Valašsko bych za žádný jiný kraj na světě nevyměnil

zvláštní vydání 2012 / neprodejné

Ráno v newsroomu

Stará dáma

Pátrejte s námi

Nechte se vtáhnout do naší zpravodajské kuchyně. „Můžu rozbalit zprávy?“ volá moderátorka Kateřina Huberová přivřenými dveřmi ze studia do newsroomu... (více na stranách 2 a 3)

Podívejte se s námi, co se skrývá uvnitř ostravských Hradčan. Paříž má Eiffelovku, Praha Petřínskou rozhlednu, Ostrava má vysokou pec... (více na straně 4)

Pátrejte s námi po tajemství fotografie Václava Havla z roku 1969. Telefon: 596 203 555 (záznamník) E-mail: [email protected] (více na straně 8)

Valašsko bych za žádný jiný kraj na světě nevyměnil Rozhovor s frontmanem kapely Fleret Zdeňkem „Hrachem“ Hrachovým

úvodní slovo ředitele Vážení čtenáři, milí rozhlasoví přátelé, po příznivém ohlasu, který přineslo loňské mimořádné vydání Rozhlasových novin, jsme se rozhodli vydat další číslo i letos. Největší prostor tentokrát dostala kapela Fleret, které je věnován titulní rozhovor. Důvod je jednoduchý, valašská folkrocková legenda má k Českému rozhlasu Ostrava velmi blízko. Pokud jste pravidelnými posluchači naší stanice, pak jste jistě zaznamenali programové změny, se kterými jsme na jaře přišli a kterými zejména posilujeme zpravodajskou část ranního vysílání. Jak takové ráno v našem newsroomu vypadá, se dočtete už na následující straně. Nabízíme i reportáž z Dolní oblasti Vítkovice, prozradíme, co všechno se může stát v přímém přenosu, a představíme příběhy lidí, které přinesly naše pořady Poradna a Lékárna. A můžete s námi i zapátrat v historii – hledáme autora fotografie Václava Havla. Přeji vám co nejpříjemnější čtení a samozřejmě také dobrý poslech našeho rozhlasového vysílání. S úctou Igor Horváth

Máte důležitou informaci nebo námět? Zavolejte nám nebo napište! 596 203 555 (záznamník) [email protected]

Fleret je v přírodě doma

foto: archiv kapely Fleret

Jsou skupiny čistě popové, rockové či folkové a jsou takové, které slučují všechny hudební vlivy v jedno a hudební škatulkování je na ně krátké. Přesně takový je Fleret. Jeho živelná a řízná, samorostlá a originální, veskrze autorská, a přitom lidovou tradicí ovlivněná hudba oslovuje tuzemské fanoušky už téměř třicet let. Domovem téhle formace jsou valašské Vizovice, „Flereti“ ale nedají dopustit ani na Ostravu. V ostravském studiu Českého rozhlasu ostatně spolu s mistrem zvuku Lubošem Výrkem natočili slušnou řádku svých alb. Jak se vlastně má Zdeněk Hrachový v těchto dnech? Dobře. Jsem odpočinutý, protože už za sebou máme s kapelou dovolenou – my totiž vždycky děláme dovolenou v březnu, protože když začne být hezky a začne sezona, tak pak skončíme s hraním až v září. Takže jsme odpočinutí a za námi už jsou dvě velké šňůry po Čechách. Já mám rád, když už kapela funguje. V lednu a v únoru, po svátcích, je to vždycky takové trochu líné, teď už se ale naplno koncertuje. Tohle období, kdy začíná sezona, mám rád. Ohlížíš se vůbec někdy za tím, co všechno už máš v muzice za sebou? Ani ne, my se vždycky díváme dopředu. To je vidět i podle aktuální desky, kterou jsme

loni vydali, podle všech kritik i fanoušků je to deska nejlepší, takže pokud jsou nápady, je lepší dívat se dopředu. Ovšem je pravda, že teď se začínáme trochu ohlížet i zpět, protože fanoušci nám připomínají tu strašnou skutečnost, že v květnu 2013, tedy už za rok, to bude třicet let, co jsme s Fleretem na pódiu, což je neuvěřitelné a zavazuje nás to k nějakému vzpomínání a k vydání nějakého materiálu. To vaše dívání se dopředu je poznat i na složení kapely, vy pořád omlazujete! Ne každý se vydrží muzikou živit celý život, ne každého to tak dlouho baví. Když chceme hrát dál, točit desky, tak musíme omlazovat. / pokračování na stranách 6 a 7

Region 99,0 FM • Ostravsko 107,3 FM • Těšínsko 105,3 FM • Opavsko 102,6 FM • Bruntálsko 95,5 FM

02 co se kam posune, aby udělali Janě ve vysílání místo. Naštěstí je ranní schéma pružné. Janě zavolá za 10 minut, prý už je na místě.

06:26

Bez sluchátek se rozhlasový reportér neobejde...

0 4: 5 7 „Můžu rozbalit zprávy?“ volá moderátorka Kateřina Huberová přivřenými dveřmi ze studia do newsroomu. Konec hodiny se blíží a v počítači potřebuje připravit první ranní relaci. „Jasně, je to v pořádku, máš tam tři zvuky (viz.1), nějakou čtenku (2) a čekačku (3),“ zahaleká od monitoru zprávař Petr Hrčka. Všude je ještě tma, jen světla nad klávesnicemi a vůně čaje dávají tušit, že každodenní zpravodajské hemžení začíná.

05: 43 „Katko, právě vyběhla fleška (4), že u Frýdku-Místku je velká bouračka! Asi hromadná! V šestkách (5) budou změny a musím to dát do půlek (6)!“ předurčuje Petr hektické ráno pro všechny a snaží se z dostupných informací odhadnout, kolik je na místě zraněných. Když vytáčí telefonní číslo editorky Ivany Šulákové, bleskne mu hlavou, že to pro ni asi nebude růžové probuzení. Někdo ale musí zajistit redaktora a živé tele (7) do zpráv. Každou chvíli zavolají i z celostátní zpravodajské směny.

„Dávám si tě, Jani, na uši (12), jo? Jsi tam? OK, jdeme na to…“ Katka do konce písničky oznamuje, že máme exkluzivní informace přímo z místa hromadné nehody, která kompletně zablokovala dopravu. „Jano, co všechno jsi zjistila? Můžeš potvrdit vážné následky?“ „Ano, bohužel, tato nehoda si vyžádala těžká zranění, podle záchranářů je ve vážném stavu pět lidí. Co je taky velmi špatné, neprůjezdná je nejen rychlostní silnice na Ostravu, ale také opačný směr, kde stojí sanitky a hasiči. Vidím odtud dlouhé kolony, takže přes Frýdek-Místek nejezděte, pokud můžete…“ líčí Jana už beze stopy po drsném probuzení řinčícím mobilem. Čas na přípravu byl nulový, mluví spatra. Spo-

Dobré ráno z newsroomu 06:05 Redaktorka Jana Jeckelová měla o dnešním ránu jinou představu. Jenže scénář zpravodajství píše hlavně život, a tak ještě v polospánku odemyká dveře bytu a snaží se vzpomenout, kam ji to editorka vlastně posílá. Pamatuje si tři slova – bouračka, zranění a zavřená výpadovka na Ostravu. Je nejblíže a už za chvíli má v plánu vstup do éteru. Do té doby bude mít ucho přilepené k telefonu, aby zjistila, co se dá.

06:1 5 Moderátorka Katka přeházela ranní plachtu (11). Už mluvila i s šéfredaktorem a vymysleli,

čítala deset zdemolovaných aut a taky si všimla opodál stojícího mikrobusu, který řidič naštěstí ubrzdil. Kolem postávají stavební dělníci. Tím pádem má další novou informaci...

06: 4 8 Katka volá památkáři, se kterým je domluvený telefonický rozhovor přímo do vysílání. Prý našli u zříceniny hradu na Opavsku nějaké vzácné, stovky let staré úlomky a za pár minut je budou vyzvedávat ze země. Telefon vzal až po třetím zazvonění, ale písnička před vstupem byla naštěstí delší. Pak Katka přečte promo (13) dvou zpráv na sedmou hodinu. Petr mezitím žongluje s ostatními zprávami od redaktorů,

0 5: 49 Situace je vážná. Hlavní tah do Ostravy je uzavřený, na místě jsou vrtulníky a všude kolem houkají sanitky. Policie doposud nepotvrdila počet zraněných, takže s hedy (8) se čeká na poslední chvíli. „Zatím hrajeme v proudu (9) normálně?“ ujišťuje se Katka ze studia. Nachystala si připravenou ranní reportáž a během několika sekund začne posluchačům číst nahlášku (10). Tuší ale, že mimořádka na silnici bude chtít i větší živé tele a přímý rozhovor s redaktorem. Zatím ale neví, kdy a s kým.

...a bez mikrofonu taky ne

foto: Martin Straka


03 které byly připravené už včera v předstihu. Pokaždé – i když se toho neděje mnoho anebo naopak jedna akce střídá druhou – je třeba zpravodajskou relaci vyrobit co nejlépe. Od hasičů přišla zpráva o požáru dřevěnice v Beskydech. Zatím stačí čtenka, pak se uvidí.

0 7: 20 Celkový počet zraněných při hromadné bouračce se ustálil na dvanácti, z toho pět je ve vážném stavu. Mimořádná ranní událost žije svým životem a začíná se řešit, kdo za to může, co mu hrozí a jak se to přesně stalo. A také co všechno způsobují kolony kolem místa nehody. „Jani, jedeš do redakce? Výborně. Co máš natočeno? Svědky? I řidiče? Výborně... Ano, telefonát s policií vyměníme za čistý zvuk (14) z místa,“ ozývá se z kanceláře editorky, která už přišla. Osádka newsroomu to pozná podle vrznutí dveří a cinknutí ramínka na věšáku. „Bude to otvírák (15) v urkách (16),“ dodává už sama pro sebe, když položí sluchátko. „Janu čeká dlouhý den, musí sledovat kolony ve Frýdku-Místku, ale zítra bude mít klid na stříhání kákáčka (17).“

08: 20 Newsroom postupně ovládají svítící monitory i na místech ostatních redaktorů. Blikají e-maily, svítí internet a displeje mobilů, zavoní kelímek s kávou z automatu. Přichází správce garáže a autoprovozu, aby zkontroloval požadavky na výjezdy. S uklidněním, že dnes nemusí vymýšlet zázraky v podobě šesti nutných jízd čtyřmi auty, odchází. Dobře ví, že už za hodinu může být všechno jinak. Zvláště, pokud se stane něco podobného jako dnes brzy ráno. Je velmi pravděpodobné, že se na místo nehody pojede ještě jednou.

Moderátorka Kateřina Huberová a zprávař Petr Hrčka při vysílání

08: 4 5 Blíží se druhá moderátorská a zprávařská směna. Plány na dnešek jsou víceméně hotové, ale editorka přesto svolává rychlou poradu. Šéfredaktor Richard Piskala se mihne kolem Jany, která usilovně stříhá to, co přivezla z místa bouračky. Ví, že jí jde o sekundy, a tak jen vyšle bezeslovný dotaz: „Všechno v pořádku?“ „Dobré, mám to,“ posunkem odpovídá Jana, aniž vypne respondenta přetvořeného na ploše monitoru do dlouhé husté vlnovky. Na to, co by normálně stříhala deset minut, má zlomek času.

08:59 Tiskárna sice zvládla ještě horkou zprávu od Jany, ale má problém s předpovědí počasí. Odmítá vytisknout čtyři řádky se stupni Celsia

foto: Martin Straka

a rychlostí slabého proměnlivého větru. Zprávař rychle vybírá jinou a do studia vbíhá dvě sekundy před časovým znamením. Mimoděk ho napadne, že posluchači by se někdy divili, co se děje v době, kdy oni poslouchají Václava Neckáře.

09:02 Ráno ve zpravodajství skončilo. Redakce se naplno rozběhla, dvě auta jsou už v terénu. Na poradě se proberou detaily a rozhodne se, jaké téma zůstane jen ve zprávové podobě a jaké si zaslouží delší stopáž v Událostech regionu v 17 hodin. Zvuky, čtenky, reportáže, balíčky (18), živáky – to vše, včetně publicistických pořadů, vzniká nepřetržitě až do pozdních večerních hodin. A tak pořád dokola, protože ceduli s nápisem „zavřeno“ v rádiu nevyvěšujeme nikdy.

malý slovníček rozhlasového slangu: (1) zvuk – krátká výpověď respondenta aneb co se vejde do třiceti sekund (2) čtenka – zpráva bez výpovědi respondenta na čtyřech až pěti řádcích (3) čekačka – ranní zpráva o tom, co se ten den bude dít, aneb víme to v předstihu (4) fleška – první stručná aktuální zpráva se zásadním významem (5) šestky – zprávy v šest hodin (6) půlky – nesouvisí s anatomií, ale časem, protože jde o krátké zprávy v polovině hodiny (7) živé tele – přímý telefonický vstup do vysílání (zemědělský podtón je pouze náhodný) (8) hedy neboli headline – heslovitý úvod zprávy, titulek, který upoutá a důrazně naznačí (9) proud – vysílání složené z písniček, reportáží a dalších vstupů (10) nahláška – první část zpravodajského příspěvku, kterou čte moderátor (11) plachta – scénář vysílání a základ všeho, co je slyšet z rádia (12) dát na uši – neznamená, že se redaktor souká na moderátora, pouze je přepojen telefonní hovor do vysílacího pultu (13) promo – atraktivní a stručné upoutání na připravenou zprávu aneb na přeladění zapomeňte (14) čistý zvuk – přímá nahrávka respondenta (opakem je telefonát) (15) otvírák – první a nejzásadnější zpráva v každé relaci, nejen pivaři pochopí, že bez něj to nejde (16) urky – v hantýrce zkrácení názvu Událostí regionu – hlavních zpráv dne (17) kákáčko – v hantýrce zkrácení názvu magazínu dobrých zpráv Křížem krajem (18) balíček – krátká verze do zpráv, ve které se smíchá redaktor s několika sekundami respondenta


04

foto: Boris Renner

Ostravské Hradčany

Křížem krajem Dobré zprávy a zajímavosti ze všech koutů vašeho kraje vysíláme každé pondělí–pátek v 9.15 hodin I starým chlapům se při pohledu na ni lesknou oči. Přestože má přes stovku a zrezivělou pleť, něžně jí říkají „stará dáma“ a vzpomínají, jak se u ní tvrdě dřelo. Vysoká pec č. 1 se znovu symbolicky otevřela v okamžiku nástupu astronomického jara. Ožila tak první perla z ostravské Národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovice. Vysoká pec se proměnila v naučnou trasu, která vysvětluje, jak se vyrábí surové železo. Vrchol staré dámy pak nabízí netradiční pohled na krajské město z více než šedesátimetrové výšky. Stanislav Najvert si ostravskou „jedničku“ prohlédl mezi prvními. K její tlamě se vrátil po šedesáti letech. Do železáren nastoupil jako osmnáctiletý mladík, vítkovická pec se mu vryla do paměti, ačkoli tady tavil železo jen pár let, než přešel do tehdejšího NHKG. „Nemohl

Svítání v plynojemu

foto: Boris Renner

jsem to tady ani poznat, jak moc se to změnilo. Ale to místo u pece, kde jsem pracoval, zůstalo zachované. Každý detail jsem viděl, každý detail,“ svěřuje se čilý osmdesátník a v ruce má důkaz. Fotografii, na které se směje uprostřed party kolegů. „U pecí je těžká práce a je dobře, že to zůstalo zachováno pro další generace. Za sto roků už by si nikdo nevzpomněl, že tady nějaké hutě vůbec byly,“ dodává.

Stará dáma Paříž má Eiffelovku, Praha Petřínskou rozhlednu, Ostrava vysokou pec Pevné boty, dobré počasí a termín mimo pondělí. Ideální kombinace podmínek pro návštěvu „jedničky“. Mimořádný zážitek nabízí hned na začátku. K hrdlu vysoké pece se lidi dostávají proskleným skipovým výtahem, tedy stejnou cestou, jakou tam vozíky kdysi dopravovaly suroviny. Z výstupní stanice na další novou plošinu v nejvyšším místě je nutné ujít ještě několik schodů. Pohled z více než 60 metrů ale stojí za to. Odhalí zákoutí Ostravy stejně jako Moravskoslezské i Těšínské Beskydy, vidět je masiv Nízkého Jeseníku a za dobrého počasí prý i slovenská Orava. „To je nádhera podívat se shora na město. Člověk se vznáší a taky si představuje, jak tady naši otcové a dědové pracovali. Vzpomínky to jsou silné a myslím si, že budou pro každého druhého Ostraváka,“ popisuje své pocity další návštěvník Zdeněk Vašťatka. Cestou dolů k odpichu, neboli na odlévací plošinu, návštěvníci míjejí další zastávky naučné trasy. Dostanou se i přímo do útrob pece, kde bývalo 1500 ˚C. Součástí prohlídky je taky tzv. velín, odkud se provoz pecí řídil

a který připomíná obdobná centra v atomových elektrárnách. „Nechceme, aby to bylo nějaké naučné muzeum. Do konce roku chceme oddělit stávající výrobu ve Vítkovicích, vybudovat nové vrátnice a pustit sem lidi, aby to okolo bylo volně průchozí,“ upřesňuje své vize generální ředitel strojírenských Vítkovic Jan Světlík, který za oživením památky stojí. K peci tak lidé budou moci chodit na procházku nebo na rande a příznivci industriální poetiky tam možná budou pořádat třeba pikniky. Monumentální Vysoká pec č. 1 ale není jediným chráněným objektem, který má narýsovanou novou budoucnost. „V sousedním plynojemu, který je sám o sobě unikátním dílem, vzniká multifunkční aula pro 1500 lidí. Hned vedle je pak VI. energetická ústředna, kde bude malý Svět techniky,“ doplňuje ředitel sdružení Dolní oblast Vítkovice Petr Koudela. V ústředně s impozantními dmychadly si lidé kromě průmyslové architektury užijí také řadu interaktivních modelů, které ukáží a vysvětlí třeba fyzikální principy. V budoucnu by pak expozici měla doplnit zbrusu nová stavba – velký Svět techniky.

Vysokou pec č. 1 hutníci postavili v roce 1911. Vůbec nejvíce železa, 1,7 milionů tun, vydala v roce 1977. Fungovala pak až do roku 1998, kdy v areálu výroba surového železa skončila. Stará dáma je nejstarší a díky generální opravě taky nejmladší pecí ve Vítkovicích. Pro Národní kulturní památku Dolní oblast Vítkovice se mezi lidmi vžilo označení Ostravské Hradčany, tvoří totiž typické panorama města, a právě „jednička“ je jeho nejvýraznější dominantou. Soubor historických objektů nemá v Evropě konkurenci. Unikátní je v tom, že se celý technologický proces výroby surového železa odehrával v jednom místě. Vedle sebe stojí černouhelný důl, koksárenské baterie i samotné pece.


05 Předtím...

Neúprosná ručička v rozhlasovém studiu běží kosmickou rychlostí, na stole haldy papíru a mně chybí zrovna ten jeden – se jmény hostů a pracně připravenými otázkami na téma naprosto nesrozumitelné vědecké konference. Všechno padá pod stůl, hosté zůstali viset v dopravní zácpě. Budou tu až za dlouhých deset minut. Jsem sama, rozsvítí se červená, živý přenos, sucho v ústech. A aby toho nebylo málo – kde se vzaly, tu se vzaly, míří na mě televizní kamery. S hrůzou si uvědomuji, že jsem ještě v pyžamu. Nevzdávám to, dotyčný scénář hledám po čtyřech. Je ticho, hrobové ticho, vteřiny utíkají, každá váží tunu. Vyděšené pohledy za sklem hudební režie. To je konec, myslím si.... Vtom: „Crrrr!!!“ Je půl třetí ráno. Zpocená v posteli děkuji Bohu, že jsem se z této „rozhlasové reality“ mohla pro tentokrát probudit...

Potom...

Věc Makropulos. Přímý přenos opery. To je vždy velký svátek, natož když v kuse vystupuje Eva Urbanová. 1. Přípravy: obhlídka terénu, zkoušky na scéně, generální zkouška, zapojení přenosového vozu. 2. Modlení: jen ať se nám hvězdná sólistka nenachladí, to by asi vše padlo. 3. Vysílání: publikum čeká, napětí vrcholí, už svítí červená. Vítám se s posluchači, ale co to? Na rozdíl od předchozí perfektní zkoušky se mi hlas vrací do sluchátek se sekundovou ozvěnou. Zkuste plynule mluvit, soustředit se na text, mít v hlase příjemnou náladu, když do toho všeho hlasitě papouškuje váš vlastní hlas. Přeřeknutí hned v první větě. Rvu sluchátka z uší a dávám si je jednou rukou na ramena, druhou si přidržuji scénář, echo ze sluchátek teď řinčí přímo do mikrofonu. Panebože, tohle musí být slyšet ve vysílání, musím se těch sluchátek zbavit, ale jak to udělat, aby to v režii nebrali jako pokyn k zahájení představení? Musím přece ještě uvést osoby a obsazení, děj opery... Zázrakem končí sluchátka na mém klíně a pokračuji. Nic horšího už se mi dnes nemůže stát, říkám si s úlevou po prvních taktech předehry. „Ve vysílání to nebylo slyšet,“ chlácholí mě o pauze zvukaři a omlouvají se, že zapomněli stáhnout odposlech. Představení jde až do konce výborně. Bouřlivý potlesk, komentuji atmosféru. Červená dál svítí! Potlesk už dávno dozněl, z přízemí odchází poslední návštěvník. Červená stále svítí! Domluvili jsme se sice, že si ten úspěch s posluchači užijeme, ale co je moc, to je moc. Červená svítí! Opakuji už dávno okomentované, vytahuji rezervy, mluvím a mluvím. Červená svítí! Po deseti minutách to vzdávám. Riskuji průšvih, ale i přesto utíkám z divadla směrem k přenosovému vozu. Tam vládne uvolněná atmosféra. „Balíme. Promiň, nechali jsme ti omylem viset červenou, klídek, vše dopadlo výborně.“ Konec dobrý, všechno dobré. Jedeme dál.

Renáta Spisarová při natáčení ve Věznici Ostrava-Heřmanice foto: archiv Věznice Ostrava-Heřmanice

Na zelené louce

teenagerů na prosbu, zda by zazpívali v live přenosu. „Fakt nas uslyšijou až v Praze? Tož jasne, deme do toho. Hned po tom Mocartovi, či jak se menoval.“

To nevymyslíš aneb zlaté jsou rozhlasové sny!

Může dojít k nejhoršímu

Když se chce, všechno jde. I koncert Stadlerova klarinetového kvarteta v převážně romské osadě. Společně s moderátorkou Kateřinou

Huberovou kočírujeme publikum, které klasickou hudbu snad nikdy v životě neslyšelo. Zvládáme pobíhající děti, zvědavé posluchače, kteří velmi upřímně, a hlavně velmi hlasitě komentují čtveřici klarinetistů pod svými okny. Napůl se tančí, vedou improvizované rozhovory, mezi Mozartem a Bernsteinem domlouváme vystoupení čtveřice skvělých výrostků, kteří si chtějí zazpívat romské písničky. Atmosféra se uvolňuje, klarinetisti hrají jako v Carnegie Hall a my, kousek od nich, domlouváme další živé vstupy. Malý zádrhel. Místní obyvatel chce taky přispět do společného koncertování, přistavuje naproti našim mikrofonům auto, otevírá všechny dveře a vůz se začíná otřásat tóny pop songů. Mikrofon dává překvapivě – naštěstí přednost klarinetům. Výborné ohlasy na přenos ze všech stran, navzdory oné „živé“ kulise, nebo právě proto? Dodnes slyším pohotovou reakci odvážných

17. listopad. Věznice Ostrava-Heřmanice. Live přenos z míst, kde za komunismu seděli Václav Havel, Václav Benda nebo Jiří Dienstbier. Celá rozhlasová osádka včetně orchestru musela kvůli podrobné prohlídce dorazit s velkým předstihem, ale uvnitř návštěvní místnosti bylo veselo. Přišla jsem v okamžiku, kdy v publiku seděli hráči Janáčkova komorního orchestru v čele s Jakubem Černohorským a povzbuzovali asi deset vězňů. Ti si pro přímý přenos připravili sborové vystoupení. Čekáme na červenou, vtom přichází ředitel věznice Petr Kadlec, přeje vše dobré a oznamuje: „Přijde asi stovka odsouzených. Sice jsme je pečlivě vybrali, máme posíleny hlídky na maximum, ale zrovna na dnešní den jsou hlášené protesty. Dozorci uvnitř jsou neozbrojeni, pochopitelně. Přímý přenos sleduje i ministr vnitra. Ale stát se může všechno, prosím, počítejte s tím. Může dojít i k nejhoršímu.“ Krásnější koncert a vděčnější posluchače jsem ale nikdy nezažila. Když Veronika Holbová zpívala árii z oratoria Mesiáš, zadívala jsem se ven. V šedém listopadovém podvečeru jsem zahlédla nohy dozorců. Byli jsme nejpřísněji hlídaným ostrovem uprostřed svobodného města. Zamrazilo mě. Jak málo stačí k tomu ocitnout se na druhém břehu! Ten kontrast krásy Händlovy hudby a lidské nesvobody, nezávisle na reálném čase, byl silným vykřičníkem, který naplnil smysl celého koncertu. Vězni odcházeli a nadšeně děkovali. A já si hluboce oddychla.


06

Po nahrávací šichtě je čas na doplnění tekutin

foto: archiv ČRo Ostrava

Valašsko bych za žádný jiný kraj na světě nevyměnil / pokračování z titulní strany Já funguju jako mozek na vymýšlení písniček, hlas na nějaké to zazpívání si a taky udržuju pořádek v kapele, ale na tu energii, na nové hudební směry, styly tam máme mladé. Rád si je jako kapelník poslechnu, nechám si, třeba v aranžování, poradit. Měl jsi někdy i ty hudby plné zuby a zaječí úmysly? Muzikanti mají chvíle, kdy jdou na nějaký dobrý koncert, a když vidí, jak hrají umělci ještě o deset patnáct let starší než oni, takové ty světové hvězdy a legendy, tak mají chuť rozbít kytaru, vykašlat se na všechno. To máme za sebou všichni, ale druhý třetí den se to zase v hlavě rozleží a člověk si říká, že musí makat a jít dál. Valašsko je v hudbě Fleretu doslova všudypřítomné. V čem spočívá podle tebe krása tohoto regionu? Jednak mě fascinuje tamní příroda, jednak je to kraj štědrých lidi. Rodiče jsou sice pravověrní Valaši, ale v rámci osidlování pohraničí odešli do Nízkého Jeseníku, a když jsme se potom v mých patnácti letech vrátili, byl jsem doslova u vytržení. Tady byli úplně jiní lidi, všichni mě zvali – ten do garáže, ten na pálenku, ten udil, já jsem se prostě z nehostinného Jesenicka dostal mezi úplně jiné, dobrosrdečné lidi. Je to těžké vysvětlovat, to člověk musí zažít!

Čili neuměl bys žít jinde? Ne, nikdy. Já jsem měl možnost odejít i do zahraničí. Třeba jsme hráli za totalitního režimu v Bretani, v Rakousku, byly nabídky zůstat, ale možná jsem byl hlavní iniciátor, proč jsme se vždy celá kapela vrátili. Já už jsem se vždycky těšil na ty naše valašské kopečky plné ovcí, dobrých a pracovitých lidí, slivovicu, kyselicu, valašské frgály, typické valašské nářečí... Díky všemu, co děláš, máš možnost podnikat hudební výlety i do jiných uměleckých sfér. Třeba do filmu, slyšela jsem, že máš dokonce namířeno do Hollywoodu... To byla náhoda. Má jít o pohádku, takovou jemně mystickou fantasy. Protože to režíruje dáma, která je původem Valaška, napadlo ji, že by se to mohlo točit u nás v rožnovském skanzenu a že by se k tomu hodila naše muzika. Náhodou se jí od Karla Vágnera dostala do rukou naše vánoční deska, kterou jsme točili právě tady v Ostravě, a vánoční atmosféra nahrávky se jí líbila. Teď už máme v rukou scénář a jsme dohodnuti, že šest minut muziky pro tento snímek, ve kterém mají hrát největší hollywoodské hvězdy, bude z dílny Fleretu. Nevyhýbáte se ani lidové muzice, narážím teď na spolupráci Fleretu s ikonou valašského folklóru Jarmilou Šulákovou... Moje maminka měla vždycky hodně ráda folklór, zejména valašský. Vzpomínám, jak mi jednou řekla, že pojeďme na Vsetín, podívat se

za Jarmilou Šulákovou. A já odvětil: „Mami, ona ještě žije?“ To je známá historka... No, samozřejmě mě nikdy nenapadlo, že s ní budu jednou hrát. To všechno se stalo díky herci Luboru Tokošovi, který mě vzal na vánoční koncert v Jasenné – Janek Rokyta, Technik, Jarmila Šuláková. Já jsem byl úplně nadšený a poprosil jsem ho, jestli bych Jarmilu nemohl pozdravit. V šatně jsme se pak spolu zabavili a já jsem nadhodil, že natáčíme CD, to bylo zrovna Zafúkané, a že máme jeden text, se kterým si jako chlapi nevíme rady, a že je to něco jako její hit Okolo Súče. Ona sice odvětila, že tohle zrovna není její největší hit, že nemá moc ráda dechové rytmy, ale asi jí zaimponovalo, že o ní něco vím, a řekla: „Tož, ogare, můžeme to zkusit.“ Přišla do studia, na první dobrou to zazpívala. Klobouk dolů. No a pak jsme si říkali, že bychom mohli udělat celé album. Nikdy by nás přitom nenapadlo, že spolu budeme jezdit 17 let. Jak tak nad tím teď přemýšlím, tak ty Vánoce mě vlastně provázejí celý život... Jaké je vlastně soužití chlapské kapely s Jarmilou Šulákovou, můžete si před ní v autě pouštět chlapskou muziku nebo třeba říkat vtipy? Jarmila vždycky říká: „Já su další chlap v kapele.“ Ona je úplně v pohodě. Naopak někdy byla nejdivočejší z nás. Klidně jsme si mohli v autě pouštět Black Sabbath, Queen, Uriah Heep, klasické hardrockové kapely jí vůbec nevadily. A my jsme zase byli rádi, když s sebou vzala něco zajímavého z folklórního života. Dlouhým hitem pro nás byla nahrávka, která se natáčela tady, v Českém rozhlase Ostrava. Byl to rozhovor Dáši Misařové s její maminkou, která byla v té době už v pokročilém věku. Inspirovali jsme se zkrátka navzájem. My jsme se vždycky uměli domluvit. Jarmila vždycky říkala: „Sladíme panáky, sladíme

S plným žaludkem jde všechno lépe - i hraní foto: archiv ČRo Ostrava


07 jídlo, sladíme všechno, protože máme stejné valašské chutě.“ Ona má obrovskou zásobárnu energie. I teď ve svých 83 letech. Na co si zajde Zdeněk Hrachový, když si chce poslechnout muziku? Koncerty jsou pro mě obrovský relax. Jako když si člověk sedne do ušáku a zapálí si fajfku... Nemusím se stresovat, nemusím ladit, dám si v klidu pivečko. Hlavně chodím na koncerty cizích kapel, které mám rád, zajdu si rád třeba na Collinse, Stinga, byl jsem i na věci, které poslouchal tatínek – Ten Years After nebo Judas Priest. Přes rok si ale dost užiju i našich kapel, se kterými se potkáváme

koktejl vysíláme každý všední den po 10. hodině. Mezi hosty magazínu pro všechny a o všem patří známé i zatím ještě neobjevené osobnosti. na festivalech, rád si poslechnu třeba Vlastu Redla, AG Flek, mám hodně rád Davida Kollera ve všech podobách, miluju Buty. Když se spolu bavíme o valašském kraji, tak nezasvěceným může připadat, že na Valašsku je jenom veselo. Jak to ale je, když je Valachovi smutno? Bývá vůbec Valachovi někdy smutno? Bývá. My jsme teď zrovna takové smutné období měli. Hned v lednu, když nám náhle zemřel textař Milan Matějka. To byl velký šok – pro kapelu i pro fanoušky. Já jsem to řešil

Fleret ve studiu Českého rozhlasu Ostrava touláním po přírodě. A musel jsem nakonec vypadnout až do Afriky, prohřát se sluncem a vybrečet se do moře, protože jsem se s tím nemohl srovnat. Ten rok prostě začal zvláštně, ale snad to všechno teď bude v pořádku. My teď na Milana vzpomínáme i na koncertech, vracíme se k některým jeho písničkám, které jsme už nehráli, a posluchači jsou nám za to vděční. Jaký jsi vlastně založením chlap? Když je ti jakkoliv těžko, nejen ze smutku, ale třeba i z naštvání, jak to zpracováváš?

foto: archiv ČRo Ostrava Musím být hlavně sám, aby to neodnášeli jiní. Když jsem byl mladší, řešil jsem to panáčkem. Po třech byl svět lepší, ale to není řešení. Takže teď to řeším tak, že vypadnu někam ven, na procházku, vyčistím si hlavu – příroda je mocná čarodějka. Jsou věci, které tě štvou? Já jsem dítě štěstěny, nezlobí mě rodina, děti jsou v pohodě, nemám takovéto trable. Ale zase mě štvou věci kolem nás. Jak vždycky říkají muzikanti: „Su muzikant, su i občan, někdy bohužel.“ Ta politika mě v poslední době strašně štve. Párkrát jsem měl i možnost si s nejvyššími politiky povykládat a pochopil jsem, že náš boj proti tomu je zbytečný. Takže můj recept je příroda. Jak se podle tebe dnes žije muzikantům v Česku? Já si nemůžu stěžovat. Za ty roky jsme si jako kapela své posluchače vychovali, takže lidi na nás chodí. Nikdy jsme se nenechali rozmlsat vysokými honoráři, nepotřebujeme velké chalupy ani peníze na kadeřníky a drahé kostýmy. Stačí nám se uživit, mít na struny a na naftu, abychom do těch kulturáků dojeli. Nikdo nám nic nezakazuje, nezasahuje do textů ani do hudby, jezdíme, hrajeme, takže já si nemůžu stěžovat.

Mistr zvuku Luboš Výrek s kapelou Fleret - zvukařina je nápor nejen na uši, ale i na prsty foto: archiv ČRo Ostrava

Co je teď před vámi? Já doufám, že krásné léto přehlídek a festivalů. A taky příprava oslav našich třicátin. Chceme natočit živé album, tady v Českém rozhlase Ostrava s mistrem zvuku Lubošem Výrkem. Rádi bychom přitom vybrali nějaké staré pecky, které fanoušci od nás už dlouho neslyšeli. A připravuje se i kniha o všech členech, kteří Fleretem prošli. A že jich bylo, známých i neznámých!


08

Václav Havel v Ostravě v roce 1969

foto: Akreditovaný archiv ArcelorMittal Ostrava, a.s.

Tajemství fotografie Václava Havla Na začátku byla reportáž o dávné fotografii Václava Havla na mítinku v Ostravě. Na konci unikátní dosud nezveřejněná svědectví pamětníků. A to vše díky posluchačům Českého rozhlasu. V hektickém týdnu na konci loňského roku, kdy zemřel bývalý prezident, jsme hledali spojitosti a svědectví k této výjimečné osobnosti v našem regionu. Věděli jsme, že v dnešním Kulturním domě Akord v Ostravě-Zábřehu v minulosti vystavili i fotografii Václava Havla z mítinku v roce 1969. Jenže, kde snímek celou dobu totality byl? A co vše se na mítinku před kulturním domem odehrálo?

Trezor archivářů Pátrání přivedlo redaktorku Andreu Čánovou až do archivu společnosti Arcellor Mittal Ostrava. „Fotografii Václava Havla jsme skrývali v trezoru. Běžný návštěvník sem nemůže. Vy jste výjimka, protože se zajímáte o tak zvláštní věc,“ tvrdí archivářka huti Hana Sojková. Prozrazuje, že to bylo největší tajemství zdejších archivářů. O fotografii nikomu neříkali, aby totalitní moc nezařídila její zničení. Mítink v Ostravě-Zábřehu byl na dlouhé roky posledním veřejným vystoupením Václava Havla. Dovnitř kulturního domu ho policisté nepustili. K desítkám lidí proto mluvil venku, na dvorku. Nám se podařilo vypátrat i bývalého zaměstnance kulturního domu, který událost zažil. Důchodce Jaromír Nogol vzpomíná, jak celou budovu obsadili policisté. Zaměstnance zamkli uvnitř a nedovolili jim vyjít ven. „Jenže já s ještě jedním kolegou jsme si našli cestu. Šli jsme do sklepa. Tam bylo otevřené okýnko a přes něj jsme Havla poslouchali. Bylo tam rušno a lidé vykřikovali.“

Pátrání po pamětnících Kdo jsou ti lidé, kteří na unikátní fotografii z ostravského mítinku Václava Havla poslouchají? Jaké příběhy snímek ukrývá? Tyto otázky nám nedaly spát. A rozhodli jsme se pro pátrací akci. Na našich internetových stránkách jsme zveřejnili fotografii z mítinku a v reportáži jsme odvysílali výzvu. Oslovili jsme posluchače, kteří na fotce poznají sebe nebo své známé a blízké, aby nás kontaktovali. Vůbec jsme přitom

netušili, co nás čeká. Nevěděli jsme, jestli se naše pátrání podaří. Jestli bude fungovat spojení rozhlasové reportáže s odkazem na internet. Přesto jsme to zkusili a vyplatilo se to.

Rychlá reakce posluchačů Jako první napsal posluchač z Paskova Petr Miroš. Na fotografii poznal svého otce: „Poslouchal jsem rozhlas a uslyšel jsem reportáž o fotografii. Napadlo mě, že se na fotku podívám a hned jsem na snímku poznal svého otce.“ Další posluchač napsal až z Trutnova. „Byl jsem hodně překvapený, protože jsem si myslel, že z té události žádná fotka není. Snímek jsem tedy začal studovat a poznal jsem tam svého kamaráda Jiřího Frolíka,“ líčí Aleš Bouda.

Svědectví pamětníků Josef Miroš žije v rodinném domku v Paskově. Na zahradu tehdejšího Kulturního domu NHKG v Ostravě-Zábřehu se dostal náhodou. „Naproti byla samoobsluha a já tam šel nakoupit. Viděl jsem, že je tam spousta lidí, tak jsem šel,“ vzpomíná. Už si přesně nevybavuje, co přesně Václav Havel říkal. „Vím ale určitě, že jsem z toho měl radostný pocit svobody. Druhý den v práci jsem o tom všem referoval chlapům.“ Svůj dosud nepublikovaný příběh popsal i další z pamětníků – Jiří Frolík. Z mítinku totiž Václava Havla sám odvážel na vysokoškolské koleje do Ostravy-Poruby. „Měl jsem tehdy otcovu škodovku MB 1000 a za námi se táhla dlouhá kolona policejních aut,“ vzpomíná. Václav Havel skutečně ke studentům promluvil, ale policistů přibývalo. Jiří Frolík proto bývalého prezidenta posadil do jiného auta a opět ujížděl. „Odjeli jsme zadem do restaurace v Krásném Poli. Policajti stále hlídali otcovo embéčko. Takže jsme jim vlastně unikli,“ popisuje. Mladý student za svou rafinovanost okusil výslechy StB i vyhrožování. Dosud o tom nikomu nevyprávěl. „Bylo mně vždy trapné se k tomu hlásit, aby si někdo nemyslel, že to chci využít k vlastnímu prospěchu, když se Václav Havel stal prezidentem,“ uzavírá Jiří Frolík. Neuzavírá se však příběh fotografie. Český rozhlas Ostrava v pátrání pokračuje. Pokud víte, kdo je autorem této fotografie, kontaktuje nás na e-mailu: [email protected]


09

Simonka

Ozvat se proti nespravedlnosti má smysl Simonka je obyčejná malá dívka z Ostravy. Má své hračky a kamarády. K tomu všemu má ale v bříšku inzulinovou pumpu. Je totiž diabetička. Příběh malé pacientky, který odvysílal Český rozhlas Ostrava, dokázal změnit dosud nespravedlivá pravidla státu. Rodičům diabetických dětí totiž často nepřiznával potřebné sociální dávky.

Zoufalí rodiče Počátkem roku 2010 kontaktoval redakci zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava Martin Šarocký. Otec tehdy čtyřleté Simonky popisoval příběh zoufalé rodiny, která neví, jak dál. „To je pumpička. Je to kamarádka, protože mi pomáhá,“ ukazovala tehdy Simonka na malý přístroj, který má zavedený v břiše. Její matka musela zůstat doma, aby se o ni starala. „Tady máme ovoce, zeleninu. Všechno musím pečlivě vážit, sama si třeba jablko vzít nemůže,“ popisovala u ledničky Květoslava Šarocká. Kromě pravidelného odměřování jídla musí své dceři měřit i hladinu cukru v krvi – píchnout do prstu malou jehlu a přístroje pak vše vyhodnotí. Jenže úředníci ostravského Magistrátu rozhodli, že takto nemocné dítě je plně soběstačné a rodina nemá dál nárok na příspěvky. „Samozřejmě že čtyřletý diabetik se sám o sebe nepostará. Když jsem dostala ten dopis, ve kterém úředníci psali, že Simonka nepotřebuje péči druhé osoby, tak mě to samozřejmě rozbrečelo. Vyhodnocuje to přitom posudkový lékař, který by měl mít pochopení. Měl by vědět, že to je vážně nemocné dítě, protože cukrovka je vážná nemoc,“ vzpomínala na krušné chvíle Květoslava Šarocká.

foto: Martin Straka

Simonka Šarocká

Rozzlobení odborníci

Kontaktovali jsme i lékařku Simonky Naděždu Filákovou, která toho o zdravotním stavu malé pacientky ví nejvíce. „Je léčená inzulinovou pumpou, kterou samozřejmě vzhledem k věku ovládat neumí. Sama si nemůže vyměnit kanyly. Nenachystá si jídlo, neurčí si výměnné jednotky a dávku inzulínu. Soběstačná určitě není.“ Zjistili jsme přitom, že takových zoufalých rodičů jsou desítky. „Tento problém se týká celé republiky. Do těchto existenčních potíží se dostali rodiče všech diabetických dětí,“ popsala Šárka Nosálková ze sdružení Dítě s diabetem. Sdružení proto začalo sbírat podpisy na petiční archy.

Reakce ministerstva Ministerstvo práce a sociálních věcí v první reakci na příběh Simonky a dalších diabetických dětí jakoukoliv kritiku odmítalo. Úředníci tvrdili, že sociální příspěvky se nemohou rozdávat podle diagnózy. Když ale Český rozhlas odvysílal o problému první reportáž, přišel zásadní zlom. Autorku reportáže Andreu Čánovou oslovili zástupci ministerstva práce a sociálních věcí a požádali o zprostředkování kontaktu na rodiče malé Simonky. O věc se začal zajímat přímo tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka a na jednání pozval rodiče Simonky i zástupce sdružení Dítě s diabetem. „Určitě jsme takový ohlas nečekali. Netušili jsme, že jedno vysílání v rádiu způsobí takový kolotoč. Doufáme, že v Praze něco vyřešíme,“ řekla před schůzkou Šárka Nosálková ze sdružení Dítě s diabetem. „Nařídím, aby se přezkoumaly všechny obdobné případy. Aby se minimalizovalo riziko, že by takových pochybení bylo více. I v případech, které nebyly medializovány,“ slíbil tehdejší ministr.

Změny Ministerstvo po sérii našich reportáží zřídilo expertní skupinu. Odborníci rozhodli, že posudkoví lékaři už nesmí vycházet jen z papírů. Když budou rozhodovat, jestli je malý pacient soběstačný, musí ho vidět. Dosud to nedělali. Rodiče, kteří peníze na péči o diabetické dítě nedostali, mohli o příspěvky znovu požádat. „Rodiče mají právo si podat novou žádost a před vydáním rozhodnutí se bude revidovat, zda bylo dítě posouzeno správně,“ řekl tehdy Kamil Vařeka z České správy sociálního zabezpečení. Rodiče malé Simonky nakonec příspěvek na péči získali. A pobírají ho dodnes. „Simonka už chodí do první třídy a ve škole se jí moc líbí,“ konstatuje Martin Šarocký. Pokud máte podobný příběh, neváhejte a pošlete nám námět. Simonka s maminkou a rodinným mazlíčkem

foto: Martin Straka

Kontakt: rzp @ov.rozhlas.cz


10

Zachránit život darováním krve? Ten pocit za to stojí! Leopold Sulovský, Víťa Dostál, Jan Peterek nebo Pavel Srníček – tyto známé sportovní osobnosti se staly patrony akce Daruj krev s Českým rozhlasem Ostrava, a podpořily tak myšlenku bezplatného dárcovství. Krev nelze zatím uměle vyrobit, a je tedy nejcennější tekutinou, kterou můžeme druhému člověku darovat. Krev je zapotřebí nejen při operacích, ale i k výrobě léků, léčbě popálenin nebo při onkologické léčbě. Český rozhlas Ostrava vyzývá akcí „Daruj krev“ stávající i nové dárce krve k dobrovolným odběrům více než patnáct let. „Akce probíhá minimálně jednou za rok v pěti transfuzních stanicích nemocnic v Ostravě-Porubě, Opavě, Karviné, Třinci a Frýdku-Místku. A obvykle přiláká přes 400 dárců krve,“ upřesňuje Daniel Martínek z marketingového oddělení ČRo Ostrava.

s prázdnou. Dostane od nás drobné dárky, litrový džus na doplnění tekutin a náhradu cestovného dle podmínek transfuzní stanice.

Dárce má také od svého zaměstnavatele v den odběru nárok na jeden den placeného volna a má možnost snížení základu daně z příjmu. A odnáší si navíc skvělý pocit, že pomohl zachránit život,“ dodává Daniel Martínek. Nejbližší termín akce Daruj krev plánuje Český rozhlas Ostrava na měsíc říjen. Přesný termín se dozvíte z našeho vysílání nebo internetových stránek.

Pokud je vám 18–60 let, máte váhu min. 50 kg (ženy) a 60 kg (muži), netrpíte alergií nebo aktuálně nemocí a rozhodnete se darovat krev, nepotřebujete žádné lékařské doporučení. Veškerá vyšetření si odbudete přímo na transfuzní stanici. Před odběrem vyplníte dotazník o prodělaných vážných nemocech, užívaných lécích apod. Kdykoliv v průběhu vyplňování můžete bez udání důvodů ze stanice odejít. Následuje základní laboratorní vyšetření a pak už můžete darovat krev. Odebírá se 450 ml plné krve a samotný odběr trvá necelých deset minut. Jednotlivé části krve a její objem nahradí organismus do 2–3 týdnů. Přesto jsou u mužů povoleny nejvýše čtyři odběry za rok, u žen tři. Podrobné informace můžete získat na internetových stránkách www.darujkrev.cz a www.darujkrev.rozhlas.cz. „Apelujeme především na dobrovolné dárcovství. Přesto dárce z naší akce neodejde

é n t a l p e N

! i z r e v e n i l n o o r p


11

Poradna – Pomáháme v přímém přenosu kapitolou je život nájemníků a vztahy s vlastníkem domu. Proto zveme do studia právníky a experty na finance i na paragrafy, ale také úředníky z praxe.

poradna Vysíláme v úterý ve 14.15 hodin

Martin Knitl při střihu rozhlasového pořadu

foto: Martin Straka

Když se jednou do studia dovolal posluchač z Frýdku-Místku, bylo už z první věty jasné, že má strach. „Dcera si vzala hypotéku na nový dům a má potíže se splácením. Už to trvá nějakou dobu a pro jistotu je trvale hlášená pořád u nás. Kdyby přišel exekutor, přijdeme o střechu nad hlavou všichni?“ zeptal se opatrně a náš host, Martin Gojný z Poradny při finanční tísni v Ostravě, jen povytáhl obočí. „Je to častý dotaz,“ řekl do mikrofonu a bylo slyšet, jak náš posluchač na opačné straně linky tiše dýchá. „O dům ale vy, jako rodiče, nepřijdete. Exekutor může ovšem přímo u vás zabavovat věci, o kterých se domnívá, že patří dceři.“ - „Takže nám vezmou třeba televizi, kterou jsem kupoval já ze svého důchodu?“ zajímá se dál posluchač. - „Když exekutor televizor zabaví a to se sku-

tečně stává, musíte se bránit a žádat vyškrtnutí věcí ze soupisu. Budete potřebovat paragony nebo aspoň svědecké výpovědi. Kdyby exekutor na nic nereagoval, počítejte s tím, že budete potřebovat advokáta na takzvanou vylučovací žalobu,“ uzavírá host Poradny a posluchač děkuje. Dobře ví, že ho čekají těžkosti, ale aspoň tuší, jak budou vypadat. A že nesmí na nic čekat a rychle jednat. Čas bývá téměř vždy silným protihráčem. Na Poradnu Českého rozhlasu Ostrava se obrací týden co týden spousta posluchačů, kteří mají strach, že se dostanou do velkých problémů. Anebo už v nich jsou. Půjčky, exekuce, reklamace, boj s úředními razítky, tomu se v pořadu věnujeme často. Ale nevynecháváme ani novinky v legislativě, hygienické předpisy nebo kontroly zboží v obchodech. Samostatnou

Když byla ve studiu předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů Moravskoslezského kraje Marcela Reichelová, dovolali se v rychlém sledu hned tři posluchači, kteří naletěli podezřelým „předváděcím akcím“. Popsali rafinované podepisování smluv někde v přítmí, v rychlosti a zmatku a ve výsledku šlo o nákup zboží pochybné kvality za desítky tisíc korun. Někteří pak objevili totéž v běžném obchodě za třetinovou cenu – s tím rozdílem, že výrobek z obchodu fungoval. „Já ty hrnce nechci, co mám dělat?“ ukončil svůj příběh starší pán z Havířova. Odpovědi se dočkal okamžitě. „Přijďte za mnou do poradny a vezměte s sebou všechno, co máte. Všechno, co jste podepsal,“ slíbila pomoc předsedkyně spotřebitelského sdružení. Otálení se nevyplácí a podvodné firmy to dobře vědí. Spoléhají na to, že jen málokdo zná svá práva. Tehdy jsme o tomto případu natočili reportáž. O tom, jak nedohledatelná firma tahá z důvěřivých seniorů peníze. Bohužel, náš posluchač to do konce nedotáhl, zalekl se soudního procesu, a tak už svých zhruba dvacet tisíc korun nikdy neuvidí. Je to škoda, protože šanci měl. Poradna Českého rozhlasu Ostrava je vždy na straně našich posluchačů. Snažíme se poradit každému, kdo vytočí telefonní číslo do studia. Neumíme sice stoprocentně nahradit úřad, policii ani práci advokátů, ale věříme, že se díky našemu vysílání mnohým lidem klidněji usíná.


Program ČRo Ostrava Zábava a poznání Křížem krajem > pondělí–pátek v 9.15 + v neděli „speciál“ od 8.35 hodin; magazín dobrých zpráv a zajímavostí ze všech koutů našeho kraje Koktejl > pondělí–pátek v 10.05 hodin; host ve studiu, zajímavé příběhy, životní styl; v pondělí se střídají Divadelní a Filmový koktejl Apetýt > pondělí–pátek v 15.05 hodin; s našimi hosty ve studiu hovoří o všech barvách života Dagmar Misařová, Iva Bartoňová a Eva Mudrová Listování > sobota v 16.15 hodin; čteme z knih spisovatelů z Moravskoslezského kraje Čítárna > sobota v 9.30 a neděle v 19.05 hodin; knižní novinky a rozhovory s autory i knihkupci připravuje a uvádí Dagmar Misařová S dechovkou na zločince > sobota ve 14.05 hodin; jak vyzrát na lumpy a darebáky radí za doprovodu řízné dechovky v hudebně zábavném pořadu Artur Kubica Dobrůtky > sobota v 11.10 hodin; vařte a bavte se s námi a kuchařskými mistry z našeho kraje Ostravské příchody > úterý v 16.15 hodin; publicistický týdeník mapující příběhy lidí, kteří se do Ostravy přistěhovali odjinud a zůstali zde Životopisy > pondělí–pátek v 11.30 a 19.30 hodin; životní příběhy významných osobností české i světové historie Česko země neznámá > neděle v 10.10 a sobota v 19.05 hodin; cyklus dokumentů ze zajímavých míst naší země

Den otevřených dveří ČRo Ostrava 17. 11. 2012 ∙ 9.00–14.00 hodin ulice Dr. Šmerala 2, Ostrava Zprávy > každý den v každou celou hodinu po celých 24 hodin vždy aktuální informace Mimořádná zpravodajská vysílání > V případě závažných událostí rušíme běžný program a přecházíme na kontinuální zpravodajské vysílání s maximálním množstvím aktuálních a servisních informací, rad a doporučení záchranářů. Pokud se děje ve vašem okolí něco skutečně mimořádného a nebezpečného, nalaďte si co nejdříve ČRo Ostrava

Lékárna > středa ve 14.15 hodin; recepty na vaše neduhy nabízí lékaři a specialisté v kontaktním pořadu; své dotazy můžete telefonovat přímo do vysílání Tajemství zločinu > pátek ve 14.15 hodin; společně s bývalým šéfem ostravské „mordparty“ Vilémem Vaculíkem odhalujeme zákulisí a vyšetřování nejzávažnějších zločinů, které se za posledních 30 let staly v Moravskoslezském kraji

Dopravní zpravodajství > v úvodu každé hodiny hned po zprávách od 5.00 do 19.00 přinášíme aktuální dopravní informace z Moravskoslezského kraje

Hobby magazín > čtvrtek ve 14.15 a neděle v 15.15 hodin; vaše záliby a koníčky a naše tipy pro volný čas

Počasí v kraji > regionální předpověď počasí přinášíme v každých zprávách, rozšířené informace nabízíme v živých vstupech s meteorology z ostravské pobočky ČHMÚ v následujících časech: pondělí–neděle v 5.40, 6.40 a 7.40 hodin, ve všedních dnech také v 17.20 a o víkendu ve 14.40 hodin

Senior klub > neděle v 9.30 a pondělí ve 14.15 hodin; magazín nejen pro dříve narozené

Kwadrans > pondělí–pátek v 19.05 hodin; zpravodajská relace v polském jazyce pro polskou národnostní menšinu v Moravskoslezském kraji Poradna > úterý ve 14.15 hodin; poradíme vám, jak řešit vaše problémy; své otázky můžete telefonovat odborníkům přímo do vysílání

Polská půlhodina > sobota v 17.30 hodin; publicistika, dokumenty a kultura v polském jazyce pro polskou národnostní menšinu v Moravskoslezském kraji

Přání plná písniček > v sobotu a v neděli ve 12.05–14.00 hodin; hudební gratulace vašim oslavencům, čteme z vašich dopisů Přímé přenosy a záznamy koncertů > vysíláme řadu koncertů z našeho hudebního studia S1 nebo i z jiných míst v našem kraji, dáváme šanci mladým nadějným interpretům a zveme a natáčíme i koncerty známých a oblíbených zpěváků, muzikantů a skupin nejrůznějších žánrů Radio Ostrava Live > pondělí–pátek v 8.15 a 16.40 hodin; hudební ochutnávka z koncertů, které jsme natočili Café de chanson > neděle v 11.05; pořad Moniky Horsákové věnovaný hudebním básním o životě Poklady z našeho archivu > čtvrtek v 18.05 hodin; hudební speciál Antonína Vašíčka věnovaný historii Ostravského rozhlasového orchestru Barvy hudby > pondělí ve 20.05 hodin; etno, world music a Zlata Holušová Harenda > neděle v 18.05 hodin; pořad věnovaný klubovým kapelám z Moravskoslezského kraje a také amatérským skupinám soutěžícím v Boom Cupu připravuje a uvádí Igor Vašut

Hudební pořady

Oldies aneb Historie z černých drážek > neděle v 17.05 hodin; vzpomínku na domácí i zahraniční pop a rock 50. až 70. let nabízí Jirka Tieftrunk

Hudební pošta > každý všední den od 12.05 do 14.00 a od 17.30 do 18.00 hodin; hrajeme vašim oslavencům; během vysílání můžete volat přímo do studia na číslo 596 112 233

Galerie mistrů > sobota v 18.05 hodin; večerní koncert pro všechny, kdo mají rádi klasickou hudbu a zajímají se o dění v Moravskoslezském kraji v této oblasti

Rádio vašeho kraje

Chtěl bych mít kapelu > sobota v 15.05 hodin; dechovková hitparáda, kterou uvádí Václav Bělohlavý

Chaloupka strýčka Artura > neděle v 16.05 hodin; zábavný pořad s Arturem Kubicou

Muziko, hraj! > úterý v 18.05 hodin; pořad plný dechovky připravuje Václav Bělohlavý

Zpravodajství a publicistika

Zazpívejte si s námi > pondělí–pátek v 8.40 a 16.50 hodin; lidovou písničku nabízí Jan Rokyta

Události regionu > pondělí–pátek v 17.00 hodin; hlavní zpravodajská relace ČRo Ostrava

Píseň domova > středa v 18.05 hodin; pořad s lidovými písničkami připravuje a uvádí Jan Rokyta

Dobré ráno ČRo Ostrava > každý den od 5.00 do 9.00 hodin; o všem zajímavém a důležitém, co se děje v Moravskoslezském kraji, se dozvíte v našem ranním vysílání, které je nabité informacemi ve formě zpráv, reportáží i živých vstupů

Muzikanti, hrajte! > pondělí–pátek v 18.05 hodin; pořad věnovaný lidové hudbě připravuje Zdeněk Tofel Ostravské folklórní kalendárium > sobota v 17.05 hodin; novinky a pozvánky z oblasti lidové hudby přináší Zdeněk Tofel


Valašsko bych za žádný jiný kraj na světě nevyměnil

Recommend Documents