Ve Švýcarsku je kvalitní péče, dostatek ošetřovatelských a zdravotnických týmů a hlavně vše určující finance
V září letošního roku jsme realizovali tematický pobytový zájezd v domech seniorů a v nemocnic i ve Švýcarsku, konkrétně ve městech Bernu, Zürichu a jejich okolí. Zájezd byl podpořen společností Senevita a Senecura, která jednotlivá zařízení vlastní a na území Švýcarska provozuje a hlavní výborem školy -SRP. Jednalo se o 20 zúčastněných žáků ze všech studijních oborů, největší zastoupení bylo zdravotnických asistentů. Velmi náročný odborný program zahrnoval návštěvy jednotlivých domů seniorů v dopoledních i odpoledních hodinách, pro srovnání s ošetřovatelskou péči, kterou poskytují švýcarské nemocnice jsme navštívili i špičkové nemocniční zařízení Lindenhofspital v Bernu a z oblasti vzdělávání jsme působili ve Zdravotnické škole při uvedené nemocnici . Vedle velmi vstřícného přivítání se nám dostalo i podrobných prezentací a exkurzí, které si naši švýcarští kolegové pro nás připravili. V neposlední řadě nás provedli i historickým okolím těchto zařízení, ve městečku Murtenu zajistili i profesionálního průvodce. Z hlediska poskytované ošetřovatelské péče v domech seniorů, kde je samostatné bydlení i oddělení ošetřovatelských lůžek, převažuje aktivní spolupráce klienta na léčebném procesu, maximální aktivizace klientů v celodenním programu, vybavení na velmi vysoké finanční úrovni, personál vedený jednoznačně k prosociálnímu chování. V nemocničním zařízení, které je ošetřovatelsky obdobou domů pro seniory, využívají převážně ošetřovatelských modelů Gordonové a Roperové. Výuka odpovídá vzdělávání v Německu, tedy dochází k jisté transformaci v této oblasti, je charakterizováno blokovou výukou, pro odbornou praxi jsou využíváni mentoři, kteří žáky vedou v rámci 1 dne v týdnu i v učebně, kde dochází k samostatného opakování, prohlubování učiva a podpoře kritického myšlení a aktivní spolupráce studentů. Velmi zajímavý pobyt ve Švýcarsku nás utvrdil ve správné koncepci českého ošetřovatelství na straně jedné, ale o velmi omezených našich finančních možnostech na straně druhé. Jednoznačně byl velmi přínosný všem zúčastněným studentům z hlediska získaných odborných informací a zkušeností včetně jejich jazykových předpokladů a možností.
Mgr. Zuzana Pohlová
Účastníci pobytu ve Švýcarsku absolvovali bohatý program: V Bernu se uskutečnila návštěva vily seniorů Grüneck a Curychu rezidence Nordlicht. V městečku Muri nese zařízení hotelového typu název Multengut, v Brünnen u Bernu bylo nazváno Westside, v městě Aarau Senevita Gais a v Burgendorfu je to Senevita Burdlef. Velký dojem na zúčastněné udělala návštěva špičkové soukromé nemocnice Lindenhofspital v Bernu a v jejím areálu situované zdravotnické školy Lindenhofschule.
A nyní uvádíme postřehy studentů: Odborný pobyt ve Švýcarsku byl zaměřen na návštěvu zařízení společnosti Senevita. Tato společnost se snaží svým klientům co nejvíce zpříjemnit stáří. Ubytováni jsou v moderních domech s možností vybavení bytu či pokoje vlastním nábytkem. To se mi opravdu moc líbí, senioři mají pocit bezpečí s věcmi, které jim připomínají domov. Nejen návštěvy zařízení a nemocnice mě zaujaly, ale i procházka po malebném městečku Thun u jezera nad kterým se tyčí zasněžené Alpy. Karolína Bokorová Nejvíc se mi líbilo, jakou mají přírodu. Je tam také čisto, žádné papírky na zemi, ani nedopalky od cigaret. Také se mi líbila městečka, která jsme s nadšením obdivovali. Nejhorší jsou tady pro nás asi ceny. Všichni se k nám chovali pohostinně a přátelsky, odnáším si jen ty nejlepší zážitky. Plesslová Michaela Švýcarsko mě zaujalo postojem k seniorům. V České republice seniory znám jako lidi co stojí brzy ráno před Kauflandem. Odmítají jít do domova důchodců, vysedávají v parcích. Společenské prostředí u nás často není vyhovující pro starší občany. Mládež na ně dělá podvody, krade jim peníze a někdy dojde i k násilí. Ve Švýcarsku mají k seniorům úctu a snaží se jim co nejvíce vyhovět. Nemyslím si, že se to liší technikou, ale postojem zdravotníků k seniorům. Kristína Fráňová Návštěva v Senevita Burdlef ve městě Burgdorf udělala na mě největší dojem. V areálu bylo na 62 bytů a 80 ošetřovatelských lůžek. Soběstační pacienti si vše dělají sami a o nesoběstačné pečují ošetřovatelky a sestřičky. Každý pacient má svého doktora na kterého je zvyklý. Společenská místnost je nezbytnou součástí každého zařízení pro seniory a současně jsou tu i prostory, kde cvičí jemnou motoriku a trénují paměť. Kolem domů mají lavičky a jezírka s rybičkami a na zahradě chovají králíky. A canisterapie tu osvědčeně pomáhá. Libuše Nemergutová Hodnocení soběstačnosti je jiné než v Čechách, osoby s postižením jsou posuzovány ve 12 stupních postižení, zatímco u nás je rozlišení do čtyř stupňů. Domnívám se, že to švýcarské rozřazení může více zachytit stav a potřeby osob s handicapem. Filip Römer
Pro mne osobně byl celý pobyt ve Švýcarsku jeden velký zážitek. Samozřejmě oceňuji návštěvu veškerých zařízení společnosti Senevita, nemocnice i školy. Přesto však se mi nejvíce líbila celková pohoda a nálada pobytu. Navštívili jsme mnoho zajímavých a krásných míst, jako například historické hradby města Murten, i přesto, že někteří účastníci je pozorovali jen z povzdálí, nebudu jmenovat. Dále bych vyzvednul bernské kašny, je jich na stovku. Nezapomenutelný byl také poměrně příkrý sestup lesem k řece Aarau v Bernu, pro někoho možná nebezpečný. Samozřejmě bych zároveň vyzdvihl Mgr. Vaňurovou za to, že tento pobyt zajistila a stejně tak celý pedagogický dozor Mgr. Dukovou a Mgr. Pohlovou bez nichž by tento výjezd nebyl ani z poloviny tak zábavný a zajímavý. Míša Šimčík Posledních několik měsíců jsem značně pochybovala o tom, zda jsem si vybrala své budoucí povolání správně a také zda mám na to být dobrá zdravotní sestra. Když už mám pomáhat lidem, chci svou práci vykonávat dobře nebo vůbec. Žádná jiná možnost pro mě není přijatelná. Pochybnosti se hromadily v mé hlavě a tak když přišla nabídka odborného pobytu ve Švýcarsku, neváhala jsem. A musím říci, že jsem byla nejen utvrzena, nýbrž i nakopnuta. Vše se odehrálo po příjezdu do rezidence Senevita Beaulieu ve městě Murten, které mě mimochodem naprosto okouzlilo. Díky své zálibě ve fotografování jsem oslovila zdejšího seniora, který se choval velmi přátelsky. Nejdříve mě překvapil, když odcházel do svého bytu s tím, že přijde hned zpět… Následně mi vyrazil dech a vehnal slzy do očí, když se po chvíli vrátil s krásnou foukací harmonikou a pronesl: “Teď vám zahraju jednu píseň, krásnou píseň pro krásnou dívku“! A začal opravdu hrát. Nejen, že si tu píseň pamatoval, ačkoliv mu bylo již přes 90 let, ale zvládl ji i udýchat a pořád přidával. Jeho modrošedé oči sice hleděly do prázdna, ale konečky prstů věděly přesně, kam patří, aby hrál líbivou melodii. Ačkoliv žil již několik let sám, neboť jeho milovaná žena zemřela, gentlemana v sobě rozhodně nezapřel a mě si zcela získal. Nevědomky mi pomohl ujasnit si, jakou se vydat životní cestou a zároveň mě přivedl ke zjištění, že chci být opravdu dobrá a udělám pro to maximum, vím, že to všechno má svůj hluboký smysl. Lucie Bulková Zážitků mám z cesty celkem hodně. Patří mezi ně i každodenní sezení a vyprávění nebo shrnutí dne. V zařízeních společnosti Senevita se mi líbil systém přípravy léků. Připravují je velmi pečlivě a týden dopředu. Jaroslava Kucziaková Švýcarsko je malá „zelená“ země, plná malých aut a i domy mi připadají nízké. Lidé si váží života, svého okolí a starají se o sebe. Jídlo mají poněkud zvláštně nasládlé, bohaté na zeleninu. Líbila se mi spousta kašen a fontán s průzračnou ledovou vodou. Město Bern je plné dlažebních kostek a to má svůj půvab. Živí medvědi, symbol města Bernu, u průzračné namodralé řeky tekoucí z hor, mě velmi zaujali. Lidé kolem nás byli milí a příjemní Andrea Kuntová
Nejlepší zážitek z odborného pobytu ve Švýcarsku.
6. 9. 2011 Setkání nás účastníků odborného pobytu ve Švýcarsku proběhlo s delegací z Prahy a Vídně po skvělém obědě a naplnilo všechny zúčastněné pozitivní energií. Nejprve jsme pozdravili naší paní ředitelku - PhDr. Ivanku Kohoutovou, Ph.D., která nás v krátkém proslovu informovala ohledně oficiální delegace a našeho pobytu ve Švýcarsku. Současně představila všechny členy delegace, zapózovali jsme před objektivy a rozjeli se dle stanoveného programu . 8. 9. 2011 Návštěva nemocnice Lindenhofspital a školy Lindenhofschule (Linden - lípa, znak nemocnice od roku 1909 a školy od roku 1899. Nemocnice, po jejímž areálu jsme byli provedeni, patří mezi nejmodernější soukromé kliniky na světě. Dochází zde k neustálým úpravám budovy kliniky. Je to z důvodu zkvalitňování péče o pacienta. Mají velký počet zaměstnanců (přes 1300), ale podle slov průvodkyně se celé Švýcarsko potýká s nedostatkem zdravotníků. V roce 2000, tedy v době, kdy zde ještě probíhala středoškolská výuka, dokončilo studium na Lindenhofschule 5000 studentů. Od roku 2007 se vyučuje pouze formou nástavbových pomaturitních kurzů a seminářů pro zdravotnický personál. Kurzy jsou velmi kvalitní a většina z nich je hrazená státem. I přes mnoho výhod studia ve Švýcarsku se tato země paradoxně potýká se stále větším problémem nedostatkem studentů zdravotnických disciplín. Ve třídě se nachází nanejvýš 12 studentů, z nichž ne všichni kurz dokončí. V ukázkové třídě jsme shlédli velmi stručnou prezentaci o historii školy a nemocnice (Lindenhofspital und Lindenhofschule). Byli jsme také obeznámeni se systémem vzdělávání ve Švýcarsku. Po společném obědě s personálem nemocnice jsme se vyfotografovali před nemocnicí a poté i před školou. Následně jsme prošli několik pater školy, nahlédli do několika odborných učeben a vyzkoušeli jsme si e-learning v učebně informatiky. E-learning je novým stylem výuky, jež je některými zeměmi podporován ve všech školách. Je tvořen specifickým stylem výuky - žáci shlédnou videa pod dohledem mentora, jenž jim vše srozumitelné vysvětlí a ukáže. Poté je nechá dvě hodiny samostatně pracovat a příští čtyři dny mají možnost nově nabyté znalosti vyzkoušet v praxi v nemocnici. Pátý den mají možnost znovu konzultace s mentorem, popřípadě znovu shlédnout video. Tento typ výuky se velmi osvědčil, protože je plně v elektronické podobě a není-li žák přítomen ve škole, videa jsou dostupná na stránkách školy. Na mentora je též možné obrátit se pomocí e-mailu. Naše návštěva jediné kliniky, jež jsme ve Švýcarsku navštívili, byla zakončena zástupcem společnosti Senevita, jejíž zařízení jsme celý týden navštěvovali a drobným darem se znakem lípy.
10. 9. 2011 Výlet do botanické zahrady a zahrady růží v Bernu. V kavárně v centru města Bern jsme nechali zbytek výpravy napospas svému osudu. Setkali jsme se s nimi až večer v ubytovně pro mladistvé (Jugenherberge), kdy jsme již byli na pokraji sil. Vyrazili jsme v počtu čtyř v čele s Mgr. Vaňurovou, dále Jaruška, Kristýna a já hledat nejprve botanickou zahradu. Bylo to ve 14 hodin, zavelel jsem odchod, ale bohužel opačným směrem. Vzápětí jsme však byli vyvedeni z omylu jednou laskavou paní s kočárkem. Poslala nás správným směrem, tedy do pravého srdce Bernu. Nejprve jsme přešli po krásném moderním mostě, který vedl přes křišťálově modrou řeku Aaren. Město v této části tvořily kanceláře, hotely, kašny a rozlehlé parky. Po čtvrthodině v žáru slunce jsme vyšli na kopec, na němž byla křižovatka. Napravo byla zahrada růží a nalevo botanická zahrada. Vydali jsme se nejprve k botanické zahradě, ale abychom nebloudili, museli jsme se zeptat kudy dál. Po půltuctu cizinců, kteří nám poradit nemohli, se k nám nachomýtnul domorodý Švýcar, jež nám velmi energicky poradil, jak se do zahrady dostat. Z kopce neustále dolů a první zatáčkou doleva. Tam nám paní s dětmi poradila pokračovat stále dolů. Po necelé minutě jsme již viděli velkou ceduli Botanischer Garten a parkoviště kol pro návštěvníky. Odtud jsme se přes několik vědeckých budov a sídlo univerzity dostali ke skleníkům. Vstup byl zdarma a bylo zde relativně prázdno. Vzhledem k vysoké teplotě vzduchu jsme se ve skleníku cítili jako na poušti. Skleníků bylo 6 a byly obrovské. Flora v nich byla velmi rozmanitá. Od horských rostlin po tropické sukulenty a masožravé rostliny. V jednom byli i dočasně ubytováni obrovští motýli. O něco níže byl otevřený dům hmyzu (hmyz se volně pohyboval po areálu). Zahrada se svažovala až ke břehu řeky, kde bylo možno plavat. Zde se nacházel blatouchy pokrytý rybník uprostřed s bronzovou sochou chlapce, jenž v rukou třímal záhadný bronzový předmět kulovitého a protáhlého tvaru. Cestou nazpět jsme se k mostu vraceli pár kilometrů podél břehu řeky Aaren a došli jsme až ke známým Bärengraben (medvědí jámy - výběh pro medvědí rodinku, město Bern má medvěda ve znaku). Zahradu růží jsme našli na kopci nad výběhem, dost pravděpodobně na nejvyšším místě v Bernu. Vypadá jako rozsáhlá stromová alej s rybníkem a dech beroucím výhledem na město Bern a Alpy. Zahrada se sestávala i z mnoha rozličných druhů květin. Zmoženi celodenním nepolevujícím vedrem a dlouhou cestou napříč městem jsme se doplahočili do ubytovny až večer, tak akorát na večeři.
Volodimir Kravchuk
