Bio a ekologie na nábytkových výstavách 2014 a 2015 Bio a eko jsou již řadu let nedílnou a automatickou součástí nábytkových výstav. Každá doba má totiž svůj rukopis vycházející z dostupných materiálů a technologií. Tak jako byly v poválečném období hitem plasty, dominuje v současnosti právě větší porozumění pro zdravější život a návrat k přírodě všude, kde je to možné. Do fenoménu bio lze ale kromě přírodních materiálů, kterých je v interiéru celá řada, zahrnout i inspiraci přírodními tvary a motivy v oblasti designu nábytku i bytových doplňků včetně dezénů potahových látek. K fenoménu bio a eko je ale třeba přidat i fenomén třetí, který s předchozími úzce souvisí a který byl na navštívených salonech (Bienále v Kortrijku a Salon nábytku v Miláně v roce 2014 a IMM 2015 v Kolíně nad Rýnem) zcela zřetelný. Tím fenoménem je retro. Zatímco bio a eko vnímáme jako něco, co je velmi užitečné pro naše zdraví a budoucnost dalších generací, u jevu retro už vlastně úplně nechápeme důvod jeho vzniku. Pro někoho mohou být šikmé nožičky a naducané tvary čalounění přímo nehezké. Všechny fenomény lze analyzovat z několika úhlů pohledu a brát v potaz i různé názory věkových a sociálních skupin. 70tiletá seniorka bude mít zřejmě jinou představu o důležitosti průniku přírody do bytového interiéru, než teenager. Záleží rovněž na tom, zda žije ve velkém městě, či na venkově a jak moc je mobilní. Současné trendy a barevnosti ji zřejmě nebudou až tak zajímat a v nábytkovém vybavení zřejmě vsadí na funkčnost, jistotu a tradici. Mladí, dynamičtí lidé si mohou dle libosti doma i v exteriéru přírodu dopřát a nové trendy i barevnost zřejmě sledovat budou. Není nezajímavé, že jeden prvních náznaků stylu retro prosadila mladičká designérka Ineke Hans. Odkazovala se přitom na období, které zažila ještě jako malá dívenka. Problematika trendů, přírodních materiálů a prvků v interiéru je velmi aktuální s přihlédnutím ke všem cílovým skupinám. Každý si dnes totiž může vybrat, kam až tyto prvky ve svém domově vpustí. Nejpřirozeněji do našich domovů vniká příroda v podobě živých květin. Využíváme jejich vlastností zlepšovat interiérové mikroklima, ale také je díky své kráse esteticky kultivovat. Kromě klasických prvků zeleně v podobě řezaných či rostlých květin se stává tento živý materiál v poslední době stále častěji nedílnou součástí stavebních prvků (korianové kontejnery nebo betonové dělicí prvky). Existují dokonce i s nábytkové prvky, kde se s integrací zeleně přímo počítá. Na navštívených výstavách to byly odkládací stolky, kuchyně s integrovaným kontejnerem pro okrasnou zeleň a na letošním IMM začlenila firma Ernestomeda do kuchyně rovnou miniskleník s mikroklimatem vhodným pro dlouhodobé pěstování kuchyňských bylinek. K dekorační funkci tak přibyla i funkce ryze praktická.
Stále častěji je na výstavách vidět i osazování zeleně do celých ploch. K běžným druhům minikapradin, břečťanů a travin přibyl nový fenomén- speciálně kultivovaný mech. Vedle ploch se mech dokonce začíná používat jako viditelná výplň do sedacího nábytku. Je to jakási paralela znovuobjeveného použití výplně z africké trávy do klasických matrací. Další rovinou analýzy průniku přírody do interiéru je inspirace rostlinnou říší na konkrétních produktech. To je nejčastěji patrné na dnes velmi oblíbených doplňcích odpočivných sestav - drobných stolcích. Holandský designér Tord Boontje má pro květiny takovou slabost, že je nějakým způsobem dostane do každého produktu, ať je to nábytek, svítidlo či koberec. V dětském interiéru zase dominují zvířátka a kytičky v podobě nástěnných dekorací i samotného nábytku a dekoračních a potahových látek včetně ložního prádla. Vedle květin je nejčastějším tématem pes, kočka či slon, ale také třeba efemérní motýl nebo dinosaurus. Používáním těchto motivů vychováváme v dětech kladný vztah přírodě. Přírodu je možné spatřit ale i prvoplánovitě jako invazi dřeva do interiérů. Pokračuje se v trendu předvádět dřevo v jeho přirozené kráse se zvýrazněním jeho struktury a barvy, např. prostřednictvím tzv. štípaného dřeva, pískovaného dřeva či dřeva specielně upraveného tak, aby vypadalo jako velmi staré, velmi používané, případně přetvořené vlivem dlouhodobého působení mořské vody po vzoru vyvržených dřevních částí na mořských plážích. Výjimkou není ani postelový nábytek vyrobený z masivních fošen nebo nábytek vyrobený z prastarého zkamenělého dřeva z močálů na Novém Zélandě. Už byla řeč o fenoménu retro. A to je další velká příležitost pro uplatnění dřeva. Dává vyniknout různým oblostem při využití technologie ohýbání lamel a projevuje se s výjimkou velkého úložného prostoru, kde by to nemělo funkční logiku, snad ve všech nábytkových skupinách. Současné retro je zacíleno na období 50-60 let. Nabízí se otázka, co je příčinou a cílem tohoto fenoménu. Můžeme nastínit hned několik důvodů. Tím hlavním bude zřejmě reakce na přemíru IT v domácnostech, tzv.digitální komfort. Umíme už dálkově ovládat topení bytu, bezpečnostní systémy, clonění otvorů podle údajů domácí meteorologické stanice, či provoz elektrospotřebičů. Odpočivný nábytek reaguje na naše povely, můžeme si dopřát svoji personalizovanou sprchu při sledování televizního programu a v dohledu je i napojení WC na našeho osobního lékaře. A když nám náš Ipod zašle snímek zásob v ledničce s návrhem receptu pro dnešní večer, případně seznamem chybějících potravin, pak nutně potřebujeme k životu i něco méně virtuálního. Dalším důvodem může být fakt, že k bydlení neslouží jen nábytek, ale zejména další předměty, pro které nábytek znamená „jen“ obal, nebo kulisu. Na stůl klademe nádobí s pokrmy, do skříní šaty, do polic navzdory negativním prognózám stále ještě knihy. Je jisté, že tento pestrý a stále se měnící svět našich osobních věcí si lépe rozumí s dobře stavěnými baculatými tvary, než s přežitým minimalistickým interiérem, ve kterém každý další objekt včetně oděvu uživatele musí fungovat jako rafinovaný bytový doplněk, jinak nezapadne do celku a je po efektu.
Možná je návrat do minulosti tak trochu rozpačitým gestem proto, že nevíme, kam dál. Minimalistický interiér už více minimalistický být nemůže, nové technologie „šití nábytku na tělo“ (customerizace pomocí stereolitografie, fritáže či 3D tisku atd.) jsou neúměrně drahé a tudíž stále v plenkách, a tak saháme po jistotách, ačkoliv jsme většinou danou dobu nezažili. Snad proto si ji idealizujeme. Jsou tu také jisté paralely jako studená válka mezi Východem a Západem a pro nás, občany bývalého Východního bloku je toto období spojeno s nedostatkem kvalitního zboží. Že bychom si design 50. a 60 let chtěli zopakovat v nových ekonomických podmínkách? Nabízí se otázka: jak dlouho retro ještě potrvá a co bude dál? K příjemným přírodním materiálům aplikovaným na nábytek patří pochopitelně i usně. Tento materiál je v souvislosti s odpočivným sedacím nábytkem dlouhodobě jasným hráčem na nábytkové scéně a ve srovnání s textiliemi má jasnou převahu. Useň se ale začíná používat i ve zcela nových souvislostech, např. na bočnicích jídelních stolů či dokonce na desce stolu pracovního. O slovo se derou další přírodniny, jako např.korek. Ten z oblasti podlahových krytin či drobných doplňků přechází do podoby koster odpočivného nábytku a není nezajímavé, že si ho jako materiál opět vybírají mladí designéři, např. Lucie Koldová. To, že bylo její křeslo v Kortrijku použito k sezení v prostoru pro doprovodný program bienále, nepotřebuje komentář. Vedle „teplých“ přírodních materiálů začínají do interiérů nenápadně vnikat i materiály „studené“: kámen a žula, a to v podobě stolů, ale v poslední době zejména svislých i vodorovných ploch kuchyňských sestav. Dokladem toho je letošní kolínský IMM se specializovanou sekcí kuchyní, kde toto řešení rozhodně nebylo výjimkou. Lze jen spekulovat,jak dlouho vydrží a jaký díl z celkového objemu prodeje ukousne. Rostoucí podíl přírodních materiálů v interiéru je určitě dobrá cesta. Plasty nás už v minulosti několikrát zaskočily. Jen s tou přírodou musíme umět citlivě zacházet, abychom ji zachovali neporušenou pro další generace. Těžba vzácných dřevin v deštných pralesích rozhodně není řešení. Svérázný názor na věc má světoznámý designér Philippe Starck. Je prvním a jedním z kmenových designérů největšího producenta plastového nábytku, italské firmy Kartell. Starck je proti kácení stromu. Výroba plastu prý nic nestojí a je hned, zatímco strom musí dlouho růst,aby nám vytvořil mikroklima a dobrou pohodu. Máme ho tedy nechat růst. Tak ať si každý vybere… Doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc. Mendelova univerzita v Brně, ČR Obrázky: archiv autor
Srst kombinovaná s bronzovým povrchem, IMM
Zvířecí motiv na dětských židlích z ohýbané překližky, IMM
Tapeta s motivem motýla, IMM
Postel z masivních trámů, IMM
Mramorová kuchyň, IMM 2015
Interiér stylu retro, IMM Kolín
Rostlinné aranžmá expozice Vitra na IMM 2015
