K OTÁZKÁM PŘESHRANIČNÍHO STYKU MEZI POLSKEM A ČESKOSLOVENSKEM V LETECH 1945-19481
Zdeněk Jirásek - Jana Stuchlíková
Abstract: The study analyses national aspects of the development cross-border contacts (including tourism) in the Czechoslovak-Polish border in the years 1945-1948.
Keywords: Czechoslovakia, Poland, tourism, national borders, territory
Předkládaná studie se soustřeďuje na zachycení vývoje přeshraničních styků (včetně turismu) v česko-polském příhraničí v letech 1945–1948. Jde o region, který byl i tehdy turisticky atraktivní oblastí. Zároveň se zde setkáváme se specifikem česko-polského příhraničí, v důsledku výsledků druhé světové války zcela nově vzniknuvšího.2 Na jedné straně lze obecně konstatovat, že turismus v bezprostřední blízkosti státní hranice a především při jejím přecházení byl velmi výrazně omezován a brzděn. Přesto existovala spolupráce obou států, která je relativně dobře zdokumentována. V příhraniční oblasti šlo především o hospodářskou spolupráci, turistický ruch nevyjímaje. V tomto
1
2
Studie vznikla na základě řešení projektu Studentské grantové soutěže Slezské univerzity v Opavě (SGS/19/2012), a byla dopracována v rámci plnění vědecko-výzkumných aktivit projektu OP VK 2.3 „Historizace střední Evropy“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0031), jehož nositelem je Slezská univerzita v Opavě. Státní hranice mezi Československem a Polskem byla historicky spoluvytvářena Čechy, Poláky, Němci. Stávající hranice je z větší části vymezena v důsledku pruského záboru Slezska a Kladska v roce 1742, k úpravě hranic pak došlo po 1. světové válce a k drobným korekcím i po roce 1945. Podrobněji JETMAR, M.: Cestovní ruch v příhraničních oblastech. Praha 2007, s. 17-18.
kontextu však bohužel nejsou k dispozici informační zdroje o stavu zdejších ubytovacích zařízení. Zaměříme se nejprve na obecnou charakteristiku turistického ruchu v druhé polovině 40. let 20. století na zvoleném území. Dále se orientujeme na rekonstrukci polského pohledu na česko-polskou státní hranici především v oblasti kladské,3 slezské a těšínské, tak jak ji chápaly polské výkonné orgány v té době. Východiskem jsou materiály Archiwu Akt Nowych (dále jen AAN) ve Varšavě, kde je dislokovalo Ministerstvo získaných zemí (dále MZO), které mimo jiné spravovalo příhraniční agendu na kladském pomezí. Rovněž bylo použito dokumentace uložené ve štětínském Archiwu Straźi Granicznej (dále jen ASG). Zde se mimo jiné nacházejí písemnosti Hornoslezské a Sudetské brigády Vojska pohraniční ochrany4 (dále WOP). Informace o dění v příhraničí v letech 1945–1948 byly čerpány rovněž z knižních publikací, sborníků a časopisů zabývajících se česko-polskou spoluprací, které byly vydány po roce 1989. Skutečnost, že vztahy mezi Československem a Polskem nepatřily v prvních dvou letech po druhé světové válce k ukázkovým příkladům „bratrské slovanské spolupráce“, zapříčinila, že česká a polská historiografie se před rokem 1989 tímto obdobím příliš nezabývaly. Na přelomu 40. a 50. let nepřipadalo v úvahu, aby byly zveřejněny údaje, které by kompromitovaly vztahy mezi oběma státy nebo se omezovaly na relativně neutrální problematiku hospodářské, kulturní či vědecké spolupráce.5 V poválečných letech došlo k útlumu turistického ruchu, aktivní byl pouze Klub českých turistů,6 který se podílel na organizované turistice. Jeseníky byly vyhledávanou
3
4
5
6
Kladsko je často označováno jako "české" Polsko. Jde o teritorium, které po staletí patřilo k Českému království. Kladsko si i poté, co bylo v polovině osmnáctého století připojeno k Prusku, udrželo český ráz, mj. díky tomu, že se zde udržela početná česká menšina. Ta téměř zanikla až po druhé světové válce, kdy se její zbytky přestěhovaly po záboru Kladska Polskem do Čech. Přesto mají dodnes mnohá místa v Kladsku české rysy a např. v severozápadním cípu Kladska v okolí Vambeřic (Wamberzic), v „českém koutku“ lze ještě najít několik desítek česky mluvících starousedlíků. Podrobněji viz Mladá fronta DNES. Kladsko – český kout Polska, 14. prosince 1998. Povolání vojska pohraniční ochrany (Wojsko Ochrony Pogranicza, dále WOP) za účelem ochrany hranic, k němuž došlo na přelomu let 1945 a 1946, způsobilo změny v organizaci a zajišťování dosavadního systému kontroly příhraničního ruchu. Stalo se tak na základě rozkazu č. 0304 ministra národní obrany Polska ze dne 28. října roku 1945, na základě kterého byly na hranicích vytvořeny kontrolní přechodové body (PPK – przejściowe punkty konrolne). Do prosince 1945 byly hranice překračovány na základě dokumentů v podobě propustek, povolení aj., vydaných různými institucemi a úřady. Oběžník Ministerstva veřejné správy (Ministerstwo Administracji Publicznej) ze dne 31. 8. 1946 upřesňoval zásady překročení hranic. Od této chvíle byl platným dokumentem pas vydaný přes ministerstvo zahraničních věcí, dále byly stanoveny zásady námořního ruchu (rybářského i obchodního) a malého pohraničního styku na jihu země. Od roku 1949 došlo k útlumu ruchu. Celkem zkontrolovali vojáci WOP na hraničních přechodech v letech 1946–1949 bezmála 50 mil. osob. Podrobněji NIEDZIELA, T.: 50 lat WOP 1945 -1995. Warszawa 1995, s. 14-15. FRIEDL, Jiří - JIRÁSEK Zdeněk: Rozpačité spojenectví. Československo-polské vztahy v letech 1945–1949. Praha 2008, s. 11. V řadě zdrojů je uváděno, že po válce fungoval do roku 1948 Klub československých turistů, ale fakticky se jednalo o Klub českých turistů.
lokalitou, i když vzhledem k událostem po roce 1945 jen v omezené míře.7 V příhraniční česko-polské oblasti se v tomto období vyskytovalo minimum evidovaných přechodů přes hranice za účelem turistiky. Na území Kladska, o něž se vedl mezi Československem a Polskem poměrně komplikovaný spor,8 byl bezprostředně po druhé světové válce turistický ruch omezen zřejmě nejvíce. O něco lépe se jevila situace na ostatních zkoumaných územích, ale ani zde nedá hovořit o bezproblémovém stavu příhraničního ruchu. V archivních materiálech v ASG ve Štětíně9 z let 1945–1948 jsou např. dochována situační hlášení, v nichž se uvádí především počty narušitelů, pašeráků a dalších osob, které překročily nelegálně hranice, kolik jich bylo zadrženo a předáno druhé straně. Počty těchto osob se lišily dle období a konkrétního hraničního přechodu. Většinou šlo o jednotlivce a maximální počty za den se pohybovaly v řádech desítek. Z dění na hranicích v průběhu roku 1945 nebyly vedeny téměř žádné záznamy, ale z dostupných hlášení evidovaných od konce listopadu 1945 lze vyčíst, že pohyb na hranicích byl minimální. O nelegální překročení hranice se pokusilo v průměru 5 osob týdně. Přes železniční přechod Zebrzydowice projel 19. 12. 1945 transport s 800 polskými repatrianty z Francie. Přes KPP Těšín projel 22. 12. 1945 jugoslávský ambasador v Polsku Racher Mroch. Následující den, 23. 12. 1945, přes stejné místo projížděla polská mise za doprovodu Josefa Maresa do Prahy. Transport se 150 repatrianty z amerického okupačního pásma se přemístil přes Zebrzydowice 24. 12. 1945.10 Je na místě připomenout, že Československo bylo tranzitní zemí nejen pro polské repatrianty,11 ale také pro polský export a import do zemí jižní Evropy.
7 8
9
10 11
Již 12. června 1945 byly uzavřeny hranice a polská správa nechala vztyčit hraniční sloupy. Kladská otázka byla řadou oficiálních míst v Praze považována za ryze zástupnou, popřípadě účelovou, a byla otevírána jen v okamžiku, kdy šlo o prosazení vytipovaných politických priorit. Jinak k věci přistupovaly místní správní orgány, které reprezentovaly regiony Trutnovska, Broumovska, Náchodska, Rychnovska, Šumperska a Jesenicka, i když mezi jejich postupy lze spatřovat velmi výrazné rozdíly. S výjimkou Náchodska a části Rychnovska šlo totiž o území, která byla dominantně osídlena německým etnikem. Nová situace nastala v okamžiku příchodu polských vojenských a správních orgánů do Kladska. Poláci si zřejmě byli vědomi aspirací českých orgánů na toto území a okamžitě uzavřeli česko-kladskou hranici, což vyvolalo řadu problémů a celá situace se musela operativně řešit. Šlo patrně o první krok vedoucí k překonání dosti napjatých pohraničních vztahů. Podrobněji viz JIRÁSEK, Zdeněk: K otázce některých českých aktivit pro získání Kladska po roce 1945. In: Kladský sborník I. Hradec Králové 1996, s. 128-132. Na polské straně se problematice velmi komplexně věnoval Piotr Patys v řadě svých prací. V textu uvádíme českou podobu místních jmen, která jsou obecně známa (např. Hlubčice, Krakov, Katovice, Lázně Chudoba, Nisa, Těšín, Vratislav a další), polsky jsou označena, pouze pokud neexistuje český ekvivalent nebo se ho běžně neužívá. Archiwum Straźy Granicznej (dále jen ASG) ve Štětíně, fond WOP, sign. 259/58. Československým drahám se podařilo obnovit dopravu a od května do konce října 1945 přepravily 645 zvláštních vlaků se 750 000 repatrianty. FRIEDL, Jiří – JIRÁSEK, Zdeněk: Rozpačité spojenectví. Československo-polské vztahy v letech 1945–1949. Praha 2008, s. 134.
Rok 1946 nepatřil v československo-polských vztazích k těm, které bychom mohli nazvat idylickými. Obě země byly včleňovány do sovětského mocenského bloku, ale zároveň měly řadu rozdílných názorů na uspořádání bilaterálních styků a v souvislosti s nedávnou historií se před nimi vršila i řada problémů ve vzájemné komunikaci. Ačkoliv rok 1946 začal z hlediska sousedských mezistátních styků jako období nejistot, turbulencí a nevraživých střetů, situace se postupně stabilizovala a v závěru roku došlo k rozvoji spolupráce charakteristické především pro následující dvě léta. To však za cenu, že obě strany musely rezignovat na řadu svých dosavadních priorit, samozřejmě pod „dohledem“ Sovětského svazu. O zklidnění situace vypovídá mimo jiné Oběžník Ministerstva získaných zemí ze dne 15. října 1946.12 Do té doby nastala řada situací, které je možno označit za konfliktní, ale obě země si byly vědomy potřeby obyvatel žijících v pohraničí překračovat státní hranici. Proto na základě Česko-polské konvence o malém pohraničním styku ze dne 30. 5. 1925 zveřejnilo vedení departmentu WOP 15. ledna 1946 pokyn, že propustky vydávané místní správou v malém pohraničním styku musí být v polském nebo v českém jazyce a platí pro obyvatele žijící v 15 kilometrovém pásu od nových hranic, kteří zde žijí déle než tři měsíce a pro státní úředníky ode dne nástupu služby. Zároveň existovaly jednorázové propustky modré barvy, stálé propustky v barvě bílé a červené propustky označované jako hospodářské.13 Nebylo však možné vydávat propustky turistické.14 V kladském prostoru existovaly na počátku roku 1946 pouze dva hraniční přechody, šlo o Lázně Chudoba - Náchod a Mezilesí. Statistiky sice zachycují pouze dobu prvních pěti měsíců uvedeného roku, nicméně zjištěné údaje jsou velmi výmluvné. Přes přechod Lázně Chudoba - Náchod přešlo z Polska celkem 51 osob. V opačném směru šlo pouze o 13 osob. V únoru zde projel jeden automobil a v dubnu dvě auta. Hraniční pásmo na Náchodsku se z tohoto pohledu jeví jako mrtvý úsek, který nebyl ani místním obyvatelstvem využíván. Jen o něco čilejší pohraniční ruch panoval v Mezilesí. To bylo způsobeno fungujícím železničním přechodem. Statistika v tomto případě zachycuje nikoli jednotlivce, ale počty projedších vlaků, kterých za stejné období přijelo z Polska 122, do Polska jich směřovalo 108. Mezilesím projel první osobní vlak až v únoru 1946, a to z Polska. V květnu pak oběma směry projelo 75 osobních vlakových souprav.15 12 13 14 15
Archiwum Akt Nowych (dále jen AAN) ve Varšavě, fond MZO, sign. 503, s. 31. ASG, f. WOP, sign. 217/154. AAN, f. MZO, sign. 503, s. 56. JIRÁSEK, Zdeněk: O česko-polské hranici na kladském pomezí roku 1946. In: Stopami dějin Náchodska. SOA Náchod, 2008, s. 273-274. Pro Těšínsko připomeňme i JANÁK, Dušan: Neklidná hranice (Slezské
Je vcelku pozoruhodné, že v této době nezachytily oddíly WOP v Kladsku případy nelegálního překročení hranice nebo údaje o zadržených pašerácích. Vzhledem k tomu, že uvedené formy pohraničního styku existovaly a byly zaznamenány v jiných materiálech, lze se domnívat, že písemnosti související s těmito nezákonnými jevy se patrně u polské pohraniční stráže nedochovaly. Vzhledem k častým útěkům Poláků z oblasti Ratiboře do Čech, rozhodlo 22. 1. 1946 Ministerstvo veřejné bezpečnosti ve Varšavě o zrušení propustek přes hranici, čímž došlo ke ztrátě styku se „Záolším“ a nemožnosti přímých rodinných kontaktů. Následovala tedy žádost o opětovné zavedení malého pohraničního styku.16 Na Opolsku byla řada Poláků, kteří odešli z Těšínska po vytvoření české správy do Polska, jejich majetky a rodiny zůstaly v „Záolší“, proto také apelovalo místní vojvodství, aby byl umožněn přechod přes hranice dle malého pohraničního styku z roku 1925. Údajný československý požadavek na pasy by prý způsobil obrovské komplikace. Vojvodský úřad navrhl, aby propustky vydával těšínský starosta, neboť tito lidé byli donuceni Československo opustit. Stejný úřad rovněž žádal o vyjasnění a zajištění, aby Poláci mohli převážet valuty, tedy čs. koruny vyměněné v Polsku.17 Situační hlášení obsahují záznamy o překročení hranice přes PPK Těšín významnými politickými činiteli, např. švýcarským ministrem Antoinem Gansem, který projel dne 4. 2. 1946 v 16 hodin z Čech do Polska za služebními účely. V únoru (11. 2. 1946) pak ještě stejným místem, ale v opačném směru, projížděl český ministr Nosek, který údajně na místě řekl: „…sprawa graniczna musi byc zalatwiona pokojowo, jednakze nie oddamy ani piedzi ziemi, wprost przeciwnie bedziemy zadali Kladska, Oravy itd…“ V jednom z následujících hlášení se objevuje informace o pobytu ministra Noska v Českém Těšíně v podobě odkazu na jeho projev v novinách.18 Když na polské straně vypukla blíže nespecifikovaná choroba, došlo z tohoto důvodu 10. února 1946 k uzavření hraničního ruchu pro Čechy přes most v Chalupkach.19 Jak dlouho zákaz vstupu do Polska trval, není zmíněno. Právě tak nejsou i dispozici informace, proč se nikdo z české strany nezúčastnil slavnostního otevření železničního mostu v Těšíně, které se konalo 28. 7. 1946.20
16 17 18 19 20
pohraničí v letech 1945-1947). Časopis Slezského zemského muzea 42, série B, 1993, č. 1, s. 63-75 a č. 2, s. 147-168. AAN, f. MIP, sign. 939/20. AAN, f. MZO, sign. 503, s. 88. TAMTÉŽ. ASG, f. WOP, sign. 259/58. ASG, f. WOP, sign. 254/15.
S turistikou pak úžeji souvisí následující hlášení. První je ze dne 16. 2. 1946, kdy projel z Polska do Čech doprovod Polského lyžařského svazu v počtu 23 osob s cílem zahájení Mezinárodního mistrovsví v lyžování.21 O necelé čtyři měsíce později, ve dnech 7. - 9. 6. 1946, se konala v Jelení Hoře konference zaměřená na ekonomiku turistického ruchu v Sudetech, a to z důvodu potřeby zabezpečit nadcházející letní turistickou sezónu. Tato aktivita vzešla od prof. Dr. Walery Goetela,22 který patřil k významným polským ekologům, geologům i paleontologům a byl předsedou Polského spolku tatranského.23 V souvislosti s problémy, ke kterým docházelo při pohybu osob v příhraničí, poslalo vedení WOP 8. 8. 1946 Ministerstvu zahraničních věcí Polska dopis, ve kterém upozorňuje na nezbytnost malého pohraničního styku pro obyvatele patnáctikilometrové pohraniční zóny od nové česko-polské hranice. Uvedlo zde, že česká strana chtěla jednat na lokální úrovni obcí, ředitel WOP žádal centrální rozhodnutí. Ministerstvo dopisem z 20. 8. 1946 vyjádřilo stanovisko, že Polsko i Československo mají zájem na zavedení malého pohraničního styku s tím, že by měla automaticky platit konvence předválečná. Na druhé straně dodalo, že je čs. pohraničí konsolidovanější než polské získané země.24 Ministerstvo zahraničních věcí Polska následně vydaným oběžníkem ze dne 31. srpna 1946 stanovilo, že lze pro česko-polskou hranici uplatnit malý pohraniční ruch z roku 1925 pro obyvatelstvo z 15 km pásma u hranice, kterému budou vydány jednorázové, stálé nebo hospodářské propustky, ostatní se musí prokázat pasy. V dovětku se uvádí, že nelze vystavovat hromadné propustky na sportovní zápasy a podobné akce.25 Vzhledem k neustálým incidentům, ke kterým docházelo na hranicích, probíhala častá česko-polská jednání. Na uklidnění situace měly zájem obě strany, a to již vůbec nemluvíme o autoritativních „doporučeních“ Sovětského svazu. Ještě koncem roku se i v polsko-českém pohraničí situace postupně zklidňovala.26 O tom vypovídá mimo jiné oběžník Ministerstva získaných zemí o nutnosti zlikvidovat incidenty na česko-polské hranici, který vydalo 15. 10. 1946. Dle jeho pokynů byly ustaveny česko-polské komise ve složení starosta, představitel WOP, MAP27 a protokolant (tlumočník), adekvátně tomu i komise z české strany. Každý
21 22 23
24 25 26
27
TAMTÉŽ. AAN, f. MOZ, sign. 132/35-3. Prof. Dr. Walery Goetel (14. 5. 1889 – 6. 11. 1972) věnoval svůj čas především problematice horské turistiky. Ve volném čase byl i průvodcem na horách, aktivně působil ve vedení polských turistických organizací. AAN, f. MZO, sign. 503, s. 199-200. AAN, f. MZO, sign. 132, s. 52-58. JIRÁSEK, Zdeněk: O česko-polské hranici na kladském pomezí roku 1946. In: Stopami dějin Náchodska. SOA Náchod, 2008, s. 276. MAP (Ministerstwo Administracji Publicnej) – Ministerstvo veřejné správy
incident se musel ihned vyřešit a zaprotokolovat, následně informovat druhou stranu. Byl zaveden rovněž institut příhraničního setkání komisí dle potřeby. Na základě žádosti polské strany se protokoly posílaly na MZO.28 Za účelem provádění jednoznačných postupů při řešení incidentů a jednotného zpracování protokolů byla následujícími ministerstvy – Ministerstvem získaných zemí, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem veřejné správy a WOP vypracována metodika setkání, komunikace a výkazů.29 O situaci, která v roce 1945 panovala na Těšínsku, lze vyčíst alespoň stručné informace v hlášení 45. velitelství WOP
za rok 1946, z něhož vyplývá, že v celé šíři
velitelství byly jen tři body malého pohraničního ruchu. K závažnějším incidentům nedocházelo, bylo zadrženo 144 pašeráků směrem do Polska a 76 do Československa, drtivá většina byla Poláků. Celkem bylo zadrženo 685 osob, kromě pašeráků překročilo nelegálně hranice 465 osob. Legálně přecházelo 2 – 4 tisíce osob denně.30 Statistiky o počtu zadržených osob v okrese Ratiboř shrnuje roční zpráva za období 1. 1. – 31. 12. 1946. Celkem šlo o 1216 osob, z toho 861 (271 pašeráků a 590 nelegálně překračujících hranice) se pokusilo překročit hranice směrem do Polska a 355 (190 pašeráků a 165 nelegálně překračujících hranice) pak opačným směrem. Zkonfiskováno přitom bylo 86.675 zlotých, 6.694 korun českých, 145.624 marek německých, 3.002 franků, 1200 litrů alkoholu, 2000 kg podešvové kůže a řada dalších komodit jako káva, cukr, punčochy aj. O rok později se v roční zprávě stejného okresu uvádí, že se v pohraničním pásmu nestalo nic zvláštního, zadrženo bylo celkem 2827 osob, z toho chtělo překročit hranice směrem do Polska 1365 pašeráků a 412 nelegálně překračujících hranice, z Polska pak zadrželi 533 pašeráků a 517 osob nelegálně překračujících hranici. Roční zpráva z roku 1947 již neobsahuje informace o zkonfiskovaném zboží ani o penězích, kromě polských zlotých, kterých celkem zabavili 124.115 a 26.300 českých korun. Ani v jedné zprávě není zmínka o překročení hranic za účelem turismu.31 V průběhu roku 1947 se opět řešila celá řada problémů týkajících se česko-polských vztahů souvisejících s příhraniční oblastí, za tímto účelem uskutečnila se řada setkání na různých úrovních. Za jednu z nejzásadnějších událostí lze zajisté považovat podepsání spojenecké smlouvy mezi Československem a Polskem, která tak byla posledním dílkem do systému vojensko-politických smluv mezi ČSR, Polskem a Jugoslávií – tedy státy, jež měly zároveň spojeneckou smlouvu se SSSR. Smlouva byla podepsána 10. března 1947. Přesto 28 29 30 31
MZO (Ministerstwo Ziem Odzyskanych) - Ministerstvo získaných zemí AAN, f. MZO, sign. 503, s. 233-234. ASG, f. WOP, sign. 254/27. ASG, f. WOP, sign. 259/58.
Sověti konstatovali, že územní spory mezi oběma zeměmi zatím zůstaly nevyřešeny. Polsko a Československo se ve smlouvě zavazovaly budovat mezi sebou přátelské vztahy a především si poskytnout pomoc v případě ohrožení Německem. Dále se dohodly neuzavírat žádná spojenectví nebo vstupovat do koalic namířených proti druhé straně. Dodatkový protokol deklaroval rozhodnutí obou států vyřešit vzájemné územní spory do dvou let od podpisu smlouvy a uzavřít v co nejkratší době hospodářské a kulturní dohody.32 V návaznosti na výše uvedenou spojeneckou smlouvu proběhla i následující jednání. Zástupci jednotlivých polských ministerstev – Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva národní obrany, Ministerstva získaných zemí, Ministerstva informací a propagandy, Ministerstva veřejné správy a celního oddělení se sešli 31. 3. 1947 a řešili otázky rozšíření malého pohraničního styku i potřebu posílit dopravní ruch. Problém neustálené hranice by podle nich mohla vyřešit postupná dvouletá liberalizace, mezitím by došlo k „dotvoření“ hranice. Představitelé výše uvedených institucí se shodli, že kontrolu nelze v žádném případě odbourat s tím, že na 10. 4. 1947 připraví příslušné podklady ze svých resortů. Ve služebním přípise doplnili, že veškerá opatření pro ostrahu hranic budou probíhat dle úmluvy z roku 1925, jen zostří ostrahu z důvodu zajištění větší bezpečnosti v návaznosti na problém zůstavších Němců.33 Druhého dubna 1947 vypravili z Ministerstva získaných zemí telegram pro vojvody v Katovicích a v Krakově, aby zabezpečili podklady pro ustavenou meziresortní komisi pro otázky přeshraničního česko-polského ruchu, konkrétně statistické údaje, kolik osob je napojeno na malý pohraniční styk, počty a velikosti obcí, které jsou v hraničním pásmu. Ministerstvo upozornilo na nutnost evidence výše uvedených údajů pro zesílení hospodářských styků. Uložilo vojvodům zjistit, jaká je připravenost orgánů a obyvatel v jejich oblasti na změny dle konvence; průběh správní, bezpečnostní a vojenské spolupráce. Následovala hlášení z jednotlivých okresů. Z okresu Nisa bylo ohlášeno, že provoz na hranicích přes železniční přechod Hlucholazy a přechod Konczyce byl minimální. Správu přeshraničního majetku považovali zástupci okresu za problematickou. Dále sdělili skutečnost, že pole leží ladem a jejich využití by snad umožnilo hospodářský rozvoj v oblasti. Rovněž upozornili na potřebu rozvoje turistiky. V přípisu dále uvedli, že mezi projektované přechody jsou začleněny Gieraltowice, Konów, Warnotcice, Górna Jasienica.
32
33
FRIEDL, Jiří – JIRÁSEK, Zdeněk: Rozpačité spojenectví. Československo-polské vztahy v letech 1945–1949. Praha 2008, s. 260. AAN, f. MZO, sign. 504, s. 73-75.
Hlášení z okresu Prudnik obsahovalo pouze konstatování, že malý pohraniční styk je v podstatě uzavřen, až na otevření dvou přechodů Chroscice, Trzebina. V hlášení okresu Ratiboř byly uvedeny hraniční přechody Chalupki-Bohumín, Pietraszyn-Sudice, Owsiscze-Hať, Boleslav-Píšť, Krzanowice-Chuchelná a dále byla jen oznámena spolupráce vedení ochrany hranic na obou stranách (polské i české), což mělo značný význam i pro obhospodařování pozemků. Z Grodkowa přišla pouze stručná zpráva informující o skutečnosti, že bylo zaznamenáno pouze několik útěků přes hranici.34 V březnu roku 1947 se konala konference ohledně horské turistiky v Zakopaném, kde byl řešen hlavně problém zákazu fotografování a nemožnosti konat hromadné túry, které podléhaly informování WOP.35 To, že konference proběhla, potvrzuje i sdělení Ministerstva zemí získaných pro Ministerstvo národní obrany Polska ze dne 10. 4. 1947, je v něm uvedeno, že se v březnu sešli v Zakopaném účastníci konference ohledně horské turistiky, aby mj. vymezili stěžejní problémy související s turistikou v česko-polském příhraničí. Za hlavní problém turistiky byly označeny Sudety a Slezské Beskydy, zde totiž existovalo omezení, že se nelze přiblížit k hranici na 500 metů. Do 400 m byl možný přístup jen do boudy Pod labským štítem, Sněžné jámy, boudy YMCA Samota a k Akademickému domu. Navíc na boudy vedly jen cesty z polského terénu a nedalo se k nim přijít po hřebenu. Dalším problémem byly hromadné túry, které podléhaly informování WOP a při jejichž realizaci platil zákaz fotografování. Sdělení obsahovalo apel, že tato omezení turistiky mají obrovský dopad hospodářský. Ministerstvo národní obrany bylo pověřeno odstranit takováto neadekvátní omezení.36 Zápis z jednání Meziministerské komise pro koordinaci malého pohraničního styku mezi Československem a Polskem, které proběhlo 11. – 19. 4. 1947, obsahuje hlášení uvedených okresů. Všechny podněty byly vzaty v úvahu, včetně návrhů na otevření nebo zrušení přechodů, speciální pozornost si vyžadoval prostor Těšínska s polskými autochtony. Od opatření se očekával přínos hospodářský i turistický. Řešeny byly i některé technické
34 35 36
AAN, f. MZO, sign. 503, s. 60. AAN, f. MOZ, sign. 132/128. AAN, f. MZO, sign. 132, s. 128, na straně 140 a dále je pak uvedeno, že ohledně fotografování v hraničním pásu je třeba se obrátit na Ministerstvo veřejné bezpečnosti. Dne 24. 3. 1948 zaslalo Ministerstvo veřejné správy Ministerstvu zemí získaných přípis, který zakazuje jakékoliv fotografování a filmování v hraničním pásmu bez zvláštního povolení. Fotografování povoluje okresní úřad. V dubnu 1948 vydalo MZO oběžník, kde upřesňuje, že na jižní hranici a na plážích nemusí být speciální povolení k fotografování a filmování u individuálních osob. Nelze však fotit vojenské objekty, komunikační objekty, přístavy, letiště, koleje, pošty a průmyslové objekty.
záležitosti související například s převozem valut, převodem mezd a jiné, které se musely projednat na mezinárodní úrovni.37 Konference o malém pohraničním ruchu se konala dne 14. 4. 1947 v Katovicích.38 Pár dnů poté, 17. 4. 1947, byl ve Vratislavi sepsán zástupci z této konference protokol, v němž lze nalézt informace od starostů z příhraniční zóny. Starosta Kladska například uvedl, že přechod Slaný u Chudoby je značně frekventovaný, poněvadž se zde vyskytovalo specifikum v podobě pole po obou stranách hranice jako dědictví někdejších česko-německých sňatků, které obdělávali obyvatelé z české i z polské strany. Následovala diskuse o potřebě otevřít na hranicích přechody nezbytné pro rolníky, kterým bylo v roce 1946 vydáno 75 jednorázových propustek a 7 stálých. Starosta Jelení Hory považoval dva přechody za dostatečné, turistické propustky nevydávali, jen hospodářské – upřesnil, že turisticky nejatraktivnější vrchol Sněžky využívají spíše Češi. V okrese Kamenná Hora bylo v předchozím roce, tj. 1946, vydáno 228 jednorázových propustek. Přechod Lubawka byl využíván i pro repatriace. WOP vymezila 0,5 km široký pás kolem hranice „bez lidí“. Starosta Kladské Bystřice považoval silniční přechod Boboczów a železniční Mezilesí za dostačující. Starosta okresu Lubań sdělil, že propustky nebyly vydávány, hranice překročil jen lékař k nemocnému. Přechod Zawidów označil momentálně jako bezvýznamný, ale s tendencí ke zvětšení provozu vzhledem k předpokladu rostoucího mezinárodního ruchu. V protokolu je rovněž zmínka o skutečnosti, že v některých místech odebíralo Polsko z Čech elektrický proud i pitnou vodu. Následně jsou v protokolu uvedeny informace o diskusi týkající se perspektiv rozšíření hraničních přechodů jen pro mezinárodní dopravu. Ředitel cel v této souvislosti upozornil na nutnost řešit celní otázky v případě převozu produktů, strojů (zejména zemědělských a lesnických).39 Duben roku 1947 byl, co se jednání česko-polských týče, vskutku plodný. Dne 29. dubna se na přechod Przesieka v okrese Jelení Hora dostavila čtyřčlenná delegace z Jilemnice na střetnutí s polskými představiteli okresu Jelení Hora a WOP. Češi chtěli co nejrychleji zahájit hospodářskou spolupráci, posílit turistiku, navázat družební styky školní mládeže, sportovní podniky, kulturně-osvětové podniky, vzájemné návštěvy regionálních reprezentací. Dle hlášení chtěli Češi spolupracovat ve všech sférách. Velmi důležitý byl také společný postup proti kůrovci, zástupci Československa i Polska se dohodli na svozu dřeva z české strany do Polska a na dělbě 50 : 50 %. Čeští starostové zdůraznili, že mají „z Prahy“
37 38 39
AAN, f. MZO, sign. 504, s. 91. AAN, f. MZO, sign. 504, s. 113. AAN, f. MZO, sign. 504, s. 137-141.
plné moci a chtějí konkretizační konferenci v termínu 12. – 14. 5. 1947. Polská část delegace zažádala Ministerstvo zahraničních věcí o instrukce s tím, že od 30. března má být zahájena turistická sezóna na Sněžce. Dokument podepsal vojvoda okresu Vratislav.40 Ačkoliv se turistická problematika v česko-polském příhraničí řešila více či méně i na oficiální úrovni, k pozitivnímu posunu a odstraňování překážek docházelo velmi pozvolna, o čemž svědčí i memorandum, v němž Polský tatranský spolek dne 27. 5. 1947 uznal nutnost zabezpečení hranice, upozornil ovšem na problém turistického ruchu v přímořských oblastech a na horách, nacházejících se v hraničním pásmu. Loajální občan se zde podle spolku musel nesmyslně hlásit na určených bodech vojsku pohraniční ochrany.41 O několik dní později zaslali zástupci Okresního národního výboru v Trutnově dopis do Kamenné Hory, ve kterém srdečně zvali polskou stranu na Týden česko-polské kultury v Jánských Lázních v termínu 6. – 12. 7. 1947. V dopise zároveň uvedli, že se chtějí domluvit na zpřístupnění hranic a požádali, ať se zástupci polské strany zamyslí, jakým způsobem by se chtěli týdne zúčastnit.42 Z dochovaných materiálů je zřejmé, že i přes veškerá problematická jednání mezi Československem a Polskem v poválečných letech se česká strana v rámci možností snažila o navázání partnerských vztahů s polskou stranou, například na místní či regionální úrovni. K fungující spolupráci zajisté nepřispívaly delikty, k nimž i přes veškeré smlouvy a dohody docházelo na hranicích. Mezi časté problémy patřilo zadržování osob, které se v hraničním pásmu pohybovaly z důvodu trvalého pobytu nebo nevědomě, když zde provozovaly turistiku a lokalitu neznaly. Snad i proto se objevovaly na polské straně aktivity usnadňující pohyb obyvatel v příhraniční oblasti, o čemž svědčí následující událost. Ministr veřejné správy Edvard Osobka-Morawski svým přípisem pro vojvody okresů Řesov, Krakov a Katovice ze dne 7. 11. 1947 vydal stanovisko k usnadnění malého pohraničního styku pro Ministerstvo veřejné bezpečnosti, Ministerstvo národní obrany a Ministerstvo získaných zemí s následujícím obsahem: „Vydávání propustek pro malý pohraniční styk je ve smlouvách z let 1925 a 1926 jasně stanoveno. O vydání mohou požádat osoby žijící 15 km od hranice na 3 měsíce. Netýká se státních úředníků, kteří přijali službu v hraničním pásmu. Lze odmítnout propustku, pokud se cíle neslučují s dikcí smlouvy či chce obejít pasové předpisy. Všechny propustky vydává vedení okresů, jednorázové (modré), stálé (bílé), hospodářské (červené). Jednorázové na 14 dnů při pobytu 3 dny plus den příjezdu a
40 41 42
AAN, f. MZO, sign. 504, s. 144-145. AAN, f. MAP, sign. 666, s. 19-20. AAN, f. MZO, sign. 504, s. 150.
odjezdu. Hospodářské propustky může vydat i vedení města, je-li na něj delegována pravomoc.“ Dále byly upravovány podmínky vedení agendy propustek, jejich formální znaky atd.43 Ve stejném měsíci (14. 11. 1947) pak podepsal velitel štábu vrchního velitelství WOP plukovník Grajworoński a vedoucí oddělení hraničního ruchu WOP major Chorabik Směrnici pro provádění kontroly v jednotkách WOP v souvislosti s příhraničním ruchem a s konflikty na hranicích. Ve směrnici kromě jiného stanovili pravidla kontroly pasového přeshraničního ruchu i malého příhraničního ruchu, v jakých termínech a jakým způsobem musí být prováděna hlášení, jaká práva a úkoly mají orgány WOP vykonávající kontrolu malého příhraničního styku, přičemž se zde opět odkázali na Česko-polskou konvenci o malém pohraničním styku z 30. 5. 1925 a dále na právní základ malého příhraničního ruchu, který však blíže nespecifikovali. V dokumentu uvedli odkazy na konkrétní rozkazy, na jejichž základě prováděly orgány WOP výše uvedené úkony. Podmínkou pro výkon kontroly byla znalost termínů: celní kontrola, celní cesta, pasový hraniční ruch, hraniční ruch tranzitní, malý pohraniční ruch aj., způsob zabezpečení tajných dokumentů, posílání pošty, předávání osob a řada dalších kroků souvisejících s kontrolou hranic.44 Hraniční pásmo definovala meziministerská komise dne 1. 11. 1947, zároveň bylo vše zaneseno do speciálních map.45 Tyto mapy jsou částečně dochovány v archivních materiálech v ASG ve Štětíně. Ministerstvo dopravy, oddělení turistiky, zaslalo dne 27. 1. 1948 Ministerstvu národní obrany, odd. WOP, dopis, v němž uvedlo, že na základě porady zástupců obou ministerstev a Ministerstva veřejné bezpečnosti by měl být cestovní ruch bez jakýchkoli omezení v oblasti česko-polské hranice provozován v okruhu pěti kilometrů od hranice, a to od Hlucholaz po Czerniawa Zdrój-Frýdlant, od „przeteczy tylichiej“ do města Těšín, z jižního bodu u města Paczków až na druhou stranu Jizerských hor. Vymezená oblast zahrnovala nejatraktivnější turistické území – Slezské Beskydy, Biskupskou Kupu a Sudetská pohoří. Ohledně fotografování pokračovala korespondence připomínek ministerstev až do března 1948.46
43 44
45 46
ASG, f. WOP, sign. 218/93. ASG, f. WOP, sign. 218/5, více viz Wytyczne przewadzania kontroli w jednostkach WOP w zakresie ruchu granicznego i konfliktów granicznych ze 14. 11. 1947. AAN, f. MAP, sign. 666, s. 28-30. AAN, f. MZO, sign. 132, s. 154-155.
V létě téhož roku došlo k ustálení pásu státní hranice v délce 25 metrů a příhraničního pásma 5 – 6 kilometrů. Ministerská konference několikrát řešila, jak se zde může realizovat turistický ruch.47 Na zvyšující se zájem o turistiku v příhraničí reagoval vojvodský úřad ve Vratislavi a v dopise Ministerstvu získaných zemí ze dne 26. 5. 1948 uvedl, že je pro okres Jelení Hora potřebné, aby byl otevřen přechod hranice pro potřeby příhraničního ruchu, pro transport i mezinárodní ruch a navrhoval jeho zřízení v místě Jakuszyce-Harrachov, v místě odkud by byla zajištěna dostupnost do Krkonoš i Jizerských hor. Stejný odesílatel i adresát je u dopisu ze 14. 7. 1948, tentokrát vojvodský úřad ve Vratislavi upozorňoval na nutnost otevřít hraniční přechod v místní části obce Radków-Karłow, okres Kłodzko, a to pro sběrače jahod a lesních plodů z ČSR.48 Ačkoliv se již psal červenec roku 1948, stále docházelo k narušování hranic jejich nelegálními přechody a pašeráctvím, což vyvolalo to nezbytná jednání týkající se otázky spolupráce orgánů pro ochranu hranic Polské republiky a Československé republiky, které byly projednány a schváleny ve dnech 15. – 20. 7. 1948 v Praze. Schůzky se zúčastnili za polskou stranu hlavní inspektor Ochrany pohraničí plk. Roman Garbowski společně s dalšími třemi důstojníky a za českou stranu přednosta III. odboru Ministerstva vnitra generál SNB František Janda s ministerským radou a vrchním odborovým radou Ministerstva vnitra. Hlavním předmětem schůzky byly rozhovory o zamezování a likvidování pohraničních incidentů a sporů, stanovení postupu pohraničních orgánů obou stran při setkání na hranicích, o přejímání a předávání osob, jakož i o postupu v jiných případech souvisejících se státní hranicí. Byli ustanoveni zplnomocněnci i jejich povinnosti a stanovena pravidla pro jejich zasedání a schůzky. Obě strany také stvrdily faktický stav hraničních přechodů na hranicích a dohodly se na otevření nových pohraničních přechodů i na uzavření některých stávajících přechodů. Zároveň došlo k ustanovení, že hraniční orgány každé ze stran budou vzájemně respektovat zájezdní soupisky u osob překračujících státní hranice za účelem výměny kulturní, společenské a sportovní, přičemž vzory těchto propustek budou předány diplomatickou cestou.49 Součástí pamětního protokolu k výše uvedeným rozhovorům mezi polskou a československou stranou jsou přílohy s přehledy stávajících hraničních přechodů, které jsou níže 47 48
49
AAN, f. MZO, sign. 132, s. 170-180. ASG, f. WOP, sign. 219/89 Ze zápisu vyplývá, že ke starostovi města Kłodzko přijel předseda ONV z Broumova s doprovodem s prosbou o umožnění sběru lesních plodů lidem z Broumovska. Ministerstva neměla námitky, ale proti se postavilo Ředitelství cel v Katovicích. ASG, f. WOP, sign. 219/29.
uvedeny v plném rozsahu včetně slovenské části, tzn. nejen ve zkoumané lokalitě. Silniční železniční hraniční přechody, které byly otevřeny pro mezinárodní styk pasový a malý pohraniční styk (Chyźne, Zwardoń, Těšín, Chałupki, Krzanowice-Pietraszyn, Pilszcz, Petrovice, Kończyce, Mezilesí, Lázně Chudoba, Lubawka); železniční hraniční přechody, které byly otevřeny pro mezinárodní styk pasový a malý pohraniční styk (Muszyna, Těšín, Zebrzydowice, Hlucholazy, Chałupki, Mezilesí, Meiroszów, Lubawka), hraniční přechody otevřené výlučně pro malý pohraniční styk (Piwniczna-Zdrój, Jurgów, Jasnowice, Leszna Górna, Puńców, Pogwizdow, Kaczyce Górne, Kaczyce Dółne, Marklovice,
Gołkowice,
Chałupki) a hraniční přechody otevřené výlučně pro malý pohraniční styk hospodářský (Wojkowa, Leluchów, Milik, Szcawnica Nizna, Lysá Połana, Jaworzynka, Olza, Owsiszcze, Bolesław, Krzanovice, Ściborzyce, Wechovice, Dzierzkowice, Kietrz). Protokol obsahuje jak návrhy na uzavření některých stávajících hranic, tak na otevření nových pohraničních přechodů, přičemž je zřejmé, že československé návrhy obsahovaly mnohonásobně více podnětů na otevření nových hraničních přechodů (16), než požadovala polská strana (2). Česká
strana
navrhovala
mimo
jiné
otevření
železničního
hraničního
přechodu
Krnov/Hlubčice, slovenská strana podala návrh na otevření silničního přechodu přes druhý most v Českém Těšíně za účelem zavedení jednosměrného styku přes oba mosty. Návrhy na uzavření přechodů nebyly sice totožné, ale co do počtu vyrovnané, celkem se jednalo o šest pohraničních přechodů. Obě strany se dohodly, že věc projednají a navzájem se uvědomí o rozhodnutí vlastních úřadů diplomatickou cestou, k odpovědi připojí mapu, kde budou přesně vyznačeny v příloze uvedené přechody, jejich umístění v terénu i uvedení doby jejich otevření. Dále je v protokolu uvedeno ustanovení, že o přechodech, u kterých nebude dosaženo vzájemné dohody, bude rozhodnuto na příští schůzce. V závěrečných ustanoveních jsou ještě ujednání o vzájemném respektování stávajícího stavu pohraničního styku i o způsobu spolupráce do doby formální úpravy této otázky kompetentními úřady obou stran, ujednání o vzájemném respektování stávajících hraničních orgánů každé ze stran, závazek o vzájemném respektování zájezdních soupisek u osob překračujících státní hranice za účelem výměny kulturní, společenské a sportovní potud, pokud tato věc nebude formálně upravena kompetentními úřady s tím, že vzory těchto propustek si navzájem předají diplomatickou cestou. Poslední bod protokolu obsahuje čtyři československo-polské letecké hraniční přechody, a to Muszyna/Ruská Vola, Těšín/Český Těšín, Lázně Chudoba/Náchod, Lubowa/ Horní Adršpach, které vzaly obě strany na vědomí.50
50
ASG, f. WOP, sign. 219/29.
Bez bližšího komentáře se v archivních materiálech dochoval zápis o konání českopolské schůzky na Ministerstvu dopravy ve Varšavě ve věci zajištění bezkontrolní dopravy na trati Hlucholazy – Mikulovice – Ondřejovice - Podlesí, která se uskutečnila 29. 10. 1948.51 V souhrnných měsíčních hlášeních 45. velitelství WOP za období leden – prosinec 1948 je uvedeno, že ve druhé polovině měsíce ledna 1948 došlo k redukci malého pohraničního styku, neboť starosta Těšína vydal změnu pravidel. Nízký kurz koruny se promítl do omezení pašování. Přehledy o hraničních přestupcích v dalších měsících roku narůstaly, např. v únoru jich bylo zaevidováno 13, v březnu již 134, v dubnu 161, v květnu 177, během letních měsíců sice došlo k poklesu počtu narušitelů hranic (cca kolem 80 osob za měsíc), většinou se jednalo o Poláky. V listopadu byl změněn zákon o narušení hranice z roku 1927, trest mohl být nově stanoven na jeden až tři roky vězení, což znamenalo výrazné odrazující zpřísnění. V důsledku tohoto opatření byl hned v prosinci zřejmý úbytek narušitelů (v počtu 31 osob).52 Roční zpráva o překročení hranic za rok 1948 nebyla v archivních materiálech WOP dochována, zdokumentováno je pouze období od 1. 1. 1948 do 17. 5. 1948. V daném období bylo na základě pasů propuštěno do Polska 478 osob, z Polska pak 430 osob. Na základě propustek malého pohraničního styku přešlo do Polska 23 988 osob a z Polska 20 241 osob.53 Následovala řada dalších událostí a jednání mezi českou a polskou stranou týkajících se nastavení pravidel spolupráce nejenom v pohraničním styku. K získání nových informací je však zapotřebí prostudovat další archivní materiály. Relativně dobře dostupné jsou informace o příhraniční česko-polské spolupráci až od konce 80. let 20. století, kdy došlo k oživení a navazování nových kontaktů mezi jednotlivými příhraničními regiony s cílem překonat především společenské, ekonomické a dopravní problémy, které se na česko-polské hranici objevují v určité míře doposud a tvoří tak větší či menší překážky rozvoje turismu v příhraničí. V letech 1945-1948 odpovídaly příhraniční styky mezi Polskem a Československem jednak situaci těsně poválečné, jednak byly vytvářeny v souvislosti s dimenzí politických vztahů mezi oběma zeměmi. To se odráželo i na oblasti turismu. V následujícím období podle našeho soudu prakticky vymizel prvek československo-polský a i v příhraničí bylo vše podřízeno obecnějším geopolitickým principům evropského a světového dění.
51 52 53
TAMTÉŽ. ASG, f. WOP, sign. 254/40. ASG, f. WOP, sign. 254/58.
Summary
On issues of cross-border contacts between Poland and Czechoslovakia in the years 1945-1948
Zdeněk Jirásek - Jana Stuchlíková
The Czechoslovak-Polish border used to be a very important component in a history of Czechoslovak-Polish relations. In the years 1945-1948 correspond to the cross-border relations between Poland and Czechoslovakia the post-war situation and have been developed in the context of the political dimension of relations between the two countries. This was reflected also in tourism. In the following period disappeared element of the Czechoslovak-Polish border relations and everything was subordinated to geopolitical principles of European and world affairs.
Translated by Tomáš Hruda
