Všechno, co letí. Únor 2014

Únor 2014

Všechno, co letí

Všechno, co letí Poslíček je zpět! Vychází první číslo v roce 2014 s názvem „Všechno, co letí“. A co v něm najdete? Co může létat? Letadla, helikoptéry, ptáci, Superman, ale i míče a facky. A hlavně čas. Ten letí strašně rychle. Nejvíc pro deváťáky. V tomto čísle je poznáte trochu jinak, přečtete si o jejich společných zážitcích. A že jich nebylo málo! Najdete si třeba vašeho favorita. Já osobně mám jasno (9. B) :D Potom něco málo o tanečních kurzech pořádaných pro deváťáky, které se nezadržitelně blíží. V dalším čísle se z nich určitě objeví i fotky, které vás jistě pobaví. Taky zde naleznete příběh na pokračování i další Odhalení. A ještě spousta dalších věcí. U tohoto čísla jsme se opravdu nadřeli a doufáme, že se vám bude líbit a pobavíte se u něj! Kristýna Peřinová

Martina Vacková IV. C

Zuzana Zvolánková IV. C

Apolena Tesařová IV. C 2

Co všechno letí na 1. stupni Po odpovědích na téma „Všechno, co letí“ jsme šly pátrat i na 1. stupeň. Začínaly jsme v 1. třídách, kde jsme se nic moc nedozvěděly, protože se děti styděly a nechtěly s námi příliš komunikovat. Ve 2. třídách to nebylo o moc lepší. Nakonec jsme šly do 3. a 4. tříd, kde nám toho naopak řekly tolik, že jsme nestíhaly zapisovat… Tady vám předkládáme pár odpovědí na ukázku.  Ptaly jsme se: 1. Co létá? 2. Jaké pohádkové bytosti létají? 3. Chtěl/-a bys umět létat? Proč? 4. Už jsi někdy letěl/-a letadlem? Jaké to bylo? 5. Znáte nějaké ptáky, kteří odlétají v zimě do teplých krajů? 6. Znáš nějaké komiksové hrdiny, kteří létají? 7. Zdálo se ti někdy, že jsi letěl?

Pár odpovědí z 1. tříd Nela Horská 1. Ptáci, letadlo. Monika Kirethová 3. Jo, byla by to zábava.

Ondra Kadlec 4. Ano, už mockrát, bylo to dobrý.

2. třídy Zuzana Rychtecká 4. Ano letěla. Na Krétu, do Egypta a do Španělska. Bylo to nádherný. Jan Mach 1. Gargamel na koštěti, ptáci. Jakub Říha 1. Čert, čarodějnice, havran.

3. třídy Martin Čumpl 3. Jo, chtěl bych umět létat, protože bych nemusel chodit. Barbora Hrdinová 5. Čápi. Protože by jim tu byla zima. Štěpán Rychlý 4. Ano, jednou na obhlídku Nových Dvorů, bylo to super.

4. třídy Martina Vacková 6. Spiderman, Superman, Batman. Natálie Vacková 4. Ne, neletěla, ale ani nechci, bojím se výšek. Šárka Klusáčková 4. Ano, do Egypta a bylo to dobrý. 3

Štěpán Rosecký 1. Letadlo, pták, vrtulník, motýl, hadr (:D). Lítám doma, když si po sobě neuklidím a mamka mě honí! :DD - Tahle odpověď stála za zveřejnění, u toho jsme se nasmály my, děti i paní učitelka Pražáková. Lucie Došková 1. Motýl, papír, peří - a k tomu pan učitel Wasserbauer dodal: „Žákovská!“ :D A na konec asi nejdelší odpověď, do které se zapojila celá 4. C: Na otázku „Co létá?“ odpověděli: „Ježibaba, drak, bludička, čerti, čarodějnice, anděl, víla, duch, brouci, upír, motýl Emanuel.'' Takové odpovědi jsme slyšely jenom ve 4. C Ptaly se a sepsaly: Marie Čermáková, Nikol Jeklová Obrázky nakreslil Vojta Boček z III. A

Mluva puberťáků V dnešní době puberťáci používají různé zkratky a více cizích slov. Mluví v ironickém smyslu. Každý chce být vtipný a zaujmout lidi okolo sebe. Puberťáci začínají být drzí na starší osoby, odporovat, nadávat a hádat se. Co rodiče fakt vytočí? 

„Nic novýho.“ Klasická odpověď na kontrolní otázku: „Co bylo ve škole?"



„Nejsem votrok, už se nemůžu dočkat, až budu plnoletý a z tohohle domu vypadnu!“ Hláška obvykle následuje po zadání úkolu.



„Nikdy nebudu na svý děti tak hnusný/-á jako ty!“

Nejčastější slova, která používají puberťáci: PRUDIT - otravovat RAZIT - odejít ZEVLIT - bezdůvodně se povalovat ŠROTIT SE - učit se MRTĚ KRUTÝ - nejvyšší stupeň hustoty BENGA, CAJTI - policie LOSER - neschopný člověk LOWE - peníze ČÓROVAT- krást VYSMAHNI - vypadni 4

WTF - What the fuck DĚLAT DO NĚKOHO - snažit se s někým chodit TO NECHCEŠ - vyjádření něčeho, co se mi nelíbí OMG - Oh my god (O můj bože) Napsala: Anet Kirethová & Terka Dvořáková Obrázek: Google

Taky letí tablety, mobily, sluchátka, warcraft, drumstep a laser game a klávesové zkratky

Hudba, co letí Za poslední rok bylo vymyšleno mnoho nových stylů. Například DRUMSTEP, který vyniká krátkými basovými tóny, CHILLSTEP (většinou 45 – 80ti minutová skladba obsahující mnoho písní), GLITCHHOP, který má rychlý rytmus se skákavými tóny, nebo ELECTRO - to je ovlivněno použitím syntezátoru TR-808, tento styl se od 80. let až do dnešních dnů rozvětvil a rozvíjel do dalších hudebních směrů, jako např. Miami Bass, Electro Bass, Freestyle, Breakbeat.

Nejčastější klávesové zkratky: mmnt - moment ceky - počkej jj - ano nn - ne zdr - ahoj cs – ahoj (rozloučení) pp - pozdrav (pá pá)

Radim Dočkálek Obrázky: google

5

Tablety = počítače ve tvaru desky s dotykovou obrazovkou. Tablet má teď skoro každý, dokonce i některé dvouleté děti. Lidé ho používají hlavně místo mobilu nebo notebooku. Ale je to zařízení, z něhož se nedá volat ani psát SMS přátelům. Používá se především k hrám, k poslechu hudby nebo ukazování fotek.

Rozhovor s Adinou Markovou: Jak jsi získala tablet? Koupila jsem si ho sama. Proč jsi tablet chtěla? Protože jsem ho potřebovala, to je normální v téhle době. Kolik času trávíš na tabletu a co na něm děláš? Většinou jen o víkendech nebo večer, když nemám co dělat, hraju hry a dělám si věci do školy. Sluchátka: V dnešní době je velký výběr sluchátek od malých a už po velká „sluchadla“. Sluchátka má snad každý člověk na světě. Momentálně letí tak tzv. „beats sluchátka“. Vyrábí se v několika designech a velikostech. I TY bys je měl mít! ;) Text: Zuzka Dvořáková Obrázky: Google

Nokie? FOREVER! Jdu takhle venku za deštivého počasí směr město. Se svým „Iphonem“ v kapse. Když se podívám na hodiny, zjistím, že nestíhám. Začnu utíkat. V tu chvíli mě prostě nenapadlo, že by mi můj mobil mohl vypadnout! Celá udýchaná stojím na domluveném místě. Kamarádka nikde, a tak jí chci zavolat. Kde je mobil? NIKDE!! Nervozita začíná. Už i trochu slzím. Pomalu se vracím a prohledávám každý kout. Vtom šlápnu do kaluže a cítím pod nohou nějakou krabici, pěkně tvrdnou. Ohlédnu se, jestli někdo nejde, aby mě nezahlédl, jak pátrám v kaluži. Všude dobrý, a tak jdu na věc! Vytáhnu zablácenou ruku s mojí NOKIÍ! „Žiješ?“ Můj mobileček se celý rozsvítil a žil spokojeně dál! :D Tímto jsem si potvrdila, že Nokie se prostě zničit nedá! ;) Eliška Čumplová 6

Prime Laser Aréna Dne 31. 1. 2014 jsme navštívili Prime Laser Arénu, která se nachází v Jihlavě. Jelo nás osm. Já, Anet, Kuba, Patrik, Jirka, Honza, Petr a Martin. Objevily se menší komplikace s tím, abychom se všichni sešli, jelikož Mates měl zpoždění. Nakonec dorazili všichni. Šli jsme se převléknout do šatny. Určili jsme si herní módy, jméno, barvu a mohli jsme vtrhnout do arény, která byla tmavá a svítily v ní jen obrysy překážek a různě se pohybující světelné body. V místnosti se nacházel terč, do něhož jsme se mohli trefit a dostat za to plus 75 bodů. Někdy se naše vesta po zásahu do terče změnila na barvu vesty protivníka na tzv. „špiona“, nebo se naše pistole změnila na samopal. Na konci hry jsme dostali papírek s výsledky hry, které byly nečekané. I když je v aréně vše zabezpečeno, i tak jsme do sebe párkrát narazili nebo jsme upadli, jako třeba Honza. Důsledkem jeho pádu byly roztržené kraťasy. Laser Game je fantastická hra na odreagování a pro zábavu. Opravdu se nebudete nudit. My jsme hráli dvě hry pokaždé v jiných týmech a s jiným módem. Už teď plánujeme další výlet do Laser Arény. Co více dodat na závěr? Na tenhle den budu velice ráda vzpomínat. Bylo to skvělé!  Výsledky: Hráč 1. Terka 2. Elpato (Patrik) 3. Psycho (Jirka) 4. Skiller (Petr) 5. Kubino (Kuba) 6. Dumbass (Martin) 7. Anet 8. Malamut (Honza) Team 1. Team Green - Patrik a Kuba 2. Team Pink - Terka a Anet 3. Team Blue - Jirka a Martin 4. Team Red - Honza a Petr

Score 6350 5425 4975 4125 3875 3150 2500 2075 Score: 9300 8850 8125 6200

Ptáte se, co vůbec Laser Game je? Laser Game je moderní adrenalinová zábava pro 6 - 11 hráčů známá také pod názvem Laser tag. Jedná se o bezpečnou, naprosto bezbolestnou hru, která je vhodná pro všechny věkové kategorie. Jedinou podmínkou je, že si hráč musí obléknout vestu. Ta má nastavitelnou velikost, ale např. u dětí to znamená, že si do arény mohou přijít zahrát cca od 120 cm výšky. 7

Prime Laser Aréna je vybavena nejmodernější technologií, která je v současné době dostupná, a díky spolupráci s předním dodavatelem vybavení se můžete těšit na nejnovější technologie a průběžné upgrady. Cílem hry je (kromě zábavy a spousty adrenalinu) získat co největší počet bodů. Můžete hrát buď v týmech, nebo tzv. Deathmatch – tedy všichni proti všem. A věřte, že si užijete spoustu legrace.

Text: Terka Dvořáková Foto: Laser Game Jihlava

Počítačové hry, které „letí“ V poslední době se stal velice populární hrou World of Tanks. Tato hra nabízí velmi dobrý požitek z hraní a ihned vás vtáhne, jak název napovídá, do světa tanků.

Další hrou, která se už dlouhou dobu drží na žebříčku nejhranějších her, je samozřejmě World of Warcraft. Tato fantasy hra s RPG prvky je open world, to znamená v otevřeném světě. Náplní hry je plnit zadané úkoly a tím dostávat postavu do vyšších levelů.

Text a foto: Radim Dočkálek

8

Když létají facky… Chceme se s vámi podělit o jeden „úžasný“ příběh. Všechno začalo, když se dvě hlavní postavy – Mařenka a Růženka – začaly hádat. Už nebyly kamarádky. Mařenka a Růženka se hodně dlouho neměly rády, pomlouvaly se a navzájem jedna proti druhé poštvávaly ostatní. Ale pak nastal jeden výjimečný okamžik. Růženka si na pomoc vzala svou kamarádku Ladu a šly za Mařenkou. Lada vešla do Mařenčiny třídy a šla si s ní „pěkně“ popovídat. Růženka stála na chodbě a ze všeho měla strašnou legraci. Nejdříve padala celkem sprostá slova, ale pak to zašlo až moc daleko. Všichni Mařenčini kamarádi se nejdříve smáli, ale když šlo do tuhého, snažili se zabránit nejhoršímu – RVAČCE! Toho se všichni obávali. Lada se začala prát tak, že dala Mařence facku. V tu dobu i Růženka zbystřila a věděla, že to asi moc dobrý nápad nebyl, ale pořád to pro ni byla ohromná sranda. A tak se Mařenka a Lada začaly prát. Tahaly se za vlasy, dávaly si facky a strkaly do sebe. Všichni na ně křičeli: „Nechte toho!“ Ale ani jedna je nevnímala. Nakonec přestaly, protože Lada dostala rozum a šla pryč. Tahle válka trvala přibližně tři minuty a myslím si, že to byl pro Mařenku nejhorší zážitek ze základní školy. Od té doby jsou Mařenka s Ladou kamarádky, ale s Růženkou se pořád nenávidí. Tohle není vymyšlené, tenhle příběh se opravdu stal na NAŠÍ ZŠ!!. Nebudeme zveřejňovat jména kvůli holkám. Ale určitě se ve škole neperte. Mohli byste skončit jako nejmenovaný kluk z 8. třídy, který kvůli kravinkám se spolužáky musel na šití hlavy. A z toho plyne jenom jedna věc: ŠKOLA JE NEBEZPEČNÁ!! :D (Ale důležitá!) Nikol Jeklová a Maruš Čermáková CO LETĚLO… … ve 20. letech minulého století  pohodlné oblečení  zkracování sukní a účesů  místo rukávů - ramínka  zavržení korzetů  oblíbené barvy: hnědá, béžová, šedá … v 70. letech minulého století  disco a punk styl  afro účesy  zvonové kalhoty  obrovskou popularitu získává džínovina  vzniká společnost Microsoft CO POLETÍ v roce 2520 aneb jak nám to předpověděla kartářka Pepina     

jazyky, které přežijí: angličtina, španělština a čínština hitem bude průhledná doprava a elektronika lidé si budou cvičit auta jako psy bude velmi hustě osídlena planeta Mars zájezdy do vesmíru budou tak běžné jako dnešní výlety do Prahy 9

    

každý člověk bude vlastnit raketu lidstvo pochopí cenu knih - tablety budou propadákem zaniknou sporty = lidé budou tlustí jídlo bude v pilulkách země bude zavalena odpadky Vyhledaly: A. Havlíčková, B. Bradáčová, K. Čermáková, E. Boháčková

Když létají míče aneb Co letí na tělo Když jsem byla malá, chodila jsem každý čtvrtek s mamkou na volejbal. Jednou jsem vylezla na žebřiny a sledovala podání. Jedna holka dala pořádnou ránu, a to přímo mně do obličeje. Raději jsem dělala, že mi nic není, a snažila jsem se nebrečet. Pár slz mi vyteklo, ale že bych musela rychle běžet za maminkou, to zas ne. Teď, když dostanu třeba míčem do hlavy, už to ani tak nevnímám. Když jsme jednou jeli na volejbal do Humpolce, řekl nám rozhodčí, ať jdeme na podání. Jedna holka zrovna podávala a já jsem ten míč chtěla chytit. Jak jsem ho chytala, zrovna mně do obličeje vletěl jiný míč. Hrozně se mi zamotala hlava a musela jsem si jít lehnout ke zdi a dát nohy nahoru, aby se mi udělalo líp. Když jsme byly s Bárou Bradáčovou na Českém poháru za kraj Vysočina, tak nám při jednom zápase zase rozhodčí řekl, ať jdeme na podání. Jedna holka, která hraje i za Českou republiku, chtěla jedno podání přijmout a míč jí těsně před nohama spadl na zem, odrazil se a trefil ji do krku. Nemohla moc dýchat, a tak si musela jít sednout. Bára ke mně přiběhla a řekla mi: „Hele, když tak jdeš na blok ty.“ Já jsem totiž byla na účku. Nakonec to ta holka rozdýchala, takže mohla hrát. Já jsem zůstala na účku a Barča na střídačce. Dostali jste někdy míčem do těla nebo do hlavy?? Patnácti spolužákům, kterých jsem se ptala, se to stalo, nejčastěji při tělocviku.

Text: Kačka Kuníková Obrázek: Sabča Kanswohlová

10

Jak ten čas letí… 9. A *aneb jak šel čas a s ním i vzpomínky* V několika bodech bychom Vám chtěli představit náš kolektiv 9. A a vylíčit několik našich zážitků, které jsme za ty tři roky, co jsme spolu, prožili. Naše třída se skládá z 24 žáků. Naší třídní učitelkou je Jana Nováková.

Výlet v 6. třídě: Na náš první společný výlet s námi jeli naše třídní paní uč. Nováková a pan uč. Košina. Jedna dívka neměla spolunocležnici, proto musela spát v „učitelské“ chatce. Někteří jedinci se jí kvůli tomu smáli. Avšak v noci, když přišla bouřka, ti dotyční byli tak vystrašení, že do jedné chatky musela jít učitelka a další šli spát k té dívce a panu uč. Košinovi. Takže dotyčná nakonec spala se čtyřmi dívkami. L. Kliment, L. Fuitová, A. Kašíková Výlet v 7. třídě: V 7. třídě jsme jeli do Chotěboře. Holky se jako vždy na výletě pohádaly. Večer jsme seděli u ohně, opékali buřty a zpívali písničky. Domča nám k tomu hrála na kytaru. Užívali jsme si poslední výlet s Martinem a Richardem, kteří později odešli na gymnázium. Š. Křepelová, T. Dvořáková, D. Doubková Lyžařský výcvik: Na horách jsme zažili vtipnou příhodu, když si náš bývalý spolužák Martin sundal tričko, nasadil si Terezinu červenou podprsenku a postavil se k oknu. Chvíli poté přišla na pokoj paní uč. Bahounková. Ta se tomu zasmála, když jí kluci vysvětlili, že to byl Martin, a ne nějaká holka.

11

Z hodiny: Vzpomínek naší třídy je mnoho, ale vybrali jsme si jich jenom pár. Tak např. když si Radim v hodině VZ (výchova ke zdraví) svlékl košili a šel se paní učitelky zeptat, jestli by mohl na toaletu. Paní učitelka mu to dovolila a ještě dodala: „Jdi se oblíct, Radime! “ A tak Radim už po několikáté rozesmál celou třídu. :D P. Klíma, J. Kaplan, R. Dočkálek Názor na naši třídu: Naši třídu vyučuje mnoho učitelů. Některé máme raději a některé méně, ale snažíme se se všemi dobře vycházet. Pokud nás nějaký učitel překvapí nečekanou písemkou, začneme dělat „bordel“. Máme dobrý kolektiv, dokážeme si vždy poradit. Ale když vybíráme dárek pro paní učitelkou, rozhodují holky a poté se nás kluků zeptají na náš názor a jestli souhlasíme. Od první třídy, když jsme ještě byli rozděleni v áčku a béčku, jsme se neměli moc v oblibě. Od šesté třídy, kdy jsme se spojili v tento kolektiv, jsme se dobře a rychle skamarádili a jak jsem již zmínil, stal se z nás dobrý tým. Společně se snažíme udržovat naši třídu v přijatelném vzhledu. Myslím, že je na čase ukončit tuto práci. Jsem rád, že jsem zrovna v této třídě, protože zde mám spoustu kamarádů, a do jiné třídy bych nechtěl. anonym

Text: Terka Dvořáková Foto: p. uč. Z. Bužgová 12

Devítka je tu! Je to tady. Je to tady! Jsem v devítce, já už jsem deváťák! Asi každý z mého ročníku si tohle řekl. Všichni už jsme deváťáci, i když se tak necítíme. Máme občanku, podáváme přihlášku na střední, i když si vůbec nedokážeme představit, co budeme v životě dělat, kde budeme pracovat a někteří z nás ani neví, na kterou střední půjdou. Byli jsme v první třídě, každý z nás si ten okamžik pamatuje, a jako mávnutím ruky jsme v 9. třídě. Ale co teď? Říkáme si, jak se máme rádi, smějeme se spolu a teď, po devíti letech společného utrpení, smíchu, rozpaků a pláče, po tolika společných dnech se naše společné cesty rozpojí… Každý z nás si půjde svou vlastní cestou. Budeme patřit do nového kolektivu lidí a spolu už nebude těch pět dní v týdnu. Jak se zpívá: „Ale teď půjdem každý sám…“ Ale ne! My budeme stále držet při sobě! Pořád tu budeme jeden pro druhého. Pořád budeme „jeden za všechny, všichni za jednoho“! Akorát už to nebude tak vidět. Ale věřím, tedy vím, že každý z nás bude na základní školu vzpomínat pouze v kladném. BEZ NÁS ZDE BUDE NUDA. ELITA ODCHÁZÍ.

„Společně jsme přišli, společně odcházíme!“

13

9. B Devátá bé, TA devátá bé, známá jako největší průšviháři školy. Ano, možná nejsme nejhodnější třída, možná k nám učitelé nechtějí chodit učit. Ale my, my se s nimi s láskou smějeme, protože už víme, že i učitelé se umí smát a nejsou to jen „šprti“, kteří sedí pořád nad učebnicemi a knížkami, aby zkoumali tu svou vědu. Máme rádi, když nám řekne učitel příhodu ze života, která je k učivu a k tomu zábavná. Máme rádi učitele, kteří se umí smát. A myslím si, že i naši učitelé vědí, kteří to jsou. Dělat celé hodiny to stejné je nuda. Otevřete si učebnici, udělejte si z toho zápis, vypočítejte tohle cvičení, epika nebo lyrika? Ano, to všechno sem patří, ale co zábavné hodiny? Co hodiny, kde se učíme hrou. Sám Jan Ámos Komenský napsal knihu „Škola hrou“. Ne nadarmo se mu říkalo „učitel národů“. My, jako devátá bé, si přejeme víc hodin, kde se budeme učit S RADOSTÍ. Víme, že je těžké nás zabavit, ale víme, že to jde! A myslím, že teď mluvím za všechny. Prožili jsme spolu tolik krásných okamžiků, tolik smíchu. Nikdo nepochopí Méďu Brumdu a košík hub, naši třídní korbu alias odpalovače kaštanů „GOGA“ a spoustu dalších věcí. Jsem strašně ráda, že jsem v této třídě, protože úžasnější lidi ve své třídě nemohu mít. 

Kristýna Peřinová a Terka Pešáková

14

Vůbec nejlepší výlet Výlet v 6. třídě je pro pár žáků z dnešní 9. B nezapomenutelný. Možná pro všechny žáky, nevím, ale pro mě a pár mých kamarádů určitě. Za ty dva dny a jednu noc se toho stalo hrozně moc. Zkusím vám ty dny plné skvělých zážitků aspoň trochu přiblížit. Tento úžasný výlet jsme zažili ve Žďárských vrších pod dohledem paní učitelky Dagmar Bruknarové a Soni Dvořákové, kterým jsme dokonce mohli při jedné hře říkat křestními jmény, což pro nás byla senzace! Potom se jeden náš bývalý spolužák přiznal, že je z nás nejteplejší, což probudilo obrovskou vlnu nadšení. :D Anebo jak jsme dělali „kraviny“ na chatce, a když přišla paní učitelka na kontrolu, zaházeli jsme dvě nejmenované osoby peřinami a začali naoko hrát karty. Paní učitelka si ničeho nevšimla. :D Ale úplně nejlepší byla noc. Když už jsme usínaly, pověděla jsem holkám, že se určitě vzbudím o půlnoci. Nevěřily mi. A tak jsme normálně spaly až do chvíle, kdy se Kačka bouchla o stěnu do hlavy, začala se tomu smát a probudila Terku s Blaničkou. Já jsem však dál spala jako pařez. Pak se ale Terka přiblížila k mému uchu a zeptala se: „Spíš?“ Moje odpověď zněla: „Teď už ne!“ Zase velký výbuch smíchu. Někdo se zeptal, kolik je hodin. A když se Terka podívala, bylo 00:01! Jako bych jim neříkala, že se vzbudíme o půlnoci. :D Ale to mi nevěřily. Potom taky náš noční výlet na záchod, kdy ani jedna z nás nechtěla zůstat sama, protože jsme se bály. Tenhle výlet byl zkrátka nejúžasnější!!! Kristýna Peřinová

Taneční se blíží Polka, valčík, čača! „Smím prosit?“ „Nechtěl jsem Ti šlápnout na nohu, promiň.“ „Jak že se ten tanec tancuje? „Jak to bylo?“ Nový slovníček deváťáků! POZOR! Už od 25. února! Dvojice: Eliška Ř. - Domča P. Nikča Č. - Míra Č. Terka P. - Patrik D. Míša T. - Milan S. Kiki P. - Myšák, Káťa M. - Kuba V. Lůca F. - Mates D. Šarla V. - Štěpán S.

Běta K. - Vojta M. Áďa M. - Jirka V. Terka D. - Kuba F. Maruška Č .- Lukáš T. Ágnez P. - Filip P. Ann F. - Richard H. Anička R. - Matty M.

Domča D. - Radim D. Áďa K. - Láďa P. Niki J. - Petr K. Anet K. - Honza J. Sabka K. - Lukáš K. Šárka K. - Michal D. Ája M. – Jirka Š. a další

Terka Pešáková a Nikča Čumplová Obrázek: google

15

Malá velikost neboli Odhalení číslo 5! ,,Zavolejte stráže, zbláznilo se páže… Skřítkové, tesaři, vylezte z mechu. Hajný je lesa pán." ♫... Jenom klukům se povede vynalézt tanec „HopDubParkurStep". ANO, ANO! Asi takhle vypadalo tancování na maturáku 4S4, které nás samozřejmě bavilo, protože jsme pro každou zábavu, což každý ví! :D Ale asi v polovině tohoto mixu se jeden hoch, který tančil před námi, ohnul. Asi si zavazoval tkaničky, nebo co. A nejspíš (podle naše odhadu) mu byly jeho „tepláčky“ malé. Křup! Škrrr! A díra na zadku. A ten zadeček mu taky vylezl! Na maturitním plese se toho může stát mnoho, ale toto obvyklé není. :DD Jinak se maturitní ples vydařil, maturanti měli výborné předtančení, šerpování, půlnoční překvapení, vlastně vše. Gratulujeme a přejeme hodně štěstí u maturity!

Terka Pešáková a Nikča Čumplová

Díra ve zdi Asi každý na škole ví, že 9. B měla ve své třídě „černou díru“, tedy díru ve zdi. Asi každého napadne: „Cože? Díra ve zdi?!“. Asi všichni v „den prokopnuté zdi“ naši třídu navštívili. Samozřejmě i každý učitel přišel omrknout tu „malinkou dírku“. Ale co se nestalo. Stále mezi sebou soupeříme, kdo z nás někoho víc setře.

16

To se samozřejmě daří i v řadách učitelů. Jeden „takovej povedenej stěr“ vypustil z úst pan fyzikář. Když jsme byli kvůli interaktivní tabuli v 9. C a končili jsme zde, můj spolužák, který svým „karate“ prokopl zeď, hodil na zem papírek a pan fyzikář si toho všiml a řekl: „Prosím tě, seber to a radši si běž do SVÉ třídy prokopávat zeď.“ :D Ano, pobavil nás všechny. Děkujeme. Text a foto: Tereza Pešáková

Trochu opožděné, ale zajímavé: CO ZAJÍMAVÉHO DOSTALI K VÁNOCŮM UČITELÉ? p. uč.: Matulová - kosmetika, „tajná krabička“ Vaňková - kosmetika, mixér Dvořák - vaťák Kalábková – čtečka, obří číše S. Dvořáková - lyže, brusle Bužga - knihy Nečadová - rukavice na lyže Pospíšilová - knihy Hrubá - kniha Prázdné místo Lexa - obrázky od dcer Říhová - krabice na klobouky Bužgová - souprava keramických nožů Urbanová - batoh Richterová - knihy Bruknarová - trampolína Nováková - keramika od dcery Wasserbauer - squashová raketa, kniha o Polné od 8. C Košina - šála Prokešová - zájezd do lázní Kašíková - kosmetika J. Dvořáková - kosmetika Dufková - peněženka Kratochvílová - parfém, kafe Nejčastějším vánočním dárkem byly knihy a kosmetika. 17

A JAKÝ DÁREK NÁS NEJVÍCE PŘEKVAPIL??? Nejvíce se nám líbil dárek, který dostal p. uč. Kratochvíl. Pan učitel totiž dostal 2 lístky na PARTIČKU!

A CO JSME DOSTALY MY DĚTI? 2. STUPEŇ (nejčastější dárky): 1. tablet 2. mobil 3. oblečení 4. notebook 5. lyže

Zajímavé dárky (nejčastější dárky): fingerboard zaplacený lyžák elektrická knížka fondue televize

1. STUPEŇ (nejčastější dárky): 1. puzzle 2. hračky (plyšáci, panenky,…) 3. mobil, tablet 4. pastelky 5. autíčko na ovládání

Co nás překvapilo? Překvapilo nás, a zároveň i zklamalo, že děti na 1. stupni neumějí ani číst, ale přitom jedním z nejčastějších dárků byly mobily a tablety!!! Zjistily: A. Havlíčková, B. Bradáčová, K. Čermáková, E. Boháčková Obr.: Náťa Havlíčková

Kdo je kdo? Poznáte je?

I. Jako malá jsem s rodiči bydlela na vesnici u babičky. Byl to vlastně zemědělský statek, takže jsem si kdykoli mohla pohladit králíka nebo kozu, nakrmit prase nebo se napít čerstvého kravského mléka. Škola na vesnici téměř vždy znamená malotřídku, u nás se v jedné třídě učili prvňáci s druháky a třeťáky. Jenže pozor. My měli pana učitele (u nás se mu říkalo „pan řídící“) kutila. Takže třeba když se prvňáci učili číst či počítat, my psali diktát, jehož zadání pouštěl jeden z nás ostatním z magnetofonu (tehdy ještě tzv. kotoučáku“) do sluchátek. Vždycky čekal, až zvednutím ruky nahlásíme, že je věta dopsaná. 18

Když jsem chodila do třetí třídy, přestěhovali jsme se do nedalekého města a já začala chodit do „klasické“ školy. Z té naší vesnické jsem byla zvyklá, že se vše musí pečlivě plnit a že všichni jsme dobří kamarádi. A tak když jsem jako služba jednou ráno stála ve dveřích a kontrolovala, zda přicházející spolužáci mají čisté ruce a ostříhané nehty (to se tenkrát muselo), byla jsem rozhodnutá nic neošidit. „Líbo, ukaž ruce!“ rozkázala jsem přicházející spolužačce. Moc se jí nechtělo, takže jsem ji k tomu chtěla přinutit. Ale ouha – Libuška byla bojovnice a byla taky rychlejší. Než jsem se nadála, držela za ruku ona mě a… kousla mě do ní. Možná mě chtěla přesvědčit, že si taky vyčistila zuby. Dodnes, když se kvůli něčemu zlobím, si říkám, jestli mě tehdy nenakazila nevyléčitelnou vzteklinou.

II. Jako malá jsem byla poměrně svědomitá školačka, svoje nepříjemné příhody jsem zažívala spíše mimo školu a téměř vždy byly spojeny s mou neobratností. Jak se to projevovalo? Tak například do svých 15ti let jsem snad každé léto měla rozbitá kolena. Někdy jsem to stihla dokonce i dvakrát. S postupem času se situace zlepšila, kolena už tak často odřená nemívám, ale stejně raději nosím kalhoty. Není to vidět.

III. Na svých osm let strávených na „základce“ moc často nevzpomínám, zážitky ze střední a vysoké (a ze ZŠ Polná ) ji tak nějak zastínily. Přesto vám napíšu pár svých postřehů o tom, co tehdy bylo jinak. Ve třídě nás bylo třicet šest. Nebylo to lehké. Zlobili jsme poslední rok tak, že při výletě na Macochu na nás spoluobčané volali „ať už je ta zvěř ticho!“ Já jsem však byla spíš ta hodná. Trochu se mi to i vymstilo. Měla jsem celou základku jen jednu nejlepší kamarádku. Vřele Vám to NEDOPORUČUJI. V osmičce se na mě ze dne na den parádně vykašlala, což mě tehdy docela vzalo. Od té doby jsem už v životě kamarádila vždy s více lidmi, což mi vyhovuje dodnes. Dodnes i vinou ZŠ moc neumím zeměpis. Měli jsme na něj tehdy soudruha ředitele a ten byl často nepřítomen… doslova. Div, že se ve třídě nic nestalo! On i jiní kantoři mě taky často posílali na různé pochůzky do města – cukrárna, lékárna, textil 19

a tak… dnes zcela nemyslitelné!!! A ještě jedna zajímavost: základku jsem opouštěla ve věku 13ti let a deseti měsíců (tehdy se chodilo z osmičky), takže někteří naši deváťáci jsou proti tomu tak trochu „senioři“, že!!  Nejvíc ze všeho však dodnes vzpomínám na pana třídního učitele Štěpánka, který nás učil těsně před svým odchodem do důchodu a díky němuž dodnes sypu letopočty z dějepisu z rukávu. Voněl vodou po holení, byl to pravý gentleman, ale uměl se i spravedlivě rozčílit. Vidím ho v duchu, jak kráčí pomalou chůzí v čele našeho pěšího výletu kdesi na Žďársku. Jdeme v lijáku v pláštěnkách, ještě teď si vybavuji, jak mi čvachtá mokrý molitan v teniskách… ale přesto necítím žádnou zlost a dlouhé hodiny vesele tlachám v lese něco s kámoškou… Tehdy jsme se opravdu neptali „kolik ještě?“, ale „kolik UŽ jsme ušli?“! S panem učitelem jsem donedávna udržovala korespondenci (jistě mu bude už 90 let). Dal mi mnoho cenných, moudrých rad. Jedna z nich zní: „… a s hlupákem se nehádat.“ Tak se snažím…  Jména tří učitelek najdete na poslední stránce.

A teď zpátky k současnosti Demosthena máme „v kapse“! Je 8:25. Budova „B” se začíná plnit dětmi a učiteli. Tonda, paní učitelka Říhová a já sedíme na pohovce. V 8:30 začíná registrace. Nahlašuji své jméno a školu. Hned na uvítanou dostáváme tričko. Už se trochu začínám klepat. Členka poroty, paní Adámková, mi říká: „Opravdu sem patříš? A kolik ti je let?” Všichni se posadíme a posloucháme. Paní Adámková představuje porotu. Máme se postavit do půlkruhu a něco o sobě říct. Je zajímavé, jak porota začíná sledovat všechny chyby, které jsme udělali. Čísla pořadí jsme si na začátku vylosovali. Tonda jde dvacátý pátý, já devátá. Těch osm dětí, které jdou přede mnou, příběh říkají snad celou věčnost. „Barbora Vlková, slečna Barbora Vlková!” Jdu před porotu. Naposledy se nadechnu. Spustím svůj příběh. Mám kašel, takže se mi špatně mluví. Dokončuji příběh. Jdu si sednout. Paní učitelka se na mě usmívá. U čísla dvacet je krátká přestávka. Musím se nasvačit, protože mám hrozný hlad. Konec přestávky. Další lidé, kteří mluví, mají velice zajímavé příběhy. Jedna holka mluvila o svém klukovi, který umřel na leukemii. Číslo 25. Tonda jde. Myslím, že zažívá stejný stres jako já. Konečně poslední číslo. Probíhá půlhodinová přestávka na vyhodnocení. Jdeme se projít. Půlhodina uteče jako voda. Vracíme se do budovy „B” do 3. patra, dveře 16. Začínají od nejnižší kategorie. „Okres Jihlava, 1. místo, Barbora Vlková!” Myslím, že omdlím. Já jsem první!! „A jdeme do vyšší kategorie. Druhé místo obsadil mladý pán Antonín Matoušek!” Celou soutěž jsem si užila. Bavilo mě to. Postupuji do krajského kola, ale myslím, že mi 1. místo v regionálním kole stačí. =D Barbora Vlková

20

Výherci luštění z minulého čísla budova Komenského: budova Poděbradova: Jan Gregar 3. A Tereza Otisková 6. B Eliška Hubertová 4. A Pham Thi Houng 6. B Simona Syrovátková 3. B Michal Vondrák 5. C Ondřej Vytlačil 3. B Katrin Šturcová 6. B Lucie Roučová 2. B Filip Nepraš 6. A Natálie Zábojová 2. B

S H O T E L V m

L O S K T O O E

O S O S E V L L

V T p O C E V O

O L O V O C O P

O L E J O O L O

K F L O G M O P

O V O C E s M Ó

SLOVO, OLOVO, OCET, LOS, HOST, OKO, OVOCE, EGO, OLEJ, VOSK, HOTEL, LOVEC, COP, POP, GOLF, COM, MOP, MOLO, VOLVO, POLE, SOS

TAJENKA: __ořád __a__é __ Uvádějte na lístcích s řešením jméno, příjmení a třídu!!

21

KŘÍŽOVKA

1

1) SLADKÝ ŽLUTÝ VÝROBEK OD VČEL 2) MLÉČNÝ VÝROBEK, KTERÝ SE MAŽE NA CHLEBA 3) BÍLÝ, ZDRAVÝ NÁPOJ 4) SMRTÍCÍ NÁPOJ 5) STŘEDOVĚKÁ PEVNOST 6) ZEMSKÝ ……… TO NAPOHLED 7) STROMY SE TĚŽÍ PRO ……………. 8) ALKOHOLICKÝ NÁPOJ

2

3

4

9) CHROCHTAJÍCÍ ZVÍŘE 10) JABLKO, HRUŠKA A ŠVESTKA JSOU …………… 11) JAK SE JMENUJE OSOBA S KOSOU V RUCE 12) SMRKOVÝ, BOROVÝ, DUBOVÝ ……… 13) CIHLY SE DĚLAJÍ Z ………… 14) S MIKULÁŠEM CHODÍ ………… 15) KRÁL ZVÍŘAT 16) ZVÍŘE PRO RYTÍŘE JMENUJE SE ……… TAJENKA: ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___ ___

5

6

7

8

9

11

12

13

14

15

Připravil: Jakub Koumar

16

22

Další důležité informace Sbírka na psí útulek v Polné Stejně jako v předešlých letech, i letos proběhne sbírka na opuštěné pejsky, jenže tentokrát už v měsíci březnu (termín upřesníme na plakátech a v hlášení školním rozhlasu). Vybíráme granule, piškoty a další potraviny pro psy nebo peníze. Jako součást této akce jsme se rozhodli uskutečnit soutěž pro děti ZŠ Poděbradova. Namalujte svého pejska nebo jiného domácího mazlíčka (pokud nemáte žádného, klidně si nějakého představte, třeba takového, jehož byste chtěli mít), napište jeho jméno a obrázek se svým jménem a třídou odevzdejte třídnímu učiteli. Vybrané obrázky vyhodnotí porota složená z členů redakční rady a učitelů VV. Obrázky musí být výrazné, obrysy obtažené tmavou tužkou, aby vytištěné v časopise vypadaly hezky. Sedm vítězných obrázků uveřejníme v příštím čísle Školního poslíčka a autoři budou odměněni. Pokud rádi píšete příběhy nebo básničky a zažili jste se svými zvířecími přáteli něco legračního nebo zajímavého, podělte se s námi o svůj příběh. Pěkné práce oceníme a zveřejníme. Příští číslo Školního poslíčka totiž bude mít podtitul: Láska je láska (vyjde totiž na začátku května) a bude nejen o lásce lidské, ale taky o lásce psí, o lásce ke zvířatům, k přírodě, k rodičům apod.

Informace ředitele školy Na žákovské radě školy vznesli zástupci tříd dotaz, proč školní časopis nemůžeme vydávat v barevném provedení. Odpověď ředitele školy: Nelze vzhledem k vysokým nákladům – 10 000 Kč na jedno vydání časopisu. Jeden časopis by se pak musel prodávat za 50 Kč. 23

Na konci února přibudou do žákovské knihovny nové knihy a komiksy zhruba v hodnotě 9 000 Kč (8 000 Kč z fondu EU, 1 000 Kč za peníze z prodeje časopisu). Přijďte se podívat, třeba si něco vyberete! Zd. Bužgová

Učitelé na fotografiích: I. – J. Kalábková, II. - D. Bruknarová, III. – J. Nováková

S úsměvem se s vámi loučí redakční rada: Terka Dvořáková 9. A Nikol Jeklová 9. A Marie Čermáková 9. A Anet Kirethová 9. A Radim Dočkálek 9. A Terka Pešáková 9. B Kikča Peřinová 9. B Aneta Havlíčková 7. A Eva Boháčková 7. A

Bára Bradáčová 7. A Kačka Čermáková 7. A Kačka Kuníková 7. B Eliška Čumplová 6. A Zuzka Dvořáková 6. A Barča Vlková 6. B Jakub Koumar 8. B Sabča Kanswohlová 9. A

Vydáno 14. 2 2014 na ZŠ Polná Jazyková kontrola Zd. Bužgová, J. Kalábková Obrázek na titulní straně: Katrin Šturcová a Sabča Kanswohlová

24