informací: http://imascientist.org.uk/

Vědecké kavárny (Science Café, Café Scientiﬁque) Tzv. vědecké kavárny poskytují prostor pro neformální diskuse o zajímavých a často i provokativních otázkách, které jsou relevantní jak z hlediska vědy, tak z hlediska společnosti. Odehrávají se v neakademických prostorách, např. v kavárnách, barech či restauracích. Od běžných veřejných přednášek se odlišují především v tom, že poskytují prostor pro vyjádření nejen vědcům, ale všem, kdo na science café přijdou, tedy i úplným laikům.


3.10.2011

12:13

Stránka 27

Debaty ve vědeckých kavárnách začínají obyčejně krátkým příspěvkem hlavního hosta, jímž může být jak vědec, tak např. novinář píšící o vědě či jinak zainteresovaný odorník, který představí dané téma. Následná diskuse je otevřená pro všechny typy příspěvků, tedy nejen pro tradiční otázky na hlavního hosta, ale i pro vlastní diskusní příspěvky ostatních přítomných. Vědecké kavárny se konají obvykle v odpoledních/podvečerních hodinách v pracovních dnech, tak, aby se jich mohlo účastnit co nejvíce zájemců. Pokud jde o témata, věnují se vědecké kavárny širokému spektru otázek týkajících se vědy, technologií a společnosti – typicky jde např. o otázky z oblasti ekologie, výzkumu léčby rakoviny či jiných závažných onemocnění, geneticky modifikovaných organismů, nanotechnologií, výzkumu DNA, globálního oteplování, umělého oplodnění, biodiverzity apod. První vědeckou kavárnu zorganizoval Duncan Dallas v britském Leedsu v roce 1998. Navázala tak na již šest let probíhající francouz- ské „filosofické kavárny“ (Café Philosophique), o jejichž vznik se zasloužil filosof Marc Sautet. V současné době probíhají pravidelné vědecké kavárny na mnoha místech celého světa, včetně několika měst v České republice.

Science Café, vědecké kavárny, probíhají již třetím rokem i v České republice. Jako první je začalo pravidelně pořádat občanské sdružení Otevíráme v Praze – jejich program najdete na stránkách www.sciencecafe.cz. Postupně se přidávají i další organizátoři, a to jak v Praze, tak mimo Prahu. Od roku 2010 pořádá zejména environmentálně zaměřené vědecké kavárny také Zelený kruh.

Pozvánku na aktuální Science Café Zeleného kruhu najdete na stránkách www.zelenykruh.cz a také www.vedavakci.cz.


Jak se uvádí na stránkách The Cafe Scientifique Network, neoficiální celosvětové sítě vědeckých kaváren, „Vědecká kavárna je prostorem pro diskusi o vědeckých otázkách, nikoliv výkladní skříní vědy. Naším (organizátorů vědeckých kaváren) cílem je podporovat spolupráci vědy a veřejnosti a usilovat o to, aby věda byla veřejně vykazatelná.“ (www.cafescientifique.org).

25


3.10.2011

12:13

Stránka 28

Předsedy občanského sdružení Otevíráme Lukáše Soukupa jsme se zeptali na jeho zkušenosti s tímto formátem diskusí.


Z jakého důvodu a s jakým cílem jste se rozhodli začít pořádat pražská Science Café?

26

Lukáš Soukup: Chtěl jsem dělat projekt, který mě bude bavit a zároveň bude mít smysl. Jsem fanda do nových technologií a velmi mě lákala možnost setkávat se a diskutovat s vědci o jejich výzkumu. Cílem Science Café je podpora kultury vzdělání, zvídavosti a otevřené diskuse, což podle mě má smysl. Jakým způsobem většinou vybíráte témata a hosty na své diskusní večery? LS: Na programu se podílí celý organizační tým a s tipy na hosty přichází každý z nás podle svých zájmů, jednotlivá témata Science Café jsou proto velmi různorodá. Snažíme se nicméně reagovat na novinky. Pokud se dozvíme, že nějaký český vědec pracuje na zajímavém výzkumu nebo vydal zajímavou publikaci, snažíme se ho na Science Café dostat. Zároveň pokud je obecně téma, o kterém se ve společnosti mluví a věda k němu má co říct, snažíme se na to reagovat a uspořádat na dané téma Science Café. Důležitým zdrojem tipů na hosty je také náš partner Český rozhlas Leonardo a stále více také naši spolupracovníci z Akademie věd ČR, kteří nám doporučují hosty. Co se týká finálního výběru témat a hostů do programu Science Café, máme pravidlo, že se vyhýbáme politice a náboženství. Hosté Science Café, tedy ti co přednášejí a následně diskutují s publikem, by pak měli být primárně vědci, lidé, kteří se profesionálně věnují výzkumu, případně učí na vysoké škole. Chceme pro Science Café udržet status odborného a nezávislého projektu. Většina tradičních veřejných diskusí s vědci probíhá formou kladení otázek ze strany laiků a odpovědí ze strany vědců. Science Café však usilují o oboustrannou diskusi, což samozřejmě klade na všechny zúčastněné poněkud vyšší nároky. Česká veřejnost nemá s takovým typem debat moc zkušeností. Do jaké míry podle vás taková debata při Science Café probíhá?


3.10.2011

12:13

Stránka 29

LS: Měli jsme Science Café, která byla velmi interaktivní s opravdu živou diskusí, jiná Science Café mají zase více podobu klasické přednášky s otázkami a odpověďmi. Forma Science Café je vždy výsledkem kombinace konkrétního tématu, hostů a publika. O to, aby Science Café byla co nejživější, se snažíme pomocí moderace: dáváme otázky do publika, soutěžíme o ceny, necháváme kolovat předměty, které se týkají výzkumu, o kterém naši hosté hovoří. Máme navíc mezi návštěvníky za tři roky fungování Science Café stálé fanoušky, kteří většinou dokáží debatu rozproudit.

LS: Od našich hostů máme pozitivní zpětnou vazbu. Někteří dokonce říkají, že byli mile překvapeni otázkami a množstvím návštěvníků, kteří na Science Café přišli. Důkazem toho, že Science Café naše hosty baví, je i to, že řada z nich pak vystupuje na mimopražských Science Café. Vědci si mohou na Science Café vyzkoušet prezentovat svůj výzkum lidem, kteří nejsou odborníci, a tudíž vyžadují, aby se formulace problémů a závěrů výzkumu obešly bez odborných termínů a cizích slov. Vědce to nutí hledat nová přirovnání a používat jiný slovník. Laické publikum se dívá na vědu prakticky a může vidět nové souvislosti. To vše může být velmi užitečné a pro vědce je pak vystoupení na Science Café vedle příjemného večera v kavárně také profesním přínosem. Akce na podporu vztahu vědy a veřejnosti pořádáte v Praze již téměř tři roky. Inspirovali jste mezitím i řadu kolegů z jiných měst. Považujete na základě této vaší zkušenosti současnou situaci v oblasti spolupráce vědců a veřejnosti za optimální? V čem vidíte přednosti a v čem případné nedostatky na obou stranách? LS: Těžko říci co je optimální stav, osobně bych si přál, aby u nás bylo více možností jak se potkávat s vědci. Bylo by skvělé, kdyby minimálně v každém univerzitním městě probíhala Science Café. Mě osobně velmi těší, že máme v České republice tolik skvělých vědců, a je škoda, že se o nich moc neví. Science Café v tom může pomoci. Věřím, že je to forma, jak vědu přiblížit co nejvíce lidem, protože ji přináší tam, kam normálně chodí, tedy do kaváren, a prezentuje neformálním způsobem, kdy se lidé nemusí stydět ptát i na základní věci. Přál bych si, aby bylo běžné a normální, že tak jako si jdete s kamarády popovídat o práci nebo jdete do kina, tak budete chodit také na Science Café. Často zdůrazňujete, že vaše diskuse jsou „politicky neutrální“. Jak konkrétně se toto pojetí projevuje na podobě vašich Science Café?


Jak hodnotí diskuse hlavní hosté vašich Science Café? Jsou pro ně debaty s laickým publikem v něčem přínosné?

27


3.10.2011

12:13

Stránka 30

LS: Snažíme se vyhýbat tématům, která mají blízko k nějaké ideologii nebo jsou s politikou hodně provázaná. Respektujeme politické přesvědčení každého účastníka, ale na Science Café nechceme tahat politiku. Naší jedinou agendou je podpora vzdělanosti a kritického myšlení. Nechceme, aby Science Café bylo zneužito k něčemu jinému.


Co byste poradil někomu, koho diskusní formát Science Café zaujme a rád by takové diskuse pořádal i ve svém městě či na své škole?

28

LS: Ať se do toho pustí! Ideální je najít si k sobě někoho, kdo s organizací pomůže, důležité je také najít prostor, kde by se Science Café mohlo pořádat. S programem a propagací můžeme pomoci, máme už mnoho kontaktů na vědce a využít lze i zázemí na internetu v podobě webových stránek a profilu na Facebooku, účtu na Twitteru a YouTube. Vytvořili jsme dokonce tzv. kuchařku Science Café, která shrnuje naše know-how s organizováním diskusí. Tu můžeme potenciálním organizátorům Science Café poskytnout.

V západní Evropě se přibližně od přelomu 70. a 80. let začaly rozvíjet i další participativní formáty, které se snaží angažovat do diskuse o vědě širší veřejnost. Mezi nejznámější patří konsenzuální konference (consensual conference), občanské poroty (citizens jury, planning cells) a tzv. informované výzkumy veřejného mínění neboli deliberative polling. O příkladech dalších metod se můžete dočíst např. na stránkách Dánské rady pro technologie (The Danish Board of Technology, www.tekno.dk).

Stručný popis řady dílčích metod najdete také na webových stránkách věnovaných problematice zapojování veřejnosti do rozhodování – www.peopleandparticipation.net.

Desítky konkrétních příkladů pak najdete na stránkách www.participedia.com, platformě založené na principu Wikipedie.


3.10.2011

12:13

Stránka 31

Cílem konsenzuálních konferencí je zajistit účast veřejnosti na hodnocení nových technologií. Konference se účastní zhruba 10–20 občanů vybraných tak, aby reprezentovali širší populaci z hlediska pohlaví, vzdělání, velikosti či geografické polohy sídla apod. Důležitý je přitom požadavek, aby účastníci nebyli k diskutované problematice vázáni žádným „zvláštním“ zájmem. Úkolem panelu je v prvé řadě podrobně se seznámit s tématem, položit odborníkům kvalifikované dotazy a na základě jejich odpovědí sestavit závěrečný dokument. Hlavní iniciativa po celou dobu konání konference leží na samotných občanech – oni definují hlavní otázky, o nichž se bude diskutovat, oni vytvářejí vlastní závěry. Konference se zpravidla skládá z několika víkendových setkání vybraných občanů s panelem expertů. V poslední den konference občanský panel představí závěrečný dokument a diskutuje o něm s politiky, zúčastněnými stranami a tiskem. Závěrečný dokument představuje shodu, které byli účastníci schopni s ohledem na dané téma dosáhnout. Vedle vybraných občanů se do organizace konsenzuální konference zapojuje také panel expertů (odborný garant konference), manažer, resp. celá řídící skupina, odpovědná za praktickou realizaci konference, a přizvaní odborníci. Důležitou roli hraje také vybraný novinář či někdo jiný s odbornými znalostmi v dané oblasti, jehož úkolem je připravit úvodní informační materiál pro panel občanů. Samotné řízení občanského panelu má na starosti profesionální zprostředkovatel. Opomenout nelze ani média, která o průběhu konference a zejména jejích závěrech informují širokou veřejnost. Model konsenzuálních konferencí byl na základě zkušeností z amerického zdravotního sektoru ze 60. let rozvinut do dnešní podoby zejména Dánskou radou pro technologie (The Danish Board of Technology).

(Zdroj: The Danish Board of Technology, The methods of technological assessment, www.tekno.dk/subpage.php3?article=468&toppic=kategori12&language=uk, People and Participation, www.peopleandparticipation.net/display/Methods/Consensus+Conference)


Konsenzuální konference (Consensus Conferences)

29


3.10.2011


Občanské poroty (Citizen´s Juries)

30

12:13

Stránka 32

2

. 3Π _ Ω ____ φ =_ y x ∑

?

Občanské poroty slouží jako nástroj pro zapojování občanů do rozhodování a odborných technických debat. Cílem občanských porot je získat informované, jasně formulované a konstruktivní vyjádření postoje veřejnosti. Politici a další relevantní zájmové skupiny mohou díky nim získat vhled do hodnot, postojů, myšlenek a priorit veřejnosti ve vztahu k určité technologické otázce. Postoje občanských porot přitom na rozdíl od postojů deklarovaných ve výzkumech veřejného mínění usilují o to, být založené v co nejvyšší míře především na faktických informacích. Principem fungování občanské poroty je zapojení reprezentativní skupiny 10–20 občanů (jejichž výběr je veden podobnou logikou jako při skládání kriminální poroty – reprezentují populaci z hlediska věku, pohlaví a zaměstnání, výsledná skupina je vybírána z odpovědí došlých na stovky až tisíce náhodně rozeslaných pozvánek) do procesu, v jehož rámci jsou komplexně informováni o určité nové technologii, mají možnost ptát se předních odborníků na dané téma a na závěr mají za úkol zodpovědět určité otázky. Otázky jsou sestavovány na počátku celého procesu skupinou odborníků a zástupců zainteresovaných stran na zahajovacím workshopu. Samotné jednání poroty trvá pět dní. První tři dny probíhá setkání poroty s experty a zainteresovanými stranami, čtvrtý den je věnován diskuzi v rámci poroty. Důležité je, že porota se snaží upozornit na neshody a na závěr vybírá z různých možných odpovědí, přičemž vytváří i vlastní formulace. Občanské poroty nemusí v odpovědích na dané otázky nutně dosáhnout konsenzu. Pátý den se koná závěrečná konference, na níž účastníci z řad politiků a dalších důležitých aktérů včetně médií diskutují s členy poroty o výsledcích jejich práce. Metoda tzv. občanských porot byla vyvinuta v USA a v Anglii, v roce 2004 ji přejala Dánská rada pro technologie. Ač byla metoda původně vyvinuta pro řešení lokálních otázek, používá se nyní i pro diskusi celonárodně významných problémů. (Zdroj: The Danish Board of Technology, The methods of technological assessment, http://www.tekno.dk/subpage.php3?article=1231&toppic=kategori12&language=uk People and Participation, http://www.peopleandparticipation.net/display/Methods)


3.10.2011

12:13

Stránka 33

PŘÍKLAD Z PRAXE: NanoJury - občanská porota diskutující problematiku nanotechnologií

NanoJury se stala první evropskou občanskou porotou, zabývající se problematikou a možnou rolí nanotechnologií ve společnosti. Jejím cílem bylo vytvořit nástroj, jehož prostřednicvím mohou mít informované názory veřejnosti dopad na veřejnou politiku v této oblasti. Občanská porota umožnila vést mnohostranný dialog mezi lidmi s různými perspektivami, názory a zájmy. Vytvořila demokratický prostor, v němž mohli občané hodnotit své naděje, touhy, předpoklady a obavy spojené s rozvojem a regulací nanotechnologií. NanoJury byla vytvořena z 15 obyvatel s různými sociodemograickými charakteristikami, žijícími v jedné oblasti Velké Británie. Porotci se scházeli pět týdnů, dvakrát týdně na dvě a půl hodiny. Poté co se seznámili s problematikou nanotechnologií v širších technologických souvislostech, přišlo na řadu setkávání s tzv. svědky. Porotci vyslechli celkem šest svědků z řad vědců, zástupců občanské společnosti a vládních poradních orgánů. Kladli jim dílčí otázky, diskutovali s nimi i mezi sebou. Na závěr diskutovala porota jako celek a vypracovala sadu doporučení. U každého doporučení byla jednotlivě uvedena míra podpory ze strany členů poroty. Součástí celého procesu bylo i působení dvou dozorčích orgánů, z nichž jeden, složený z mnoha různých subjektů, dohlížel především na rovnovážnost a dodržování procesních pravidel, a druhý, složený především z vědců, dohlížel na přesnost a rovnovážnost předložených důkazů. Konkrétně působení prvního z těchto dvou orgánů bylo v rámci evaluace celého procesu hodnoceno jako jedna z jeho nejsilnějších stránek. Hlavní doporučení občanské poroty se dají stručně shrnout do následujících kategorií: 1. Vláda a věda a technologie – vést otevřenější veřejnou diskusi o vědní politice; šířeji zapojit veřejnost do tvorby politiky v oblasti nanotechnologií; 2. Priority v oblasti výzkumu nanotechnologií – soustředit veřejnou podporu na řešení dlouhodobých problémů, které nemusí být řešeny komerční sférou, zejména do oblasti zdraví a životního prostředí; jedním z cílů by měla být tvorba pracovních míst, které povedou ke zlepšení kvality života;


Jednání občanské poroty nazvané „NanoJury – Public engagement on nanotechnologies“ uspořádalo ve Velké Británii v průběhu června a července 2005 Cambridge University Nanoscience Centre spolu s britskými Greenpeace, The Guardian and the Policy, Ethics and Life Sciences Research Centre (PEALS) a Univerzitou v Newcastlu.

31


3.10.2011

12:13

Stránka 34

3. Otevřenost a transparentnost – označovat produkty, které obsahují nanotechnologie; dodržovat větší otevřenost pokud jde o vědní priority;


4. Rizika a regulace – důkladně laboratorně testovat nanomateriály před udělením povolení k jejich praktickému využívání.

32

Závěrečná doporučení byla prezentována politikům, přírodním i sociálním vědcům a novinářům. Představena byla také vládě. Hlavní doporučení se posléze stala se součástí širší vládní strategie spolupráce vědy s veřejností. Na evropské úrovni byly výsledky využity ve dvou velkých projektech zaměřených na toto téma (Nanodialogue a Nanologue). Zkušenosti NanoJury byly využity také sociálními vědci a skrze média zprostředkovany široké veřejnosti. Zdroje a více informací: www.nanojury.org.uk http://www.greenpeace.org.uk/search/node/nanojury http://www.peopleandparticipation.net/display/CaseStudies/NanoJury http://www.nanoandsociety.com/ourlibrary/documents/NEGPolicyReport1.pdf

Poradní hlasování/poradní výzkum veřejného mínění/informovaný výzkum veřejného mínění (Deliberative Polling) Metoda deliberative polling byla vytvořena profesorem Jamesem S. Fishkinem ze Stanfordovy univerzity a profesorem Robertem Luskinem z Texaské univerzity v devadesátých letech 20. století. Doposud používaný český překlad názvu této metody nám připadá nedostatečně výstižný, dovolíme si tedy pro potřeby jejího představení používat její originální anglický název. Metoda deliberative polling James S. Fishkin usiluje o co nejpřesnější změření názorů veřejnosti na určitou otázku, a to za předpokladu, že veřejnost má možnost utvořit si svůj názor na základě dostatečného množství relevantních podkladů. Deliberative polling sleduje změnu názorů, ke které dojde u vybrané skupiny občanů poté, co se o určitém tématu dozvědí více informací a mají možnost o těchto nových in-


3.10.2011

12:13

Stránka 35

Deliberative polling se snaží překonat obecnou neochotu lidí získávat si dostatečné informace o určitém tématu a ukazuje, jak by veřejnost mohla o určitých věcech přemýšlet, kdyby na to měla více času ucelených informací. Metoda byla původně koncipována jako způsob, jak zkvalitnit běžné výzkumy veřejného mínění, které většinou zjišťují okamžité postoje respondentů. Poprvé byla tato metoda použita ve Velké Británii v roce 1994, do dnešního dne ji vyzkoušeli ve více než 25 různých zemích světa. Ve všech případech byly přitom zjištěny zásadní změny v názorech zúčastněných. Zdroje a více informací: http://www.europeum.org/doc/pdf/879.pdf ‒ První celoevropský Deliberative Poll, People and Participation, http://www.peopleandparticipation.net/display/Methods/Consensus+Conference http://cdd.stanford.edu/polls/docs/summary/ ‒ text autora metody Jamese S. Fiskina, v němž na několika příkladech z praxe ukazuje názorové změny, k nimž došlo u účastníků deliberative polling.

Významným omezením všech zmiňovaných způsobů zapojování širší veřejnosti do debaty o vědě a s vědou jsou poměrně vysoké náklady spojené s jejich realizací. Kromě vysokých finančních nákladů kladou značné nároky také na čas a energii všech zúčastněných (odborníci, média, veřejnost) a na jejich vzájemnou koordinaci. Všechny tři představované metody jsou přitom určeny jen pro omezený počet účastníků, byť shodně usilují i o zapojení širší veřejnosti (zejména prostřednictvím médií). Zejména organizace konsenzuálních konferencí (ale i občanských porot) předpokládá také poměrně značnou míru základní hodnotové shody ve společnosti. Za splnění určitých předpokladů však mohou být nástroje tohoto typu (postupně vznikají další a další podobné modely) poměrně efektivní, a to i v čistě ekonomickém smyslu tohoto slova – např. při srovnání dopadu na informovanost veřejnosti si konsenzuální konference v porovnání s placenými informačními kampaněmi v médiích stojí velmi dobře. Z dlouhodobého hlediska umožňují tyto komunikační nástroje soustředit pozornost a poznání na důležité společenské problémy, u nichž vznikají významná nedorozumění mezi širokou veřejností.


formacích mezi sebou určitý čas diskutovat. Činí to prostřednictvím dotazníkového šetření, které se koná před a po deliberative polling. Účastníci (bývají jich řádově stovky, uvádí se 200–600) jsou vybíráni tak, aby reprezentovali cílovou populaci z hlediska zákadních demografických charakteristik. Deliberative polling umožňuje přítomným diskutovat o konkrétních tématech s těmi, kdo mají rozdílné názory, postoje a zkušenosti, což většinou nebývá případ lidí z nejbližšího okolí, s nimiž o věcech diskutují obyčejně. Díky tomu mají zúčastnění možnost zvážit své postoje a hodnoty v širších a různorodějších souvislostech. Jednotlivé dílčí diskuse probíhají v menších skupinkách a díky televizním přenosům má široká veřejnost možnost je sledovat. Veřejnosti jsou k dispozici i veškeré podkladové materiály, které obdrží účastníci deliberative polling.

33


3.10.2011

12:13

Stránka 36

Mohou poskytnout politikům a dalším zainteresovaným skupinám důležitý indikátor postojů veřejnosti vůči určitým technologiím a přispět k tvorbě dílčí společenské shody.


Na závěr této kapitoly bychom ještě rádi stručně představili jeden z výsledků snahy o překonání výše zmíněných časových, prostorových a finančních omezení komunikačních nástrojů. Ve snaze nabídnout široké veřejnosti nástroj simulující konsenzuální konference a podobné procesy vyvinula nadace New Economics Foundation v rámci iniciativy Wellcome Trust jednoduchou a zábavnou hru, tzv. DEMOCS.

34

V základním modelu této hře schází jeden podstatný interakční prvek. Komunikace, byť zprostředkovaná, probíhá pouze směrem od odborníků k laikům a následně nezprostředkovaně mezi laiky, chybí však zpětná vazba směrem k odborníkům a politikům. Cílem hry je tedy spíše než debata mezi vědou a veřejností zvyšování úrovně znalostí a diskusních kompetencí účastníků hry. Hráčům však nic nebrání v tom, obohatit hru i o tento návazný krok a využít výsledky svých vzájemných diskusí i k další debatě s vědci a politiky.

DEMOCS (DEliberative Meetings Of CitizenS) – Diskusní setkání občanů nad otázkami vědy a výzkumu Cílem tzv. DEMOCS je umožnit občanům vést strukturovanou diskusi o otázkách vědy a výzkumu, a to i bez nutné osobní přítomnosti vědců, s minimálními náklady na organizaci a s možností snadného opakování s jinou skupinou zapojených občanů. DEMOCS je v principu karetní hra, která tuto debatu facilituje. Skládá se ze série dílčích diskusí založených na informacích z hracích karet. Do diskusí dále vstupují vlastní photo by Andrea Bandelli znalosti, expertizy, postoje a přesvědčení samotných zúčastněných hráčů. Hra je určena pro pět až devět hráčů, v ideálním případě vyžaduje přítomnost facilitátora, ale je možné se obejít i jen s psanými pravidly.


3.10.2011

12:13

Stránka 37

Zdroj a více informací: www.neweconomics.org http://whoseeswhat.org.uk/democs/

Ukázky různých typů hracích karet z aplikace DEMOCs nazvané „Who Sees What?“, jehož tématem je systém zdravotní péče (NHS) v Anglii. Celou hru je možné získat na adrese http://whoseeswhat.org.uk/democs/.


Jednotlivé série speciálních karet jsou věnovány různým specifickým tématům a jsou vždy připraveny skupinou vědců, odborníků na danou problematiku. Mezi již zpracovaná témata patří např. nanotechnologie, klimatické změny či systém zdravotní péče. Úkolem hráčů je odpovídat na připravené otázky s tím, že ve hře neexistují a priori špatné a správné odpovědi. Hráči mají možnost vyjádřit vlastní názor na věc bez nutnosti předchozí hlubší znalosti. Z karet hráči postupně získávají další a další informace a debata se tak posunuje, nově získané informace diskutují hráči mezi sebou. Nakonec se hráči jako skupina snaží formulovat určité politiky a doporučení pro veřejnou správu, odborníky a politické reprezentanty.

35


3.10.2011

12:13

Stránka 38

JAK NA TO? Zatímco zorganizovat velkou akci na způsob konsenzuální konference či občanské poroty je práce pro celý tým lidí na dlouhou dobu, dohodnout se s přáteli či sousedy a oslovit někoho ze studentů či vědců ve vašem městě, zda by vám v rámci svého výzkumu nepomohl s řešením problému, který vás už dlouho společně trápí, zas tak náročné být nemusí. Podobně relativně snadné může být zamyslet se nad tím, kdo by mohl využít výsledky vašeho výzkumného snažení a umožnil vám tak vidět bezprostředně jeho hmatatelné výsledky. Vaše katedra či výzkumné pracoviště se tak může až překvapivě snadno zapojit do místního dění a získat partnery, díky nimž nejen vyhoví sílícímu tlaku na veřejnou vykazatelnost výsledků bádání, ale především zkvalitní svou výzkumnou i vzdělávací činnost. A aby hledání výzkumných partnerů bylo ještě jednodušší, nabízíme vám možnost využít nové webové stránky VĚDA V AKCI - burza výzkumných témat mezi akademií a veřejností.

www.vedavakci.cz Na této stránce máte možnost zformulovat svými vlastními slovy, bez potřeby jakékoliv vědecké erudice, svůj problém a pokusit se jejím prostřednictvím najít partnery z akademické sféry, kteří vám s jeho řešením budou schopni pomoci.

Jak na to?

Studentům a vědcům stránka umožní najít inspiraci pro další výzkum, partnery z neakademického prostředí, kteří by mohli mít zájem zapojit se do přípravy jejich výzkumného projektu, ať již jako spoluautoři výzkumné otázky, zprostředkovatelé vstupu do výzkumného terénu, nebo jako ti, kteří výsledky výzkumu využíjí bezprostředně v praxi.

36

Na stránkách najedete také celou řadu aktualit týkajících se participativního výzkumu z České republiky i ze zahraničí, pozvánky na akce podporující dialog mezi vědou a veřejností a také praktické rady a tipy, kde získat prostředky potřebné k realizaci těchto aktivit.


3.10.2011

12:13

Stránka 39

Zájemcům o problematiku spolupráce vědy a veřejnosti doporučujeme také předchozí publikaci Zeleného kruhu k tomuto tématu – VĚDA A NEVLÁDNÍ ORGANIZACE. Publikace shrnuje výsledky mapování současné podoby spolupráce mezi nevládními organizacemi, veřejností a vědeckým sektorem v ČR. Přináší stručnou analýzu stávajících vědních politik a řadu inspirativních příkladů z ČR a především ze zahraničí. Elektronická podoba publikace je dostupná na adrese www.zelenykruh.cz/dokumenty/veda-a-no.pdf, tištěnou verzi si mohou zájemci vyžádat na adrese [email protected].

Zelený kruh je asociací ekologických nevládních organizací. Byl založen v listopadu 1989 původně jako volné sdružení ekologických aktivit. V současné době sdružuje Zelený kruh téměř třicet nejvýznamnějších ekologických organizací z celé České republiky. Od roku 2002 zajišťuje Zelený kruh také organizační zázemí pro oborovou platformu environmentálních NNO, která je tvořena jak členy Zeleného kruhu, tak dalšími 80 organizacemi. Členství v platformě není vázáno členskými příspěvky, platforma má podobu otevřené informační sítě. Zelený kruh usiluje o rozvoj občanské společnosti, aktivní zapojování veřejnosti do tvorby a implementace politiky životního prostředí, posilování spolupráce mezi ekologickými nevládními organizacemi a ostatními společenskými sektory, včetně sektoru akademického. Zaměřuje se přitom především na legislativní a informační činnost.

www.zelenykruh.cz

www.vedavakci.cz


3.10.2011

12:13

Stránka 40

VĚDA V AKCI informace, konzultace a spolupráce mezi vědou a veřejností

Vydal Zelený kruh díky podpoře od Trust for Civil Society in Central & Eastern Europe

Kateřina Ptáčková s přispěním Karla Čady a Terezy Stöckelové Praha 2011 www.zelenykruh.cz www.vedavakci.cz ISBN: 978-80-87417-04-1

veda v akci:sestava :12 Stránka 1 BANG!!! Věda v ak informace, k ci onzultace a spolupráce mezi vědou a veřejností

Recommend Documents