Vážení a milí čtenáři, poslední měsíce jsme se u nás v charitě věnovali práci na novém etickém kodexu zaměstnance. stranu je tak vydávání

Vážení a milí čtenáři, poslední měsíce jsme se u nás v charitě věnovali práci na novém etickém kodexu zaměstnance Charity Hlučín. Výsledkem je poměrně podrobný žádoucí profil zaměstnance po stránce osobnostní. Na první pohled může jít o velmi náročné požadavky, které málokdo splní. Při podrobnějším pohledu však jde o věci, které většinou považujeme za běžné, a neliší se příliš od toho, co nám již od mala vštěpovali naši rodiče a některé výchovné instituce. Jsou tedy etické kodexy obecně vůbec potřebné? Zcela určitě nejsou všelékem či nějakým samospasitelným prostředkem pro organizace či společnosti. Je to pochopitelné, protože klíčové okamžiky, které kodexy v podobě žádoucího chování popisují, mají charakteristiku „tváří v tvář“: Konkrétní zaměstnanec v konkrétní situaci a interakci s konkrétním klientem nebo klienty. Tady opravdu nepomůže, že na zdi o patro výše visí precizně zarámovaný etický kodex. Ale vydáním etického kodexu se přece jen něco děje. Organizace dává najevo, jaká chce prostřednictvím svých zaměstnanců být, neboť její vlastní bytí s jejími pracovníky stojí i padá. Na ne posledním místě je pak u psané formy také lepší vymahatel-

nost. Na jednu stranu je tak vydávání etických kodexů krokem správným směrem, na straně druhé se mohou bez návratu k prosté lidské slušnosti a přirozené úcty ke druhým stát jen nemrtvou a zároveň neživou literou. Je velice moderní oblékat dnes dávné principy a zásady správného lidského jednání do hávu slovních novotvarů a v některých případech produkovat téměř samostatné vědní obory (nebo minimálně témata přednášek a kurzů). Ve skutečnosti tak trochu stále objevujeme již objevené. To, co narušovalo mezilidské vztahy v době Platónově, je spolehlivě naruší i dnes. Neupřímnost, která rozbíjela křesťanská společenství, dozajista rozbíjí společenství i dnes. A mohli bychom pokračovat dále. Lidé, kterých si jiní vážili a hledali u nich pomoc, by zřejmě byli vyhledáváni i dnes. Jako společnost jsme během staletí udělali obrovské kroky směrem kupředu ve vědě, technologiích, zdravotnictví. Ale z pohledu jednotlivců a mezilidských vztahů máme stále stejnou výchozí pozici dnes

jako třeba v roce 125 po Kr. Bojujeme se stejnými slabostmi a máme i tytéž ctnosti. Debaty o tom, je-li dnes život jednodušší nebo složitější, jsou poměrně zbytečné. Vždy to bylo, je a bude „o lidech“, vždy to bude „o nás“. Jsem si však jistý, že i tak je dobré občas připomenout, jaké jednání po dlouhá staletí i dnes působí

na společnost blahodárně. V případě Charity je navíc tím, co ze služby učiní službu skutečně kvalitní. Proto nový etický kodex v Charitě Hlučín. Říkáme jím, jací chceme být. Je to zdánlivě příliš náročné a přitom jednoduché. Zdánlivě zcela snadné a přitom těžké. Stojí to však za to. Lukáš Volný

Ošetřovatelská služba 20. srpen 2014 Je letní všední ráno. Přicházím do své kanceláře, zapínám počítač „aby se zahřál.“ Na počítači mi naskočí datum 20. srpen 2014. Něco mi toto datum připomíná, přemýšlím, čím je významné. Kdo má asi narozeniny, co se ten den událo. A najednou si to uvědomím - 20.8. 1998 jsem se stala zaměstnancem Charity Hlučín. Bylo to vlastně v minulém století a tak, než se mi „počítač zahřeje“ vzpomínám, jaké to tenkrát „na charitě“ bylo. Adresa Charity Hlučín byla Mírové náměstí 24, což je Městský úřad Hlučín.Tvořila ji Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba v rodinách „CHOPS“, dále správa a v Ludgeřovicích - v místě dnešního Domova sv. Mikuláše - Chráněná dílna. Zaklepala jsem na dveře s označením Charita Hlučín a vstoupila. Přede mnou jedna dlouhá místnost, uprostřed zúžená, na konci přepážka, dveře a za ní vedení charity - ředitelka, účetní a někdy i vedoucí chráně-

né dílny zde vykonává nutné administrativní práce. Po mé pravé ruce věšák a křesla pro návštěvy, následovala police se zdravotnickým materiálem, v místě zúžení visela nástěnka se jmény klientů i pracovníků CHOPS a pak za zástěnou zákoutí – prostor pro pracovníky k uvaření nápoje, ke svačině, obědu. Po levé ruce dva stoly s počítači pro vrchní sestru a administrativní pracovnici, zástěna a pak 4 stoly pro 8 sester a 4 pečovatelky. V prvním poschodí ještě charitě patřila jedna místnost, která sloužila jako šatna, sprcha i sklad a půjčovna kompenzačních pomůcek. Co by na to řekl dnešní hygienik? Pracovní náplň mi byla známa, protože jsem již tuto práci vykonávala, i když tenkrát výkony byly spíše pečovatelské - koupání, toalety. Ale tak to bylo před léty nastaveno ve všech agenturách domácí péče. Zdravotní sestry zde v Charitě Hlučín měly přidělena čtyři starší auta, která vy2

jížděla do okolních obcí. Sestry, které měly terén v Hlučíně, chodily pěšky. Odpolední služby zajišťovala jen jedna a tatáž sestra, pracovala při mateřské dovolené. Pečovatelky měly k rozvozu, tenkrát možná třiceti obědů určen automobil Škoda pickup. Ke svým klientům chodily pěšky nebo jezdily autobusy. Kromě rozvozu obědů, nákupu a úklidu byl v jejich náplni práce i úklid prostor charity a příprava obvazového materiálu pro sestry. Během let se adresa Charita Hlučín několikrát změnila. Dnes v roce 2014 ve 21. století, je to U Bašty 275/3 a je to paradoxně naproti místa, kde jsem začínala. Charita Hlučín má několik středisek. Na adrese U Bašty sídlí správa - ředitel a dvě účetní a CHOPS, která se rozdělila na Charitní ošetřovatelskou službu - CHOS, Charitní pečovatelskou službu (CHPS), Charitní asistenční službu (CHAS) a Půjčovnu pomůcek. Budova, ve které sídlíme je v našem vlastnictví. Není to jedna místnost, ale několik. Svou kancelář mají účetní, ředitel, také vedoucí CHOS, CHPS a CHAS. Své místo mají pomůcky, je jich i větší počet a

více druhů. Sestry i pečovatelky mají k dispozici jednu místnost, šatnu, sociální zařízení. Zdravotnický materiál je uložen ve skříních, v místnosti zvlášť k tomuto určené. Není to všechno ještě optimální, ale brzy nás čeká rekonstrukce objektu. Dnes mají všeobecné sestry k dispozici 5 aut, každá sestra má svůj terén a auto, žádná již neobchází pacienty pěšky, jelikož provádějí daleko více odborných zdravotních výkonů. CHPS a CHAS užívá také 5 aut, mají dohromady 12 pečovatelek a asistentek, rozvážejí asi kolem 150 obědů denně. Pečovatelky a asistentky zajišťují především péči o samotného klienta, tj. provádějí koupele, toalety, přípravu stravy, nákupy, pochůzky, dohled nad klientem, doprovod do různých institucí. Počítač je připraven k práci a já přestávám snít, je třeba přečíst došlou poštu, připravit sestrám adresy pacientů k odběrům atd. Je hodně rozdílů mezi mou prací tenkrát a teď, ale dělám ji ráda, líbí se mi a naplňuje mě. Anna Postulková, vedoucí CHOS

Nanebevzetí Panny Marie - pouť v Hrabyni Prázdniny, horké léto a hrabyňská pouť patřily k sobě jako tři kuličky na začátku růžence. Do Hrabyně se chodívalo pěšky a byla to událost pro celou dědinu. V sobotu odpoledne se poutníci sešli v kostele, kde jim pan farář požehnal, a vydali se na cestu.

Pan farář a ministranti s křížkem je doprovodili až k lesu. Tam si poutníci vyzuli boty a bosky kráčeli lesem do Bolatic, na Výhodu a pak „šibrovou“ cestou směrem na Smolkov. Špičaté šibry píchaly do dětských nožek, ale matky naříkání dětí 3

odbývaly slovy: „Pán Ježíš vytrpěl pro nás moc věc a něchceš vydržeť trochu bolesti?“Když jsme se dostali k Ludmile, což byla vysoká budova, kde byl poskytován útulek nemocným, nemohoucím ženám, věděli jsme, že do cíle už nemáme daleko. Celou cestu jsme se modlili růženec a zpívali mariánské písně. Nejraději jsem zpívala píseň „Pod tvůj plášť se utíkáme“. Tato píseň ve mně vyvolává vzpomínku. Za války jsme ji zpívali každý den a já se ji naučila zpaměti. Fronta byla blízko a my jsme se ukrývali ve sklepě, modlili se a zpívali. Náš starý otata seděl na zavijance slamy, v ruce držel růženec, zpíval s námi a po tváři mu tekly slzy. Měl čtyři syny na frontě, domů se vrátil jediný. Před Hrabyní jsme si v potoce umyli nohy, upravili oděv a naše první cesta vedla do kostela pozdravit Pannu Marii, která nás vítala laskavým a tajuplným úsměvem. Děti si každým rokem zvědavě prohlížely nástěnnou malbu, která znázorňovala, kde a jak byl podle pověsti obraz hrabyňské Madony objeven. Dospělí hledali, kde jsou umístěny zpovědnice, protože k Panně Marii bylo třeba přijít s čistým srdcem. Nikdo z nás nevěděl, že Petr Bezruč se ve své básni „Hrabyň“ krásnými slovy zpovídá z lásky ke slezské Madoně. Ale věděli jsme, že v neděli bude kázat náš bývalý strahovický

farář P. Josef Vrchovecký, který byl mariánským ctitelem a vynikajícím kazatelem. Svá kázání začínal slovy poutnické písně: Slyšel jsem krásný hlas, Maria volá nás, pojďte ke mně. Jeho hrob je u zdi hrabyňského kostela a naši farníci se tam zastavují s modlitbou. Blížil se večer a my se chystali k spánku. Větší děti spaly na pavlači, ale já vždycky v lavici na dřevěné podlaze na hytce, kterou teta přinesla. Celou noc se modlilo a zpívalo, ale děti, unavené cestou, brzy usnuly a spaly až do rána. Vstávalo se brzy, protože bylo třeba postarat se o své tělo, aby vydržel duch. V šest hodin totiž začínaly bohoslužby a bylo důležité zaujmout dobré místo, poněvadž poutnice se zúčastnily všech mší sv. až do poledne. Panně Marii přednášely své prosby a prosily o pomoc a ochranu pro sebe a celou rodinu. Nás děti lákaly jiné věci. Po hlavní mši sv. jsme už byly venku. Každý z nás měl nějaké koruny, jenom teď rozhodnout, za co je utratit. Nejdříve jsme obešly všecky budy a pak nakupovaly: svaté obrázky jako dárek z pouti a pak různé sladkosti, hlavně turecký med, někdo přidal do žaludku známé hrabyňské kvašáky, zapil vodou a šel se svézt na karasel. Naše žaludky všecko vydržely, ba cítily nebeskou blaženost. Po odpoledním požehnání jsme se všichni, sice unaveni, ale šťastni vraceli domů. Roz4

dali jsme obrázky a odříkali naučenou větu: „Panna Maria hrabyňská vas nechává pozdravovať a matě se tež na ňu přisť podivať“. O pouti do Hrabyně se pak dlouho vyprávělo. Na putování za Pannou Marií hra-

byňskou ráda vzpomínám. I když jsem viděla několik krásných znázornění Madon, ta hrabyňská mě pokaždé dojme. Patří ke Slezsku, k našemu kraji, je naše. A.B., klientka CHOS

Pečovatelská služba Rekapitulace letních měsíců Přiblížil se nám podzim a my hodnotíme uplynulé letní měsíce. Pečovatelskou službou otřásly změny, které jsou však součástí běžného života. Koncem června podaly dvě pečovatelky žádost o ukončení pracovního poměru. Jedna z rodinných důvodů a druhá z důvodu nové pracovní příležitosti, která se jí naskytla. Přejeme jim hodně sil a úspěchu v jejich dalším působení. Jelikož výpověď je s dvouměsíční výpovědní lhůtou, museli jsme ihned zajistit provoz po uplynutí této lhůty a zaučení nových pracovnic. Výhodou bylo, že v červenci se nám z mateřské dovolené vrátila jedna pracovnice, kterou stačilo pouze zaučit do aktuálního pracovního procesu. Další pozitivum bylo, že v červenci úspěšně absolvovala jedna naše pracovnice kurz „pracovník přímé péče“. Tím se stala plnohodnotnou pečovatelkou, která může již zcela samostatně pracovat. Bylo za-

potřebí zajistit ještě jednu pracovnici. Nakonec jsme vybrali mladou ženu, která u nás již pracovala brigádně, a tudíž jsme s ní měli zkušenosti. Nastoupila v srpnu a zatím pracuje pod dohledem. Děvčata jsou šikovná, zvládají úkony pečovatelské služby a vypadá to, že i rychle zapadla do kolektivu. Vše ukáže čas. Jsme rádi, že jsme nemuseli jakkoliv omezovat služby klientům a doufáme, že budou naši klienti spokojeni. To je naším hlavním cílem. Ráda bych se ještě maličko zmínila o asistenční službě. Zde máme momentálně tři asistentky, z toho dvě na plný úvazek a jednu na zkrácený úvazek. Od července máme k dispozici nový automobil Škoda Citigo, jelikož dosavadní automobil již dosluhuje. Je to malé, ale velmi šikovné autíčko. Pro provoz ve městě zcela ideální. Jelikož některé rodiny klientů asistence měly v letních měsících dovolené, mohli 5

jsme tohoto využít i k dovoleným asistentek, případně nám asistentky vypomáhaly v pečo-vatelské službě. Září nám nastoupilo deštivě, ale

přesto vám všem přeji krásný barevný podzim v kruhu rodiny a přátel. Andrea Strachotová vedoucí CHPS a CHAS

Charitní domov sv. Mikuláše Vzpomínka Za těch téměř 13 let provozování sociálních služeb pro seniory prošlo naším Domovem mnoho lidí. Někteří se nestačili ani zabydlet a byli ,,přestěhováni“ na novou a konečnou adresu a někteří se stihli do našich životů a srdcí zapsat nezapomenutelně. Mezi ně patřila také paní L. Čím to bylo? Životní příběh paní L. byl velmi složitý, prožila si těžký život, ale nikdy ji nikdo neslyšel na život žehrat. Nestěžovala si na svou situaci, nestěžovala si na své zdraví, nestěžovala si na spolubydlící, nestěžovala si na počasí, nestěžovala si ani na jídlo. Byla veselá, snažila se svůj optimismus předat dál. Snažila

se v rámci svých možností ostatním pomáhat až do svých posledních dnů. Byla k sobě tvrdá, nefňukala. Uměla si užít to, co jí život nabízel. Ať už to byla stopička Becherovky po ránu anebo dobré jídlo, které si uměla dopřát a vychutnat anebo třeba černá káva k snídani. Radovala se z maličkostí, často se smála. Tito lidé obohacují náš život a také díky nim opakovaně vidíme ve svém náročném poslání smysl a máme chuť v této práci pokračovat. Paní L. zůstává v našich srdcích a vzpomínkách. Zuzka Pistovčáková Domov sv. Mikuláše

6

Vzpomínka „Drahé rodiny, přicházím k prahům vašich domů, abych k vám promluvil o události, která – jak je známo – proběhne ve Vatikánu letos v říjnu. Jde o mimořádné generální zasedání Biskupského synodu, svolané k diskusi na téma „Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace“. Církev je dnes povolána hlásat Evangelium a čelit novým naléhavým pastoračním úkolům, které se týkají rodiny.“ Takto započal list papeže Františka adresovaný všem rodinám na celém světě. Tento list byl psán u církevního svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února 2014). Papež píše o důležitosti tohoto synodu, nejen pro rodiny, ale pro celý Boží lid. A hlavně prosí všechny, zvláště pak rodiny, aby se za tento synod modlili: „Toto důležité setkání se dotýká celého Božího lidu: biskupů, kněží, zasvěcených osob a věřících laiků místních církví na celém světě, kteří se aktivně podílejí na jeho přípravě konkrétními návrhy a nezbytnou podporou v modlitbě. Tato modlitební podpora je víc než kdy jindy nezbytná a významná

zejména z vaší strany, drahé rodiny. Synodální shromáždění je totiž věnováno zvláště vám, vašemu povolání a poslání v církvi a ve společnosti, problémům manželství, rodinného života, výchovy dětí a roli rodin v poslání církve. Prosím vás proto o intenzívní modlitbu k Duchu svatému, aby osvítil synodní otce a vedl je v jejich náročném zadání.“ Toto setkání se uskuteční ve dnech 5. – 19. října 2014. Mysleme proto na toto setkání, aby Duch svatý naplnil srdce všech přítomných, kteří se synody budou účastnit, aby nalezli odpovědi na otázky, před kterými Církev dnes stojí. Modleme se i za Svatého otce, aby měl sílu i moudrost a všechny milosti, které potřebuje pro řádné plnění papežského úřadu. Ale též se modleme za všechny jeho spolupracovníky, aby byli papeži dobrou oporou a pomáhali mu v jeho nelehké službě. Kamil Kupka Čerpáno: www.radiovaticana.cz a tisk.cirkev.cz

7

Sociálně terapeutická dílna Vzpomínka A je to tu! Rána začínají vonět podzimem, dny se pomalu, ale jistě zkracují a slunce už dávno nemá tu sílu, kterou ještě před pár týdny. Je to tak, nic netrvá věčně. A tak i my se pomalu klubeme z prázdninového režimu a vracíme se zpět do plného pracovního nasazení. V červenci a srpnu jsme si odpočali na dovolenkách, a tak i když jsme nezaháleli, pracovní výsledky naskakovaly poněkud pomaleji. Přesto jsme dokázali vyrobit dost, abychom se mohli zúčastnit hned dvou prodejů. Oba byly na konci srpna a oba dopadly nad očekávání výborně. Dnes, když píši

tyto řádky vrcholí přípravy na další prezentaci naší dílny a celé Charity Hlučín a to na X. Festival dřeva, který se koná v sobotu 13. 09. na Slezskoostravském hradě. Tímto jste srdečně zváni. Výrobky, které zde uvidíte budou nejen ty, které už znáte, ale věřím, že vás potěšíme i nějakou tou novinkou . A komu to nevyjde na Slezskoostravský hrad, ať se přijde podívat k nám do dílny, náš sklad je vám otevřen. Krásné podzimní dny. za kolektiv STD Tereza Kašinská, vedoucí

8

Jubilanti Charity Hlučín v období od července do září 2014

Zaměstnanci Charity Hlučín Jakimovová Kornelie Janošová Kateřina Kacálková Helena Kašinská Tereza Kovalová Dana Křižáková Janetta Malchárková Hana Münsterová Veronika

Nováková Martina Prchalová Gabriela Riedlová Anna Suchánková Hana Važíková Lucie Vilkusová Jana Vlčková Marie Volný Lukáš

Klienti Domova sv. Mikuláše Brychcyová Marie Bařinová Anna Plačková Líza Lotta Ranošová Alžběta Tesařová Eliška

Stanjeková Štěpánka Kvapilová Alma Jarošová Berta Thomasová Olga Madejová Anna

Klienti sociálně terapeutické dílny Horák Otakar Kohoutková Květa Koňaříková Vlasta

Křižáková Lucie Sobek Tomáš

Charita Hlučín přeje všem jubilantům hodně štěstí, zdraví, radosti, pracovních i životních úspěchů a Božího požehnání! 9

Tipy a triky v domácnosti - zelenina Cukr a chřest: Aby chřest dostal správnou jemnou chuť, přidejte do vody, ve které ho vaříte, kromě soli vždycky také trochu cukru – a kdo chce, může dát i kousek másla.

Aby květák zůstal pěkně bílý a zachoval si jemnou chuť, přidejte do vody, ve které ho vaříte, šálek mléka. Měkká rajčata: Položte rozměklá rajčata na čtvrt hodiny do ledové vody. Budou pak zase pevnější. Aby se dala lépe krájet, máčejte nůž před každým řezem do studené vody.

Chleba k brokolici: Při vaření brokolice se vytváří nepříjemný pach. Zbavíte se ho tím, že současně s brokolicí vaříte i kousek chleba. Brokolici nesmažte a neduste v tuku. Byla by tuhá.

Rajčata nepatří k okurkám: Okurky a květák nikdy neskladujte společně s rajčaty. Ta totiž vylučují plyn, kvůli kterému se pak ostatní druhy zeleniny rychleji kazí.

Bílé žampiony: Jestliže žampiony ihned po omytí a nakrájení přelijete citrónovou šťávou, zůstanou pěkně bílé.

Paprika je zdravá: Paprika podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Proto se jako dietní prostředek doporučuje nemocným se žaludečními a střevními potížemi, u nichž se špatně tvoří žaludeční šťávy a kyseliny. Kromě toho má velký obsah vitaminu C.

Jemná karotka: Karotka bude chutnější, když do vody, ve které ji vaříte, přidáte trochu jablečné šťávy. Jemný květák: Květák properte v silně osolené vodě. Tak ho zbavíte drobných šneků, housenek a hmyzu.

Cukr hrášku svědčí: Čerstvý hrášek si při vaření uchová zelenou barvu a zůstane křupavý, přidáte-li do vody trochu cukru. I mražený hrášek chutná s cukrem lépe. Hlávkový salát ve vodní lázni: Hlávkový salát zůstane svěží, když košťál křížem naříznete a hlávku postavíte do mělké misky s malým množstvím vody. převzato z internetu 10

Recepty z naší kuchyně Troubový guláš 1 kg vepřového masa 3 velké cibule 5 stroužků česneku 1 lžička pálivé papriky 3 polévkové lžíce solamylu 2 kostky masoxu

1 rajčatový protlak 2 lžičky gulášového koření sůl podle chuti 3 lžičky sladké papriky ¾ - 1 l vody čerstvá paprika

Nejprve si zapneme troubu na 250° C. Nakrájené maso na kostky vložíme do připraveného pekáče, cibuli nakrájíme na jemno, stroužky česneku nasekáme, přidáme na maso, zasypeme kořením (gulášové, sladká a pálivá paprika), přidáme solamyl, rozdrobíme kostky masoxu, osolíme, přidáme rajský protlak, zalijeme vo-

dou, navrch nakrájíme čerstvou papriku, přikryjme a vložíme do již předehřáté trouby na 250°C na 1 hodinu. V žádném případě během pečení neotvíráme, nemícháme a už vůbec nekoukáme dovnitř!!! Podáváme s chlebem, či knedlíkem… převzato z internetu

Domácí kečup Směs č. 1 1 a 1/2 kg rajčat 4 větší jablka 2 větší cibule 3 lžíce soli – rovné 2 lžičky pepře 2 lžičky sladké papriky 1 lžička hořčičného semínka 5 kuliček nové koření 3 hřebíčky 2 feferonky

Směs č. 2 1/8 l octa 1 lžíce solamylu ¼ kg cukru krystal 1 rajský protlak 2 lžíce hořčice

Do připraveného kastrolu dáme omytá a přepůlená hodně zralá rajčata, očištěná jablíčka i se slupkou, oloupanou a nahrubo nasekanou cibuli a veškeré koření uvedené výše.

Vaříme cca 1 ½ hodiny, až je vše měkké. Poté vše rozmixujeme. Do rozmixované směsi dáme druhou směs a vaříme od bodu varu 4 minuty, nezavařujeme. převzato z internetu 11

KONTAKT NA JEDNOTLIVÁ STŘEDISKA Charita Hlučín U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín ředitel: Mgr. Bc. Lukáš Volný Tel/fax: 595 043 275, 728 550 637 E-mail: [email protected] www.charitahlucin.cz Charitní ošetřovatelská služba U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Vedoucí ošetřovatelské služby: Anna Postulková Tel: 595 042 368, 603 502 779 E-mail: [email protected] Charitní pečovatelská a asistenční služba U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Vedoucí služeb: Andrea Strachotová, DiS. Tel: 595 042 368, 603 502 753 E-mail: [email protected] Charitní domov sv. Mikuláše – domov pro seniory Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice Vedoucí domova: Irena Prchalová Tel: 595 020 550, 603 501 993 E-mail: [email protected] Sociálně terapeutická dílna Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice Vedoucí dílny: Mgr. Tereza Kašinská Tel: 595 053 929, 603 502 618 E-mail: [email protected] Půjčovna kompenzačních pomůcek U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Bc. Andrea Kostelníková Tel: 595 043 275, 731 354 877 E-mail: [email protected] KUKátko 2014 Hlučín 10. září 2014 Vychází každé 3 měsíce (čtvrtletník) vydává: Charita Hlučín, U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín IČO 44941960 Ev. Číslo: MK ČR E 15141 Kontaktní osoba: Bc. Andrea Kostelníková, E-mail: [email protected]

12