ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
5/06
CO JE LEPŠÍ NEŽ ŽIVOT Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem. Žalm 63,2-4
V
ždycky mně znovu překvapí, když čtu nebo slyším vyjádření, že něco je lepšího než život. Jsou lidé, kteří to neřeknou přímo, ale poví, že by už raději zemřeli, takže pro ně je smrt lepší než život. Tady myslím na stařičkou sestru Marii. Smrt pro ni byla skutečným vysvobozením z nedůstojného močí nasáklého prostředí domova důchodců kdesi v lesích daleko od vlastní rodiny, která se jí zbavila jako nadbytečné zátěže. Myslet ale mohu třeba na sestru Růženku, pro kterou není nic tak cenného jako to, že má domov v nebesích, kam se nadšeně těší, horlivě připravuje a lituje, že si ji Pán ještě k sobě nevzal. Takže nebe je lepší než život na zemi. Otevřu-li Písmo, nacházím lidi typu Jóba, pro které je lepší nic a neexistence nežli bolestivá forma života, kterou musejí snášet.
V poslední době mě tvrzením, že něco je lepšího než život, zaujal francouzský režisér slavného filmu Muž a žena, Claude Lelouch. Prohlásil, že film je lepší než život. Na dotaz, jak to myslel, pověděl něco v tom smyslu, že život je příliš složitý a nevypočitatelný, kdežto film si může vytvořit, jak chce a dát do něj, co sám uzná za vhodné. Jeho odpověď se stala srozumitelnou i díky tomu, jak hovořil o svých pěti sňatcích a sedmi dětech, které z těchto manželství vzešly. Život byl a je pro něj asi opravdu velmi složitý a komplikovaný, nevyrovná se mu svou nepředvídatelností ani jeden z jeho nejslavnějších filmů. Král David to ale neměl o nic jednodušší než Claude Lelouch. Manželek a žen měl v harému nepočítaně, dětí jako smetí, ale jeho výrok na adresu života zněl poněkud jinak. Pro krále Davida bylo lepší Boží milosrdenství než život. O čemž čteme v žalmu, který je jakousi reminiscencí na situaci, kdy David utíkal před Saulem, šlo mu o život a skrýval se v poušti. Pustíme-li si Davidův „film“ až do konce, jsme svědky nejen slavných vrcholů, korunovace a vítězství, ale také otřesných situací, kde nechybí potoky prolité krve, nevěra, lži, vražda, znásilnění ve vlastní rodině, vzpoura, útěk a nakonec stáří, kdy se už nedokázal pro slabý oběh krve zahřát. Claude Lelouch dává do svých romancí vysokou profesionalitu. Byl poctěn mnoha cenami, nechybí mu Zlatá palma z Cannes ani dva pověstné Oscary. Vytváří svým hrdinům
2 a jejich příběhům pozoruhodné zápletky. Dává jim prožívat sblížení, v milostných dramatech však jeho hrdinové musejí prožívat neschopnost plně se poddat svým citům, takže se pohybují mezi smutkem a rozkoší, utrpením a nadějí. Všechno se točí kolem tématu lásky, kde také nechybí nevěry, vraždy, sebevraždy a jen pro některé happyend. Zaznamenat můžeme pozoruhodnou shodu ve vyjádřeních všech výše zmíněných lidí, že totiž skutečně existuje něco lepšího, nežli je život sám. Ten život, který bývá tolik bolavý a nepřehledný. Pro někoho je to smrt, pro jiného nebe, pro dalšího nicota a ještě pro dalšího dílo jeho vlastní invence. Král David pochopil, že nade všecko je Boží milosrdenství. S velikým porozuměním se s ním ztotožňuji, ale možná že teď v květnu mnozí z nás spíše řeknou, že lepší než život je láska. Bronislav Matulík
PŘÍBĚH MANŽELŮ GRAUMANNOVÝCH Před nedávnem náš sbor opět navštívili Tom a Caroline Graumannovi. Možná si ještě vzpomeneme, že u nás byli v listopadu 2002. Bylo pěkné se s nimi znovu setkat. Tom v sobotu 8. 4. pořídil několik fotografií z našeho zpívání na Smíchově a o den později vydal svědectví v Mokropsech o tom, jak ho Pán Bůh dvakrát v životě zachránil. Nejprve skrze Nicholase Wintona a potom skrze Ježíše Krista. Caroline je vyloženě misijní a mateřský typ a tak ve stejnou neděli navštívila smíchovskou besídku, kde učila děti zpívat písničku. Jejich příběhy jsou tak silné, že stojí za uveřejnění a připomenutí. Tom Narodil jsem se v Brně. Když mi bylo osm let, rodiče mě před Hitlerem poslali do Skotska jako židovského utečence. Jsem jedno z dětí Nicholase Wintona. Jel jsem posledním vlakem z Prahy, který nacisti dovolili odbavit. Pak začala druhá světová válka. Můj bratr, který pro nemoc se mnou nejel, skončil s celou rodinou v koncentračním táboře. Nikdo se nevrátil. Ve Skotsku jsem žil u slečny Korsonové, učitelky v misijní škole, která mě pozvala do svého domu, abych u ní zůstal. Tam jsem se naučil anglicky a zapomněl česky. Odejít do Izraele nebylo možné. Od učitele z blízké vesnice, Hudsona Pope, jsem poprvé uslyšel o Pánu Ježíši Kristu, který zemřel za moje hříchy na kříži. Slyšel jsem, že Pán Ježíš k sobě zve všechny dívky i chlapce a že kdo k němu přijde, nebude odmítnut. Řekl jsem tehdy: „Ježíši, vejdi do mého srdce!“ Evangelista mi k tomu řekl: „Abys rostl, potřebuješ číst Bibli každý den.“ Začal jsem tedy číst a nepřestal. O pár let později Jakub Slater začal pořádat shromáždění pro mládež. Tam se mi dostalo dobrého biblického učení. Jednou v pátek jsem byl požádán, abych pověděl na nedělním večerním shromáždění své svědectví. Souhlasil jsem, ale s obavami. Večer na to misionář hovořil o své práci v Africe. Šel jsem domů a četl: „Posvěť mi všeho prvorozeného.“ (Ex 13,2) Věděl jsem, že jsem prvorozený z židovské rodiny. Díky tomu, že jsem šel do Skotska, mohl jsem uvěřit ve svých devíti letech v Pána Ježíše a prožít znovuzrození. Při čtení tohoto verše jsem pocítil, že mne Pán Bůh volá, abych se stal misionářem. Školil jsem se proto následně na zdravotníka v Glasgowě na biblické škole, kde jsem mohl slyšet vyprávění mnoha a mnoha misionářů. Rozhodl jsem se, že se domů do Československa nevrátím. Důvod byl jasný - komunismus. Naopak, dospěl
3 jsem k tomu, že chci zvěstovat evangelium podobně jako apoštol Pavel na místech, kde dosud nebylo jméno Kristovo vysloveno. Uslyšel jsem o lidech na ostrově Mindoro. Při četbě Izajáše 30,21: „Toto je cesta, jděte po ní,“ jsem si byl jist, že Bůh chce, abych šel na Filipíny. Začal jsem se tudíž učit Tagalovsky a následně odešel konat misionářskou práci do džungle. Pracoval jsem v misíjní organizaci Overseas misionary fellowship. Na Mindoře jsem potkal Caroline. Oddáni jsme byli v džungli v místním kostele. Po osmi letech jsme odešli do USA. Toužili jsme po tom mít děti, ale nešlo to. Adoptovali jsme proto dvě, Tima a Lynn a chtěli se hned vrátit zpět na Filipíny. Nebylo nám to však umožněno. Přestože lékaři tvrdili, že nebudeme mít nikdy své děti, týden před tím než měli Tim a Lynn první narozeniny, narodil se nám Dan a o dva roky později Paul. Půl roku poté jsem vážně onemocněl. Nebylo pro mne snadné znovu se učit chodit, mluvit i psát. Trvalo to tři dlouhé roky. Nakonec jsem se ale mohl stát ještě i absolventem vysoké školy na Denverském semináři. V roce 1993 jsem se připojil k Education for Democracy (Vzdělání pro demokracii) a rozhodl se, že se vrátím zpět do země svých předků. Slíbili mně, že budu učit blízko Brna. Tak jsem se dostal do školy Labyrint v Trutnově. Nyní učíme na školách v Kolíně. Pomáháme studentům v angličtině, ale náš hlavní cíl není výuka jazyku. Hlavním úkolem je přivádět lidi ke spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista. Tom Caroline Rodiče emigrovali do USA z Norska, takže i můj původ je v Evropě. Naše rodina patřila k formálním lutheránům, kteří navštěvovali kostel jedině o vánocích, velikonocích a výjimečně když se konaly bohoslužby v norštině. Výrazný zlom nastal (alespoň u mé matky), když jsem v pěti letech vážně onemocněla. Ztratila jsem všechny vlasy a lékaři sdělili rodičům obavu, že nevědí, zda nemoc zvládnu. Matka se úpěnlivě modlila k Bohu a slíbila, uzdravím-li se, že bude své děti posílat do nedělní školy. Tohle její vyprávění jsem občas slýchávala a byla jsem vnitřně ujištěna, že si Bůh vybral můj život k nějakému úkolu. Matka se snažila svůj slib dodržet, ale nebylo to pro její zdravotní stav vždy možné a otec chtěl v neděli ráno jen spát. Koupila si proto Bibli a čítávala nám z ní. Pamatuji si, že nás zkontaktovali Svědkové Jehovovi a začali s námi studovat svůj překlad Bible. Matka ale brzy zjistila, že se jejich učení s Písmem neshoduje. Četla následně Bibli s Adventisty. Po mém soudu stále toužila najít perfektní bezvadnou církev. Když mně bylo čtrnáct let, dostali jsme dopis z Montany od tety Carrie. Psala, že v blízkosti našeho města bude mluvit jeden starý misionářský pár. Velmi nám doporučovala shromáždění navštívit. Otec odmítl, ale alespoň nás tam s matkou odvezl. Poprvé jsem uslyšela, že Bůh poslal svého Syna, aby za mě zemřel a že se mohu stát Božím dítětem, když k němu skrze Pána Ježíše přijdu. Byly jsme prvními členy rodiny, kdo uvěřili cele v Krista. Horlivě jsem pak navštěvovala různá křesťanská shromáždění, takže moji spolužáci na gymnáziu říkávali, že ještě nikdy neviděli člověka, který by tak často chodil do kostela. Měla jsem velké přání stát se zdravotnicí. Jedna sestra ze sboru se rozhodla podporovat mě na studiu za předpokladu, že pak půjdu pracovat do křesťanské nemocnice v Chicagu. V srpnu 1948 jsem dorazila do tohoto 3200 kilometrů vzdáleného města. Studium jsem ale musela na čas přerušit. Matka onemocněla a já jsem se o ni starala až do její smrti.
4 Tři dny před tím, než ji Pán odvolal, nás navštívil lutheránský farář. Slyšela jsem ho tázat se mého otce, jak smýšlí o Bohu. Odpověděl, že to mezi ním a Bohem není moc dobré. O několik minut později přišli do ložnice, kde jsem byla s matkou, klekli si k posteli, můj otec se modlil a žádal Boha o odpuštění. To bylo velikou radostí pro mou maminku. Poznala, že teď už to bude dobré, že může v klidu zemřít. Uběhl nějaký čas, já jsem dostudovala a pracovala v katolické nemocnici v Santa Cruz. Můj otec byl stižen mrtvicí a brzy zemřel. Odjela jsem následně do Kanady připravovat se na misionářskou službu. V roce 1958 mě poslali na Filipíny. Nejtěžší bylo naučit se jazyk Tagalog, abych byla schopna tlumočit dobrou zprávu o Pánu Ježíši. Během služby jsem se seznámila s Tomem a na začátku našeho druhého pobytu jsme měli svatbu ve vesnici Bayanan na ostrově Mindoro. Život tam byl velmi jednoduchý - bez elektřiny a bez plynu. Bylo mi už ale třicet sedm let a neměli jsme žádné děti. To nás trápilo. Ředitel misijní společnosti nám povolil adopci, nebude-li to překážkou naší službě. Odjeli jsme do Santa Cruz. Agentura v San Francisco nám zprostředkovala adopci za pět dolarů. Dostali jsme domů dvě tříměsíční děti, Tima a Lynn. Když měli jeden rok, narodil se nám Daniel a když jim byly tři, přišel na svět Paul. Děti byly ještě velmi malé, když manžel onemocněl. Trvalo to tři roky, než se uzdravil. Tomova nemoc ukončila možnost vrátit se zpět do misie. Pracovali jsme ale dál oba dva v USA jako zdravotníci. Náš dům se stal místem služby. Patřili jsme k organizaci, která podporovala zahraniční studenty. Naše děti poměrně brzy přijaly Pána Ježíše za svého Spasitele. Tři z nich vstoupily do manželství. Máme devět vnoučat a těšíme se, že se všechny podívají do rodiště svého otce. Dá-li Pán sílu, plánujeme pokračovat ve výuce angličtiny zde v České republice. O prázdninách a o vánocích ale plníme v USA úkol dědečka a babičky. Caroline
FOTOGRAFIE ZE SPOLEČNÉHO ZPÍVÁNÍ NA SMÍCHOVĚ 8. dubna 2006 na Smíchově
Spojený pěvecký sbor ze Smíchova a Soukenické
Smíchovský pěvecký sbor.
Foto. Tomáš Graumann
5
KONFERENCE SBORŮ CÍRKVE BRATRSKÉ Květen bývá tradičně konferenčním měsícem. Letos se delegáti českých a moravských sborů sejdou 12.-13. května 2006 v Hradci Králové, ve městě mnohými architekty považovaném za perlu Východních Čech. Oproti loňské bratislavské volební konferenci se tentokrát neočekává žádné veliké drama. To však neznamená, že se nebude nic dít. Jen namátkou uvádím z programu: Diskuse nad zprávami tajemníka a ekonoma Rady, rozhovor o LRS a Diakonii (zde určité napětí existuje), schvalování ordinací, projednávání návrhů, které se týkají převážně platů kazatelů (v tomto případě nás možná určité drama čekat může), zpráva předsedy o stavu církve a hodnocení činnosti Rady (tady se opět můžeme dočkat horké diskuse) atd. Konference je ale nejen časem schůzování, ale také místem mnohých setkání, osobních rozhovorů, předjednaných a domluvených návštěv, modliteb a slavnostních shromáždění. Letos se již potřetí bude konat ordinace schválených bratří přímo na konferenci a nikoli na sborech, které ordinaci služebníků navrhly. Prosíme o modlitby za delegáty (nás zastupuje B. Matulík, D. Pokorný a P. Kolman) a za celý průběh konferenčního jednání. Bronislav Matulík
ŘEVNICE - COMMON GROUNDS Jak řešit krize a konflikty 13. 5. 2006 – PhDr. Dana Krausová (psychoterapeutka) – 19-21h English Camp 30. 7. – 5. 8. 2006, zájemci se mohou hlásit u Toma Sampley (603 842 982). Otakar Štanc. st.
NÁVŠTĚVA Z BRNĚNSKÉHO SBORU V neděli 21. května 2006 navštíví náš sbor bratři a sestry z Brna, Kounicovy ulice. Budeme s nimi moci prožít společný sborový den nejen u slova Božího, ale také u společného stolu. Kdo je Bohu milý – v tomto duchu se ponese dopolední i odpolední shromáždění. Ráno v 9.30 budeme číst Příběh Petra a Kornelia podle Skutků 10. kapitoly a naslouchat budeme zvěsti evangelia, které nám přinese br. kaz. Jan Asszonyi. Následovat bude společný oběd, který začne ve 12.00. Sestry prosíme o pečivo. Odpoledne ve 14.00 budeme naslouchat Příběhům posluchačů jednoho kázání podle Skutků 2,37. Vyslechneme několik osobních výpovědí a mnoho písní. Zpívat bude brněnský pěvecký sbor, skupina Nykodém a s největší pravděpodobností také Signum Temporis. Možná i my budeme zasaženi v srdci a položíme si otázku: „Co máme dělat?“ (Sk 2,37) Bronislav Matulík
6
ISLÁM A KŘESŤANSTVÍ Na poslední květnovou biblickou hodinu na Smíchově (25. 5. 2006) připravujeme s bratrem Zdeňkem Vojtíškem téma „Islám a křesťanství“. Časem bychom se chtěli dostat k tématům „Hinduismus a křesťanství“, „Buddhismus a křesťanství“ či „Jiná náboženství a křesťanství“ atp. Bronislav Matulík
BESÍDKOVÝ VÝLET V sobotu dne 3. června 2006 se uskuteční tradiční besídkový výlet do Mokropes. Na programu budou hry pro děti, opékání špekáčků, ochutnávka domácích koblih a možná přijde i kouzelník… Zveme všechny děti, jejich rodiče, babičky i dědečky, kamarády a přátele, kteří s námi chtějí prožít pěkné odpoledne. Pozvány jsou i všechny děti z besídky v Mokropsech a v Berouně. Program je vhodný i pro maminky s kočárky. Sraz je v 9:45 v hale smíchovského nádraží (odjezd vlaku je v 10:04 směr Beroun) nebo v 10:30 u modlitebny CB v Mokropsech. Předpokládané ukončení programu bude mezi 15.-16. Hodinou.
Ondřej Košťák
INZERÁTY Dvě křesťanky hledají podnájem od 1. 7. 2006. Žižkov a okolí, cena 7 000 Kč. Mobil: 775 556 643, E-mail:
[email protected] Mladý křesťanský manželský pár hledá ubytování od 1. 7. 2005 v Praze na dobu jednoho roku. Kontakt: 721303136, 608332495. Jsme členy CB, po studiu na ETS. Děkujeme. Antonín Motosický a Lucie Hošková.
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Dorost – Staršovstvo jednalo se stávajícími vedoucími dorostů, Jiřím Pínou za Smíchov, Pavlem Chráskou ml. a Ondřejem Šimkem za Mokropsy. Na základě společného rozhovoru bylo dohodnuto, že P. Chráska ml. převezme vedení smíchovského dorostu a O. Šimek převezme práci v Mokropsech. Br. J. Pína bude uvolněn pro práci v Berouně. Změna se uskuteční na začátku příštího školního roku, tj. od září 2006. Všem třem bratřím staršovstvo vyjádřilo poděkování za jejich službu. Diakonie – Staršovstvo předá námět projektu Diakonii CB ve věci placených pracovníků na jednotlivých sborech. Návrh byl podán a nyní očekáváme odpověď sestry ředitelky Evy Čenkovičové.
7 Křest, přijetí do sboru a přípravné členství – V Berouně proběhl druhý rozhovor s br. Petrem Lešukem. Bratr prošel přípravou a bylo dohodnuto, že slavnostní shromáždění se uskuteční 18. června 2006. Bude pokřtěn kaz. T. Mackem a následně přijat do sboru kaz. B. Matulíkem. Staršovstvo dále jednalo s br. Petrem Adamcem, který byl přijat do přípravného členství. Do přípravného členství byla přeřazena sestra Jana Hrušková. Mokropsy – Staršovstvo jednalo ve věci nového kazatele pro stanici v Mokropsech. Shodlo se na tom, že bude hledat zkušeného bratra s důrazem na pastoraci. Proběhlo první jednání s br. kaz. Andrejem Beňou, který sloužil dlouhá léta v Horních Počernicích, potom v České Skalici a následně v Praze na Žižkově. Bratr Beňa slíbil dát staršovstvu své vyjádření do poloviny května. Učinil tak s předstihem a dne 4. 5. 2006 přijal nabídku staršovstva sloužit v našem sboru. Bratr poprvé poslouží v Mokropsech v neděli 14. 5. 2006. Připravovali jsme také setkání s vikářem Davidem Kašperem, kterého však Rada CB pověřuje od července službou v Klatovech. Setkání se odkládá na neurčito. Beroun – Berounští připravili v rámci velikonočních trhů na náměstí stánek s prodejem Biblí a křesťanské literatury. V rámci trhů na náměstí zahrál také br. Tomáš Najbrt. Berounští přijali výzvu smíchovského staršovstva ve věci stavby jejich modlitebny a předložili konkrétní odhad svých finančních i pracovních možností i potřeb. Staršovstvo následně jmenovalo do komise pro stavbu berounské modlitebny bratry: D. Makovičku, P. Bartoška, P. Kolmana a A. Wichterle. Vedením komise byl pověřen br. P. Bartošek. Komise již zahájila svou práci a rozvíjí projekt. Řevnice – Staršovstvo iniciovalo jednání s br. T. Sampley (TEAM) a D. Fajfrem (tajemník pro evangelizaci) ve věci konkretizování statutu misijní práce v Common Grounds. Informativní setkání se uskutečnilo v pátek 21. 4. 2006 na Smíchově za přítomnosti bratří F. Šimka, P. Bartoška, O. Štance st. a B. Matulíka. Další rozšířené setkání se má uskutečnit v Řevnicích v pondělí 22. 5. 2006 v 18.30 hodin. Evangelizační shromáždění na Smíchově – V neděli 2. 4. 2006 a v sobotu 8. 4. 2006 jsme na Smíchově připravili dvě shromáždění. Obě byla staršovstvem přijata kladně. Navíc vítáme budování vztahů mezi sbory vzájemnou službou. V neděli posloužil kaz. P. Grulich ze Soukenické a v sobotu zpívaly pěvecké sbory ze Smíchova a Soukenické. Konference a konferenční návrhy – Staršovstvo projednalo s delegáty (D. Pokorným a P. Kolmanem) všechny návrhy, které budou na konferenci schvalovány. Sborová dovolená – Upozorňujeme všechny, že přihlášky se přijímají do konce května na Smíchově u ses. H. Vysloužilové, v Berouně u br. Vl. Vršanského st. a v Mokropsech u br. F. Šimka. Daniel Pokorný a Bronislav Matulík
8
NAROZENINY V KVĚTNU A ČERVNU
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem. Ef 2,4n
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ neděle
úterý
Smíchov
Mokropsy
Beroun
Hostomice
8 modlitební chvíle 930 shromáždění
9 shromáždění
9 shromáždění
1500 shromáždění každou 3. neděli v měsíci
45
30
00
1800 mládež 1830 rozhovory nad Biblí (ob týden) 1900 biblická hod. 1900 2. středa v DPS
středa čtvrtek 1830 biblická hodina pátek
1615 dorost
1630 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Ondřej Macek Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
